č. j. 4 Ads 112/2005-51

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: Š. S., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 376/1, o kasační stížnosti žalobce a M. H., trvale pobytem P. 3, J. 111, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2005, č. j. 2 Cad 79/2005-38,

takto:

I. Kasační stížnost žalobce s e o d m í t á .

II. Kasační stížnost M. H. s e o d m í t á .

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 9. 2005, č. j. 2 Cad 79/2005-38, odmítl žalobu žalobce podanou na žalovaného pro soustavné porušování základních lidských práv s požadavkem na finanční odškodnění ve výši 1.089.000 Kč pro paní M. H., trvale pobytem P. 3, J. 111, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že podaná žaloba nesplňuje náležitosti podle ustanovení § 71 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s. ), proto žalobce usnesením vyzval k odstranění vad podání. Proti tomuto usnesení podal žalobce kasační stížnost, která byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2005, č. j. 4 Ads 44/2004-31, odmítnuta. Žalobce však přes uvedenou výzvu vady svého podání neodstranil, proto Městský soud v Praze žalobu v souladu s ustanovením § 37 odst. 5 s. ř. s. odmítl.

Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen stěžovatel) odvolání k Vrchnímu soudu v Praze, který jej vyhodnotil jako kasační stížnost a ve lhůtě pro podání kasační stížnosti postoupil Městskému soudu v Praze. Stěžovatel namítal podjatost soudce Mgr. J. T. s odůvodněním, že porušuje lidská práva a základní svobody paní H., kterou stěžovatel označil za žalobkyni. Stěžovatel navrhl, aby Vrchní soud v Praze vydal rozsudek, aby se paní M. H. mohla obrátit na Nejvyšší soud ČR, a tím byly vyčerpány všechny opravné prostředky tak, aby se paní M. H. následně mohla obrátit se svou žalobou k Evropskému soudu pro lidská práva. označována jako žalobkyně. Stěžovatel se současně označuje za obecného zmocněnce.

Nejvyšší správní soud proto nejprve posoudil okruh účastníků řízení před Městským soudem v Praze. Stěžovatel se již v žalobě ze dne 15. 3. 2004 uvedl jako žalující-obecný zmocněnec, avšak nepřiložil plnou moc a z textu žaloby jednoznačně nevyplývá, kdo by měl být zmocnitelem stěžovatele. Tento nedostatek se Městský soud v Praze pokusil odstranit výzvou obsaženou v usnesení ze dne 25. 3. 2004, č. j. 3 Nc 1022/2004-6, na kterou ovšem stěžovatel nereagoval. Vzhledem k tomu, že v řízení nemůže vystupovat pouze zástupce žalobce, aniž by označil osobu, kterou zastupuje, považoval Městský soud v Praze stěžovatele za žalobce a nepřihlížel k tomu, že se označuje za obecného zmocněnce.

S ohledem na tyto skutečnosti je zřejmé, že účastníky řízení před Městským soudem v Praze byli pouze stěžovatel a žalovaný, nikoli však paní M. H., která nebyla označena ani jako osoba zúčastněná na řízení ve smyslu ustanovení § 34 odst. 1 s. ř. s., ani se tohoto postavení nedomáhala.

Podle ustanovení § 102 první věta s. ř. s. kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení (dále jen "stěžovatel") domáhá zrušení soudního rozhodnutí.

Podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou.

Vzhledem k tomu, že paní M. H. nebyla účastníkem řízení před Městským soudem v Praze, ani osobou zúčastněnou na tomto řízení, není podle ustanovení § 102 s. ř. s. oprávněna podat kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2005, č. j. 2 Cad 79/2005-38, kterým bylo toto řízení ukončeno. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podanou paní M. H. podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) a ustanovení § 120 s. ř. s. odmítl.

Nejvyšší správní soud se dále zabýval pouze kasační stížností stěžovatele.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 10. 2005, č. j. 2 Cad 79/2005-47, vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě 1 měsíce od doručení tohoto usnesení odstranil vady kasační stížnosti spočívající v neuvedení důvodů kasační stížnosti podle ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s. a dále v tom, že stěžovatel není zastoupen advokátem podle ustanovení § 105 odst. 2 s. ř. s. Současně stěžovatele poučil o tom, že nevyhoví-li této výzvě ve stanovené lhůtě, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne. Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 24. 10. 2005.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel v soudem stanovené lhůtě, ani později, na tuto výzvu nereagoval, Městský soud v Praze předložil spis Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatel nesplnil povinnost předepsanou ustanovením § 105 odst. 2 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, pokud stěžovatel nemá vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštního zákona vyžadováno pro výkon advokacie. udělenou advokátovi pro zastupování v tomto řízení, přestože byl řádně poučen o možnosti odmítnutí kasační stížnosti.

Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu pokud stěžovatel není v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.) a tato vada nebyla k výzvě soudu odstraněna, nelze v řízení pokračovat a soud kasační stížnost odmítne (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2003, č. j. 3 Afs 9/2003-19).

Nedostatek zastoupení stěžovatele brání věcnému vyřízení kasační stížnosti. Jedná se o nedostatek podmínek řízení, který přes výzvu soudu nebyl odstraněn, proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) a ustanovení § 120 s. ř. s. odmítl. Za této procesní situace se Nejvyšší správní soud pro nadbytečnost nezabýval tím, zda kasační stížnost splňuje či nesplňuje náležitosti vyžadované ustanovením § 106 odst. 1 s. ř. s.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití ustanovení § 60 odst. 3 a ustanovení § 120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. dubna 2006

JUDr. Marie Turková předsedkyně senátu