45 ICm 3844/2013
Číslo jednací: 45 ICm 3844/2013-110 (KSHK 45 INS 32352/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr Monikou Marčišinovou v právní věci žalobkyně: Mgr. Irena Jonáková, se sídlem Horní 14, 580 01 Havlíčkův Brod, insolvenční správkyně dlužníka LINNEA-zevos, s. r. o., IČO 259 22 751, právně zastoupena: JUDr. Slavomírem Korečkem, advokátem, se sídlem Horní 2002, 280 02 Havlíčkův Brod, proti žalovanému: LAINYKEO, s. r. o., IČO 290 49 652, Šimkova 1223, 500 03 Hradec Králové, právně zastoupen: Mgr. Petrem Leinem, advokátem, se sídlem Václavské náměstí 799/48, 110 00 Praha 1, o určení neúčinnosti právního úkonu

takto:

I. Žaloba ve znění, aby soud určil, že nájemní smlouva ze dne 11. 11. 2010 uzavřená mezi pronajímatelem LAINYKELO, s. r. o. a nájemcem LINNEA-zevos, s. r. o. jejímž předmětem byl nájem budovy č. p. 273 na pozemku č. parc. st. 349, pozemku č. parc. st. 349 o výměře 456 m2, zastavěná plocha a nádvoří, pozemku č. parc. 1026/1 o výměře 4 234 m2 trvalý travní porost a pozemku č. parc. 1026/2 o výměře 3 283 m2 trvalý travní porost, které jsou zapsány na LV 536 obec a k. ú. Sobiňov, je neplatná, eventum je neúčinná, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 30.220 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou doručenou Krajskému soudu v Hradci Králové dne 7. 11. 2013 domáhala určení neplatnosti eventum neúčinnosti nájemní smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a žalovaným ze dne 11. 11. 2010. Dne 10. 11. 2010 uzavřela společnost dlužníka se isir.justi ce.cz

žalovaným kupní smlouvu, kterou dlužník převedl do vlastnictví žalovaného nemovitosti v k. ú Sobiňov zapsány v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Havlíčkův Brod, zapsané na listu vlastnictví č. 536. Kupní cena sjednaná ve výši 2.920.250 Kč podle vyjádření žalovaného, měla být uhrazena dle ujednání v samostatných platebních podmínkách tak, že společnost žalovaného převzala za dlužníka závazek vůči České spořitelně, a. s. splácet úvěry v celkové výši 2.343.729,72 Kč. Žalovaný uhradil na účet dlužníka dne 6. 5. 2011 částku 500.000 Kč a žalovaný a dlužník uzavřeli dne 26. 9. 2012 vzájemný zápočet č. 12/2012 na částku 76.520,28 Kč a to jako zápočet pohledávky kupující společnosti za nezaplacené nájemné. Dlužník a žalovaný po uzavření kupní smlouvy uzavřeli smlouvu o nájmu nemovitosti bez uvedení data podpisu stran, podle které žalovaný prohlásil, že vlastní, resp. bude vlastnit nemovitosti uvedené v kupní smlouvě a žalovaný tímto pronajímá uvedené nemovitosti společnosti dlužníka za nájemné ve výši 2.400.000 Kč ročně, tedy 200.000 Kč měsíčně. Podle protokolu o předání nemovitostí do nájmu, který není opatřen datem, byly nemovitosti předány nájemci. Dohodou o ukončení nájmu měl být nájemní vztah ukončen ke dni 31. 10. 2012. V dohodě o ukončení nájmu je uvedeno, že nájemní smlouva byla uzavřena dne 11. 11. 2010. Podle žalobkyně je nájemní smlouva neplatná a neúčinná. Neplatnost je dána ust. § 37 obč. zák., podle kterého musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, srozumitelně a určitě, jinak je neplatný. Neplatný je také právní úkon, který se svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo odporuje dobrým mravům. Nájemní smlouva je neplatná, neboť kupní smlouva je neplatná a neúčinná a nebylo tedy možné platně uzavřít nájemní smlouvu. Ani jedna ze stran smlouvy neměla ve skutečnosti vůli plnit své povinnosti, tedy prodávající převést své vlastnické právo na kupujícího se všemi atributy včetně práva nemovitosti užívat a kupující neměl v úmyslu koupené nemovitosti převzít a zaplatit za ně sjednanou cenu. Ujednání o výši nájemného je neplatné, neboť výrazně převyšuje nájemné místně obvyklé. Žalobkyně poukázala na výpisy z obchodních rejstříků dlužníka a žalovaného, kde v době uzavření kupní a nájemní smlouvy byli zapsáni u dlužníka jednatelé Tomáš Vodrážka a Viktor Salivar a u žalovaného byla jednatelkou Mgr. Markéta Nečasová, která pracovala v advokátní kanceláři Všetečka & Seifert a spol., která byla ke dni 10. 11. 2010 společníkem žalovaného. Advokátní kancelář poskytovala právní služby společnosti dlužníka, což dokládají faktury v účetnictví dlužníka. V té době měla společnost žalovaného sídlo jako advokátní kancelář zastupující dlužníka. Současný jednatel žalovaného Pavel Tříska měl v roce 2011 nastoupit u společnosti dlužníka jako účetní v zaměstnaneckém poměru. K tomu nedošlo a na základě dohody o provedení práce zde pracovala dcera Pavlína Třísková a Pavel Tříska vykonával dohled nad prováděnou prací a byl seznámen s chodem společnosti dlužníka. Žalovaný v současnosti má sídlo Šimkova v Hradci Králové, což je adresa bývalého jednatele žalovaného Tomáše Seiferta a adresa JUDr. Josefa Seiferta, který ověřil pravost podpisu jednatelky Mgr. Nečasové na kupní smlouvě a podle razítka připravil nájemní smlouvu. Nemovitosti v současné době užívá společnost LINNEA machine production, s. r. o., která má stejné sídlo v ulici Šimkova 1223/2a v Hradci Králové a jednatelem je Pavel Tříska a společníkem Tomáš Vodrážka. Podle žalobkyně lze učinit závěr, že obě smluvní strany nájemní smlouvy naplňují znaky osob vzájemně blízkých, žalobkyni není známo, na základě jakých podmínek smluvní strany sjednaly nájemné ve výši 2.400.000 Kč ročně. V insolvenčním řízení vedeném před Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 45 INS 2474/2009 předložil dlužník s vyjádřením znalecký posudek znalce Zdeňka Jedličky, který stanovil obvyklé roční nájemné na částku 852.000 Kč. Výše nájemného je dle žalobkyně v rozporu s dobrými mravy a také bylo sjednáno úmyslně příliš vysoké, aby mohlo být započítáno na kupní cenu nemovitosti. Z kupní smlouvy, smlouvy o nájmu nemovitostí a protokolu o předání a převzetí nemovitostí do nájmu je patrné, že listiny vznikly současně, resp. v blízké časové souvislosti a návaznosti. Dlužník nemovitost prodal, ale okamžitě uzavřel nájemní smlouvu a nadále nemovitosti užíval a zavázal se hradit nájemné v částce 200.000 Kč měsíčně. Nelze přehlédnout, že nájemné je zjevně nepřiměřeně vysoké. Neplatnost těchto úkonů kupní smlouvy a nájemní smlouvy je podle žalobkyně evidentní, když dlužník prodá své nemovitosti za cenu necelých 3 milionu, neobdrží faktické plnění za prodej, je proveden fiktivní zápočet za převzetí závazku jinému věřiteli a obratem se zaváže hradit za užívání převedených nemovitostí částku, která po 14 měsících nájemného vztahu odpovídá kupní ceně za nemovitosti. Toto jednání zkrátilo možnost uspokojení věřitelů a zvýhodnilo žalovaného, který obdržel majetek bez protiplnění. Smluvní strany byly osobami blízkými a právní úkon učinily v úmyslu zkrátit uspokojení ostatních věřitelů. V roce 2009 a 2012 byly podány na dlužníka insolvenční návrhy, dlužník měl v rozhodném období více věřitelů a osoby jednající za účastníky byly srozuměny s tímto následkem vzhledem ke vzdělání a odbornosti. Po poučení soudem dle ust § 118a občanského soudního řádu (dále o. s. ř.) žalobkyně sdělila, že neúčinnost právního úkonu nájemní smlouvy podléhá ust. § 240 a § 242 insolvenčního zákona, neboť mezi stranami smlouvy nedošlo k náležitému protiplnění a cílem uzavření kupní smlouvy a nájemní smlouvy bylo zjevně vyvedení předmětných nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka a lze mít za to, že právě tyto úkony vedly ke způsobení úpadku dlužníka. Žalovaný se k žalobě písemně vyjádřil a uvedl, že úvaha žalobkyně o tom, že strany kupní smlouvy jsou ve vztahu osobami blízkými, je nesprávná. Poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 2192/2001, ve kterém soud konstatuje, že i právnické osoby mohou být ve vztahu blízkých osob v případě, kdy strana prodávající je zároveň účastna na straně kupující společnosti jako její statutární orgán (člen statutárního orgánu). Tento případ v dané věci nenastal. Nájemné bylo stanoveno v nájemní smlouvě na základě dohody stran na základě běžné obchodní praxe, neboť bylo sjednáno degresivní formou. Úvodní platby nájemného měly napomoct žalovanému hradit převzaté úvěrové závazky za dlužníkem u České spořitelny, a. s., neboť s ohledem na celosvětovou krizi v dané době se dlouhodobé splácení zdálo důvodně rizikovým, a to s postupným snižováním výše nájemného. Tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný neuhradil za dlužníka závazky v souvislosti s úhradou kupní ceny, není pravdivé, protože žalovaný, v platebních podmínkách ze dne 10. 11. 2010 ke kupní smlouvě, se zavázal k úhradě závazku dlužníka z úvěrové smlouvy ze dne 3. 8. 2007 a závazku z úvěrové smlouvy ze dne 26. 3. 2010 a to v celkové výši 2.343.729,72 Kč. Závazek z úvěrové smlouvy č. 0330322459 ze dne 26. 3. 2010 zcela uhradil a závazek z úvěrové smlouvy č. 0286241159 ze dne 3. 8. 2007 stále splácí. Není tedy pravdivé tvrzení o tom, že žalovaný nemá vůli uhradit kupní cenu. Žalovanému nebylo známo, že by dlužník měl v době uzavření smlouvy splatné pohledávky věřitelů, které by nebyl schopen hradit. Není si vědom žádného právního jednání s dlužníkem, které by bylo vzporu se zákonem nebo vybočovalo z běžné obchodní praxe. Jednatel žalovaného, svědek Pavel Tříska, soudu uvedl, že nebyl účastníkem smlouvy o nájmu, do funkce jednatele nastoupil až v roce 2012. S jednatelem dlužníka Tomášem Vodrážkou uzavíral dohodu o ukončení nájmu ze dne 29. 10. 2012. V té době společnost dlužníka již ukončovala svoji činnost v pronajatých prostorách, poté areál pronajal společnosti LINNEA machine production, s. r. o. V této společnosti působí svědek jako jednatel. Nevěděl, zda bylo nájemné dlužníkem hrazeno a zda byl dluh na nájemném. V současnosti neeviduje společnost žalovaného žádné dluhy za dlužníkem. Připustil, že v roce 2012 jeho dcera byla na brigádě ve společnosti dlužníka v administrativě, sám uvažoval o tom, že nastoupí do pracovního poměru jako ekonom, ale našel si jinou práci.

Svědek Tomáš Vodrážka uvedl, že působí jako jednatel společnosti dlužníka, potvrdil, že uzavřel a podepsal smlouvu o nájmu nemovitostí, které prodal žalovanému dne 10. 11. 2010. Smlouvu sepisoval advokát JUDr. Seifert nebo JUDr. Všetečka. Na výši nájemného se strany smlouvy dohodly a to na částku 2.400.000 Kč ročně, 200.000 Kč měsíčně s tím, že nájemné bude hrazeno dle schopností společnosti dlužníka s předpokladem, že se zaplatí i do budoucna, kdyby se společnost dlužníka dostala do finančních potíží. Nájemné bylo hrazeno dle dohody, až ke konci se nějaké splátky nezaplatily. K ukončení nájmu došlo v souvislosti s ukončením činnosti společnosti dlužníka. V době uzavření nájemní smlouvy společnost dlužníka v úpadku nebyla, řádně hospodařili a vyráběli, měli v té době velké zakázky a výše nájemného neměla dopad na finanční plnění vůči věřitelům. Do úpadku se společnost dostala až v roce 2012 následkem sporu se společností z Itálie a exekučním řízením. S Pavlem Třískou, který je jednatelem žalovaného se seznámil až po prodeji nemovitostí žalovanému, měl nastoupit na místo účetního, k tomu nakonec nedošlo. Dcera Pavla Třísky pracovala ve společnosti dlužníka. K návrhu právních zástupců soud pro účely důkazního řízení použil výslech Mgr. Markéty Nečasové, který byl proveden v řízení o neplatnost kupní smlouvy pod sp. zn. 45 ICm 3843/2013. Svědkyně vypověděla, že v době uzavření kupní a nájemní smlouvy působila jako jednatelka společnosti žalovaného a také byla zaměstnancem advokátní kanceláře Všetečka & Seifert, pracovala jako koncipientka. Zaměstnavatel ji pověřil k uzavření kupní i nájemní smlouvy. Jednání ohledně smluv se nezúčastnila, pouze je podepsala. Nájemné bylo sjednáno dohodou. Při uzavření smluv svědkyně neměla informace o tom, že by byla společnost dlužníka v úpadku, smlouvy byly po právní stránce správné. Nevěděla, zda dlužník pravidelně platil dohodnuté nájemné, nějaký dluh měl a byl upomínán. Soud provedl důkazy listinami k návrhu stran sporu a to kupní smlouvou uzavřenou dne 10. 11. 2010 mezi prodávajícím LINNEA-zevos, s. r. o. zastoupen Tomášem Vodrážkou a kupujícím LAINYKELO, s. r. o. zastoupen Mgr. Markétou Nečasovou, předmětem které byly nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. 536 v obci a k. ú Sobiňov, za kupní cenu 2.920.250 Kč. Podle smlouvy o nájmu nemovitostí, kterou uzavřela společnost žalovaného v zastoupení Mgr. Markétou Nečasovou jako pronajímatel a společnost dlužníka v zastoupení Tomášem Vodrážkou jako nájemce uzavřené dne 11. 11. 2010 přenechává pronajímatel nemovitosti zapsané jako stavby provozních objektů průmyslového areálu zapsané na LV č. 536 do nájmu nájemci na dobu neurčitou, počínaje dnem podpisu smlouvy a potvrzením protokolu o odevzdání a převzetí nemovitosti za účelem provozování výroby strojů, zámečnictví, kovoobráběčství, jejich skladování a transport. Za pronájem všech pronajatých věcí se sjednává nájemné v celkové výši 2 400.000 Kč za rok, měsíčně 200.000 Kč. Nájemné je splatné v pravidelných měsíčních splátkách počínaje ode dne účinnosti smlouvy na účet pronajímatele vždy do 20. dne kalendářního měsíce, počínaje prosincem 2010. Dne 11. 11. 2010 byl vyhotoven protokol o předání a převzetí nemovitých věcí do nájmu. Podle dodatku ke smlouvě o nájmu ze dne 3. 1. 2012 byla dohodnuta úprava nájemného a vzhledem k tomu, že nájemce musí hradit závazky spojené se zajištěním jeho plnění vůči odběratelům a to tak, že nájemné za I. pololetí roku 2012 nebude účtováno a nájemné za 2. čtvrtletí roku 2012 bude sjednáno v samostatné dohodě. Dohodou ze dne 29. 10. 2012 byl ukončen nájem nebytových prostor. Podle výpisu z obchodního rejstříku společnosti žalovaného, byl v době uzavření nájemní smlouvy jednatelka Mgr. Markéta Nečasová, společníkem byla Advokátní kancelář Všetečka & Seifert a spol. Podle výpisu z obchodního rejstříku společnosti dlužníka v době uzavření nájemní smlouvy vykonávali funkci jednatelů Viktor Salivar a Tomáš Vodrážka.

Podle výpisu z obchodního rejstříku Advokátní kanceláře Všetečka & Seifert a spol. veřejná obchodní společnost zapsaná 12. 6. 2002 a vymazaná 6. 2. 2012, statutárním orgánem-společníkem byl zapsán od 8. 9. 2004 do 6. 2. 2012 JUDr. Jiří Všetečka a od 1. 1. 1997 do 6. 2. 2012 JUDr. Josef Seifert. Z trestního spisu Policie ČR, Krajské ředitelství policie Kraje Vysočina, územní odbor Havlíčkův Brod byl proveden důkaz záznamem o zahájení úkonů trestního řízení ve věci LINNEA-zevos, s. r. o. pro poškození věřitele a způsobení úpadku a to jednatelem Tomášem Vodrážkou, který jako jednatel společnosti uzavřel kupní smlouvu se společností LAINYKELO, s. r. o. a převedl vlastnické právo k průmyslovému areálu, aniž by za tento majetek obdržel přiměřené protiplnění. V řízení byl vypracován znalecký posudek. Znaleckým a oceňovacím ústavem, s. r. o. k ocenění nemovitostí zapsaných na LV č. 536 k. ú Sobiňov k datu kupní smlouvy. Obvyklá cena nemovitostí byla stanovena na částku 4.900.000 Kč, obvyklé nájemné bylo stanoveno na částku 377.000 Kč ročně. Ke znaleckému posudku znalce Jaroslava Novotného se znalecký ústav vyjádřil tak, že výpočet dle cenového předpisu byl správný. V posudku znalec určil administrativní cenu, která je pro účely převodu nemovitosti nevhodná. Tomáš Vodrážka, který vypověděl před Policií ČR, ve výslechu uvedl, že hlavním důvodem prodeje nemovitostí bylo zbavit se zátěže úvěrů vůči České spořitelně, a. s. Po převodu nemovitostí splácela úvěry České spořitelně, a. s. společnost LAINYKELO, s. r. o. Cena nemovitostí, kterou stanovil znalec v době prodeje, byla obvyklá a odpovídala reálné ceně areálu. Připustil, že v době prodeje nemovitostí měla společnost závazky vůči věřitelům, které nebyly splatné, a odmítl, že by společnost byla v úpadku. Areál byl využíván společností dlužníka až do podání insolvenčního návrhu, tedy do ledna 2013. Neuměl se přesně vyjádřit, zda bylo žalovanému nájemné uhrazeno, připustil, že v části mohlo být nájemné započteno. Účetní doklady předal žalobkyni po rozhodnutí o úpadku. Usnesením ze dne 30. 9. 2014 byla trestní věc podezření ze spáchání přečinu věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a) odst. 3 trestního zákoníku odložena. Z insolvenčního spisu vedeného Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 45 INS 3252/2012 provedl soud důkaz návrhem, dlužníka na zahájení insolvenčního řízení, který byl doručen soudu dne 20. 12. 2012. V návrhu je konstatováno, že dlužník je v úpadku, je v platební neschopnosti, neboť není schopen plnit peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. V majetku dlužníka se nachází rozpracovaná výroba ve výši 5,2 milionu Kč a stáčecí zařízení v hodnotě 833.000 Kč. Nevlastní žádný movitý ani nemovitý majetek a podniká v pronajatých prostorách. Účet dlužníka byl zablokován rozhodnutím soudního exekutora Mgr Jaroslava Kocince, LL.M. na základě rozhodnutí Okresního soudu v Havlíčkově Brodě č. j. 32 EXE 786/2012 ze dne 25. 6. 2012 o nařízení exekuce na majetek dlužníka. K návrhu byl připojen seznam pohledávek dlužníka k 30. 11. 2012 ve výši 25.064.808 Kč a seznam závazků k 30. 11. 2012 celkem ve výši 21.138.386 Kč. Podle seznamu majetku dlužník vyčíslil majetek ve výši 6.070.780 Kč a také připojil soupis probíhajících soudních sporů. Usnesením ze dne 22. 3. 2013 soud rozhodl o úpadku dlužníka, prohlásil na majetek dlužníka konkurz a ustanovil insolvenční správkyni Mgr. Irenu Jonákovou. V průběhu přezkumného jednání dne 21. 5. 2013 bylo konstatováno, že se do insolvenčního řízení přihlásilo 45 věřitelů se závazky ve výši 14.689.798,29 Kč. Dne 4. 5. 2009 podal Krajskému soudu v Hradci Králové navrhovatel SIA ,,LIELBATAS AVOTS společnost se sídlem Ganibu iela 1/3 Liepaja Lotyšsko insolvenční návrh a navrhoval, aby soud rozhodl o úpadku dlužníka LINNEA-zevos, s. r. o. Navrhovatel tvrdil, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 10.610.063 Kč ze smlouvy, kterou uzavřeli dne 15. 6. 2007 a kterou se dlužník zavázal prodat navrhovateli technologické zařízení na výrobu nápojů. Dlužník s návrhem nesouhlasil s tvrzením, že pohledávka navrhovatele neexistuje a dlužník sám má za navrhovatelem splatné závazky. Tvrzení o úpadku odmítl s tím, že nemá žádné splatné závazky za věřiteli. Usnesením ze dne 25. 9. 2009 sp. zn. 45 INS 2474/2009 soud řízení zastavil z důvodu zpětvzetí návrhu navrhovatelem. Dne 1. 10. 2012 podal dlužník insolvenční návrh, ve kterém konstatoval, že je v úpadku, má víc věřitelů a navrhoval prohlásit na majetek konkurz. Usnesením ze dne 30. 11. 2012 sp. zn. 45 INS 23918/2012 soud odmítl návrh na zahájení insolvenčního řízení pro vady. Podle ust. § 235 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. v platném znění insolvenční zákon (dále IZ) neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. Podle odst. 2 neúčinnost dlužníkových právních úkonů se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen odpůrčí žaloba). Podle ust. § 236 odst. 1 IZ neúčinností právního úkonu není dotčena jeho platnost, v insolvenčním řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty. Není-li možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada (odst. 2). Podle ust. § 239 odst. 1 IZ odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty, jde o incidenční spor. Insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě do 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne. Žalobkyně v žalobě označila nájemní smlouvu uzavřenou mezi dlužníkem a žalovaným jako neúčinný právní úkon bez přiměřeného protiplnění podle ust. § 240 insolvenčního zákona, neboť mezi stranami smlouvy nedošlo k náležitému protiplnění a cílem uzavření kupní nájemní smlouvy bylo vyvedení nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka a tyto úkony vedly ke způsobení úpadku dlužníka. Podle ust. § 240 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále IZ) právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku (odst. 2) právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby (odst. 3). Podle odst. 4 právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není a) plnění uložené právním předpisem, b) příležitostný dar v přiměřené výši, c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti nebo d) právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že je dlužník v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka.

Podle ust. § 242 odst. 1 IZ odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám. Podle odst. 2 má se za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, byl dlužníkův úmysl této osobě znám. Úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení. V průběhu řízení soud opakovaně poučil zástupce žalobkyně o povinnosti tvrzení a zejména důkazní dle ust. § 118a občanského soudního řádu (dále o. s. ř.). V části tvrzení žalobkyně o tom, že nájemní smlouva je neúčinná dle ust. § 240 IZ, protože se jedná o právní úkon bez přiměřeného protiplnění, žalobkyně neprokázala, že tento úkon byl učiněn v době, kdy byl dlužník v úpadku nebo že by tento úkon vedl k úpadku dlužníka. V řízení bylo pouze potvrzeno současným jednatelem žalovaného Pavlem Třískou, že kupní cena za nemovitosti byla v části 76.520,28 Kč započtena na pohledávky z titulu nezaplaceného nájemného. Ze smlouvy lze zjistit pouze, že strany smlouvy sjednali nájemné ve výši 200.000 Kč měsíčně, ale zda toto nájemné bylo skutečně dlužníkem zaplacené, případně zda a jaký byl dluh na nájemném, v řízení tvrzeno ani prokázáno nebylo. Svědek Tomáš Vodrážka připustil, že na nájemném byl dluh, v jaké výši nevěděl a odkázal na účetnictví, které předal žalobkyni. Žalobkyně v průběhu řízení tvrdila, že v osobách jednatelů a společníků společnosti dlužníka a žalovaného shledává naplnění skutkové podstaty osob blízkých s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky 21 Cdo 2192/2001. Žalobkyně vychází z informací z obchodních rejstříků obou společností a tvrdila, že žalovaného při podpisu kupní smlouvy zastupovala Mgr. Nečasová v té době jednatelka žalovaného a zaměstnankyně advokátní kanceláře v té době Všetečka & Seifert a spol. a společnost dlužníka zastupoval jednatel Tomáš Vodrážka. Advokátní kancelář obě společnosti zastupovala při uzavření kupní smlouvy a společnost žalovaného měla v té době sídlo shodné s kanceláří žalovaného. Podle ust. § 116 obč. zák. (ve znění účinném do 31. 12. 2013) osobou blízkou je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel, jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Soudní judikatura se v posouzení osoby blízké ustálila v závěrech, že právnická osoba se považuje za osobu blízkou dlužníku, který je fyzickou osobou, je-li dlužník jejím statutárním orgánem (členem), jakož i tehdy, je-li dlužník společníkem, členem nebo zaměstnancem této právnické osoby a současně, kdyby důvodně pociťoval újmu, kterou utrpěla právnická osoba jako újmu vlastní (R 53/2004). Fyzické osoby, které činí jménem právnické osoby právní úkony, jsou i z hlediska § 196a obchod. zák. osobami blízkými této právnické osobě (rozsudky NS ČR 29 Cdo 4822/2008, 29 Cdo 3301/2012). Okolnost, že právnické osoby mají stejného právního zástupce, který je zároveň společníkem jedné z nich a uzavřou kupní smlouvu, z nich ještě nedělá osoby, jež jsou si navzájem blízké. Z citované judikatury pak vyplývá, že názor, podle kterého je společnost s ručením omezeným považována za osobu blízkou jiné společnosti s ručením omezeným jen proto, že mají stejného právního zástupce a jednatelka žalovaného je zaměstnancem této kanceláře, je i společníkem žalovaného, není správný. Ani tvrzení o tom, že současný jednatel žalovaného Pavel Tříska se měl v době uzavření smlouvy ucházet o místo zaměstnance, nezakládá podstatu osoby blízké. Lze tedy shrnout, že žalobkyně neprokázala, že v době uzavření nájemní smlouvy byl dlužník v úpadku, nebo že by tento úkon vedl k úpadku dlužníka. Rovněž nebylo prokázáno, že by obě společnosti tímto úkonem úmyslně zkrátili věřitele dlužníka.

Soud se také zabýval otázkou neplatnosti kupní smlouvy dle ust. § 37 a 39 obč. zák. Podle ust. § 37 odst. 1 obč. zák. musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný. Podle odst. 2 je právní úkon, jehož předmětem je plnění nemožné, neplatný. Podle ust. § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Žalobkyně také tvrdila, že dlužník a žalovaný uzavřeli současně s kupní smlouvou i smlouvu nájemní, ve které se dlužník zavázal hradit nájemné, jehož roční výše byla skoro stejná jako kupní cena. Výše nájemného je v rozporu s dobrými mravy i vhledem ke znaleckému posudku znalce Zdeňka Jedličky, který stanovil roční nájemné na částku 852.000 Kč. Lze připustit, že nájemné uvedené v nájemní smlouvě je v rozporu s výší nájemného dle znaleckého posudku znalce Zdeňka Jedličky i dle Znaleckého a oceňovacího ústavu, s. r. o., který uvedl obvyklou výši nájemného v částce 377.000 Kč ročně. Podle ust. § 671 odst. 1 obč. zák. nájemce je povinen platit nájemné podle smlouvy, jinak nájemné obvyklé v době uzavření smlouvy s přihlédnutím k hodnotě pronajaté věci a způsobu jejího užívání. Výše nájemného stanovené smlouvou má přednost před jiným způsobem stanovení ceny. Je věcí každého subjektu soukromého práva, zda svým právně relevantním jednáním vstoupí či nikoli do příslušného soukromoprávního vztahu, resp. zda svým jednáním bude aktivovat vznik, změnu či zánik příslušného soukromoprávního vztahu. Od toho je třeba rozlišovat situaci, kdyby došlo k naplnění úmyslu stran smlouvy porušit zákon (v daném případě insolvenční zákon). V řízení nebylo prokázáno, jaký měl závazek z nájemní smlouvy následek pro hospodaření dlužníka v době uzavření smlouvy, případně po uzavření smlouvy. Otázkou neplatnosti kupní smlouvy se soud zabýval v řízení pod sp. zn. 45 ICm 3843/2013. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu zamítl a přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají z odměny právního zastoupení dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bod 5 Vyhl. č. 177/96 Sb. ve výši 3.100 Kč za 1 úkon právní služby. Právní zástupce učinil 6 úkonů právní služby, ke každému úkonu náleží režijní paušál ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky. Žalovanému náleží náhrada za použití osobního automobilu podle § 30 odst. 2 vyhl. č. 37/1990 Sb. ve výši 8.920 Kč a náhrada za promeškaný čas celkem ve výši 900 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné ve lhůtě do 15 dnů ode dne písemného doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

V Hradci Králové dne 15. září 2016

JUDr. Monika Marčišinová v. r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Hana Šafránková