46 ICm 832/2011
46 ICm 832/2011-280 KSUL 46 INS 2933/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fellnerem v právní věci žalobce NOCTURNO INVEST, spol. s r.o., IČ 250 33 786, se sídlem Velká Hradební 22/1510, 400 01 Ústí nad Labem, proti žalované Ing. Vladimíra Jechová Vápeníková, se sídlem Révová 3242/3, 100 00 Praha 10, insolvenční správkyně dlužníka SETUZA a.s., IČ 467 08 707, se sídlem Žukovova 100, 401 29 Ústí nad Labem, zastoupenému Mgr. Miroslavem Švendou, advokátem v Praze 1, Na Příkopě 22, o určení pravosti a výše popřené nevykonatelné pohledávky

takto:

I. Zamítá se žaloba na určení, že žalobce má za insolvenčním dlužníkem pohledávku přihlášenou pod č. 23 v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 46 INS 2933/2010 z neuskutečněného zušlechťovacího styku ve výši 45.487.705,-Kč.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 18.159,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 6.4.2011 se žalobce domáhá ve vztahu k žalované jako insolvenční správkyni dlužníka SETUZA a.s. určení pravosti a výše nevykonatelné pohledávky v částce 45.487.705,-Kč; pohledávka v této výši (jistina v částce 21.747.110,-Kč a úrok z prodlení v částce 23.740.595,-Kč) z neuskutečného aktivního zušlechťovacího styku podle ustanovení § 163 a násl. z.č. 13/93 Sb. , přihlášená žalobcem (pod č. 23) v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. KSUL 46 INS 2933/2010, byla insolvenční správkyní při přezkumném jednání dne 8.3.2011 v celém rozsahu do pravosti a výše popřena. V žalobě žalobce uvedl, že o popřené pohledávce se vedlo pod sp. zn. 13 C 244/2005 řízení u Okresního soudu v Ústí nad Labem, kdy šlo původně o žalobu na vydání movitých věcí a poté, co insolvenční dlužník uznal, že věci převzal (k přepracování v rámci aktivního zušlechťovacího styku), ale uvedl, že je již nemá, byla žaloba změněna na nárok na zaplacení peněžité částky. Hodnota věcí byla určena částkou 21.747.110,-Kč znaleckým posudkem Ing. Petra Podaného, jak byl nařízen a podán v řízení před okresním soudem; řízení se přerušilo prohlášením konkursu na žalovaného.

Věřitel tedy uplatnil nepochybně včas, do 30 dnů od přezkumného jednání, tj. ve lhůtě podle § 198 odst. 1 zák.č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ) žalobu na určení pravosti a výše nevykonatelné pohledávky u soudu a nárok v žalobě opřel o ty skutkové okolnosti, které vylíčil již v přihlášce pohledávky (§ 198 odst. 2 IZ).

Důvod k odmítnutí žaloby pro opožděnost (160 odst. 4 IZ) tedy dán nebyl a proto se soud žalobou zabýval věcně.

Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby námitkami nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce i pasivní věcné legitimace insolvenčního dlužníka a námitkou promlčení. Obranu zdůvodnila zejména následujícími argumenty. Postupní smlouvu ze dne 1.2.2000, kterou ukrajinské společnosti Argo a Petros postoupily pohledávku představující 650 tun slunečnicového oleje v ceně 16.250.000,-Kč a 1.408 tun slunečnicových šrotů v ceně 4.224.000,-Kč a zadržené zboží v podobě 830 tun slunečnice černé v hodnot 367.067 USD považuje za absolutně neplatnou, když není identifikována postoupená pohledávka, tedy když není zřejmé, co je předmětem postoupení, a když ani není identifikován dlužník uvedených postupitelů; nadto postoupit nelze věcné (vlastnické) právo. Postoupení pohledávky ani nebylo insolvenčnímu dlužníkovi oznámeno. Postupní smlouva je neplatná, tudíž žalobce se nemohl stát nabyvatelem uvedené tvrzené pohledávky a nebyl tudíž ani legitimován k podání přihlášky. Mezi uvedenými ukrajinskými subjekty Argo a Petros a insolvenčním dlužníkem nebyl žádný přímý vztah; insolvenční dlužník kupoval surovinu (semeno slunečnice) nikoliv od nich, ale od společnosti HAMPL spol. s r.o., a tak v dobré víře nabyl vlastnické právo k surovině (semenu slunečnice), kterou zaplatil a zpracoval a poté výrobky z ní prodal. Dlužníkem uvedených věřitelů (případně dlužníkem žalobce, pokud by byl přece jen jejich právním nástupcem ohledně předmětného nároku) tak není insolvenční dlužník, ale může jím být společnost HAMPL spol. s r.o., se kterou měly uvedené ukrajinské subjekty uzavřeny smlouvy o aktivním zušlechťovacím styku. Pokud by soud případně soud neuznal nedostatek aktivní a pasivní věcné legitimace, jedná se v případě eventuálního petitu v žalobě u okresního soudu a tedy i přihlášeného nároku na zaplacení peněžité částky v insolvenčním řízení o promlčený nárok, když smlouva o postoupení pracuje s prodlením insolvenčního dlužníka u peněžitého plnění počínaje dnem 1.8.1996, takže podle § 397 obch. zák. se pohledávky promlčely k 1.8.2000, tudíž nárok byl uplatněn po marném uplynutí promlčecí doby; předtím v podání ze dne 25.5.2011 pokládala žalovaná nárok za promlčený z toho důvodu, že nejpozději u jednání před okresním soudem dne 11.12.2006 se dozvěděl žalobce o tom, že žalovaný věci, jejichž vydání se žalovalo, nemá, čímž začala běžet promlčecí doba, a právo na vydání bezdůvodného obohacení se podle § 107 odst. 1 obč. zák. promlčelo dne 12.12.2008, přičemž eventuální nárok na zaplacení hodnoty věcí uplatnil žalobce až 14.9.2009, tedy po marném uplynutí promlčecí doby.

Opatřením předsedy insolvenčního soudu ze dne 1.8.2015 byla věc-vedle řady dalších-přikázána k projednání a rozhodnutí podepsanému soudci.

Soud ve věci nařídil jednání na 6.1.2016. Žalovaný se jednání k jednání nedostavil, svou neúčast však omluvil lázeňskou léčbou jednatele.

Soud žalobu projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti žalovaného, přihlížeje k obsahu spisu a k provedeným důkazům (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

Přihláškou č. 23 žalobce v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. KSUL 46 INS 2933/2010 přihlásil jako pohledávku jistinu 21.747.110,-Kč a úrok z prodlení 23.740.595,-Kč z neuskutečného aktivního zušlechťovacího styku podle ustanovení § 163 a násl. z.č. 13/93 Sb. ; v přihlášce mj. odkázal na žalobu, na jejímž základě bylo vedeno proti insolvenčnímu dlužníkovi coby žalovanému řízení (v době podání přihlášky přerušené) u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. 13 C 244/2005 na základě reivindikační žaloby s tím, že pro případ, že by nebylo možno vydat nárokované movité věci, uplatnil in eventum žalobce v řízení 13 C 244/2005 peněžitý nárok 25.874.000,-Kč jako náhradu za hodnotu těchto věcí při jednání konaném dne 14.9.2009, přičemž výše náhrady (ceny věcí v cenové úrovni roku 1996) byla určena znaleckým posudkem Ing. Podaného, zpracovaným v uvedeném řízení, částkou 21.747.110,-Kč.

Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 8.3.2011 a z upraveného seznamu přihlášených pohledávek vyplývá, že insolvenční správkyně popřela tuto pohledávku do pravosti a také do výše z důvodu probíhajícího soudního sporu; žalobce (jeho jednatel Miroslav Junek) se přezkumného jednání zúčastnil.

Pokud jde o důvod přihlášené pohledávky, ten je v přihlášce uveden odkazem přihlašujícího věřitele na žalobu ve věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 13 C 244/2005. Ve vztahu k insolvenčnímu dlužníkovi jako žalovanému přitom byl ve věci 13 C 244/2005 žalobou přihlašujícího věřitele doručenou okresnímu soudu dne 20.8.2003 uplatněn nárok na vydání 650 tun slunečnicového oleje a 1.408 tun slunečnicových šrotů a poté rozšířením žaloby doručeným soudu dne 21.11.2006 (č.l. 64 spisu okresního soudu) byl uplatněn nárok na vydání 830 tun semene slunečnice černé. Dne 14.9.2009 uplatnil žalobce u soudu eventuální žalobní petit, a to peněžitý nárok 25.874.000,-Kč pro případ, že by nebyl žalovaný schopen nárokované věci vydat (č.l. 189 spisu okresního soudu). U okresního soudu také žalobce uvedl, že insolvenční dlužník převzal věci do svého podniku a po zušlechtění jen zčásti zasílal zpátky vlastníku (č.l. 60 spisu okresního soudu), že množství komodit lze jednoznačně dovodit z nákladových listů a dalších listin (č.l. 91 spisu okresního soudu), dále uvedl, že olej a šrot, jejichž vydání nárokuje, vznikl zpracováním cca 2.560 tun semen slunečnice a další část nároku je 830 tun semene slunečnice dodaného společností PETROS, která je /v době úkonu/ stále ve stavu nezpracovaném (č.l. 108 spisu okresního soudu) a při jednání dne 26.1.2009 avizoval žalobce uplatnění eventuálního petitu (č.l. 166 spisu okresního soudu). Přihláška pohledávky ( z neuskutečněného aktivního zušlechťovacího styku ) tedy obsahuje sice nikoliv přímo, ale odkazem na žalobu, jež byla projednávána okresním soudem, skutečnosti, jež nezaměnitelným způsobem (když okresní soud o žalobě jednal) identifikují skutek, na jehož základě věřitel přihlásil svůj nárok. Věřitel, který se domáhal přihláškou peněžitého plnění po dlužníku jako právní nástupce původního věřitele (původního vlastníka) z titulu singulární sukcese (jako postupník ze smlouvy o postoupení pohledávky, kterou pohledávku od původních dvou věřitelů-postupitelů-nabyl), přitom netvrdil pouze skutečnosti rozhodné pro prokázání existence postupní (převodní) smlouvy, ale také skutečnosti k tomu, že tvrzená pohledávka, která měla být označenou smlouvou převedena, skutečně existuje, a na jakém skutkovém a právním základě vznikla, byť tak činil nikoliv přímo, ale jistým odkazem; podle ustálené judikatury je žalobní narace odkazem přípustná-Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. 5.1996 sp. zn. 3 Cdon 370/96 formuloval závěr, podle kterého vylíčení rozhodujících skutečností může mít-zprostředkovaně-původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (tentýž závěr vycházející z uvedeného rozhodnutí je pak zmíněn v řadě dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. v jeho rozsudku ze dne 26.10.2011 sp.zn. 22 Cdo 4418/2009).

Oba účastníci v incidenčním sporu navrhovali, aby soud vyšel při rozhodování o žalobě právě z důkazů provedených před Okresním soudem v Ústí nad Labem v řízení vedeném pod sp. zn. 13 C 244/2005.

Při projednání incidenční žaloby tak soud zopakoval ty listinné důkazy provedené již okresním soudem a obsažené v jeho spisu (ten si soud zapůjčil), které mají význam pro rozhodnutí v incidenčním sporu.

Z postupní smlouvy ze dne 1.2.2000 a její přílohy a dále z dohody ze dne 1.2.2000, která tuto smlouvu doplnila (č.l. 21, 22 a 97 spisu okresního soudu) vyplývá, že postupitelé ARGO M.O. a PETROS M.E.K. (oba z Ukrajiny), zastoupeni Ing. Františkem Malým, bytem Březinova cesta 199, Litoměřice, mají za dlužníkem SETUZA a.s. pohledávky a to v případě ARGO M.O. pohledávku na nevrácené zboží ve formě zušlechtěných výrobků a to 650 tun slunečnicového oleje v ceně 16.250.000,-Kč a 1.408 tun slunečnicových šrotů v ceně 4.224.000,-Kč, kdy se jedná o výrobky jako výstup aktivního zušlechťovacího styku, a v případě PETROS M.E.K. pohledávku tvořenou zadržením 830 tun semene slunečnice černé v hodnotě 207.500,-USD s tím, že olej, šrot i semeno slunečnice zadržuje SETUZA a.s. jako přepracovatel. Oba postupitelé bezúplatně postoupili pohledávku žalobci. V příloze ke smlouvě je peněžité ocenění věcí včetně úroku z prodlení od 1.8.1996 do 31.1.2000. Z dohody ze dne 2.2.2000 vyplývá, že postupitel převádí vlastnické právo k uvedenému objemu oleje, šrotu a surového slunečnicového semene, že podstatu převedených pohledávek tvoří převod vlastnického práva, přičemž postupník přistoupil k závazku postupitelů vůči společnosti LOGI-CZ s.r.o., se sídlem Březinova cesta 199, Litoměřice, jehož výše mu byla známa, a zavázal se vyrovnat tento závazek postupitelů v případě úspěšného vymožení pohledávky vůči SETUZE a.s.

Z rozhodnutí Oblastního celního úřadu Ústí nad Labem č. 63-2991/94 ze dne 20.1.1995 a jeho přílohy (č.l. 23 a 24 spisu okresního soudu) vyplývá, že celní úřad projednal žádost Josefa Hampla a povolil provádění aktivního zušlechťovacího styku podle § 163 až 178 celního zákona podle podmínek v příloze, tedy přepracovatelem je SETUZA a.s., deklarantem a jeho zástupcem firma Hampl , vlastníkem zboží ARGO M.O. (Ukrajina), kdy mělo jít o přepracování semene slunečnice a semene řepky na olej a pokrutiny, s propuštěním zboží do aktivního zušlechťovacího styku dnem 20.1.1995 a se lhůtou ke zpětnému vývozu do července 1995. Rozhodnutím úřadu ze dne 4.7.1995 (č.l. 41 spisu okresního soudu) byla lhůta pro zpětný vývoz prodloužena do 31.7.1996.

Z rozhodnutí Oblastního celního úřadu Ústí nad Labem č. 63-261/96 ze dne 7.2.1996 a jeho přílohy (č.l. 68 a 69 spisu okresního soudu) vyplývá, že celní úřad projednal žádost firmy Hampl a povolil provádění aktivního zušlechťovacího styku podle § 163 až 178 celního zákona podle podmínek v příloze, tedy přepracovatelem, deklarantem a jeho zástupcem je firma Hampl , vlastníkem zboží PETROS MEK (Ukrajina), kdy mělo jít o přepracování semene slunečnice na olej a pokrutiny, kdy se nejedná o systém navracení, s umístěním v SETUZA a.s., s propuštěním zboží do aktivního zušlechťovacího styku dnem 7.2.1996 a se lhůtou ke zpětnému vývozu zušlechtěných výrobků do 30.4.1997.

Smlouvou o aktivním zušlechťovacím styku ze dne 8.12.1995 uzavřenou mezi firmou Hampl (podle tam udaného DIČ jde o podnikatele fyzickou osobu) jako zpracovatelem a PETROS M.E.K. (Ukrajina) jako dodavatelem se tyto smluvní strany dohodly na dodávce slunečnice černé ze sklizně 1995 v množství 15.000 tun (s udanými kvalitativními parametry) s dodáním do 30.6.1996 do skladu zpracovatele (silo Lovosice, SETUZA Ústí nad Labem); dodávku semene slunečnice se zavázal zpracovatel nechat zpracovat na olej či tuk včetně pokrutin a-v rámci výměnného obchodu-se zavázal do 90 dnů od zaclení ukrajinskou celnicí odeslat zpět dodavateli výrobky ze slunečnicového oleje v objemu 32 % dovezeného množství slunečnice.

Součástí spisu okresního soudu (č.l. 77) je také smlouva o zprostředkování mezi firmou Hampl (IČ 15165868, podle tam udaného DIČ jde o fyzickou osobu) a insolvenčním dlužníkem na 4. čtvrtletí 1994 a první pololetí 1995-na zajištění řepkového a slunečnicového semene formou aktivního zušlechťovacího styku pro insolvenčního dlužníka.

Dne 11.6.1996 stornoval Josef Hampl fakturou č. 960263 fakturu SETUZE a.s. č. 960219 ze dne 13.5.1996 na částku 5.665.978,-Kč za 830,18 tun slunečnice dodané do SETUZY. Poté dne 25.6.1996 vydal prohlášení, že 830 tun slunečnice, která byla dodána do SETUZY ve dnech 16.5. až 29.5.1996 a vyfakturována fakturou č. 960219 (se stornem dobropisem č. 960263), je vlastnictvím firmy PETROS M.E.K. na základě smlouvy o aktivním zušlechťovacím styku mezi firmou Hampl a PETROS M.E.K.; podpis Josefa Hampla byl úředně ověřen.

Z námořního nákladního listu č. 203021 (č.l. 73 spisu okresního soudu) vyplývá, že z přístavu Izmail do přístavu Bratislava odeslal PETROS M.E.K. dne 19.4.1996 příjemci Hampl Litoměřice 815.341 kg slunečnice černé.

Součástí spisu okresního soudu jsou dále mezinárodní nákladní listy, jednak mezinárodní nákladní list č. 214-4870870 na 16.848 ks lahví slunečnicového oleje (750 ml) pro ARGO M.O. ze SETUZY a.s. přes firmu Hampl s celní deklarací v Ústí nad Labem dne 5.12.1995 (č.l. 28 a 29 spisu okresního soudu) a řada mezinárodních nákladních listů na semeno slunečnice od firmy ARGO M.O. (někdy uváděno AGRO) pro příjemce SETUZA a.s. při zušlechťovacím styku přes firmu Hampl z března 1995 až června 1995 (č.l. 30 až 40 spisu okresního soudu).

Existence ukrajinských subjektů ARGO M.O. a PETROS M.E.K. byla doložena výpisy ze státního rejstříku (č.l. 184, 182 a č.l. 156, 157); ARGO M.O. bylo likvidováno dnem 11.3.2004.

Dále soud provedl důkaz znaleckým posudkem Ing. Petra Podaného, CSc. (č.l. 227 spisu okresního soudu); na základě usnesení okresního soudu stanovil znalec cenu oleje, pokrutin a semene slunečnice, které požadoval žalobce žalobou vydat (v cenách roku 1996).

Další důkazy soud neprováděl, tedy dalšími listinami z řízení 13 C 244/2005 se soud nezabýval-pro rozhodnutí o věci byly nadbytečné.

Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění. Ukrajinské subjekty ARGO M.O. (tzv. meziresortní sdružení) a PETROS M.E.K. (společnost s ručením omezeným) byly zřízeny a v rozhodném období dodávek (1995, 1996) a také i v době tzv. postoupení pohledávky na žalobce (2000) existovaly, což bylo prokázáno výpisy z tamního veřejného rejstříku; jednalo se v obou případech o podnikatele. Vlastnictví k druhově určeným věcem oba tyto subjekty smlouvou ze dne 1.2.2000 ve znění dodatku ze dne 2.2.2000 převedly (tzv. postoupily) na žalobce s tím, že ten podmíněně (získá-li od SETUZY a.s věci či případně náhradu za ně) přistoupil k závazku ukrajinských subjektů vůči české společnosti LOGI-CZ s.r.o. Smlouva o aktivním zušlechťovacím styku mezi Josefem Hamplem a PETROS M.E.K., nákladní listy (konosament z roku 1996 a nákladní listy CIM z roku 1995 týkající se slunečnicového semene) a dvě výše uvedená rozhodnutí celního úřadu dokládají, že existoval smluvní vztah mezi uvedenými ukrajinskými subjekty a Josefem Hamplem; ukrajinské subjekty dodávaly Josefu Hamplovi semeno slunečnice, Josef Hampl si nechal dodávky posílat mj. do SETUZY a.s., kde se slunečnice měla nechat zpracovat na jeho účet na olej a vedlejší produkt, slunečnicové pokrutiny, přičemž úplata Josefa Hampla za dodané semeno slunečnice pro ukrajinské dodavatele slunečnice nebyla peněžitá, ale spočívala ve směně za olej v dohodnutém množství. Šlo přitom o bezcelní dovoz v rámci aktivního zušlechťovacího styku (o jeho povolení požádal celníky Josef Hampl). Se SETUZOU a.s. uvedené ukrajinské subjekty smluvní vztah neměly. Šlo o tedy řetězec ukrajinský prodávající (dodávající semeno slunečnice)-Josef Hampl-SETUZA a.s.-Josef Hampl-ukrajinský kupující (směnou měl dostat olej); na tom nic nemění ta skutečnost, že Josef Hampl věc zhodnotil jinak, že jednu faktur za dodávku slunečnice SETUZE a.s. stornoval a že čestně prohlásil společnost PETROS M.E.K. za vlastníka slunečnicového semene v SETUZE a.s. a tím takříkajíc určil vlastníkem oleje, pokrutin a tehdy snad ještě nezpracovaného slunečnicového semene uvedené ukrajinské osoby.

Vzhledem k ustanovení § 3028 odst. 3 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) se řídí právní poměry vzniklé před účinností občanského zákoníku (před 1.1. 2014) dosavadními předpisy; sporná věc se tak posuzuje podle občanského zákoníku (dále obč. zák.), resp. podle obchodního zákoníku (dále obch. zák.), jež byly k tomuto datu zrušeny (§ 3080 bod 1. a 72. o.z.). Dále se podle § 123 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, použije při posuzování daného vztahu zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, jenž byl rovněž k 1.1.2014 zrušen (§ 124 bod 1. zákona č. 91/2012 Sb.).

Podle § 10 odst. 1 zák.č. 97/1963 Sb., nezvolí-li účastníci rozhodné právo, řídí se jejich vztahy právním řádem, jehož použití odpovídá rozumnému uspořádání daného vztahu (odst. 1). Vzhledem k tomu se zpravidla řídí smlouvy o vícestranných výměnných obchodech právním řádem, jehož použití nejlépe odpovídá uspořádání těchto vztahů jako celku (odst. 2 písm. g)).

Podle § 261 odst. 6 věty druhé obch. zák., směnná smlouva související s podnikáním stran se však řídí tímto zákonem a použijí se na ni přiměřeně ustanovení tohoto zákona o kupní smlouvě; při plnění závazku dodat zboží má každá ze stran postavení prodávajícího a při převzetí zboží postavení kupujícího.

Podle § 443 obch. zák., kupující nabývá vlastnického práva ke zboží, jakmile je mu dodané zboží předáno (odst. 1). Před předáním nabývá kupující vlastnického práva k přepravovanému zboží, když získá oprávnění zásilkou nakládat (odst. 2).

Podle § 387 obch. zák., právo se promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem (odst. 1). Promlčení podléhají všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou (odst. 2). Podle § 388 odst. 1 obch. zák., promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí doby. Podle § 397 obch. zák., nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. Podle § 398 obch. zák., u práva na náhradu škody běží promlčecí doba ode dne, kdy se poškozený dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě; končí však nejpozději uplynutím 10 let ode dne, kdy došlo k porušení povinnosti.

Aktivní zušlechťovací styk byl (do účinnosti novely provedené zákonem č. 187/2004 Sb., část I. bod 135., tedy do data přistoupení České republiky k Evropské unii) celním režimem, upraveným v hlavě desáté, oddílu čtvrtém celního zákona (§ 163 a násl. zák.č. 13/1993 Sb.) a to jako podmíněný systém nebo systém navracení; jde tedy o veřejnoprávní režim.

Při rozhodování incidenčního sporu vycházel soud z toho, že přihlášenou pohledávkou je náhrada škody (kompenzace za porušení tvrzeného vlastnického práva k druhově určeným movitým věcem), která byla uplatněna rozšířením žaloby v roce 2009 v řízení o reivindikační žalobě před okresním soudem formou eventuálního petitu, přičemž ochrana samotného vlastnického práva k věcem byla uplatněna žalobou v roce 2003.

Přihlášený věřitel (od uplatnění eventuálního petitu) přitom tvrdí, že insolvenční dlužník zadržoval jemu (po převodu ukrajinskými osobami) náležející druhově určené movité věci (slunečnicové semeno, olej a pokrutiny), které již ale nemůže objektivně vydat, a proto požaduje jako reparaci peněžité plnění odpovídající jejich hodnotě. Oba výše uváděné ukrajinské subjekty, tedy společnost PETROS M.E.K. a meziresortní sdružení ARGO M.O. prodávaly semeno slunečnice Josefu Hamplovi; jelikož si nezvolili účastníci těchto vztahů rozhodné právo, řídí se jejich vztah podle § 10 odst. 2 písm. g) zák.č. 97/1963 Sb., českým právem, neboť jeho použití nejlépe odpovídá danému vztahu (když do tuzemska se dodávalo semeno slunečnice, v tuzemsku se zpracovalo a výrobky z něj se odtud prodávaly /v dohodnutém objemu za slunečnici směňovaly/). Při prodeji z Ukrajiny-jelikož nebylo dohodnuto něco jiného (§ 444 a § 445 obch. zák.)-přecházelo vlastnické právo ke slunečnici na kupujícího Josefa Hampla předáním přepravci. Již jen tato skutečnost, tedy tento převod vlastnického práva, vylučuje aktivní věcnou legitimaci žalobce, nakolik se žalobou u okresního soudu a poté přihláškou u insolvenčního soudu domáhal jako právní nástupce společnosti PETROS M.E.K. (či nabyvatel vlastnictví) náhrady škody za 830 tun slunečnicového semene. V případě zušlechtěných výrobků, tedy oleje a pokrutin, vzniklo vlastnické právo zpracováním originárně zpracovateli. Ukrajinským subjektům, které byly v rámci sjednaných směnných smluv v postavení kupujícího těchto výrobků od Josefa Hampla, tedy vlastnické právo nevzniklo. O vlastnickém právu těchto dvou ukrajinských subjektů k oleji, pokrutinám ani k semenu slunečnice tedy nemůže být řeči; vlastníky suroviny (po dodání Hamplovi) už nebyli a vlastníky finálních produktů ještě nebyli, nemohli pak vlastnictví ani převádět. Aktivní věcná legitimace žalobce dána není, přičemž schází i pasivní věcná legitimace insolvenčního dlužníka. Pro rozhodnutí sporu je tedy v zásadě určující ta skutečnost, že věci, za něž se požaduje náhrada, byly předmětem zřetězených závazkových vztahů. Slunečnicové semeno bylo prodáváno z Ukrajiny Josefu Hamplovi, ten tuto surovinu prodal SETUZE a.s., v jejím provozu probíhalo zpracování suroviny na výrobky (olej a jako vedlejší produkt pokrutiny), tyto výrobky pak SETUZA a.s. prodávala Josefu Hamplovi a ten je měl zase (v množství udaném směnnou smlouvou) vyvézt na Ukrajinu a tím ve smluveném rozsahu dodávku slunečnice zaplatit (zbytek výrobků mu, který mu připadl, pak měl zřejmě umožnit jednak financování zpracování a jednak vytvářet určitý zisk). V rámci řetězce vztahů je přitom významná ta okolnost, že olej a vedlejší produkt (pokrutiny) vznikaly zpracováním, což znamená, že zpracovávaná věc (semeno slunečnice) zaniklo a nově vytvořené věci, tedy olej a pokrutiny fyzicky vznikaly a tím se i stávaly předmětem právních vztahů, a tedy vlastnictví k nim vzniklo nově, originárně, nikoliv odvozeně-srov. ustanovení § 135b odst. 1 obč. zák., které do 31.12.2013 řešilo vznik vlastnického práva zpracováním (cizí) věci, tomu, kdo je vytvořil. Obligační vztahy spojené s dodávkou suroviny, jejím zpracování na výrobky a prodejem těchto výrobků však žaloba ignoruje, když namísto řešení závazků z existujících obligačních vztahů se pokoušela nemístně prosadit nároky z ochrany vlastnického práva. Soud však existenci vlastnického práva žalobce k uvedeným movitým věcem neshledal (jelikož ani ti, kteří na žalobce vlastnické právo v únoru 2000 převáděli, vlastníky těchto věci v době převodu vlastnictví nebyli); vzhledem k tomu nemá žalobce ani právo na náhradu škody jako reparaci z jeho ochrany.

Z těchto důvodů soud žalobu zamítl.

Již jen pro úplnost pak soud dodává, že námitka promlčení se posuzuje podle ustanovení § 397 a § 398 obch. zák.; běžela tedy sice čtyřletá subjektivní promlčecí doba počínající tehdy, kdy žalobce zjistil, že věci, jichž se reivindikační žaloba týká, již nelze vydat, což bylo, jak je zřejmé z protokolu o jednání u okresního soudu, dne 11.12.2006, limitovaná však objektivní promlčecí dobou 10 let. Jelikož se nárok odvíjí od závazků z let 1995 a 1996 (ostatně i z hlediska konstrukce žaloby už tehdy mělo dojít k zásahu do vlastnického práva ukrajinských osob), přičemž náhrada škody formou eventuálního petitu byla zažalována u soudu až v roce 2009, tak i v tom případě, že by nárok žalobce dán byl, nebylo by možno jej přiznat, když nárok na náhradu škody formou eventuálního petitu byl uplatněn u soudu po marném uplynutí objektivní promlčecí doby a když žalovaná promlčení namítla.

Úspěšné žalované přiznal podle § 163 IZ a § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů, které vynaložila k účelné obraně.

Jedná se o tyto náklady (§ 137 o.s.ř):

-odměna za právní zastoupení za čtyři hlavní úkony právní pomoci z pc. 50.000,-Kč (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě z 25.5.2011, vyjádření k žalobě z 22.12.2015, účast u jednání) po 3.100,-Kč (§ 9 odst. 4 písm. c), § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tedy 12.400,-Kč -čtyři režijní paušály po 300,-Kč podle č. 177/1996 Sb. (§ 13 odst. 1, 3) za uvedené úkony, tj. 1.200,-Kč

-jízdné ze sídla advokáta k soudu a zpět, celkem 174 km, podle vyhlášky č. 385/2015 Sb. (§ 1) základní náhrada 3,80 Kč za 1 km (661,20 Kč) a náhrada za PHM při průměrné spotřebě 6,7 l BA95/100 km a vyhláškové ceně BA95 29,70 Kč/1 litr (§ 4 cit. vyhlášky) v částce 346,24 Kč; tedy jízdné k tomuto jednání v úhrnné částce 1.007,44 Kč -náhradu za ztrátu času na cestě k jednání-4 půlhodiny (§ 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tj. 400,-Kč -DPH (z nákladů v částce 15.007,44 Kč) v částce 3.151,56 Kč Celkové náklady žalované tak činí 18.159,-Kč.

Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo náhrady nákladů podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím podepsaného soudu.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (na nařízení exekuce).

V Ústí nad Labem dne 6. ledna 2016

Mgr. Jiří Fellner, v.r. soudce Za správnost vyhotovení: Jana Valášková