48 ICm 2528/2012
Č.j. 48 ICm 2528/2012-116 (KSPA 48 INS 11454/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Schreierem ve věci žalobkyně: Lucie anonymizovano , anonymizovano , Újezd 33, 679 72, Kunštát, proti žalované: JUDr. Eva Mlčochová, 568 02 Svitavy, Purkyňova 37 (insolvenční správkyně dlužníka Karla anonymizovano , anonymizovano ), za účasti: FINCOM TRADE LTD., Akara Bldg., 24 De Castro Street, Wickhams Cay 1, Road Town, Tortola, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, zast. Mgr. Pavlem Nádeníčkem, advokátem se sídlem Hilleho 6, 602 00, Brno, o vyloučení věci z majetkové podstaty,

takto:

I. Z majetkové podstaty dlužníka Karla anonymizovano , rč. 661204/0413, se vylučují níže uvedené nemovitosti: -budova č.p. 66, část obce: Újezd, která je součástí pozemku parc. č. 171, -parc. č. 171, -parc. č. 172, -parc. č. 319/15, -parc. č. 319/16, -parc. č. 319/35, -parc. č. 349/6, -parc. č. 349/7, -parc. č. 350/1, -parc. č. 353, -parc. č. 354/1, vše zapsáno v Katastrálním území Újezd u Kunštátu na listu vlastnictví č. 233.

II. Žádný z účastníků, ani vedlejší účastník, nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby z majetkové podstaty dlužníka byly vyloučeny nemovitosti, které jsou blíže specifikovány ve výroku rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že dne 6.8.2012 ji bylo doručeno oznámení, že žalovaná zahrnula majetek v jejím výlučném vlastnictví do majetkové podstaty. S tímto žalobkyně nesouhlasí, neboť nemovitosti získala do svého výlučného vlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne 19.2.2009 a sjednaná kupní cena byla uhrazena z jejích výlučných prostředků. Dále uvedla, že dne 11.12.2008 došlo k zúžení společného jmění manželů mezi ní a dlužníkem s tím, že již dříve rovněž došlo k zúžení společného jmění formou notářského zápisu. Finanční prostředky na zakoupení nemovitosti čerpala z hypotečního úvěru, a ten splácí jiná osoba a nemovitost je tak financována z darů, které ji jsou poskytovány za účelem hrazení hypotečního úvěru.

Následně do řízení vstoupila společnost Fincom Trade ltd. jako vedlejší účastník na straně žalované správkyně a k žalobě uvedla, že žalobkyně a dlužník uzavřeli manželství dne 25.4.1998, pohledávka vedlejšího účastníka za dlužníkem vznikla dne 16.3.2004 se splatností 1.7.2008, dohoda o zúžení společného jmění manželů byla uzavřena dne 11.12.2008 a nemovitosti byly nabyty na základě kupní smlouvy uzavřené dne 19.2.2009 s právními účinky vkladu 6.4.2009. Dokud pak není vyvrácena domněnka uvedená v § 144 občanského zákoníku, pak předmětné nemovitosti je nutno považovat za součást společného jmění manželů žalobkyně a dlužníka. K samotnému notářskému zápisu uvedl, že byl sepsán dne 11.12.2008 ve věznici Mírov, neboť v tomto zařízení vykonával manžel žalobkyně svůj trest odnětí svobody. Ze sdělení věznice však plyne, dlužník tento den neměl žádnou návštěvu a je tedy vyloučeno, že by notářský zápis byl toho dne sepsán.

Žalovaná ve vyjádření uvedla, že vyrozumění o zahrnutí věcí do majetkové podstaty bylo žalobkyni doručeno dne 7.8.2013 a žaloba je tedy podána včas. Notářský zápis ze dne 11.12.2008 o zúžení společného jmění manželů (dále též jen SJM ) nezahrnoval všechny nemovitostí, u nichž se žalobkyně domáhá vyloučení. Dále odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 2345/2003, že nabyl-li jeden z manželů za trávní manželství nemovitostí za peníze získané hypotečním úvěrem, z něhož byl zavázán pouze on, pak tyto nemovitosti patří do SJM. Nemovitosti proto byly do majetkové podstaty zahrnuty po právu.

Soud na den 26.6.2015 nařídil ve věci jednání. Žalovaná se dostavila, vedlejší účastník se z jednání omluvil a žalobkyně se omluvila a žádala odročení jednání kvůli urgentní návštěvě nemocnice s dítětem, s nímž je sama. Žádost žalobkyně byla soudu doručena dne 25.6.0015 v 20:40 hodin. Soud omluvu žalobkyně nepovažoval za důvodnou. Ze stejných důvodů (onemocnění dítěte) se žalobkyně omlouvala již na jednání nařízení na den 28.3.2014, kdy i tato omluva byla dána na poštu den před jednáním. V dané věci se jedná o nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně, jejichž hodnota se má dle kupní smlouvy pohybovat v řádu milionů Kč. Je tak jistě ve vlastním zájmu žalobkyně, aby ve věci bylo jednáno a rozhodnuto. Je tak na žalobkyni, aby si na jeden den zajistila hlídání dítěte. Z prohlášení o majetkových poměrech (viz čl. 65) pak plyne, že nejmladšímu dítěti (kvůli němuž se žalobkyně nemohla zúčastnit jednání) je více než 10 let (nar. 29.3.1994) a dítě v tomto věku obvykle zvládne denní opatrování jinou osobou než matkou. Soud proto omluvu posoudil jako nedůvodnou a v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalobkyně a vedlejšího účastníka.

Žaloba byla doručena insolvenčnímu soudu dne 31.8.2012 a žalobkyně byla o soupisu předmětných nemovitostí vyrozuměna dne 7.8.2012, což plyne jak z tvrzení žalované, tak z dodejky (čl. 37) a žaloba tak byla podána včas dle § 225 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ ).

Insolvenčnímu soudu je z vlastní činnosti známo, že u dlužníka Karla anonymizovano byl k návrhu společnosti Fincom Trade ltd. dne 18.5.2012 zjištěn úpadek, na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs, a insolvenčním správcem byla ustanovena žalovaná. Ze soupisu majetkové podstaty ze dne 12.7.2012 (čl. B-6 insolvenčního spisu) vyplývá, že předmětné nemovitosti byly sepsány do majetkové podstaty s poznámkou, že v katastru nemovitostí je jako vlastník zapsaná žalobkyně.

Z notářského zápisu NZ 273/2008, N 277/2008 sepsaného dne 11.12.2008 JUDr. Janem Köckem, notářem v Poličce, soud zjistil, že žalobkyně a její manžel (dlužník), jejichž manželství bylo uzavřeno dne 25.4.1998, sjednali smlouvu o změně zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů tak, že budova čp. 66, na parc. č. 171, tato parcela č. 171 a parcela č. 172, v katastrálním území Újezd u Kunštátu, které budou na základě kupní smlouvy koupeny od manželů Karla anonymizovano a Marie anonymizovano , budou ve výlučném vlastnictví žalobkyně a nebudou náležet do společného jmění manželů (žalobkyně a dlužníka). Závazek, který bude poskytnut na zakoupení nemovitostí, bude výlučným závazkem žalobkyně.

Z kupní smlouvy ze dne 19.2.2009 soud zjistil, že manželé Karel a Marie anonymizovano prodali žalobkyni nemovitosti tak, jak jsou specifikovány ve výroku rozsudku, za kupní cenu 1.700.000,--Kč. Vklad vlastnického práva pro žalobkyni byl povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu ve Svitavách, č.j. V-778/2009-731 s právními účinky vkladu práva ke dni 6.4.2009. Výpisem z katastru nemovitostí pak byla tato zjištění potvrzena.

Z smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 3.4.2009 soud zjistil, že žalobkyni byl na pořízení předmětných nemovitostí poskytnut úvěr ve výši 1.300.000,--Kč.

Z rozsudku Okresního soudu v Blansku č.j. 410 C 192/2009-11 soud zjistil, že manželství žalobkyně a dlužníka bylo pravomocně rozvedeno dne 12.5.2010 s tím, že bylo uzavřeno dne 25.4.1998.

Z rozsudku Okresního soudu v Blansku č.j. 5 C 221/2009-215 ze dne 12.4.2012 (právní moc dne 26.8.2013), rozsudku Krajského soudu v Brně jako soudu odvolacího č.j. 37 Co 259/2012-237 ze dne 11.6.2013 (právní moc dne 26.8.2013) ve znění opravného usnesení č.j. 37 Co 259/2012 ze dne 12.7.2013 soud zjistil, že byla zamítnuta žaloba žalobkyně Lucie anonymizovano na vyloučení předmětných nemovitostí z exekuce vedené oprávněným Fincom Trade Ltd. a prováděné JUDr. Tomášem Vránou, soudním exekutorem, pod sp.zn. 103 Ex 24923/09.

Ze zprávy notáře JUDr. Jana Köcka soud zjistil, že předmětný notářský zápis měl být sepsán dne 11.12.2008 a bylo jej nutno sepsat v notářské kanceláři předem, neboť nebylo jasné, zda bude moci být sepsán přímo ve věznici Mírov. Do věznice se notář dostavil po domluvě s vedením věznice, takž je možné, že k podpisu došlo o nějaký den později.

Ze zpráv orgánů vězeňské služby (čl. 87, 88, 98 a 99) plyne, že sice nelze dohledat, zda dlužníka dne 11.12.2008 navštívil notář JUDr. Jan Köck, avšak ze záznamu ve vězeňském informačním systému lze dohledat, že notář vstoupil do věznice Mírov dne 11.12.2008.

Z připojeného spisu Okresního soudu v Blansku sp.zn. 5 C 221/2009 zjistil soud dále následující. Ze zprávy Věznice Mírov ze dne 10.5.2011 (čl. 108) plyne, že dlužník dne 11.12.2008 neměl ani návštěvu ani nebyl mimo objekt věznice. Z protokolů o jednání (čl. 113 a 138) soud zjistil, že žalobkyně při účastnickém výslechu uvedla, že notářský zápis u JUDr. Köcka byl sepsán Poličce, kde byla přítomna pouze ona, přičemž notář slíbit, že zajede na Mírov za manželem, který již vykonával trest odnětí svobody, aby tento zápis podepsal. Z notářského zápisu NZ 211/2003 (čl. 120) sepsaného dne 24.7.2003 JUDr. Zdeňkem Ryšánkem, notářem v Brně, soud zjistil, že žalobkyně a její manžel (dlužník), již dne 24.7.2003 zúžili dle § 143a občanského zákoníku společné jmění manželů tak, že předmětem SJM nebude majetek, pokud úkon k jeho nabytí učiní jeden z manželů, a tento majetek bude výlučným majetkem tohoto manžela; tato dohoda se neměla týkat obvyklého vybavení domácnosti. Z dohody o vypořádání vzájemných majetkových vztahů ze dne 2.11.2009 uzavřené mezi žalobkyní a dlužníkem (čl. 183) soud zjistil, že dle žalobkyně a jejího manžela do SJM měl spadat pouze soubor movitých věcí tvořících zařízení domácnosti na adrese Újed 33, 679 72 Kunštát.

Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu potřebném pro rozhodnutí ve věci. Žalobkyně a dlužník uzavřeli manželství dne 25.4.1998, následně za trvání manželství uzavřeli žalobkyně a dlužník již dne 24.7.2003 formou notářského zápisu dohodu o zúžení SJM až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti. Dále dne 11.12.2008 byl sepsán další notářský zápis o zúžení SJM týkajíc se konkrétně nemovitostí, a to budovy čp. 66, na parc. č. 171, tato parcela č. 171 a parcela č. 172, v katastrálním území Újezd u Kunštátu. Druhý notářský zápis (nadbytečný s ohledem na předchozí zúžení SJM) pak zahrnoval pouze tři z nemovitostí, ohledně kterých následně dne 19.2.2009 byla uzavřena kupní smlouva a u nichž se žalobkyně domáhá vyloučení z majetkové podstaty. Na základě kupní smlouvy nabyla předmětné nemovitosti pouze žalobkyně. Z přípisu věznice Mírov ze dne 10.5.2011 sice plyne, že dlužník dne 11.12.2008 neměl žádnou návštěvu ani nebyl mimo budovu, avšak z následného přípisu věznice Mírov ze dne 24.9.2014 (čl. 88) plyne, že notář JUDr. Jan Köck do věznice toho dne vstoupil. Lze tak dovodit, že notářský zápis ze dne 11.12.2008 dlužník řádně podepsal a že notářský zápis byl platně sepsán. I pokud by však nebyl, stále by zde byl platný notářský zápis ze dne 24.7.2003, kterým došlo ke zúžení společného jmění manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti. Jako vlastník nemovitostí je v katastru nemovitostí stále zapsána žalobkyně. Žalovaná předmětné nemovitosti sepsala do majetkové podstaty dlužníka.

S ohledem na níže uvedené právní posouzení věci již bylo nadbytečné hodnotit či provádět další důkazy za účelem zjištění, zda žalobkyně nemovitosti nabyla za majetek spadající do jejího výlučného vlastnictví či nikoli.

Po právní stránce soud dospěl k následujícímu závěru.

Podle § 143a odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění platném a účinném do 31.12.2013 (dále jen OZ ), manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění manželů. Takto mohou manželé změnit rozsah majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků, které již tvoří jejich společné jmění. Předmětem této smlouvy mohou být i jednotlivé majetkové hodnoty a závazky. Jestliže je předmětem smlouvy nemovitost, která již náleží do společného jmění manželů nebo do výlučného majetku jednoho z nich, nabývá smlouva účinnosti vkladem do katastru nemovitostí. Podle odst. 2 manželé mohou dále smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu vyhradit zcela nebo zčásti vznik společného jmění manželů ke dni zániku manželství, pokud nejde o věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. Podle odst. 3 muž a žena, kteří chtějí uzavřít manželství, mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu upravit své budoucí majetkové vztahy v manželství obdobně. Podle odst. 4 manželé se mohou vůči jiné osobě na smlouvu uvedenou v předcházejících odstavcích odvolat jen tehdy, jestliže je jí obsah této smlouvy znám.

Podle § 7 IZ ve znění účinném od 1.1.2014 nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu4) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle § 225 odst. 1 IZ osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty.

Podle § 205 odst. 1 IZ ve znění účinném od 1.1.2014 jestliže insolvenční návrh podal dlužník, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, jakož i majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení. Podle odst. 2 podal-li insolvenční návrh věřitel, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky předběžného opatření, kterým insolvenční soud zcela nebo zčásti omezil právo dlužníka nakládat s jeho majetkem, majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka, a majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky těchto rozhodnutí. Podle odst. 3 je-li dlužník spoluvlastníkem majetku podle odstavců 1 a 2, náleží do majetkové podstaty podíl dlužníka na tomto majetku. Majetek podle odstavců 1 a 2 náleží do majetkové podstaty i tehdy, je-li ve společném jmění dlužníka a jeho manžela. Podle odst. 4 majetek jiných osob než dlužníka náleží do majetkové podstaty, stanoví-li to zákon, zejména jde-li o plnění z neúčinných právních úkonů. Pro účely zpeněžení se na takový majetek pohlíží jako na majetek dlužníka.

Podle § 274 IZ nelze-li provést vypořádání společného jmění manželů proto, že závazky dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který náleží do společného jmění manželů, zahrne se celý majetek náležející do společného jmění manželů do majetkové podstaty.

Podle § 262a odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném od 1.1.2014 výkon rozhodnutí na majetek patřící do společného jmění manželů lze nařídit také tehdy, jde-li o vydobytí dluhu, který vznikl za trvání manželství nebo před uzavřením manželství jen jednomu z manželů. Za majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela se pro účely nařízení výkonu rozhodnutí považuje také majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že bylo rozhodnutím soudu zrušeno společné jmění manželů nebo zúžen jeho stávající rozsah nebo že byl smlouvou zúžen rozsah společného jmění manželů, že byl ujednán režim oddělených jmění nebo že byl smlouvou vyhrazen vznik společného jmění ke dni zániku manželství.

Soud dále při rozhodování vycházel z právního názoru vysloveného v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 ICdo 37/2012 ze dne 22.1.2014. V něm Nejvyšší soud dospěl k následujícímu závěru: Insolvenční zákon definuje majetkovou podstatu dlužníka a vymezuje její rozsah v § 205 IZ tak, že jde o majetek patřící dlužníku v určité době (podle odstavců 1 a 2 podle toho, kdo je insolvenčním navrhovatelem). Případy, kdy dlužník není výlučným vlastníkem takového majetku (je pouze jeho spoluvlastníkem), řeší insolvenční zákon tak, že při podílovém spoluvlastnictví náleží do majetkové podstaty podíl dlužníka na tomto majetku (ustanovení § 205 odst. 3 věta první IZ). U zvláštní formy dlužníkova spoluvlastnictví, jíž je společné jmění dlužníka a jeho manžela, pak ustanovení § 205 odst. 3 věty druhé IZ určuje, že takový majetek do majetkové podstaty dlužníka náleží. Zbývá dodat, že podle § 205 odst. 4 IZ náleží majetek jiných osob než dlužníka do majetkové podstaty dlužníka jen tehdy, stanoví-li to zákon. Ustanovení § 268 až § 276 IZ, jež se zabývají účinky prohlášení konkursu na společné jmění manželů, na výše řečeném ničeho nemění, neboť tato ustanovení vymezují způsob vypořádání společného jmění manželů, leč neprolamují v žádném ohledu zásadu, že do majetkové podstaty dlužníka náleží jen to, co bylo v rozhodné době (dle § 205 odst. 1 a 2 IZ) ve společném jmění dlužníka a jeho manžela. Majetek nabytý za trvání manželství jedním z manželů poté, co soud pravomocným rozhodnutím zúžil společné jmění manželů pouze na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti (§ 148 OZ), náleží do jeho výlučného vlastnictví; ustanovení občanského zákoníku v pasážích upravujících institut společného jmění manželů (§ 143 až § 151 OZ) nečiní z takového majetku majetek náležející do společné jmění manželů. Ustanovení § 262a odst. 1 o.s.ř. (v rozhodném znění) považuje takový majetek za majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela pro účely nařízení výkonu rozhodnutí . Jelikož insolvenční zákon (a zákonným vymezením společného jmění manželů ani občanský zákoník) příslušnost popsaného majetku k majetkové podstatě dlužníka nezakládá, zbývá určit (ve shodě s položenými otázkami), zda tuto příslušnost k majetkové podstatě dlužníka lze dovodit prostřednictvím přiměřené aplikace § 262a odst. 1 o.s.ř. (§ 7 odst. 1 insolvenčního zákona). K tomu Nejvyšší soud uvedl, že k otázce přiměřené aplikace občanského soudního řádu v insolvenčním řízení se obecně vyjádřil již v usnesení ze dne 27. června 2013, sen. zn. 29 NSČR 50/2011, uveřejněném pod číslem 97/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 97/2013 ). V R 97/2013, na něž v podrobnostech odkazuje a na jehož závěrech nevidí důvodu cokoli měnit, Nejvyšší soud na dané téma uzavřel, že teoretická východiska jsou již mnoho let ustálena v tom, že mezery v úpadkové úpravě nelze nahrazovat přiměřenou aplikací práva exekučního, které je coby způsob individuálního prosazení práv dlužníkových věřitelů vybudováno na zcela jiných principech, než jsou ty, jimiž se řídí právo úpadkové. Ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 insolvenčního zákona je tedy přiměřená aplikace ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí zcela vyloučena. Ustanovení exekučního práva jsou (přiměřeně) uplatnitelná v insolvenčním řízení, jen pokud na ně insolvenční zákon odkáže. K tam uvedené argumentaci lze jen doplnit, že s účinností od 1. ledna 2014, po novele insolvenčního zákona provedené zákonem č. 294/2013 Sb. (důvodová zpráva k vládnímu návrhu této novely je v R 97/2013 rovněž zmíněna), řečené výslovně zakotvuje insolvenční zákon (v § 7 části věty za středníkem). Na obě dovolatelem položené otázky lze tudíž odpovědět tak, že aplikace ustanovení § 262a odst. 1 o. s. ř. je v insolvenčním řízení vyloučena.

V souzené věci žalobkyně a dlužník (v té době již manželé) formou notářského zápisu již dne 24.7.2003 uzavřeli smlouvu o zúžení stanového rozsahu SJM tak, že pokud úkon k nabytí majetku učiní jen jeden z manželů, stane se tento majetek součástí jeho výlučného vlastnictví a nikoli součástí SJM. Následně (tedy až po zmíněném zúžení SJM) došlo k uzavření kupní smlouvy, na jejímž základě předmětné nemovitosti nabyla do svého vlastnictví pouze žalobkyně. Ustanovení § 143a OZ pak výslovně umožňovalo uzavřít takovou dohodu i ohledně majetku, který bude nabyt do budoucna. Předmětné nemovitosti se tak nikdy nestaly součástí SJM, ale staly se součástí výlučného vlastnictví žalobkyně.

Z notářského zápisu jasně plyne, a odpovídá tomu i časová souslednost uzavíraných smluv, že smlouva kupní byla uzavřena až po zúžení SJM. Vzhledem k tomu, že dané nemovitosti ke dni zahájení insolvenčního řízení nebyly ve výlučném vlastnictví dlužníka ani nespadaly do SJM, nemohly být zahrnuty do majetkové podstaty dlužníka dle § 205 odst. 1 až 4 IZ. Nespadají-li pak tyto nemovitosti do SJM, nelze ohledně nich ani postupovat dle § 268 až 275 IZ, neboť tento postup se uplatní pouze v případech dle § 268 odst. 2 písm. a) až c) IZ (tj. při vypořádání zaniklého a nevypořádaného SJM)-a o takový případ se v dané věci nejedná, neboť nemovitosti do SJM nespadají ani nespadaly. Proto nelze použít ani např. § 274 IZ a s ohledem na případné předlužení SJM zahrnout celé SJM do majetkové podstaty. Případná dohoda o zúžení SJM je napadnutelná jako možný neúčinný právní úkon dlužníka, avšak to pouze ve lhůtách a v případech dle 235 až 243 IZ, a taková žaloba navíc ani nebyla podána. Použití § 262a o.s.ř. je pak s ohledem na shora uvedený rozsudek Nejvyššího soudu vyloučeno.

Na základě shora uvedeného proto soud žalobě vyhověl a dané nemovitost vyloučil z majetkové podstaty dlužníka, neboť žalobkyně prokázala k nemovitostem své vlastnické právo, toto právo vylučuje soupis nemovitostí do majetkové podstaty a toto právo svědčí právě žalobkyni.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně sice byla se svojí žalobou úspěšná, avšak v řízení nebyla zastoupena advokátem a jednání ve věci se nezúčastnila. Navíc žalobě bylo vyhověno s ohledem na právní názor Nejvyššího soudu, který však byl vysloven dne 22.1.2014, tedy až po zahrnutí věcí do majetkové podstaty a po podání vylučovací žaloby. Soud proto žádnému z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení rozsudku, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude toto usnesení doručeno adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

V Pardubicích dne 26. června 2015 Mgr. Martin Schreier v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Marie Severinová