46 ICm 4163/2017
č.j. 46 ICm 4163/2017-30 sp. zn. ins. řízení: KSOS 37 INS 18483/2016

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Pechou ve věci

žalobce: Mgr. Bc. David Vandrovec, IČO 69908664 sídlem Na Míčánce 1044/39, 160 00 Praha 6 insolvenční správce dlužnice VÍTKOVICE GEARWORKS a.s., IČO 25877933, se sídlem Ruská 83/24, Vítkovice, 703 00 Ostrava zastoupený advokátem Mgr. Karlem Somolem sídlem Karlovo nám. 671/24, 110 00 Praha 1 proti žalované: TŘINECKÉ ŽELEZÁRNY, a.s., IČO 18050646 sídlem Průmyslová 1000, Staré Město, 739 61 Třinec zastoupená advokátem JUDr. Stanislavem Kadlubiecem sídlem Husova 401, Třinec-Staré Město o určení neúčinnosti právního úkonu a zaplacení 6.801.276,90 Kč s přísl.

takto: I. Žaloba, aby soud určil, že dohoda č. 1148/2015 o zániku vzájemných závazků ze dne 24.11.2015, učiněná mezi dlužnicí, žalovanou a Strojírny a stavby Třinec, a.s., IČO 47674539 je vůči věřitelům dlužnice v insolvenčním řízení, vedeném u Krajského soudu v Ostravě, pod sp. zn. KSOS 37 INS 18483/2016 neúčinná, se zamítá.

II. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost uhradit žalobci do majetkové podstaty dlužnice peněžité plnění ve výši 6.801.276,90 Kč, se zamítá.

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Kaniová isir.justi ce.cz sp. zn. ins. řízení: KSOS 37 INS 18483/2016

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 13.937 Kč, k rukám právního zástupce žalované, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

1. Žalobou došlou soudu dne 21.9.2017 se žalobce domáhal vůči žalované určení neúčinnosti právního úkonu, a to dohody č. 1148/2015 o zániku vzájemných závazků ve smyslu ust. § 1981 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále také jen dohoda ) uzavřenou dne 24.11.2015 mezi dlužnicí, žalovanou a společností Strojírny a stavby Třinec, a.s., IČO 47674539, se sídlem Průmyslová 1038, Staré Město, 739 61 Třinec (dále také jen SST ), ve které byly specifikovány závazky stran, vždy v celkové výši 6.801.276,90 Kč, konkrétně závazky dlužníka vůči SST, závazky SST vůči žalované a závazky žalované vůči dlužnici. V této dohodě si strany ujednaly zánik všech specifikovaných závazků, aniž by byly zřízeny závazky nové. Z výše uvedeného pak vyplývá, že žalovaná neuhradila dlužnici své závazky v celkovém rozsahu 6.801.276,90 Kč, a to závazek ve výši 5.798.320 Kč, splatný dne 7.12.2015, vyúčtovaný fakturou č. 2015100502 a část ze závazku z celkové výše 1.159.180 Kč, splatný dne 28.12.2015, vyúčtovaný fakturou č. 2015100539, k jehož úhradě zůstalo 156.223,10 Kč. Žalobce je přesvědčen, že touto dohodou učiněný zánik vzájemných závazků ke dni 10.12.2015 naplňuje znaky neúčinného právního úkonu podle ust. § 240 a § 241 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) s tím, že v důsledku zániku závazků nemusela žalovaná svůj dluh řádně splnit do majetkové podstaty dlužnice, resp. ve smyslu ust. § 241 odst. 3 písm. c) insolvenčního zákona byl umožněn zánik pohledávky dlužnice vůči žalované. Žalobce dále uvedl, že napadený právní úkon byl učiněn v zákonem stanovené době před vydáním rozhodnutím o úpadku (tj. 10 měsíců před vydáním rozhodnutí o úpadku), byl uskutečněn v době úpadku dlužnice, která byla v úpadku ve formě platební neschopnosti i předlužení a odkázal na saldokonto obchodních závazků dlužnice. Dlužnice v důsledku provedené dohody o zániku závazků na své pohledávky neobdržela reálně žádné peněžité plnění a žalovaná ani v rámci insolvenčního řízení dlužnice a probíhající reorganizace dlužnici neposkytla oproti přednostnímu uspokojení svých pohledávek žádnou jinou zvláštní výhodu či podporu, závazky dlužnice uspokojované v rámci napadeného právního úkonu nepředstavovaly nároky, jejichž přednostní uspokojení bylo nezbytné z hlediska zachování dalšího provozu závodu dlužnice a závazky žalované zanikly zcela (tj. ve výši 100%) oproti předpokládanému průměrnému uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v případě řešení úpadku dlužnice konkurzem ve výši 0,22% dle znaleckého posudku na ocenění majetkové podstaty podniku dlužníka č. 138-06/2017, zpracovaný Mazars Consulting, s.r.o. V důsledku zániku pohledávky dlužnice vůči žalované v rozsahu 6.801.276,90 Kč se dlužnici na uvedenou pohledávku žádného skutečného (reálného) protiplnění (z nějž by mohli jeho věřitelé alespoň uspokojit své pohledávky) nedostalo. Nárok na zaplacení částky 6.801.276,90 Kč do majetkové postaty dlužnice žalobce blíže nezdůvodnil. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby pro nedostatek pasivní věcné legitimace na straně žalované s tím, že dohoda byla uzavřena mezi třemi stranami, pasivně legitimován ve věci je i SST a o neúčinnosti napadeného právního jednání nelze rozhodnout, aniž by účastníky soudního řízení o tvrzené neúčinnosti napadeného právního jednání nebyli všichni její účastníci. Žalovaná dále namítala, že žalobce neprokázal úpadek dlužnice v době uskutečnění

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Kaniová sp. zn. ins. řízení: KSOS 37 INS 18483/2016

právního úkonu, při posouzení úpadku dlužnice nelze vyjít z tzv. testu likvidity, když zákonná úprava vztahující se k tzv. testu likvidity byla vložena do insolvenčního zákona až novelou provedenou zákonem č. 64/2017 Sb., která nabyla účinnosti od 1.7.2017. Bez ohledu na skutečnost, zda se dlužnice v době uzavření dohody nacházela v úpadku či nikoliv, namítala žalovaná, že dlužnice uzavřením dohody žalované ani SST ničeho neplnila ani ničeho neopomněla, majetek dlužnice neutrpěl žádnou ztrátu, nedošlo k naplnění žádné ze skutkových podstat upravených v ust. § 240 nebo 241 insolvenčního zákona a uzavřenou dohodou, která se svým obsahem nejblíže podobá započtení, došlo ke vzájemnému zániku pohledávek a závazků všech tří stran. S ohledem na podobnost k zániku závazku započtením pak žalovaná dovozovala přípustnost takového jednání i s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.2.2017, sp. zn. 29 ICdo 12/2015. 3. V řízení vzal soud za prokázány následující skutečnosti: Z vyhlášky Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.8.2016, sp. zn. KSOS 37 INS 18483/2016, zveřejněné téhož dne v insolvenčním rejstříku, vzal soud za prokázáno, že dne 9.8.2016 bylo vůči dlužnici zahájeno insolvenční řízení. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě j.č. KSOS 37 INS 18483/2016-A19, ze dne 21. září 2016, téhož dne zveřejněném v insolvenčním rejstříku, vzal soud za prokázáno, že tímto rozhodnutím byl zjištěn úpadek dlužnice, insolvenčním správcem dlužnice ustanoven žalobce a k návrhu navrhovatele na zahájení insolvenčního řízení se podle ust. § 107 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), podáním doručeným soudu dne 19.9.2016 připojila i dlužnice. Již na tomto místě soud konstatuje, že s ohledem na datum zveřejnění usnesení o úpadku v insolvenčním rejstříku (dnem 21. září 2016) žalobce podal odpůrčí žalobu včas (tj. dne 21.9.2017), tedy v souladu s ust. § 239 odst. 3 insolvenčního zákona ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Z přistoupení dlužníka k insolvenčnímu návrhu s návrhem na povolení reorganizace ze dne 12.9.2016, ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pod sp. zn. KSOS 37 INS 18483/2016 ve spojení se shora zmiňovaným usnesením o úpadku má soud za to, že se dlužnice dne 24.11.2015 (tj. k datu uzavření dohody) i k datu 10.12.2015 (tj. k datu dohodnuté účinnosti dohody) nacházela v úpadku ve formě minimálně platební neschopnosti, když měla závazky vůči více věřitelům po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky nebyla schopna plnit, jak sama výslovně uvedla v čl. IV. podaného přistoupení k návrhu. Z dohody č. 1148/2015 o zániku vzájemných závazků vzal soud za prokázáno, že dlužnice, žalovaná a SST uzavřeli dne 24.11.2015 s odkazem na ust. § 1981 občanského zákoníku s účinností ke dni 10.12.2015 dohodu, ve které strany specifikovaly své závazky, a to tak, že dlužnice vůči SST závazek ve výši 2.029.215 Kč, splatný dne 13.9.2015, závazek ve výši 5.719.794,09 Kč, splatný dne 13.9.2015, a to část, kdy zbývá k úhradě 947.732,19 Kč, závazky SST vůči žalované blíže specifikované v příloze dohody a závazky žalované vůči dlužnici a to ve výši 5.798.320 Kč, splatný dne 7.12.2015, vyúčtovaný fakturou č. 2015100502 a ve výši 1.159.180 Kč, splatný dne 28.12.2015, část zbývá k úhradě ve výši 156.223,10 Kč a všichni účastníci této dohody si ujednali zánik shora uvedených závazků specifikovaných v dohodě, aniž by tímto ujednáním zřizovali závazek či závazky nové. 4. S ohledem na shora zjištěné skutečnosti dospěl soud k závěru o následujícím skutkovém stavu: Žalovaná, dlužnice a SST uzavřeli dne 24.11.2015 shora popsanou dohodu v době, kdy byla dlužnice v úpadku ve formě platební neschopnosti a žalobce touto včasnou odpůrčí žalobou, podanou ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, se domáhá určení neúčinnosti dohody a zaplacení částky 6.801.276,90 Kč.

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Kaniová sp. zn. ins. řízení: KSOS 37 INS 18483/2016

5. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Soud se sice neztotožňuje s obranou žalované, že žalobce neprokázal v době uzavření dohody úpadek dlužnice (srov. učiněná zjištění o úpadku dlužnice z jejího přistoupení k insolvenčnímu návrhu s návrhem na povolení reorganizace ve spojení s usnesením o úpadku), avšak zbývající argumentaci žalované považuje za přiléhavou. Soud předně konstatuje, že bez dalšího považuje za neoprávněný nárok žalobce na zaplacení částky 6.801.276,90 Kč, když v posuzované věci nedošlo ze strany dlužnice k žádnému plnění a není tedy co vydávat do majetkové podstaty ve smyslu ust. § 236 a § 239 odst. 4 insolvenčního zákona. Žalobcem napadený právní úkon (bez ohledu na jeho následnou právní kvalifikaci) není plněním dlužnice a je tedy pojmově vyloučeno, aby šlo o neúčinný právní úkon ve smyslu ust. § 240 insolvenčního zákona. Rovněž za přiléhavou považuje soud obranu žalované o nedostatku pasivní legitimace na straně žalované, resp. její námitku, že ve věci měla být žaloba o určení neúčinnosti právního úkonu podaná i vůči Strojírnám a stavby Třinec, a.s. Za situace, kdy ust. § 239 odst. 1 insolvenčního zákona vymezuje pasivní věcnou legitimaci vůči osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty a u zmiňovaného právního úkonu k plnění nedošlo, je třeba vyjít ze samotného smyslu odpůrčích žalob, případně odporovatelnosti právních úkonů a je třeba žalovat vždy vůči všem osobám, s nimiž nebo v jejichž prospěch byl právní úkon učiněn, což v posuzované věci byly rovněž Strojírny a stavby Třinec, a.s. (obdobně srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 2684/2007). Za situace, kdy žalobce žaloval pouze žalovanou je třeba žalobu zamítnout pro nedostatek pasivní věcné legitimace. K dohodě soud uvádí, že samotný napadený právní úkon není zánikem závazku ve smyslu ust. § 1981 občanského zákoníku, když předmětem tohoto právního úkonu je pouze zánik nároků na zaplacení dohodnutých cen a nikoliv celých závazků. Dle soudu se jedná o inominátní právní jednání, které je svou povahou nejblíže k započtení, od kterého se liší tím, že chybí obligatorní náležitost započtení, a to dvoustranná vzájemnost pohledávek a dluhů subjektů započtení. Posouzením smyslu tohoto právního jednání soud nedospívá k závěru, že by se jednalo o neúčinný právní úkon bez přiměřeného protiplnění ve smyslu ust. § 240 insolvenčního zákona, což je i navíc pojmově vyloučeno (v podrobnostech viz shora uvedené závěry), ani o neúčinný zvýhodňující právní úkon ve smyslu ust. § 241 insolvenčního zákona, když na posuzované právní jednání lze vztáhnout závěry formulované k možnosti započtení pohledávek a obsažené ve zmiňovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.2.2017, sp. zn. 29 ICdo 12/2015. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) a § 163 insolvenčního zákona s tím, že soud žalovanému jako procesně úspěšnému účastníku v řízení přiznal vůči žalobci náhradu nákladů řízení spočívající v odměně za zastupování žalovaného advokátem ve výši 9.300 Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, paušální náhradu hotových výdajů ve výši 900 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, obojí za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k žalobě a účast na jednání dne 24.1.2018), náhradu cestovních výdajů zástupce žalovaného v souvislosti s dostavením se k jednání dne 24.1.2018 ve výši 628 Kč při použití vozidla tovární značky Honda HR-V na trase Třinec-Ostrava a zpět o vzdálenosti 110 km při průměrné spotřebě 5,6 litrů benzinu Natural 95 na 100 km podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradu za promeškaný čas v souvislosti s dostavením se zástupce žalovaného k jednání dne 24.1.2018 ve výši 600 Kč za 6 započatých půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a § 14 odst. 3 advokátního tarifu, náhradu hotových

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Kaniová sp. zn. ins. řízení: KSOS 37 INS 18483/2016

výdajů za parkovné ve výši 90 Kč a náhradu za 21% DPH ve výši 2.419 Kč ke všem shora uvedeným položkám v souladu s § 137 odst. 3 písm. b) o.s.ř., celkem 13.937 Kč. 7. Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení zvláštním způsobem k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Pohledávka žalovaného vůči žalobci k náhradě nákladů řízení je v souladu s ust. § 168 odst. 2 písm. b) a § 230 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona pohledávkou za majetkovou podstatou dlužníka.

Ostrava 24. ledna 2018

Mgr. Aleš Pecha, v.r. samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Kaniová