47 ICm 3436/2014
Číslo jednací: 47 ICm 3436/2014-76 KSBR 47 INS 736/2014-C8-13

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl JUDr. Drahomírou Lukešovou, jako soudcem, v právní věci žalobce IT credit, s.r.o. se sídlem Praha 8, Pernerova 502/50, IČ 279 11 497, zast. Mgr. Dagmar Beníkovou, advokátkou se sídlem Olomouc, Legionářská 3, proti žalovanému Mgr. Tomáši Gartšíkovi, se sídlem Divadelní 4, 602 00 Brno, insolvenčnímu správci dlužníka, zast. Mgr. Michalem Gruberem, advokátem se sídlem Divadelní 4, 602 00 o určení pravosti, výše a pořadí popřené pohledávky.

takto:

I. Řízení o určení, že pohledávka žalobce, uplatněná v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně, pod sp. zn. 47 INS 736/2014 na majetek dlužníka Antonína anonymizovano , v přihlášce označená jako dílčí pohledávka č. 4, ve výši 54.232,80 Kč je po právu, se zastavuje.

II. Žaloba o určení, že

1 . pohledávka žalobce uplatněná v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně, pod sp. zn. 47 INS 736/2014 na majetek dlužníka Antonína anonymizovano , v přihlášce označená jako dílčí pohledávka č. 1, popřená žalovaným ve výši 616.454 Kč na příslušenství (jako 1. 2.) je po právu, 2. pohledávka žalobce uplatněná v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně, pod sp. zn. 47 INS 736/2014 na majetek dlužníka Antonína KSBR 47 INS 736/2014-C8-13

3. anonymizovano , v přihlášce označená jako dílčí pohledávka č. 5, popřená žalovaným ve výši 51.737,61 Kč je po právu, 4. pohledávka žalobce uplatněná v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně, pod sp. zn. 47 INS 736/2014 na majetek dlužníka Antonína anonymizovano , v přihlášce označená jako dílčí pohledávka č. 6, popřená žalovaným ve výši 55.263,50 Kč je po právu, 5. pohledávka žalobce uplatněná v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně, pod sp. zn. 47 INS 736/2014 na majetek dlužníka Antonína anonymizovano , v přihlášce označená jako dílčí pohledávka č. 7, popřená žalovaným ve výši 9.260 Kč na příslušenství jako 7.2. je po právu, s e z a m i t á.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému do rukou advokáta Mgr. Michala Grubera na náhradě nákladů řízení částku 24.684 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Dne 9.10. 2014 bylo zahájeno soudní řízení o incidenční žalobě z téhož dne. Žalobou se žalobce domáhal určení výše, pravosti a pořadí pohledávek, popřených insolvenčním správcem v insolvenčním řízení, vedeném u zdejšího soudu pod sp. Zn. KSBR 47 INS 736/2014 na majetek dlužníka Antonína anonymizovano , anonymizovano ,bytem Meduňková 416/6,Brno-Ivanovice, PSČ 621 00 .

Žalobce uvedl, že žalovaný insolvenční správce na přezkumném jednání konaném dne 9.9.2014 popřel m.j. následující přihlášené nároky, uplatněné žalobou.

1. Příslušenství č. 1.2., tj. úrok z prodlení ve výši 616.454 Kč z úvěrové smlouvy č. 403/203/08/1/01 z 6. 3. 2008,

2. Příslušenství č. 4.8.,tj. náhrada nákladů řízení ve výši 54.232,80 Kč, které je vedeno u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 252 C 64/2013,

3. dílčí pohledávka č.5,tj. smluvní pokuta ve výši 40.000 Kč za porušení ujednání čl. 4.1. písm.g) Smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem č. 403/203/08/2/01 z 6.3.2008,včetně příslušenství a nároku na náhradu nákladů řízení, které je vedeno u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 263 C 64/2013 v celkové výši 11.737,61 Kč ( celkem 51.737,61 Kč), KSBR 47 INS 736/2014-C8-13

4. dílčí pohledávka č.6,tj. smluvní pokuta ve výši 40.000 Kč za porušení ujednání čl. 4.1. písm.h) Smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem č. 403/203/08/2/01 z 6.3.2008, včetně příslušenství a nároku na náhradu nákladů řízení, které je vedeno u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 2108 C 107/2013 v celkové výši 15.263,50 Kč( celkem 55.263,50 Kč), příslušenství č.7.2.,tj. náhrada nákladů řízení ve výši 9.260 Kč, které je vedeno u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 272 C 54/2013.

Na obranu svých tvrzení, které se týkají popření přihlášených pohledávek insolvenčním správcem žalobce uvedl, že pokud jde o částku 616.454 Kč, jedná se o neoprávněné popření části přihlášeného úroku z prodlení, o kterou sjednaný úrok z prodlení převyšuje zákonný úrok z prodlení stanovený normami práva občanského, neboť žalobce zpochybňuje žalovaným tvrzené postavení dlužníka coby nepodnikatele, neboť dlužník byl v době uzavření smlouvy o hypotečním úvěru soukromým podnikatelem, jak o tom svědčí výpis z živnostenského rejstříku a dále byl společníkem a jednatelem obchodní společnosti. Žalobce dále namítal, že mezi základní zásady práva občanského patří zásada pacta sunt servanda a že v daných souvislostech je zapotřebí na úvěrovou smlouvu a její zajištění a veškerá další ujednání o úrokových sazbách nahlížet komplexně. Banka, která učinila ofertu se snažila svými ujednáními minimalizovat svá rizika a byl to dlužník, kdo podmínky úvěrové smlouvy akceptoval.

Pokud jde o částky uplatněné touto žalobou a představující náklady soudních řízení, žalobce nesouhlasí s odůvodněním popření žalovaným, podle něhož náhrada nákladů řízení vzniká teprve konstitutivním rozhodnutím nalézacího soudu o těchto nákladech. Žalobce je přesvědčen, že tato náhrada nákladů účelně vynaložených v souvislosti s uplatněním pohledávky je příslušenstvím pohledávky samé ex lege bez zřetele ke skutečnosti, že nalézací řízení bylo v důsledku zahájení insolvenčního řízení přerušeno.

Pokud jde o smluvní pokutu a příslušenství, uplatněné jako dílčí pohledávka č. 5,žalobce uvedl, že vyzval prostřednictvím společnosti G.P.Investmens,a.s. dlužníka, aby dne 9.7.2013 zpřístupnil zástavu, která je předmětem zástavní smlouvy a současně jej poučil o následcích porušení smluvní povinnosti sjednané v článku 4.1.g) zástavní smlouvy. Na výzvu dlužník nereagoval a zástavu nezpřístupnil.

Pokud jde o smluvní pokutu a příslušenství, uplatněné jako dílčí pohledávka č. 6,žalobce uvedl, že dne 27.5.2013 vyzval prostřednictvím společnosti G.P.Investmens,a.s. dlužníka k doložení dokladů k provedení aktualizovaného odhadu předmětu zástavy ve lhůtě 9 dnů od doručení této výzvy a současně jej poučil o následcích porušení této smluvní povinnosti, sjednané v čl. 4.1.písm h) zástavní smlouvy. Na tuto výzvu dlužník rovněž nereagoval. KSBR 47 INS 736/2014-C8-13

Žalobce odkázal na listinné důkazy,založené v přihláškovém spise věřitele č. 1 a zaslané rovněž do spisu ICm.

Na jednání, konaném dne 17.9.2015 vzal žalobce ještě před zahájením dokazování svoji žalobu do výše 54.232,80 Kč (bod II. v žalobě navrhovaného petitu) zpět a soud řízení co do částky 54.232,80 Kč zastavil.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil přípisem ze dne 19. 11. 2014 a přípisem z 5. 11 .2015. Pokud jde o popření části příslušenství č.1.2.,tj. pohledávky č. 1 ve výši 616.454 Kč, žalovaný cituje rozhodnutí nejvyššího soudu ČR z 5.10.2008 ,sp.zn. 32 Odo 873/2006,které řeší otázku úroků z prodlení mezi podnikatelem a nepodnikatelem ve spojení s rozhodnutím nejvyššího soudu ČR ze 17 .3. 2005,sp.zn. 33 Odo 1117/2003 a dovozuje, že postavení dlužníka při uzavírání úvěrové smlouvy č. 403/203/08/1/01 z 6.3.2008 spolu se zástavní smlouvou z uvedeného dne nelze bez dalšího posuzovat podle toho, že byl dlužník v uvedeném období soukromým podnikatelem a společníkem a jednatelem obchodní společnosti, ale naopak je třeba posuzovat postavení dlužníka při uzavírání předmětných smluv s ohledem na konkrétní situaci, konkrétní předmět smlouvy a vzájemné postavení smluvních stran. Žalovaný z obsahu úvěrové smlouvy dovozuje, že dlužník byl při jejím uzavírání v postavení nepodnikatele a proto ujednání smluvních stran o úrocích z prodlení ve výši 29% p.a. je pro rozpor se zákonem, zejména s kogentními ustanoveními § 517 zákona č. 40/1964 Sb. a prováděcím předpisem-nařízením vlády č. 142/1994 Sb., podle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, absolutně neplatné. Pokud jde o popření pohledávky č.5,žalovaný uvedl, že žalobce neprokázal, že by výzva ke zpřístupnění předmětu zástavy ze dne 21.6.2013 byla dlužníku skutečně doručena tak, aby se s jejím obsahem mohl dlužník seznámit a vyhovět jí.

Pokud jde o popření pohledávky č.6,žalovaný uvedl, že žalobce neprokázal, že by výzva k doložení dokladů ze dne 27. 5. 2013 byla dlužníku skutečně doručena tak, aby se s jejím obsahem mohl dlužník seznámit a vyhovět jí.

Pokud jde o popření pohledávky č. 7.2. jako nákladů soudního řízení, odkazuje žalovaný na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.6.2011, sp.zn. 31 Cdo 488/2009,z něhož lze dovodit, že nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu a tudíž, že popření pohledávky pod č. 7.2. je po právu.

Žalobce a žalovaný se dále vyjadřovali do protokolu v průběhu důkazního řízení na jednáních dne 17. 9. 2015 a 12. 11. 2015 a v rámci svých písemných závěrečných návrhů po skončení dokazování.

Z provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. KSBR 47 INS 736/2014-C8-13

Z vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení č.j. KSBR 47 INS 736/2014-A-2 v insolvenční věci dlužníka Antonína anonymizovano soud zjistil, že zahájení insolvenčního řízení na návrh společnosti IT credit, s.r.o. se sídlem Praha 8,Pernerova 502/50,PSČ 186 00,IČ 264 44 437 ,bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 15. 1. 2014.

Z usnesení č. j. KSBR 47 INS 736/2014-A-12 ze dne 28. 4. 2014 insolvenční soud zjistil, že byl zjištěn úpadek dlužníka a současně byl na majetek dlužníka prohlášen konkurz. Insolvenčním správcem byl na základě opatření předsedy Krajského soudu ze dne 24. 4. 2015 ustanoven Mgr. Tomáš Gartšík (č. l. A-11).

Z obsahu přihlášky pohledávky žalobce(přihláška č.1), doručené soudu dne 3. 6. 2014 insolvenční soud zjistil, že pohledávka žalobce , přihlášená v celkové výši 4.546.468,15 Kč, byla insolvenčním správcem do celkové výše 1.441.288,27 Kč(pohledávky č. 1,4,5,6 a 7)popřena a že žalobce před částečným zpětvzetím žaloby uplatnil žalobou popřené pohledávky v celkové výši 786.947,91 Kč (částeč.zpětvzetí ve výši 54.232,80 Kč).

Dále soud zjistil, že právní důvod vzniku dílčí pohledávky č. 1.2. je úrok z prodlení na základě úvěrové smlouvy č. 403/203/08/1/01 ve výši 29% z částky 1.998.511,86 Kč od 1.12.2012 do 28.4.2014 tj. 827.494,94 Kč, dále, že právní důvod vzniku pohledávky č.5 je smluvní pokuta za porušení zástavní smlouvy č. 403/203/08/2/01 ve výši 40.000 Kč, a příslušenství ve výši 2.477,61 Kč, představující úrok z prodlení ve výši 8,05% z částky 40.000 Kč od 26.7.2013 do 28.4.2014 a příslušenství ve výši 9.260 Kč, představující náklady soudního řízení(přihlášeno jako podmíněné)vedeného Městským soudem v Brně pod sp.zn. 263 C 64/2013,dále že právní důvod vzniku pohledávky č.6 je je smluvní pokuta za porušení zástavní smlouvy č. 403/203/08/2/01 ve výši 40.000 Kč, a příslušenství ve výši 2.373,50 Kč představující úrok z prodlení ve výši 7,05% z částky 40.000 Kč od 30. 6. 2013 do 28. 4. 2014 a příslušenství ve výši 12.890 Kč, představující náklady soudního řízení(přihlášeno jako podmíněné)vedeného Městským soudem v Brně pod sp.zn. 2108 C 107/2013,dále,že právní důvod vzniku pohledávky č.7 je mimo jiné příslušenství ve výši 9.260 Kč, představující náklady soudního řízení(přihlášeno jako podmíněné)vedeného Městským soudem v Brně pod sp.zn. 272 C 54/2013.

Ze zápisu z přezkumného jednání a ze seznamu přihlášených pohledávek-přezkumného listu z 9. 9. 2014 (č. l. B-20) insolvenční soud zjistil, že na přezkumném jednání konaném dne 9. 9. 2014, byla pohledávka věřitele č. 1 (přihláška č. 1),pořadové číslo pohledávky 1 přihlášená ve výši 3.257.944,04 Kč jako zajištěná, insolvenčním správcem a shodně dlužníkem popřena do výše 616.454 Kč jako část dílčí pohledávky, představující úrok z prodlení ve výši 827.494,94 Kč (29% z částky 1.998.511,86 Kč od 1. 12. 2012 do 28. 4. 2014), se zdůvodněním, že dlužník byl ve vztahu k původnímu věřiteli v postavení nepodnikatele, a uvádí, že je třeba na závazkový vztah mezi podnikatelem a nepodnikatelem, regulovaný částí třetí obchodního zákoníku aplikovat mimo jiné i § 262 odst.4 obch.zák. KSBR 47 INS 736/2014-C8-13

Odpovědnost za prodlení s plněním peněžitého závazku nepodnikatele se řídí ustanoveními o prodlení dlužníka obsaženými v občanském zákoníku v § 517. Výše úroků z prodlení dle tohoto ustanovení ve výši 7,5% z částky 1.998.511,86 Kč od 1. 12. 2012 do 28. 4. 2014 činí 211.040,94 Kč a ve zbytku, tj. ve výši 616.454 Kč IS pohledávku popřel.

Ze zápisu z přezkumného jednání a ze seznamu přihlášených pohledávek-přezkumného listu z 9. 9. 2014 (č. l. B-20) insolvenční soud zjistil, že na přezkumném jednání konaném dne 9. 9. 2014, byla pohledávka věřitele č. 1 (přihláška č. 1),pořadové číslo pohledávky 5 přihlášená ve výši 51.737,61 Kč jako zajištěná, insolvenčním správcem a shodně dlužníkem popřena co do pravosti, jako dílčí pohledávka ,představující smluvní pokutu za porušení zástavní smlouvy č. 403/203/08/2/01 ve výši 40.000 Kč, a příslušenství ve výši 2.477,61 Kč, představující úrok z prodlení ve výši 8,05% z částky 40.000 Kč od 26.7.2013 do 28.4.2014 a příslušenství ve výši 9.260 Kč, představující náklady soudního řízení(přihlášeno jako podmíněné), se zdůvodněním, že věřitel neprokázal, že došlo ze strany dlužníka k popisovanému porušení zástavní smlouvy,tj.,že dlužník na výzvu věřitele zástupci věřitele nezpřístupnil předmět zástavy za účelem kontroly stavebně technického stavu a vzhledem k popření jistiny, ze které jsou úroky z prodlení vypočteny, IS popírá i úroky z prodlení jako příslušenství jistiny. IS pak s odkazem rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. 2 VSPH 227/2012 dovozuje, že nárok na náklady soudního řízení je závislý na rozhodnutí ve věci samé a nenabude-li toto rozhodnutí právní moci, nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení. IS s odkazem na rozhodnutí VS v Praze dovozuje, že konstitutivní pravomocné rozhodnutí soudu o nákladech řízení není odkládací podmínkou vzniku pohledávky z titulu náhrady nákladů řízení, nýbrž předpokladem jejího vzniku a z důvodu, že doposud nebylo ve věci sp.zn. 263 C 64/2013,vedené Městským soudem v Brně pravomocně rozhodnuto, popírá i tyto uplatněné náklady soudního řízení.

Ze zápisu z přezkumného jednání a ze seznamu přihlášených pohledávek-přezkumného listu z 9. 9. 2014 (č. l. B-20) insolvenční soud zjistil, že na přezkumném jednání konaném dne 9. 9. 2014, byla pohledávka věřitele č. 1 (přihláška č. 1),pořadové číslo pohledávky 6 přihlášená ve výši 55.263,50 Kč jako zajištěná insolvenčním správcem a shodně dlužníkem popřena co do pravosti, jako dílčí pohledávka ,představující smluvní pokutu za porušení zástavní smlouvy č. 403/203/08/2/01 ve výši 40.000 Kč, a příslušenství ve výši 2.373,50 Kč, představující úrok z prodlení ve výši 7,05% z částky 40.000 Kč od 30.6.2013 do 28.4.2014 a příslušenství ve výši 12.890 Kč, představující náklady soudního řízení(přihlášeno jako podmíněné) se zdůvodněním, že věřitel neprokázal, že došlo ze strany dlužníka k popisovanému porušení zástavní smlouvy,tj.,že dlužník na výzvu věřitele nepředložil zástavnímu věřiteli potřebné doklady k provedení aktualizovanému odhadu ceny předmětu zástavy a vzhledem k popření jistiny, ze které jsou úroky z prodlení vypočteny, IS popírá i úroky z prodlení jako příslušenství jistiny. IS dovozuje, že nárok na náhradu nákladů soudního řízení je závislý na rozhodnutí ve věci samé a nenabude-li toto rozhodnutí právní moci, nevznikne právo na náhradu nákladů řízení. IS s odkazem na rozhodnutí VS v Praze sp.zn. 2 VSPH 227/2012 dovozuje, že konstitutivní pravomocné rozhodnutí soudu o nákladech řízení není odkládací podmínkou vzniku pohledávky z titulu náhrady nákladů KSBR 47 INS 736/2014-C8-13

řízení, nýbrž předpokladem jejího vzniku a z důvodu, že doposud nebylo ve věci sp.zn. 2108 C 107/2013,vedené Městským soudem v Brně pravomocně rozhodnuto, popírá i tyto uplatněné náklady soudního řízení.

Ze zápisu z přezkumného jednání a ze seznamu přihlášených pohledávek-přezkumného listu z 9. 9. 2014 (č. l. B-20) insolvenční soud zjistil, že na přezkumném jednání konaném dne 9. 9. 2014, byla pohledávka věřitele č. 1 (přihláška č. 1),pořadové číslo pohledávky 7 přihlášená ve výši 51.633,50 Kč jako zajištěná insolvenčním správcem a shodně dlužníkem popřena co do pravosti a výše 9.260 Kč, jako dílčí pohledávka ,představující náklady soudního řízení(přihlášeno jako podmíněné)vedeného Městským soudem v Brně pod sp.zn. 272 C 54/2013. IS pak s odkazem rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. 2 VSPH 227/2012 dovozuje, že nárok na náhradu nákladů soudního řízení je závislý na rozhodnutí ve věci samé a nenabude-li toto rozhodnutí právní moci nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení. IS s odkazem na rozhodnutí VS v Praze dovozuje, že konstitutivní pravomocné rozhodnutí soudu o nákladech řízení není odkládací podmínkou vzniku pohledávky z titulu náhrady nákladů řízení, nýbrž předpokladem jejího vzniku a z důvodu, že doposud nebylo ve věci sp.zn. 272 C 54/2013vedené Městským soudem v Brně pravomocně rozhodnuto, popírá i tyto uplatněné náklady soudního řízení.

Z úvěrové smlouvy č. 403/203/08/1/01 z 6.3. 2008( dále také Smlouvy) soud zjistil, že dlužník a jeho žena paní Ilona Dospělová uzavřeli jako klient s Raiffeisenbank a.s.,Olbrachtova 2006/9,140 21 Praha 4, IČ 492 40 902 , jako bankou úvěrovou smlouvu, jejímž předmětem byl závazek banky, poskytnout klientovi po splnění podmínek stanovených touto smlouvou peněžní prostředky formou hypotečního úvěru (dále také Úvěr) do výše limitu 2.000.000 Kč s obdobím čerpání do 30.6.2008. Účel úvěru, v jehož souladu lze prostředky čerpat byl dohodnut jako neúčelový. Hypotečním úvěrem dle Obchodních podmínek se rozumí úvěr jehož splacení včetně příslušenství je zajištěno zástavním právem k nemovitosti, nacházející se na území ČR.

Tato Smlouva se dle jejího záhlaví řídí příslušnými ustanoveními zákona 513/1991 Sb., Obch.zákoník, platnými Všeobecnými obchodními podmínkami Raiffeisenbank a.s, Obchodními podmínkami pro poskytování hypotečních úvěrů. Na smluvní vztah založený touto Smlouvou se dále aplikují příslušná ustanovení zák.č. 190/2004 Sb. o dluhopisech a případně též zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru v platném znění(dále jen Zákon o spotřebitelském úvěru).

Obsahem úvěrové smlouvy jsou, kromě již uvedeného Předmětu smlouvy v bodě 1., Podmínky a způsob čerpání úvěru v bodě 2., Závazky a prohlášení v bodě 3., Splácení úvěru, úroků a poplatků v bodě 4., Úroková sazba a roční procentní sazba nákladů (RPSN) v bodě5.,Další platby související s poskytnutím úvěru-poplatky a odměny, Zajištění úvěru v bodě 7.,důsledky Porušení smlouvy v bodě 8. A Závěrečná ujednání v bodě 9. KSBR 47 INS 736/2014-C8-13

Nedílnou součástí úvěrové smlouvy jsou Obchodní podmínky Raiffeisenbank a.s. pro poskytování hypotečních úvěrů (Obchodní podmínky).

Podle čl. III.3.5 Obchodních podmínek v případě, že Úvěr spadá pod rámec zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru v platném znění, obsahuje Smlouva ujednání o roční procentní sazbě nákladů(RPSN). RPSN dle čl.III.3.6 obsahuje úroky, poplatky vč. poplatku za poskytnutí úvěru a poplatku za správu úvěru.

Podle čl. 5 Smlouvy v souladu s čl. III.3 Obchodních podmínek byla účastníky Smlouvy sjednána úroková sazba v čl. 5.2 ve výši 10,5% p.a. V čl. 5.3 pak byla stanovena roční procentní sazba nákladů(RPSN) v souladu s čl. III.3 Obchodních podmínek.

Podle čl. III.5.3 Obchodních podmínek banka účtuje poplatek ve výši 10% z předčasně splacené jistiny Úvěru, v případě úvěrů s charakterem spotřebitelského úvěru(Americká hypotéka) je poplatek stanoven ve výši 1% z předčasně splacené jistiny.

Podle čl. 4 Smlouvy v souladu s čl. 4.7 za provedení mimořádné splátky banka účtuje poplatek 10% předčasně splacené jistiny úvěru.

Ze Smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem č. 403/203/08/2/01,uzavřené dne 6.3.2008(dále také Zástavní smlouvy) soud zjistil, že dlužník uzavřel jako zástavce s Raiffeisenbank a.s., Olbrachtova 2006/9,140 21 Praha 4,IČ 492 40 902 jako zástavním věřitelem zástavní smlouvu, jejímž předmětem bylo sjednání zástavního práva k nemovitostem ve vlastnictví zástavce, specifikovaných v čl. 3.,odst. 3.1 zástavní smlouvy(Předmět zástavy), k zajištění pohledávek, vzniklých zástavnímu věřiteli za klientem (Antonínem Dospělem a jeho ženou Ilonou Dospělovou) na základě Úvěrové smlouvy č. 403/203/08/1/01 z 6.3. 2008.

Podle čl. 2, odst. 2.1 sjednaly strany zástavní právo k Předmětu zástavy, s pecifikovaném v čl.3 Zástavní smlouvy , k zajištění níže v tomto článku uvedených pohledávek Zástavního věřitele za Klientem vzniklých na základě Úvěrové smlouvy, tedy jistiny úvěru ve výši 2.000.000 Kč a příslušenství (Zajištěné pohledávky).

Podle článku 3.,odst.3.1 zřizuje zástavce k zajištění výše uvedených zajištěných pohledávek zástavní právo k budově č.p. 416,v části obce Ivanovice, na pozemku p.č. 341/158,pozemkům p.č. 341/158 a p.č. 341/188,zapsanýmn u katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-město, obec Brno, katastrální území Ivanovice ,charakteristika vlastnictví: výhradní vlastnictví-Antonín Dospěl.

Podle čl. 4.,odst.4.1. písm.g) Zástavní smlouvy se zástavce zavázal způsobem v tomto článku uvedeném zpřístupnit na výzvu zástavního věřitele Předmět zástavy pověřenému zástupci Zástavního věřitele za účelem kontroly stavebně-technického stavu Předmětu zástavy a způsobu hospodaření s ním . KSBR 47 INS 736/2014-C8-13

Podle čl. 4.,odst.4.1. písm. h) Zástavní smlouvy se zástavce zavázal předložit Zástavnímu věřiteli potřebné doklady k provedení aktualizovaného odhadu ceny Předmětu zástavy.

Podle čl. 6.,odst.6.1. Zástavní smlouvy je v případě porušení závazků, uvedených v Zástavní smlouvě, Zástavní věřitel oprávněn požadovat, aby mu zástavce zaplatil smluvní pokutu až do výše 2% z jistiny úvěru specifikovaného v čl. 2.odst. 2.1 Zástavní smlouvy

Ze Smlouvy o postoupení pohledávky z 13.5.2013 soud zjistil, že pohledávka za Antonínem Dospělem a Ilonou Dospělovou z Úvěrové smlouvy č. 403/203/08/1/01,uzavřené dne 6.3.2008 , byla včetně jejího příslušenství a všech práv s ní spojených, zejména práva na zajištění , včetně případných smluvních pokut, vyplývajících z úvěrové smlouvy a Smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostemč. 403/203/08/2/01, uzavřené dne 6.3.2008 postoupena postupitelem Raiffeisenbank a.s. postupníkovi IT credit, s .r.o., IČ 264 44 437.

Z oznámení o postoupení pohledávek z 21.5.2013 a svědecké výpovědi Antonína anonymizovano má soud osvědčeno, že společnost Raiffeisenbank, a.s. oznámila dlužníkovi Antonínu Dospělovi, že postoupila pohledávku z Úvěrové smlouvy č. 403/203/08/1/01 z 6.3.2008 na IT Credit, s.r.o. IČ 264 44 437.

Z Dohody o uplatnění postoupené pohledávky z 15.11.2013 soud zjistil, že postupitel IT credit, s.r.o. IČ 264 44 437 a postupník QI investiční společnost, a.s. IČ 279 11 497 mezi sebou uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávky za dlužníky Antonínem Dospělem a Ilonou Dospělovou z úvěru poskytnutého dlužníkům právním předchůdcem postupitele-Raiffeisenbank a.s. dle úvěrové smlouvy č. 403/203/08/1/01 z 6.3.2008 ve výši nesplacené jistiny 1.854.166,69 Kč. Smlouva o postoupení pohledávky nabyla účinnosti 22.5.2013. Dále soud zjistil, že postupník a postupitel se dohodli, že postupitel-IT credit,s.r.o. IČ 264 44 437 shora popsanou pohledávku za dlužníky bude vymáhat sám na účet postupníka-QI investiční společnost, a.s. IČ 279 11 497 a to v insolvenčním řízení vůči dlužníkovi Antonínu Dospělovi, vůči kterému bezodkladně podá insolvenční návrh.

Výzvou k doložení listin z 27.5.2013 spolu s kopiemi doručenek z 27.5. 2013 a z 26.6.2014 nemá soud prokázáno, že výzva k doložení pojištění předmětu zástavy a vinkulaci pojistného plnění týkajícího se předmětu zástavy ve smyslu čl. 7.odst.7.1.2. ve spojení s čl. 8 odst. 8.1 úvěrové smlouvy č. 403/203/08/1/01 ze dne 6.3.2008 byla dlužníku Antonínu Dospělovi doručena.

Výzvou k úhradě smluvní pokuty z 16.7.2013 spolu s kopiemi doručenek z 27.5. 2013 a z 26.6.2014 nemá soud prokázáno, že výzva ke zpřístupnění předmětu zástavy ve smyslu usatnovení čl. 4,odst. 4.1 g) zástavní smlouvy č. 403/203/08/2/01 z 6.3. 2008 byla dlužníku Antonínu Dospělovi doručena. KSBR 47 INS 736/2014-C8-13

Svědeckou výpovědí dlužníka Antonína anonymizovano má soud prokázáno, že všechny finanční prostředky, které byly dlužníku a jeho manželce poskytnuty bankou na základě uzavřené Úvěrové smlouvy z 6.3.2008 , to je částka 2.000.000 Kč, použil na rozjezd firmy ND Plastik s.r.o.

Svědeckou výpovědí Ilony Dospělové má soud prokázáno, že finanční prostředky, které jí a jejímu manželovi byly poskytnuty na základě uzavřené Úvěrové smlouvy z 6.3.2008, to je částku 2.000.000 Kč vůbec neviděla a dle sdělení jejího manžela byly tyto prostředky poskytnuty jako vklad do podnikání jejího manžela Antonína anonymizovano .

Soud z vlastní činnosti zjistil, že soudní řízení, vedené u Městského soudu pod sp. Zn. 263 C 64/2013 ve věci žalobce QI investiční společnost, a.s., IČ 279 11 497 proti žalovanému Antonínu Dospělovi anonymizovano je na základě Usnesení č.j. 263C 64/2013-70 z 1.dubna 2015 přerušeno z důvodu rozhodnutí o úpadku žalovaného(§140a zákona č. 182/2006 Sb.).

Soud z vlastní činnosti zjistil, že soudní řízení, vedené u Městského soudu pod sp. Zn. 2108 C 107/2013 ve věci žalobce QI investiční společnost, a.s., IČ 279 11 497 proti žalovanému Antonínu Dospělovi anonymizovano je na základě Usnesení č.j. 2108 C 107/2013-125 z 15.října 2014 přerušeno z důvodu rozhodnutí o úpadku žalovaného (§140a zákona č. 182/2006 Sb.).

Soud z vlastní činnosti zjistil, že soudní řízení, vedené u Městského soudu pod sp. Zn. 272 C 54/2013 ve věci žalobce QI investiční společnost, a.s., IČ 279 11 497 proti žalovanému Antonínu Dospělovi anonymizovano bylo ukončeno Platebním rozkazem č.j. 272 C 54/2013-56, který nabyl právní moci dne 12.3.2015.

Soud považuje skutkový stav za zjištěný.

Po právní stránce posoudil soud závěry o skutkovém stavu následovně.

Dle ustanovení § 160, odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákona) v platném znění (dále jen ,,IZ ) se incidenční spor projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby.

Dle ustanovení § 160, odst. 3 insolvenčního zákona, v řízení o žalobě podle odstavce 1 se z ustanovení části první hlavy třetí tohoto zákona použijí pouze ustanovení o doručování; nejde-li o případ podle § 80 odst. 1, účastníkům řízení se písemnosti doručují vedle doručení vyhláškou i zvlášť a rozhodnutí ve věci samé do vlastních rukou. Insolvenčního správce, který není účastníkem incidenčního sporu, insolvenční soud vždy neprodleně vyrozumí o rozhodnutích v tomto sporu vydaných; ustanovení § 75 odst. 2 se nepoužije. dle ustanovení § 192, odst.1 insolvenčního zákona, pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek KSBR 47 INS 736/2014-C8-13 mohou popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět.

Podle ustanovení § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání, tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží.

Podle ustanovení § 198 odst.2 IZ v žalobě podle odst.1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku popřené pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání.

Přezkumné jednání, na kterém byl právní zástupce žalobce přítomen, proběhlo 9.9.2014,žaloba byla doručena soudu 9.10.2014. Žaloba v této věci je včasná , důvody vzniku popřených pohledávek v žalobě jsou totožné s důvody uvedenými v přihlášce pohledávky č.1,5 6,7, která byla doručena soudu 27.6.2014.

Dle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Soud provedené důkazy hodnotil v souladu s ustanovením § 132 občanského soudního řádu každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Při hodnocení důkazů dospěl soud k následujícím právním závěrům.

Pokud jde o pohledávku žalobce, uplatněnou v přihlášce č. 1,dílčí pohledávka č. 1.2., Příslušenství tj. úrok z prodlení ve výši 616.454 Kč z úvěrové smlouvy č. 403/203/08/1/01 z 6.3.2008,soud po provedení všech důkazů navržených žalobcem i žalovaným dospěl k těmto závěrům. Mezi účastníky zůstala sporná otázka postavení dlužníka Antonína anonymizovano ,jako klienta, při uzavírání úvěrové smlouvy č. 403/203/08/1/01 z 6.3.2008 s předchůdcem žalobce , bankou a v důsledku toho rozpor v posuzování výše pohledávky, týkající se úroků z prodlení. Tedy, zda byl dlužník Antonín Dospěl při uzavírání této smlouvy v postavení podnikatele či nepodnikatele (spotřebitele) a zda si mohly smluvní strany dané úvěrové smlouvy platně sjednat 29% úrok z prodlení. Soud proto nejprve posuzoval, zda dlužník uzavíral předmětnou úvěrovou smlouvu jako podnikatel a vztahovaly se tak na něj zejména ustanovení práva obchodního nebo zda úvěrovou smlouvu uzavíral jako spotřebitel se všemi právními důsledky , vyplývajícími z příslušných ustanovení obchodního zákoníku , ale i práva občanského a zákona o spotřebitelském KSBR 47 INS 736/2014-C8-13

úvěru. Při právním posouzení věci vycházel soud z příslušných ustanovení obchodního zákoníku, občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření úvěrové smlouvy a smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem, to je ke dni 6.3.2008 .

Podle ustanovení § 261 odst. 3,písm.d) obch. zák.se touto částí zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části (§ 476), smlouvy o nájmu podniku (§ 488b), zástavní právo k obchodnímu podílu (§ 117a), smlouvy o úvěru (§ 497), . . .

Podle ustanovení § 262 odst. 4 obch. zák. ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

Smlouva o úvěru je tzv. absolutním obchodem ve smyslu ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku, který se bez ohledu na povahu jeho účastníků sice řídí vždy obchodním zákoníkem ,tím však není dotčena subsidiární aplikace občanského zákoníku v otázkách, které obchodní zákoník neupravuje, na základě výslovného zmocnění obsaženého v ustanovení § 1 odst. 2 obchodního zákoníku, které říká, že právní vztahy uvedené v odstavci 1 se řídí ustanoveními tohoto zákona. Nelze-li některé otázky řešit podle těchto ustanovení, řeší se podle předpisů práva občanského . Smlouva o úvěru tak může být současně smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 52 občanského zákoníku, když na jedné straně stojí instituce jako osoba, která při uzavírání a plnění Smlouvy o úvěru jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, a na straně druhé fyzická osoba jako spotřebitel, která při uzavírání a plnění Smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Smlouva o úvěru v tomto případě podléhá režimu zákona o spotřebitelském úvěru.

Soud v daném případě ze Smlouvy o úvěru č.403/203/08/1/01 zjistil, že dlužník a jeho žena paní Ilona Dospělová, oba jako fyzické osoby, nepodnikatelé, což vyplynulo jednak z jejich identifikace, jako klienta, ale i z dalších ustanovení smlouvy, neboť nebyl prokázán opak, uzavřeli s předchůdcem žalobce a také společností QI investiční společnost, a.s, to je s Raiffeisenbank a.s. , IČ 492 40 902, jako bankou, úvěrovou smlouvu, jejímž předmětem byl závazek banky, poskytnout klientovi , po splnění podmínek stanovených touto smlouvou, peněžní prostředky formou hypotečního úvěru (dále také Úvěr) do výše limitu 2.000.000 Kč s obdobím čerpání do 30.6.2008. Účel úvěru, v jehož souladu lze prostředky čerpat byl dohodnut jako neúčelový. Hypotečním úvěrem dle Obchodních podmínek se rozumí úvěr KSBR 47 INS 736/2014-C8-13 jehož splacení včetně příslušenství je zajištěno zástavním právem k nemovitosti, nacházející se na území ČR. Toto zajištění bylo realizováno uzavřením Smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem č. 403/203/08/2/01 z 6.3.2008. Úvěrová smlouva se dle jejího záhlaví řídí příslušnými ustanoveními zákona 513/1991 Sb., Obch. zákoník, platnými Všeobecnými obchodními podmínkami Raiffeisenbank a.s., Obchodními podmínkami pro poskytování hypotečních úvěrů. Na smluvní vztah založený touto Smlouvou se dále aplikují příslušná ustanovení zák.č. 190/2004 Sb. o dluhopisech a případně též zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru v platném znění(Zákon o spotřebitelském úvěru). Dále soud zjistil následující nejednoznačná ustanovení smlouvy. Podle čl. III.3.5 Obchodních podmínek jen v případě, že Úvěr spadá pod rámec zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru v platném znění, obsahuje Smlouva ujednání o roční procentní sazbě nákladů(RPSN). Daná úvěrová smlouva tato ujednání obsahuje, RPSN dle čl.III.3.6 obsahuje úroky, poplatky vč. poplatku za poskytnutí úvěru a poplatku za správu úvěru, tak jak to vyžaduje zákon o spotřebitelském úvěru. Podle čl. 5 Smlouvy o úvěru v souladu s čl. III.3 Obchodních podmínek byla účastníky Smlouvy sjednána úroková sazba v čl. 5.2 ve výši 10,5% p.a. V čl. 5.3 pak byla stanovena roční procentní sazba nákladů(RPSN) v souladu s čl. III.3 Obchodních podmínek. Toto ujednání svědčí o skutečnosti, že banka sjednala s klientem spotřebitelskou smlouvu.

Dále podle čl. III.5.3 Obchodních podmínek banka účtuje poplatek ve výši 10% z předčasně splacené jistiny Úvěru, v případě úvěrů s charakterem spotřebitelského úvěru(Americká hypotéka) je poplatek stanoven ve výši 1% z předčasně splacené jistiny.

Účastníci úvěrové smlouvy se dohodli podle čl. 4 Smlouvy v souladu s čl. 4.7 za provedení mimořádné splátky na poplatku 10% z předčasně splacené jistiny úvěru. Toto ujednání spíše nesvědčí o skutečnosti, že banka sjednala s klientem spotřebitelskou smlouvu, nebo stejně jako u 29% úrokové sazby v případě prodlení porušila zákon.

Ze svědeckých výpovědí dlužníka Antonína anonymizovano a jeho manželky paní Ilony Dospělové soud sice zjistil, že neúčelový úvěr byl použit Antonínem Dospělem na rozvoj obchodní společnosti ND plastik s.r.o., ve které působil v době uzavírání úvěrové smlouvy jako jeden ze dvou jednatelů a společníků, ale ze vzájemného hodnocení všech navržených a provedených důkazů shora, zejména ustanovení vztahujícího se k RPSN podle zákona o spotřebitelském úvěru a neúčelovosti úvěru, nelze uzavřít, že by dlužník, ač v té době podnikatelský subjekt, uzavíral předmětnou úvěrovou smlouvu jako podnikatel. Soud při hodnocení důkazního břemene, které tížilo žalobce, vycházel analogicky z ustálené judikatury a to rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sen zn. 21 Cdo 762/2001 z 28.2.2002, který rozhodl, že důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z toho důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, nebyla pro nečinnost účastníka nebo vůbec, objektivně vzato, nemohla být prokázána a kdy tedy výsledky hodnocení důkazů KSBR 47 INS 736/2014-C8-13 neumožňují soudu přijmout závěr ani o pravdivosti této skutečnosti, ani o tom, že by tato skutečnost byla nepravdivá. Soud tak uzavřel, že žalobce své důkazní břemeno v tomto směru neunesl a že v projednávané věci vznikl závazek dlužníka ze smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení § 497 obch. zák., jež je sice podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. tzv. absolutním obchodem, který se řídí bez ohledu na povahu účastníků ustanoveními části třetí obchodního zákoníku, ale že i přes svou povahu výlučného obchodního závazku je předmětná smlouva o úvěru z 6.3.2008 s ohledem na skutečnost, že dlužník jako jedna ze stran této smlouvy nebyl v postavení podnikatele, smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 52 a násl. obč. zák., ve smyslu ustanovení § 262 odst. 4 obch. zák., jak je výše citováno ( cit. Z rozsudku NS ČR, sen.zn. 32 Cdo 3337/2010 z 24.7.2012 a nálezu finančního arbitra JUD310959CZ,ev.číslo FA/6155/2015 ze 4.6.2015). Na základě tohoto závěru pak soud dal za pravdu žalované straně a dovodil, že dlužník byl ve vztahu k původnímu věřiteli v postavení nepodnikatele a úrok z prodlení bude činit ve smyslu ustanovení § 517 obč. zák. a vládní vyhlášky č.142/1994 Sb. insolvenčním správcem nepopřených 7,5% p.a.z částky 1.998.511,86 Kč od 1.12.2012 do 28.4.2014, namísto 29% p.a. za shodné období, které byly uplatněny v přihlášce a žalobě. Soud posoudil ujednání o sankčních úrocích , převyšujících zákonnou sazbu podle práva občanského, jako absolutně neplatné ujednání ve smyslu ustanovení § 39 obč. zákoníku. Z uvedeného důvodu soud žalobu co do částky 616.454 Kč zamítl.

Pokud jde o pohledávku žalobce, uplatněnou v přihlášce č. 1, dílčí pohledávka č.5,tj. smluvní pokutu ve výši 40.000 Kč za porušení ujednání čl. 4.1. písm.g) Smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem č. 403/203/08/2/01 z 6.3.2008,včetně příslušenství a nároku na náhradu nákladů řízení , které je vedeno u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 263 C 64/2013 v celkové výši 11.737,61 Kč( celkem 51.737,61 Kč),soud po provedení všech důkazů navržených žalobcem i žalovaným dospěl k těmto závěrům. Podle čl. 4.,odst.4.1. písm.g) Zástavní smlouvy č. . 403/203/08/2/01 z 6.3.2008 se zástavce zavázal způsobem v tomto článku uvedeném, zpřístupnit na výzvu zástavního věřitele Předmět zástavy pověřenému zástupci Zástavního věřitele za účelem kontroly stavebně-technického stavu Předmětu zástavy a způsobu hospodaření s ním .Podle čl. 6.,odst.6.1. Zástavní smlouvy je v případě porušení závazků, uvedených v Zástavní smlouvě, Zástavní věřitel oprávněn požadovat, aby mu zástavce zaplatil smluvní pokutu až do výše 2% z jistiny úvěru specifikovaného v čl. 2.odst. 2.1 Zástavní smlouvy, to je 40.000 Kč. Žalobce, jehož tížilo důkazní břemeno a vztahuje se na danou situaci již citovaný judikát Nejvyššího soudu České republiky, sen zn. 21 Cdo 762/2001 z 28.2.2002,Výzvou k úhradě smluvní pokuty z 16.7.2013 spolu s kopiemi doručenek z 27.5. 2013 a z 26.6.2014 neosvědčil, ač poučen, že výzva ke zpřístupnění předmětu zástavy ve smyslu ustanovení čl. 4,odst. 4.1 g) zástavní smlouvy byla dlužníku Antonínu Dospělovi doručena a z toho důvodu nelze požadovat ani smluvní pokutu, jejíž přiměřeností se soud dále nezabýval.

Dále soud posuzoval oprávněnost nároku žalobce na náhradu nákladů řízení, které je vedeno u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 263 C 64/2013 v celkové výši 11.737,61 Kč. KSBR 47 INS 736/2014-C8-13

Soud z vlastní činnosti zjistil, že soudní řízení, vedené u Městského soudu pod sp. Zn. 263 C 64/2013 ve věci žalobce QI investiční společnost, a.s., IČ 279 11 497 proti žalovanému Antonínu Dospělovi anonymizovano je na základě Usnesení č.j. 263C 64/2013-70 z 1.dubna 2015 přerušeno z důvodu rozhodnutí o úpadku žalovaného(§140a zákona č. 182/2006 Sb.).

Ustanovení § 140 odst. 1 věty první o. s. ř. určuje, že každý účastník platí náklady řízení, které vznikají jemu osobně, a náklady svého zástupce. Podle ustanovení § 142 o. s. ř. účastníkovi, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (odstavec 1). I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu (odstavec 3). O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí; u náhrady nákladů řízení podle § 147 a § 148 odst. 2 tak může učinit již v průběhu řízení, a to zpravidla tehdy, jakmile tyto náklady vzniknou. I když bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto samostatným usnesením, běží lhůta k plnění vždy až od právní moci rozhodnutí, jímž byla náhrada nákladů řízení přiznána (§ 151 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř.). Podle Rozsudku nejvyššího soudu z 27.9.2007, sp.zn. 29Cdo 238/2007 z výše citovaného ustanovení § 151 odst. 4 o. s. ř. jednoznačně vyplývá, že nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu (k tomu srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání, C. H. Beck, Praha 2006, str. 676). Rozhodnutí o nákladech řízení (nárok na náhradu nákladů řízení) je totiž jako procesní nárok zpravidla závislé na rozhodnutí ve věci samé; v takovém případě pak platí, že nenabude-li rozhodnutí ve věci samé právní moci, nelze hovořit ani o vzniku práva na náhradu nákladů řízení. Podle právní věty judikátu pak nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu. S ohledem na skutečnost, že věřiteli právo na náhradu nákladů řízení v přerušeném řízení doposud nevzniklo, soud žalobu i pokud jde o zbývající část pohledávky č. 5 ve výši 11.737,61 Kč zamítl.

Pokud jde o pohledávku žalobce, uplatněnou v přihlášce č. 1 ,dílčí pohledávka č.6,tj. smluvní pokuta ve výši 40.000 Kč za porušení ujednání čl. 4.1. písm.h) Smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem č. 403/203/08/2/01 z 6.3.2008,včetně příslušenství a nároku na náhradu nákladů řízení ,které je vedeno u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 2108 C 107/2013 v celkové výši 15.263,50 Kč( celkem 55.263,50 Kč), soud po provedení všech důkazů navržených žalobcem i žalovaným dospěl k těmto závěrům. Podle čl. 4.,odst.4.1. písm.h) Zástavní smlouvy se zástavce zavázal předložit Zástavnímu věřiteli potřebné doklady k provedení aktualizovaného odhadu ceny Předmětu zástavy. Podle čl. 6.,odst.6.1. Zástavní smlouvy je v případě porušení závazků, uvedených v Zástavní smlouvě, Zástavní věřitel oprávněn požadovat, aby mu zástavce zaplatil smluvní pokutu až do výše 2% z jistiny úvěru specifikovaného v čl. 2.odst. 2.1 Zástavní smlouvy., to je 40.000 KSBR 47 INS 736/2014-C8-13

Kč. Žalobce, jehož tížilo důkazní břemeno a vztahuje se na danou situaci opět citovaný judikát Nejvyššího soudu České republiky, sen zn. 21 Cdo 762/2001 z 28.2.2002, Výzvou k doložení listin z 27.5.2013 spolu s kopiemi doručenek z 27.5. 2013 a z 26.6.2014 neosvědčil , že výzva k doložení pojištění předmětu zástavy a vinkulaci pojistného plnění týkajícího se předmětu zástavy ve smyslu čl. 7.odst.7.1.2. ve spojení s čl. 8 odst. 8.1 úvěrové smlouvy č. 403/203/08/1/01 ze dne 6.3.2008 byla dlužníku Antonínu Dospělovi doručena a z toho důvodu nelze požadovat ani smluvní pokutu, jejíž přiměřeností se soud dále nezabýval.

Dále soud posuzoval oprávněnost nároku žalobce na náhradu nákladů řízení, které je vedeno u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 2108 C 107/2013 v celkové výši 15.263,50 Kč. Soud z vlastní činnosti zjistil, že soudní řízení, vedené u Městského soudu pod sp. Zn. 2108 C 107/2013 ve věci žalobce QI investiční společnost, a.s., IČ 279 11 497 proti žalovanému Antonínu Dospělovi anonymizovano je na základě Usnesení č.j. 2108 C 107/2013-125 z 15.října 2014 přerušeno z důvodu rozhodnutí o úpadku žalovaného (§140a zákona č. 182/2006 Sb.) Ustanovení § 140 odst. 1 věty první o. s. ř. určuje, že každý účastník platí náklady řízení, které vznikají jemu osobně, a náklady svého zástupce. Podle ustanovení § 142 o. s. ř. účastníkovi, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (odstavec 1). I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu (odstavec 3). O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí; u náhrady nákladů řízení podle § 147 a § 148 odst. 2 tak může učinit již v průběhu řízení, a to zpravidla tehdy, jakmile tyto náklady vzniknou. I když bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto samostatným usnesením, běží lhůta k plnění vždy až od právní moci rozhodnutí, jímž byla náhrada nákladů řízení přiznána (§ 151 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř.).podle Rozsudku nejvyššího soudu z 27.9.2007,sp.zn. 29Cdo 238/2007 z výše citovaného ustanovení § 151 odst. 4 o. s. ř. jednoznačně vyplývá, že nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu (k tomu srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání, C. H. Beck, Praha 2006, str. 676). Rozhodnutí o nákladech řízení (nárok na náhradu nákladů řízení) je totiž jako procesní nárok zpravidla závislé na rozhodnutí ve věci samé; v takovém případě pak platí, že nenabude-li rozhodnutí ve věci samé právní moci, nelze hovořit ani o vzniku práva na náhradu nákladů řízení. Podle právní věty, vyplývající z judikátu pak nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu. S ohledem na skutečnost, že věřiteli právo na náhradu nákladů řízení v přerušeném řízení doposud nevzniklo, soud žalobu i pokud jde o zbývající část pohledávky č. 6 ve výši 15.263,50 Kč zamítl.

Pokud jde o pohledávku žalobce, uplatněnou v přihlášce č. 1, dílčí pohledávka č.7.2, tj.náhrada nákladů řízení ve výši 9.260 Kč , které je vedeno u Městského soudu v Brně KSBR 47 INS 736/2014-C8-13 pod sp.zn. 272 C 54/2013,soud z vlastní činnosti zjistil, že soudní řízení, vedené u Městského soudu pod sp. Zn. 272 C 54/2013 ve věci žalobce QI investiční společnost, a.s., IČ 279 11 497 proti žalovanému Antonínu Dospělovi anonymizovano bylo ukončeno Platebním rozkazem č.j. 272 C 54/2013-56,který nabyl právní moci dne 12.3.2015. Ustanovení § 140 odst. 1 věty první o. s. ř. určuje, že každý účastník platí náklady řízení, které vznikají jemu osobně, a náklady svého zástupce. Podle ustanovení § 142 o. s. ř. účastníkovi, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (odstavec 1). I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu (odstavec 3). O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí; u náhrady nákladů řízení podle § 147 a § 148 odst. 2 tak může učinit již v průběhu řízení, a to zpravidla tehdy, jakmile tyto náklady vzniknou. I když bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto samostatným usnesením, běží lhůta k plnění vždy až od právní moci rozhodnutí, jímž byla náhrada nákladů řízení přiznána (§ 151 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř.). podle Rozsudku nejvyššího soudu z 27.9.2007, sp.zn. 29Cdo 238/2007 z výše citovaného ustanovení § 151 odst. 4 o. s. ř. jednoznačně vyplývá, že nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu (k tomu srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání, C. H. Beck, Praha 2006, str. 676). Rozhodnutí o nákladech řízení (nárok na náhradu nákladů řízení) je totiž jako procesní nárok zpravidla závislé na rozhodnutí ve věci samé; v takovém případě pak platí, že nenabude-li rozhodnutí ve věci samé právní moci, nelze hovořit ani o vzniku práva na náhradu nákladů řízení. Vzhledem ke skutečnosti, že přezkumné jednání ve věci dlužníka Antonína anonymizovano proběhlo dne 9.9.2014 a věřiteli právo na náhradu nákladů řízení vzniklo až právní mocí, vyznačené na platebním rozkazu, to je 12.3.2015. , soud žalobu i pokud jde o zbývající část pohledávky č. 7 ve výši 9.260 Kč zamítl.

Soud dále rozhodoval o nákladech řízení. Insolvenční správce byl v tomto sporu úspěšný a s ohledem na skutečnost, že ust. zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění neupravuje náklady, které vznikly v tomto sporu insolvenčnímu správci, přiznal soud insolvenčnímu správci náhradu nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 7 insolvenčního zákona přiměřeně podle ustanovení§146 odst.2 věta druhá o.s.ř.( Rozhodnutí VS v Praze č.j. 15 Cmo 180/2009-36). Advokát insolvenčního správce požadoval odměnu dle ustanovení § 9 odst.4,písm.c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif dle §7 bodu 5 ve výši 3.100 Kč spolu s režijním paušálem ve výši 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního trarifu, tj. 3.400 Kč za jeden úkon právní služby. V dané věci bylo advokátem učiněno 6 úkonů právní služby ( 15.10.2014 převzetí a příprava zastupování, 19.11.2014 I. vyjádření žalovaného,17.9.2015 účast na jednání, 5.11.2015 II. vyjádření žalovaného,12.11.2015 účast na jednání a 16.11.2015 III. vyjádření žalovaného se závěrečným návrhem, celkem činí úkony právní služby 20.400 Kč + 21% DPH ve výši 4.284 Kč ve smyslu ustanovení § 137 odst. 4 o.s.ř., celkem požadoval advokát odměnu ve výši 24.284 Kč. Tuto částku posoudil soud jako přiměřenou a v souladu se zákonem a advokátovi KSBR 47 INS 736/2014-C8-13

Mgr. Michalu Gruberovi ji přiznal.

P o u č e n í : Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Žalobci a žalovanému se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti rozsudku je odvolání přípustné. Odvolání lze podat do 15 dnů ode dne doručení rozsudku zvláštním způsobem, a to k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Krajský soud v Brně dne 19. listopadu 2015

JUDr. Drahomíra Lukešová, v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Sandra Dufková