46 ICm 2786/2013
46 ICm 2786/2013-21 KSUL 46 INS 7767/2013-C1-4

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Monikou Fraňkovou v právní věci žalobce Ing. Gabriely Burzové, sídlem Veleslavínská 39/48, 162 00 Praha 6, insolvenční správce dlužníka-manželů: 1) Martina anonymizovano , anonymizovano , a 2) Miroslav anonymizovano , anonymizovano , oba trvalým pobytem Mikulášovice 166, 407 79 Mikulášovice, proti žalovanému Mgr. Kamilu Košinovi, soudní exekutor, IČ 43876439, sídlem Zdíkov 79, 384 73 Zdíkov, o určení, že popření vykonatelné pohledávky insolvenčního věřitele č. 5 ve výši 7.865,-Kč bylo učiněno po právu,

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalovaného Mgr. Kamila Košiny, IČ 43876439, se sídlem Zdíkov 79, 384 73 Zdíkov přihlášená do insolvenčního řízení za dlužnicí Martinou anonymizovano , anonymizovano přihláškou č. P6 ve výši 7.865,-Kč není po právu.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet soudu č. 3703-3024411/0710, variabilní symbol 4622278613 ve výši 5.000,-Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. isir.justi ce.cz (KSUL 46 INS 7767/2013)

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 14.08.2013, doručenou Krajskému soud v Ústí nad Labem dne 13.08.2013, se žalobce proti žalovanému domáhal určení, že popření vykonatelné pohledávky č. P6 učiněné co do pravosti a výše 7.865,-Kč v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 46 INS 7767/2013, dne 30.7.2013 bylo učiněno po právu.

Pohledávka žalovaného ve výši 7.865,-Kč byla přihlášena do insolvenčního řízení přihláškou č. P6, přičemž tato pohledávka spočívá v nároku žalovaného na náhradu nákladů exekuce, a to odměny soudního exekutora dle ust. § 6 odst. 3 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora (dále též vyhláška) ve výši 3.000,-Kč + 21% DPH, náhrady hotových výdajů exekutora dle ust. § 13 odst. 1 vyhlášky ve výši 3.500,-Kč + 21% DPH podle příkazu k úhradě nákladů exekuce č.j. 040 Ex 3486/11-10, jenž nabyl právní moci dne 07.12.2011 (dále též příkaz).

Žalobce jako insolvenční správce tuto vykonatelnou pohledávku při přezkumném jednání dne 30.07.2013 popřel pro pravost v celé výši. Žalobce uvedl, že žalovaný byl pověřen vymožením pohledávky věřitele Dopravní podnik města Ústí nad Labem a.s. za dlužníkem Martinou anonymizovano (povinná), a to usnesením o nařízení exekuce Okresního soudu v Děčíně, č.j. 49 EXE 4445/2011-18 ze dne 17.05.2011. Věřitel Dopravní podnik města Ústí nad Labem a.s. se také se svojí pohledávkou přihlásil do insolvenčního řízení pod přihláškou č. P1. Žalobce uvedl, že pohledávku nelze v insolvenčním řízení uspokojit, v insolvenčním řízení lze v souladu s § 46 odst. 6 exekučního řádu uspokojit náklady exekuce pouze v případě, kdy před zahájením insolvenčního řízení má exekutor k dispozici výtěžek exekuce a ten na základě svého rozhodnutí odevzdá insolvenčnímu správci po odečtu nákladů exekuce. V uvedeném exekučním řízení žalovaný neměl k dispozici žádný výtěžek exekuce, z něhož by mohl odečíst náklady exekuce ve smyslu § 46 odst. 6 exekučního řádu. Žalobce dále odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 103 VSPH 111/2012.

Podle § 199 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Podle odst. 3, v žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

K podané žalobě se podáním ze dne 21.10.2015 vyjádřil rovněž žalovaný. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že se žaloba opírá o již překonanou judikaturu soudů. Žalovaný uvedl, že usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 17.05.2011 č.j. 49 EXE 4445/2011-8 byla proti Martině anonymizovano nařízena exekuce, k jejímuž provedení byl pověřen soudní exekutor Mgr. Kamil Košina. Žalovaný uvedl, že do insolvenčního řízení přihlásil soudní exekutor svou pohledávku ve výši 7.865,-představující minimální náklady exekuce, a to odměnu dle ust. § 6 odst. 3 vyhlášky a hotové výdaje dle ust. § 13 odst. 1 vyhlášky, včetně příslušné DPH. Dále uvedl, že nárok na tuto minimální odměnu a náhradu hotových výdajů, včetně DPH, soudnímu exekutorovi de facto vznikl již právní mocí usnesení o nařízení exekuce, kterým byl soudní exekutor k vymožení pohledávky pověřen, i když (KSUL 46 INS 7767/2013) konkrétní výše je stanovena až příkazem k úhradě nákladů exekuce. Žalovaný uvedl, že oponuje názoru insolvenčního správce, že exekutor může vymoci náklady exekuce na povinném jen z výtěžku exekuce, a to v exekučním řízení samotném, neboť podle § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení dlužníka brání tomu, aby tato vykonatelná pohledávka mohla být vymožena v exekuci proti dlužníku. Uspokojena tak může být právě a jen v insolvenčním řízení. Dále uvedl, že příkaz k úhradě nákladů exekuce je samostatným titulem vykonatelné pohledávky, kterou lze uspokojit v insolvenčním řízení za předpokladu, že byla řádně a včas přihlášena, tedy pravomocný a vykonatelný příkaz k úhradě nákladů exekuce ve spojení s usnesením o nařízení exekuce lze proti povinnému vykonat nejen v konkrétním exekučním řízení, ale i v exekučním řízení dalším, potažmo pak také v insolvenčním řízení. Nárok soudního exekutora na náklad exekuce má základ v samotné podstatě exekučního řízení. Soudní exekutor je tak v podstatě honorován za samotné pověření k provedení exekuce, aniž lze dopředu předjímat průběh exekučního řízení. Náklady exekuce mají svůj původ již v samotném zahájení exekuce, příkazem k úhradě nákladu exekuce se pouze určuje jejich konkrétní výše. Žalovaný dále odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č.j. 34 ICm 369/2012-21.

Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání.

Protože dle § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, případně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, rozhodl soud ve věci bez nařízení ústního jednání.

Soud má z listin, založených ve spise a stranami označených jako důkazy prokázány následující skutečnosti:

Žaloba byla podána včas a osobou oprávněnou.

Usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 17.5.2011, č.j. 49 EXE 4445/2011-8, byla nařízena exekuce na majetek dlužníka, a to podle pravomocného a vykonatelného platebního rozkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28.8.2000, č.j. Ro 3340/2000, za účelem vymožení pohledávky oprávněné Dopravní podnik města Ústí nad Labem a.s., jakož i za účelem vymožení nákladů této exekuce. Provedením exekuce byl pověřen žalovaný. Příkazem k úhradě nákladů exekuce č.j. 040 Ex 3486/11-10 ze dne 11.11.2011, který nabyl právní moci dne 7.12.2011, bylo rozhodnuto o nákladech exekuce tak, že odměna exekutora činí 3 600 Kč vč. DPH a náhrada hotových výdajů činí 4 200 Kč. Celkem tedy náklady exekuce činí 7 800 Kč.

Žalovaný svoji pohledávku ve výši 7 865 Kč uplatnil přihláškou č. P6, a to jako pohledávku nezajištěnou a vykonatelnou. Na přezkumném jednání popřel žalobce jako insolvenční správce dlužníka předmětnou pohledávku s odkazem na judikaturu, z důvodu, že pohledávku nelze uspokojit z důvodu, že nebylo ničeho v exekučním řízení vymoženo.

Podle ust. § 87 odst. 1 exekučního řádu ve znění účinném do 31.12.2012 patří mezi náklady exekuce odměna exekutora, náhrada paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při provádění exekuce, náhrada za doručení písemnosti, odměna a náhrada nákladů správce podniku, a je-li exekutor nebo správce podniku plátcem daně z přidané hodnoty, je nákladem exekuce rovněž příslušná daň z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu. Podle ust. § 87 odst. 3 téhož zákona hradí (KSUL 46 INS 7767/2013) náklady exekuce exekutorovi povinný. Z odst. 4 téhož ustanovení pak plyne, že náklady exekuce a náklady oprávněného vymůže exekutor na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce, a to některým ze způsobů určených v exekučním příkazu k provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky.

Podle § 109 odst. 1 písm. c) IZ výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit, nelze jej však provést.

Podle ust. § 88 odst. 1 exekučního řádu platí, že náklady exekuce a náklady oprávněného určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce, který doručí oprávněnému a povinnému. Z odst. 3 téhož ustanovení vyplývá, že účastník řízení může podat u exekutora proti příkazu námitky do 8 dnů od doručení. Pokud exekutor v plném rozsahu námitkám nevyhoví, postoupí je bez zbytečného odkladu soudu (ust. § 45), který o námitkách rozhodne do 15 dnů. Případné vyjádření k námitkám adresované soudu exekutor doručí také tomu, kdo námitky podal.

Ust. § 89 exekučního řádu pak určuje, že dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil. V případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný. Pro případ zastavení exekuce pro nemajetnost povinného si může oprávněný s exekutorem předem sjednat výši účelně vynaložených výdajů.

Podle § 59 odst. 1 exekučního řádu exekuci ukládající zaplacení peněžité částky lze provést a) srážkami ze mzdy a jiných příjmů, b) přikázáním pohledávky, c) prodejem movitých věcí a nemovitých věcí, d) postižením závodu, e) správou nemovité věci, f) pozastavením řidičského oprávnění.

Podle 46 odst. 7 exekučního řádu, je-li exekuční řízení podle zvláštního právního předpisu přerušeno nebo zvláštní právní předpis stanoví, že exekuci nelze provést, exekutor nečiní žádné úkony směřující k provedení exekuce, pokud zákon nestanoví jinak. Insolvenčnímu správci exekutor vydá vymožené plnění exekuce bezodkladně po právní moci usnesení, kterým rozhodne po odpočtu nákladů exekuce o vydání vymoženého plnění insolvenčnímu správci.

Podle výkladu Nejvyššího soudu ČR (viz usnesení ze dne 23.10.2014, sp. zn. 21 Cdo 3182/2014, uveřejněné pod číslem R 32/2015) platí, že zásada poměrného uspokojení věřitelů v insolvenčním řízení se nutně musí vztahovat i na soudního exekutora, kterému v průběhu vedení exekuce vznikají náklady uvedené v § 87 odst. 1 exekučního řádu. V okamžiku, kdy soudní exekutor vymohl při provádění exekuce pohledávku či její část, vzniká mu právo na náhradu nákladů řízení. Jestliže má z tohoto titulu pohledávku vůči povinnému (dlužníku), je povinen ji přihlásit v přihlašovací lhůtě do insolvenčního řízení k jejímu uspokojení z majetkové podstaty dlužníka v řadě s ostatními věřiteli . Soudní exekutor je povinen po zahájení insolvenčního řízení na majetek v exekuci povinného vydat do majetkové podstaty dlužníka jím v exekuci vymožené plnění bez odpočtu nákladů exekuce a jako věřitel náklady exekuce přihlásí do insolvenčního řízení. Z výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR plyne, že pohledávka soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce vzniká v okamžiku, kdy vymohl při provádění exekuce pohledávku nebo její část. Podle názoru Nejvyššího soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 5/2014) nevzniká právo na náhradu nákladů exekuce soudnímu exekutorovi vůči povinnému, aniž by k uspokojení pohledávky (KSUL 46 INS 7767/2013) oprávněného nebylo v průběhu exekuce ničeho vymoženo. Příkazy k úhradě nákladů exekuce jsou právním jednáním prováděné exekuce a z ničeho nevyplývá jejich vykonatelnost mimo exekuční řízení. Jediným případem, kdy v průběhu insolvenčního řízení tedy může exekutor uspokojit náklady exekuce, upravuje ustanovení § 46 odst. 7 exekučního řádu, a to v situaci, kdy před zahájením insolvenčního řízení má exekutor k dispozici vymožené plnění exekuce a to na základě svého rozhodnutí odevzdá insolvenčnímu správci po odečtu nákladů exekuce. Náklady exekuce lze tak vymoci na povinném jen z vymoženého plnění exekuce, a to v exekučním řízení samotném. Tam, kde bude exekuce zastavena pro nemajetnost povinného k úhradě těchto nákladů je povinen oprávněný.

Po právním posouzení skutkových zjištění a předložených důkazů dospěl soud zejména vzhledem ke shora uvedeným zákonným ustanovením a judikatuře Nejvyššího soudu ČR k závěru, že žaloba je důvodná.

V dané věci žalovaný předložil příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 11.11.2011, č.j. 040 Ex 3486/11-10, který nabyl právní moci dne 07.12.2011, vydaný exekutorem, který ve spojení s usnesením Okresního soudu v Děčíně č.j. 49 EXE 4445/2011-8 ze dne 17.05.2011, o nařízení exekuce, je exekučním titulem. V insolvenčním řízení vymáhal žalovaný náklady exekuce pouze v minimální výši podle ust. § 6 odst. 3 a § 13 odst. 1 vyhlášky, a neměl k dispozici žádné vymožené plnění exekuce, z něhož by mohl odečíst náklady exekuce ve smyslu § 47 odst. 7 exekučního řádu.

Soud dospěl k závěru, že žalobce právem popřel spornou pohledávku žalovaného, neboť v insolvenčním řízení ji nelze uspokojit.

Podle výsledku řízení má v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu nárok na náhradu nákladů řízení žalobce. Žalobce žádné náklady řízení neuplatnil, proto soud žalobci žádnou náhradu nákladů nepřiznal.

O povinnosti žalovaného zaplatit České republice soudní poplatek za návrh na zahájení řízení bylo rozhodnuto podle § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., neboť žalobce byl osvobozen od soudních poplatků a soud jeho návrhu vyhověl. Protože ve smyslu § 4 odst. 1 písm. i) uvedeného zákona vzniká poplatková povinnost žalovanému až v souvislosti s tímto rozhodnutím, byla jeho výše stanovena na 5.000,-Kč podle položky 13 Sazebníku soudních poplatků, přílohy k uvedenému zákonu v účinném znění (výrok III.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího (§ 204 odst. 1 o. s. ř.).

V Ústí nad Labem dne 13. července 2016 Mgr. Ing. Monika Fraňková v. r. Samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Adéla Švorcová