46 ICm 4143/2017
č.j. 46 ICm 4143/2017-32 sp. zn. ins. řízení: KSOS 37 INS 18483/2016

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Pechou ve věci

žalobce: Mgr. Bc. David Vandrovec, IČO 69908664 sídlem Na Míčánce 1044/39, 160 00 Praha 6 insolvenční správce dlužnice VÍTKOVICE GEARWORKS a.s., IČO 25877933 sídlem Ruská 83/24, Vítkovice, 703 00 Ostrava zastoupený advokátem Mgr. Karlem Somolem sídlem Karlovo nám. 671/24, 110 00 Praha 1 proti žalované: VÍTKOVICE HEAVY MACHINERY a.s., IČO 25877950 sídlem Ruská 2887/101, 703 00 Ostrava, Vítkovice zastoupená advokátem JUDr. Rostislavem Dolečkem sídlem Seifertova 823/9, 130 00 Praha 3 o určení neplatnosti právních úkonů, eventuálně o určení neúčinnosti právních úkonů a zaplacení 4.922.444,70 Kč

takto: I. Žaloba, aby soud určil, že zápočet pohledávek provedený vícestrannou dohodou o vypořádání pohledávek uzavřenou mezi ŽĎAS, a.s., IČO 46347160, se sídlem Strojírenská 675/6, Žďár nad Sázavou, žalovanou a dlužnicí je neplatný, eventuálně nebude-li určena neplatnost tohoto právního úkonu určil, že tento právní úkon je vůči věřitelům dlužnice v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 37 INS 18483/2016 neúčinný a žalovaná je zároveň povinna žalobci uhradit do majetkové podstaty dlužnice plnění ve výši 3.308.775,20 Kč, se zamítá.

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Kaniová isir.justi ce.cz sp. zn. ins. řízení: KSOS 37 INS 18483/2016

II. Žaloba, aby soud určil, že jednostranný zápočet pohledávek žalované za dlužnicí vůči pohledávkám dlužnice za žalovanou ve výši 1.613.669,50 Kč, učiněný žalovanou dne 15.8.2016, je neplatný, eventuálně nebude-li určena neplatnost tohoto právního úkonu určil, že tento právní úkon je vůči věřitelům dlužnice v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 37 INS 18483/2016 neúčinný a žalovaná je zároveň povinna žalobci uhradit do majetkové podstaty dlužnice plnění ve výši 1.613.669,50 Kč, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 17.218 Kč, k rukám právního zástupce žalované, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění: 1. Žalobou došlou soudu dne 21. září 2017 se žalobce domáhal vůči žalované určení neplatnosti právního úkonu, a to zápočtu pohledávek provedený vícestrannou dohodou o vypořádání pohledávek, uzavřenou mezi dlužnicí, žalovanou a ŽĎAS, a.s., IČO 46347160, se sídlem Strojírenská 675/6, Žďár nad Sázavou (dále také jen ŽĎAS ), eventuálně nebude-li určena neplatnost tohoto právního úkonu určení, že tento právní úkon je vůči věřitelům dlužnice v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě, pod sp. zn. KSOS 37 INS 18483/2016 neúčinný a žalovaná je zároveň povinna žalobci uhradit do majetkové podstaty dlužnice plnění ve výši 3.308.775,20 Kč a dále určení, že jednostranný zápočet pohledávek žalované za dlužnicí vůči pohledávkám dlužnice za žalovanou ve výši 1.613.669,50 Kč, učiněný žalovanou dne 15. 8. 2016 je neplatný, eventuálně nebude-li určena neplatnost tohoto právního úkonu určení, že tento právní úkon je vůči věřitelům dlužnice v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě, pod sp. zn. KSOS 37 INS 18483/2016 neúčinný a žalovaná je zároveň povinna žalobci uhradit do majetkové podstaty dlužnice plnění ve výši 1.613.669,50 Kč s tím, že oba napadené právní úkony byly uskutečněny v době úpadku dlužnice, která byla v úpadku ve formě platební neschopnosti i předlužení a dlužnice i žalovaná jsou součástí koncernu Vítkovice Holding. Žalobce spatřoval neplatnost vícestranné dohody o vypořádání pohledávek ze dne 16. 2. 2015 (dále také jen vícestranná dohoda ), že zákon umožňuje zánik pohledávky zápočtem pouze formou jednání jednostranného nebo dvoustranného, nikoli však jednání více stran, jejichž pohledávky se nekryjí vzájemně, namítal neplatnost případných zápočtů pohledávek v těch případech, které k uváděnému dni 11. 2. 2015 nebyly ještě splatné, chybějící určení konkrétního průběhu zápočtu, tedy které pohledávky se započítávají, vůči kterým a v jakém pořadí a absenci označení jednajících osob, které nedovoluje určit, zda případně jednaly osoby k jednání oprávněné. Neplatnost jednostranného zápočtu vzájemných pohledávek ve výši 1.613.669,50 Kč učiněný žalovanou dne 15. 8. 2016 (dále také jen jednostranný zápočet pohledávek ) spatřoval v jeho neurčitosti, když napadený právní úkon nespecifikuje, která pohledávka je započítávána proti které konkrétní pohledávce a v jakém pořadí. Žalobce spatřoval naléhavý právní zájem na určení neplatnosti obou právních úkonů v tom, že a) výlučně insolvenční správce je v průběhu insolvenčního řízení aktivně legitimován k podání žaloby na neplatnost právního úkonu týkajícího se majetku dlužníka, b) posoudit neplatnost právního úkonu může v dané procesní situaci výhradně insolvenční soud, c) rozhodnutí insolvenčního soudu bude určující z hlediska příslušnosti dotčeného majetku (peněžité pohledávky dlužnice vůči žalované) do její majetkové podstaty, přičemž insolvenční správce nemá jinou možnost, než podání určovací žaloby tak, aby výše uvedená

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Kaniová sp. zn. ins. řízení: KSOS 37 INS 18483/2016

otázka byla postavena najisto, d) v daném případě nepřipadá v úvahu vyřešení otázky platnosti dotčeného započtení v rámci jiného incidenčního sporu (například sporu o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky nebo o sporu o vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužnice), e) rozhodnutím insolvenčního soudu o požadovaném určení bude postaveno najisto otázka existence údajně započtených pohledávek dlužnice vůči žalované a její příslušnosti do majetkové podstaty dlužnice, čímž se vytvoří právní základ pro následné vypořádání s tím souvisejících závazků účastníků. U obou uplatněných nároků uplatnil žalobce dále eventuální nárok s tím, že nebude-li určena neplatnost zmiňovaných právních úkonů, domáhal se určení jejich neúčinnosti, když zápočet pohledávek za žalovanou umožnil, aby do majetkové podstaty dlužnice nemusela žalovaná svůj dluh řádně splnit, resp. ve smyslu ust. § 241 odst. 3 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) umožnila dlužnice zánik svých pohledávek vůči žalované. Vícestranná dohoda ze dne 16. 2. 2015 pak představuje neúčinný právní úkon dlužnice naplňující hypotézu ust. § 240, § 241 i § 242 insolvenčního zákona. U jednostranného zápočtu pohledávek žalovanou pak žalobce uvedl, že tímto dlužnice umožnila zánik pohledávky dlužnice vůči žalované a uvedený jednostranný zápočet vzájemných pohledávek je rovněž neúčinný právním úkonem naplňující hypotézu § 240, § 241 i § 242 insolvenčního zákona. Dlužnice v důsledku uzavřené vícestranné dohody a jednostranného zápočtu neobdržela reálně žádné peněžité plnění; žalovaná ani v rámci insolvenčního řízení dlužnice a probíhající reorganizace dlužnici neposkytla oproti přednostnímu uspokojení svých pohledávek žádnou jinou zvláštní výhodu či podporu. Závazky dlužnice uspokojované v rámci napadených právních úkonů nepředstavovali nároky, jejichž přednostní uspokojení bylo nezbytné z hlediska zachování dalšího provozu závodu dlužnice a závazky žalované zanikly zcela (tj. ve výši 100%) oproti předpokládanému průměrnému uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v případě řešení úpadku dlužnice konkurzem ve výši 0,22% dle znaleckého posudku na ocenění majetkové podstaty podniku dlužnice č. 138- 06/2017 zpracovaný Mazars Consulting, s.r.o. V případě určení neúčinnosti vícestranné dohody se pak žalobce domáhá vůči žalované zaplacení částky 3.308.775,20 Kč do majetkové podstaty dlužnice a v případě určení neúčinnosti jednostranného zápočtu vzájemných pohledávek zaplacení částky 1.613.669,50 Kč do majetkové podstaty dlužnice. Nárok na zaplacení obou uvedených částek do majetkové podstaty dlužnice žalobce blíže nezdůvodnil. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, když zpochybnila tvrzení žalobce o tom, že oba právní úkony byly uskutečněny v době úpadku dlužnice, nesouhlasila s názorem žalobce odůvodňující neplatnost obou právních úkonů, když tyto naopak považovala za platné, zdůraznila, že není-li započtení plněním dluhu, je zároveň pojmově vyloučeno, aby šlo o neúčinný právní úkon podle ust. § 240 insolvenčního zákona a dále ust. § 240-242 insolvenčního zákona nelze bez dalšího aplikovat na vícestrannou dohodu, když jednou ze stran dohody o vypořádání byl i ŽĎAS. 3. V řízení vzal soud za prokázány následující skutečnosti: Z vyhlášky Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. KSOS 37 INS 18483/2016, zveřejněné téhož dne v insolvenčním rejstříku, vzal soud za prokázáno, že dne 9. 8. 2016 vůči dlužnici bylo zahájeno insolvenční řízení. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. září 2016, j.č. KSOS 37 INS 18483/2016- A19, téhož dne zveřejněného v insolvenčním rejstříku, vzal soud za prokázáno, že tímto rozhodnutím byl zjištěn úpadek dlužnice, insolvenčním správcem dlužnice ustanoven

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Kaniová sp. zn. ins. řízení: KSOS 37 INS 18483/2016

žalobce a k návrhu navrhovatele na zahájení insolvenčního řízení se podle ust. § 107 insolvenčního zákona, podáním doručeným soudu dne 19. 9. 2016 připojila i dlužnice. Již na tomto místě soud konstatuje, že s ohledem na datum zveřejnění usnesení o úpadku v insolvenčním rejstříku (dne 21. září 2016) žalobce podal odpůrčí žalobu včas ( dne 21. 9. 2017) v souladu s ust. § 239 odst. 3 insolvenčního zákona ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě, j.č. KSOS 37 INS 18483/2016-B46 ze dne 22. prosince 2016, zveřejněného v insolvenčním rejstříku dne 27. 12. 2016, vzal soud za prokázáno, že insolvenčním soud povolil reorganizaci dlužnice. Z vícestranné dohody o vypořádání pohledávek vzal soud za prokázáno, že dlužnice, žalovaná a ŽĎAS uzavřely dne 16. 2. 2015 dohodu, ve které se dohodly na realizaci vícestranného zápočtu ke dni 11. 2. 2015 na částku 3.308.775,20 Kč s tím, že ŽĎAS specifikoval své pohledávky za dlužnicí, dlužnice své pohledávky za žalovanou a žalovaná své pohledávky za ŽĎAS, vždy s označením čísla faktur, datem jejich splatnosti a částky určené k zápočtu s tím, že u všech subjektů se jednalo o pohledávky v celkové výši 3.308.775,20 Kč. Z oznámení o jednostranném zápočtu vzájemných pohledávek ve výši 1.613.669,50 Kč, včetně přílohy k oznámení o jednostranném zápočtu vzájemných pohledávek vzal soud za prokázáno, že žalovaná dne 19. 8. 2016 doručila dlužnici jednostranné započtení svých pohledávek v celkové výši 1.613.669,50 Kč vůči pohledávkám dlužnice za žalovanou v celkové výši 1.613.669,50 Kč s tím, že pohledávky obou subjektů byly specifikovány odkazem na čísla faktur, datem jejich splatnosti a částkou určenou k započtení s tím, že blíže nebylo určeno, jaká konkrétní pohledávka žalované směřuje vůči jaké konkrétní pohledávce dlužnice. 4. Soud v řízení dospěl k závěru o následujícím skutkovém stavu: Dne 9. 8. 2016 bylo vůči dlužnici zahájeno insolvenční řízení, dne 21. 9. 2016 byl zjištěn úpadek dlužnice, insolvenčním správcem ustanoven žalobce a s účinností k 27. 12. 2016 byla povolena reorganizace dlužnice. Před zahájením insolvenčního řízení byla dne 16. 2. 2015 uzavřena shora označena vícestranná dohoda o vypořádání pohledávek (v podrobnostech viz shora uvedené při hodnocení důkazů) a po zahájení insolvenčního řízení pak žalovaná uskutečnila vůči dlužnici jednostranný zápočet pohledávek (v podrobnostech viz shora uvedené v hodnocení jednotlivých důkazů). 5. Podle ust. § 159 odst. 1 písm. g) insolvenčního zákona, incidenční spory jsou spory o určení, zda tu je či není právní vztah nebo právo týkající se majetku nebo závazku dlužníka, je-li na takovém určení naléhavý právní zájem. 6. Podle ust. § 231 insolvenčního zákona, insolvenční soud není vázán rozhodnutím jiného soudu či jiného orgánu, kterým v průběhu insolvenčního řízení došlo ke zjištění neplatnosti právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazku dlužníka, ani jiným způsobem tohoto zjištění (odst. 1). V průběhu insolvenčního řízení posoudí neplatnost takového právního úkonu pouze insolvenční soud (odst. 2). Je-li k neplatnosti právního úkonu nutné, aby ten, kdo je takovým úkonem dotčen se jeho neplatnosti dovolal, může tak učinit i insolvenční správce (odst. 3). 7. Podle ust. § 331 insolvenčního zákona, insolvenční správce vykonává dohled nad činností dlužníka s dispozičními oprávněními, pokračuje ve zjišťování majetkové podstaty a jejím soupisu, vede incidenční spory, sestavuje a doplňuje seznam věřitelů a podává zprávy

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Kaniová sp. zn. ins. řízení: KSOS 37 INS 18483/2016

věřitelskému výboru. Kromě toho plní i další úkoly a provádí další činnosti, které mu uložil insolvenční soud. 8. Podle ust. § 80 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 9. Vzhledem k tomu, že v posuzované věci se jedná ohledně primárních nároků o žalobu na určení, je třeba, s odkazem na ust. § 80 o.s.ř. a ust. § 159 odst. 1 písm. g) insolvenčního zákona, připomenout povinnost žalobce tvrdit a prokázat naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení vyjadřuje způsob právní ochrany, která se má dostat soudním rozhodnutím tomu, kdo má v řízení o určovací žalobě aktivní věcnou legitimaci, a to vůči tomu, kdo je k požadovanému určení pasivně věcně legitimován. Naléhavý právní zájem o určení právního vztahu nebo práva je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým; žaloba domáhající se určení nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti nebo, kde osobě aktivně legitimované k podání určovací žaloby insolvenční zákon přiznává jiné právní nástroje k dosažení sledovaného cíle ( srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.7.2014, sp.zn. 29 Cdo 914/2014). Určovací žaloba má preventivní povahu a má za účel poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva; není proto opodstatněna tam, kde právní vztah nebo právo již byly porušeny a kde je proto právním prostředkem ochrany právního vztahu nebo práva žaloba o plnění. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je proto současně dán jen tehdy, jestliže je (objektivně vzato) způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva. Zamítá-li soud určovací žalobu pro nedostatek naléhavého právního zájmu na takovém určení, je vyloučeno, aby se současně zabýval také věcí samou. V posuzované věci soud dospěl k závěru, že ze skutkových tvrzení žalobce uvedených v článku VII. bod 2 písm. a) až e) žaloby (v podrobnostech viz shora uvedené) i s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu, neplyne naléhavý právní zájem na určení neplatnosti napadených právního úkonů. K jednotlivým žalobcem uvedeným důvodům soud poznamenává následující: Důvody uvedené pod písmeny a) a b) jsou pouze žalobcovou chybnou interpretací ust. § 231 insolvenčního zákona. Ust. § 231 odst. 3 insolvenčního zákona sice zakládá aktivní věcnou legitimaci insolvenčního správce k podání žaloby, nestanoví však tuto aktivní věcnou legitimaci jako výlučnou, když aktivně legitimovány můžou být i jiné osoby. Rovněž je chybný závěr s odkazem na ust. § 231 odst. 2 insolvenčního zákona, že posoudit neplatnost právního úkonu může v průběhu insolvenčního řízení výhradně insolvenční soud. Ze skutečnosti, že insolvenční soud není ve smyslu ust. § 231 insolvenčního zákona vázán rozhodnutím jiného soudu, kterým v průběhu insolvenčního řízení došlo ke zjištění neplatnosti právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazku dlužníka, ani jiným způsobem tohoto zjištění a že platnost takového právního úkonu posoudí insolvenční soud sám, neplyne, že by jiný než insolvenční soud nemohl takovou otázku posoudit, je-li to nezbytné pro rozhodnutí sporu (srov. např. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. února 2016, sp. zn. 29 Cdo 1173/2014). Jak bylo shora uvedeno, žaloba domáhající se určení nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti nebo, kde osobě aktivně legitimované k podání určovací žaloby insolvenční zákon přiznává jiné právní nástroje k dosažení sledovaného cíle, což obojí v posuzované věci lze. Žalobci jako insolvenčnímu správci nic nebrání v tom, dojde-li k závěru, že napadené právní úkony jsou neplatné a nevyvolávají zamýšlené právní účinky, aby pohledávky dlužnice v souladu s ust.

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Kaniová sp. zn. ins. řízení: KSOS 37 INS 18483/2016

§ 331 insolvenčního zákona sepsal do její majetkové podstaty a nedojde-li k dobrovolnému plnění žalovanou, aby nároky z pohledávek plynoucí byly vůči žalované u obecných soudů uplatněny osobou s dispozičním oprávněním. Dále je třeba zdůraznit, že posuzované právní úkony jsou v obou případech pouze právním jednáním, které mělo vyvolat zánik závazků. I případné určení (deklarování) neplatnosti napadených právních úkonů pak nepostaví najisto, zda (v právních úkonech) uvedené pohledávky dlužnice za žalovanou můžou být oprávněně sepsány do její majetkové podstaty a lze požadovat jejich splnění, když není vyloučeno, že žalovaná vůči pohledávkám uplatní jiné právní námitky, případně, že existují jiné důvody, dle kterých se nelze splnění pohledávek domáhat. Také je třeba poukázat na skutečnost, že s výjimkou tvrzení o zániku pohledávek započtením a uzavřením vícestranné dohody, žalobce neuvedl žádné další tvrzení týkající se započítávaných pohledávek. Tvrzení uvedená pod písm. c) až e) proto opět neodůvodňují naléhavý právní zájem na požadovaném určení a jsou chybným závěrem v posouzení možného postupu insolvenčního správce přiznaného mu insolvenčním zákonem. Ohledně nároku na určení neplatnosti vícestranné dohody, soud dále poznamenává, že v této části byla žaloba zamítnuta i pro nedostatek pasivní věcné legitimace, když obecně platí, že v řízení o určení platnosti nebo neplatnosti právního úkonu (smlouvy) lze žalobě vyhovět jen tehdy, jestliže se řízení účastní všichni účastníci napadeného právního úkonu (srov. např. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 679/2001). Ohledně tohoto nároku tak měla žaloba směřovat i vůči ŽĎAS (jako žalovanému). Vzhledem ke shora uvedenému nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení neplatnosti obou právních úkonů a zjištění o nedostatku pasivní věcné legitimace při posuzování nároku na určení neplatnosti vícestranné dohody, soud žalobu ohledně obou nároků uplatněných v primárních petitech zamítl, aniž se zabýval samotnou neplatností napadených právních úkonů. 10. O žalobních požadavcích uplatněných formou tzv. eventuálního petitu (v posuzované věci o určení neúčinnosti obou právních úkonů a zaplacení částek v celkové výši 4.922.444,70 Kč) soud poznamenává následující: O žalobním požadavku uplatněném formou tzv. eventuálního petitu soud rozhoduje jen tehdy, jestliže žalobě nevyhověl v tzv. primárním petitu; v opačném případě se tzv. eventuálním petitem vůbec nezabývá (srov. Např. Velký komentář Občanský soudní řád I. autorů Drápal, Bureš a kolektiv, 1. vydání 2009, k ust. § 152, stránka 1028). V posuzované věci však soud nemohl přistoupit k posouzení obou nároků uplatněných formou eventuálních petitů, když se u obou nároků uplatněných v primárních petitech nemohl zabývat věcí samou, jelikož žaloba v této části byla zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu (ohledně určení neplatnosti obou právních úkonů) a dále pro nedostatek pasivní věcné legitimace (ohledně určení neplatnosti vícestranné dohody). Přitom posouzení (ne)platnosti zmiňovaných právních úkonů je předběžnou otázkou v rozhodování ohledně určení neúčinnosti právního úkonu, protože jen platný právní úkon (právní jednání), může být následně posouzen jako neúčinný. Nemohl-li soud posoudit u nároků uplatněných v primárních petitech věc samu (roz. posoudit neplatnost právního úkonu) je vyloučeno, aby věc samu (roz. opět i neplatnost právního úkonu) posoudil jako otázku předběžnou u nároků uplatněných v eventuálních petitech. Nemůže-li soud posoudit nárok ve věci samé v primárním petitu, nemůže posoudit ani nárok v eventuálním petitu. Soud dále konstatuje, že bez dalšího je rovněž neoprávněný nárok žalobce na zaplacení částky 4.922.444,70 Kč, když v posuzované věci nedošlo ze strany dlužnice k žádnému plnění a není tedy co vydávat do majetkové podstaty ve smyslu ust. § 236 a § 239 odst. 4 insolvenčního zákona. S ohledem na shora uvedené soud žalobu i v části týkající se nároků uplatněných v eventuálních petitech zamítl.

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Kaniová sp. zn. ins. řízení: KSOS 37 INS 18483/2016

11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 163 insolvenčního zákona s tím, že soud žalované jako procesně úspěšné účastnici v řízení přiznal vůči žalobci náhradu nákladů řízení spočívající v odměně za zastupování žalované advokátem ve výši 9.300 Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, paušální náhradu hotových výdajů ve výši 900 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, obojí za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření ve věci ze dne 6. 12. 2017 a účast na jednání dne 26. 1. 2018, náhradu za 21% DPH ve výši 2.142 Kč k odměně a náhradě hotových výdajů podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. a náhradu cestovních výdajů vynaložených zástupcem žalované v souvislosti s dostavením se k jednání dne 26. 1. 2018 ve výši 4.876 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu při použití vozidla tovární značky Honda CR-V na trase Praha-Ostrava a zpět o vzdálenosti 750 km při průměrné spotřebě 8,2 litrů benzínu Natural 95 na 100 km, celkem 17.218 Kč. 12. Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení zvláštním způsobem k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Pohledávka žalované vůči žalobci k náhradě nákladů řízení je v souladu s ust. § 168 odst. 2 písm. b) a § 230 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona pohledávkou za majetkovou podstatou dlužníka.

Ostrava 26. ledna 2018

Mgr. Aleš Pecha, v.r. samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Kaniová