45 ICm 293/2014
Číslo jednací: 45 ICm 293/2014-39 (KSHK 45 INS 15117/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr Monikou Marčišinovou v právní věci žalobce: Insolvency Project v. o. s., IČO 288 60 993, Dukelská třída 15/16, 500 02, Hradec Králové, právně zastoupen: JUDr. Milanem Novákem, advokátem, se sídlem Dukelská 15, 500 02, Hradec Králové, proti žalované: PROFI CREDIT Czech, a. s., IČO 618 60 069, Klimentská 1216/46, 110 00, Praha 1, právně zastoupené: JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem, PPS ADVOKÁTI s. r. o., se sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03, Hradec Králové, o určení pravosti pohledávek

takto:

I. Žaloba ve znění, aby soud určil, že žalovaná nemá v insolvenčním řízení vedeného před Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 45 INS 15117/2013 pohledávku P1.1 ve výši 72.201,00 Kč a pohledávku P1.2 ve výši 40.874,00 Kč, se zamítá pro předčasnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Hradci Králové dne 29. 1. 2014 domáhal určení, že žalovaný nemá v insolvenčním řízení dlužníků Martina Donáta a Evy Donátové vedené před Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 45 INS 15117/2013 pohledávku ve výši 72.201,00 Kč a pohledávku ve výši 40.874,00 Kč, obě pohledávky přiznané vykonatelným rozhodčím nálezem ze dne 21. 12. 2012 vydaným JUDr Martinem

Týle č. j. Rozh 5877/2012, pohledávky žalobce popřel co do pravosti. Žalovaná vyplatila dlužníkovi dle smlouvy o úvěru č. 9100364119 částku 40.000,00 Kč a automatický revolving ve výši 19.071,00 Kč. Úvěr byl splacen částkou 64.818,00 Kč, na úrok ve výši dle smlouvy tzv. smluvní odměna nemohl vzniknout žalované nárok, neboť se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy a nebyla důvodná rozhodčí žaloba. Žalobce má za to, že rozhodčí doložka uvedená v čl. 18 smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100364119 je neplatná a to zejména z důvodů zastávaných Ústavním soudem II. ÚS 2164/10 a zejména také proto, že rozhodčí řízení mělo být pouze jednoinstanční, bez možnosti přezkumu, písemné, bez ústního projednání a rozhodčí doložka je též v rozporu s požadavky Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. U pohledávky evidované pod č. P1.2, která představuje smluvní pokutu ujednání ve smlouvě dle čl. 13 odst. 13.4, odporuje dobrým mravům, kdy při prodlení s úhradou dvou splátek o více jak 35 dní nebo jiného peněžitého závazku ze smlouvy je dlužník povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 50 % z maximální výše úvěru, tedy i ze smluvní odměny. Navíc smluvní pokuta byla sjednána v rámci tzv. smluvních ujednání nepřehledně, drobným písmem a uvedené ujednání je tak v rozporu s ust. § 56 OZ.

Žalovaná se k žalobě vyjádřila a navrhla žalobu zamítnout s tím, že vzhledem k tomu, že se jedná o vykonatelné pohledávky, jejichž vykonatelnost byla doložena, upozorňuje žalovaný na znění § 199 odst. 2 insolvenčního zákona, podle kterého platí, že jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušnému orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, důvodem popření pohledávky insolvenčním správcem nemůže být jiné právní posouzení věci. Odkázala na rozhodnutí soudů v obdobných případech a připojila Rozhodčí nález ze dne 21. 12. 2012.

V průběhu jednání soud upozornil žalobce, že u pohledávek, které v průběhu přezkumného jednání insolvenční správce popřel, chybí identifikace jednotlivých pohledávek, není jasné, které pohledávky žalovaného byly předmětem přezkumného jednání a na základě jakých listin insolvenční správce pohledávky přezkoumal. Přítomný zástupce žalobce sdělil, že pohledávky, které byly předmětem přezkumu, nedokáže řádně specifikovat ani sdělit právní důvod jejich popření.

Zástupce žalované odkázal na vykonatelný právní titul, na základě kterého pohledávky do insolvenčního řízení přihlásil a není možné toto pravomocné rozhodnutí znova přezkoumávat.

Z insolvenčního spisu vedeného před zdejším soudem pod sp. zn. 45 INS 15117/2013 soud zjistil, že usnesením ze dne 16. 10. 2013 soud rozhodl o úpadku dlužníků Evy Donátové a Martina Donáta, jako způsob jeho řešení povolil oddlužení a ustanovil do funkce insolvenčního správce žalobce.

Dne 25. 10. 2013 byla soudu doručena přihláška pohledávek žalované v celkové výši 113.075,00 Kč. U pohledávky č. 1 uvedla žalovaná výši jistiny 54.846,00 Kč s důvodem vzniku nezaplacené a zesplatněné splátky smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100364119 s vykonatelností pro částku 72.201,00 Kč dle rozhodčího nálezu a příslušenství ve výši 17.355,00 Kč jako zákonný úrok z prodlení ve výši 3.967,00 Kč a náklady rozhodčího řízení ve výši 13.388,00 Kč. U pohledávky č. 2 ve výši 38.117,00 Kč je uveden jako důvod vzniku nezaplacená smluvní pokuta ze smlouvy o úvěru dle čl. 13 odst. 13.1 písm. a) smluvních ujednání a čl. 13 odst. 13.4 smluvních ujednání.

Dne 7. 1. 2014 se ve věci konalo přezkumné jednání, během kterého insolvenční správce pohledávky žalovaného popřel. Dlužníci pohledávky uznali. Z přezkumných listů vyplývá, že pohledávka č. P1.1, že byla přezkoumána jako vykonatelná pohledávka, byla insolvenčním správcem popřena co do pravosti s tím, že na úrok ve výši smluvní odměny odpovídající úroku v sazbě 55,5 % p. a., resp. 133 % p. a., nemohl věřiteli vzniknout právní nárok, ujednání je v rozporu s dobrými mravy a neplatné dle § 39 OZ, nebyla důvodná rozhodčí žaloba a také rozhodčí doložka byla neplatná. U pohledávky P1.2 uvedl insolvenční správce popření co do pravosti, popření se týká smluvní pokuty, která byla sjednaná v rozporu s ust. § 56 OZ. Nárok na smluvní pokutu ve výši 50 % výše úvěru věřiteli nevznikl pro rozpor s dobrými mravy.

Insolvenční správce v souladu s ust § 199 IZ podal proti věřiteli vykonatelných pohledávek žalobu ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání.

Přihlášku pohledávky lze podle ust. § 176 zák. č. 182/2006 Sb. v platném znění (dále IZ) podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis Vyhláška č. 311/2007 Sb.; kromě obecných náležitostí podání dle ust § 42 odst. 4 občanského soudního řádu musí obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá (§ 174 odst. 2 IZ), povinnost vyčíslit pohledávku v penězích (§ 175 IZ), k přihlášce připojit listiny, kterých se přihláška dovolává a vykonatelnost prokázat veřejnou listinou (§ 177 IZ).

Požadavek aby věřitel v přihlášce pohledávky uvedl vedle výše i důvod jejího vzniku, směřuje ke splnění jeho povinnosti tvrzení a může být řádně naplněn jen uvedením skutečností, jež nezaměnitelným způsobem identifikují skutek (skutkový děj), na jehož základě svůj nárok přihlašuje. Co do vylíčení rozhodujících skutečností vzniku pohledávky se lze spokojit s odkazem na připojenou listinu v případě, že z ní skutkový základ přihlašované pohledávky nepochybně a dostatečně vyplývá a že na tuto listinu co do důvodu vzniku pohledávky přihláška vysloveně odkazuje. Uvedené přitom platí i pro případ, že přihlášená pohledávka byla již věřiteli přiznaná pravomocným nebo vykonatelným rozhodnutím soudu nebo jiného příslušného orgánu. Vykonatelnost pohledávky představuje podle ust. § 174 odst. 4 IZ jen další okolnost, jíž má věřitel v přihlášce pohledávky uvést, a nezbavuje ho tak povinnosti uplatňovanou pohledávku v přihlášce shora uvedeným způsobem co do jejího důvodu identifikovat. Insolvenční správce podle ust. § 188 odst. 1 IZ přihlášku přezkoumá, nelze-li ji přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve věřitele, aby ji opravil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny, nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží, o tomto následku musí být věřitel poučen (rozhodnutí Vrchního soudu v Praze 103/2011, 343/2012, 145/2012, 1 VSPH 1061/2012 a další). Z citovaných rozhodnutí vyplývá, že v insolvenčním řízení není předmětem přezkoumání přihláška pohledávek jako celek, ale jednotlivé samostatně přihlášené pohledávky, ohledně nichž se pak také samostatně aplikují ust. § 198 odst. 1, § 178 a § 185 IZ s rozlišením, vůči které konkrétní pohledávce s nimi spojovaný zákonný následek zcela nebo zčásti nastal.

Z výše uvedeného je zřejmé, že věřitelova přihláška vykazuje vady bránící jejímu řádnému přezkoumání. Z přihlášky vyplývá, že pohledávka č. 1 i pohledávka č. 2 představují nejméně dvě samostatné pohledávky a to nezaplacenou jistinu úvěru (pokud v ní není zahrnut i další nárok např. odměna za sjednání úvěru či příslušenství jistiny) a nezaplacenou smluvní pokutu (podle přihlášky se jedná zřejmě o několik smluvních pokut, čemuž nasvědčují i údaje o splatnosti dvou různých částek). Nedostatečně jsou vylíčeny skutečnosti, na nichž se jednotlivé pohledávky zakládají (důvod vzniku). Tyto skutečnosti měly být vylíčeny ke každé jednotlivé pohledávce zvlášť tak, že každá z těchto pohledávek bude uplatněna na vlastní vložené straně s vyplněnými příslušnými údaji o této pohledávce. V případě důvodu vzniku se věřitel omezil na uvedení nezaplacené zesplatněné jistiny úvěru jen na číslo smlouvy aniž by uvedl, kdy byla uzavřena, jaký úvěr byl sjednán a kdy a v jakém rozsahu byl úvěr poskytnut, kdy nastala splatnost úvěru, na základě jakých skutečností a smluvních ujednání došlo k zesplatnění neuhrazeného zbytku úvěru a kdy se tak stalo. U pohledávek smluvních pokut věřitel odkázal pouze na úvěrovou smlouvu s uvedením čísla smlouvy, přičemž jinak nespecifikoval, z jakého porušení smluvní povinnosti nárok na danou sankci vyplývá, jak a kdy k porušení došlo.

Přestože pro uvedené nedostatky nebyla přihláška pohledávek způsobilá k přezkoumání, správce nevyzval věřitele k odstranění vad a s nedostatečným rozlišením (vyčíslením celkové výše pohledávek č. 1 a č. 2) zařadil na pořad přezkumného jednání, na němž je v rozsahu odpovídajícím pohledávkám nespecifikovaným, popřel.

Žalobce přihlášky pohledávek žalovaného přezkoumal, ač přezkoumatelné nebyly, namísto aby postupoval dle ust. § 188 odst. 2 IZ. Protože přihláška pohledávek měla vady bránící přezkumu, soud žalobu zamítl pro předčasnost (rozhodnutí 103 VSPH 67/2011, NSČR 32 Cdo 1726/1988 a další).

Výrok o nákladech řízení vyplývá z ust. § 202 odst. 1 IZ.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné ve lhůtě do 15 dnů ode dne písemného doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

V Hradci Králové dne 4. června 2015

JUDr. Monika Marčišinová, v. r. soudce

Za správnost vyhotovení: Hana Šafránková