č. j. 4 Ads 4/2007-33

USNES EN Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: S. M., proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Olomouc, Jeremenkova 40a, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 2005, č. j. 38 Cad 15/2005-9,

takto:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 2. 5. 2005, č. j. KUOK/9881/05/OSV-DS/7025/SD-80, žalovaný k odvolání žalobce změnil rozhodnutí Městského úřadu v Zábřehu ze dne 25. 3. 2005, č. j. Soc/552/2695/2005/Dv, kterým žalobci nebyla přiznána dávka sociální péče, a to tak, že žádost žalobce o přiznání dávky sociální péče od 1. 12. 2003 zamítl. Proti předmětnému rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 6. 5. 2005 žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě a domáhal se zrušení tohoto rozhodnutí.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18. 5. 2005, č. j. 38 Cad 15/2005-9, řízení přerušil. V odůvodnění tohoto usnesení uvedl, že u Okresního soudu v Šumperku probíhá řízení o zbavení nebo omezení způsobilosti žalobce k právním úkonům a toto řízení není dosud skončeno. Krajský soud konstatoval, že tato okolnost má bezesporu význam pro rozhodování soudu v předmětné věci, a proto podle § 48 odst. 2 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s. ), řízení přerušil.

Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen stěžovatel ) ručně psanou a téměř nečitelnou kasační stížnost, ve které žádal o ustanovení advokáta, o zrušení napadeného usnesení a o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Stěžovatel současně vznesl námitku podjatosti soudkyně JUDr. J. Z.. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 1. 2. 2006, č. j. Nao 28/2005-26, rozhodl, že soudkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. J. Z. není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 38 Cad 15/2005. k rozhodnutí o kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost podle § 102 a § 104 s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost je nepřípustná.

Usnesením, jehož zrušení se stěžovatel kasační stížností domáhá, bylo podle § 48 odst. 2 písm. e) s. ř. s. (ve znění účinném od 1. 5. 2005 § 48 odst. 2 písm. f) s. ř. s.) rozhodnuto o přerušení řízení z důvodu, že u jiného soudu probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu; v daném případě se jednalo o řízení o zbavení nebo omezení způsobilosti stěžovatele k právním úkonům.

Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu nesprávné poučení krajského soudu o tom, že proti jeho rozhodnutí (zde: proti usnesení o přerušení řízení) je přípustná kasační stížnost, nemůže založit její přípustnost (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2004, č. j. 3 Ads 37/2004-36, publikované ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 737/2006, www.nssoud.cz).

Z citovaného judikátu vyplývá, že rozhodnutí o přerušení řízení se řadí mezi rozhodnutí svou povahou dočasná. V posuzovaném případě pak byl stěžovatel správně poučen o tom, že proti napadenému usnesení nelze podat opravný prostředek.

V ustanovení § 104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. je uvedeno, že proti rozhodnutí povahy dočasné není kasační stížnost přípustná. Napadené usnesení o přerušení řízení je rozhodnutím dočasné povahy a nelze proti němu brojit kasační stížností.

Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.

Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatele podanou proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 2005, č. j. 38 Cad 15/2005-9, v souladu s ustanovením § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s ustanovením § 120 téhož zákona odmítl jako nepřípustnou ve smyslu ustanovení § 104 odst. 3 písm. c) s. ř. s.

Za této procesní situace se Nejvyšší správní soud nezabýval případnými vadami kasační stížnosti, ani návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením § 120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.

P o u č e n í :Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 10. ledna 2007

JUDr. Marie Turková