46 ICm 603/2013
46 ICm 603/2013-37 KSUL 46 INS 28347/2012-C1-5

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Monikou Fraňkovou ve věci žalobce Mgr. Martina Koláře, IČ: 66249996, se sídlem Na Vinici 1227/32, Děčín 4, insolvenční správce dlužníka Radka anonymizovano , anonymizovano , bytem Kamenická 649/45, 405 01 Děčín II, právně zastoupenému Mgr. Martinou Knickou, advokátem se sídlem Tyršova 1434/4, Děčín 1, proti žalovanému Bohemia Faktoring, s.r.o., IČ: 272 42 617, se sídlem Praha 1-Malá Strana, Letenská 121/8, PSČ 118 00, právně zastoupenému JUDr. Ing. Karlem Goláněm Ph.D., advokátem AK G legal, s.r.o., IČ: 020 00 768, se sídlem Letenská 11/8, Praha 1, PSČ 118 00, o žalobě na popření vykonatelné pohledávky,

t a k t o:

I. Žaloba ze dne 18.2.2013 na určení, že vykonatelná pohledávka č. P5/1 žalovaného věřitele Bohemia Faktoring, s.r.o., IČ: 272 42 617, se sídlem Praha 1-Malá Strana, Letenská 121/8, PSČ 118 00 není co do výše 9.632,61 Kč po právu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Do insolvenčního řízení dlužníka vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 46 INS 28347/2012 přihlásil právní předchůdce žalovaného (UniCredit Bank Czech Republic, a.s., IČ 64948242, sídlem Želetavská 1525/1, 140 92 Praha 4-Michle) přihláškou č. P5 vykonatelnou pohledávku v celkové výši 58.577,58 Kč, přiznanou isir.justi ce.cz 91/2011. Insolvenčním správcem byla při přezkumném jednání dne 22.1.2013 pohledávka popřena do výše 9.632,61 Kč ve výši smluvního úroku z prodlení.

Včas podanou žalobou se žalobce domáhá určení, že pohledávka žalovaného nebyla ve výši 9.632,61 Kč přihlášena do insolvenčního řízení dlužníka po právu, z důvodu, že věřitel nárokuje smluvní úrok z prodlení ve výši 24 % ročně, což přesahuje zákonný úrok z prodlení dle předpisů občanského práva a takové smluvní ujednání o úroku z prodlení je tedy ve spotřebitelské smlouvě neplatné. Správce uznal úrok z prodlení v zákonné výši.

Žalovaný uvedl, že žalovaný má za dlužníkem pohledávku na základě pravomocného a vykonatelného platebního rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 1, č.j. 50 C 91/2011 ze dne 12.8.2011. Žalovaný s popřením co do částky 9.632,61 Kč nesouhlasí, když důvodem popření nemůže být jiné právní posouzení a žalovaný se domnívá, že námitka, že nemůže být přiznán nárok na smluvní úrok z prodlení je jiným právním posouzením. Současně žalovaný uvádí, že skutečnost, že platební rozkaz neobsahuje žádné odůvodnění, neznamená, že nalézací soud uplatněný nárok právně nehodnotil a navrhl zamítnout žalobu.

V replice na vyjádření žalovaného žalobce opětovně poukázal na skutečnost, že v případě nemožnosti rozporovat objektivně neexistující pohledávky jen z důvodu jejich pravomocného přiznání v rámci nalézacího řízení dochází k poškozování ostatních věřitel na jejich majetkových právech a právu na spravedlivý proces a rozhodnutí zakládající vykonatelnost je v rozporu s hmotným právem. Dále uvedl, že se domnívá, že ustanovení § 199 odst. 2 IZ je v rozporu s ústavním pořádkem.

Žalobce i žalovaný souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání.

Podle § 192 odst. insolvenčního zákona mohou pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět.

Dle § 193 insolvenčního zákona jde o popření pohledávky co do její pravosti tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.

Z ustanovení § 199 odst. 1 insolvenčního zákona vyplývá, že insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.

Podle § 199 odst. 2 insolvenčního zákona lze jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. (KSUL 46 INS 28347/2013)

Dle § 199 odst. 3 insolvenčního zákona může žalobce v žalobě podle odst. 1 proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Protože dle § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, případně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, rozhodl soud ve věci bez nařízení ústního jednání.

Soud má z listin, založených ve spise a stranami označených jako důkazy prokázány následující skutečnosti:

Žaloba byla podána včas a osobou oprávněnou a účastnici souhlasili s rozhodnutím bez nařízení ústního jednání..

Přihláškou právního předchůdce žalovaného č. P5 uplatnil právní předchůdce v insolvenčním řízení pohledávku v celkové výši 58.577,58 Kč, sestávající z jistiny ve výši 28.192,97 Kč, úroku z prodlení, a nákladů řízení ve výši 16370,-Kč. Z příloh přihlášky, zejména ze Žádosti/Smlouvy o vydání věrnostní platební karty AXA ze dne 9.12.2008 (dále jen smlouva o vydání platební karty ) vyplývá, že dlužník uzavřel uvedenou smlouvu s úvěrovým limitem 20 tis. Kč. V době uzavření smlouvy byl osobou samostatně výdělečně činnou. Z přípisu žalobce ze dne 14.11.2010 je zřejmé, že předchůdce žalovaného odstoupil od Žádosti/Smlouvy o vydání kreditní karty VISA, když ke dni odstoupení od smlouvy byla evidována pohledávka 25.629,97 Kč a ze souhrnného výpisu z kartového účtu je zřejmý pohyb na účtu, kdy celková dlužná částka k datu výpisu-tedy ke dni 14.11.2010, činila 28.192,97 Kč. Ke smlouvě o vydání platební karty byl připojen sazebník odměn za poskytování bankovních služeb-část fyzické osoby nepodnikající Unicredit Bank Czech republic, a.s. platný od 15.10.2010. Rovněž byla připojena kalkulace úroku z jistiny 28.192,97 Kč, kdy úroková sazba p.a. ční 24 %. A dluh je vyčíslen na částku 58.577,58 Kč. Dále byl soudu společně s přihláškou pohledávky předložen platební rozkaz Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 50 C 91/2011 ze dne 12.8.2011, který nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 2.9.2011 a kterým bylo žalovanému (dlužníku) uloženo zaplatit žalobci (právní předchůdce žalovaného) částku ve výši 28192,97 Kč a úroky z prodlení ve výši 24 % ročně a současně nahradit náklady řízení v rozsahu 16370,-Kč.

Z výše uvedených listin nelze jednoznačně dovodit, zda dlužník uzavřel smlouvu o vydání platební karty v rámci své podnikatelské činnosti (žalobce však v žalobě tvrdil, že je na místě aplikovat ve vztahu dlužníku předpisy o ochraně spotřebitele). Pouze nepřímo z připojeného sazebníku odměn za poskytování bankovních služeb lze dovodit, že smlouva byla uzavřena s dlužníkem jako osobou nepodnikající, avšak uvedené skutečnosti, nejsou pro závěry soudu (viz níže) rozhodné, a proto se souhlasem stran rozhodl bez nařízení jednání.

V ust. § 199 insolvenčního zákona je výrazně omezeno právo insolvenčního správce nebo věřitelů popírat vykonatelné pohledávky. Jako důvod popření vykonatelné pohledávky vykonatelnému rozhodnutí, neuplatnil dlužník; současně se zapovídá popření takové pohledávky jen pro jiné právní posouzení věci popírajícím.

Uvedeným ustanovením se zabýval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 18.7.2013, sp.zn. 29 ICdo 7/2013, ve kterém uvedl, že jakkoli ustanovení § 157 odst. 3 o. s. ř. omezuje odůvodnění rozsudku pro uznání pouze na vymezení předmětu řízení (se zjevným záměrem odlišit takto rozsouzenou věc od jiných věcí týchž účastníků) a na stručné vyložení důvodů, pro které soud rozhodl rozsudkem pro uznání, i při takto strukturovaném odůvodnění je závěr o splnění předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání (ať již v textu takového odůvodnění formulovaný výslovně nebo prostřednictvím poukazu na příslušná ustanovení občanského soudního řádu dovolující soudu rozhodnout podle uznání) současně závěrem, jímž soud navenek dává najevo, že nenalezl překážky, jež mu brání rozhodnout o věci podle uznání. Soud při vydání rozsudku pro uznání, tedy v případě, kdy žalovaný nárok nebo základ nároku uznal, nebo nastala-li fikce uznání nároku žalovaným, je provedeno právní posouzení věci, kdy úvahy soudu o vydání rozsudku pro uznání jsou založeny především na posouzení, zda vydání rozsudku pro uznání nebrání skutečnost, že ve věci nelze uzavřít a schválit smír. Přitom smír nelze schválit a rozsudek pro uznání nelze vydat, je-li v rozporu s právními předpisy. Dále uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na rozsudek NS ČR ze dne 21.10.2003, sp. zn. 29 Odo 296/2003, ve kterém je uveden závěr, že základem pro vydání rozsudku pro uznání mohou být jen taková žalobní tvrzení, která vedou k závěru, že podle nich lze výrokem rozsudku přiznat právě to plnění, kterého se žalobce v žalobě domáhá. Je-li žaloba zjevně bezdůvodná, neodůvodňuje povaha věci ani okolnosti případu, aby žalovaný byl vyzván k vyjádření dle ust. § 114b o.s.ř. a nelze tedy o takové žalobě rozhodnout rozsudkem pro uznání. Právní posouzení věci je tedy promítnuto v předem definovaném a zákonem omezeném typu odůvodnění. Současně dle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 31/2013 ze dne 29.8.2013 soud má povinnosti i před vydáním elektronického platebního rozkazu zkoumat, zda uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem. Elektronický platební rozkaz tak je rozhodnutím, které obsahuje právní posouzení ve smyslu § 199 odst. 2 insolvenčního zákona.

Na základě výše uvedeného, když závěry obou výše citovaných usnesení Nejvyššího soudu je možno uplatnit rovněž na platební rozkaz, je třeba uzavřít, že námitky správce jsou jiným právním posouzením věci, jež insolvenčnímu správci jako důvod popření pravosti nebo výše takové pohledávky nepřísluší dle ustanovení § 199 odst. 2 insolvenčního zákona, neboť z předložených listin je zřejmé, že vydáním platebního rozkazu Obvodním soudem pro Prahu 1 tento soud osvědčil, že podle něj uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem-včetně uplatněného úroku z prodlení a námitka, že měl být stanoven úrok pouze do výše dle občanskoprávních předpisů je námitkou právní, která je dle § 199 odst. 2 vyloučena.

Z výše uvedeného vyplývá, že insolvenční správce popřel pohledávku co do výše 9.632,61 Kč nedůvodně, když příslušenství žalovaného bylo vyčísleno v souladu s pravomocným platebním rozkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 a proto soud žalobu zamítl (výrok I. rozsudku). (KSUL 46 INS 28347/2013)

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, který stanoví, že ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladu řízení proti insolvenčnímu správci (výrok II.), a proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).

V Ústí nad Labem dne 14. října 2016 Mgr. Ing. Monika Fraňková v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Adéla Švorcová