4 Ads 167/2011-88

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: JUDr. Z. A., proti žalované: Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, se sídlem Roškotova 1225/1, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2011, č. j. 11 Ad 9/2010-71,

takto:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím rozhodčího orgánu žalované ze dne 28. 1. 2010, č. j. RO 356/0941008074/2009, bylo zamítnuto odvolání žalobce proti platebním výměrům žalované ze dne 21. 8. 2009, č. j. 0941008074/PVDP1/2009 a č. j. 0941008074/PVPE1/2009, jimiž byla žalobci uložena povinnost zaplatit dlužné pojistné na veřejné zdravotní pojištění ve výši 21 334 Kč a penále ve výši 13 246 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včasnou správní žalobu spojenou s návrhem na vydání předběžného opatření spočívajícího v odložení vymáhání částek vyměřených výše uvedenými platebními výměry do právní moci rozhodnutí o žalobě.

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2011, č. j. 11 Ad 9/2010-71, byl odmítnut návrh žalobce na nařízení předběžného opatření, jímž by soud uložil žalovanému správnímu úřadu povinnost odložit vymáhání částek vyměřených platebními výměry č. 0941008074/PV/DP1/2009 na částku 21 334 Kč a č. 094100074/PV/PE1/2007 na částku 13 246 Kč. V odůvodnění tohoto usnesení soud uvedl, že podle § 38 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s. ) je nepřípustný návrh na předběžné opatření, pokud lze návrhu na zahájení řízení přiznat odkladný účinek nebo pokud odkladný účinek nastává ze zákona. Předběžné opatření tedy podle soudu přichází v úvahu tehdy, pokud je třeba zatímně upravit poměry účastníků, tj. do doby, než je rozhodnuto ve věci samé. Žalobce nepodal žádost o přiznání odkladného účinku žalobě a soud tedy s ohledem na § 38 odst. 3 s. ř. s. dospěl k závěru, že nařízení předběžného opatření brání v dané věci možnost domoci se při splnění zákonných předpokladů téhož účinku podáním návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě. Z tohoto důvodu soud podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. návrh žalobce na vydání předběžného opatření jako nepřípustný odmítl. Soud zároveň poučil stěžovatele o tom, že proti rozhodnutí není podle § 104 odst. 3 písm. b) a c) s. ř. s. přípustná kasační stížnost.

Ve včasné kasační stížnosti žalobce (dále jen stěžovatel ) namítl, že byl soudem nesprávně poučen o nepřípustnosti podání kasační stížnosti. Rozhodnutí o předběžném opatření totiž zásadním způsobem zasahuje do jeho práv a povinností, proto je vyloučeno, aby kasační stížnost proti němu byla nepřípustná podle § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. Stěžovatel dále uvedl, že argument soudu odůvodňující nepřípustnost nařízení předběžného opatření odporuje ústavním principům i zákonu. Částky vyměřené platebními výměry jsou konkrétně vyčíslitelné, a proto těžko umožňují domáhat se soudní ochrany proti nenahraditelné újmě, o níž se zmiňuje dikce § 73 odst. 2 s. ř. s. týkající se přiznání odkladného účinku. Stěžovatel dále uvedl, že částky ve výši 21 334 Kč a 13 246 Kč tvoří mnohonásobek jeho měsíčního příjmu. Hrozí mu tedy vážná újma, která však nedosahuje míry újmy nenahraditelné. Proto měl soud rozhodnout o návrhu na vydání předběžného opatření podle § 38 odst. 3 s. ř. s. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2011, č. j. 11 Ad 9/2010-71, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti nebylo podáno.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl z následujících důvodů:

Důvody nepřípustnosti kasační stížnosti jsou upraveny v § 104 s. ř. s. Podle odst. 3 písm. c) tohoto ustanovení je nepřípustná kasační stížnost proti rozhodnutí, které je podle své povahy dočasné. Rozhodnutí o předběžném opatření je úkonem, který slouží k zatímní (tj. přechodné) úpravě poměrů účastníků (§ 38 odst. 1 s. ř. s.), a to do doby, než se změní poměry nebo než bude pravomocně rozhodnuto o věci samé. Předběžné opatření zaniká nejpozději dnem, kdy se rozhodnutí soudu, jímž se řízení končí, stalo vykonatelným (§ 38 odst. 4 s. ř. s.). Rozhodnutí o předběžném opatření je tedy rozhodnutím dočasným, neboť má pouze omezené trvání. Není-li totiž zrušeno soudem, zaniká ze zákona. Dočasnou povahu má i rozhodnutí, jímž byl návrh na vydání předběžného opatření odmítnut, jako tomu bylo i v posuzovaném případě. Odmítavé rozhodnutí totiž nijak nepředjímá postup soudu při rozhodování o věci samé. Soud totiž musí pokračovat v řízení o žalobě proti rozhodnutí rozhodčímu orgánu žalované, jehož zrušení se stěžovatel domáhá ve své žalobě. Proti konečnému rozhodnutí Městského soudu v Praze o této žalobě pak bude moci stěžovatel podat žalobu. V nepřípustnosti kasační stížnosti proti napadenému usnesení Městského soudu v Praze, které je svoji povahou dočasné, tedy nelze spatřovat porušení ústavních práv stěžovatele.

Jelikož tedy kasační stížnost proti výše uvedenému usnesení Městského soudu v Praze je podle § 104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. nepřípustná, Nejvyšší správní soud ji podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítl.

Nejvyšší správní soud podotýká, že při rozhodování vycházel ze své ustálené judikatury. V této souvislosti lze odkázat kupříkladu na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2004, č. j. 1 Ans 2/2003-35, publikované jako č. 762/2006 Sb. NSS, případně na usnesení ze dne 22. 12. 2004, č. j. 5 As 52/2004-172, publikované jako č. 507/2005 Sb. NSS. Názor žalobce, že není dán důvod nepřípustnosti kasační stížnosti podle § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s., není právně relevantní, neboť kasační stížnost byla odmítnuta na základě písmena c) téhož ustanovení. Proto ani skutečnost, že Městský soud v Praze do poučení o nepřípustnosti kasační stížnosti nesprávně odkázal i na § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s., nemá vliv na posouzení dané věci.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. ledna 2012

JUDr. Dagmar Nygrínová předsedkyně senátu