48 ICm 2441/2011
Č.j. 48 ICm 2441/2011-36 (KSPA 48 INS 6851/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Schreierem ve věci žalobce: PROFI CREDIT Czech, a.s., Jindřišská 24/941, 110 00, Praha 1, IČ 61860069, proti žalovaným: 1) JUDr. Milan Šváb, náměstí Míru 48, 568 02 Svitavy (insolvenční správce druhého žalovaného), 2) Roman anonymizovano , anonymizovano , U Prokopa 38, 561 17, Dlouhá Třebová, zast. Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem Čechova 396, 560 02, Česká Třebová, o určení popřené pohledávky,

takto:

I. Zamítá se žaloba, v níž se žalobce domáhal určení, že má vůči druhému žalovanému Romanu anonymizovano , anonymizovano , pohledávku ve výši 41.532,50 Kč.

II. Žalovanému 1) se proti žalobci náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému 2) náklady řízení ve výši 11.900,--Kč, a to k rukám jeho zástupce Mgr. Martina Červinky, advokáta se sídlem Čechova 396, 560 02, Česká Třebová, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že má vůči dlužníkovi pohledávku ve výši 41.532,50 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že si vůči dlužníkovi přihlásil pohledávku ve výši 115.873,--Kč představující nedoplatek na zesplatněné jistině o revolvingovém úvěru č. 9100346293 ve výši 71.728,--Kč a smluvní pokuty ve výši 44.145,--Kč vyplývající z totožné smlouvy. Oba žalovaní popřeli jeho pohledávku co do pravosti a výše v částce 84.636,50 Kč a ve zbytku tj. v částce 31.236,50 Kč byla uznána. O popření byl žalobce vyrozuměn dne 2.9.2011. Žalobce poskytl dlužníkovu úvěr 86.208,--Kč, druhý žalovaný (dále též jen jako dlužník ) se zavázal zaplatit smluvní odměnu za poskytnutí úvěru 61.208,--Kč, což jsou veškeré náklady na správu úvěru za 48 měsíců. Smluvní odměna byl započtena oproti nároku dlužníka na vyplacení úvěru a dlužníku tak byla vyplacena částka 25.000,--Kč. Dlužník se dostal do prodlení a úvěr byl zesplatněn. Smluvní pokuty činí 1.041,-Kč a dále smluvní pokuta dle čl. 13.4. smluvních ujednání ve výši 43.104,--Kč. Žalobce se žalobou nedomáhá určení smluvní pokuty 43.104,--Kč, ale pouze určení pravosti a výše pohledávky 41.532,50 Kč, což představuje 71.728,--Kč spolu se smluvní pokutou 1.041,--Kč poníženou o uznanou částku 31.236,50 Kč. Žalobce dále zdůrazňoval, že dlužník svým podpisem souhlasil se smluvními ujednáními a ničeho proti smlouvě nenamítal. Nesouhlasil s tím, že by sjednané nároky byly v rozporu s dobrými mravy. Navíc byla přihlášena jen jistina, a to jistina, která byla zesplatněna. Není možno popírat smluvní odměnu, když nebyly přihlášena. Smluvní odměna navíc již byla započtena.

Druhý žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že započtení smluvní odměny za poskytnutí úvěru ve výši 61.208,--Kč oproti pohledávce na vyplacení jistiny úvěru bylo v rozporu s dobrými mravy. Dále má za to, že jediným účelem bylo vyloučit účinky § 170 insolvenčního zákona, neboť splátka ve výši 1.796,--Kč sestává z jistiny 520,83,--Kč a příslušenství ve výši 1.275,17 Kč, přičemž příslušenství, které se stane splatným po úpadku se dle § 170 insolvenčního zákona neuspokojuje. Části splátek ve výši 1.275,17 Kč, které připadnou na splátky po 20.6.2011 jsou tak vyloučeny z uspokojení. S ohledem na vysokou RPSN je úvěrové smlouva navíc neplatná.

První žalovaný uvedl, že na svém popření trvá. Započtení smluvní odměny považuje za neplatné s odkazem na § 39 občanského zákoníku z důvodu obcházení § 107 insolvenčního zákona a celá smlouva je neplatná pro její lichevní povahu.

Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí s dovětkem dle § 101 odst. 4 o.s.ř., že nevyjádří-li se, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí. Žalobce souhlasil a žalovaní se nevyjádřili. Soud proto dle § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. rozhodl bez jednání.

Soud nejprve posoudil včasnost podané žaloby. Pohledávka žalobce byla popřena při přezkumném jednání dne 19.8.2011 a žalobce byl o popření vyrozuměn dne 2.9.2011-tvrzení žalobce, kterému žalovaný nijak neodporoval a které vzal soud za prokázané. Žaloba pak byla podána dne 14.9.2011, tedy ve lhůtě 30 dnů od přezkumu a 15 dnů ode dne vyrozumění, tj. včas dle § 198 insolvenčního zákona.

Z vlastní činnosti je soudu známo, že u dlužníka Romana anonymizovano byl zjištěn úpadek, bylo povoleno oddlužení a insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný.

Z přihlášky pohledávky plyne, že si žalobce včas přihlásil pohledávku ve výši 115.873,--Kč jako nedoplatek na zesplatněné jistině ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100346293 ve výši 71.728,--Kč a dále smluvní pokuty plynoucí z téže smlouvy ve výši 44.145,--Kč.

Z protokolu o přezkumném jednání a z přezkumného listu plyne, že oba žalovaní uznali částku 31.236,50 Kč a popřeli pohledávku do výše 84.636,50 Kč, neboť přihlášená částka obsahovala smluvní pokutu, která nebyla platně sjednána pro rozpor se zákonem, a příslušenství přirostlo až po rozhodnutí o úpadku.

Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100346293 a z dodatku k ní soud zjistil, že žalobce se zavázal poskytnou úvěr ve výši 86.208,--Kč, z čehož smluvní odměna činila 61.208,--Kč, a dlužníkovi tak mělo být vyplaceno 25.000,--Kč. Dlužník se zavázal uhradit částku 86.208,--Kč v 48 splátkách po 1.796,--Kč. Nedílnou součásti smlouvy byla učiněna smluvní ujednání, kde v bodu 10.1. bylo ujednáno započtení nároku dlužníka na poskytnutí úvěru oproti nároku žalobce na smluvní odměnu. Roční procentní sazba úvěru činila 117,50 % a přepokládaná výše RPSN po revolvingu 113,27 %.

Z oznámení ze dne 12.6.2011 bylo zjištěno, že dlužník neplnil řádně a včas své povinnosti dle smlouvy o revolvingovém úvěru, a celý úvěr ve výši 115.873,--Kč se stal splatným a tato částka sestávala ze zbývajících dlužných splátek 71.728,--Kč, neuhrazených penalizační faktur 1.041,--Kč, a smluvní pokuty 50 % z výše úvěru ve výši 43.104,--Kč.

Z faktury č. 910043374 pak bylo zjištěno, že dlužníkovi byla dne 12.6.2011 vyúčtována smluvní pokuty 50 % z půjčky ve výši 43.104,--Kč.

Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že splatnost jednotlivých 48 splátek byla od 10.8.2010 do 10.7.2014.

Z karty klienta plyne, že celkem bylo na úvěr dlužníkem uhrazeno 14.480,--Kč.

Ohledně skutkové stránky nebylo mezi stranami v podstatě sporu. Ze shora provedených listinných důkazů je navíc dostatečně prokázáno, že žalobce si přihlásil pohledávku ve výši 115.873,--Kč sestávající z nedoplatku jistiny 71.728,--Kč, neuhrazených penalizačních faktur 1.041,--Kč a 50 % z půjčky 43.104,--Kč. Ohledně struktury přihlášené pohledávky pak nebylo mezi stranami sporu. Pohledávka vyplývá ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100346293, v níž byly mezi stranami sjednaná práva a povinnosti tak, jak je uvedeno shora. Dlužník řádně neplnil své povinnost vyplývající z této smlouvy, žalobce zbývající dluh zesplatnil a dlužná částka činila 115.873,--Kč. Dlužník uhradil na úvěr celkem 14.480,--Kč.

Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

Podle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle § 52 odst. 1 spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle odst. 2 dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Podle odst. 3 spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

Soud smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 497 a násl. obchodního zákoníku, avšak současně se jednalo o spotřebitelskou smlouvou dle § 52 a násl. občanského zákoníku, neboť žalobce ji uzavřel v rámci své podnikatelské činnosti a dlužník jako spotřebitel. Na smlouvu dopadají ustanovení zákona č. 321/2001 Sb., neboť šlo o půjčku za úplatu uzavřenou mezi dodavatelem a spotřebitelem. Jednalo se pak o právní vztah plynoucí z úvěrové smlouvy, které podléhají režimu obchodního zákoníku, avšak s odkazem na spotřebitelský charakter úvěrové smlouvy se uplatní rovněž § 262 odst. 4 obchodního zákoníku.

Z ust. § 499 obchodního zákoníku vyplývá, že za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze poskytnout úplatu. Občanský zákoník ani jiné právní předpisy přitom výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat výši této úplaty-smluvní odměny. Z této skutečnosti však nelze dovozovat, že by její výše závisela jen na dohodě účastníků smlouvy, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Přitom soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy musí být posuzován vždy, bez ohledu na to, zda byl výsledkem svobodného ujednání mezi účastníky smlouvy. Je nepochybné, že nepřiměřeně vysoká smluvní odměna sjednaná při poskytnutí úvěru je obecně považována za odporující obecně uznávaným pravidlům chování, vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu. V daném případě nelze dovodit, že by práva mezi účastníky byly ve věci smluvní odměny sjednána vyváženě. Dlužník za poskytnutí částky 25.000,--Kč, kterou byl povinen splatit 48 pravidelnými měsíčními splátky, zavázal zaplatit žalobci odměnu ve výši 61.208,--Kč, což činí 245 % z poskytnuté částky za čtyři roky, tj. 61 % ročně. Takto sjednaná odměna podstatně převyšuje přiměřenou odměnu, která by dle názoru soudu měla činil maximálně 1/3 z poskytnuté částky, a to i s ohledem na počet splátek, a i pokud soud odměnu převede na úroky, tak tyto úroky podstatně přesahují horní hranici obvyklé úrokové míry. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o smluvní odměně je ve výrazném nepoměru ve vztahu k poskytnuté částce, je v rozporu s dobrými mravy a tudíž neplatné dle § 39 občanského zákoníku. Jedná se jen o částečnou neplatnost smlouvy dle ust. § 41 občanského zákoníku, neboť důvod neplatnosti se vztahuje výlučně na toto ujednání (V této věci srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j 105 VSPH 156/2011-60 (59 ICm 445/2011) ve věci sp.zn. KSPA 59 INS 12543/2010). Soud nesídlí názor žalovaných, že je smlouva je neplatná jako celek s ohledem na vysoké RPSN. Roční procentní sazba nákladů je jen jedním z ekonomických ukazatelů výhodnosti či nevýhodnosti smlouvy a z pouhé jeho samotné výše nelze na neplatnost dovozovat.

Důvodná není námitka, že odměna byla v souladu se smlouvou započtena oproti nároku dlužnice na vyplacení části úvěru, a nelze ji popírat, jelikož nebyla vůbec přihlašována. K zániku pohledávky na zaplacení smluvní odměny z poskytnutého úvěru totiž nemohlo dojít započtením ve smyslu článku 10 smluvních podmínek, neboť ujednání o smluvní pokutě bylo neplatné, nemohla z něj žalobci platně vzniknout pohledávka a tudíž si ji nemohl započíst.

Navíc dohoda o započtení obsažená ve smlouvách o spotřebitelském úvěru je dohodou neplatnou i z hlediska ustanovení občanského zákoníku na ochranu spotřebitele. Podle ust. § 56 odst. 1 obč. zák. nemohou spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnost v právech a povinnostech stran. V rozporu s tím je tedy dohoda o započtení, kterou na sebe spotřebitel bere bez dalšího povinnost zaplatit smluvní odměnu, kterou žalobce okamžitě započetl proti maximální výši dohodnutého úvěru, který však fakticky v této výši spotřebiteli nikdy poskytnut nebyl. V tomto kontextu je dohoda o započtení dohodou, která má ve svém obsahu za následek zcela hrubý nepoměr mezi právy a povinnostmi obou smluvních účastníků v neprospěch spotřebitele-dlužníka, a je tudíž svým obsahem nevyvážená a nemravná, a proto absolutně neplatná podle ust. § 39 obč.zák. K této argumentaci opět srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j 105 VSPH 156/2011-60 (59 ICm 445/2011) ve věci sp.zn. KSPA 59 INS 12543/2010.

Závazek dlužníka vrátit poskytnutý úvěr v sobě zahrnoval jak vrácení částky skutečně dlužníkovi poskytnuté, tak závazek uhradit sjednanou smluvní odměnu (byla-li by sjednána platně), a dlužník byl povinen tuto částku uhradit ve sjednaných splátkách. Soud proto není toho názoru, že dohodnutá smluvní odměna v obou spotřebitelských smlouvách je pouze kapitalizovaným smluvním úrokem z úvěru, neboť nic takového ze samotné smlouvy neplyne. Naopak je tam jasně sjednáno, že se jedná o odměnu za poskytnutí úvěru, která má pokrývat veškeré náklady žalobce a toto ujednání lze interpretovat v souladu s § 499 obchodního zákoníku jako odměnu za poskytnutí peněžních prostředků, neboť poskytování úvěru je předmětem podnikání žalobce.

Ze shora uvedené úvěrové smlouvy pak dlužníkovi byla fakticky poskytnuta částka 25.000,-Kč, ujednání o smluvní odměně 61.208,--Kč je neplatné a žalobce se nedomáhá určení pravosti smluvní pokuty odpovídající 50 % z úvěru (čl. 13.4. smluvních ujednání) ve výši 43.104,--Kč. Žalobce se dále domáhá určení částka odpovídající penalizačním fakturám ve výši 1.041,--Kč. Dlužník uhradil celkem 14.480,--Kč. Žalobce má zjištěnu pohledávku ve výši 31.263,50 Kč. Žalobce má tedy nárok na vrácení skutečně poskytnuté částky 25.000,--Kč a smluvních pokut ve výši 1.041,--Kč (penalizační faktury dle bodu 13.1. smluvních ujednání ve výši 8 % z dlužné splatily a 13 % z dlužné splátky), neboť jejich výši soud považuje za přiměřenou a odpovídající dlužným splátkám, celkem tedy 26.041,--Kč, z čehož však již 14.480,--Kč bylo zaplaceno, a zbývá 11.561,--Kč, což je dostatečně pokrytou částkou, která již byla uznána. I pokud by soud dospěl k závěru, že přiměřená odměna by činila 1/3 z fakticky poskytnuté částky, tak žalobci by náleželo 26.041,--Kč spolu s přiměřenou odměnou 8.333,--Kč, tedy celkem 34.374,--Kč, tedy po odečtení zaplacené částky celkem 19.894,--Kč, což je však stále dostatečně pokrytou již zjištěnou částí pohledávky.

Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že správce mohl popírat smluvní odměnu, ujednání o smluvní odměně bylo v rozporu s dobrými mravy a tudíž neplatné dle § 39 občanského zákoníku a žalobci na tuto částku nárok nevznikl. Soud proto žalobu zamítl jako nedůvodnou.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaní měli ve věci plný úspěch a žalobce je povinen jim nahradit náklady řízení. Prvý žalovaný byl původně v řízení zastoupen JUDr. Marií Chalupovou, avšak ta byla vyškrtnuta ze seznamu advokátů, a soud proto prvému žalovanému zaslal sdělení, že dokud nebude doložena nová plná moci, bude soud jednat přímo s ním. Prvý žalovaný na to dosud nereagoval a proto v řízení není zastoupen a soud mu náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by mu vznikly. Oproti tomu druhý žalovaný byl v řízení zastoupen a náleží mu náhrada nákladů řízení spočívající v odměně advokáta a paušálních náhradách. Poté, co Ústavním soudem ČR byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb. (viz nález Ústavního soudu publikovaný ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb.), soud o výši nákladů řízení uvážil následovně. Byť se formálně jedná o určovací žalobu, tak svým charakterem se žaloby tohoto typu blíží žalobám na plnění, kde předmětem řízení je částka, jejíž popření či určení se žalobce domáhá. Podle zrušené vyhlášky by žalovanému náležela proti žalobci při žalobě na plnění náhrada nákladů řízení sestávající z odměny za zastoupení advokátem podle § 3 odst. 1 zmíněné vyhlášky ve výši 12.870,--Kč, dvou paušálních náhrad po 300,--Kč (převzetí zastoupení a vyjádření k žalobě), a 21 % DPH ve výši 2.829,--Kč, celkem 16.299,--Kč. Podle advokátního tarifu pak přináleží odměna sestávající ze sazby mimosmluvní odměny ve výši 5.560,--Kč (tj. 2 úkony po 2.780,--Kč dle § 7 advokátního tarifu), dvou paušálních náhrad po 300,--Kč, 21 % DPH ve výši 1.294,--Kč, tedy celkem 7.454,--Kč. Soud proto považuje s ohledem rozhodnutí bez jednání a s ohledem na písemné dokazování za přiměřenou odměnu ve výši 11.900,--Kč, což činí průměr obou částek. Soud nepřistoupil k určení odměny dle § 10 zrušené vyhlášky

484/2000 Sb., a dle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu-dle názoru soudu je nutno zohlednit výši pohledávky, která má být určena, neboť právní služby budou mít jiný charakter, je-li předmětem sporu pohledávku za 500,--Kč nebo za 500.000,--Kč. Proto soud přistoupil ke shora uvedenému výpočtu, který reflektuje výši žalované pohledávky. U odměny zástupce tak zůstane zachována proporcionalita ve vztahu k výši pohledávky, jejíž určení se žalobce domáhá.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení rozsudku, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude toto usnesení doručeno adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

V Pardubicích dne 14. června 2013 Mgr. Martin Schreier v. r. Samosoudce Za správnost vyhotovení: Iva Dirgasová, DiS.