48 ICm 3603/2012
Č.j. 48 ICm 3603/2012-37 (KSPA 48 INS 3188/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Schreierem ve věci žalobce: 1. správcovská a konkurzní v.o.s., třída Míru 67, 530 02, Pardubice (insolvenční správce dlužníků Miloslava anonymizovano , anonymizovano , a Evy anonymizovano , anonymizovano ), zast. Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem Čechova 396, 560 02, Česká Třebová, proti žalovanému: PROFI CREDIT Czech, a.s., IČ 61860069, Jindřišská 24/941, 110 00, Praha 1, o popření vykonatelné pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že žalovaný nemá vůči dlužníkům Miloslavu anonymizovano , anonymizovano , a Evě anonymizovano , anonymizovano , následující nezajištěné pohledávky: -z dílčí pohledávky 1 nemá žalovaný pohledávku ve výši 12.602,66 Kč, -z dílčí pohledávky 2 nemá žalovaný pohledávku ve výši 79.219,--Kč, -z dílčí pohledávky 3 nemá žalovaný pohledávku ve výši 17.539,37 Kč, -z dílčí pohledávky 4 nemá žalovaný pohledávku ve výši 29.852,48 Kč, -z dílčí pohledávky 5 nemá žalovaný pohledávku ve výši 13.320,73 Kč, -z dílčí pohledávky 6 nemá žalovaný pohledávku ve výši 30.956,29 Kč,

II. Žaloba se odmítá v části, v níž se žalobce domáhal určení, že žalovaný ne má vůči dlužníkům Miloslavu anonymizovano , anonymizovano , a Evě anonymizovano , anonymizovano , z dílčí pohledávky 1 částku 200,--Kč.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalované mu náklady řízení ve výši 5.808,--Kč, a to k rukám je ho zástupce Mgr. Martina Červinky, advokáta se sídlem Čechova 396, 560 02, Česká Třebová, do tří dnů od právní moci rozs udku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice-Krajskému soudu v Hradci Králové soudní poplatek ve výši 5.000,--Kč, a to do tří dnů od právní moci rozs udku na bankovní účet č. 3703-6828511/0710, variabilní symbol 4842360312.

Od ůvo d ně n í:

Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že žalovaná nemá vůči dlužníkům níže uvedené pohledávky. Popřenou část pohledávky P1/1 ve výši 12.802,88 Kč, popřenou část pohledávky P1/3 ve výši 17.539,37 Kč a popřenou část pohledávky P1/5 ve výši 13.320,73 Kč, neboť v popřené části pohledávky uplatňované jako jistina se nejedná o jistinu, nýbrž o příslušenství, které nebylo uplatněno řádně a z něho počítaný úrok. Dále nemá žalovaný nárok na popřenou část pohledávky P1/2 ve výši 79.219,--Kč, popřenou část pohledávky P1/4 ve výši 29.852,48 Kč a popřenou část pohledávky P1/6 ve výši 30.956,29 Kč, neboť se vždy jedná o smluvní pokutu dle čl. 13.4 smluvních podmínek a na ni připadající příslušenství.

Žalovaný ve vyjádření namítal, že v dané věci byla uzavřena rozhodčí doložka, věc byla pravomocně rozhodnuta rozhodcem a jedná se tudíž o vykonatelnou pohledávku. Důvodem popření pak nemůže být jiné právní posouzení věci.

Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí s dovětkem dle § 101 odst. 4 o.s.ř., že nevyjádří-li se, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí. Žalobce se nevyjádřil a žalovaný soudu sdělil, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto dle § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. rozhodl bez jednání.

Soud nejprve posoudil včasnost podané žaloby. Vykonatelná pohledávka byla popřena žalobcem při přezkumném jednání dne 13.11.2012 a žaloba pak byla podána dne 5.12.2012, tedy ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání, tj. včas dle § 199 insolvenčního zákona.

Z vlastní činnosti je soudu známo, že insolvenční řízení obou dlužníků Miloslava anonymizovano , anonymizovano , a Evy anonymizovano , anonymizovano , byla spojena ke společnému projednání, u obou dlužníků byl zjištěn úpadek, bylo povoleno oddlužení, a insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce (KSPA 48 INS 3188/2012-A-9).

Z přihlášky pohledávky plyne, že si žalobce včas přihlásil vůči oběma dlužníkům tzv. duplicitní pohledávky (tj. vůči oběma dlužníkům ve shodné výši a ze shodného právního titulu), a to v následujícím členění: -pohledávka 1-jako nezaplacené a zesplatněné splátky dle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100029224 ve výši 63.500,--Kč, dále zákonný úrok z prodlení ve výši 6.852,-- Kč (od 3.6.2011 do 17.9.2012) a náklady rozhodčího řízení ve výši 1.600,--Kč, celkem tedy 71.952,--Kč, -pohledávka 2-jako nezaplacené smluvní pokuty z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č 9100029224 ve výši 74.440,--Kč dle čl. 13 odst. 13.1 písm. a) a písm. b) smluvních ujednání a dle čl. 13 odst. 13.4 smluvních ujednání, spolu se zákonným úrokem z prodlení 7.460,--Kč (od 3.6.2011 do 17.9.2012), celkem 81.990,--Kč, -pohledávka 3-jako nezaplacené a zesplatněné splátky dle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100079678 ve výši 49.300,--Kč, dále zákonný úrok z prodlení ve výši 5.270,-- Kč (od 9.5.2011 do 17.9.2012) a náklady rozhodčího řízení ve výši 2.600,--Kč, celkem tedy 57.170,--Kč, -pohledávka 4-jako nezaplacené smluvní pokuty z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č 9100079678 ve výši 28.065,--Kč dle čl. 13 odst. 13.1 písm. a) a písm. b) smluvních ujednání a dle čl. 13 odst. 13.4 smluvních ujednání, spolu se zákonným úrokem z prodlení 2.965,--Kč (od 9.5.2011 do 17.9.2012), celkem 31.030,--Kč

-pohledávka 5-jako nezaplacené a zesplatněné splátky dle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100086065 ve výši 43.936,--Kč, dále zákonný úrok z prodlení ve výši 2.951,-- Kč (od 7.11.2011 do 17.9.2012) a náklady rozhodčího řízení ve výši 12.352,--Kč, celkem tedy 59.239,--Kč, -pohledávka 6-jako nezaplacené smluvní pokuty z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č 9100079678 ve výši 30.208,--Kč dle čl. 13 odst. 13.1 písm. a) a písm. b) smluvních ujednání a dle čl. 13 odst. 13.4 smluvních ujednání, spolu se zákonným úrokem z prodlení 2.020,--Kč (od 7.11.2011 do 17.9.2012), celkem 32.228,--Kč. Všechny pohledávky byly přihlášeny jako vykonatelné na základě rozhodčích nálezů.

Z protokolu o přezkumném jednání a z přezkumného listu soud zjistil, že žalobce jak v rámci přezkoumání pohledávky vůči dlužníkovi tak v rámci přezkoumání pohledávek vůči dlužnici popřel následující pohledávky žalovaného: -z pohledávky 1 popřel ve výši 12.602,66 Kč s tím, že popřená částka je příslušenství a nikoli jistina a věřitel přihlásil nárok vadně a současně byl popřen úrok, který měl přirůst k popřené části jistiny; naopak bylo zjištěno 59.349,34 Kč, -z pohledávky 2 popřel ve výši 79.219,--Kč, s tím, že je popřena pokuta ve výši 50 % z výše úvěru, neboť pokuta nebyla platně sjednána pro rozpor s dobrými mravy, současně bylo popřeno příslušenství popřené smluvní pokuty; naopak bylo zjištěno 2.681,--Kč, -z pohledávky 3 popřel ve výši 17.539,37 Kč s tím, že popřená částka je příslušenství a nikoli jistina a věřitel přihlásil nárok vadně a současně byl popřen úrok, který měl přirůst k popřené části jistiny; naopak bylo zjištěno 39.630,63 Kč, -z pohledávky 4 popřel ve výši 29.852,48 Kč, s tím, že je popřena pokuta ve výši 50 % z výše úvěru, neboť pokuta nebyla platně sjednána pro rozpor s dobrými mravy, současně bylo popřeno příslušenství popřené smluvní pokuty; naopak bylo zjištěno 1.177,52 Kč, -z pohledávky 5 popřel ve výši 13.320,73 Kč s tím, že popřená částka je příslušenství a nikoli jistina a věřitel přihlásil nárok vadně a současně byl popřen úrok, který měl přirůst k popřené části jistiny; naopak bylo zjištěno 45.918,27 Kč, -z pohledávky 6 popřel ve výši 30.956,29 Kč, s tím, že je popřena pokuta ve výši 50 % z výše úvěru, neboť pokuta nebyla platně sjednána pro rozpor s dobrými mravy, současně bylo popřeno příslušenství popřené smluvní pokuty; naopak bylo zjištěno 1.271,71 Kč. Žalobce všechny pohledávky zařadil jako vykonatelné.

Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100029224 a z dodatku k této smlouvě soud zjistil, že žalobce se zavázal poskytnout dlužníkům úvěr ve výši 144.000,--Kč, z čehož smluvní odměna činila 72.000,--Kč, a dlužníkům tak mělo být vyplaceno 72.000,--Kč s tím, že poplatek za uzavření smlouvy měl být ve výši 1.900,--Kč. Dlužníci se zavázali uhradit částku 144.000,--Kč v 36 splátkách po 4.000,--Kč. RPSN činilo 70,76 %. Nedílnou součásti smlouvy byla učiněna smluvní ujednání, kde v bodu 10.1. bylo sjednáno započtení vzájemných nároků, a to nároku dlužnice na poskytnutí úvěru a nároku žalobce na smluvní odměnu. V bodu 13.1. byla sjednána smluvní pokuta ve výši 8 % z dlužné splátky pro případ prodlení v délce 15 dní po splatnosti a dále 13 % ze splátky pro případ 30 denního prodlení. V bodu 13.4. bylo ujednáno, že věřitel je oprávněn požadovat smluvní pokutu ve výši 50 % z výše úvěru, pokud dlužník neuhradí dvě splátky řádně a včas, nebo bude v prodlení s úhradou měsíční splátky déle než 30 dní nebo pokud bude v prodlení s úhradou jiného peněžitého závazku nebo pokud poruší ustanovení smlouvy o revolvingovém úvěru nebo pokud kterékoli jeho prohlášení uvedené ve smlouvě je nebo se stane nepravdivým. V bodu 18 pak byla sjednána rozhodčí doložka, v níž si strany sjednaly, že pravomoc rozhodovat spory vzešlé z této úvěrové smlouvy bude mít kterýkoli ze tří zmíněných rozhodců, přičemž je mezi nimi uveden rovněž Mgr. Marek Landsmann.

Z oznámení ze dne 22.5.2011 bylo zjištěno, že dlužníci neplnili řádně a včas své povinnosti dle smlouvy o revolvingovém úvěru, a celý úvěr ve výši 162.440,--Kč se stal splatným a tato částka sestávala ze zbývajících dlužných splátek 88.000,--Kč, neuhrazených penalizační faktur 2.440,--Kč, a smluvní pokuty 50 % z výše úvěru ve výši 72.000,--Kč.

Z faktur č. 91108175 a 911024027 pak bylo zjištěno, že byla vyúčtována smluvní pokuta 8 % a 13 % z výše splátky 2.440,--Kč a 50 % z výše úvěru 72.000,--Kč.

Z rozhodčího nálezu zn. La 1653/11-14 ze dne 29.7.2011 vydaného Mgr. Markem Landsmannem bylo zjištěno, že dlužnici bylo uloženo uhradit žalobci 162.440,--Kč s 7,75 % úrokem od 3.6.2011 do zaplacení a dále náklady rozhodčího řízení 1.600,--Kč. Z odůvodnění plyne, že tato částka vyplývá ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100029224 a sestává z dlužné splátky 88.000,--Kč, neuhrazených penalizační faktur 2.440,--Kč a smluvní pokuty ve výši 72.000,--Kč dle bodu 13.4 smluvních ujednání. Z rozhodčího nálezu dále plyne, že dlužnice se k návrhu nijak nevyjádřila a sám rozhodce se právním hodnocením smluvní pokuty či výše smluvní odměny, tj. její přiměřenosti či rozporem s dobrými mravy nijak nezabýval.

Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100079678 a z dodatku k této smlouvě soud zjistil, že žalobce se zavázal poskytnout dlužníkům úvěr ve výši 54.000,--Kč, z čehož smluvní odměna činila 27.000,--Kč, a dlužníkům tak mělo být vyplaceno 25.600,--Kč s tím, že poplatek za uzavření smlouvy měl být ve výši 1.400,--Kč.. Dlužníci se zavázali uhradit částku 54.000,--Kč v 36 splátkách po 1.500,--Kč. RPSN činilo 71,52 %. Nedílnou součástí smlouvy byla učiněna smluvní ujednání, kde v bodu 10.1. bylo sjednáno započtení vzájemných nároků, a to nároku dlužnice na poskytnutí úvěru a nároku žalobce na smluvní odměnu. V bodu 13.1. byla sjednána smluvní pokuta ve výši 8 % z dlužné splátky pro případ prodlení v délce 15 dní po splatnosti a dále 13 % ze splátky pro případ 30 denního prodlení. V bodu 13.4. bylo ujednáno, že věřitel je oprávněn požadovat smluvní pokutu ve výši 50 % z výše úvěru, pokud dlužník neuhradí dvě splátky řádně a včas, nebo bude v prodlení s úhradou měsíční splátky déle než 30 dní nebo pokud bude v prodlení s úhradou jiného peněžitého závazku nebo pokud poruší ustanovení smlouvy o revolvingovém úvěru nebo pokud kterékoli jeho prohlášení uvedené ve smlouvě je nebo se stane nepravdivým. V bodu 18 pak byla sjednána rozhodčí doložka, v níž si strany sjednaly, že pravomoc rozhodovat spory vzešlé z této úvěrové smlouvy bude mít kterýkoli ze tří zmíněných rozhodců, přičemž je mezi nimi uveden rovněž Mgr. Marek Landsmann.

Z oznámení ze dne 25.4.2011 bylo zjištěno, že dlužníci neplnili řádně a včas své povinnosti dle smlouvy o revolvingovém úvěru, a celý úvěr ve výši 79.065,--Kč se stal splatným a tato částka sestávala ze zbývajících dlužných splátek 51.000,--Kč, neuhrazených penalizační faktur 1.065,--Kč, a smluvní pokuty 50 % z výše úvěru ve výši 27.000,--Kč.

Z faktur č. 9110016167 a 911021197 pak bylo zjištěno, že byla vyúčtována smluvní pokuta 8 % a 13 % z výše splátky 1.065,--Kč a 50 % z výše úvěru 27.000,--Kč.

Z rozhodčího nálezu zn. La 1399/11-27 ze dne 4.8.2011 vydaného Mgr. Markem Landsmannem bylo zjištěno, že dlužnici bylo uloženo uhradit žalobci 79.065,--Kč s 7,75 % úrokem od 9.5.2011 do zaplacení a dále náklady rozhodčího řízení 2.600,--Kč (1.600,--Kč + 1.000,--Kč). Z odůvodnění plyne, že tato částka vyplývá ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100079678 a sestává z dlužné splátky 51.000,--Kč, neuhrazených penalizační faktur 1.065,--Kč a smluvní pokuty ve výši 27.000,--Kč dle bodu 13.4 smluvních ujednání.

Z rozhodčího nálezu dále plyne, že dlužnice se k návrhu nijak nevyjádřila a sám rozhodce se právním hodnocením smluvní pokuty či výše smluvní odměny, tj. její přiměřeností či rozporem s dobrými mravy nijak nezabýval. Dlužníkovi byl navíc ustanoven opatrovník, neboť se mu nepodařilo doručit.

Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100086065 a z dodatku k této smlouvě soud zjistil, že žalobce se zavázal poskytnout dlužníkům úvěr ve výši 58.032,--Kč, z čehož smluvní odměna činila 27.855,--Kč, a dlužníkům tak mělo být vyplaceno 30.177,--Kč. Dlužníci se zavázali uhradit částku 58.032,--Kč v 36 splátkách po 1.612,--Kč. RPSN činilo 63,29 %. Nedílnou součástí smlouvy byla učiněna smluvní ujednání, kde v bodu 10.1. bylo sjednáno započtení vzájemných nároků, a to nároku dlužnice na poskytnutí úvěru a nároku žalobce na smluvní odměnu. V bodu 13.1. byla sjednána smluvní pokuta ve výši 8 % z dlužné splátky pro případ prodlení v délce 15 dní po splatnosti a dále 13 % ze splátky pro případ 30 denního prodlení. V bodu 13.4. bylo ujednáno, že věřitel je oprávněn požadovat smluvní pokutu ve výši 50 % z výše úvěru, pokud dlužník neuhradí dvě splátky řádně a včas, nebo bude v prodlení s úhradou měsíční splátky déle než 30 dní nebo pokud bude v prodlení s úhradou jiného peněžitého závazku nebo pokud poruší ustanovení smlouvy o revolvingovém úvěru nebo pokud kterékoli jeho prohlášení uvedené ve smlouvě je nebo se stane nepravdivým. V bodu 18 pak byla sjednána rozhodčí doložka, v níž si strany sjednaly, že pravomoc rozhodovat spory vzešlé z této úvěrové smlouvy bude mít kterýkoli ze tří zmíněných rozhodců, přičemž je mezi nimi uveden rovněž Mgr. Marek Landsmann.

Z oznámení ze dne 23.10.2011 bylo zjištěno, že dlužníci neplnili řádně a včas své povinnosti dle smlouvy o revolvingovém úvěru, a celý úvěr ve výši 76.956,--Kč se stal splatným a tato částka sestávala ze zbývajících dlužných splátek 46.748,--Kč, neuhrazených penalizační faktur 1.192,--Kč, a smluvní pokuty 50 % z výše úvěru ve výši 29.016,--Kč.

Z faktur č. 911032190 a 911039753 pak bylo zjištěno, že byla vyúčtována smluvní pokuta 8 % a 13 % z výše splátky 1.192,--Kč a 50 % z výše úvěru 29.016,--Kč.

Z rozhodčího nálezu zn. La 2573/11-14 ze dne 1.3.2012 vydaného Mgr. Markem Landsmannem bylo zjištěno, že dlužnici bylo uloženo uhradit žalobci 76.956,--Kč s 7,75 % úrokem od 7.11.2011 do zaplacení a dále náklady rozhodčího řízení 12.352,--Kč. Z odůvodnění plyne, že tato částka vyplývá ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100086065 a sestává z dlužné splátky 46.748,--Kč, neuhrazených penalizační faktur 1.192,--Kč a smluvní pokuty ve výši 29.016,--Kč dle bodu 13.4 smluvních ujednání. Z rozhodčího nálezu dále plyne, že dlužnice se k návrhu nijak nevyjádřila a sám rozhodce se právním hodnocením smluvní pokuty či výše smluvní odměny, tj. její přiměřeností či rozporem s dobrými mravy nijak nezabýval. Dlužníkovi byl navíc ustanoven opatrovník, neboť se mu nepodařilo doručit.

Z dalších listin přiložených u přihlášky soud nezjistil žádné další skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci.

Ohledně skutkové stránky nebylo mezi stranami sporu. Ze shora provedených listinných důkazů je navíc dostatečně prokázáno, že žalobce si přihlásil vůči dlužníkům duplicitní pohledávky, a to jako vykonatelné na základě rozhodčích nálezů. Žalobce jako insolvenční správce popřel u jednotlivých dílčích pohledávek částky tak, jak je uvedeno shora. Všech šest dílčích pohledávek má základ ve třech smlouvách o revolvingovém úvěru, kde byly práva a povinnosti sjednány tak, jak je blíže popsáno shora. Dlužníci řádně neplnili své povinnosti vyplývající z těchto smluv a žalobce zbývající dluh zesplatnil. Dlužná částka u každé z úvěrových smluv sestává z neuhrazených splátek a z neuhrazených smluvních pokut včetně příslušenství a nákladů rozhodčího řízení.

Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

Podle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle § 52 odst. 1 spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle odst. 2 dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Podle odst. 3 spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

Soud posoudil mezi stranami sjednaný smluvní vztah jako smlouvu o úvěru dle § 497 a násl. obchodního zákoníku.

K popření ze strany insolvenčního správce je nutno především uvést, že i v případě vykonatelné pohledávky je insolvenční správce oprávněn namítat neplatnost ujednání o smluvní pokutě a o smluvní odměně. Jak plyne z rozhodčího nálezu, rozhodce výši či přiměřenost smluvní pokuty nijak sám neposuzoval a ani dlužnice tuto námitku nevznesla, neboť se k návrhu nevyjádřila. Posouzení rozporu ujednání o smluvní pokutě s dobrým mravy je sice právním hodnocením, avšak v tomto případě správce byl v podstatě prvním, kdo takové právní hodnocení provedl, neboť rozhodčí nález se tímto vůbec nezabýval. Nejedná se tedy o jiné právní posouzení věci ani se nejedná o námitku, která by byla dlužnicí v rozhodčím řízení vznesena, nebo se kterou by se rozhodce sám vypořádal. Soudu je známo rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2.2.2012 sp.zn. 12 VSOL 35/2011, dle nějž pokud pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná na základě rozhodčího nálezu, není možné provádět jiné právní hodnocení (např. tvrdit, že smluvní pokuta je v rozporu s dobrými mravy), avšak současně je soudu známa i rozhodovací praxe Vrchního soudu v Praze, který tento názor nesdílí. K tomu srovnej např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 2 VSPH 64/2012-104 (44 ICm 314/2011) ve věci sp.zn KSPA 44 INS 9741/2010. Insolvenční správce pak sice neplatnost ujednání o výši smluvní pokuty výslovně v důvodech popření neuvedl, avšak soud k neplatnému ujednání o výši smluvní pokuty (viz níže) přihlédl z úřední povinnosti, neboť neplatnost právního úkonu z důvodu rozporu s dobrými mravy je neplatností absolutní (srov. § 55 občanského zákoníku ve znění od 1.8.2010).

Pouze na okraj soud poznamenává, že nepovažuje za způsobilý důvod popření to, pokud žalobce jako součást jistiny případně přihlásí také příslušenství či naopak. Stejně jako žalobce v žalobě ani věřitel v přihlášce není povinen svá skutková tvrzení podřadit pod konkrétní právní posouzení. Závěr o tom, zda určitá částka je jistinou či příslušenstvím, je pak právním posouzením. Pokud věřitel chybně své pohledávky označí jako jistina či jako příslušenství, nejedná se o důvod popření. Má-li správce za to, že z takto podané přihlášky nelze posoudit, co je jistina a co příslušenství, pak má postupovat dle § 188 odst. 2 IZ a vyzvat věřitele k doplnění či opravě přihlášky. V daném případě pak má soud za to, že tento postup nebyl nutný, neboť z podané přihlášky jasně vyplývá, jaké konkrétní částky jsou přihlašovány a co představují a bylo je tedy možné přezkoumat.

Ohledně jednotlivých částek tvořících přihlášenou sumu uvážil soud následovně.

Úvěrová smlouva č. 9100029224.

Není sporu o tom, že žalobce má nárok na vrácení skutečně poskytnuté částky 72.000,--Kč. Dále má žalobce nárok na úhradu částky 2.440,--Kč jako smluvní pokuty sjednané dle čl. 13.1. smluvních ujednání ve výši 8 % a 13 % z nesplacené splátky. Soud takto sjednanou smluvní pokutu považuje za přiměřenou a odpovídající jak výši sjednané splátky, tak délce prodlení a v rovněž také skutečně poskytnuté částce.

Ohledně smluvní pokuty 72.000,--Kč dospěl soud k následujícímu závěru.

Smluvní pokuta vyplývá z bodu 13.4 smluvních ujednání a odpovídá 50 % procentům maximální výše úvěru 144.000,--Kč, přičemž je nutno zdůraznit, že v daném případě již jen samotná smluvní odměna činila 72.000,--Kč a dlužníkům tak bylo ve skutečnosti vyplaceno 72.000,--Kč. Smluvní pokuta pak představuje 100 % částky skutečně poskytnuté. Smluvní pokuta pak byla sjednána mimo jiné pro případ prodlení se dvěmi splátkami popř. pro prodlení s jakoukoli splátkou delší než 30 dnů. Nelze pak odhlédnout od toho, že v bodu 13.1 smluvních ujednání byly již sjednány další mírnější smluvní pokuty ve výši 8 % a 13 % z výše dlužné splátky. Za daných okolností považuje soud smluvní pokutu sjednanou ve výši 50 % z maximální výše úvěru za nepřiměřeně vysokou a takto sjednaná smluvní pokuta je v rozporu s dobrými mravy-srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j 2 VSPH 64/2012-104 (44 ICm 314/2011) ve věci sp.zn KSPA 44 INS 9741/2010. Sjednaná výše smluvní pokuty je nepřiměřená jak ke skutečně poskytnuté částce, tak ke sjednané délce prodlení, za níž měla být vyúčtována, a rovněž ke kumulaci smluvních mírnějších pokut. Nárok na smluvní pokutu v této výši tak žalobci nevznikl.

Soud smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 497 a násl. obchodního zákoníku (jak již shora uvedeno), avšak současně se jednalo o spotřebitelskou smlouvu dle § 52 a násl. občanského zákoníku, neboť žalobce ji uzavřel v rámci své podnikatelské činnosti a dlužnice jako spotřebitelka. Jednalo se tedy o smluvní pokutu sjednanou v rámci úvěrových smluv, které podléhají režimu obchodního zákoníku, avšak s odkazem na spotřebitelský charakter úvěrových smluv se moderace dle § 301 obchodního zákoníku neuplatní. Soud vychází z rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2707/2007, ze dne 14. 10. 2009, kde byl vyjádřen názor, že smluvní pokuta sjednaná v nepřiměřené výši je zpravidla v rozporu s dobrými mravy. V obchodních závazkových vztazích se ustanovení o smluvní pokutě upravená v § 300 až 302 od 1. 1. 2001 v důsledku novelizace ustanovení § 262 odst. 4 obch. zák. vztahují pouze na situace, kdy zavázaným je podnikatel, tedy profesionál, který si musí být vědom hospodářského rizika v případě sjednání smluvní pokuty. Proto jsou na něho z hlediska odpovědnosti kladeny přísnější podmínky než na nepodnikatele. V daném případě pak zavázaným není podnikatel a ustanovení obchodního zákoníku o smluvní pokutě včetně moderace se neuplatní a žalobce tak nemá nárok na smluvní pokutu jako na celek, neboť ujednání o smluvní pokutě je neplatné dle § 39 občanského zákoníku.

Ohledně sjednané smluvní odměny ve výši 72.000,--Kč, která v přihlášené pohledávce tvoří součást nesplacené jistiny, dospěl soud k následujícímu závěru.

Z ust. § 499 obchodního zákoníku vyplývá, že za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze poskytnout úplatu. Občanský zákoník ani jiné právní předpisy přitom výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat výši této

úplaty-smluvní odměny. Z této skutečnosti však nelze dovozovat, že by její výše závisela jen na dohodě účastníků smlouvy, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Přitom soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy musí být posuzován vždy, bez ohledu na to, zda byl výsledkem svobodného ujednání mezi účastníky smlouvy. Je nepochybné, že nepřiměřeně vysoká smluvní odměna sjednaná při poskytnutí úvěru je obecně považována za odporující obecně uznávaným pravidlům chování, vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu. V rámci úvahy o dobrých mravech vycházel soud rovněž z toho, že souladné s dobrými mravy je takové ujednání, jež vymezuje práva a povinnosti účastníků smlouvy vyváženě. To však v daném případě dovodit nelze, protože se dlužníci za poskytnutí částky 72.000,-Kč, kterou byli povinni splatit 36 pravidelnými měsíčními splátkami (tj. za tři roky), zavázali zaplatit žalobci odměnu ve výši 72.000,-Kč, tedy celkem 100 % ze skutečně poskytnuté částky, což odpovídá úrokům 33,33 % z poskytnuté částky ročně. Takováto částka podstatně přesahuje horní hranici tehdy obvyklé úrokové míry. Za tohoto stavu věci je soud přesvědčen o tom, že ujednání o smluvní odměně je v rozporu s dobrými mravy, a je tudíž neplatné ve smyslu ust. § 39 občanského zákoníku. Srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j. 2 VSPH 156/2011-60 (59 ICm 445/2011) ve věci sp.zn. KSPA 59 INS 12543/2010. Žalobci tak nárok na zaplacení smluvní odměny nevznikl.

Soud nepřehlédl, že odměna měla být v souladu se smlouvou započtena oproti nároku dlužníků na vyplacení části úvěru. Nárok žalovaného na uhrazení smluvní odměny nevznikl, neboť ujednání o ní je neplatné, a nemohlo tak dojít k započtení neexistujícího závazku. Navíc dohoda o započtení obsažená ve smlouvách o spotřebitelském úvěru je dohodou neplatnou i z hlediska ustanovení občanského zákoníku na ochranu spotřebitele. Podle ust. § 56 odst. 1 obč. zák. nemohou spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnost v právech a povinnostech stran. V rozporu s tím je tedy dohoda o započtení, kterou na sebe spotřebitel bere bez dalšího povinnost zaplatit smluvní odměnu, kterou žalobce okamžitě započetl proti maximální výši dohodnutého úvěru, který však fakticky v této výši spotřebiteli nikdy poskytnut nebyl. V tomto kontextu je dohoda o započtení dohodou, která má ve svém obsahu za následek zcela hrubý nepoměr mezi právy a povinnostmi obou smluvních účastníků v neprospěch spotřebitele-dlužníka, a je tudíž svým obsahem nevyvážená a nemravná, a proto absolutně neplatná podle ust. § 39 občanského zákoníku.

Žalobce tedy má nárok na zaplacení skutečně poskytnuté částky 72.000,--Kč a dále by měl nárok na přiměřenou odměnu za poskytnutí úvěru. Za přiměřenou odměnu by soud považoval částku odpovídající maximálně 1/3 skutečně poskytnuté částky, tj. 24.000,--Kč. I pokud by soud počítal s přiměřenou odměnu, tak žalovanému by náleželo na jistině 96.000,--Kč. Jak plyne z rozhodčího nálezu a vyčíslení úroků z prodlení a jistiny, z něhož je počítán, tak celkem mělo být na jistině (tj. poskytnutá částka a sjednaná odměna) zaplaceno 144.000,--Kč, avšak nyní jistina činí již jen 63.500,--Kč, tj. bylo uhrazeno 80.500,--Kč. Z pohledávky 1 bylo celkem uznáno 59.349,34 Kč. Součet částky dosud uhrazené a u přezkumného jednání zjištěné tak činí 139.849,34 Kč. Tato částka pak dostatečně pokrývá nejen částku, na kterou žalovanému vznikl nárok (96.000,--Kč) ale rovněž žalovaným požadované příslušenství u prvé pohledávky ve výši 8.452,--Kč. Z důvodu procesní ekonomie soud již nepřepočítával požadované příslušenství, neboť rámci incidenční žaloby nemůže jít nad rámec popření učiněného správcem při přezkumném jednání.

Soud proto žalobě ohledně pohledávky 1 vyhověl ve výši 12.608,66 Kč.

Soud žalobu odmítl v části, v níž se žalobce domáhal určení, že žalovaný nemá z dílčí pohledávky 1 částku 200.,--Kč, neboť u přezkumného jednání bylo popřeno 12.608,66 Kč a petit žaloby zněl na popření 12.808,62 Kč. Správce pak může žalovat pouze ohledně částek, které popřel a ve zbývající části soud proto žalobu odmítl jako podanou osobou neoprávněnou dle § 160 odst. 4 IZ.

U pohledávky 2 má žalovaný nárok na smluvní pokuty ve výši 2.440,--Kč a na zákonný úrok z prodlení od 3.6.2011 (den, kdy byl podán návrh na zahájení rozhodčího řízení) do 17.9.2012 (den zjištění úpadku) ve výši 241,--Kč. Popření ve zbývající části 79.219,--Kč (tj. smluvní pokuta ve výši 50 % z poskytnuté výše úvěru a tomu odpovídající příslušenství) pak bylo po právu a soud žalobě vyhověl.

Úvěrová smlouva č. 9100079678.

U této smlouvy má soud za to, že žalobce má nárok na vrácení skutečně poskytnuté částky 27.000,--Kč (z čehož byl zaplacen poplatek 1.400,--Kč, který soud považuje za přiměřený s ohledem na výši skutečně poskytnuté částky). Dále má žalobce nárok na úhradu částky 1.065,--Kč jako smluvní pokuty sjednané dle čl. 13.1. smluvních ujednání ve výši 8 % a 13 % z nesplacené splátky. Soud takto sjednanou smluvní pokutu považuje za přiměřenou a odpovídající jak výši sjednané splátky, tak délce prodlení a v rovněž také skutečně poskytnuté částce.

Ohledně smluvní pokuty 27.000,--Kč dospěl soud k následujícímu závěru.

Smluvní pokuta vyplývá z bodu 13.4 smluvních ujednání a odpovídá 50 % procentům maximální výše úvěru 54.000,--Kč, přičemž je nutno zdůraznit, že v daném případě již jen samotná smluvní odměna činila 27.000,--Kč a dlužníkům tak bylo ve skutečnosti vyplaceno 27.000,--Kč. Smluvní pokuta pak představuje 100 % částky skutečně poskytnuté. Smluvní pokuta pak byla sjednána mimo jiné pro případ prodlení se dvěmi splátkami popř. pro prodlení s jakoukoli splátkou delší než 30 dnů. Nelze pak odhlédnout od toho, že v bodu 13.1 smluvních ujednání byly již sjednány další mírnější smluvní pokuty ve výši 8 % a 13 % z výše dlužné splátky. Za daných okolností považuje soud smluvní pokutu sjednanou ve výši 50 % z maximální výše úvěru za nepřiměřeně vysokou a takto sjednaná smluvní pokuta je v rozporu s dobrými mravy.

Ohledně sjednané smluvní odměny ve výši 27.000,--Kč, která v přihlášené pohledávce tvoří součást nesplacené jistiny, dospěl soud k následujícímu závěru.

Dlužníci se za poskytnutí částky 27.000,-Kč, kterou byli povinni splatit 36 pravidelnými měsíčními splátkami (tj. za tři roky), zavázali zaplatit žalobci odměnu ve výši 27.000,-Kč, tedy celkem 100 % ze skutečně poskytnuté částky, což odpovídá úrokům 33,33 % z poskytnuté částky ročně. Takováto částka podstatně přesahuje horní hranici tehdy obvyklé úrokové míry. Za tohoto stavu věci je soud přesvědčen o tom, že ujednání o smluvní odměně je v rozporu s dobrými mravy, a je tudíž neplatné ve smyslu ust. § 39 občanského zákoníku.

Ohledně neplatného ujednání o výši smluvní pokuty a výši smluvní odměny a započtení odměny oproti nároku dlužníků na vyplacení poskytnutého úvěru je argumentace shodná jako u prvé úvěrové smlouvy.

Žalobce tedy má nárok na zaplacení skutečně poskytnuté částky 27.000,--Kč a dále by měl nárok na přiměřenou odměnu za poskytnutí úvěru. Za přiměřenou odměnu by soud považoval částku odpovídající maximálně 1/3 skutečně poskytnuté částky, tj. 9.000,--Kč. I pokud by soud počítal s přiměřenou odměnou, tak žalovanému by náleželo na jistině 36.000,--Kč. Jak plyne z rozhodčího nálezu a vyčíslení úroků z prodlení a jistiny, z něhož je počítán, tak celkem mělo být na jistině (tj. poskytnutá částka a sjednaná odměna) zaplaceno 54.000,--Kč, avšak nyní jistina činí již jen 49.300,--Kč, tj. bylo uhrazeno 4.700,--Kč. Z pohledávky 3 bylo celkem uznáno 39.630,63 Kč. Součet částky dosud uhrazené a u přezkumného jednání zjištěné tak činí 44.330,63 Kč. Tato částka pak dostatečně pokrývá nejen částku, na kterou žalovanému vznikl nárok (36.000,--Kč) ale rovněž žalovaným požadované příslušenství u třetí pohledávky ve výši 7.870,--Kč. Z důvodu procesní ekonomie soud již nepřepočítával požadované příslušenství, neboť rámci incidenční žaloby nemůže jít nad rámec popření učiněného správcem při přezkumném jednání.

Soud proto žalobě ohledně pohledávky 3 vyhověl ve výši 17.539,37 Kč.

U pohledávky 4 má žalovaný nárok na smluvní pokuty ve výši 1.065,--Kč a na zákonný úrok z prodlení od 9.5.2011 (den, kdy byl podán návrh na zahájení rozhodčího řízení) do 17.9.2012 (den zjištění úpadku) ve výši 112,52 Kč. Popření ve zbývající části 29.852,48 Kč (tj. smluvní pokuta ve výši 50 % z poskytnuté výše úvěru a tomu odpovídající příslušenství) pak bylo po právu a soud žalobě vyhověl.

Úvěrová smlouva č. 9100086065.

U této smlouvy má soud za to, že žalobce má nárok na vrácení skutečně poskytnuté částky 30.177,--Kč. Dále má žalobce nárok na úhradu částky 1.192,--Kč jako smluvní pokuty sjednané dle čl. 13.1. smluvních ujednání ve výši 8 % a 13 % z nesplacené splátky. Soud takto sjednanou smluvní pokutu považuje za přiměřenou a odpovídající jak výši sjednané splátky, tak délce prodlení a v rovněž také skutečně poskytnuté částce.

Ohledně smluvní pokuty 29.016,--Kč dospěl soud k následujícímu závěru.

Smluvní pokuta vyplývá z bodu 13.4 smluvních ujednání a odpovídá 50 % procentům maximální výše úvěru 58.032,--Kč, přičemž je nutno zdůraznit, že v daném případě již jen samotná smluvní odměna činila 27.855,--Kč a dlužníkům tak bylo ve skutečnosti vyplaceno 30.177,--Kč. Smluvní pokuta pak představuje 96 % částky skutečně poskytnuté. Smluvní pokuta pak byla sjednána mimo jiné pro případ prodlení se dvěmi splátkami popř. pro prodlení s jakoukoli splátkou delší než 30 dnů. Nelze pak odhlédnout od toho, že v bodu 13.1 smluvních ujednání byly již sjednány další mírnější smluvní pokuty ve výši 8 % a 13 % z výše dlužné splátky. Za daných okolností považuje soud smluvní pokutu sjednanou ve výši 50 % z maximální výše úvěru za nepřiměřeně vysokou a takto sjednaná smluvní pokuta je v rozporu s dobrými mravy.

Ohledně sjednané smluvní odměny ve výši 27.855,--Kč, která v přihlášené pohledávce tvoří součást nesplacené jistiny, dospěl soud k následujícímu závěru.

Dlužníci se za poskytnutí částky 30.177,--Kč, kterou byli povinni splatit 36 pravidelnými měsíčními splátkami (tj. za tři roky), zavázali zaplatit žalobci odměnu ve výši 27.855,-Kč, tedy celkem 92,31 % ze skutečně poskytnuté částky, což odpovídá úrokům 30,77 % z poskytnuté částky ročně. Takováto částka podstatně přesahuje horní hranici tehdy obvyklé úrokové míry. Za tohoto stavu věci je soud přesvědčen o tom, že ujednání o smluvní odměně je v rozporu s dobrými mravy, a je tudíž neplatné ve smyslu ust. § 39 občanského zákoníku.

Ohledně neplatného ujednání o výši smluvní pokuty a výši smluvní odměny a započtení odměny oproti nároku dlužníků na vyplacení poskytnutého úvěru je argumentace shodná jako u prvé úvěrové smlouvy.

Žalobce tedy má nárok na zaplacení skutečně poskytnuté částky 30.177,--Kč a dále by měl nárok na přiměřenou odměnu za poskytnutí úvěru. Za přiměřenou odměnu by soud považoval částku odpovídající maximálně 1/3 skutečně poskytnuté částky, tj. 10.059,--Kč. I pokud by soud počítal s přiměřenou odměnou, tak žalovanému by náleželo na jistině 40.236,--Kč. Jak plyne z rozhodčího nálezu a vyčíslení úroků z prodlení a jistiny, z něhož je počítán, tak celkem mělo být na jistině (tj. poskytnutá částka a sjednaná odměna) zaplaceno 58.032,--Kč, avšak nyní jistina činí již jen 43.936,--Kč, tj. bylo uhrazeno 14.096,--Kč. Z pohledávky 5 bylo celkem uznáno 45.918,27 Kč. Součet částky dosud uhrazené a u přezkumného jednání zjištěné tak činí 60.014,27 Kč. Tato částka pak dostatečně pokrývá nejen částku, na kterou žalovanému vznikl nárok (40.236,--Kč) ale rovněž žalovaným požadované příslušenství u páté pohledávky ve výši 15.303,--Kč. Z důvodu procesní ekonomie soud již nepřepočítával požadované příslušenství, neboť rámci incidenční žaloby nemůže jít nad rámec popření učiněného správcem při přezkumném jednání.

Soud proto žalobě ohledně pohledávky 5 vyhověl ve výši 13.320,73 Kč.

U pohledávky 6 má žalovaný nárok na smluvní pokuty ve výši 1.192,--Kč a na zákonný úrok z prodlení od 7.11.2011 (den, kdy byl podán návrh na zahájení rozhodčího řízení) do 17.9.2012 (den zjištění úpadku) ve výši 79,71 Kč. Popření ve zbývající části 30.956,29 Kč (tj. smluvní pokuta ve výši 50 % z poskytnuté výše úvěru a tomu odpovídající příslušenství) pak bylo po právu a soud žalobě vyhověl.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci v podstatě plný úspěch (odmítaná částka 200,--Kč je marginální) a žalovaný je tak povinen uhradit žalobci náklady řízení. Poté, co Ústavním soudem ČR byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb. (viz nález Ústavního soudu publikovaný ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb.), soud náhradu nákladů řízení v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 31 Cdo 3043/2010, ze dne 15.5.2013, a s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 19/2012, ze dne 30. 5. 2013, přiznal dle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, tedy jako za určovací žalobu. Tarifní hodnota dle zmíněného ustanovení advokátního tarifu činí 35.000,--Kč (od 1.1.2013), popř. 25.000,--Kč (do 31.12.2012), a sazba mimosmluvní odměny tak činí dle § 7 advokátního tarifu částku 2.500,--Kč (od 1.1.2013), popř. 2.100,--Kč (do 31.12.2012), za jeden úkon právní služby. Soud přiznal žalovanému odměnu za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení a podání žaloby), z toho oba úkony učiněné do 31.12.2012 tedy 4.200,--Kč, k tomu je nutno přičíst dvě paušální náhrady po 300,--Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 600,--Kč, dále 21 % DPH ve výši 1.008,--Kč, celkem tedy 5.808,--Kč.

Výrok IV. se opírá o § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, neboť žalobce je osvobozen dle § 11 odst. 1 zmíněného zákona, byl se svojí žalobou úspěšný, nemá proti žalobci nárok na náhradu nákladů řízení a není od poplatku osvobozen. Výše soudního poplatku pak plyne z položky 13, bod 1, písm. a) sazebníku soudních poplatků. .

Po uče ní :

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení rozsudku, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude toto usnesení doručeno adresátovi zvláštním způsobe m (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

V Pardubicích dne 25. října 2013 Mgr. Martin Schreier v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Iva Dirgasová, DiS.