48 ICm 3446/2012
Č.j. 48 ICm 3446/2012-30 (KSPA 48 INS 1530/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Schreierem ve věci žalobce: Československá obchodní banka, a. s., IČ 00001350, Radlická 333/150, 150 57, Praha 5, zast. Mgr. Romanem Ambrožem, advokátem se sídlem Vinohrady 794/45, 639 00, Brno-Štýřice, proti žalované: JUDr. Eva Mlčochová, Purkyňova 37, 568 02, Svitavy (insolvenční správkyně dlužníka Lubomíra anonymizovano , anonymizovano ), o určení popřené pohledávky,

takto:

I. Zamítá se žaloba, v níž se žalobce domáhá určení, že má vůči dlužníkovi Lubomíru Gbelcovi, anonymizovano , v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, pod sp.zn. KSPA 48 INS 1530/2012, pohledávku ve výši 227.788,89 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Podanou žalobou se žalobce domáhal určení, že má vůči dlužníkovi Lubomíru Gbelcovi pohledávku ve výši 227.788,89 Kč. Pohledávku odůvodnil tím, že žalobce s Markétou Blažkovou a Petrem Blažkem uzavřeli dne 7.11.2002 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl těmto dlužníkům částku 128.229,--Kč. Dlužník Lubomír Gbelec se zavázal úvěr uhradit v případě jeho řádného nesplácení jakožto ručitel. Dlužníci řádně nespláceli a ani ručitel přes upomínky dlužné splátky neuhradil. Došlo proto k zesplatnění pohledávky. Pohledávka pak byla vymáhána soudně a platebním rozkazem Okresního soudu ve Svitavách bylo dlužníkům i Lubomíru Gbelcovi uloženo zaplatit žalobci částku 128.235,22 Kč s příslušenstvím. Tato pohledávka je tak vykonatelná.

Žalovaná ve vyjádření namítala, že věřitel uvedl jako důvod vzniku pohledávky porušení podmínek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou měl dlužník s věřitelem uzavřít dne 7.11.2002. Z návrhu na vydání platebního rozkazu plyne, že dlužník vystupoval pouze v pozici ručitele a žádnou smlouvu tak neuzavíral a z tohoto titulu nemohla věřiteli vzniknout pohledávka, kdy právním důvodem vzniku je neplnění ručitelského závazku a nikoli smlouva o úvěru, kterou ručitel neuzavřel. Věřitel přihlásil pohledávku jako nevykonatelnou. Dále namítala, že žalobce požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši vyšší než je v platebním rozkazu (18.9 % ročně proti 14,5 % ročně) a dále požaduje úrok z prodlení v zákonné výši a vyčísluje jej na částku 119.559,63 Kč, ač pokud by byl úrok z prodlení počítán v zákonné výši z částky a za období dle platebního rozkazu, jednalo by se pouze o částku 17.781,40 Kč.

Z nařízeného jednání se žalovaná omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti. Žalobce soudu dne 24.10.2013 (tj. den před nařízeným jednáním) podal žádost o odročení jednání, neboť klient dosud nestihl dodat nutné podklady k jednání. Žádost o odročení soud nepovažoval ani za včasnou ani za důvodnou dle § 101 odst. 3 o.s.ř. Žádost byla soudu doručena den před jednáním, přičemž skutečnost, že klient nedodal veškeré nutné podklady není důvodem pro odročení jednání. Listiny prokazující pohledávku měly být přiloženy již k přihlášce popř. k incidenční žalobě. Navíc žalobce nijak nespecifikoval, které konkrétní podklady nebyly dosud dodány. Soud u jednání ve věci mohl případně žalobce poučit dle § 118 os.ř. o nutnosti doplnit skutková tvrzení a předložit potřebné důkazy. O tuto možnost se však žalobce sám připravil. S ohledem na shora uvedené soud jednal v nepřítomnosti žalobce i žalované.

Soud nejprve posoudil včasnost podané žaloby. Pohledávka žalobce byla popřena při přezkumném jednání dne 9.11.2012 a žaloba byla doručena soudu dne 22.11.2012, tedy ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání, tj. včas dle § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákona (dále jen IZ ).

Z vlastní činnosti je soudu známo, že ke společnému projednání byly spojeny insolvenční návrhy dlužníka Lubomíra anonymizovano a jeho manželky Libuše Gbelcové, u obou byl zjištěn úpadek, bylo povoleno oddlužení a insolvenční správkyní byla ustanovena žalovaná.

Z přihlášky pohledávky plyne, že žalobce si včas přihlásil vůči dlužníkovi Lubomíru Gbelcovi nevykonatelnou pohledávku ve výši 227.788,89 Kč, sestávající z jistiny 79.121,40 Kč a příslušenství ve výši 148.667,49 Kč. Příslušenství je tvořeno náklady řízení ve výši 5.130,--Kč dle rozhodnutí Okresního soudu Svitavy č.j. 2 Ro 600/2005-46, smluvní úrok z úvěru ve výši 23.937,86 Kč jako kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 18,90 % z dlužné jistiny ke dni úpadku, a dále úrok z prodlení ve výši 119.599,63 Kč jako kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny poplatků ke dni úpadku). Jako důvod vzniku pohledávky bylo uvedeno: porušení podmínek vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru . Jako další okolnosti bylo uvedeno: Dne 7.11.2002 byla mezi dlužníkem a věřitelem uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru na základě které byl dlužníkovi poskytnut úvěrový limit ve výši 188.000,--Kč. Věřitel dne 13.11.2004 prohlásil celou pohledávku za splatnou. Důvodem je skutečnost, že dlužník byl nadále v prodlení se splácením úvěru . Pohledávka byla přihlášena jako nevykonatelná.

Z protokolu o přezkumném jednání a z přezkumného listu pro pohledávky žalobce plyne, že při přezkumném jednání žalovaná popřela pravost i výši celé přihlášené pohledávky, neboť věřitel neprokázal právní důvod vzniku pohledávku s tím, že dlužník vystupoval pouze v pozici ručitele a žádnou smlouvu tak neuzavíral a z tohoto titulu nemohla věřiteli vzniknout pohledávka. Dále není zřejmé, jak věřitel dospěl k částce zákonného úroku z prodlení, neboť pokud by tento byl počítán dle platebního rozkazu, jednalo by se pouze o částku 17.781,40 Kč. Kapitalizovaný smluvní úrok nadto věřitel požaduje v jiné výši než je uvedeno v platebním rozkazu a smlouvu prokazující tuto jinou výši nedoložil.

Z platebního rozkazu Okresního soudu ve Svitavách ze dne 9.5.2005, č.j. 2 Ro 600/2005-46, který nabyl právní moci dne 29.6.2005, soud zjistil, že Markétě Blažkové, Petru Blažkovi a Lubomíru Gbelcovi (dlužník) bylo uloženo zaplatit žalobci částku 128.235,22 Kč s 15 % úrokem z prodlení z částky 119.820,58 Kč od 11.4.2005 do zaplacení a běžný úrok z jistiny 108.321,16 Kč ve výši 14,5 % od 11.4.2005 do zaplacení, a dále náklady řízení 5.130,--Kč.

Z návrhu na vydání platebního rozkazu soud zjistil, že dlužník Lubomír Gbelec byl v návrhu označen jako ručitel s tím, že úvěr ve výši 128.229,--Kč ze smlouvy ze dne 7.11.2002 byl poskytnut žalovaným Markétě Blažkové a Peru Blažkovi s úrokovou sazbou 14,5 % ročně.

Z tabulky přiložené k přihlášce, která mimo jiné vyúčtovávala dlužnou jistinu, dlužné poplatky a dlužné úroky a úroky z prodlení od 1.1.2005 do 20.9.2012, není zřejmé, z čeho jsou počítány dlužné úroky a z čeho úroky z prodlení (tj. z jakých konkrétních částek), jaký je rozdíl mezi dlužnými úroky a naběhlými úroky, a dále z ní není patrné, jakou úrokovou sazbou a za jaké období jsou zmíněné úroky počítány, přičemž ze snižující se aktuální jistiny a dlužných poplatků je zřejmé, že nějaké částky byly na dluh hrazeny. Tato tabulka tedy nijak neprokazuje požadovanou výši úroků z úvěru či úroků z prodlení.

Z ostatních listin přiložených k přihlášce pak nebyly zjištěny žádné pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti, neboť tyto listiny pouze prokazují průběh následného exekučního řízení.

K důkazní situaci je pak především nutno dodat, že ani k přihlášce ani k žalobě nebyla přiložena samotná smlouva o úvěru, byť byla jako důkaz navržena jak v přihlášce tak v žalobě. Na tuto skutečnost žalovaná žalobce mimo jiné upozornila již ve vyrozumění o popření. Žalobce nepředložil ani žádný důkaz prokazující, že dlužník vystupoval v pozici ručitele, tj. vznik jeho ručitelského závazku. Svoji nepřítomností u jednání se žalobce sám připravil o možnost být dle § 118a o.s.ř. poučen o nutnosti takovou smlouvu doložit a prokázat vznik ručitelského prohlášení a dále doplnit svá tvrzení a důkazy ohledně samotného výpočtu požadovaného úroku z prodlení a úroku z úvěru a odstranění rozporu mezi požadovaným úrokem z úvěru ve výši 18,90 % ročně dle přihlášky a 14,50 % ročně dle platebního rozkazu a rozporu ve výši požadovaného úroku z prodlení, kdy v přihlášce je uvedeno vnitřně rozporné sousloví smluvní úrok z prodlení v zákonné výši -a není tedy zřejmé, zda se jedná o smluvní či o zákonný úrok z prodlení, a dále vysvětlení částku 119.599,63 Kč, která zákonnému úroku z prodlení neodpovídá, jak již namítala žalovaná.

Z provedeného dokazování pak plyne, že dlužníkovi bylo pravomocným platebním rozkazem uloženo společně a nerozdílně s dalšími dvěma subjekty uhradit žalobci částky blíže specifikované shora spolu s náklady řízení, avšak z platebního rozkazu již nijak neplyne samotný důvod této pohledávky, tj. zda se jednalo ve vztahu k Lubomíru Gbelcovi o úvěrovou smlouvu či o ručení či jiný skutkový základ. Nebylo tedy prokázáno, že by úvěrová smlouva byla uzavřena s Lubomírem anonymizovano a že by mu byly poskytnuty finanční prostředky. Z předloženého návrhu na vydání platebního rozkazu z tvrzení uvedených v incidenční žalobě naopak plyne, že Lubomír Gbelec nevystupoval v pozici dlužníka z úvěrové smlouvy, ale měl vystupovat v pozici ručitele. Zde je nutno zdůraznit, že žalobce nijak neprokázal ani samotný vznik ručitelského prohlášení na straně Lubomíra anonymizovano . Předloženými důkazy pak nebyla nijak prokázána výše úroků z úvěru a úroků z prodlení.

Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

Podle § 174 odst. 2 IZ přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání20) obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá.

Podle § 198 odst. 2 IZ v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Pohledávka žalobce byla přihlášena jako nevykonatelná a takto byla rovněž přezkoumána a popřena. V dané věci pak nebyly prokázány skutečnosti, na nich se zakládala přihlášená pohledávka, tj. uzavření úvěrové smlouvy s dlužníkem Lubomírem anonymizovano a poskytnutí finančních prostředků (úvěru) tomuto dlužníkovi. Skutek, na němž se pohledávka zakládala, pak byl v přihlášce jednoznačně popsán, avšak nebyl nijak prokázán. Z předloženého návrhu na vydání platebního rozkazu a ze samotných tvrzení uvedených v incidenční žalobě naopak plyne, že dlužník měl vystupovat v pozici ručitele, byť ani tento závěr není provedeným dokazováním prokázán. V popisu rozhodných skutečností (v přihlášce) nebyl učiněn žádný odkaz na předložený platební rozkaz a dle přihlášky měl být poskytnut úvěr ve výši 188.000,--Kč a dle návrhu na vydání platebního rozkazu a dle skutkových tvrzení uvedených v žalobě měl být poskytnut úvěr ve výši 128.229,--Kč a není tak vůbec zřejmé, zda platební rozkaz se vztahuje k věřitelem přihlášené pohledávce, resp. k vymezeným důvodům pohledávky. Rozdíl mezi situací, kdy věřitel uzavře s dlužníkem úvěrovou smlouvu a poskytne mu úvěr, a mezi situací, kdy úvěrová smlouva je uzavřena s třetí osobou a finanční prostředky jsou poskytnuty rovněž této třetí osobě a nikoli samotnému dlužníku (v insolvenčním řízení), je rozdílem ve vymezení skutku (skutečností, na nichž se pohledávka zakládá) a nikoli rozdílem v právním posouzení. Věřitel pak má podstatné skutečnost vymezit již v přihlášce (§ 174 odst. 2 IZ) a popsaný skutek již není oprávněn měnit v rámci podané incidenční žaloby (§ 198 odst. 2 IZ). Skutek v žalobě sice může být doplněn či detailněji popsán, avšak nelze měnit samotnou podstatu skutečností, na nichž se pohledávka zakládá, neboť by tím došlo k přihlášení nové pohledávky založené na jiném skutkovém základě. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by finanční prostředky byly poskytnuty dlužníkovi Lubomíru Gbelcovi, nevznikla žalobci na základě jím vymezeného skutku v přihlášce ani pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení. Věřitel tedy neprokázal takové skutečnosti, na nichž byla založena přihlášená pohledávka a nemá tudíž v rámci insolvenčního řízení vůči dlužníku požadovanou pohledávku. S ohledem na to, že věřitel nemá nárok na jistinu, nemůže mu být přiznáno ani přihlášené příslušenství, které sdílí osud pohledávky hlavní. Nárok na požadované příslušenství spočívající v úrocích v úvěru a v úrocích z prodlení pak navíc nemůže být přiznán, neboť z předložených důkazů nebyla prokázána jejich výše, ani úroková sazba (dle přihlášky). Nad rámce soud zmíní, že pohledávka nebyla prokázána ani z titulu případného ručení.

Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobu zamítl.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 146 odst. 1 o.s.ř.. Žalobce sice nebyl se svojí žalobou úspěšný a měl by být povinen uhradit žalované náklady řízení, avšak žalovaná nebyla v řízení zastoupena a z obsahu spisu neplyne, že by ji nějaké náklady vznikly. Soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení rozsudku, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude toto usnesení doručeno adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

V Pardubicích dne 25. října 2013 Mgr. Martin Schreier v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Iva Dirgasová, DiS.