45 ICm 2745/2011
Číslo jednací: 45 ICm 2745/2011-58 ( KSHK 45 INS 7601/2011 )

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr Monikou Marčišinovou v právní věci žalobce: JUDr. Ing. Tomáš Matoušek, insolvenční správce dlužnice Jitky Opaskové, r. č. 565203/1286, bytem Julia Fučíka 889, 504 01, Nový Bydžov, se sídlem Dukelská 15, 500 02, Hradec Králové, právně zastoupen: JUDr. Milanem Novákem, advokátem, se sídlem Dukelská 15, 500 02, Hradec Králové, proti žalované: ACEMA Credit Czech, a. s., se sídlem Kobližná 71/2, 602 00, Brno, právně zastoupena: JUDr. Róbertem Paulovičem, advokátem, se sídlem U Libeňského pivovaru 63/2, 180 00, Praha 8-Libeň, o určení pravosti sporné pohledávky

takto:

I. Žaloba ve znění, aby soud určil, že žalovaný nemá za dlužnicí Jitkou Opaskovou v insolvenčním řízení vedeném před Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 45 INS 7601/2011 pohledávku ve výši 316.758,00 Kč se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou doručenou dne 13. 10. 2011 Krajskému soudu v Hradci Králové domáhal určení, že žalovaný nemá za dlužnicí Jitkou Opaskovou v insolvenčním řízení pod sp. zn. 45 INS 7601/2011, pohledávky ve výši 185.200,00 Kč na jistině a ve výši

425.924,00 Kč na příslušenství přiznané vykonatelným rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem JUDr Jindřichem Černým ze dne 21. 8. 2009 j. č. RD/240/09/ACM-22. Dlužnici byl poskytnut žalovaným úvěr ve výši 349.950,00 Kč. Dlužnice zaplatila splácením částku 246.399,00 Kč a z výtěžku z prodeje nemovitosti dlužnice žalovaný obdržel částku 447.719,76 Kč. Další požadované poplatky a pokuty žalovanému nenáleží a rozhodčí nález je podle žalobce nicotný, protože rozhodčí doložka neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc ani konkrétní způsob jeho určení, pouze uvádí, že rozhodce bude jmenován společností HONESTA s. r. o. ze seznamu rozhodců a poukázal na právní názor Nejvyššího soudu České republiky uveřejněný pod č. j. 31 Cdo 1945/2010.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil a uvedl, že s dlužnicí uzavřel dne 23. 8. 2006 smlouvu o úvěru včetně dodatku, na základě které poskytl dlužnici úvěr ve výši 350.000,00 Kč, částka odpovídající úvěru ve výši 213.450,00 Kč byla dlužnici převedena na její účet dne 21. 9. 2006. Na základě dodatku ze dne 28. 7. 2008 byl úvěr navýšen o částku 150.000,00 Kč poníženou o poplatek ve výši 13.500,00 Kč. Úvěr byl poskytnut za účelem rekonstrukce nemovitosti na dobu 10 let a byl sjednán úrok z úvěru ve výši 2,91 % měsíčně z dlužné částky tj. ve výši 34,92 % ročně. Dlužnice se zavázala k hrazení finančních prostředků žalovanému formou měsíčních splátek, součástí smlouvy bylo prohlášení a souhlas se Všeobecnými podmínkami žalovaného pro poskytnutí úvěru. Protože dlužnice úvěr nesplácela, žalovaný dne 12. 6. 2009 vyčíslil dluh a vyzval k úhradě dlužnici do 22. 6. 2009. Protože dlužnice ničeho nezaplatila, obrátil se na rozhodce. Dne 21. 8. 2009 rozhodce JUD Jindřich Černý vydal rozhodčí nález sp. zn. RD/240/09/ACM-22, který dne 2. 9. 2009 nabyl právní moci. Protože dlužnice ani po vydání rozhodčího nálezu svoji povinnost zaplatit poskytnuté finanční prostředky neplnila, přistoupil žalovaný k dražbě nemovitosti, ke které bylo zřízeno zástavní právo. Výtěžek z dražby ve výši 447.719,00 Kč obdržel dne 29. 12. 2009. Následně v exekuci zaplatila dlužnice dne 1. 3. 2011 částku 2.022,00 Kč, dne 1. 4. 2011 částku 1.720,00 Kč a dne 26. 4. 2011 částku 9.949,00 Kč. Žalovaný pohledávky za dlužnicí vyspecifikoval tak, že pohledávka ve výši 28.412,00 Kč je nesplacenou jistinou, pohledávka ve výši 471,00 Kč je zůstatkem z nesplacené smluvní pokuty za porušení povinnosti v nesplácení úvěru, pohledávka ve výši 156.317,00 Kč tvoří neuhrazený úrok ze splátek od 21. 7. 2008 do 12. 6. 2009, pohledávka ve výši 79.513,00 Kč tvoří náklady rozhodčího řízení, pohledávka ve výši 25.620,00 Kč představuje náklady exekučního řízení podle exekučního příkazu soudního exekutora, pohledávka ve výši 236.686,00 Kč je smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,25 % denně z částky 500.922,00 Kč od 23. 6. 2009 do 29. 12. 2009 a pohledávka ve výši 84.105,00 Kč je smluvním úrokem ve výši 34,92 % p. a. z částky 489.822,00 Kč od 23. 6. 2009 do 29. 12. 2009.

V průběhu řízení vzal žalobce zpět pohledávku ve výši 79.513,00 Kč, která představuje náklady rozhodčího řízení a v části pohledávky uplatněné ve výši 236.686,00 Kč vzal zpět pohledávku v částce 214.852,94 Kč s tím, že úrok z prodlení nárokuje v zákonné výši 21.833,00 Kč.

V průběhu jednání dne 26. 8. 2014 soud řízení pro zpětvzetí části pohledávky v celkové výši 294.365,94 Kč zastavil. Žalobce s tímto postupem souhlasil a vyjádřil vůli k dohodě se žalovaným o uznání části nároku, který zůstal žalovanému po zastavení řízení a dohodě o nákladech řízení. Žalobce ke dni rozhodnutí nedoručil soudu písemné sdělení o dohodě stran sporu.

Usnesením ze dne 24. 9. 2013 soud řízení ve vztahu žalující dlužnice a žalovaného zastavil.

2

Soud provedl důkaz zápisem z přezkumného jednání, které se konalo u Krajského soudu v Hradci Králové dne 13. 9. 2011, z obsahu kterého vyplývá, že žalobce i dlužnice popřeli vykonatelnou pohledávku žalovaného ve výši 611.124,00 Kč. Z přezkumného listu věřitele vyplývá důvod popření rozpor s dobrými mravy a § 499 obchodního zákoníku a úroky z prodlení v rozporu s § 262 obchodního zákoníku a nárok na náklady rozhodčího řízení neboť byla sjednána neplatná rozhodčí doložka.

Z přihlášky a příloh plyne, že dne 23. 8. 2011 přihlásil žalovaný jistinu ve výši 185.200,00 Kč odkazem na rozhodčí nález č. j. RD/240/09/ACM v právní moci 2. 9. 2009 a smlouvu o úvěru ze dne 23. 8. 2006 s dodatkem a příslušenstvím ve výši 425.924,00 Kč.

Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a dlužnicí vyplývá, že žalovaný se zavázal poskytnout dlužnici k její žádosti úvěr ve výši 350.000,00 Kč a na základě dodatku č. 3 ze dne 28. 7. 2008 byl úvěr navýšen o 150.000,00 Kč. Finanční prostředky z úvěru dlužnice použila na rekonstrukci nemovitosti. Dlužnice se zavázala poskytnutý úvěr splácet podle splátkového kalendáře a podepsala souhlas s všeobecnými podmínkami žalovaného pro poskytnutí úvěru. Po uzavření dodatku č. 3 úvěrové smlouvy dlužnice žádné splátky neuhradila. Žalovaný dne 12. 6. 2009 úvěr sesplatnil a vyzval dlužnici k zaplacení.

Podle ust. § 37 odst. 1 občanského zákoníku (k 31. 12. 2013) musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný.

Podle ust. § 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle ust. § 52 odst. 1 občanského zákoníku (do 31. 12. 2013) spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo příp. další smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle odst. 2 dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Podle odst. 3 spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

Podle ust. § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se věřitel zavazuje na požádání dlužníka poskytnout peněžité prostředky dlužníkovi a dlužník se zavazuje poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle ust. § 499 obchodního zákoníku za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžité prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele.

Soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil podle ust. § 497 a násl. obchodního zákoníku, avšak současně se jednalo o spotřebitelskou smlouvu podle ust. § 52 a násl. občanského zákoníku, neboť žalovaný ji uzavřel v rámci své podnikatelské činnosti a dlužnice jako spotřebitelka.

Podle usnesení Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 958/2012 rozhodl Nejvyšší soud ve velkém senátě občanskoprávního a obchodního kolegia a vyslovil závazný právní názor, v tom, že neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle ust. § 39 občanského zákoníku pro obcházení ze zákona. V dané věci bylo

3 zjištěno, že rozhodčí nález ze dne 21. 8. 2009 vydaný rozhodcem JUDr. Jindřichem Černým, CSc. jmenovaným společností HONESTA, s. r. o., se sídlem Zeyerova 560/25, Liberec. Tato společnost není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona a rozhodčí doložka sjednaná mezi žalovaným a dlužnicí je tak absolutně neplatná podle ust. § 39 občanského zákoníku a rozhodce, který rozhodčí nález vydal, neměl k tomu pravomoc. Je proto správné posouzení tohoto rozhodčího nálezu žalobcem, který označil uvedené rozhodnutí za nicotné.

Po částečném zpětvzetí pohledávek žalovaným a předložení exekučního příkazu ze dne 6. 9. 2010 JUDr Juraje Podkonického o přiznání nákladů exekuce, soud považuje zbylý nárok žalovaného za oprávněný jak v zákonném úroku z prodlení tak i v dalších částech příslušenství, které vyplývají z všeobecných úvěrových podmínek sjednaných žalovaným a dlužnicí, které nevybočují z rámce neúměrných nákladů poskytovatele úvěru a nejsou v rozporu s dobrými mravy. Nicotnost rozhodčího nálezu způsobuje nepřiznání rozhodčích nákladů, ale neznamená nepřiznání nákladů exekučního řízení, které byly přiznány žalovanému v rámci exekučního řízení.

Vzhledem k výše uvedenému soud rozhodl tak, jak to vyplývá z výrokové části tohoto rozhodnutí.

Rozhodnutí o nákladech řízení vychází z ust. § 202 odst. 1 insolvenčního zákona (zák. č. 182/2006 Sb.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

V Hradci Králové dne 13. října 2014

JUDr. Monika Marčišinová, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Hana Šafránková

4