č. j. 4 Ads 33/2006-49

USNES EN Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: S. M., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2005, č. j. 2004/62909-422 a o žalobě o náhradu majetkové a nemajetkové újmy, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cad 40/2005, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2006, č. j. 1 Cad 40/2005-36,

takto:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Žalobce (dále též stěžovatel ) včas podanou kasační stížností napadá shora označené usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo řízení o žalobě o náhradu majetkové a nemajetkové újmy vyloučeno k samostatnému projednání a rozhodnutí.

Společně s kasační stížností stěžovatel požádal o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.

Předmětné usnesení bylo odůvodněno tak, že žalobce podal dne 30. 5. 2005 k Městskému soudu v Praze podání ve kterém se domáhá jednak zrušení rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 24. 5. 2005, č. j. 2004/62909-422, a dále se domáhá náhrady majetkové a nemajetkové újmy podle občanského zákoníku. Jde o dvě žaloby, které však nemohou být projednány společně, neboť tomu brání věcná příslušnost soudu. Vzhledem k tomu, že společné řízení o těchto žalobách není možné, soud žalobu o náhradu majetkové a nemajetkové újmy vyloučil podle § 39 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s. ) k samostatnému projednání a rozhodnutí.

Žalobce podal proti tomuto usnesení kasační stížnost téměř nečitelného obsahu, v níž žádal zrušení napadeného usnesení. Městský soud v Praze poté kasační stížnost předložil Nejvyššímu správnímu soudu, aniž by odstraňoval vady kasační stížnosti. rozhodnutím, může předseda senátu usnesením každé takové rozhodnutí vyloučit k samostatnému projednání, není-li společné řízení možné nebo vhodné.

Usnesením, jehož zrušení se stěžovatel kasační stížností domáhá, bylo podle § 39 odst. 2 s. ř. s. rozhodnuto o vyloučení o žaloby o náhradu majetkové a nemajetkové újmy k samostatnému projednání a rozhodnutí, neboť společné řízení nebylo možné. Zatímco řízení o žalobě, kterou se žalobce domáhá jednak zrušení rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 24. 5. 2005, č. j. 2004/62909-422, je řízením podle soudního řádu správního, o němž rozhodují soudy ve správním soudnictví, řízení o žalobě o náhradu majetkové a nemajetkové újmy podle občanského zákoníku je řízením podle občanského soudního řádu, tedy soudy rozhodující v řízení občanskoprávním.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podání kasační stížnosti proti tomuto usnesení není přípustné.

Rozhodnutí o vyloučení věci se řadí mezi rozhodnutí, jimiž se pouze upravuje vedení řízení. V § 104 odst. 3 písm. d) s. ř. s. je uvedeno, že proti rozhodnutí, jímž se upravuje vedení řízení, není kasační stížnost přípustná. Nejvyšší správní soud proto podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., užitého přiměřeně podle § 120 s. ř. s., kasační stížnost žalobce směřující proti napadenému usnesení Městského soudu v Praze o vyloučení věci k samostatnému projednání a rozhodnutí jako nepřípustnou odmítl.

Za tohoto stavu věci, kdy přicházelo v úvahu odmítnutí kasační stížnosti pro nepřípustnost, Městský soud v Praze (kterému by to jinak příslušelo) nemusel rozhodovat, a také nerozhodoval, o žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl podle § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. dubna 2006

JUDr. Dagmar Nygrínová předsedkyně senátu