45 ICm 407/2012
45 ICm 407/2012-49 (KSUL 45 INS 17756/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Jaroslavou Mištovou v právní věci žalobce Ing. Aleše Klaudyho, Masarykovo nám. 191/18, 405 01 Děčín I, insolvenčního správce dlužníka Martina anonymizovano , anonymizovano , bytem Rybniční 342, 417 04 Hrob, zast. Mgr. Martinem Kolářem, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 3/3, 405 01 Děčín I, proti žalovanému JUDr. Vladimíru Plášilovi, exekutorovi Exekutorského úřadu Praha 7, IČ 662 09 021, bytem Jankovcova 1568/12, 415 01 Teplice, o určení pravosti pohledávky

takto:

I. Určuje se, že vykonatelná pohledávka žalovaného exekutora JUDr. Vladimíra Plášila, přihlášená do insolvenčního řízení KSUL 45 INS 17756/2011 přihláškou P15 a zjištěná ve výši 7.800,00 Kč, není pohledávkou zajištěnou.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12.874,03 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku do majetkové podstaty dlužníka Martina anonymizovano ; náklady právního zástupce jsou pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za podstatou.

III. Žalovaný je povinen zaplatit na účet soudu č. 3703-3024411/0710, VS 4550040712 soudní poplatek ve výši 5.000,00 Kč dle pol. 13 bodu 1 a) s použitím § 2 odst. 3 Sazebníku soudních poplatků, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Incidenční žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 14.02.2012, se žalobce domáhal určení, že žalovaný nemá za dlužníkem Martinem Felcmanem, anonymizovano , bytem Rybniční 342, 417 04 Hrob jeho zjištěnou vykonatelnou pohledávku zajištěnou majetkem dlužníka. (KSUL 45 INS 17756/2011)

V žalobě žalobce uvedl, že žalovaný přihlásil své lepší pořadí na základě pravomocného exekučního příkazu č.j. 063 EX 1243/10-3 ze dne 15.11.2010, kterým zřídil exekutorské zástavní právo. V právní argumentaci ohledně popření přihlášky žalovaného v přezkumném jednání odkázal na §§ 69a, 47 odst. 1 zák.č. 120/2001 Sb. a § 5 písm. a) insolvenčního zákona.

Žalovanému exekutorovi byla žaloba doručena dne 15.03.2012 spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě. Žalovaný vyjádření podal dne 22.03.2012 a uvedl, že dle příkazu k úhradě nákladů exekuce č.j. 063 EX 1243/10-18 ze dne 02.09.2011 je zřejmé, že zástavní právo je zřízeno pro úhradu nákladů exekutora i oprávněného v exekuci, tedy pro úhradu částek 12.070,00 Kč a 7.800,00 Kč, celkem 19.870,00 Kč. Považuje za nerozhodné, že oprávněný uplatnil svou přihlášku pohledávky v tomto řízení jako nezajištěnou. O zřízení zástavního práva byl exekutorem informován. Odkázal na ust. § 58 odst. 2, §§ 44 odst. 4 a 47 odst. 1 exekučního řádu, a to v souvislostech s příslušnými ustanoveními o.s.ř. V neposlední řadě podotkl, že na uvedenou nemovitost je vedena řada exekucí, takže dlužník nemohl být jednáním žalovaného poškozen.

Soud uzavřel, že žaloba byla insolvenčním správcem podána včas-do 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání 17.01.2012, a to dne 14.02.2012.

Jednání ve věci se konalo dne 12.06.2012 rozsudek byl veřejně vyhlášen dne 19.06.2012. Žalobce doručil datovou schránkou soudu vyúčtování nákladů řízení dne 15.06.2012, do dispozice senátu 45 ICm bylo vyúčtování podatelnou soudu předáno až 20.06.2012, tedy den po veřejném vyhlášení rozsudku. Pokud je porovnán protokol o vyhlášení rozsudku se zněním výroku rozsudku v tomto písemném vyhotovení, liší se výše přiznaných nákladů řízení v bodě II. výroku, a to o částku spočívající v jízdném a náhradě za ztrátu času, neboť toto vyúčtování neměl soud při vyhlášení rozsudku k dispozici. Za účelem hospodárnosti řízení soud do znění rozsudku vtělil přiznanou vyšší částku nákladů řízení-nechť je toto bráno jako doplňující usnesení k náhradě nákladů řízení, jež je svou povahou rozhodnutím procesním, nikoli hmotně právním a bylo by neekonomické k vyhlášenému rozsudku vydávat doplňující usnesení, když žalobce má na vyúčtované náklady právo, jak vyplývá z níže uvedeného odůvodnění o nákladech řízení.

Před soudem byly provedeny listinné důkazy:

1) Č.l. 8-9: doplnění přihlášky do insolvence ze 04.12.2011, příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 02.09.2011 č.j. 063 EX 1243/10-18 s doložkou PM 24.09.2011

2) Č.l. 12-21: exekuční příkaz ze dne 15.11.2010 č.j. 063 EX 1243/10-3 s doložkou právní moci 17.01.2011, doručenky JUDr. Jiřímu Suškovi a Martinu Felcmanovi, přípis exekutora JUDr. Ondřeje Mareše, LL.M. ze dne 25.08.2011 ohledně zaslání znaleckého posudku ve věci 124 EX 3197/08-85, Usnesení OS v Teplicích č.j. 48 EXE 1004/2010-7 ze dne 10.06.2010 o nařízení exekuce s doložkou právní moci 02.02.2011, 2x výpis z KN pro obec Litvínov, k.ú. Horní Litvínov, LV č. 5777 na dlužníky Ivetu Felcmanovou a Martina anonymizovano , Usnesení JUDr. Ondřeje Mareše, LL.M. o určení ceny nemovitosti ve věci 124 EX 3197/08-84 ze dne 25.08.2011 na částku 221.000,00 Kč (KSUL 45 INS 17756/2011)

3) Částí protokolu ze zvl. PJ ze dne 17.01.2012:

4) Přihláškou P15 věř.č. 14-žalovaného ze 07.11.2011 a doplněním z 05.12.2011

5) Rozsudkem Krajského soudu v Praze rozsudkem č.j. 38 ICm 2703/2011-21 z 09.03.2012

Právní zástupce žalobce prohlásil, že činí nesporným existenci zápisu exekutorského zástavního práva v katastru nemovitostí ve prospěch žalovaného, napadl pouze jeho platnost a faktickou existenci.

Po zhodnocení provedených důkazů (§132 o.s.ř.), dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

Žalovaný JUDr. Vladimír Plášil vymáhal jako exekutor Exekutorského úřadu pro Prahu 7 ve prospěch oprávněné Ivety Felcmanové, bytem Milešov 3, pohledávku 5.950,00 Kč s přísl., celkem 12.070,00 Kč. Žalovaný vydal dne 15.11.2010 pod č.j. 063 EX 1243/10-3 exekuční příkaz na nařízení exekuce zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitosti povinného pro částku 19.870,00 Kč, což v sobě zahrnuje jistinu, vymáhanou pro oprávněnou ve výši 5.950,00 Kč, náklady právního zastoupení v exekučním řízení 6.120,00 Kč, odměnu exekutora včetně DPH ve výši 3.600,00 Kč, náhradu hotových výdajů exekutora ve výši 4.200,00 Kč. Usnesení nabylo právní moci dne 17.01.2011 a exekutorské zástavní právo bylo následně zapsáno v katastru nemovitostí. Dle usnesení č.j. 124 EX 3197/08-84 ze dne 25.08.2011, vydaného exekutorem JUDr. Ondřejem Marešem, LL.M. byla určena cena nemovitostí na částku 221.000,00 Kč. Z výpisu z katastru nemovitostí pro obec Litvínov, k.ú. Horní Litvínov na LV č. 5777, vyhotoveného Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Most dne 04.12.2011 vyplývá, že na tomto LV je zapsáno více exekučních příkazů prodejem nemovitostí. Insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení dlužníkem Martinem Felcmanem 03.10.2011. Úpadek byl zjištěn a oddlužení bylo povoleno dne 10.10.2011. Žalovaný jako věřitel č. 14 podal přihlášku pohledávky P15 dne 07.11.2011 a doplnil ji 05.12.2011 doručením výpisu z katastru nemovitostí se zápisem exekutorského zástavního práva.

Podle ustanovení § 191 odst.1 z.č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále jen IZ) ve znění před 31.3.2011, dlužník a insolvenční správce mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek. Jednotliví věřitelé toto právo nemají.

Podle § 47, odst. 1 zák.č. 120/2001 Sb.-exekutor poté, co mu bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce, posoudí, jakým způsobem bude exekuce provedena, a vydá nebo zruší exekuční příkaz ohledně majetku, který má být exekucí postižen. Exekučním příkazem se rozumí příkaz k provedení exekuce některým ze způsobů uvedených v tomto zákoně. Exekutor je povinen v exekučním příkazu zvolit takový způsob exekuce, který není zřejmě (KSUL 45 INS 17756/2011) nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše závazků povinného a ceny předmětu, z něhož má být splnění závazků povinného dosaženo.

Podle § 58, odst. 1 zák.č. 120/2001 Sb.-exekuci lze provést jen způsoby uvedenými v tomto zákoně. Zajistit majetek k provedení exekuce lze nejvýše v rozsahu bezpečně postačujícím k uhrazení vymáhané pohledávky, jejího příslušenství včetně příslušenství, které se pravděpodobně stane splatným po dobu trvání exekuce, pravděpodobných nákladů oprávněného a pravděpodobných nákladů exekuce.

Podle § 69a, odst. 1 zák.č. 120/2001 Sb.-je-li to účelné pro provedení exekuce, může exekutor na nemovitostech povinného zřídit exekutorské zástavní právo.

Podle § 5 písm. a) zák.č. 182/2006 Sb., insolvenční řízení spočívá zejména na těchto zásadách: insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů.

Po právním posouzení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

Provedeným listinným dokazováním bylo prokázáno, že na nemovitosti č.p. 2019 zapsané pro obec Litvínov, k.ú. Horní Litvínov na LV č. 5777 Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Most má k bytu č. jednotky 2019/58 na parc.č. 126/68 spoluvlastnický podíl 2167/357803 dlužník Martin Felcman a že hodnota tohoto spoluvlastnického podílu byla odhadnuta na částku 221.000,00 Kč. Byt byl zatížen exekutorským zástavním právem pro vymožení pohledávky oprávněné Ivety Felcmanové, žalovaného exekutora JUDr. Vladimíra Plášila a pro další exekuce, přičemž Iveta Felcmanová podala svou přihlášku pohledávky P17 do tohoto insolvenčního řízení jako věřitelka č. 16, a to jako přihlášku nezajištěnou na částku 5.950,00 Kč z titulu náhrady nákladů řízení dle rozsudku Okresního soudu v Teplicích č.j. 21 C 77/2006-32 ze dne 01.07.2009. Účastníci tyto skutečnosti nerozporovali; přihlášená pohledávka byla insolvenčním správcem zjištěna, avšak bylo na přezkumném jednání dne 17.01.2012 popřeno právo zajištění s odůvodněním, že zpeněžení nemovitosti pro pohledávku oprávněného ve výši 12.070,00 Kč se jeví jako nevhodné, neúčelné a příliš nákladné vzhledem k hodnotě ceny nemovitosti (s odkazem na § 47 odst. 1 zák.č. 120/2001 Sb.). Žalobce má za to, že zástavní právo, zřízené jednostranným úkonem bylo zřízeno k bagatelní pohledávce a tím mohlo dojít k nedovolenému zvýhodnění některého z účastníků a nespravedlivému poškození ostatních účastníků v insolvenčním řízení s odkazem na § 5 písm. a) IZ).

Šlo tedy o právní posouzení otázky, zda bylo možné za popsaného skutkového stavu zřídit exekutorské zástavní právo k bagatelní pohledávce oprávněné i bagatelní pohledávce exekutora na nemovitosti, jejichž hodnota mnohonásobně tyto pohledávky převyšuje a navíc, zda takto bylo možné postupovat pomocí jednostranného právního úkonu, jakým je exekutorský příkaz, proti němuž není přípustné odvolání. Nelze nijak klást k tíži žalovanému, že proti tak závažnému rozhodnutí, jako je exekuční příkaz, nepřipouští zákon odvolání. Přitom jde o rozhodnutí, které může podstatným způsobem zasáhnout do majetkových (KSUL 45 INS 17756/2011) poměrů dlužníka (povinného), např. právě zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitostech dlužníka. Právě proto je kladena na exekutory taková tíha odpovědnosti, aby jako osoby právně vzdělané dokázaly nejen formálně právně, ale i spravedlivě zvážit, zda jejich nezměnitelné a nevratné rozhodnutí nepoškodí dlužníka a neuvrhne ho do ještě větších finančních a potažmo i sociálních životních problémů. V posuzovaném případě je sice pravdou, že na nemovitosti dlužníka vázlo již vícero exekucí, ovšem princip u každé z exekucí zůstává stejný a je vyjádřen ve výše uvedeném § 47, odst. 1 zák.č. 120/2001 Sb., tedy že Exekutor je povinen v exekučním příkazu zvolit takový způsob exekuce, který není zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše závazků povinného a ceny předmětu, z něhož má být splnění závazků povinného dosaženo a zejména v § 58, odst. 1 téhož zákona- Exekuci lze provést jen způsoby uvedenými v tomto zákoně. Zajistit majetek k provedení exekuce lze nejvýše v rozsahu bezpečně postačujícím k uhrazení vymáhané pohledávky, jejího příslušenství včetně příslušenství, které se pravděpodobně stane splatným po dobu trvání exekuce, pravděpodobných nákladů oprávněného a pravděpodobných nákladů exekuce . Žalovaný znal veškeré příslušenství, tedy náklady, které mohou v exekuci vzniknout a vznikly a jeho pohledávka za povinným včetně pohledávky oprávněné činily kompletně pouze částku 19.870,00 Kč oproti hodnotě zastaveného majetku cca 221.000,00 Kč dle znaleckého posudku. Navíc oprávněná (zde věř.č. 16) v insolvenčním řízení právo zajištění neuplatnila, takže v požadavku práva ze zajištění zůstal žalovaný osamocen s částkou 7.800,00 Kč oproti hodnotě nemovitého majetku 221.000,00 Kč. Za tohoto stavu se jeví soudu postup exekutora v rozporu s § 47 odst. 1 a § 58, odst. 1 zák.č. 120/2001 Sb. ve spojení s § 5 písm. a) zák.č. 182/2006 Sb.

Z výše uvedených důvodů soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v bodě II. výroku rozsudku podle 137 odst. 1 ve spojení s 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Insolvenční správce jako žalobce měl ve věci plný úspěch a své náklady vyúčtoval na částku 12.874,03 Kč, spočívající v odměně za zastoupení v jednom stupni podle § 8 vyh.č. 484/2000 Sb. (9.000,00 Kč + 20% DPH, tj. celkem 10.800,00 Kč), 3 x režijní paušál dle § 13 odst. 1 a 3 vyhl.č. 177/1996 Sb. po 300,00 Kč za jeden úkon (900,00 Kč + 20% DPH, celkem 1.080,00 Kč), 1 x jízdné na trase Děčín-Ústí n.L.-Děčín (186,00 Kč plus 20% DPH, celkem 223,20 Kč), 1 x jízdné na trase Děčín-Ústí n.L.-Děčín (198,00 Kč plus 20% DPH, celkem 290,83 Kč), náhrada za ztrátu času v trvání 4 půlhodin po 100,00 Kč (400,00 Kč + 20% DPH, celkem 480,00 Kč).

V bodě III. výroku rozsudku soud rozhodl podle § 2 odst. 3, věta první zák.č. 549/1991 Sb., podle něhož je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Exekutorovi zákon osvobození od placení soudního poplatku nepřiznává, proto došlo k tzv. přenosu poplatkové povinnosti na /ve sporu neúspěšného/ žalovaného. (KSUL 45 INS 17756/2011)

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soud v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Ústí nad Labem dne 19.06.2012 JUDr. Jaroslava Mištová v. r. soudkyně Za správnost vyhotovení: Petra Konopásková