45 ICm 3467/2014
Číslo jednací: 45 ICm 3467/2014-57 (KSHK 45 INS 5492/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr Monikou Marčišinovou v právní věci žalobce a): Jaroslav Jindřišek a žalobce b): Marta Jindřišková, , proti žalovanému: Mgr. Ing. Dalibor Jandura, se sídlem Dlouhá 103, 500 03, Hradec Králové, insolvenční správce dlužnice Hany Živnůstkové, bytem Prostřední Lánov 157, PSČ 543 41, právně zastoupen: Mgr. Davidem Zdeňkem, advokátem, se sídlem Dlouhá 103, 500 03, Hradec Králové, o vyloučení věcí z majetkové podstaty

takto:

I. Žaloba ve znění, aby soud vyloučil z majetkové podstaty dlužnice Hany Živnůstkové v insolvenčním řízení vedeném před Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 45 INS 5492/2013, 2 ks komody dřevěné, 1 ks konferenční stolek, jídelní stůl se 4 židlemi a 1 ks dřevěný skleník, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobci se žalobou domáhali vyloučení ve výroku uvedených movitých věcí-nábytku, sepsaných v majetkové podstatě v insolvenčním řízení dlužnice Hany Živnůstkové vedeném před Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 45 INS 5492/2013. Důvodem vylučovací žaloby je vlastnictví žalobců k předmětným věcem. Žalovaný písemně vyrozuměl žalobce dne 9. 9. 2014 o soupisu sporných věcí do majetkové podstaty dlužnice. V průběhu jednání před soudem zástupce žalobců popsal jednotlivé druhy nábytku s tím, že tento nábytek byl zakoupen žalobci v roce 2005 a poté byl darován zástupci žalobců, který je synem žalobců. Nábytek užíval ve svém domě společně s dlužnicí Hanou Živnůstkovou.

Žalovaný k žalobě uvedl, že dlužnice Hana Živnůstková po rozhodnutí o úpadku uvedla, že nábytek jí patří. Zpochybnil prodejku z roku 2005, která byla vyhotovena na jméno žalobců s uvedením jiné adresy, než na které bydlí. Navíc na prodejce není uveden konkrétní nábytek, označení je nejasné a položkově neodpovídá majetku, který zahrnul do majetkové podstaty. Kupní smlouvu z roku 2012, na základě které měl prodat syn Jaroslav Jindřišek žalobcům sporný nábytek, zpochybnil s tím, že ze smlouvy není patrno, o jaký předmět koupě se jedná.

V průběhu jednání před soudem Jaroslav Jindřišek jako zástupce žalobců popsal předmětný nábytek a uvedl, že žalobci koupili tento nábytek v roce 2005 a darovali k užívání v domě, který spoluvlastnil s dlužnicí Hanou Živnůstkovou. V roce 2012 byla na jeho majetek vedena exekuce a nábytek byl sepsán v exekučním řízení. Od rodičů-žalobců si půjčil 120.000,00 Kč a nábytek tak zůstal v jeho domě. S rodiči sepsal kupní smlouvu dne 3. 12. 2012, která se týkala předmětného nábytku. Sdělil, že je také účastníkem insolvenčního řízení a jeho úpadek je řešen konkurzem. Do insolvenčního řízení, které je vedeno na jeho majetek, nebyl nábytek sepsán, protože Hana Živnůstková sdělila, že nábytek jí patří, což nebyla pravda. Z domu se odstěhoval a zůstala tam bydlet Hana Živnůstková. Nábytek také zůstal v domě. Dům je již v současné době prodán.

Žalobkyně Marta Jindřišková v průběhu jednání uvedla, že Hana Živnůstková bydlela s jejím synem jako družka. Rustikální nábytek zakoupila s manželem 23. 9. 2005. Nábytek dostal syn Jaroslav Jindřišek pouze do užívání v domě, který patřil synovi a Haně Živnůstkové. Synovi také půjčila s manželem 120.000,00 Kč, protože byla vedena exekuce a exekutor chtěl nábytek prodat v exekuci. Proto také sepsaly se synem kupní smlouvu dne 3. 12. 2012 a nábytek byl v domě ponechán. Uvedla, že dlužnice Hana Živnůstková není psychicky v pořádku a přivlastňuje si věci, které jí nepatří.

Svědek Jaroslav Jindřišek ve své výpovědi uvedl, že je synem žalobců, rodiče zakoupili nábytek v prodejně Nábytek u Tužů v Jilemnici za 41.200,00 Kč. Nábytek užíval svědek s dlužnicí v domě, který jim patřil. Z důvodu vedené exekuce na majetek svědka měl být předmětný nábytek sepsán exekutorem a prodán v exekutorské dražbě. Svědek zaplatil exekutorovi 120.000,00 Kč, což prokazuje příjmovými pokladními doklady ze dne 3. 12. 2012. Peníze mu půjčili rodiče. Sepsal kupní smlouvu, ve které uvedl, že rodičům prodává předmětný nábytek za 120.000,00 Kč. Smlouvu sepsal proto, aby nábytek nebyl exekutorem zabaven. Prodejku, kterou předložili žalobci jako doklad o zakoupení nábytku ze dne 23. 9. 2005 našel až dodatečně a předložil ji žalovanému. Potvrdil, že podepsal a sepsal prohlášení dne 28. 6. 2014 o tom, že předává vyklizenou nemovitost mimo movitých věcí, které spadají do majetkové podstaty obou konkurzních řízení ke dni 28. 6. 2014. Svědek se neuměl vyjádřit ke specifikaci jednotlivých položek uvedených v prodejce ze dne 23. 9. 2005.

Svědkyně Hana Živnůstková ve výpovědi uvedla, že je dlužnicí v insolvenčním řízení a na její majetek byl prohlášen konkurz. S Jaroslavem Jindřiškem, který je synem žalobců žila ve společné domácnosti od roku 1996 do července 2014. Společně vlastnili rodinný dům. Žalobci zakoupili někdy v roce 2006 nábytek, který zapůjčili k užívání v domě do doby, než si dům zařídí vlastním nábytkem. Nábytek společně vybírali v prodejně U Tužů v Jilemnici. Když se svědkyně stěhovala z domu, nábytek tam byl. Se žalobci se od roku 2012 nestýkala a nepamatovala si, zda žalobci žádali někdy o vrácení nábytku. Jaroslav Jindřišek ji po vystěhování z domu sdělil, že nábytek patří jeho rodičům. Potvrdila, že žalovanému sdělila, že nábytek v domě jí patří, byla ale pod tlakem a léčí se na psychiatrii.

Žalobci v průběhu řízení předložili doklad-prodejku ze dne 23. 9. 2005 potvrzenou razítkem Nábytek U TUŽŮ s. r. o. Jilemnice na jméno kupujících Jindřiškovi, Lánov 718 s označením zboží IBA Akce 2859 v ceně 4.950,00 Kč, IBA T Akce 2864 v ceně 4.000,00 Kč, IBA T Akce 2856 v ceně 5.400,00 Kč, IBA MD 812 v ceně 4.270,00 Kč a IBA příborník 3013 v ceně 23.180,00 Kč. Na prodejce je uvedena sleva 600,00 Kč a celková cena 41.200,00 Kč, placeno v hotovosti. Dále předložili kupní smlouvu sepsanou 3. 12. 2012, ve které prodávající Jaroslav Jindřišek prodal ze soupisu movitých věcí 103 EX 46029/11 EÚ Přerov JUDr. Tomáš Vrána svůj majetek kupujícím Jaroslavu Jindřiškovi a Martě Jindřiškové.

Žalovaný předložil písemné oznámení žalobcům o zahrnutí movitých věcí-nábytku do majetkové podstaty ze dne 8. 9. 2014, soupis majetkové podstaty v insolvenčním řízení dlužnice pod sp. zn. 45 INS 5492/2013, kde je jednotlivý nábytek sepsán, zápis s dlužnicí ze dne 8. 5. 2014 týkající se vyklizení domu a sdělení dlužnice, že televize LG v domě jí nepatří, prohlášení Jaroslava Jindřiška ze dne 28. 6. 2014 o tom, že do 6. 7. 2014 předá vyklizenou nemovitost mimo věcí movitých, které spadají do obou konkurzních řízení v domě ke dni 28. 6. 2014 s uvedením sp. zn. 42 INS 5484/2010 a sp. zn. 45 INS 5492/2013.

Ze spisu zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. 45 INS 5492/2013 bylo zjištěno, že usnesením ze dne 31. 7. 2013 byl zjištěn úpadek dlužnice, na majetek dlužnice byl prohlášen konkurz a insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný.

Ze soupisu majetkové podstaty ze dne 8. 5. 2014 vyplývá, že žalovaný sepsal do majetkové podstaty nábytek, který je předmětem vylučovací žaloby a oznámil žalobcům zahrnutí tohoto nábytku do majetkové podstaty dne 9. 9. 2014.

Podle ust § 217 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále IZ) soupis majetkové podstaty (dále soupis) je listinou, do níž se zapisuje majetek náležející do majetkové podstaty. Jakmile dojde k zápisu do soupisu, lze se zapsanými majetkovými hodnotami nakládat jen způsobem stanoveným tímto zákonem. Učinit tak může jenom osoba s dispozičními oprávněními. Soupis provádí a doplňuje insolvenční správce v průběhu insolvenčního řízení a to dle pokynu insolvenčního soudu a za součinnosti věřitelského výboru.

Podle ust. § 225 odst. 1, 2 IZ osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci a to ve lhůtě do 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odst. 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu.

V daném případě soud konstatuje, že břemeno tvrzení a důkazní spočívalo na žalobcích. Vzhledem na ustálenou judikaturu dle rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 29 Cdo 342/2000 publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 67/2002, které lze aplikovat i na poměry insolvenčního řízení, byl formulován právní názor, podle kterého osoba, která se domáhá vyloučení věci z majetkové podstaty, musí prokázat nejen to, že věc neměla být do soupisu majetkové podstaty zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení věci do soupisu majetkové podstaty, svědčí jí.

Soud po provedení dokazování dospěl k závěru, že právo žalobců, které by svědčilo a které by vylučovalo zařazení předmětných movitých věcí-nábytku do soupisu majetkové podstaty, neosvědčili.

Předně třeba uvést, že žalobci nepředložili žádný důkaz o tom, že předmětný nábytek zakoupili. Doklad-prodejka, který předložili, žádné vlastnictví neprokazuje a nelze z tohoto dokladu zjistit, co bylo předmětem této listiny a o jaké zboží se jednalo. Jaroslav Jindřišek, který u jednání dne 20. 8. 2015 zastupoval žalobce, tvrdil, že mu žalobci nábytek darovali, ve svém svědeckém výslechu uvedl, že žalobci mu nábytek zapůjčili. Protože sám se stal účastníkem exekučního řízení, aby nábytek nebyl zabaven a prodán v exekuci, zaplatil 120.000,00 Kč, které mu zapůjčili žalobci. Z předložené kupní smlouvy ze dne 3. 12. 2012 vyplývá, že prodal majetek ze soupisu movitých věcí žalobcům. Z exekutorského zápisu, který předložil, ale nevyplývá, že by zde byl předmětný nábytek sepsán. Sám navíc uvedl, že nábytek není sepsán do insolvenčního řízení, ve kterém je dlužníkem, protože je sepsán v majetkové podstatě Hany Živnůstkové, která uvedla, že jí patří.

Soud tak uzavírá, že žalobci neprokázali, že jim svědčí takové právo k předmětným movitým věcem, které by vylučovalo zařazení těchto movitých věcí do soupisu majetkové podstaty, a proto žalobu zamítl.

Soud dle ust. § 150 občanského soudního řádu nepřiznal náklady řízení právnímu zástupci žalovaného, který byl přítomen pouze jednoho jednání před soudem dne 17. 3. 2016. Žalovaný z funkce insolvenčního správce je osobou s právnickým vzděláním, který se dokazování ve věci od počátku osobně zúčastňoval, a soud neshledal důvody pro zastupování správce u jednoho jednání a tím navyšování soudních nákladů žalobců, kteří uhradili soudní poplatek.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

V Hradci Králové dne: 14. dubna 2016

JUDr. Monika Marčišinová, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Hana Šafránková