4 Ads 108/2008-82

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: Mgr. J. O, zast. Mgr. Zdeňkem Jelínkem, advokátem, se sídlem U Libeňského pivovaru 21, Praha 8, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2007, č. j. 4 Cad 49/2007-62,

takto:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 10. 2007, č. j. 4 Cad 49/2007-62, zrušil rozhodnutí žalované ze dne 20. 6. 2005, č. X, a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Soud současně uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náklady řízení ve výši 1625 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaná zamítla žádost žalobkyně o zvýšení starobního důchodu pro nesplnění podmínek § 34 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a s použitím § 56 odst. 1 písm. d) téhož zákona.

Do výroku tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení podala žalobkyně (dále jen stěžovatelka ) odvolání k Vrchnímu soudu v Praze. Uvedla, že Městský soud v Praze jí v napadeném rozsudku přisoudil na náhradě nákladů řízení částku 1625 Kč s odvoláním na § 9 odst. 2 a § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Namítala, že soud měl použít § 8 písm. b) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., ve znění před novelou z roku 2006, totiž stanovit paušální odměnu ve výši 6200 Kč a pět režijních paušálů po 75 Kč, celkem 6525 Kč. Stěžovatelka navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek co do výše náhrady nákladů řízení změnil tak, že určí výši náhrady nákladů řízení na částku 6525 Kč.

Dne 1. 8. 2008 předložil Městský soud v Praze spis Nejvyššímu správnímu soudu.

Nejvyšší správní soud předesílá, že podle § 3 odst. 1 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s. ), ve správním soudnictví jednají a rozhodují krajské soudy a Nejvyšší správní soud. O podání stěžovatelky směřujícím proti rozsudku Městského soudu v Praze proto nemůže rozhodnout Vrchní soud v Praze, jemuž stěžovatelka toto podání adresovala. Vzhledem k tomu, že se zjevně nejedná o návrh na obnovu řízení, považoval Městský soud v Praze odvolání stěžovatelky za kasační stížnost, o které je oprávněn rozhodovat Nejvyšší správní soud.

Podle § 102 s. ř. s. kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení (dále jen stěžovatel ) domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak.

Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost stěžovatelky a dospěl k závěru, že je nepřípustná.

Podle § 104 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná.

Stěžovatelkou napadený výrok rozsudku Městského soudu v Praze je mimo veškerou pochybnost výrokem o nákladech řízení. Stěžovatelka proti výroku o zrušení rozhodnutí žalované a vrácení věci žalované nijak nebrojila, proto dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podaná kasační stížnost směřuje jen proti výroku o nákladech řízení, tedy je nepřípustná.

Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.

Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatelky ze dne 3. 12. 2007 podanou proti výroku o nákladech řízení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2007, č. j. 4 Cad 49/2007-62, podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona odmítl jako nepřípustnou ve smyslu § 104 odst. 2 s. ř. s.

Nad rámec odůvodnění Nejvyšší správní soud doporučuje do pozornosti stěžovatelky ustanovení § 1 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozsudku krajského soudu, podle kterého při rozhodování o náhradě nákladů řízení (§ 151 občanského soudního řádu) soud určí výši odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem v občanském soudním řízení podle sazeb a za podmínek uvedených v této vyhlášce. Nejvyšší správní soud k tomu doplňuje, že pokud soud nerozhoduje v občanském soudním řízení, uvedenou vyhlášku nelze použít.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. srpna 2008

JUDr. Marie Turková předsedkyně senátu