48 ICm 3605/2012
Č.j. 48 ICm 3605/2012-16 (KSPA 48 INS 6094/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Schreierem ve věci žalobce: 1. správcovská a konkurzní v.o.s., třída Míru 67, 530 02, Pardubice (insolvenční správce dlužnice Šárky anonymizovano , anonymizovano ) zast. Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem Čechova 396, 560 02, Česká Třebová, proti žalované mu: Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, Pobřežní 665/23, 186 00, Praha 8, IČ 63998530, o popření vykonatelné pohledávky,

takto:

I. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobce domáhal určení, že žalovaný ne má vůči dlužnici Šárce anonymizovano , anonymizovano , pohledávky: -z titulu nákladů řízení přiznaných platebním rozkazem Okresního soudu v Pardubicích, č.j. 118 EC 611/2011-6, ze dne 21.3.2012, ve výši 7.620,--Kč, -z titulu nákladů řízení přiznaných platebním rozkazem Okresního soudu v Pardubicích, č.j. 125 EC 20/2011-6, ze dne 27.1.2011, ve výši 7.620,--Kč,

II. Určuje se, že žalovaný nemá vůči dlužnici Šárce anonymizovano , anonymizovano , pohledávky: -z titulu nákladů právního zastoupení v exekučním řízení vedeném soudním exekutore m Mgr. Marcelem Kubisem, se sídlem Masarykovo nám. 44/4, 789 01 Zábřeh na Moravě, pod sp.zn. 139 EX 19223/11-011, ve výši 4.320,--Kč,

III. Žádný z účastníků ne má nárok na náhradu nákladů řízení.

Od ůvo d ně n í:

Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že žalovaný nemá vůči dlužnici pohledávky ve výši 7.620,--Kč (popřená část pohledávky P8/1) a ve výši 7.620,--Kč a 4.320,--Kč (popřená část pohledávky P8/2). Částky 7.620,--Kč představují náklady

žalovaného v nalézacím řízení a nebyly vynaloženy účelně. Částka 4.320,--Kč představuje náklady oprávněného v exekučním řízení a rovněž nebyla vynaložena účelně. Dále žalobce odkázal na nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I.US 988/12 ze dne 25.7.2012.

Žalovaný ve vyjádření uvedl, že náklady byly přiznány po právu a pokud by obecné soudy dospěly k závěru, že přiznání nákladů řízení je v rozporu s právním pořádkem či ustálenou judikaturou, tak by toto zohlednili při svém rozhodování.

Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, neboť se jednalo o právní hodnocení věci, soud vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí s dovětkem dle § 101 odst. 4 o.s.ř., že nevyjádří-li se, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí. Žalobce ani žalovaný se nevyjádřili a soud proto dle § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. rozhodl bez jednání.

Soud nejprve posoudil včasnost podané žaloby. Pohledávka byla popřena při přezkumném jednání dne 27.11.2012 a žaloba pak byla podána dne 5.12.2012, tedy ve lhůtě 30 dnů ode dne přezkumného jednání, tj. včas dle § 199 insolvenčního zákona.

Z vlastní činnosti je soudu známo, že u dlužnice bylo insolvenční řízení zahájeno dne 14.3.2012, a následně byl u ní zjištěn úpadek, bylo povoleno oddlužení a insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce (KSPA 48 INS 6094/2012-A-13), účinky rozhodnutí o úpadku nastaly dne 5.10.2012.

Z přihlášek pohledávek žalovaného plyne, že si včas přihlásil tyto pohledávky: -přihláška P8, dílčí pohledávka 1 ve výši 12.998,--Kč, z toho náklady řízení 8.220,--Kč dle platebního rozkazu č.j. 118 EC 611/2011-6, -přihláška P8, dílčí pohledávka 2 ve výši 14.161,--Kč, z toho náklady řízení 8.220,--Kč dle platebního rozkazu č.j. 125 EC 20/2011-6, a náklady v exekučním řízení ve výši 4.320,-- Kč.

Z protokolu o přezkumném jednání a z přezkumného listu plyne, že žalobce všechny pohledávky zařadil jako vykonatelné a popřel pohledávku P8-u dílčí pohledávky 1 do výše 7.620,--Kč jako náklady právního zastoupení, neboť nebyly účelně vynaloženy v souladu s judikaturou vyšších soudů, a dále u dílčí pohledávky 2 do výše 11.940,--Kč, sestávající z částky 7.620,--Kč představující náklady právního zastoupení, neboť ty nebyly účelně vynaloženy v souladu s judikaturou vyšších soudů, a z částky 4.320,--Kč představující náklady právního zastoupení v exekuci, které nebyly přiznány pravomocným příkazem k úhradě nákladů exekuce a nebyly účelně vynaloženy.

Z připojeného spisu Okresního soudu v Pardubicích sp.zn. 118 EC 611/2011, a to konkrétně z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a ze samotného elektronického platebního rozkazu na čl. 6 ze dne 21.3.2012, který nabyl právní moci dne 24.4.2012 soud zjistil, že dlužnici bylo uloženo uhradit České podnikatelské pojišťovně, a. s., Vienna Insurance Group, mimo jiné náklady řízení ve výši 8.220,--Kč, z čehož 300,--Kč byl soudní poplatek a 7.920,--Kč byly náklady právního zastoupení.

Z připojeného spisu Okresního soudu v Pardubicích sp.zn. 125 EC 20/2011, a to konkrétně z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a ze samotného elektronického platebního rozkazu na čl. 6 ze dne 27.1.2011, který nabyl právní moci dne

15.3.2011 soud zjistil, že dlužnici bylo uloženo uhradit České podnikatelské pojišťovně, a. s., Vienna Insurance Group, mimo jiné náklady řízení ve výši 8.220,--Kč, z čehož 300,--Kč byl soudní poplatek a 7.920,--Kč byly náklady právního zastoupení.

Z usnesení Okresního soudu v Pardubicích č.j. 16 EXE 2861/2011-8 ze dne 18.10.2011 soud zjistil, že na majetek dlužnice byla nařízena exekuce a jejím provedením byl pověřen soudní exekutor Mgr. Marcel Kubis.

Z exekučního příkazu soudního exekutora č.j. 139 EX 19223/11-011 ze dne 20.12.2011 soud zjistil, že se jedná o exekuční příkaz, kterým bylo rozhodnuto o provedení exekuce přikázáním pohledávky s tím, že současně je v něm zmíněna částka 4.320,--Kč jako náklady právního zastoupení oprávněného. V exekučním příkazu není uvedeno poučení o možnosti podat námitky ve smyslu § 88 odst. 2 písm. h) exekučního řádu a je tam naopak uvedeno, že proti tomuto exekučnímu příkazu není opravný prostředek přípustný. Exekuční příkaz neobsahuje ani náležitosti dle § 88 odst. 2 písm. f) exekučního řádu, tj. odůvodnění náklady exekuce.

Ohledně skutkové stránky nebylo mezi stranami sporu. Ze shora provedených listinných důkazů je navíc dostatečně prokázáno, že žalobce si přihlásil mimo jiné pohledávky P8, dílčí pohledávky 1 až 2, jejichž součástí vždy byly náklady nalézacího řízení přiznané pravomocnými platebními rozkazy. Součástí dílčí pohledávky 2 jsou rovněž náklady oprávněného v exekuci. Žalobce náklady žalovaného v nalézacím řízení ve výši 7.620,--Kč a jím požadované náklady exekučního řízení ve výši 4.320,--Kč popřel. Z přiznaných nákladů řízení žalobce uznal vždy částku odpovídající soudnímu poplatku 300,--Kč a ze samotných nákladů pak částku 300,--Kč. Z platebních rozkazů a exekučního příkazu pak plyne, že žalovaný byl vždy zastoupen advokátem.

Ohledně nákladů nalézacího řízení přiznaných Okresním soudem v Pardubicích soud dospěl k následujícím závěrům (tj. 2 x 7.620,--Kč).

Podle § 199 odst. 1 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Soud dospěl k závěru, že u popření pohledávek, představujících náklady řízení v nalézacím řízení před okresním soudem, se ze strany správce jednalo o popření, jehož důvodem bylo jiné právní posouzení věci, které není dle § 199 odst. 2 IZ přípustné. Přizná-li příslušný orgán věřiteli vůči dlužníku jiné než ze zákona plynoucí náklady řízení, tím, že chybně určí jejich druh či výši, je kritika takového rozhodnutí kritikou správnosti právního posouzení věci ( jiným právním posouzením věci). Lze samozřejmě uvést, že právní posouzení věci není vyloučeno jako důvod popření pravosti nebo výše přihlášené vykonatelné pohledávky, jestliže z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž byla pohledávka přiznána, žádné právní posouzení věci neplyne. Není-li zde žádné právní posouzení, pak právní posouzení uplatněné jako důvod popření pravosti nebo výše takové pohledávky není jiné . Zde je však na místě zdůraznit, že jakékoli (byť kusé, málo srozumitelné nebo hrubě nepřesné právní posouzení věci příslušným orgánem) právní posouzení vždy vylučuje možnost popření takové pohledávky pro právní posouzení jiné .

Vedle úpravy pro rozsudek pro uznání a pro rozsudek pro zmeškání (srov. § 153b odst. 3 o. s. ř. a § 157 odst. 3 o. s. ř.), jejichž odůvodnění je ze zákona stručné a omezené na uvedení zákonem požadovaných náležitostí, lze ve stejném duchu poukázat též na platební rozkaz (§ 172 o. s. ř.), včetně elektronického platebního rozkazu (§ 174a o. s. ř.) a na směnečný (šekový) platební rozkaz (§ 175 o. s. ř.). Tato rozhodnutí mají poté, co nabudou právní moci, účinky pravomocného rozsudku (§ 174 odst. 1, § 175 odst. 3 věta první o. s. ř.) a neodůvodňují se vůbec, kdy absence odůvodnění plyne přímo ze zákona. Přitom ovšem skutečnost, že byla vydána, osvědčuje, že soud zkoumal (s pozitivním výsledkem) předpoklady, za nichž vydána být mohla, tedy především, že (u platebního rozkazu a elektronického platebního rozkazu) uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem (§ 172 odst. 1 věta první o. s. ř.), nebo že (u směnečného /šekového/ platebního rozkazu) žalobce předložil v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva (§ 175 odst. 1 věta první o. s. ř.). (zde srov. argumentaci v rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 29 ICdo 7/2013 ze dne 18.7.2013, v řízení sp.zn. KSPL 56 INS 23224/2011)

Soud je toho názoru, že stejně tak tato rozhodnutí osvědčují, že soud zkoumal také oprávněnost a výši přiznaných nákladů řízení. Zde je nutno rovněž uvést, že pohledávka nákladů řízení je pohledávkou procesní, která vzniká až nabytím právní moci rozhodnutí, jimiž byla přiznána. Tuto pohledávku tedy v případě platebního rozkazu přiznává soud a pokud takovou pohledávku přiznal, musel právně hodnotit její důvod a výši.

Závěry soudů v původním nalézacím řízení, že ohledně žalované částky a nákladů řízení lze rozhodnout platebním rozkazem a že je lze přiznat v dané výši, v sobě tedy zahrnuje též úsudek, že přiznávané náklady řízení neodporují právním předpisům (§ 153a odst. 2, § 99 odst. 2 věta první část věty za středníkem o. s. ř.). Takový úsudek je současně postačující pro závěr, že platební rozkaz obsahuje právní posouzení věci ohledně přiznaných nákladů řízení. Výhrady snesené proti výši nákladů přiznanému pravomocným platebním rozkazem v rovině právní (argumentem, že věřiteli /žalobci/ podle zákona takové náklady řízení nenáleží) jsou pak jiným právním posouzením věci, jež je insolvenčnímu správci jako důvod popření pravosti nebo výše takové pohledávky zapovězeno ustanovením § 199 odst. 2 části věty za středníkem insolvenčního zákona. Námitka insolvenčního správce, že v tomto rozsahu měl přihlášený věřitel nárok na náklady řízení pouze ve výši zaplaceného soudního poplatku (600,--Kč), není způsobilým důvodem popření vzhledem k ustanovení § 199 odst. 2 části věty za středníkem insolvenčního zákona.

Ze shora uvedených závěrů proto soud žalobu zamítl v části, v níž se žalobce domáhal určení, že žalovaný nemá vůči dlužnici pohledávku představující náklady právního zastoupení přiznané dvěma pravomocnými platebními rozkazy, vždy v popřené výši 7.620,--Kč.

Ohledně popřené pohledávky představující náklady žalovaného v exekučním řízení ve výši 4.320,--Kč soud dospěl k těmto závěrům.

Podle § 87 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, má oprávněný právo na náhradu nákladů účelně vynaložených k vymáhání nároku (dále jen "náklady oprávněného").

Náklady oprávněného hradí oprávněnému povinný.

Podle § 88 odst. 1 exekučního řádu náklady exekuce a náklady oprávněného určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce, který doručí oprávněnému a povinnému. Tento exekuční příkaz musí mít náležitosti dle § 88 odst. 2 exekučního řádu, tedy mimo jiné podle § 88 odst. 2 písm. f) a h) musí obsahovat odůvodnění určených nákladů a poučení o námitkách.

Ze shora citovaných ustanovení exekučního řádu plyne, že náklady oprávněného v exekuci jsou určeny exekutorem v příkazu k úhradě nákladů exekuce, který musí mít náležitosti dle § 88 odst. 2 exekučního řádu. Jedná se o pohledávku, která má svůj základ v procesním právu a tato pohledávka vzniká nabytím právní moci exekučního příkazu, kterým jsou tyto náklady určeny. V daném případě však exekuční příkaz č.j 139 EX 19223/1-011 ze dne 20.12.2011, není příkazem ve smyslu § 88 exekučního řádu, neboť neobsahuje náležitosti dle § 88 odst. 2 písm. f a h), tj. odůvodnění výše určených nákladů a poučení o možnosti podat proti vyúčtování nákladů námitky. Z obsahu zmíněného exekučního příkazu plyne, že se jedná o exekuční příkaz, kterým se určuje způsob provedení exekuce ve smyslu § 47 exekučního řádu (proti němuž není opravný prostředek přípustný-jak je v exekučním příkazu uvedeno) ve spojení s § 63 a násl. exekučního řádu. Náklady oprávněného v exekučním řízení tak nebyly pravomocně přiznány k tomu způsobilým rozhodnutím a žalovanému tak nárok na uhrazení nákladů právního zastoupení v exekuci nevznikl.

Pouze na okraj soud poznamenává, že pokud by k pravomocném určení nákladů došlo k tomu způsobilým rozhodnutím (tj. řádným příkazem k úhradě nákladů exekuce s patřičnými náležitostmi), a k vydání takového příkazu by došlo ještě před zahájením insolvenčního řízení, by pak popření ze strany správce ohledně neúčelnosti či nepřiměřené výše nákladů opět znamenalo jiné právní posouzení věci a platily by pro něj závěry uvedené shora.

Soud proto žalobě v části vyhověl a určil, že žalovaný nemá vůči dlužnici pohledávku představující náklady oprávněného v exekučním řízení ve výši 4.320,--Kč.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 202 odst. 1 IZ. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně pohledávek ve výši 4.320,--Kč a žalovaný měl úspěch u pohledávek ve výši 15.240,--Kč. Žalovaný by tedy měl nárok na poměrnou výši nákladů, avšak v tomto typu sporu mu proti žalujícímu insolvenčnímu správci náhrada nákladů nepřísluší. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

Po uče ní :

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení rozsudku, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude toto usnesení doručeno adresátovi zvláštním způsobe m (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

V Pardubicích dne 18. října 2013 Mgr. Martin Schreier v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Marie Kohoutková