47 ICm 2044/2012
Číslo jednací:47 ICm 2044/2012-42 KSBR 47 INS 15293/2011-C1-7

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Lukešovou v insolvenční věci dlužnice : Zdenka Kučírková Svatoňová,nar. 28.11.1952, bytem Božice 192, Božice PSČ 671 64, o žalobě žalobce: Ing. Miroslav Hercík, Kadov 71, 672 01 Moravský Krumlov, insolvenčního správce dlužníka, proti žalované: Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , bytem Božice 192 (dříve 202), 671 64 Božice

o odpůrčí žalobě na vyslovení neúčinnosti právního úkonu dlužníka

takto:

I. Určuje se, že darovací smlouva uzavřená dne 18. 8. 2010 s právními účinky vkladu ke dni 19. 8. 2010 mezi dlužnicí Zdenkou Kučírkovou Svatoňovou nar. 28. 11. 1952, bytem Božice 192, PSČ 671 64, Božice, jako dárkyní a žalovanou, Zdeňkou anonymizovano , anonymizovano , bytem Božice 192(dříve 202), PSČ 671 64, Božice, jako obdarovanou, jejímž předmětem jsou nemovitosti: -budova č.p. 192-objekt bydlení v Božicích stojící na pozemku parc.č. 141, -pozemek parc.č.st. 141-zastavěná plocha a nádvoří a -pozemek ve zjednodušené evidenci-původ parcely Pozemkový katastr parc.č. st. 97, vše zapsané na Listu vlastnictví č. 626, vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj v Brně, katastrální pracoviště ve Znojmě, pro katastrální území České Křídlovce a obec Božice, je vůči věřitelům v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. KSBR 47 INS 15293/2011, neúčinným právním úkonem.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Na základě návrhu dlužnice oznámil zdejší soud zahájení insolvenčního řízení vyhláškou KSBR 47(46) 15293/2011-A-2 dne 29. srpna 2011.Účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly téhož dne. Usnesením Krajského soudu v Brně č.j KSBR 47 INS 15293/2011-A-9 ze dne 13. dubna 2012 zjistil soud úpadek dlužnice a povolil oddlužení. Tímto usnesením byl žalobce v dané věci ustanoven insolvenčním správcem. Účinky spojené s rozhodnutím o úpadku a povolení oddlužení nastaly 13. 4. 2012.

Žalobou ze dne 4.července 2012, doručenou soudu 9. 7. 2012 a zveřejněnou v ins. rejstříku 17. 7. 2012, se žalobce domáhá určení neúčinnosti právního úkonu-Darovací smlouvy z 18. 8. 2010, na základě které dlužnice jako dárkyně darovala žalované, jako obdarované, tyto nemovitosti-budovu č.p. 192-objekt bydlení v Božicích, stojící na pozemku parc.č. 141, pozemek parc.č.st. 141-zastavěná plocha a nádvoří a pozemek ve zjednodušené evidenci-původ parcely Pozemkový katastr parc.č. st. 97. Uvedené nemovitosti jsou zapsány na listu vlastnictví č. 626, vedeném katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj v Brně,katastrální pracoviště ve Znojmě pro katastrální území České Křídlovce a obec Božice. Právní účinky vkladu vlastnického práva pro obdarovanou nastaly ke dni 19.8.2010. Žalobce se domáhá určení neúčinnosti uvedeného právního úkonu s odkazem na ustanovení insolvenčního zákona,zejm. ust. § 239 odst.1.§,235 odst.1 a §240 odst.1 až 3 s tím, že dlužnice poskytla na základě uvedené darovací smlouvy bezúplatné plnění osobě blízké-své dceři a to v době kratší než 3 roky před zahájením insolvenčního řízení,tedy v době,kdy se má zato,že byla v úpadku, a tím zmenšila majetkovou podstatu a nedovoleně zkrátila možnost uspokojení věřitelů.

Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě z 2.8.2012, doručeném soudu 6.8.2012 v podstatě uvedla,že nesouhlasí s odpůrčí žalobou,neboť darovací smlouva nebyla uzavřena ze zištných důvodů,ale pouze proto, že maminka ( dlužnice,pozn.soudu) nechtěla v darovaném domku (čp.192) žít sama. Maminka si po smrti manžela a odchodu do starobního důchodu zažádala o místo v domově s pečovatelskou službou v Božicích,kam ale nenastoupila,neboť si našla přítele, ke kterému se přestěhovala. Maminka si dle v žalované rovněž změnila adresu trvalého bydliště na Božice č.p. 380, PSČ 671 64 Božice a rovněž adresu přechodného bydliště na Kolová 121, PSČ 361 14, Karlovy Vary a k žalované jezdí jen na návštěvy. Protože se mamince snížil příjem a nestačila platit všechny splátky svým věřitelům,požádala o oddlužení. Žalovaná uvedla,že se o darovaný dům,který nebyl 5 let udržován, s manželem stará, z uvedeného důvodu uzavřela smlouvu o úvěru na částku 150.000,-Kč, kterou přikládá.

Po prostudování spisu soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě listinných důkazů, obsažených ve spise. Usnesením č.j.-33, KSBR 47 INS 15293/2011-C1-4 z 30. srpna 2012 soud vyzval účastníky řízení, aby se ve lhůtě deseti dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání s tím,že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Přípisem ze 4.9.2012 žalovaná soudu sdělila, že souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání s tím, že se k soudu nemůže dostavit. Žalobce se k výzvě soudu dne 4.9.2012 rovněž vyjádřil, souhlasil rovněž s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 4 a § 115a o.s.ř. a rozhodl ve věci bez nařízení jednání, přičemž vycházel z listinných důkazů předložených účastníky a obsažených ve spise.

Z provedených listinných důkazů a vyjádření žalované k žalobě má soud prokázány tyto skutečnosti.

Darovací smlouvou z 18.8.2010 převedla dlužnice Zdenka Kučírková Svatoňová, jako dárkyně na žalovanou Zdeňku anonymizovano , jako obdarovanou, budovu č.p. 192-objekt bydlení v Božicích, stojící na pozemku parc.č. 141, pozemek parc.č.st. 141-zastavěná plocha a nádvoří a pozemek ve zjednodušené evidenci-původ parcely Pozemkový katastr parc.č. st. 97, vše zapsané na listu vlastnictví č. 626, vedeném katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj v Brně, katastrální pracoviště ve Znojmě pro katastrální území České Křídlovce a obec Božice.

Z výpisu z katastru nemovitostí, LV č. 626, vydaném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj v Brně, katastrální pracoviště ve Znojmě pro katastrální území České Křídlovce a obec Božice ze dne 23.5.2012 soud zjistil, že vlastnické právo k nemovitostem uvedeným v darovací smlouvě z 18.8.2010 svědčí žalované, Zdeňce anonymizovano na základě nabývacího titulu-Smlouvy darovací z 18.8.2010. Právní účinky vkladu práva na základě smlouvy darovací z 18.8.2010 nastaly 19.8.2010.

Z výpisu z centrální evidence obyvatel-technologického centra MV ČR, má soud prokázáno, že žalovaná Zdeňka anonymizovano je dcerou dlužnice Zdenky Kučírkové Svatoňové. Tato skutečnost vyplynula i z vyjádření žalované k žalobě ze dne 2.8.2012.

Z insolvenčního spisu KSBR 47 INS 15293/2011, oddílu A má soud za prokázané, že insolvenční návrh ze dne 12.8.2011 dlužnice Zdenky Kučírkové Svatoňové byl doručen soudu 29.8.2011. Insolvenční řízení bylo zahájeno vyhláškou č.j. KSBR 47(46) 15293/2011-A-2 ze dne 29.srpna 2011.Účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly téhož dne. Insolvenčním spisem má soud dále za prokázáno, že Usnesením Krajského soudu v Brně č.j KSBR 47 INS 15293/2011-A-9 ze dne 13. dubna 2012 zjistil soud úpadek dlužnice a povolil oddlužení. Tímto usnesením byl žalobce v dané věci ustanoven insolvenčním správcem. Účinky spojené s rozhodnutím o úpadku a povolení oddlužení nastaly 13.4.2012.

Insolventní správce podal incidenční žalobu ve věci dne 9.7.2012.

Jiné důkazy žalobce ani žalovaná neměli, soud nepovažoval za potřebné provádět další dokazování (§ 120 odst. 3 o.s.ř.), skutkový stav má za zjištěný (§ 153 odst. 1 o.s.ř.).

Soud po provedeném dokazování vycházel při posuzování zjištěného skutkového stavu z následujícího právního rámce.

Účelem institutu odporovatelnosti je obecně zajištění ochrany věřitelů před krácením jejich pohledávek, tj. právními úkony dlužníka, jež vedou především ke zmenšení majetku dlužníka a tím i k omezení zmaření možnosti uspokojení či zmaření možnosti uspokojení pohledávek věřitelů.

Ustanovení § 235 a násl. IZ je třeba posuzovat jako úpravu zvláštní vůči obecné úpravě stanovené v ust. § 42a občanského zákoníku, přičemž podle insolvenčního zákona mohou být odporovány i některé právní úkony, jimž podle občanského zákoníku úspěšně odporovat nelze. Neúčinnými mohou být jen takové právní úkony dlužníka, včetně opomenutí, které zkracují možnost uspokojení věřitelů (jejich pohledávek) nebo zvýhodňující některého věřitele na úkor jiných (§240 až 242 IZ). Obecnou definici neúčinného právního úkonu pro insolvenční řízení obsahuje ust. § 235 odst. 1 IZ, kdy má-li být právní úkon nebo opomenutí posouzeno jako neúčinné, musí v jeho důsledku dojít ke zkrácení možnosti uspokojení věřitelů v rámci insolvenčního řízení nebo dojít ke zvýhodnění některého z věřitelů oproti ostatním.

Dle ust. § 236 IZ není neúčinností právního úkonu dotčena jeho platnost. V insolvenčním řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty. Není-li možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada. Dle ust. § 237 odst. 1 insolvenčního zákona mají povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch. Dle ust. § 239 odst. 1 insolvenčního zákona může v insolventním řízení odporovat právním úkonům dlužníka pouze insolvenční správce a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám,které mají za povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty,jde o incidenční spor. Dle ustanovení § 239 odst. 3 insolvenčního zákona může insolvenční správce podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne,kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne. Dle ustanovení § 239 odst. 4 insolvenčního zákona náleží dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Vylučovací žaloba není přípustná. Dle ust.§ 240 odst. 1 insolvenčního zákona se rozumí právním úkonem bez přiměřeného protiplnění takový právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně. Dle ust.§ 240 odst. 2 insolvenčního zákona se právním úkonem bez přiměřeného protiplnění rozumí pouze právní úkon,který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku,nebo právní úkon,který vedl k dlužníkovu úpadku.Má se zato, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění, učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern,je úkonem,který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Dle ust.§ 240 odst. 3 insolvenčního zákona lze právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění odporovat jen, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolventního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké anebo v době 1 roku před zahájením insolventního řízení ve prospěch jiné osoby. Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není podle ust. § 240 odst. 4 IZ a) plnění uložené právním předpisem, b)příležitostný dar v přiměřené výši, c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo d) právní úkon,kterým dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal,že z něj bude mít přiměřený prospěch a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku,nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké.

Při hodnocení právních úkonů z hlediska jejich neúčinnosti musí být naplněna jak obecná definice, upravená v ust. § 235 odst. 1 IZ, tak i jedna ze skutkových podstat v ust. § 240 až § 242 IZ.Úkon nemusí být učiněn úmyslně, postačuje nedbalostní jednání. To znamená,že k tomu,aby byl právní úkon odporovatelný,musí dojít v posuzované věci kumulativně k naplnění alespoň jedné podmínky ust. § 240 odst. 1 a ust. § 240 odst. 2 IZ, přičemž takový právní úkon musí naplňovat obecnou definici ust. § 235 IZ.

Vědomí osoby, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, o tom, zda je dlužník v úpadku či zda tento úkon k úpadku vede, se na rozdíl od ust. § 42a ObčZ, kde je podstatná vědomost druhé strany o úmyslu dlužníka, nevyžaduje. Není tedy rozhodující subjektivní, ale objektivní stránka věci. Odporovatelné jsou právní úkony dlužníka učiněné v době, kdy již byl v úpadku, nebo v případě, kdy tento úkon k úpadku vede, přičemž vědomost kontrahenda o finanční situaci dlužníka je v tomto případě irelevantní (odlišně viz § 242 IZ). Odlišné postavení mají osoby blízké, či osoby, tvořící s dlužníkem koncern, neboť u těch zákon ve formě vyvratitelné právní domněnky předpokládá,že úkon bez přiměřeného protiplnění byl učiněn dlužníkem v době, kdy dlužník v úpadku již byl. Podle ust.§ 116 občanského zákoníku je osobou blízkou ,mimo jiné, příbuzný v řadě přímé bez omezení(pokrevní potomek, descendent-syn, dcera, vnuk, pravnuk, atd. a pokrevní předek, ascendent-otec, matka, děd, praděd ..)., dále sourozenec a manžel.

Soud učinil tento právní závěr o zjištěném skutkovém stavu.

Soud se nejprve zabýval včasností podané žaloby a aktivní a pasivní legitimací účastníků. Soud dospěl k závěru, že žaloba byla podaná oprávněnou osobou-insolvenčním správcem Ing. Miroslavem Hercíkem proti dceři dlužnice, která má povinnost vydat plnění vůči ní z darovací smlouvy z 18.8.2010 do majetkové podstaty dlužnice v souladu s ust. § 239 odst. 1 IZ. Dále soud dospěl k závěru, že žaloba byla podán včas ve smyslu ust. § 239 odst. 3 IZ, to je ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, neboť účinky rozhodnutí o úpadku nastaly 13.4.2012 a žaloba byla podána 9.7.2012. Soud se rovněž zabýval hmotněprávní podmínkou stanovenou v § 204 odst. 3 IZ, to je otázkou, zda právní účinky vkladu vlastnického práva (nastaly 19.10.2010, jak bylo shora prokázáno) nastaly v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení (které bylo zahájeno vyhláškou KSBR 46 15293/2011-A-2 dne 29. srpna 2011). Účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly téhož dne, jak lze vyčíst ze spisu. Porovnáním uvedených dat dospěl soud k závěru, že právnímu úkonu,uvedeném v citovaném ustanovení insolvenčního zákona, bylo přípustné odporovat, neboť byl učiněn necelý 1 rok před zahájením insolvenčního řízení a že i tato podmínka podání žaloby byla splněna.

Soud se dále zabýval při hodnocení darovací smlouvy z hlediska její neúčinnosti, jak naplněním ust. § 235 IZ, to je obecné definice, tak naplněním zjištěné skutkové podstaty upravené ust. § 240 IZ. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná je dcera dlužnice, a jako taková je ve vztahu k dlužnici ve smyslu ustanovení § 116 občanského zákoníku osobou blízkou, kterou má na mysli rovněž ust. §240 odst.2 IZ, věta druhá. Soud dospěl k závěru, že bezúplatným převodem na základě darovací smlouvy (namísto např. úplatného převodu poté, kdy dlužnice odešla do důchodu a snížil se jí příjem, což vedlo k úpadku dlužnice, jak vyplývá i z vyjádření žalované), zkrátila dlužnice možnost uspokojení věřitelů. Soud tak vycházel z domněnky, konstruované v ust. § 240 odst. 2 IZ, že neúčinný právní úkon-darovací smlouva z 18.8.2010 byla učiněna v době, kdy byla dlužnice v úpadku, když tuto domněnku žalovaná nevyvrátila. Soud uzavřel, že smlouva darovací z 18.8.2010 s právními účinky vkladu práva ke dni 19.8.2010 (pod č.j. V-3932/2010-713), kterou uzavřela dlužnice jako dárkyně na straně jedné, ve prospěch žalované, jako obdarované na straně druhé, je právním úkonem bez přiměřeného protiplnění, učiněný v úpadku,kterému lze odporovat odpůrčí žalobou jako neúčinnému právnímu úkonu. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla v podstatě toliko, že smlouva nebyla uzavřena ze zištných důvodů, to je s úmyslem obohatit se, ale jen z toho důvodu, že dlužnice nechtěla bydlet v převáděné nemovitosti sama a spolu s dcerou a její rodinou tam bydlet nemohla. Tyto skutečnosti jsou pro posouzení neúčinnosti daného úkonu-smlouvy darovací,jak uvedeno výše, irelevantní.

Ze všech uvedených důvodů soud žalobě zcela vyhověl.

O nákladech řízení soud rozhodoval podle ust.§ 142 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že účastník, který měl ve věci plný úspěch náklady řízení nepožadoval a soud je ze spisu nezjistil, rozhodl soud tak, jak je ve výroku II. uvedeno a žádnému účastníku sporu náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Krajský soud v Brně dne 19.února 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Drahomíra Lukešová, v.r. Veronika Raušerová,DiS. Soudkyně