46 ICm 4144/2017
č.j. 46 ICm 4144/2017-46 sp. zn. ins. řízení: KSOS 37 INS 18483/2016

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Pechou ve věci

žalobce: Mgr. Bc. David Vandrovec, IČO 69908664 sídlem Na Míčánce 1044/39, 160 00 Praha 6 insolvenční správce dlužnice VÍTKOVICE GEARWORKS a.s., IČO 25877933 sídlem Ruská 83/24, Vítkovice, 703 00 Ostrava, zastoupený advokátem Mgr. Karlem Somolem sídlem Karlovo nám. 671/24, 110 00 Praha 1 proti žalované: VÍTKOVICE SLOVAKIA a.s., IČO 35744618 sídlem Zámočnická 13, 811 03 Bratislava, Slovenská republika zastoupená advokátem JUDr. Attilou Nagyem sídlem Štúrova 11, 811 02 Bratislava, Slovenská republika o určení neplatnosti právního úkonu

takto: I. Žaloba, aby soud určil, že právní úkon žalované ze dne 19.9.2016, spočívající v jednostranném započtení vzájemných pohledávek žalované a dlužnice ve výši 73 793,91 euro, je neplatný, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 13.585 Kč, k rukám právního zástupce žalované, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Kaniová isir.justi ce.cz sp. zn. ins. řízení: KSOS 37 INS 18483/2016

Odůvodnění:

1. Žalobce se domáhal vůči žalované určení neplatnosti právního úkonu žalované ze dne 19. 9. 2016 spočívající v jednostranném započtení vzájemných pohledávek žalované a dlužnice ve výši 73.793,91 s tím, že žalovaná specifikovala jednostranný zápočet s odkazem na ust. § 358-364 obchodného zákoníku s tím, že započítává své pohledávky za dlužnicí ve výši a) 310.796,24 Kč (11.500,75 ) splatná dne 9. 11. 2016, vyúčtovaná fakturou č. 160172, b) 750.153,30 Kč (27.758,78 ) splatná dne 13. 11. 2016, vyúčtovaná fakturou č. 160176, c) 26.513,08 splatná dne 23. 10. 2016, resp. 8. 9. 2016, vyúčtovaná fakturou č. 160192, d) 9.570 Kč (134,14 ) splatná dne 9. 10. 2016, vyúčtovaná fakturou č. 16016693, e) 207.197,50 Kč (7.667,17 ) splatná dne 28. 11. 2016, vyúčtovaná fakturou č. 160020 proti pohledávkám dlužnice za žalovanou, v celkové výši 73.793,91 , a to ve výši a) 500.000 Kč (18.502,07 ) splatná dne 19. 9. 2017, vyúčtovaná fakturou č. 2016700088, b) 500.000 Kč (18.502,07 ) splatná dne 19. 9. 2017, vyúčtovaná fakturou č. 2016700089, c) 27.000 splatná dne 19. 9. 2017, vyúčtovaná fakturou č. 2016700090 a d) 10.000 splatná dne 19. 9. 2017, vyúčtovaná fakturou č. 2016700091. Žalobce s odkazem na ustanovení článku 17 Nařízení Evropského parlamentu Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy ( Řím I.) dovozoval, že započtení se řídí právem rozhodným pro pohledávku, vůči které se uplatňuje započtení, tj. českým právním řádem, když ze shodných ustanovení článku XII. kupních smluv uzavřených mezi dlužnicí a žalovanou vyplývá, že předmětné kupní smlouvy a tedy i pohledávky dlužnice za žalovanou z nich vyplývající se řídí právem České republiky. S odkazem na ust. § 1982 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z. ) vyplývá, že jednostranně lze započít výlučně pohledávky, které jsou splatné nikoli pohledávky, které ke dni započtení splatné ještě nejsou. Právní úkon žalované spočívající v jednostranném započtení jeho pohledávek vůči pohledávkám dlužnice je neplatný pro rozpor s ust. § 1982 o.z., neboť žalovaná započetla proti pohledávkám dlužnice své pohledávky, které ke dni započtení nebyly splatné. Žalobce dále namítal, že žalovaná ve svém jednostranném zápočtu nikterak nespecifikovala, kterou svoji pohledávku započítává, vůči které pohledávce dlužnice. V důsledku toho je pak jednostranný zápočet pohledávek neurčitý a tudíž i neplatný, neboť není zřejmé vůči jaké pohledávce dlužnice byla výše uvedená pohledávka žalované započtena. Žalobce spatřoval naléhavý právní zájem na určení neplatnosti započtení v tom, že a) výlučně insolvenční správce je v průběhu insolvenčního řízení aktivně legitimován k podání žaloby na neplatnost právní úkonu týkajícího se majetku dlužníka, b) posoudit neplatnost právního úkonu může v dané procesní situace výhradně insolvenční soud, c) rozhodnutí insolvenčního soudu bude určující z hlediska příslušnosti dotčeného majetku (peněžité pohledávky dlužnice vůči žalované) do jeho majetkové podstaty, přičemž insolvenční správce nemá jinou možnost, než podání určovací žaloby tak, aby výše uvedená otázka byla postavena najisto, d) v daném případě nepřipadá v úvahu vyřešení otázky platnosti dotčeného započtení v rámci jiného incidenčního sporu (např. sporu o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky nebo sporu o vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka), e) rozhodnutím insolvenčního soudu o požadovaném určení bude postavena najisto otázka existence údajně započtené pohledávky dlužníka vůči žalované a její příslušnosti do majetkové podstaty dlužníka, čímž se vytvoří právní základ pro následné vypořádání s tím souvisejících závazků účastníků. Žalobce dále uvedl, že žalovanou učiněné započtení bylo uskutečněno v době, kdy byla dlužnice v úpadku.

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Kaniová sp. zn. ins. řízení: KSOS 37 INS 18483/2016

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že neshledává u uplatněného nároku naléhavý právní zájem na jeho určení, neshledala právní relevanci tvrzení vztahující se ke skutečnosti, že započtení bylo učiněno v době úpadku dlužnice, když případný úpadek dlužnice by měl význam pouze při určení neúčinnosti právního úkonu, žalovaná má dále za to, že započtení je platným právním úkonem, žalobce ve svém názoru opomíjí volbu slovenského právního řádu v uvedeném jednostranném započtení pohledávek s tím, že s ohledem na ust. § 358-364 obchodného zákoníka (Slovenské republiky) je započtení nesplatné pohledávky vůči splatné pohledávce možné. 3. V řízení vzal soud za prokázány následující skutečnosti: Z vyhlášky Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. KSOS 37 INS 18483/2016 ze dne 9. 8. 2016, téhož dne zveřejněné v insolvenčním rejstříku, vzal soud za prokázáno, že dne 9. 8. 2016 bylo zahájeno insolvenční řízení vůči dlužnici. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě, j.č. KSOS 37 INS 18483/2016-A19 ze dne 21. 9. 2016, téhož dne zveřejněného v insolvenčním rejstříku, vzal soud za prokázáno, že insolvenční soud dne 21. 9. 2016 zjistil úpadek dlužnice a insolvenčním správcem ustanovil žalobce. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě, j.č. KSOS 37 INS 18483/2016-B46 ze dne 22. prosince 2016, zveřejněného v insolvenčním rejstříku dne 27. 12. 2016 vzal soud za prokázáno, že insolvenční soud povolil reorganizaci dlužnice. Z jednostranného zápočtu pohledávek a závazku č. 2/2016 vzal soud za prokázány skutečnosti tak, jak byly tvrzeny žalobcem v podané žalobce (srov. v podrobnostech viz část odůvodnění týkající se skutkových tvrzení žalobce). 4. Soud v řízení dospěl k závěru o následujícím skutkovém stavu: Vůči dlužnici bylo dne 9. 8. 2016 zahájeno insolvenční řízení, dne 21. 9. 2016 byl zjištěn úpadek dlužnice a od 27. 12. 2016 nabylo účinnosti rozhodnutí o reorganizaci dlužnice. Insolvenčním správcem dlužnice byl ustanoven žalobce. V průběhu insolvenčního řízení na majetek dlužnice (v období po zahájení insolvenčního řízení do rozhodnutí o úpadku) provedla žalovaná jednostranný zápočet vzájemných pohledávek dlužnice a žalované s tím, že započítávané pohledávky byly specifikovány pouze odkazem na čísla faktur, s datem jejich splatnosti a výší pohledávek, aniž žalovaná specifikovala, kterou svoji pohledávku započítává vůči které pohledávce dlužnice a v době uskutečnění jednostranného zápočtu pak žalované měla mít splatnou pouze pohledávku ve výši 26.513,08 , vyúčtovaná fakturou č. 160192 s datem splatnosti 8. 9. 2016. 5. Podle ust. § 159 odst. 1 písm. g) insolvenčního zákona, incidenčními spory jsou spory o určení, zda tu je či není právní vztah nebo právo týkající se majetku nebo závazku dlužníka, je-li na takovém určení naléhavý právní zájem. 6. Podle ust. § 231 insolvenčního zákona, insolvenční soud není vázán rozhodnutím jiného soudu, či jiného orgánu, kterým v průběhu insolvenčního řízení došlo ke zjištění neplatnosti právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazku dlužníka, ani jiným způsobem tohoto zjištění (odst. 1). V průběhu insolvenčního řízení posoudí neplatnost takového právního úkonu pouze insolvenční soud (odst. 2). Je-li k neplatnosti právního úkonu nutné, aby ten, kdo je takovým úkonem dotčen, se jeho neplatnosti dovolal, může tak učinit i insolvenční správce (odst. 3). 7. Podle ust. § 331 insolvenčního zákona, insolvenční správce vykonává dohled nad činností dlužníka s dispozičními oprávněními, pokračuje ve zjišťování majetkové podstaty a jejím

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Kaniová sp. zn. ins. řízení: KSOS 37 INS 18483/2016

soupisu, vede incidenční spory, sestavuje a doplňuje seznam věřitelů a podává zprávy věřitelskému výboru. Kromě toho plní i další úkoly a provádí další činnosti, které mu uložil insolvenční soud. 8. Podle ust. § 80 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 9. Vzhledem k tomu, že v posuzované věci se jedná o žalobu na určení, je třeba, s odkazem na ust. § 80 o.s.ř. a ust. § 159 odst. 1 písm. g) insolvenčního zákona, připomenout povinnost žalobce tvrdit a prokázat naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení vyjadřuje způsob právní ochrany, která se má dostat soudním rozhodnutím tomu, kdo má v řízení o určovací žalobě aktivní věcnou legitimaci, a to vůči tomu, kdo je k požadovanému určení pasivně věcně legitimován. Naléhavý právní zájem o určení právního vztahu nebo práva je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým; žaloba domáhající se určení nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti nebo, kde osobě aktivně legitimované k podání určovací žaloby insolvenční zákon přiznává jiné právní nástroje k dosažení sledovaného cíle ( srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.7.2014, sp.zn. 29 Cdo 914/2014). Určovací žaloba má preventivní povahu a má za účel poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva; není proto opodstatněna tam, kde právní vztah nebo právo již byly porušeny a kde je proto právním prostředkem ochrany právního vztahu nebo práva žaloba o plnění. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je proto současně dán jen tehdy, jestliže je (objektivně vzato) způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva. Zamítá-li soud určovací žalobu pro nedostatek naléhavého právního zájmu na takovém určení, je vyloučeno, aby se současně zabýval také věcí samou. V posuzované věci soud dospěl k závěru, že ze skutkových tvrzení žalobce uvedených v článku IV. bod 9 písm. a) až e) žaloby (v podrobnostech viz shora uvedené) i s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu, neplyne naléhavý právní zájem na určení neplatnosti napadeného právního úkonu. K jednotlivým žalobcem uvedeným důvodům soud poznamenává následující: Důvody uvedené pod písmeny a) a b) jsou pouze žalobcovou chybnou interpretací ust. § 231 insolvenčního zákona. Ust. § 231 odst. 3 insolvenčního zákona sice zakládá aktivní věcnou legitimaci insolvenčního správce k podání žaloby, nestanoví však tuto aktivní věcnou legitimaci jako výlučnou, když aktivně legitimovány můžou být i jiné osoby. Rovněž je chybný závěr s odkazem na ust. § 231 odst. 2 insolvenčního zákona, že posoudit neplatnost právního úkonu může v průběhu insolventního řízení výhradně insolvenční soud. Ze skutečnosti, že insolvenční soud není ve smyslu ust. § 231 insolvenčního zákona vázán rozhodnutím jiného soudu, kterým v průběhu insolvenčního řízení došlo ke zjištění neplatnosti právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazku dlužníka, ani jiným způsobem tohoto zjištění a že platnost takového právního úkonu posoudí insolvenční soud sám, neplyne, že by jiný než insolvenční soud nemohl takovou otázku posoudit, je-li to nezbytné pro rozhodnutí sporu (srov. např. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. února 2016, sp. zn. 29 Cdo 1173/2014). Jak bylo shora uvedeno, žaloba domáhající se určení nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti nebo, kde osobě aktivně legitimované k podání určovací žaloby insolvenční zákon přiznává jiné právní nástroje k dosažení sledovaného cíle, což obojí v posuzované věci lze. Žalobci jako insolvenčnímu správci nic nebrání v tom, dojde-li k závěru, že napadený právní úkon je

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Kaniová sp. zn. ins. řízení: KSOS 37 INS 18483/2016

neplatný a nevyvolává zamýšlené právní účinky, aby pohledávky dlužnice v souladu s ust. § 331 insolvenčního zákona sepsal do její majetkové podstaty a nedojde-li k dobrovolnému plnění žalovanou, aby nároky z pohledávek plynoucí byly vůči žalované u obecných soudů uplatněny osobou s dispozičním oprávněním. Dále je třeba zdůraznit, že posuzovaný právní úkon je pouze právním jednáním, které mělo vyvolat zánik závazků. I případné určení (deklarování) neplatnosti napadeného právního úkonu (započtení) pak nepostaví na jisto, zda (v jednostranném zápočtu) uvedené pohledávky dlužnice za žalovanou můžou být oprávněně sepsány do její majetkové podstaty a lze požadovat jejich splnění, když není vyloučeno, že žalovaná vůči pohledávkám uplatní jiné právní námitky, případně, že existují jiné důvody, dle kterých se nelze splnění pohledávek domáhat. Také je třeba poukázat na skutečnost, že s výjimkou tvrzení o zániku pohledávek započtením, žalobce neuvedl žádné další tvrzení týkající se započítávaných pohledávek. Tvrzení uvedená pod písm. c) až e) proto opět neodůvodňují naléhavý právní zájem na požadovaném určení a jsou chybným závěrem v posouzení možného postupu insolvenčního správce přiznaného mu insolvenčním zákonem. Vzhledem ke shora uvedenému nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, aniž se zabýval samotnou neplatností napadeného právního úkonu žalované. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 163 insolvenčního zákona s tím, že soud žalované jako procesně úspěšné účastnici v řízení přiznal vůči žalobci náhradu nákladů řízení spočívající v odměně za zastupování žalované advokátem ve výši 6.200 Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, paušální náhradu hotových výdajů ve výši 600 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, obojí za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání dne 26. ledna 2018), náhradu cestovních výdajů zástupce žalované dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v souvislosti s dostavením se k jednání dne 26. ledna 2018 ve výši 3.327 Kč při použití vozidla tovární značky Honda CR-V na trase Bratislava-Ostrava a zpět o vzdálenosti 590 km, při průměrné spotřebě 5,5 litrů motorové nafty na 100 km a ceně motorové nafty ve výši 29,80 Kč za jeden litr dle vyhlášky č. 463/2017 Sb., náhradu za promeškaný čas v souvislosti s dostavením se zástupce žalované k jednání dne 26. ledna 2018 ve výši 1.100 Kč za 11 započatých půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a § 14 odst. 3 advokátního tarifu a náhradu za 21% DPH ke všem shora uvedeným výdajům v souladu s ust. § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. ve výši 2.358 Kč, celkem 13.585 Kč. 11. Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení zvláštním způsobem k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě. Pohledávka žalované vůči žalobci k náhradě nákladů řízení je v souladu s ust. § 168 odst. 2 písm. b) a § 230 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona pohledávkou za majetkovou podstatou dlužnice.

Ostrava 26. ledna 2018

Mgr. Aleš Pecha, v.r. samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Kaniová