48 ICm 2391/2012
Č.j. 48 ICm 2391/2012-14 (KSPA 48 INS 11582/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Schreierem ve věci žalobce: GESTORE v.o.s., Mendryka 2, 570 01, Janov (insolvenční správce dlužníka Karla anonymizovano , anonymizovano ), zast. Mgr. Radovanem Indrou, advokátem se sídlem Čechyňská 16, 602 00, Brno, proti žalovanému: HS INKASO s.r.o., Janáčkovo nábřeží 39/51, 150 00, Praha 5, IČ 49618521, zast. Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábř. 51/39, o popření vykonatelné pohledávky, rozsudkem pro uznání,

takto:

I. Určuje se, že žalovaný HS INKASO s.r.o., IČ 49618521, má v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, pod sp.zn. KSPA 48 INS 11582/2011, vůči dlužníkovi Karlu Krejčímu, anonymizovano , pohledávku pouze ve výši 350.782,81 Kč.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 4.800,--Kč, a to k rukám zástupce žalobce Mgr. Radovana Indry, advokáta se sídlem Čechyňská 16, 602 00, Brno, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen Krajskému soudu v Hradci Králové uhradit soudní poplatek ve výši 5.000,--Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, na č.ú. 3703- 6828511/0710, variabilní symbol 4842239112.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že vykonatelná pohledávka žalobce je po právu pouze do výše 350.782,81 Kč. Žalovaný si přihlásil vykonatelnou pohledávku ve výši 380.046,13 Kč (jistina 120.548,63 Kč a příslušenství 259.497,50 Kč). Věřitelem pohledávky byla původně společnost ŠkoFIN s.r.o, která ji postoupila na žalovaného. Dle postupní smlouvy však došlo k postoupení jistiny pouze ve výši 110.548,58 Kč a nikoli jistiny v celé přihlášené výši 120.548,63 Kč. Správce proto popřel jistinu ve výši 10.000,05 Kč a současně popřel odpovídající poměrnou výši příslušenství ve výši 19.263,27 Kč.

Žalovaný ve vyjádření uvedl, že při zpracování přihlášky došlo ze strany žalovaného k chybnému vyplnění výše jistiny a omylem tak byla vepsána částka, která je vyšší o 10.000,05 Kč. Nelze proto než uznat argumenty částečného popření pohledávky ze strany žalobce. Žalovaný však nesouhlasil s tím, aby žalobci byly přiznány náklady řízení s tím, že zastoupení advokátem nebylo zapotřebí.

Zástupce žalovaného ve vyjádření uvedl, že z obsahu k přihlášce doložených listin je zřejmé, že pohledávka žalovaného vůči dlužníkovi činí částku 110.548,58 Kč a k uplatnění nároku v nesprávné výši došlo na základě písařské chyby a následné chyby v počtech mající příčinu právě v chybě písařské. Navrhl proto, aby soud rozhodl tak, že pohledávka žalovaného je zjištěna ve výši 350.782,81 Kč s tím, že žádnému z účastníků nebude přiznána náhrada nákladů řízení.

Soud nejprve posoudil včasnost podané žaloby. Vykonatelná pohledávka žalovaného byla popřena při přezkumném jednání dne 20.7.2012 a žaloba byla soudu doručena dne 14.8.2012, tedy ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání. Žaloba tak byla podána včas dle § 199 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákona (dále jen IZ ).

Z vlastní činnosti je dále soudu známo, že u dlužníka byl zjištěn úpadek, na jeho majetek byl prohlášen konkurs a insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce.

Z přihlášky pohledávky plyne, že žalobce si přihlásil vůči dlužníkovi vykonatelnou pohledávku ve výši 380.046,13 Kč sestávající z jistiny 120.548,63 Kč dle rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 2 Cm 307/2001-17 a postupní smlouvy ze dne 29.11.2004 a dále z příslušenství 259.497,50 Kč jako úroků z prodlení a náhrady nákladů řízení.

Z protokolu o zvláštním přezkumném jednání a z přezkumného listu pro pohledávku žalovaného plyne, že žalobce pohledávku uznal do výše 350.782,81 Kč a popřel jistinu do výše 10.000,05 Kč a příslušenství 19.263,27 Kč. Jistinu popřel proto, že postupní smlouvou byla postoupena pohledávka s aktuální výši jistiny 110.548,58 Kč, a popřené jistině pak odpovídá popřené příslušenství.

Podle § 153a odst. 1 o.s.ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Podle odst. 4 citovaného ustanovení jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.

V daném případě jak žalovaný tak jeho zástupce ve svých vyjádřeních uznali, že došlo k chybnému vyplnění výše přihlašované částky, a uznali argumenty žalobce ohledně popření. Zástupce žalovaného pak shodně se žalobcem navrhl, aby ohledně předmětu řízení bylo rozhodnuto tak, že žalovaný má vůči dlužníkovi pohledávku ve výši 350.782,81 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný v průběhu řízení žalobou uplatněný nárok uznal, soud rozhodl dle § 153a o.s.ř. rozsudkem pro uznání a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce byl se svojí žalobou v plném rozsahu úspěšný a žalovaný je tak povinen mu uhradit náklady řízení. Soud nesdílí stanovisko žalovaného, že pro přiznání nákladů žalobci nejsou důvody. I pokud by došlo k chybnému uvedení přihlašované částky, tak z § 176 odst. 1 IZ plyne, že za správnost údajů uvedených v přihlášce odpovídá věřitel. Správce není povinen vyzývat věřitele, aby svoji přihlášku opravil tak, aby přihlašované částky odpovídaly předloženým listinám. Postup podle § 188 odst. 2 IZ (tj. výzva ze strany správce k opravě či doplnění přihlášky) je na místě tam, kdy samotná přihláška trpí takovými vadami, že ji vůbec nelze přezkoumat. V případě, že přihlašovaná částka není prokazována předloženými listinami, tak insolvenční správce přihlašovanou pohledávku či její část popře. V daném případě navíc v insolvenčním rejstříku již dne 18.7.2012 byl zveřejněn seznam přihlášených pohledávek, kde bylo uvedeno, že správce popírá pohledávky žalovaného ve shora uvedeném rozsahu a ze shora uvedených důvodů. Žalobce pak mohl být přítomen na přezkumném jednání, kde by tytéž informace získal. Na popření a jeho důvody tak mohl žalovaný včas reagovat např. částečným zpětvzetím přihlášené pohledávky, neboť žaloba byla podána až dne 14.8.2012. Poté, co Ústavním soudem ČR byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb. (viz nález Ústavního soudu publikovaný ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb.), soud náhradu nákladů řízení v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 31 Cdo 3043/2010, ze dne 15.5.2013, a s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 19/2012, ze dne 30. 5. 2013, přiznal za úkony učiněné do 31.12.2012 dle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu ve znění do 31.12.2012, tedy jako za určovací žalobu. Tarifní hodnota dle zmíněného ustanovení advokátního tarifu činila 25.000,--Kč (do 31.12.2012), a sazba mimosmluvní odměny tak činila dle § 7 advokátního tarifu částku 2.100,--Kč za jeden úkon právní služby. Soud přiznal žalovanému odměnu za 2 úkony právní služby (převzetí zastoupení a podání žaloby), z toho oba úkony učiněné do 31.12.2012, tedy 4.200,--Kč, k tomu je nutno přičíst dvě paušální náhrady po 300,--Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 600,--Kč. DPH soud nepřiznával, neboť z výpisu z administrativního registru ekonomických subjektů plyne, že registrace zástupce žalobce k DPH byla platná do 31.5.2011. Náklady řízení tak celkem činí 4.800,--Kč.

Výrok III. je odůvodněn § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, neboť žalobce je od soudního poplatku osvobozen (§ 11 odst. 2 písm. q) zákona o soudních poplatcích), soud žalobě vyhověl a žalovaný nemá vůči žalobci nárok na náhradu nákladů řízení. Výše poplatku pak plyne z položky 13, bodu 1, písm. a) sazebníku soudních poplatků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.). Odvolání lze podat jen z důvodů vady uvedené v ust. § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř. a skutečností nebo důkazů, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání (§ 153a), jinak odvolání není přípustné.

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude toto usnesení doručeno adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

V Pardubicích dne 10. ledna 2014 Mgr. Martin Schreier v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Tereza Fialová