45 ICm 4846/2015
č.j. (71) 45 ICm 4846/2015-33 (KSBR 45 INS 22472/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Peterm Kolářem ve věci žalobce: VENOLI Solution s.r.o., IČ 02152797 sídlem Sokolská 1605/66, 120 00 Praha 2 proti žalované: Mgr. Romana Andělová, IČ 46545816 sídlem Marešova 305/14, 602 00 Brno insolvenční správce dlužníka Stanislava Procházková, bytem 675 29 Kněžice 308

o určení popření pohledávek

takto: I. Určuje se, že žalobce má v insolvenčním řízení na majetek dlužnice Stanislavy Procházkové, nar. 12.6.1967, bytem Kněžice 308, vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 45 INS 22472/2015 dílčí pohledávku č. 1 dalších 451 478,38 Kč jako pohledávku zajištěnou nemovitostmi zapsanými v Katastru nemovitostí pro Vysočinu, katastrální pracoviště Jihlava na LV 974 pro katastrální území Kněžice u Třebíče, obec Kněžice, okres Jihlava jako p. č. st. 523 zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba Kněžice č.p. 348 výroba, p. č. st. 532 zastavěná plocha a nádvoří, na které stojí stavba Kněžice č. p. 356, jiná stavba, p.č. 2763/54-ostatní plocha, dobývací prostor a stavba č.p. 356-jiná stavba stojící na p. č. st. 532 z titulu smlouvy o úvěru č. 2314000117 ze dne 19.2.2014 a zákonného úroku z prodlení z nesplacené jistiny.

II. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobce má v insolvenčním řízení na majetek dlužnice Stanislavy Procházkové, nar. 12.6.1967, bytem Kněžice 308, vedeném u Krajského Shodu s prvopisem potvrzuje Renata Krédlová. isir.justi ce.cz

soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 45 INS 22472/2015 dílčí pohledávku č. 2 z titulu smluvní pokuty dle článku VI. smlouvy o úvěru č. 2314000117 ze dne 19.2.2014 ve výši 539 350,-Kč se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobou ze dne 21.12.2015, doručenou soudu dne 22.12.2015, domáhal se žalobce určení, že má v insolvenčním řízení označeném ve výrocích I. a II. rozsudku na majetek dlužnice tamtéž uvedené (dále jen dlužnice) pohledávky specifikované tamtéž. Uvedl, že právní předchůdce žalobce uzavřel s dlužnicí smlouvu o úvěru č. 2314000117 ze dne 19.2.2014 a dále pak k zajištění tohoto úvěru smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne 19.2.2014. Žalovaná přihlášenou dílčí pohledávku č. 1 sestávající z nesplacené jistiny a příslušenství částečně popřela co do pravosti i výše (tedy co do pravosti) v části označené ve výroku I. rozsudku, dílčí pohledávku č. 2 smluvní pokutu pak popřela zcela co do pravosti a výše.

2. Žalovaná ve svém písemném vyjádření navrhla žalobu zamítnout a to z toho důvodů, že dle jejího názoru byl právním předchůdcem žalobce poskytnut spotřebitelský úvěr a tím odůvodnila i další bližší důvody svého popření sporných dílčích pohledávek.

3. Protože byly splněny podmínky ust. § 115a o.s.ř. rozhodl soud bez nařízení jednání.

4. Soud provedl dokazování listinami připojenými k přihlášce pohledávky č. 13 ve spisu zdejšího soudu sp. zn. KSBR 45 INS 22472/2015 a údaji zveřejněnými v insolvenčním rejstříku.

5. Ze smlouvy o úvěru č. 2314000117 ze dne 19.2.2014 vzal soud za prokázané, že touto smlouvou právní předchůdce žalobce poskytl dlužnici ve smlouvě označené jako identifikátorem IČO úvěr ve výši 650 000,-Kč s tím, že úvěr bude čerpán ve 2 fázích a to tak že z první částí úvěru ve výši 205 000,-Kč bude vyplacen závazek dlužnice vůči Finančnímu úřadu v Jihlavě a druhá část úvěru bude vyplacena na závazek dlužnice vůči České spořitelně a.s. Doba trvání úvěru byla sjednána v délce 180 měsíců. V článku VI. Smlouvy byly sjednány smluvní pokuty za různá porušení smlouvy dlužnicí. V článku VI. odst. 2 byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení dlužníka s úhradou jistiny či zesplatnění jistiny ve výši 0,5 % denně za každý započatý den prodlení do úplného zaplacení jistiny. V článku VII. pak bylo sjednáno zajištění úvěru zástavním právem nemovitostmi jak jsou označeny ve výroku I. rozsudku.

6. Ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne 19.2.2014 vzal soud za prokázané, že dlužnice touto smlouvou zastavila k zajištění úvěru z úvěrové smlouvy shora označené své nemovitosti specifikované ve výroku I. rozsudku.

7. Z oznámení o zesplatnění úvěru a uložení smluvních pokut ze dne 4.6.2014 vzal soud za prokázané, že tímto oznámením oznámil právní předchůdce žalobce, že dluh je zesplatněn, neboť se dlužnice ocitla v prodlení s jeho splácením a z poštovního podacího archu pak vzal soud za prokázané, že tato písemnost byla dlužnici odeslána z pošty Lipník nad Bečvou dne 4.6.2014.

Shodu s prvopisem potvrzuje Renata Krédlová.

8. Z takto provedených důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce jako věřitel uzavřel s dlužnicí shora popsanou smlouvu o úvěru, který však dlužnice řádně nesplácela a proto žalobce dne 4.6.2014 úvěr zesplatnil. Úvěr byl zajištěn jednak zástavním právem k nemovitostem popsaným ve výroku I. rozsudku a dále pak smluvními pokutami.

9. Podle ust. § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Pokud jde o důvody popření sporné dílčí pohledávky č. 1 žalovanou, v prvé řadě má soud za to, že se nejedná o spotřebitelský úvěr. Z označení účastníků v záhlaví smlouvy totiž vyplývá, že dlužnice tuto smlouvou uzavírala jako podnikatelka a krom toho jak vyplývá z textu smlouvy, úvěrové prostředky byly použity na úhradu závazků dlužnice z její podnikatelské činnosti. Nelze tak posuzovat předmětnou úvěrovou smlouvu jako úvěrovou smlouvu spotřebitelskou. I kdyby se jednalo o spotřebitelskou smlouvu nelze přehlédnout, že úvěrová smlouva byla zesplatněna dne 4.6.2014 a tímto okamžikem se staly splatnými jak nesplacený zůstatek jistiny tak i úroky, na které by měl právní předchůdce žalobce nárok v případě řádného splácení a splacení poskytnutého úvěru. Ustanovení § 2395 OZ doslovně kopíruje ust. § 506 Obch.z. Za této situace lze i v poměrech souzené věci použít rozsudek VS Praha ze dne 9.12.2014, č.j. 104 VSPH 415/2014-58 ve věci 42 ICm 2282/2013 (KSHK 42 INS 5960/2013), kde jmenovaný soud uzavřel, že právo věřitele na okamžité splacení celého úvěru a na úhradu smluvního úroku za poskytnutí úvěru vyplývá z § 506 obchodního zákoníku, které stanoví, že je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Této právní úpravě odpovídá předmětné ujednání a jako nesprávný je nutno odmítnout názor (mj. rozporný s § 506 obch. zák.), že po prodlení dlužníka se splácením splátek úvěru nelze učinit splatným celý dluh včetně úroků, které by v případě řádného splácení byly splatné až v budoucnu. V opačném případě by totiž bylo paradoxně výhodnější pro dlužníka, kdyby úvěr nesplácel, neboť by po zesplatnění dluhu vedle dlužné částky úvěru zaplatil věřiteli místo úroku jen úrok z prodlení, který bude zpravidla nižší, než dohodnutý úrok (pramen veřejně dostupný insolvenční rejstřík). Obdobná situace nastala i v poměrech souzené věci, když úvěr byl zesplatněn přípisem ze dne 4.6.2014 a insolvenční řízení na majetek dlužnice jak vyplývá z insolvenčního rejstříku bylo zahájeno 4.9.2015. Obdobně na posuzovanou problematiku nahlíží i rozsudek NS ČR ze dne 22. 12. 2016, sen. zn. 29 ICdo 88/2014, kde jmenovaný soud dovodil, že tam, kde se před rozhodnutím o úpadku dlužníka stala [podle dohody účastníků smlouvy o půjčce (nebo smlouvy o úvěru)] pro prodlení dlužníka s hrazením dohodnutých splátek půjčky (splátek úvěru) splatnou celá dosud neuhrazená část půjčky (úvěru) i s dohodnutými úroky z půjčky (z úvěru) za celou dobu, po kterou měla být půjčka (úvěr) splácena, a takto kapitalizovaný úrok se stal součástí nesplacené jistiny, není na místě aplikace ustanovení § 170 písm. a) insolvenčního zákona. Ke dni rozhodnutí o úpadku zde již totiž nejsou žádné úroky , jež by po tomto rozhodnutí ještě mohly přirůst k jistině pohledávky jako její příslušenství (pramen www.nsoud.cz). Od uvedených závěrů nemá soud důvodu se odchýlit a neobstojí tak námitka žalované že žalobce nemá právo na úhradu zbývajících smluvních úroků a úroků z prodlení z celkové dlužné částky, tedy dlužné jistiny a dlužných smluvních úroků. Z těchto důvodů soud žalobě pokud jde o částečně popřenou dílčí pohledávku č. 1 vyhověl (výrok I. rozsudku).

Shodu s prvopisem potvrzuje Renata Krédlová.

11. Pokud jde o popřenou dílčí pohledávku č. 2 (smluvní pokuta) zde je soud názoru, že předmětná smluvní pokuta je v rozporu s dobrými mravy a to s ohledem na skutečnost, že úvěrová pohledávka žalobce byla zajištěna více způsoby a to zejména zástavním právem k nemovitostem popsaným ve výroku I. rozsudku. Má proto soud takto ujednání o smluvní pokutě za neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Proto soud žalobu v této části zamítl (výrok II. rozsudku).

12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 202 odst. 1 IZ.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Brno 15. února 2018

JUDr. Petr Kolář v.r. samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje Renata Krédlová.