47 ICm 3953/2013
Číslo jednací: 71/47 ICm 3953/2013-82 KSBR 47 INS 17315/2013-C1-19

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Kolářem v právní věci žalobce Intrum Justicia Czech s.r.o., IČ 272 21 971 se sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1, zast. JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové proti žalovanému JUDr. Petr Horák, IČ 713 45 680 se sídlem U Sportovní haly 3, 779 00 Olomouc, jako insolvenční správce dlužníka Zdeňky Vykopalové, bytem Rejskova 3081/30, 796 01 Prostějov, o určení pravosti a výše popřené pohledávky

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že pohledávka žalobce za dlužníkem Zdeňkou Vykopalovou, r.č. 855613/4928 v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 47 INS 17315/2013 ve výši 119.161,76, která byla na přezkumném jednání popřena insolvenčním správcem, byla do insolvenčního řízení přihlášena po právu jako pohledávka nezajištěná a vykonatelná, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 19.11.2013 doručenou soudu dne 23.11.2013 domáhal se žalobce určení existence pohledávky specifikované ve výroku I., kterou přihlásil v insolvenčním řízení tamtéž uvedeném s tím, že žalovaný tuto pohledávku popřel na přezkumném jednání, které se konalo dne 22.10.2013 a o tomto popření ho vyrozuměl vyrozuměním ze dne 23.10.2013. isir.justi ce.cz pohledávka žalobce není vykonatelná, neboť je neplatná rozhodčí doložka, na základě které pak byl vydán rozhodčí nález, ze kterého žalobce vykonatelnost pohledávky dovozuje a protože žalobce svoji spornou pohledávku neuplatnil u soudu, je sporná pohledávka pohledávkou promlčenou a krom toho namítl, že nemohla být platně vyplněna zajišťovací směnka, která je pouze akcesorickou k závazku dlužníka.

Na výzvu soudu účastníci projevili souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení ústního jednání (§ 115a o.s.ř.).

Vyrozumění o popření sporné pohledávky bylo žalobci, jak vyplývá z vyjádření žalovaného a jeho stejnopisu včetně dodejky založených v přihlášce pohledávky, doručeno 24.10.2013 a je tedy žaloba doručená soudu dne 23.11.2013 včasná (§ 198 odst. 1 IZ).

Z veřejně dostupného rejstříku zjistil soud, že žalobce do insolvenčního řízení shora označeného přihláškou doručenou soudu dne 17.9.2013 přihlásil svoji spornou směnečnou pohledávku jako pohledávku vykonatelnou a to na základě rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. Marka Landsmanna ze dne 30.10.2008 č.j. Pd1422/08-10, který se stal vykonatelným dne 17.2.2009 a přihláška je evidována pod č. 6.

Z listin ve jmenované přihlášce pohledávky založených pak soud zjistil, že důvodem vzniku sporné pohledávky je nedoplatek směnečné sumy ze zajišťovací směnky k Dohodě o uznání dluhu č. 2205410068 ze dne 10.10.2006, podle které výše jistiny činí 90.720,-Kč, směnečný úrok činí 27.941,76 Kč a rozhodčí poplatek 500,-Kč. Z Dohody o uznání dluhu č. 2205410068 ze dne 10.10.2006 vyplývá, že dlužnice Zdeňka Vykopalová uznala svůj dluh ve výši 65.028,20 Kč, dále pak smluvní pokutu 16.256,80 Kč s tím, že bude splacen v 60 měsíčních splátkách po 1.355,-Kč. Dále je v této dohodě uvedeno, že součástí této dohody jsou smluvní ujednání uvedená na zadní straně tohoto listu. Ze smluvních ujednání (dlužnicí nepodepsaných) a které se vyznačují výrazně drobnějším písmem než samotná Dohoda o uznání dluhu, vyplývá, že v článku 9 byla sjednána rozhodčí doložka, podle které spory účastníků budou řešeny v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení a mezi rozhodci tam jmenovanými je rovněž uveden Mgr. Marek Landsmann. Ze smluvních ujednání, konkrétně z článku 7, dále vyplývá, že pohledávka žalobce je zajištěna zajišťovací bianko směnkou. Ze směnky tamtéž založené vyplývá, že se jedná o zajišťovací bianko směnku vlastní ke smlouvě č. 2205410068 vystavenou dne 10.10.2006 dlužnicí Zdeňkou Vykopalovou s tím, že tato směnka je splatná dne 6.8.2008 na řad Profidebt s.r.o. v Pardubicích na adrese Pardubice, Pernštýnské nám. 80. Z rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. Marka Landsmanna ze dne 30.10.2008 č.j. Pd 1422/08-10 vyplývá, že tímto rozhodčím nálezem byla Zdeňka Vykopalová zavázána zaplatit žalobci částku 90.720,-Kč s 6 % úrokem od 7.8.2008 do zaplacení a dále nákladů řízení v částce 5.000,-Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozhodčího nálezu a že důvodem podaného rozhodčího návrhu bylo nezaplacení shora označené směnky. Z vyjádření účastníků je pak nesporné, že žalovaný u přezkumného jednání dne 22.10.2013 spornou pohledávku žalobce zcela popřel, o tomto svém popření žalobce informoval dopisem žalobci doručeným dne 24.10.2013, kde uvedl i důvody popření sporné pohledávky.

Ze shora uvedených skutkových zjištění vzal soud za prokázané, že dlužnice Zdeňka Vykopalová uzavřela s žalobcem dne 10.10.2006 Dohodu o uznání dluhu, jak je popsán shora s tím, že k zajištění pohledávky vyplnila bianko směnku vlastní, na které byla následně doplněna směnečná suma a datum splatnosti 6.8.2008. Za součást Dohody o uznání dluhu ze dne 10.10.2006 byla označena i Smluvní ujednání dlužnicí nepodepsaná. Na základě návrhu žalobce pak rozhodce Mgr. Marek Landsmann rozhodl nálezem ze dne 30.10.2008 tak, jak bylo shora uvedeno.

Sporné mezi účastníky je zda se z hlediska žalovaným vznesené námitky promlčení jedná o pohledávku vykonatelnou, vydanou na základě platného rozhodčího nálezu či nic a dále pak, zda byla platně vyplněna zajišťovací směnka, ze které žalovaný spornou pohledávku dovozuje.

Zdejší soud již ve věci rozhodoval a to rozsudkem ze dne 21.1.2016 č.j. 47 ICm 39532013-44, který napadl žalobce odvoláním a k tomuto odvolání Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 19.8.2016 sp. zn. 12 VSOL 42/2016 jmenovaný rozsudek zrušil a věci vrátil k dalšímu řízení. Ve jmenovaném usnesení uložil odvolací soud soudu prvého stupně, aby se zabýval tím, zda v konkrétní věci byla v rozhodčím řízení zaručena ochrana práv dlužníka. Soud proto vyzval účastníky usnesením ze dne 30.1.2017 č.j. 71/-67, aby vylíčili rozhodné skutečnosti v tom směru, zda v rozhodčím řízení byla či nebyla zaručena ochrana práv dlužníka a označili důkazy tato tvrzení prokazující. Na tuto výzvu reagoval žalovaný podáním ze dne 23.2.2017 s tím, že sdělil soudu, že rozhodčí řízení proběhlo písemně, avšak dlužníkovi byla dána možnost účinně se bránit, avšak dlužník tohoto svého práva nevyužil.

Jak již shora uvedeno, žalovaný v rámci popěrného úkonu namítl neplatnost vyplnění zajišťovací směnky, ze které žalovaný dovozuje spornou pohledávku. Bylo proto na místě zabývat se tím, zda tato námitka žalovaného obstojí.

Podle § 18 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. v rozhodném znění ke dni vystavení směnky splácí-li spotřebitel spotřebitelský úvěr prostřednictvím směnky nebo šeku nebo zajišťuje-li jimi jeho splacení, musí si věřitel počínat tak, aby byla zachována všechna práva spotřebitele, která vyplývají ze smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr.

Podle § 18 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. ve znění od 25.2.2013 ke splacení nebo zajištění splacení spotřebitelského úvěru nelze použít směnku nebo šek.

Ještě podle předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 321/2001 Sb., resp. v zákoně o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 24. února 2013, byly směnky v souvislosti se spotřebitelskými úvěry předmětem rozhodování soudů. Vrchní soud v Praze opakovaně dovodil (viz např. rozsudek ze dne 29. dubna 2013, sp. zn. 9 Cmo 122/2013 nebo rozsudek ze dne 17. února 2014, sp. zn. 104 VSPH 26/2014), že od samého počátku je spotřebitel podepsal ve prospěch podnikatele směnku na řad, která souvisela se spotřebitelským úvěrem. Není-li totiž ve směnečné dohodě vyloučena převoditelnost směnky rubopisem, pak taková dohoda (smlouva) obsahuje ujednání, které podle názoru Vrchního soudu způsobuje k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Na tento závěr pak nemá vliv ani okolnost, že směnka nebyla rubopisována na jiného. Taková dohoda byla shledána absolutně neplatnou od samého počátku, neboť v sobě zahrnovala možnost remitenta (prvního majitele směnky) počínat si tak, že nebudou zachována všechna práva spotřebitele, která vyplývají ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Zároveň Vrchní soud mj. též s odkazem na svůj předchozí rozsudek ze dne 6. května 2009, sp. zn. 12 Cmo 445/2008 i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 933/2008 dovodil, že neplatnost směnečné dohody nemá vliv na platnost směnky jako takové, avšak zakládá relevantní kauzální námitku dlužníka proti povinnosti směnku zaplatit. Spotřebitel tak nemá povinnost zaplatit směnku jejímu prvnímu majiteli. (pramen Zákon o spotřebitelském úvěru-komentář, Wolters Kluwer, Praha 2015).

Od shora uvedených závěrů nemá soud důvodu se v poměrech souzené věci odchýlit a proto shodně s těmito závěry uzavírá, že dlužnice nemá povinnost zaplatit směnku jejímu prvnímu majiteli (v poměrech souzené věci žalobci) a tedy, že žalobce tak z titulu této směnky nemá za dlužnicí pohledávku v insolvenčním řízení. Vzhledem k tomu, že se jedná o kauzální námitku, která obstojí, je nadbytečné zabývat se tím, zda je sporná pohledávka vykonatelná či nikoliv (z důvodů rozsahu popěrných námitek, či vznesené námitky promlčení). Proto soud již neprováděl další dokazování a žalobu z důvodů shora uváděných zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný měl ve věci plný úspěch, avšak prokazatelné náklady mu nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Krajský soud v Brně dne 23. března 2017

JUDr. Petr Kolář, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Renata Krédlová