4 Ads 167/2014-22

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Ing. J. L., zast. JUDr. Evou Šámalovou, advokátkou, se sídlem Velká Hradební 2/484, Ústí nad Labem, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 8. 2014, č. j. 75 Ad 14/2014-8,

takto:

I. V řízení o kasační stížnosti s e p o k r a č u j e .

II. Kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 8. 2014, č. j. 75 Ad 14/2014-8, s e o d m í t á .

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodn ění:

Rozhodnutím ze dne 29. 4. 2014, č. j. 45000/03233/14/010/SM, žalovaná zamítla odvolání a potvrdila rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Most (dále jen prvoinstanční orgán ) ze dne 11. 3. 2014, č. j. 45008/007706/14/110/SP, kterým byla žalobci uložena povinnost uhradit regresní náhradu ve výši 17.703 Kč. Prvoinstanční orgán provedl správní řízení v uvedené věci na základě trestního příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 16. 8. 2013, č. j. 7 T 147/2013-132, kterým byl žalobce shledán vinným z přečinu ublížení na zdraví, konkrétně z fyzického napadení I. L. V důsledku tohoto zaviněného protiprávního jednání došlo ke zranění paní L. a k její následné dočasné pracovní neschopnosti, při níž jí bylo vyplaceno nemocenské v celkové výši 17.703 Kč.

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 4. 8. 2014, č. j. 75 Ad 14/2014-8, odmítl žalobu proti rozhodnutí žalované. V odůvodnění usnesení se zabýval otázkou, zda uložení regresní náhrady postupem podle § 126 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, představuje rozhodnutí, kterým je zasahováno do veřejných, nebo soukromých subjektivních práv, přičemž odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2014, č. j. 4 Ads 100/2013-26. Podle tohoto rozsudku [ ] u regresní náhrady dle zákona o nemocenském pojištění, ačkoli je upravena zákonem o nemocenském pojištění jako předpisem obsahujícím i normy veřejného práva a rozhodování o ní je svěřeno do pravomoci správního orgánu, jde o institut, jehož povaha je soukromoprávní. Vzhledem k této skutečnosti krajský soud žalobu odmítl, neboť ve smyslu § 46 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s. ), se žalobce domáhal rozhodnutí v právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná (dále jen stěžovatelka ) včasnou kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále také s. ř. s. ). V ní odmítla závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2014, č. j. 4 Ads 100/2013-26, jehož odůvodnění spočívá na argumentaci, že rozhodnutí o povinnosti žalobce zaplatit regresní náhradu za vyplacenou dávku nemocenského pojištění je rozhodnutím vydaným v soukromoprávní věci. Stěžovatelka podrobněji vysvětlila svůj právní názor a uvedla, že podává návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu podle § 3 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů. Současně navrhla, aby řízení o kasační stížnosti bylo přerušeno podle ustanovení § 48 odst. 2 písm. c) s. ř. s až do doby rozhodnutí o kompetenčním sporu a bude-li v řízení o kompetenčním sporu vydáno rozhodnutí, kterým bude určeno, že o žalobě proti rozhodnutí orgánu nemocenského pojištění ve věci regresní náhrady je příslušným rozhodnout soud, který rozhoduje podle zvláštního zákona ve věcech správního soudnictví, navrhla, aby Nejvyšší správní soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 8. 2014, č. j. 75 Ad 14/2014-8, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 19. 8. 2014, č. j.-10, přerušil řízení o kasační stížnosti, neboť zjistil, že rozhodnutí o kasační stížnosti závisí, ve smyslu § 48 odst. 2 písm. c) s. ř. s., na otázce, kterou zdejší soud není v tomto řízení oprávněn řešit. Při předběžném projednání kasační stížnosti bylo totiž zjištěno, že zvláštní senát, zřízený podle zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen zvláštní senát ), vedl o návrhu žalované řízení pod sp. zn. Konf 23/2014.

Zvláštní senát již uvedené řízení pravomocně ukončil rozhodnutím ze dne 29. 6. 2015, č. j. Konf 23/2014-21, kterým zrušil kasační stížností napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 8. 2014, č. j. 75 Ad 14/2014-8, neboť dospěl k závěru, že náhradový vztah podle § 126 zákona o nemocenském pojištění má veřejnoprávní povahu a že rozhodnutí žalované o regresní náhradě mají přezkoumávat soudy ve správním soudnictví. Nejvyšší správní soud proto mohl pokračovat v řízení o kasační stížnosti podle § 48 odst. 5 s. ř. s.

Nejvyšší správní soud se předně musel zabývat otázkou, zda jsou v daném případě splněny podmínky řízení. Předpokladem přezkoumání pravomocného rozhodnutí krajského soudu je nepochybně samotná existence takového aktu. Žalovaná podala kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 8. 2014, č. j. 75 Ad 14/2014-8, v době jeho platnosti. Toto usnesení však pravomocně zrušil zvláštní senát v řízení vedeném pod sp. zn. Konf 23/2014. Vzhledem k této skutečnosti je zřejmé, že nejsou splněny podmínky řízení o kasační stížnosti, přičemž tento nedostatek nelze odstranit. Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo než kasační stížnost odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití ustanovení § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. září 2015

JUDr. Jiří Palla předseda senátu