46 ICm 1097/2011
46 ICm 1097/2011-354 KSUL 46 INS 2933/2010

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fellnerem v incidenčním sporu žalobce INSOLV, v.o.s., se sídlem Rumunská 1798/1, Nové Město, 120 00 Praha 2, IČ 283 98 483, insolvenčního správce dlužníka Oleofin, a.s., se sídlem Žukovova 100/27, Střekov, 400 03 Ústí nad Labem, IČ 271 67 658, zastoupeného Mgr. Vojtěchem Suchardou, advokátem v Praze 7, Snirchova 1374/28, proti žalované Ing. Vladimíře Jechové Vápeníkové, se sídlem Révová 3243/3, Praha 10, insolvenční správkyni dlužníka SETUZA a.s., se sídlem Ústí nad Labem, Střekov, Žukovova 100/27, PSČ 40003, IČ 467 08 707, zastoupené Mgr. Miroslavem Švendou, advokátem v Praze 1, Jánský vršek 323/13 (usnesením ze dne 30.1.2017 č.j. KSUL 46 INS 2933/2010-B-164 byl ustanoven zástupcem insolvenční správkyně Ing. David Jánošík, se sídlem Hradec Králové, Gočárova 1105/36), o určení pravosti pohledávek

takto:

I. Zamítá se žaloba na určení pravosti dílčích pohledávek č. 2 v částce 226.301.396,86 Kč z titulu neuhrazené směnečné sumy a směnečného úroku, č. 3 v částce 793.152,13 Kč z titulu směnečné odměny a zákonného úroku z prodlení a č. 4 v částce 29.888.480,96 Kč z titulu nevrácené půjčky ze dne 18.12.2008, přihlášených žalobcem v insolvenčním řízení dlužníka SETUZA a.s. vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 46 INS 2933/2010.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 52.756,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění:

Žaloba

Žalobou doručenou soudu dne 3.5.2011 se žalobce jako insolvenční správce dlužníka Oleofin, a.s. domáhá vůči žalované jako insolvenční správkyni dlužníka SETUZA a.s. (dále jen dlužník ) určení pravosti nevykonatelných zajištěných dílčích pohledávek č. 2 v částce 226.301.369,86 Kč, č. 3 v částce 793.152,13 Kč a č. 4 v částce 29.888.480,96 Kč z přihlášky žalobce v insolvenčním řízení dlužníka vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem, evidované jako P 42. isir.justi ce.cz

Dílčí pohledávka č. 2 v částce 226.301.369,86 Kč je pohledávkou na zaplacení směnečného peníze 200.000.000,-Kč ze směnky vlastní s doložkou bez protestu se směnečnou sumou 200.000.000,-Kč, vystavené dlužníkem dne 1.9.2008 na řad společnosti CAMPASPOL HOLDING a.s. (IČ 27293980) a splatné dne 1.10.2008, opatřené indosamentem remitenta na EURO CAPITAL ALLIANCE LTD., pak blankoindosamentem EURO CAPITAL ALLIANCE LTD. a zástavním indosamentem Oleofinu, a.s. na PPF banku, a.s. (IČ 47116129), s příslušenstvím v částce 26.301.369,86 Kč, což je úrok 6 % p.a. od 1.10.2008 do 10.12.2010. Dílčí pohledávka č. 3 v částce 793.152,13 Kč je pohledávkou na zaplacení směnečné odměny z této směnky v částce 666.666,70 Kč s úrokem z prodlení v zákonné sazbě od 1.10.2008 do 10.12.2010 v částce 126.485,43 Kč. Dílčí pohledávka č. 4 v částce 29.888.480,96 Kč je pohledávkou z nevrácené půjčky, poskytnuté Oleofinem, a.s. dlužníkovi podle smlouvy o půjčce ze dne 18.12.2008.

Všechny tři popřené dílčí pohledávky jsou zajištěny zástavním právem k nemovitostem dlužníka.

Všechny tři dílčí pohledávky byly popřeny při přezkumném jednání konaném dne 8.3.2011. Přezkumné jednání přitom bylo podle žalobce nezákonné, když přihlášené pohledávky věřitelů nepřezkoumala insolvenční správkyně dlužníka, ale Ing. Jaroslava Dlabolová, zmocněná k tomu insolvenční správkyní plnou mocí ze dne 7.3.2011, což však právní úprava přezkumu pohledávek platná do 31.12.2013 neumožňovala (žalobce poukázal v tomto směru na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 30.8.2010 č.j. VSPH 631/2010-B-27 a ze dne 6.1.2014 2 VSPH 1536/2013-B-29). Nadto ve vztahu k předmětným pohledávkám, jež byly popřeny co do pravosti, z protokolu o přezkumném jednání, ani z upraveného seznamu přihlášených pohledávek a ani z vyrozumění o popření pohledávky nevyplývají důvody, pro které byly předmětné pohledávky popřeny. Popření pohledávky přitom musí splňovat náležitosti procesního úkonu (§ 42 odst. 4 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále o.s.ř./), a pokud tomu-tak jako zde-není, tak popření nemůže vyvolat zamýšlené účinky (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.5.2001 sp. zn. 32 Cdo 1726/98). Žalobce je z uvedených důvodů toho názoru, že přezkum nemá právní účinky a nelze k němu přihlížet, přičemž žaloba byla podána výlučně na základě vyrozumění o popření pohledávky, které žalovaná žalobci zaslala.

Žalobce tvrdí, že popřené (podle zaslaného vyrozumění popřené) pohledávky vznikly, trvají a nejsou promlčeny, takže jejich popření co do pravosti nebylo na místě. Pokud jde o směnku, z níž vyplývají dílčí pohledávky č. 2 a č. 3, tak tato směnka byla dne 22.9.2010 zahrnuta do soupisu majetkové podstaty dlužníka Oleofin, a.s. a od 25.8.2009 se nachází u zástavního věřitele PPF banky a.s., jemuž byla fyzicky předána. Nemohlo tak dojít ke změně v osobě vlastníka směnky.

V průběhu řízení byla žalované pozastavena činnost insolvenční správkyně, proto by měl soud zvážit, zda je žalovaná nadále pasivně věcně legitimovaná, a pokud ne, tak-jelikož došlo k této skutečnosti za trvání řízení-by měl soud rozhodnout o procesním nástupnictví na straně žalované.

Obrana žalované

Žalovaná se žalobě bránila, navrhovala její zamítnutí.

Předmětné pohledávky (tedy dílčí pohledávky č. 2 až č. 4) byly žalobcem v přihlášce dokládány kopií směnky, dvěma smlouvami o zřízení zástavního práva k nemovitostem (v kat. úz. Mydlovary a v kat. úz. Střekov) ze dne 17.6.2009, výpisy z katastru smlouvou, smlouvou o půjčce ze dne 18.12.2008 a soupisem majetkové podstaty Oleofinu, a.s.

Předmětné pohledávky-zajištěné zástavním právem k nemovitostem dlužníka vzniklým na základě dvou smluv o zřízení zástavního práva ze dne 17.6.2009-byly popřeny při přezkumném jednání konaném 8.3.2011 co do pravosti, přičemž dílčí pohledávky č. 2 a č. 3 byly popřeny z důvodu pochybností o vlastnickém právu Oleofinu, a.s. ke směnce a dílčí pohledávka č. 4 byla popřena z důvodu zániku pohledávky splněním dlužníka a postoupením nezaplacené části pohledávky Oleofinem, a.s. na třetí osobu. O tomto popření vyrozuměla žalovaná žalobce dopisem doručeným mu 18.4.2011.

Ve vztahu k úvaze žalobce o nedostatku pasivní věcné legitimace žalované ve vazbě na pozastavení činnosti insolvenční správkyně uvedla žalovaná, že je jen věcí žalobce, aby si zažaloval správného žalovaného. S tím, že by popření pohledávky mělo splňovat kritéria pro podanou žalobu, žalovaná nesouhlasí; nevykonatelná pohledávka byla popřena a v incidenčním sporu je třeba o žalobě na určení její pravosti rozhodnout. Pokud žalobce namítá, že přezkum proběhl nezákonně a nemá právní účinky, pak nemá ovšem ani aktivní věcnou legitimaci k předmětnému sporu a jeho žaloba by měla být zamítnuta.

Pokud jde o dílčí pohledávky č. 2 a č. 3 ze směnky, ty byly popřeny co do pravosti pro pochybnosti o vlastnickém právu ke směnce, přičemž vlastnické právo ke směnce žalobce v přihlášce, ale ani v incidenčním sporu neprokázal. Žalované je přitom známo z její činnosti insolvenční správkyně u více dlužníků), že vlastnické právo k předmětné směnce bylo po jejím vystavení opakovaně převáděno. Žalovaná totiž jako insolvenční správkyně v insolvenčním řízení dlužníka STZ a.s. zjistila, že dne 29.1.2010 byla-ohledně této směnky-uzavřena smlouva o prodeji cenného papíru mezi Oleofinem, a.s. a společností OKTOPUS spol. s r.o., se sídlem Praha 5, Plzeňská 155/113, PSČ 15000, IČ 25003585, na základě které byla směnka Oleofinem, a.s. úplatně převedena na OKTOPUS spol. s.r.o. a následně dne 8.2.2010 byla na základě smlouvy o prodeji cenného papíru směnka převedena společností OKTOPUS spol. s.r.o. na společnost STZ a.s., se sídlem Ústí nad Labem, Střekov, Žukovova 100, PSČ 40129, IČ 27294099. Společnost STZ a.s. uplatnila tutéž pohledávku (tedy pohledávku z předmětné směnky) v insolvenčním řízení dlužníka (dílčí pohledávka č. 59 v přihlášce č. 37), také zde byla pohledávka (odděleným insolvenčním správcem) popřena, a o pohledávce je dosud veden incidenční spor (sp. zn. 46 ICm 4486/2015). Je tedy v každém případě sporné, kdo je vlastníkem směnky. Podle žalované přitom práva a povinnosti ze směnky lze poté, co byl na směnce učiněn blankoindosament, převést i bez rubopisu, zde se tak stalo smlouvou o převodu cenného papíru, a ten, kdo takto směnku nabyl, je jejím majitelem (čl. I § 14 odst. 2 písm. c) zák. č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový /dále ZSŠ/ a čl. I § 16 odst. 1 věta první ZSŠ). Směnka byla společnosti STZ a.s. předána (v sídle PPF banky, a.s.) dne 8.2.2010, takže tato společnost (a nikoliv Oleofin, a.s.) je majitelem směnky. Žalovaná též poukázala na skutečnost, že za den splatnosti úrok nenáleží, takže i tehdy, byla-li by pohledávka žalobce jinak po právu, tak v tomto rozsahu by byla nižší.

Žalovaná učinila sporným tvrzení žalobce, že je předmětná směnka od 25.8.2009 v držení zástavního věřitele PPF banky, a.s. a že nemohlo dojít ke změně v osobě vlastníka. A jestliže Oleofin, a.s. dne 29.1.2010 uzavřel smlouvu a převedl směnku na společnost OKTOPUS spol. s.r.o., nemohla být směnka dále vlastnictvím Oleofinu, a.s. a proto ani sepsána do jeho majetkové podstaty.

Pokud jde o dílčí pohledávku č. 4 ze smlouvy o půjčce ze dne 18.12.2008, tak část jistiny půjčky v částce 10.829.478,04 Kč byla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 6.1.2010 postoupena Oleofinem, a.s. společnosti INFOLAND s.r.o., se sídlem Praha 3, Tovačovského 92/2, PSČ 13000, IČ 49615394, zbylou část pohledávky v částce 19.059.002,92 Kč již předtím dlužník Oleofinu, a.s. uhradil dvoustranným započtením (dohodou mezi dlužníkem a Oleofinem, a.s.) ze dne 30.6.2009 (částka 386.659,-Kč), ze dne 30.9.2009 (částka 10.501.481,69 Kč), ze dne 30.10.2009 (částka 707.205,-Kč) a ze dne 31.12.2009 (částka 7.624.162,-Kč). O zániku pohledávky svědčí též i to, že blankosměnka ze dne 18.12.2008, zajišťující Oleofinu, a.s. splacení této půjčky dlužníkem (podle písemného prohlášení o vyplňovacím právu) nebyla vyplněna a nebyla předložena dlužníkovi k placení.

Replika žalobce

K dílčím pohledávkám č. 2 a 3 ze směnky

Žalobce jakékoliv další předání směnky v sídle PPF banky, a.s. po dni 25.8.2009, tj. po dni, kdy směnku Oleofin, a.s. předal PPF bance a.s. jako zástavnímu věřiteli, zpochybnil-toto předání je podle žalobce vyloučeno, neboť směnku jako zástavní věřitel držela výlučně právě uvedená banka. Směnka tedy nebyla předána ani společnosti OKTOPUS spol. s r.o., ani poté společnosti STZ a.s.; předávací protokol ze dne 8.2.2010 není pravdivý, banka potvrdila prohlášením ze dne 17.2.2011 (a je to zřejmé i z doplnění její přihlášky v insolvenčním řízení dlužníka datovaného 8.9.2010), že k předání směnky žalovanou uváděným údajným nabyvatelům nedošlo. A jestliže k předání směnky nedošlo, není splněn zákonný předpoklad jejího převodu (čl. I § 14 odst. 2 písm. c) ZSŠ), takže vlastníkem směnky zůstal Oleofin, a.s. K platným převodům tvrzeným žalovanou nemohlo ovšem dojít i z dalších důvodů čistě právních. Na směnce je vyznačen (není přeškrtnut) zástavní indosament, žádný další indosament po něm již nenásleduje, PPF banka a.s. je tak osobu, které svědčí nepřetržitá řada indosamentů, zástavní indosament jako poslední v řadě má funkci legitimační, jemu předcházející blankoindosament již tuto legitimační funkci plnit nemůže, tedy při existenci (nepřeškrtnutého) zástavního indosamentu nikdo další nemůže dovozovat, že je majitelem směnky na základě blankoindosamentu učiněného před zástavním indosamentem, protože mu ve smyslu čl. I § 16 odst. 1 ZSŠ nesvědčí nepřerušená řada indosamentů. Zástavní indosament pak brání převodu směnky, každý indosament následující po zástavním indosamentu má toliko účinky indosamentu zmocňovacího. Dalším důvodem, proč žalovanou tvrzené převody směnky-kdyby k nim došlo-byly neplatné, je porušení pravidel vyplývajících z ustanovení § 196a odst. 3 zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku /dále obch. zák./, které dopadalo na Oleofin, a.s., OKTOPUS spol. s r.o. a STZ a.s., když jejich přímo či nepřímo ovládající osobou byl Petr Líska (vyloučit nelze ani to, že ovládající osobou byl Via Chem Group a.s., se sídlem Rudolfovská 303/113, České Budějovice, IČ 266 94 590) a když ceny za převod směnky sjednané ve smlouvách o převodu směnky ze dne 29.1.2010 a 8.2.2010 nebyly na úrovni tržní ceny, ale na úrovni nižší. Společnost OKTOPUS spol. s r.o. přitom sloužila jen jako mezičlánek k vytvoření nepřehledné a neprůhledné situace, když převod přímo mezi Oleofinem, a.s. a STZ a.s. bez znaleckého posudku by byl nápadnější a vyvolával by snáze podezření, že došlo k porušení zákona.

K dílčí pohledávce č. 4 ze smlouvy o půjčce

Dohody o započtení, uváděné žalovanou, resp. tři z nich, a to dohody č. 036694, 037512 a 037699, jsou neplatné. Za Oleofin, a.s. byly totiž podepsány osobou, která nebyla členem jeho představenstva, a za dlužníka byly podepsány Ing. Jaroslavem Káňou, který též nebyl osobou, oprávněnou jednat za dlužníka. Započtením tedy pohledávka zčásti platně nezanikla, proto v rozsahu částky 11.595.345,69 Kč trvá. A jelikož dílčí pohledávka č. 4 byla popřena jen co do pravosti, není možné řešit v incidenčním sporu výši pohledávky.

Duplika žalované

K dílčím pohledávkám č. 2 a č. 3 ze směnky

Podle žalované již žalovanou předložené listiny (smlouvy o prodeji cenného papíru ze dne 26.1.2010 a 8.2.2010) a předávací protokol ke směnce ze dne 8.2.2010, bez ohledu na případné výpovědi svědků, prokazují dostatečně, že v sídle PPF banky a.s. došlo k předání směnky Oleofinem, a.s. společnosti OKTOPUS spol. s.r.o. a touto společností pak společnosti STZ a.s., avšak i kdyby toto prokázáno nebylo, tak směnka byla přesto platně převedena, jelikož k převodu práv ze směnky nebylo třeba ani rubopisu, ale ani předání směnky. S ohledem na právní úpravu, tj. čl. I § 14 odst. 2 písm. c) ZSŠ, čl. I § 16 odst. 1 větu první ZSŠ a § 17 odst. 1 zák. č. 591/1992 Sb., o cenných papírech (ve znění platném v době převodu směnky), došlo k převodu směnky (z Oleofinu, a.s. na OKTOPUS spol. s.r.o.) podle smluvního ujednání (čl. 3.2 smlouvy ze dne 29.1.2010) podpisem (ke dni podpisu) smlouvy o prodeji směnky a předání směnky se tak k převodu vlastnictví směnky nevyžadovalo. Podle žalované se ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. ani na jeden z těchto dvou převodů směnky nevztahuje. Žalobce se snaží dovodit propojení mezi dlužníkem, STZ a.s. Oleofinem, a.s., přitom však postupuje od předem daného závěru a k němu pak jen hledá důvody, když se ovšem ani sám není schopen rozhodnout, zda tyto společnosti mají patřit do koncernu ovládaného Petrem Lískou nebo do koncernu ovládaného společností Via Chem Group, a.s., takže celá jím uvažovaná konstrukce je už na samém počátku zatížena nejasností. Mezi těmito jmenovanými subjekty, což je podstatnější, ovšem žádná smlouva uzavřena nebyla. Naopak předtím, než směnku nabyl Oleofin, a.s., byla směnka postupně převáděna remitentem na EURO CAPITAL ALLIANCE LTD. (dne 3.9.2008), touto společností pravděpodobně na ISAAC INVESTMENT GROUP LIMITED, touto společností na společnost Via Chem Group, a.s. (dne 1.10.2008; přičemž stejný den došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky na úhradu ceny směnky mezi ISAAC INVESTMENT GROUP LIMITED jako postupitelem a EURO CAPITAL ALLIANCE LTD. jako postupníkem), společností Via Chem Group, a.s. na společnost Pembroke Trading Limited (dne 10.10.2008) a pravděpodobně od společnosti Pembroke Trading Limited nabyla směnku společnost Oleofin, a.s.; zde šlo o převod směnky mezi osobami koncernově propojenými, kdy těsný časový sled převodů, kupní cena rovná částce směnečné sumy (shodná a neobvykle vysoká) a způsob jejího placení zápočty za situace, kdy cena směnky nebyla oceněna znalcem jmenovaným soudem, ukazují na to, že-právě-zde byla porušena pravidla vyplývající z ustanovení § 196a obch. zák., takže Oleofin, a.s. se majitelem směnky nestal, když na něj nebyla platně převedena.

K dílčí pohledávce č. 4 ze smlouvy o půjčce

Žalovaná nikdy netvrdila, že by všechny dohody o započtení byly podepsány členy představenstva. To ale nebylo nutné. Žalobce účelově opomíjí ustanovení § 15 obch. zák., na jím zmíněné dohody (číslované a opatření spisovou značkou, podepisované v průběhu několika měsíců) dopadá uvedené ustanovení a dohoda obě smluvní strany zavazuje, obě smluvní strany ji až dosud (tedy od roku 2008 do roku 2017) považovaly za zavazující a za platnou, žalobce nyní účelově a nedůvodně namítá neplatnost a žádá, aby mu bylo znovu přiznáno plnění ze závazku, který již v roce 2008 zanikl. Ve vztahu k jednání dlužníka se žalobce nedostatku jednatelského oprávnění ostatně ani dovolávat nemůže, toto právo svědčí jen té právnické osobě, za kterou bylo jednáno (tedy dlužníkovi, resp. žalované jako jeho insolvenční správkyni), ti tak ale nečiní. Ve vztahu k údajnému nedostatku jednatelského oprávnění u osob jednajících za Oleofin, a.s. není žádný podklad pro závěr, že o případném překročení jednatelského oprávnění osob jednajících za Oleofin, a.s. by dlužník věděl nebo vědět musel. Navíc právo namítat relativní neplatnost se promlčuje ve čtyřleté promlčecí době, ta začala běžet v roce 2008, skončila tedy již v roce 2012; žalovaná tedy namítá, že se právo namítat relativní neplatnost těchto dohod promlčelo.

Další podstatná argumentace stran

Žalobce vyslovil názor, že žalovaná se snaží zpochybnit, že se stal Oleofin, a.s. majitelem směnky tím, že se náhle zcela nesmyslně obrací od jí tvrzených převodů směnky Oleofinem, a.s. na OKTOPUS spol. s.r.o. kamsi do minulosti, byť to pro posouzení věci nemá žádný význam. Co ale význam má, tak to, že smlouva o prodeji cenného papíru ze dne 29.1.2010 uzavřená mezi Oleofinem, a.s. a společností OKTOPUS spol. s.r.o., je neplatná, když ji podepsal za Oleofin, a.s. Kamil Chocholouš, člen představenstva, jenž však nemohl za představenstvo jednat samostatně. Takže tato smlouva je z uvedeného důvodu neplatná. Oleofin, a.s. byl nepochybně ke dni 25.8.2009 majitelem směnky, když k tomu dni byla směnka v jeho rukou, což plyne ze směnky samé, ze zástavní smlouvy ke směnce z 25.8.2009, z předávacího protokolu ke směnce z 25.8.2009 a z vyjádření PPF banky a.s. ze dne 17.2.2011 a 8.9.2010, přičemž řada indosamentů, tehdy ukončená blankoindosamentem, nebyla přetržena. Od té doby ale nedošlo k platnému převodu směnky na jinou osobu. Argumentace žalované stran převodů směnky na Oleofin, a.s. je postaven na vadných a nejistých základech a proto ani závěry žalované nemohou obstát (není ani jisté, zda Oleofin, a.s. nabyl směnku od Pembroke Trading Limited). Řada majitelů, prezentovaná žalovanou, tak není pravděpodobně úplná, s tím, že možní další majitelé nebyli podle žalobce s Oleofinem, a.s. či žalovanou v jejím vyjádření uvedenými osobami v jakémkoliv propojení. Ani ale není podstatné, zda by tito majitelé směnky tvořili koncern, když směnka byla tehdy převáděna za odpovídající hodnotu (kdyby tuto hodnotu neměla, tak by se s ní neobchodovalo) a pak smlouva o převodu nemůže být neplatná jen proto, že cena nebyla určena na základě posudku znalce jmenovaného soudem. Ceny za směnku byly placeny, PPF banka a.s. směnku akceptovala jako bonitní zástavu. Naproti tomu ceny sjednané při převodech uváděných žalovanou již nebyly na úrovni tržní ceny, ale byly nižší. Aplikovat ustanovení § 196a odst., 3 obch. zák. na převody směnky do doby nabytí směnky Oleofinem, a.s. není možné, toto ustanovení nemohlo být porušeno, a Oleofinu, a.s. nelze vyčítat nedostatek dobré víry při nabytí směnky.

Podle žalované je smlouva ze dne 29.1.2010 platná; byla sice podepsána (jen) Kamilem Chocholoušem, ten však byl tehdy jediným členem představenstva, takže mohl jménem společnosti jednat samostatně. To vyplývá ze změny stanov provedené rozhodnutím jediného akcionáře ze dne 15.1.2010, byť zapsaného do obchodního rejstříku až v dubnu 2010. Zákon umožňuje jen třetí osobě (a nikoliv Oleofinu, a.s., jehož se zápis v rejstříku týkal, potažmo jeho insolventnímu správci) dovolávat se zapsaného stavu oproti stavu skutečnému (ze změněných stanov vyplývajícímu). Stav rubu směnky bez dalšího nedokládá, že jejím majitelem je Oleofin, a.s., neboť nelze aplikovat ustanovení čl. I § 16 odst. 1 ZSŠ, když domněnka majitele se uplatní jen pro toho, kdo má směnku v rukou, což Oleofin, a.s. není (směnku má a soudu ji předložila PPF banka a.s.) a když z blankoindosamentu společnosti EURO CAPITAL ALLIANCE LTD. není zřejmé, kdo jej učinil, tedy zda jde o pravý indosament a zda má převodní účinky. Žalobce zpochybňuje existenci koncernu mezi osobami, mezi nimiž se převáděla směnka před převodem na Oleofin, a.s., třebaže sám používá podobné argumenty pro zpochybnění převodů z Oleofinu, a.s. dále. Jeho argumentace je tak nekonzistentní a účelová. Navíc stačí, že jediný z těchto převodů (před převodem směnky na Oleofin, a.s. včetně tohoto převodu) je neplatný, pak ani další majitelé by se nestali majiteli směnky. Zde poukazuje žalovaná zejména na převod směnky z ISAAC INVESTMENT GROUP LIMITED na Via Chem Group, a.s. za cenu 200.000.000,-Kč smlouvou ze dne 1.10.2008.

Postup soudu před jednáním a nařízení jednání

Incidenční spor byl opatřením předsedy insolvenčního soudu ze dne 1.8.2015 přikázán podepsanému soudci.

Soud spor projednal u jednání konaného ve dnech 2.12.2016, 3.3.2017, 19.5.2017, 22.9.2017 a 1.12.2017, kdy o něm též rozsudkem rozhodl.

Skutková zjištění

Soud z insolvenčního rejstříku ohledně dlužníka Oleofin, a.s. (Městský soud v Praze, sp. zn. MSPH 88 INS 3043/2010) zjistil, že usnesením ze dne 29.7.2010 byl zjištěn úpadek dlužníka Oleofin, a.s. a jeho insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce (A-29) a že dne 22.9.2010 sepsal žalobce do majetkové podstaty dlužníka Oleofin, a.s. předmětnou směnku (B-11, příloha 5).

Soud z insolvenčního rejstříku ohledně dlužníka SETUZA a.s. (Krajský soud v Ústí nad Labem, sp. zn. KSUL 46 INS 2933/2010) zjistil, že usnesením ze dne 10.12.2010 byl zjištěn úpadek dlužníka SETUZA a.s., na jeho majetek byl prohlášen konkurs, jeho insolvenčním správcem byla ustanovena žalovaná, činnost žalobce jako předběžného správce byla ukončena a věřitelé byli vyzváni k podání přihlášek do 10.1.2011 (A-83), žalobce dne 10.1.2011 přihlásil mj. ty pohledávky, které jsou předmětem sporu, a přihlášku opakovaně doplnil (P42-1 až P42-6) a že dne 8.3.2011 se konalo přezkumné jednání, kde žalovaná, zastoupená Ing. Jaroslavou Dlabolovou na základě plné moci, která je přílohou protokolu, a shodně i dlužník, popřeli co do pravosti z přihlášky P42 nevykonatelné dílčí pohledávky č. 2, č. 3 a č. 4 z důvodu sporu o vlastnictví směnky (protokol B-18 a upravený seznam B-21).

Dále soud učinil tato zjištění:

-žalovaná dopisem ze dne 6.4.2011 vyrozuměla žalobce o popření pohledávek P42 (dílčích pohledávek č. 2 až č. 4) co do pravosti insolvenčním správcem a dlužníkem a toto vyrozumění bylo žalobci doručeno 18.4.2011 (vyrozumění a doručenka č.l. 92 a 93 spisu)

-dne 1.9.2008 v Ústí nad Labem vystavil dlužník směnku vlastní s doložkou bez protestu se směnečnou sumou 200.000.000,-Kč na řad společnosti CAMPASPOL HOLDING a.s., IČ 27293980, která byla splatná 1.10.2008 v Ústí nad Labem, na rubu je směnka opatřena indosamentem remitenta na EURO CAPITAL ALLIANCE LTD. s doložkou sine obligo ze dne 3.9.2008, pak nedatovaným blankoindosamentem EURO CAPITAL ALLIANCE LTD. a nedatovaným zástavním indosamentem Oleofinu, a.s. na PPF banku a.s., IČ 47116129 (směnka, jejíž kopie je na č.l. 170 spisu, přičemž směnka nebyla přiložena k přihlášce, ale byla předložena soudu na základě jeho výzvy ve sporu)

-dne 29.1.2010 byla mezi Oleofinem, a.s. jako prodávajícím (za něhož jednal člen představenstva Kamil Chocholouš) a společností OKTOPUS spol. s.r.o. jako kupujícím (za nějž jednal jednatel Jozef Kaán) uzavřena smlouva o prodeji předmětné směnky (je popsána v záhlaví smlouvy s tím, že tam popis indosamentů končí blankoindosamentem EURO CAPITAL ALLIANCE LTD.), v čl. 5.1.f) je však uvedeno, že převáděná směnka je zatížena zástavním právem ve prospěch PPF banky a.s., a je zde (čl. 3.2) sjednáno, že vlastnické právo ke směnce přechází na kupujícího v souladu s § 17 odst. 1 zák. č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ke dni podpisu smlouvy, a že předání cenného papíru se k převodu vlastnického práva nevyžaduje, výše kupní ceny je ve smlouvě (kopii smlouvy) začerněna (smlouva ze dne 29.1.2010, č.l. 94)

-dne 8.2.2010 byla mezi společností OKTOPUS spol. s.r.o. jako prodávajícím (za něhož jednal jednatel Jozef Kaán) a společností STZ a.s. jako kupujícím (za niž jednal předseda představenstva Martin Procházka) uzavřena smlouva o prodeji předmětné směnky (je popsána v záhlaví smlouvy s tím, že tam popis indosamentů končí blankoindosamentem EURO CAPITAL ALLIANCE LTD.), v čl. 5.1.e) je však uvedeno, že převáděná směnka je zatížena zástavním právem ve prospěch PPF banky a.s., a je zde (čl. 3.2) sjednáno, že vlastnické právo ke směnce přechází na kupujícího v souladu s § 17 odst. 1 zák. č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ke dni podpisu smlouvy, předání cenného papíru se k převodu vlastnického práva nevyžaduje, výše kupní ceny je ve smlouvě (kopii smlouvy) začerněna (smlouva ze dne 8.2.2010, č.l. 106)

-dne 8.2.2010 byl společností OKTOPUS spol. s.r.o. jako předávajícím (za něhož jednal jednatel Jozef Kaán) a společností STZ a.s. jako přebírajícím (za niž jednal předseda představenstva Martin Procházka) sepsán předávací protokol, kde tyto osoby potvrdily podpisem protokolu, že si dne 8.2.2010 v sídle PPF banky a.s. předaly směnku, která je popsána včetně zástavního indosamentu na PPF banku, a.s. (předávací protokol ze dne 8.2.2010, č.l. 137)

-smlouvou o půjčce ze dne 18.12.2008 poskytl Oleofin, a.s. SETUZE a.s. půjčku 80.0000.000,-Kč do 28.2.2009 s úrokem 7,41 % p.a. (smlouva o půjčce ze dne 18.12.2008, č.l. 199)

-dne 18.12.2008 byla mezi Oleofinem, a.s. (věřitel) a SETUZA a.s. (dlužník) uzavřena dohoda o vyplňovacím právu k blankosměnce zajišťující půjčku ze dne 18.12.2008, šlo o blankosměnku bez údajů směnečné sumy a údaje splatnosti (smlouva o vyplňovacím právu ze dne 18.12.2008 č.l. 100 a blankosměnka vystavená 18.12.2008, č.l. 112)

-mezi Oleofinem, a.s. (jednal Ing. Procházka) a SETUZOU a.s. (jednal Ing. Dlouhý) byla dne 2.4.2009 uzavřena dohoda o vzájemném zápočtu pohledávek, podle níž ke dni 31.12.2008 zanikl závazek Oleofinu, a.s. ze smlouvy o půjčce ze dne 23.7.2004 v částce 50.000.000,-Kč započtením proti jeho pohledávce (závazku SETUZY a.s.) ze smlouvy o půjčce ze dne 18.12.2008 ve stejné částce 50.000.000,-Kč (dohoda č.l. 117) -mezi Oleofinem, a.s. a SETUZOU a.s. (jednal Ing. Káňa) byla dne 30.6.2009 uzavřena dohoda o vzájemném zápočtu č. 36694, podle níž ke dni 30.6.2009 zanikly závazky Oleofinu, a.s. v částce 386.659,-Kč (čtyři uvedené faktury splatné od 13.6.2009 do 12.7.2009) započtením proti jeho pohledávce (závazku SETUZY a.s.) ze smlouvy o půjčce splatné 28.2.2008, kdy její zůstatek 29.888.480,96 Kč se tím snížil na 29.501.821,96 Kč (dohoda č.l. 119) -mezi Oleofinem, a.s. a SETUZOU a.s. (jednal Ing. Káňa) byla dne 30.9.2009 uzavřena dohoda o vzájemném zápočtu č. 37512, podle níž ke dni 30.9.2009 zanikly závazky Oleofinu, a.s. v částce 10.501.481,69 Kč (jedenáct uvedených faktur splatných od 2.9.2009 do 30.10.2009) započtením proti jeho pohledávce (závazku SETUZY a.s.) ze smlouvy o půjčce splatné 28.2.2008, kdy její zůstatek 29.501.821,96 Kč se tím snížil na 19.000.340,27 Kč (dohoda č.l. 120)

-mezi Oleofinem, a.s. a SETUZOU a.s. (jednal Ing. Káňa) byla dne 30.10.2009 uzavřena dohoda o vzájemném zápočtu č. 37699, podle níž ke dni 30.10.2009 zanikly závazky Oleofinu, a.s. v částce 707.205,-Kč (pět uvedených faktur splatných od 14.10.2009 do 26.11.2009) započtením proti jeho pohledávce (závazku SETUZY a.s.) ze smlouvy o půjčce splatné 28.2.2008, kdy její zůstatek 19.000.340,27 Kč se tím snížil na 18.293.135,27 Kč (dohoda č.l. 122) -mezi Oleofinem, a.s. (jednal předseda představenstva Ing. Martin Procházka) a SETUZOU a.s. (jednal předseda představenstva Marek Lončák a člen představenstva Dr. Zdeněk Pařízek) byla dne 31.12.2009 uzavřena dohoda o vzájemném zápočtu, podle níž ke dni 31.12.2009 zanikly závazky Oleofinu, a.s. v částce 7.624.162,-Kč (šest uvedených faktur splatných od 17.11.2009 do 4.2.2010) započtením proti jeho pohledávce (závazku SETUZY a.s.) ze smlouvy o půjčce splatné 28.2.2008, kdy její zůstatek 18.453.640,04 Kč (zůstatek jistiny 18.293.135,27 Kč a úrok 160.504,77 Kč) se tím snížil na 10.829.478,04 Kč (dohoda č.l. 123 s přílohou č.l. 126)

-smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 6.1.2010 postoupil Oleofin, a.s. společnosti INFOLAND s.r.o. (IČ 496 15 394) pohledávku za dlužníkem SETUZA a.s. ze smlouvy o půjčce ze dne 18.12.2010, která ke dni 1.1.2010 činila 10.829.478,04 Kč (smlouva o postoupení pohledávky ze dne 6.1.2010 č.l. 102)

-mezi Oleofinem, a.s. a PPF bankou a.s. byla dne 25.8.2009 uzavřena zástavní smlouva k předmětné směnce k zajištění pohledávky ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 29.8.2008 č. 90002608 do výše 190.000.000,-Kč a to do výše pohledávek, které vznikly nebo vzniknou do 30.9.2019 do úhrnné výše 250.000.000,-Kč s tím, že zástavní právo vzniká předáním směnky bance (1.1.d) a bylo též sjednáno, že je-li směnka opatřena zástavním rubopisem, je banka povinna zánik zástavního práva na směnce vyznačit (1.6) (zástavní smlouva ke směnce ze dne 25.8.2009) -mezi Oleofinem, a.s. a PPF bankou a.s. byl dne 25.8.2009 sepsán předávací protokol k předmětné směnce (opatřené zástavním indosamentem na PPF banku a.s.), tu PPF banka a.s. převzala na základě zástavní smlouvy ze dne 25.8.2009 (smlouva o zastavení směnky z 25.8.2009)

-PPF banka a.s. přihlásila dne 7.1.2011 v insolvenčním řízení dlužníka v rámci přihlášky evidované jako P30 podmíněnou a zajištěnou (zajištěnou zástavním právem k nemovitostem podle smlouvy ze dne 17.6.2009 uzavřené mezi Oleofinem, a.s. a dlužníkem) dílčí pohledávku č. 2 ve výši 25.000.000,-Kč, a to jako pohledávku ze směnky vlastní vystavené dlužníkem dne 1.9.2008 na základě zástavního rubopisu ve prospěch věřitele a zástavní smlouvy ze dne 3.11.2009 ve vazbě na smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 5.10.2009, s tím, že právo na plnění zástavního věřitele je dáno podle § 167 obč. zák., § 44 odst. 1 zákona o cenných papírech a § 19 ZSŠ, okolnosti vzniku pohledávky byly dále popsány v příloze, k přihlášce byla připojena kopie směnky s tím, že směnka je v držení PPF banky a.s. a ta je připravena ji předložit k nahlédnutí, důvod vzniku zajištěné pohledávky byl (v příloze) vylíčen tak, že PPF banka a.s. postoupila na základě smlouvy ze dne 29.8.2008 společnosti STZ a.s. pohledávku ze smlouvy o kontokorentním úvěru č. 90002608 uzavřené mezi PPF bankou a.s. jako věřitelem a Oleofinem, a.s. jako dlužníkem, za postoupení pohledávky měla společnost STZ a.s. zaplatit úplatu 189.870.577,-Kč, a to 165.000.000,-Kč do 20.1.2010 (a tato část úplaty uhrazena byla) a 24.870.577,-Kč do 20.10.2010 (tato část do dne podání přihlášky uhrazena nebyla), tedy STZ a.s. tuto částku (a sjednaný úrok z prodlení 20 % p.a.) dluží, přičemž tato pohledávka je zajištěna zástavním právem ke směnce, přihlášená pohledávka byla věřitelem vázána na rozvazovací podmínku, že by druhá splátka úplaty za postoupení pohledávky (a úrok z prodlení 129.423,-Kč) byla zaplacena jinak než z uplatnění přihlášky, potažmo při částečné úhradě by rozvazovací podmínka byla účinná částečně v rozsahu poskytnutého plnění (přihláška PPF banky a.s. v insolvenčním řízení dlužníka /přílohová obálka, též P30/)

-dopisem ze dne 17.2.2011 adresovaným žalobci sdělila PPF banka a.s., že drží předmětnou směnku, sdělila, že není ochotna ji (na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14.2.2011 č.j. 88 ICm 1885/2010-13, jímž byl žalobce vyzván, aby směnku předložil soudu) tuto žalobci vydat, uvedla dále, že je řádným držitelem z pozice zástavního indosanta (správně indosatáře; pozn. soudu) a z důvodu řádné péče si ji musí ponechat v držbě, a uvedla též, že směnka byla po celou dobu v držbě PPF banky a.s. a k jejímu předání a rubopisu nedošlo a banka je toho názoru, že prokazovat existenci rubopisu by měla STZ a.s., pokud tvrdí, že je vlastníkem směnky (dopis PPF banky a.s. ze dne 17.2.2011/přílohová obálka)

-dopisem ze dne 20.1.2017 adresovaným žalobci sdělila PPF banka a.s. k jeho žádosti ze dne 14.12.2016, že k případnému předání směnky společností STZ a.s. společnosti OKTOPUS spol. s r.o. se jí v archivech nepodařilo dohledat jakoukoliv relevantní dokumentaci, nemůže však vyloučit, že k předání skutečně došlo, jednalo by se v podstatě o zanedbatelný součinností úkon ze strany banky, bance ani není známo, kdo z banky by o uvedeném předání měl mít povědomí, tedy banka k předání žádný doklad nemá, byť v minulosti někteří představitelé banky zastávali názor, že k uvedenému předání směnky nedošlo, po bance nelze požadovat důkaz o neexistenci určité skutečnosti v roce 2010 (dopis ze dne 20.1.2017/přílohy ze dne 17.2.2017)

-podáním doručeným Městskému soudu v Praze ke sp. zn. 88 INS 3043/2010 dne 14.9.2010 byla doplněna přihláška P47 věřitele PPF banky a.s. v insolvenčním řízení dlužníka Oleofin, a.s. ze dne 25.8.2010 tak, že ji přihlašuje jako podmíněnou pro případ, že by majetek sloužící k zajištění (tj. směnka) byl zahrnut do majetkové podstaty dlužníka Oleofin, a.s., a to z toho důvodu, že věřitel získal nyní informaci, že se dlužník pokusil převést směnku (podle názoru věřitele neplatně, protože pro platný převod by tak musel učinit formou indosamentu, což neučinil) na třetí osobu (doplnění přihlášky věřitelem PPF banka a.s. ze dne 8.9.2010/přílohy ze dne 17.2.2017)

-svědek Jozef Kaán vypověděl, že jako jednatel společnosti OKTOPUS spol. s r.o. se podílel na obchodu se směnkou se sumou 200.000.000,-Kč, směnku prodala společnost Oleofin, a.s., pan Chocholouš z Oleofinu, a.s. ji předal svědkovi v bance v Dejvicích, v bance schůzku předjednal pan Chocholouš, byla k tomu písemná smlouva a písemný předávací protokol, pak po poměrně krátké době znovu svědek spolu s panem Procházkou přijel do banky, to si už v bance dohodl sám, tam mu směnku předával (tedy společnosti STZ a.s.), opět k tomu byla písemná smlouva a předávací protokol, k dotazu žalobce svědek potvrdil, že podnět k obchodu vzešel od STZ a.s., od pana Procházky, ten chtěl směnku koupit, tak svědka oslovil, cena za převod byla kolem 80 až 90 mil. Kč, u prvního převodu byla odložena splatnost, při druhém převodu dostal peníze od STZ a.s. a 100.000,-Kč si ponechal, svědek po předložení předmětné směnky, smluv z 29.1.2010 a 8.2.2010 potvrdil, že jde o tu směnku a smlouvy, o nichž hovořil

-svědek Mgr. Petr Milev (v roce 2010 v PPF bance a.s.) po prohlédnutí předmětné směnky vypověděl, že si není vědom, že by ji kdy viděl, svůj podpis na dopisu ze 17.2.2011 potvrdil, na záležitost si ale nevzpomněl, šlo o text připravený příslušným útvarem, o nakládání se směnkou by z titulu své funkce v bance (v představenstvu) nutně vědět nemusel

-svědek Ing. Josef Zeman (v roce 2010 v PPF bance a.s.) po prohlédnutí předmětné směnky vypověděl, že si nevybavuje, že by s touto směnkou kdy přišel do styku, svůj podpis na dopisu ze 17.2.2011 potvrdil, jinak si ale k této záležitosti nic nevybavuje, pokud by se nakládalo se směnkou u banky, měla by k tomu být téměř jistě nějaká dokumentace o nakládání s ní

-svědek Ing. Martin Procházka (člen představenstva STZ a.s.) po prohlédnutí předmětné směnky vypověděl, že mu nepřijde povědomá, že si nevybavuje, že by ji kdy dříve viděl, po nahlédnutí do smlouvy z 8.2.2010 a předávací protokolu z 8.2.2010 připustil, že asi půjde o jeho podpisy, ale nic z toho si nevybavuje.

Další účastníky navrhované důkaz, zejména důkazy týkající se propojení mezi osoby zúčastněnými v řetězci obchodování s předmětnou směnkou, soud neprovedl; nebyly potřebné.

Rozhodné právní normy a závěry soudu

Podle § 198 odst. 1 věty první a druhé zák. č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen IZ), věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci.

Podle § 193 IZ, o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.

Vzhledem k ustanovení § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o.z.) se řídí právní poměry vzniklé před účinností občanského zákoníku (před 1.1. 2014) dosavadními předpisy; sporná věc se tak posuzuje podle občanského zákoníku (dále obč. zák.), resp. podle obchodního zákoníku (dále obch. zák.), jež byly k tomuto datu zrušeny (§ 3080 bod 1. a 72. o.z.).

K věcné legitimaci žalované po pozastavení činnosti insolvenční správkyně, k účinkům přezkumu a ke včasnosti žaloby

Žalovaná byla a je osobou (jedinou) pasivně věcně legitimovanou. Žalobu na určení pravosti nevykonatelné pohledávky-když popření dlužníka, jelikož nejde o popření za trvání účinků schválení oddlužení, nemá pro zjištění pohledávky význam-podal věřitel správně proti insolvenční správkyni (§ 198 odst. 1 věta druhá IZ), přičemž následné ustanovení zástupce insolvenční správkyně (jak je zmíněno v záhlaví rozsudku) nemá na tuto zákonem určenou pasivní věcnou legitimaci dopad, pouze práva a povinnosti vyplývající z postavení insolvenční správkyně po přechodnou dobu za ni vykonává jí soudem určený zástupce (§ 33 IZ).

Podle žalobce bylo přezkumné jednání konané dne 8.3.2011 nezákonné, nemá právní účinky a nelze k němu přihlížet, neboť-ačkoliv šlo o nezastupitelný úkon, kde insolvenční správkyně měla (musela) jednat osobně-se při něm nechala zastoupit Ing. Jaroslavou Dlabolovou. Plná moc Ing. Dlabolové je přílohou protokolu o přezkumném jednání a soudu je známo z jeho úřední činnosti, že Ing. Dlabolová byla v době konání přezkumného jednání rovněž insolvenční správkyní (podle seznamu insolvenčních správců je insolvenční /konkursní správkyní/ od roku 1999, od ledna 2017 má pozastavenou činnost).

Podle § 190 IZ ve znění účinném do 31.12.2013 (před novelou provedenou zákonem č. 294/2013 Sb.), přezkoumání přihlášených pohledávek se děje na přezkumném jednání nařízeném insolvenčním soudem. (odst. 1) Termín a místo konání přezkumného jednání určí insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku. Dlužníku a insolvenčnímu správci doručí insolvenční soud předvolání k přezkumnému jednání do vlastních rukou, s poučením o nezbytnosti jejich účasti. (odst. 2) Podle § 190 IZ odst. 2 věty třetí ve znění účinném od 1.1.2014 (po novele provedené zákonem č. 294/2013 Sb.), není-li dále stanoveno jinak, může se insolvenční správce na své nebezpečí a na své náklady (§ 39 odst. 2) dát zastoupit při přezkumném jednání jinou osobou zapsanou do seznamu insolvenčních správců.

Žalobce poukazoval na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30.8.2010 č.j. 1 VSPH 631/2010-B-27 (KSHK 45 INS 154/2010), podle něhož bez osobní účasti insolvenčního správce nelze přezkumné jednání provést, když při plnění některých povinností podle insolvenčního zákona, v němž není jeho účastníkem (§ 14 IZ), ale samostatným procesním subjektem (§ 9 písm. d) IZ), je insolvenční správce principiálně nezastupitelný, přičemž vzhledem k účinkům spojeným s jeho projevem vůle a jejich významem pro insolvenční řízení jako takové vyplývajícím zejména z § 192 odst. 1 IZ je insolvenční správce povinen osobně se zúčastnit přezkumného jednání. Dále žalobce poukazoval na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6.1.2014 č.j. 2 VSPH 1536/2013-B-29 (KSPH 35 INS 11485/2012), kde odvolací soud poukázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30.8.2010 č.j. 1 VSPH 631/2010-B-27 (KSHK 45 INS 154/2010), podle něhož osobní účast insolvenčního správce na přezkumném jednání je nezbytná, neboť nelze připustit, aby přihlášené pohledávky popíral nebo uznával někdo jiný, než kdo je k tomu podle § 192 odst. 1 IZ výlučně oprávněn, a jenž může stanovisko, které k pohledávkám zaujal v seznamu pohledávek, při přezkumném jednání měnit, přičemž při plnění některých povinností byl podle zákona ve znění účinném do 31.12.2013 principiálně nezastupitelný a bez jeho účasti nebylo možno podle této právní úpravy přezkumné jednání provést. Konstatoval, že na tom nic nemění ani to, že novelou insolvenčního zákona provedenou zákonem č. 294/2013 Sb., jež nabyla účinnosti dne 1.1.2014, bylo ustanovení § 190 odst. 2 IZ novelizováno potud, že není-li dále stanoveno jinak, může se insolvenční správce na své nebezpečí a na své náklady dát při přezkumném jednání zastoupit jinou osobou zapsanou do seznamu insolvenčních správců (jiným insolvenčním správcem). Zde odvolací soud rovněž rozhodoval o pokutě udělené insolvenčnímu správci, za mj. neomluvenou neúčast u přezkumného jednání v roce 2013.

Obě rozhodnutí odvolacího soudu (přičemž druhé z nich odkazuje na první) tedy dovozují, že nebylo možno bez účasti insolvenčního správce přezkumné jednání konat a druhé z nich přitom tento závěr činí (až) po účinnosti zákona č. 294/2013 Sb., který umožnil, aby se insolvenční správce na své nebezpečí a na své náklady dal při přezkumném jednání zastoupit jinou osobou zapsanou do seznamu insolvenčních správců. Obě tato rozhodnutí ovšem tyto závěry činí jako východisko k vlastní řešené otázce, a to otázce přezkumu pořádkové pokuty udělené soudem prvního stupně insolvenčnímu správci za neomluvenou neúčast u přezkumného jednání, které se však nekonalo, a neobsahují (žalobcem dovozovaný) závěr, že přezkumné jednání konané s insolvenčním správcem, jenž byl (přesto, že to zákon nedovoloval), zastoupen jiným insolvenčním správcem, je nezákonný a nemá právní účinky. Zde se přezkumné jednání konalo, insolvenční soud jednání nařízené na 8.3.2011 nezrušil, přezkum proběhl, a s ohledem na uvolnění právní úpravy od 1.1.2014 (kdy zastoupení jiným insolvenčním správcem při přezkumném jednání přípustné je), není podle názoru soudu na místě dovozovat tak extrémní závěr, že přezkumné jednání neproběhlo, že by bylo nezákonné či neúčinné. Šlo by tedy-podle důvodu, pro který se insolvenční správkyně nemohla přezkumného jednání zúčastnit- nanejvýš o porušení povinnosti insolvenční správkyně při výkonu funkce, která se osobně nedostavila, kdy insolvenční soud-ač mohl a měl-nezjednal nápravu (nepřesunul přezkumné jednání na jiný termín), když to bylo ještě možné.

Podle žalobce je popření pohledávky neúčinné též proto, že bylo neurčité; zde žalobce poukazoval na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.5.2001 sp. zn. 32 Cdo 1726/98 (R 76/2002). Zde Nejvyšší soud (ve vztahu k zákonu o konkursu a vyrovnání, avšak zde přijaté závěry jsou použitelné i ve vztahu k právní úpravě v insolvenčním zákoně) formuloval a odůvodnil závěr, že popření pohledávky je procesním úkonem, pro nějž (při absenci výslovné úpravy v zákoně o konkursu a vyrovnání) přiměřeně platí ustanovení § 41 odst. 2 o.s.ř. a co do obsahových náležitostí úkonu ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř. Popírá-li konkursní věřitel nebo správce konkursní podstaty výši pohledávky nebo její pořadí, nemůže svůj úkon omezit jen na závěr, že s tvrzenou výší pohledávky nebo s uplatněným přednostním právem nesouhlasí. Nedílnou součástí těchto procesních úkonů je i tvrzení popírajícího, jak je vysoká pohledávka (alespoň v minimální výši), popřípadě jaké pořadí má přezkoumávaná pohledávka v konkursu mít. Neobsahuje-li popření výše pohledávky i uvedenou druhou složku (tvrzení o skutečné výši pohledávky), není tento procesní úkon perfektní a nemůže vyvolat zamýšlené procesní účinky. Obdobně to platí, neobsahuje-li popření práva na oddělené uspokojení pohledávky v konkursu tvrzení o pořadí, jež této pohledávce přisuzuje popírající subjekt; v rozhodné době totéž platilo i pro popření pořadí u pohledávky první třídy z hlediska jejího možného zařazení do dalších dvou tříd. Rozhodnutí, jehož se žalobce dovolával, tedy konstatuje, že obsahově nedostačující je popěrný úkon založený na pouhém nesouhlasu, to však (jen) tehdy, jde-li o popření výše pohledávky nebo jejího pořadí. Při popření pohledávky co do pravosti není třeba tvrdit jinou její výši či její jiné pořadí. Ve vztahu k dílčím pohledávkám č. 2 a č. 3 přitom důvod popření v protokolu o přezkumném jednání uveden byl ( spor o vlastnictví směnky ), k dílčí pohledávce č. 4, a v tom dává soud žalobci za pravdu, uveden nebyl. Poukaz žalobce na dané rozhodnutí Nejvyššího soudu ve prospěch jeho argumentace, že popření pohledávky insolvenční správkyní pro neurčitost popěrného úkonu neobstojí, tedy není přiléhavý a se závěrem žalobce, že pro jím uvažovanou vadu jde o neúčinné popření, tedy nelze souhlasit.

Přezkumné jednání, jehož se žalobce nezúčastnil, se konalo 8.3.2011, o popření pohledávky byl vyrozuměn dne 18.4.2011 a žalobu podal 3.5.2011. Žaloba byla tedy podána sice po uplynutí lhůty 30 dnů od přezkumného jednání, avšak před uplynutím lhůty 15 dnů od doručení vyrozumění o popření pohledávky. Jde tedy o žalobu podanou včas (§ 198 odst. 1 IZ), takže důvod pro její odmítnutí nebyl dán (§ 160 odst. 4 IZ) a soud se žalobou zabýval věcně.

K dílčím pohledávkám č. 2 a 3 ze směnky

Podle č. I § 78 odst. 1 ZSŠ, výstavce vlastní směnky je zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Podle čl. I § 28 ZSŠ, přijetím se směnečník zavazuje zaplatit směnku při splatnosti (odst. 1). Není-li směnka zaplacena, má majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49 (odst. 2).

Podle § 17 odst. 1 zák. č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, k převodu listinného cenného papíru dochází jeho předáním nabyvateli, nestanoví-li zákon nebo dohoda stran něco jiného.

Podle čl. I § 14 odst. 1 ZSŠ, indosamentem se převádějí všechna práva ze směnky.

Podle čl. I § 13 odst. 2 ZSŠ, v indosamentu nemusí být udán indosatář (na koho se směnka rubopisem převádí); indosament může záležet i v pouhém podpisu indosantově (nevyplněný indosament, blankoindosament). V posledním případě musí být indosament, aby byl platný, napsán na rub směnky nebo na přívěsek.

Podle čl. I § 14 odst. 2 písm. c) ZSŠ, jde-li o blankoindosament, může majitel odevzdat směnku osobě třetí, aniž blankoindosament vyplní a aniž směnku indosuje.

Podle čl. I § 16 odst. 1 věty první ZSŠ, o tom, kdo má směnku v rukou, platí, že je řádným majitelem, prokáže-li své právo nepřetržitou řadou indosamentů, a to i tehdy, je-li poslední z nich blankoindosamentem.

Podle čl. I § 19 odst. 1 ZSŠ, obsahuje-li indosament doložku "hodnota k zajištění", "hodnota v zástavě" nebo jinou doložku vyjadřující zastavení, může majitel vykonat všechna práva ze směnky; jeho indosament má však jen účinek zmocňovacího indosamentu.

Podle čl. I § 48 odst. 1 ZSŠ, majitel může postihem žádat: 1. směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány; 2. šestiprocentní úroky ode dne splatnosti; 3. útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty; 4. odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

Ohledně dílčích pohledávek č. 2 a č. 3 ze směnky soud předně konstatuje, že jak dílčí pohledávka č. 2 (směnečná suma a úrok 6 % ode dne splatnosti do dne rozhodnutí o úpadku dlužníka) tak i dílčí pohledávka č. 3 (směnečný odměna a úrok z prodlení ode dne splatnosti do dne rozhodnutí o úpadku dlužníka podle obecných právních předpisů) jsou bez dalšího v malé části zjevně nedůvodné. Za den splatnosti směnečný úrok majiteli směnky nenáleží (shodně Rouček, F., Jednotný směnečný řád, Praha, 1941, str. 260 / postihové nároky zahrnují 6%ní úroky z nevyplaceného peníze směnečného, a sice ode dne dospělosti, kterýžto den dospělosti se nezapočítává /). Nároky majitele proti přímému dlužníkovi ze směnky, jímž je výstavce vlastní směnky, jsou upraveny speciálně v zákoně směnečném a šekovém (čl. I § 48 ZSŠ), a úrokem je jen směnečný úrok, a to jen ze směnečného peníze (ne z odměny). Tedy úrok ze směnečného peníze za den splatnosti a úrok z prodlení z odměny není důvodnou pohledávkou.

Zásadní význam má ovšem to, zda je žalobce majitelem směnky.

S přihláškou žalobce směnku nepředložil (a už jen proto musela být přihlášená pohledávka ze směnky popřena, neboť bez předložení směnky nelze právo do ní vtělené vykonat). Předložil ji na základě výzvy soudu v incidenčním sporu, kdy mu byla vydána PPF bankou a.s., která ji drží od 25.8.2009 jako zástavní věřitel. V insolvenčním řízení dlužníka si konkurují pohledávky přihlášené žalobcem a společností STZ a.s. (obě jsou z téže směnky, cca 200 mil. Kč) a ze stejné směnky je zde ještě přihlášena pohledávka zástavního věřitele PPF banky a.s. (25 mil. Kč).

V daném případě jde o směnku vlastní s doložkou bez protestu se směnečnou sumou 200.000.000,-Kč vystavenou dlužníkem na řad společnosti CAMPASPOL HOLDING a.s., která byla splatná 1.10.2008 v Ústí nad Labem. Na rubu je indosament remitenta na EURO CAPITAL ALLIANCE LTD. s doložkou sine obligo ze dne 3.9.2008, nedatovaný blankoindosament EURO CAPITAL ALLIANCE LTD. a nedatovaný indosament Oleofinu, a.s. na PPF banku a.s., který obsahuje slova hodnota k zástavě . Poslední rubopis je tedy rubopisem zástavním, který legitimuje indosatáře k uplatňování práv ze směnky, jímž se však indosatář nestává vlastníkem směnky, tím zůstává (a tedy věřitelem směnečný pohledávky zůstává) indosant, zatímco indosatář nabývá (jen) zástavní právo ke směnce. Sám tedy ani nemůže směnku dále převést, jím případně napsaný indosament má jen účinky zmocňovacího indosamentu. Kromě tohoto zastavení směnečného právního byla směnka

Oleofinem, a.s. zastavena obecným způsobem, když byla zástavnímu věřiteli PPF bance a.s. jako zástava předána a jímž je (až dosud) držena. Oleofin, a.s. tedy zůstal majitelem směnky (šlo už o směnku zastavenou) a mohl ji dále převést. Jelikož předchází blankoindosament, mohl tak učinit i bez indosamentu, mohl, slovy zákona, odevzdat směnku osobě třetí, aniž blankoindosament vyplní a aniž směnku indosuje. Jelikož zde jde o speciální úpravu (vůči zákonu o cenných papírech, vůči jeho úpravě v ustanovení § 17 odst. 1), tak odevzdání, předání směnky (bez skripturního aktu na směnce)-oproti mínění žalované-zákonnou podmínkou převodu směnky bylo. Dokazování bylo vedeno ke zjištění, zda k předání směnky (Oleofinem, a.s. společnosti OKTOPUS spol. s r.o. a touto společností pak STZ a.s.) došlo. Z důkazů provedených na návrh žalované (smluv o převodu směnky z 29.1.2010 a z 8.2.2010, z předávacího protokolu z 8.2.2010) vyplývalo, že ano, žalobce však zpochybnil pravdivost těchto listin. To, že jejich obsah odpovídá skutečnosti, prokázala ale žalovaná výpovědí svědka Kaána. Tvrzení žalobce, že toto předání je vyloučeno, bylo z důkazů provedených k návrhu žalobce potvrzováno sdělením PPF banky a.s. ze dne 17.2.2011, zatímco další sdělení PPF banky a.s. z roku 2017-určené už přímo pro předmětný incidenční spor-bylo opatrnější (banka sdělovala, že se nepodařilo dohledat jakoukoliv relevantní dokumentaci, banka však nemůže vyloučit, že k předání skutečně došlo). Ani svědci z PPF banky a.s. slyšení k návrhu žalobce (Mgr. Milev a Ing. Zeman) neuvedli, že toto předání směnky je vyloučené. Žalobce navrhoval i svědky další (ještě dalších šest osob z banky), soud je však nevyslechl, provedl výslech jen těchto dvou, u nichž se dala předpokládat jako nejpravděpodobnější skutečná vazba k dokazované skutečnosti (zejména když sama banka aktuálně sdělovala, že v bance o tomto již nikomu nic známo není). Tedy žalovaná prokázala spolehlivě, že k předání směnky Oleofinem, a.s. společnosti OKTOPUS spol. s r.o. a touto společností pak STZ a.s. došlo, zatímco žalobci se nepodařilo prokázat opak, resp. tento závěr o skutkovém stavu vyvrátit. Ba naopak jeden z důkazů provedených k návrhu žalobce, a to doplnění přihlášky P47 věřitele PPF banky a.s. v insolvenčním řízení dlužníka Oleofin, a.s. ze dne 25.8.2010 ukazuje na to, že nějaký pokus o převod směnky PPF banka a.s. zaznamenala, když sama uváděla, že věřitel získal nyní informaci, že se dlužník (zde míněn Oleofin, a.s.; pozn. soudu) pokusil převést směnku (podle názoru věřitele neplatně, protože pro platný převod by tak musel učinit formou indosamentu, což neučinil) na třetí osobu ; banka ovšem (nesprávně) vycházela z toho, že bez indosamentu na směnce Oleofin, a.s. směnku účinně převést nemůže, což ale-z důvodů výše vysvětlených-správný názor není (vzhledem k předcházejícímu blankoindosamentu bylo lze směnku převést jen tradicí, bez indosamentu). Názor žalobce, že po zástavním indosamentu jsou další převody jen s účinkem zmocňovacím, není bezezbytku správný; účinky pouze zmocňovacího indosamentu by byly spojeny jen s indosamentem zástavního věřitele, pro převody majitelem směnky to ale neplatí.

Podle § 196a odst. 3 obch. zák., jestliže společnost nebo jí ovládaná osoba nabývá majetek od zakladatele, akcionáře nebo od osoby jednající s ním ve shodě anebo jiné osoby uvedené v odstavci 1 nebo od osoby jí ovládané anebo od osoby, se kterou tvoří koncern, za protihodnotu ve výši alespoň jedné desetiny upsaného základního kapitálu ke dni nabytí nebo na ně úplatně převádí majetek této hodnoty, musí být hodnota tohoto majetku stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem. Podle § 196a odst. 6 obch. zák., byl-li majetek nabytý v rozporu s odstavci 1 až 3 dále zcizen, použije se ustanovení § 446 přiměřeně.

Podle § 446 obch. zák., kupující nabývá vlastnické právo i v případě, kdy prodávající není vlastníkem prodávaného zboží, ledaže v době, kdy kupující měl vlastnické právo nabýt, věděl nebo vědět měl a mohl, že prodávající není vlastníkem a že není ani oprávněn zbožím nakládat za účelem jeho prodeje.

Převody směnky nejsou neplatné. Soud je zajedno se žalobcem, že argumentace žalované ohledně převodu směnky na Oleofin, a.s. a převodů předcházejících převodu směnky na Oleofin, a.s. je postaven na vadných a nejistých základech (jelikož byla směnka před zástavním indosamentem opatřena blankoindosamentem, mohla být nesčetněkrát tradována, a tak tvrzení žalované o /pravděpodobném/ postupu převodů nemohou být už z povahy věci jistá) a proto ani závěr o neplatnosti převodu směnky učinit nelze. Jelikož směnka byla převáděna za odpovídající hodnotu (podle žalované byla směnka po splatnosti až do zastavení obchodována vesměs či vždy za nominální hodnotu) a úplaty za převod byly hrazeny (byť třeba i jinak, než placením), tak o neplatné převody nejde. Pokud Oleofin, a.s. směnku úplatně nabyl, úplatu zaplatil a pak dále směnku převedl, byl zjevně při nabytí směnky v dobré víře, že převodce (ať už jím byl kdokoliv) byl k převodu oprávněn. Jeho vlastnictví směnky (od nabytí do dalšího převodu) nelze zpochybnit. Pokud jde o převody následující po zastavení směnky PPF bance a.s., je zde jistý (zjištěný skutkový) stav, že šlo o dva převody, a to převod Oleofinem, a.s. společnosti OKTOPUS spol. s r.o. a převod společností OKTOPUS spol. s r.o. společnosti STZ a.s. Za převody byla sjednána cena cca 90 mil. Kč a tato cena byla zaplacena. V této době šlo o směnku po splatnosti a Oleofinem, a.s. zastavenou PPF bance a.s. k zajištění pohledávky do výše 250.000.000,-Kč. Cena za převod byla tedy odpovídající. Vzhledem k uvedeným skutečnostem a závěrům se soud odmítl dále zabývat důkazy navrženými stranami, případně právní argumentací k jimi tvrzeným důvodům pro neplatnost převodů směnky, tedy v případě žalobce důkazy k převodům směnky počínaje převodem směnky Oleofinem, a.s. (když žalobce současně uskutečnění těchto převodů popíral) a v případě žalované k převodům směnky do zástavního indosamentu Oleofinu, a.s.

K dílčí pohledávce č. 4 ze smlouvy o půjčce

Podle § 580 obč. zák., mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení. Podle § 359 obch. zák., proti pohledávce splatné nelze započíst pohledávku nesplatnou, ledaže jde o pohledávku vůči dlužníku, který není schopen plnit své peněžité závazky. Podle § 364 obch. zák., na základě dohody stran lze započítat jakékoli vzájemné pohledávky.

Podle § 15 obch. zák., kdo byl při provozování podniku pověřen určitou činností, je zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází. (odst. 1) Překročí-li zástupce podnikatele zmocnění podle odstavce 1, je takovým jednáním podnikatel vázán, jen jestliže o překročení třetí osoba nevěděla a s přihlédnutím ke všem okolnostem případu vědět nemohla. (odst. 2) Podle § 20 odst. 2 obč. zák., za právnickou osobu mohou činit právní úkony i jiní její pracovníci nebo členové, pokud je to stanoveno ve vnitřních předpisech právnické osoby nebo je to vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé. Překročí-li tyto osoby své oprávnění, vznikají práva a povinnosti právnické osobě jen pokud se právní úkon týká předmětu činnosti právnické osoby a jen tehdy, jde-li o překročení, o kterém druhý účastník nemohl vědět.

Podle § 524 odst. 1 obč. zák., věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému.

Třebaže ve vztahu k dílčí pohledávce č. 4 ze smlouvy o půjčce skutečně nebyl při přezkumu uveden důvod popření, tak v incidenčním sporu se žalovaná bránila-a ubránila-tím, že její popření této pohledávky co do pravosti bylo na místě, když dílčí pohledávka č. 4 zčásti zanikla započtením a v části nezaniklé započtením byla Oleofinem, a.s. postoupena třetí osobě. Byť postoupení pohledávky není zánikem závazku, tak pro účely popření pohledávky (co do pravosti) se na takovou skutečnost hledí stejně jako na zánik (obiter dictum v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31.3.2010 sp. zn. 29 Cdo 1206/2009 nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27.4.2012 sp. zn. 29 Cdo 4268/2010). Závazek dlužníka vůči Oleofinu, a.s. ze smlouvy o půjčce (šlo o půjčku 80.000.000,-Kč) přitom zanikl-s výjimkou částky 10.829.478,04 Kč-sérií dvoustranných započtení ze dne 2.4.2009, 30.6.2009, 30.9.2009, 30.10.2009 a 31.12.2009 a poté v započtením nezaniklém rozsahu, totiž v částce 10.829.478,04 Kč, Oleofin, a.s. postoupil svou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 6.1.2010 společnosti INFOLAND s.r.o. Námitka žalobce, že v případě dohod o zápočtu ze dne 30.6.2009, 30.9.2009 a 30.10.2009 nešlo o platné úkony z toho důvodu, že dohoda nebyla uzavřena osobami oprávněnými jednat za obě smluvní strany, není důvodná. Tyto tři žalobcem uvedené dohody nebyly (ani za dlužníka, ani za Oleofin, a.s.) podepsány členy představenstva. Nicméně vedle statutárního orgánu mohou podnikatele zavazovat i další osoby; kdo byl při provozování podniku pověřen určitou činností, je zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází. První a poslední dohodu podepsali členové představenstva a jejich platnost (závaznost pro strany) ani není nikým zpochybňována. Tyto tři žalobcem napadené dohody (tedy dohody č. 36694, č. 37512 a č. 37699) uzavíral za dlužníka Ing. Jaroslav Káňa, a kdo je podepsal za Oleofin, a.s., není zřejmé. Soud je nicméně toho názoru, že jde-li u těchto tří žalobcem zpochybněných dohod o dohody v časové posloupnosti a v peněžitém vyjádření zapadající do řetězce celkem pěti dohod o započtení, přičemž první a stejně tak (což je zvláště podstatné) i ta poslední byla podepsána členy představenstva (za Oleofin, a.s. podepsal poslední dohodu z 31.12.2009 předseda představenstva Ing. Martin Procházka), tak tyto tři dohody ve střední části započtecího řetězce byly nepochybně uzavřeny osobou, jednající v podniku Oleofinu, a.s. v rámci činnosti, ke které byla pověřena, a v rámci tohoto pověření k určité činnosti ze zákona (§ 15 obch. zák.) zmocněna i k právním úkonům, které se při této činnosti obvykle činí. Jinak by totiž nedávalo nejmenší smysl, aby se Oleofin, a.s.-jednající předsedou představenstva v oné poslední dohodě ze dne 31.12.2009-přihlašoval, byť i jen nepřímo (navázáním na zůstatek pohledávky ze smlouvy o půjčce po posledním předchozím započtení dohodou ze dne 30.10.2009) k předchozím započtením. To, kdo jednal v případě těchto tří žalobcem napadených dohod za dlužníka, tedy za SETUZU a.s., a zda se případně nepřekročil své zákonné zmocnění, není významné, neboť důsledkem případného překročení zákonného zmocnění (pokud by zde vskutku bylo) není neplatnost úkonu, který za právnickou osobu jednající osoba učinila, ale jen to, že jím právnická osoba při splnění podmínek stanovených zákonem (§ 20 odst. 2 obč. zák.) není vázána, přičemž překročení zákonného zmocnění jednající osoby se může dovolávat jen ten, k jehož ochraně je možnost zprostit se povinností vyplývajících ze smlouvy stanovena, tj. právnická osoba, za kterou zákonný zástupce (§ 15 obch. zák.) jednal, v případě žalobcem uvedených tří dohod o započtení by to byl tedy pouze dlužník, resp. jeho insolvenční správkyně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.10.2005 sp. zn. 29 Odo 914/2004 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.2.2006 sp. zn. 29 Odo 186/2005); ti se však této ochrany nedovolávali. Pohledávka Oleofinu, a.s. ze smlouvy o půjčce nad částku 10.829.478,04 Kč tedy zanikla započtením a v tomto zbývajícím rozsahu Oleofin, a.s. pohledávku postoupil, pročež není aktivně legitimován k jejímu uplatnění. Popření dílčí pohledávky č. 4 ze smlouvy o půjčce co do pravosti bylo tedy v rozsahu celé přihlášené výše této pohledávky po právu a žaloba na její určení je nedůvodná.

Z výše uvedených důvodů, kdy soud shledal, že jak pohledávka ze směnky (dílčí pohledávky č. 2 a č. 3), tak i pohledávka ze smlouvy o půjčce (dílčí pohledávka č. 4) nejsou dány, byla žaloba na určení pravosti těchto pohledávek zamítnuta.

Náhrada nákladů řízení

Úspěšné žalované soud § 163 IZ a § 142 odst. 1 o.s.ř. přisoudil plnou náhradu nákladů, které vynaložila ve sporu k účelné obraně svého práva.

Jedná se o tyto náklady (§ 137 o.s.ř.):

-odměna za právní zastoupení za 13 hlavních úkonů právní pomoci z pc. 50.000,-Kč (převzetí zastoupení, sepis prvotního vyjádření k žalobě v roce 2011 jako jediný úkon /byť byl rozdělen do dvou/, účast u jednání 2.12.2016, účast u jednání 3.3.2017 trvajícího více než dvě hodiny, účast u jednání 19.5.2017, účast u jednání 29.9.2017 trvajícího více než dvě hodiny, účast u jednání 1.12.2017, písemné vyjádření z 18.12.2015, písemné vyjádření z 28.2.2017, písemné vyjádření z 18.9.2017 a písemné vyjádření z 22.11.2017 (§ 9 odst. 4 písm. c), § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. /dále AT/), tedy 40.300,-Kč

-11 režijních paušálů po 300,-Kč podle § 13 odst. 1, 3 AT za uvedené úkony, tj. 3.300,- Kč

-DPH 21 % (z částky 43.600,-Kč) v částce 9.156,-Kč.

Celkové náklady žalované tak činily 52.756,-Kč.

Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo náhrady nákladů podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím podepsaného soudu.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání odvolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

Náhrada nákladů incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f) IZ (§ 163 věta druhá IZ), a to pohledávkou za majetkovou podstatou (§ 168 odst. 2 písm. k) IZ).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (návrh na nařízení exekuce).

V Ústí nad Labem dne 1. prosince 2017 Mgr. Jiří Fellner soudce