47 ICm 2327/2012
Číslo jednací: 47 ICm 2327/2012-41 KSBR 47 INS 18848/2011-C2-6

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Lukešovou v právní věci žalobce: Ing. Eva Procházková, nar. 28. 6. 1961, s místem výkonu činnosti Nám. Svobody 1548/5, Znojmo, PSČ 669 02, insolvenčního správce Karla anonymizovano , anonymizovano , bytem Tasovice 152, PSČ 671 25 proti žalovanému: JUDr. Igor Ivanko, soudní exekutor, se sídlem Praha 6, Na Zátorce 990/12, PSČ 160 00, IČO: 66216877

takto:

I. Žaloba, aby soud určil, že žalovaný nemá za dlužníkem vykonatelnou pohledávku ve výši 22.651,-Kč, přihlášenou do insolvenčního řízení dlužníka, s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně (dále též jen soud ) dne 5. srpna 2012 se žalobce-Ing. Eva Procházková, jako insolvenční správce dlužníka Karla anonymizovano (dále jen žalobce ) domáhal, aby soud určil, že žalovaný JUDr. Igor Ivanko (dále jen žalovaný ) nemá za dlužníkem Karlem anonymizovano (dále jen dlužník ) vykonatelnou pohledávku ve výši 22.651,-Kč z titulu Příkazu k úhradě nákladů exekuce č. j. 167 EX 5101/06-126 ze dne 28. 5. 2012. Žalobce tvrdil, KSBR 47 INS 18848/2011

že hotové výdaje exekutora ve výši přesahující paušální částku jsou pouze hypotetické pro případ úplného vymožení a ve fázi přihlášky do oddlužení nejsou existentní. Dále žalobce tvrdil, že pohledávka žalovaného přihlášená přihláškou č. 6 ve výši 30.451,-Kč tak není po právu co do výše 22.651,-Kč, a proto byla insolvenční správkyní jako žalobcem popřena.

I. O skutkovém stavu věci učinil soud z provedených důkazů následující skutková zjištění:

1/ Ze spisu vedeného soudu pod sp. zn. KSBR 47 INS 18848/2011 v insolvenční věci dlužníka soud zjistil:

1.1/ Z insolvenčního návrhu na čl. A-1, že insolvenční řízení ve věci dlužníka bylo zahájeno na návrh dlužníka, to je Urabetz Karel, anonymizovano , bytem Tasovice 152, 671 25.

1.2/ Z vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení č.j. KSBR 47 INS 18848/2011-A-2, že účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly 18. 10. 2011 v 9:32 hod.

1.3/ Z přihlášky č. 6 pohledávky žalovaného do insolvenčního řízení, že přihláška nezajištěné a vykonatelné pohledávky žalovaného ve výši 30.451,-Kč, z titulu Příkazu k úhradě nákladů exekuce č. j. 167 EX 5101/06-126 ze dne 28. 5. 2012, byla doručena soudu do datové schránky dne 20. 6. 2012.

1.4/ Z rozhodnutí o úpadku, spojeného s povolením způsobu řešení úpadku dlužníka oddlužením, č.j. KSBR 47 INS 18848/2011-A-12, že úpadek dlužníka byl soudem osvědčen dne 25. 5. 2012, dále bylo povoleno oddlužení dlužníka a insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce.

1.5/ Ze zápisu o přezkumném jednání a ze seznamu přihlášených pohledávek z přezkumného jednání, že na přezkumném jednání konaném dne 24. 7. 2012 byla pohledávka žalovaného z Příkazu k úhradě nákladů exekuce č. j. 167 EX 5101/06-126 ze dne 28. 5. 2012 v celkové přihlášené výši 30.451,-Kč zjištěna v částce 7.800,-Kč a žalobce popřel co do pravosti vykonatelnou pohledávku žalovaného v částce 22.651,-Kč, a to z důvodu, že hotové výdaje exekutora ve výši přesahující paušální částku jsou pouze hypotetické pro případ úplného vymožení a ve fázi přihlášky do oddlužení nejsou existentní.

2/ Z žaloby v této věci (čl. 1 spisu) soud zjistil, že byla doručena soudu dne 5. 8. 2012, tedy včas ve stanovené lhůtě (přezkumné jednání se konalo 24. 7. 2012).

3/ Z Příkazu k úhradě nákladů exekuce č. j. 167 EX 5101/06-126 ze dne 28. 5. 2012 soud zjistil, že: -žalovaný byl pověřen k provedení exekuce na majetek povinného (dlužníka) usnesením Okresního soudu ve Znojmě č. j. 8 Nc 4760/2006-11 ze dne 9. 8. 2006, které soud vydal na základě vykonatelného rozhodnutí, to je Rozhodčí nález č. j. SL 2005/1245, který vydal Rozhodčí institut v Praze, se sídlem Praha 3, Vinohradská 11 dne 30. 11. 2005, a který se stal pravomocný dne 23. 12. 2005 a vykonatelným dne 27. 12. 2005 ve věci oprávněného CLAIM TRADE s. r. o. -žalovaný, jako věřitel rozhodl v souladu s ustanovením § 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění tehdy platných předpisů (dále jen ,,EŘ,,) tak, že vydal Příkaz k úhradě nákladů exekuce, které podle ustanovení 87 odst. 1 a 2 EŘ činí odměnu exekutora ve výši 3.000 Kč, hotové výdaje 22.376 Kč, DPH KSBR 47 INS 18848/2011

5.075,20 Kč a náklady právního zastoupení oprávněného 8.544 Kč, tedy na náklady exekuce uhradit 30.451 Kč. -žalovaný rozhodnutí odůvodnil tak, že tímto příkazem k úhradě exekuce je rozhodnuto o pravděpodobných nákladech exekuce, které vznikly od zahájení řízení do dne vydání zmíněného příkazu k úhradě nákladů exekuce. -Příkaz k úhradě nákladů exekuce č. j. 167 EX 5101/2006 se stal pravomocný dne 12. 6. 2012.

II. Závěr o skutkovém stavu věci:

Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

Usnesením Okresního soudu ve Znojmě č. j. 8 Nc 4760/2006-11, které nabylo právní moci dne 31. 10. 2006 byla nařízena exekuce na majetek povinného (dlužníka) na základě pravomocného a vykonatelného rozhodčího nálezu Rozhodčího institutu v Praze ze dne 30. 11. 2005 č. j. SL 2005/1245 k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 33.757,-Kč. Tímto usnesením bylo povinnému uloženo, že je povinen hradit náklady exekuce a náklady oprávněného, které budou v jejím průběhu stanoveny, a že nařízená exekuce se vztahuje i na vymožení těchto nákladů. Provedením exekuce byl pověřen žalovaný jako soudní exekutor.

Na přezkumném jednání žalobce uznal přihlášenou pohledávku ve výši 7.800,-Kč a popřel co do pravosti vykonatelnou pohledávku žalovaného v částce 22.651,-Kč, a to z důvodu, že hotové výdaje exekutora ve výši přesahující paušální částku jsou pouze hypotetické pro případ úplného vymožení a ve fázi přihlášky do oddlužení nejsou existentní.

Dne 5. 8. 2012 podal žalobce žalobu na určení, že žalovaný nemá za dlužníkem vykonatelnou pohledávku ve výši 22.651,-Kč z titulu Příkazu k úhradě nákladů exekuce č. j. 167 EX 5101/06-126 ze dne 28. 5. 2012 a dále, že pohledávka žalovaného přihlášená přihláškou č. 6 ve výši 30.451,-Kč tak není po právu co do výše 22.651,-Kč.

III. Právní posouzení věci:

Podle ustanovení § 199 odst.1 IZ insolvenční správce , který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.

Podle ustanovení § 199 odst.2 IZ jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, důvodem popření nemůže být jiné právní posouzení věci.

Podle ustanovení § 199 odst.3 IZ v žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Žaloba v této věci je včasná a popření pravosti řádně přihlášené pohledávky bylo účinné.

Ke vzniku nároku na náhradu hotových výdajů exekutora a jejich výši: KSBR 47 INS 18848/2011

Podle ustanovení § 87 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů (dále jen ,,exekuční řád,,) ve znění účinném v době vydání Příkazu k úhradě nákladů exekuce jsou náklady exekuce: odměna exekutora, náhrada paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při exekuci, náhrada za doručení písemností, odměna a náhrada nákladů správce závodu, a je-li exekutor nebo správce podniku plátcem daně z přidané hodnoty, je nákladem exekuce rovněž příslušná daň z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu (dále jen "náklady exekuce"). Náhrada účelně vynaložených cestovních výdajů a náhrada za ztrátu času je nákladem exekuce do výše stanovené prováděcím právním předpisem. Účelně vynaložené cestovní výdaje a ztrátu času přesahující tuto částku hradí exekutorovi oprávněný; o tom musí být poučen ve vyrozumění o zahájení exekuce. Dále má oprávněný právo na náhradu nákladů účelně vynaložených k vymáhání nároku. Náklady oprávněného hradí oprávněnému povinný. Náklady exekuce hradí exekutorovi povinný. Náklady exekuce a náklady oprávněného vymůže exekutor na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce, a to některým ze způsobů určených v exekučním příkazu k provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky. Podle ustanovení § 88 exekutorského řádu náklady exekuce a náklady oprávněného určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce, který doručí oprávněnému a povinnému. Příkaz k úhradě nákladů exekuce obsahuje označení exekučního soudu, označení exekutora, který vede exekuční řízení, označení exekučního titulu a orgánu, který ho vydal, nebo osoby, která jej vyhotovila, označení oprávněného a povinného včetně rodného čísla povinného, lze-li ho zjistit, označení povinnosti, která má být exekucí vymožena, stanovení povinnosti k náhradě nákladů, včetně jejich vyčíslení a odůvodnění, výši zaplacené zálohy a její vyúčtování a datum a podpis exekutora a poučení o námitkách. Účastník řízení může podat u exekutora proti příkazu námitky do 8 dnů od doručení. Pokud exekutor v plném rozsahu námitkám nevyhoví, postoupí je bez zbytečného odkladu soudu (§ 45), který o námitkách rozhodne do 15 dnů. Případné vyjádření k námitkám adresované soudu exekutor doručí také tomu, kdo námitky podal. Rozhodnutí soudu o námitkách se doručí oprávněnému, povinnému a exekutorovi. Proti rozhodnutí soudu o námitkách není přípustný opravný prostředek. Podle ustanovení § 40 odst. 1 písm. a) je exekučním titulem vykonatelné rozhodnutí soudu nebo exekutora, pokud přiznává právo, zavazuje k povinnosti nebo postihuje majetek. Ohledně výše hotových výdajů exekutora je třeba uvést ustanovení § 13 odst. 1 a 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, které říká, že exekutorovi náleží v souvislosti s výkonem exekuční činnosti náhrada hotových výdajů v paušální částce 3 500 Kč. Tato náhrada zahrnuje zejména soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, úhrady osobám provádějícím přepravu zásilek, telekomunikační poplatky, odborná vyjádření opisy, fotokopie a náhrady nákladů na vložení či získání dat z centrálních informačních systémů. Překročí-li výše hotových výdajů exekutora účelně vynaložených v souvislosti s prováděním exekuční činnosti částku 3 500 Kč, náleží mu místo náhrady podle odstavce 1 náhrada hotových výdajů v plné výši. Tyto náklady je exekutor povinen prokázat.

Z výše uvedeného vyplývá, že o náhradě nákladů exekuce rozhoduje soudní exekutor sám v Příkazu náhrady nákladů exekuce. Ve výše uvedeném Příkazu k náhradě nákladů exekuce soudní exekutor uvádí, že vyčísluje náklady, které jsou pravděpodobné za dobu již uplynulou a tudíž soud považuje tvrzení žalobce, že jsou hotové výdaje exekutora pouze hypotetické pro úplné vymožení, za nesprávné. Jak je uvedeno výše Příkazem k úhradě nákladů exekuce soudní exekutor určuje konkrétní výši a jednotlivé složky nákladů exekuce, aniž by stanovil způsob, kterým budou vymoženy (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 20 Cdo 5223/2007 ze dne 10.3.2008, dále pak rozhodnutí KSBR 47 INS 18848/2011

Nejvyššího soudu sp. Zn. 20 Cdo 2176/2011 ze dne 24. 12. 2012). Dle názoru soudu je příkaz k úhradě nákladů exekuce samostatným titulem vykonatelné pohledávky, kterou lze uspokojit v insolvenčním řízení za předpokladu, že byla řádně a včas přihlášena. Soud má v posuzované věci za prokázáno, že o nákladech řízení exekuce bylo již pravomocně rozhodnuto a tím vznikl nárok žalovaného na náhradu hotových výdajů, které byl nucen vynaložit pro účely nařízené exekuce. K tomu rozhodnutí vrchního soudu v Praze sp. zn. 102 VSPH 15/2011-45 ze dne 26. 1. 2012, které říká, že jsou-li tedy náklady exekutora pohledávkou z titulu práva na náhradu nákladů řízení, jsou v dané věci aplikovatelné i závěry právní teorie (např. Drápal, L., Bureš J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář I. vydání Praha: C.H.Beck, 2009, str. 1009) a judikatury (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 238/2007 ze dne 27. 9. 2007), podle nichž nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká na základě pravomocného rozhodnutí, které má v tomto směru konstitutivní povahu. V případě exekučního řízení se jedná o pravomocné soudní rozhodnutí, jímž je exekutorovi vůči některému z účastníků exekučního řízení přiznáno právo na náhradu nákladů exekuce, nebo-a opakovaně to budiž zdůrazněno-o exekutorem vydaný příkaz k úhradě nákladů exekuce. Dále k tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2009 sp. zn. 20 Cdo 1932/2007, který říká, že pokud jde o procesní nárok, vzniká pohledávka pravomocným rozhodnutím o přiznání náhrady nákladů jednomu z účastníků proti druhému. Rozhodnutí o nákladech řízení má tedy konstitutivní charakter (nejen vznik, ale i výše je závislá na rozhodnutí) a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. 29 Cdo 238/2007, podle něho má nárok na náhradu nákladů v řízení základ v procesním právu a vzniká právní mocí rozhodnutí o nákladech řízení. Neobstojí tedy argument žalobkyně, že pohledávka žalovaného nevznikla, a že náklady exekuce jsou pouze hypotetické pro úplné vymožení. Soudní exekutor jako žalovaný neměl podíl na zastavení exekuce. Provedení nařízené exekuce na majetek povinného (dlužníka v insolvenčním řízení) bylo zastaveno zahájením insolvenčního řízení na návrh dlužníka. Vrchní soud v Praze opakovaně dovodil (např. v rozhodnutí sp.zn., 102 VSPH 15/2011-45 ze dne 26. 1. 2012 a rozhodnutí sp.zn. 41 ICm 1923/2011 ze dne 26.1.2011), že exekutor má právo na uspokojení nákladů exekuce i v případě, že v průběhu exekuce nebylo k uspokojení pohledávky oprávněného nic vymoženo, když exekutor je v podstatě honorován za to, že byl exekucí pověřen. Názor, že náklady exekuce mohou být vyčísleny až po jejím skončení a že exekutor má nárok na nákladu nákladů exekuce jen v případě, že na uspokojení pohledávky oprávněného něco vymůže, z exekučního řádu, ani z vyhlášky č. 330/2011 Sb. nevyplývá. Z výše zmíněných rozhodnutí také vyplývá, že ustanovení § 89 exekutorského řádu určuje, že dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil. V případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutora oprávněný. Pro případ zastavení exekuce pro nemajetnost povinného si může oprávněný s exekutorem předem sjednat výši účelně vynaložených výdajů. Při tomto právním hodnocení Vrchní soud vyšel z ustálené judikatury Nejvyššího soudu České republiky, zejména ze stanoviska k výkladu exekučního řádu (sp. zn. Cpjn 200/2005).

Na základě výše zmíněných skutečností soud rozhodl tak, že žalobu zamítl, jelikož neshledal argumentaci žalobce za věcně správnou. Soud dále rozhodoval o nákladech řízení. Podle ustanovení 202 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb, o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Proto soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. KSBR 47 INS 18848/2011

P o u č e n í : Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Žalobci a žalovanému se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti rozsudku je odvolání přípustné. Odvolání lze podat do 15 dnů ode dne doručení rozsudku zvláštním způsobem, a to k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Krajský soud v Brně dne 21. října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Drahomíra Lukešová, v.r. Veronika Raušerová, DiS. samosoudce