45 ICm 2674/2015
(70) 45 ICm 2674/2015-39 (KSBR 45 INS 8578/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem, JUDr. Radkou Semelovou, v právní věci žalobce Mgr. Karolíny Dvořákové (dříve Černé), sídlem Orlí 27, Brno, insolvenčního správce dlužníka Václava anonymizovano , anonymizovano , bytem Topolná 358, PSČ 687 11, právně zastoupeného Mgr. Jiřím Zrůstkem, advokátem, Doudlebská 1699/5, Praha 4 proti žalovanému PROFI CREDIT Czech, a.s., sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1, IČ 61860069, o určení neexistence pohledávky

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že pohledávky věřitele č. 6 z přihlášky č. P6 v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Brně pod sp.zn. KSBR 45 INS 8578/2015 v insolvenční věci dlužníka Václava anonymizovano , anonymizovano , bytem Toporná 358, PSČ 687 11, v souhrnné výši 160.715,81 Kč nejsou po právu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 7.7.2015 domáhal určení neexistence pohledávky věřitele přihlášené a evidované v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Brně pod sp.zn. KSBR 45 INS 8578/2015 v insolvenční věci dlužníka Václava anonymizovano pod číslem P 6, v souhrnné výši 160.715,81 Kč. Žalobce uvedl, že usnesením Krajského isir.justi ce.cz soudu v Brně ze dne 14.4.2015 byl zjištěn úpadek a povoleno oddlužení dlužníka Václava anonymizovano . Insolvenční správkyní byla ustanovena žalobkyně. Na přezkumném jednání dne 5.6.2015 byly vykonatelné pohledávky žalované insolvenční správkyní popřeny co do výše. Zjištěny byly ve výši 31.217,19 Kč a popřeny ve výši 160.715,81 Kč. Žalovaná přihlásila do insolvenčního řízení tři pohledávky: Pohledávka č. 1) ve výši 110.932,-Kč se skládá z nedoplatku na splátkách dle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100595396 ve výši 87.880,-Kč a příslušenství, jež tvoří zákonný úrok z prodlení a náklady rozhodčího řízení ve výši 23.044,-Kč. Ve smlouvě o revolvingovém úvěru č. 9100595396 bylo smluveno, že věřitel poskytne dlužníkovi půjčku ve výši 132.096,-Kč a tento ji splatí ve 24 měsíčních splátkách po 5.504,-Kč. K uvedené částce byl následně doúčtován poplatek za odklad splátek ve výši 10.818,-Kč. Dlužná částka tak činila 142.818,-Kč. Podle žalobce věřitel dlužníkovi reálně vyplatil pouze částku 58.000,-Kč a jako odměnu za poskytnutí úvěru měl inkasovat částku 73.832,-Kč. Takto sjednaná odměna za poskytnutí úvěru je v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s ust. § 56 odst. 1 občan.zák., neboť takové ujednání je ve spotřebitelských poměrech lichevní a tedy neplatné. Podle žalobce tak zbývá na úhradu pohledávky věřitele ze smlouvy o půjčce uhradit 3.070,-Kč (nedoplatek na jistině), 10.818,-Kč (poplatek za odklad splátek), 268,80 Kč (zákonný úrok z prodlení z částky 3.070,-Kč od 12.3.2014 do dne předcházejícího dni, ve kterém bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka) a 15.329,-Kč (náklady rozhodčího řízení). Pohledávka č. 2) ve výši 25.632,-Kč představuje neuhrazené smluvní pokuty dle smluvních ujednání ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. 9100595396-podle článku 12 odst. 12.1 písm. a) a písm. b) a odst. 12.5 ve výši 23.564,-Kč, příslušenství, jež představuje zákonný úrok z prodlení, činí 2.068,-Kč. Žalobce namítá, že smluvní pokuta je požadována z částky, která nikdy dlužníkovi reálně poskytnuta nebyla a smluvní pokuta ve výši 25 % z celkové částky zesplatněného úvěru je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Ke smluvní pokutě požadované podle článku 12 odst. 12.1 písm. a) a b) žalobce rozpor s dobrými mravy nespatřuje, tuto pokutu, tedy ve výši 1.592,-Kč spolu se zákonným úrokem z této částky od 12.3.2014 do dne předcházejícího ke dni, ve kterém bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka, tj. ve výši 139,39 Kč uznal. Pohledávka č. 3) představuje neuhrazenou smluvní pokutu dle článku 12 odst. 12.8 smluvních ujednání ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. 9100595396 ve výši 55.369,-Kč. Tato smluvní pokuta ve výši 0,15 % z celkové částky zesplatněného úvěru za každý den prodlení je podle žalobce v rozporu s dobrými mravy vzhledem ke své výši. Navíc je smluvní pokuta požadována z částky, která nikdy dlužníku reálně poskytnuta nebyla. Pohledávky označené výše byly přihlášeny jako vykonatelné na základě rozhodčího nálezu JUDr. Martina Týleho, rozhodce ze dne 9.5.2014, č.j. 101 ROZH 2125/2014-7. Z tohoto rozhodnutí však podle žalobce nevyplývá žádné právní posouzení věci, žalobce má tedy za to, že z výše uvedených důvodů mohl vykonatelnou pohledávku žalovaného popřít. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podání ze dne 12.6.2017 a navrhoval zamítnutí žaloby. Poukazoval zejména na ust. § 199 odst. 2 insolvenčního zákona, podle kterého důvodem popření nemůže být jiné právní posouzení věci, pokud je popírána pohledávka vykonatelná. Žalovaný odkazoval i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, zejména rozhodnutí ve věci sp.zn. 29 ICdo 7/2013 a 29 Cdo 392/2011. Uváděl, že rozhodčí nález právní hodnocení věci obsahuje a dále, že dlužník v průběhu rozhodčího řízení vůči pohledávce nevznášel žádné námitky, ačkoliv k tomu měl možnost. Dále se potom ve svém vyjádření vyjadřoval i k výši smluvních pokut, kterou Nejvyšší soud ČR považuje za výši, jež neodporuje dobrým mravům. V daném případě podle názoru žalovaného sjednané smluvní pokuty toto kritérium splňují.

Mezi žalobcem a žalovaným byla věc po skutkové stránce zcela nesporná, jak oba účastníci řízení potvrdili u soudního jednání dne 9.1.2018. Spor mezi žalobcem a žalovaným zůstal v rovině právní, pokud se týká oprávněnosti žalobce popřít vykonatelnou pohledávku v návaznosti na ust. § 199 odst. 2 insolvenčního zákona a výše přihlášené pohledávky.

Z rozhodčího nálezu č.j. 101 ROZH 2125/2014-7 rozhodce JUDr. Martina Týle ze dne 9.5.2014 soud zjistil, že žalovanému Václavu Hovorkovi, bytem Topolná 358, bylo uloženo zaplatit žalobci PROFI CREDIT Czech a.s., Praha částku 111.452,-Kč spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 12.3.2014 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,15 % denně za každý den prodlení s úhradou částky 87.888,-Kč ode dne 18.2.2014 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozhodčího nálezu a na náhradě nákladů řízení 15.329,60 Kč, k rukám právního zástupce žalobce. Z odůvodnění rozhodčího nálezu vyplývá, že dne 31.10.2012 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena rozhodčí smlouva č. 9100595396, ve které se strany dohodly, že o případných majetkových sporech vzniklých ze smlouvy o úvěru č. 9100595396 ze dne 31.10.2012 nebo ve sporech s touto smlouvou souvisejících, k jejichž rozhodování by byla jinak dána pravomoc soudu rozhodne rozhodce JUDr. Martin Týle, a to v rozhodčím řízení. Po podání žaloby v rozhodčím řízení zaslal rozhodce žalovanému výzvu k vyjádření ze dne 18.3.2014 spolu s návrhem na zahájení rozhodčího řízení a vyzval ho, aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení této výzvy ve věci písemné vyjádřil a aby v případě, že uplatněný nárok v žalobě zcela neuznává ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, k vyjádření připojí listinné důkazy, jichž se dovolává a aby označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Výzva k vyjádření byla žalovanému doručena dne 4.4.2014, žalovaný se však ve stanovené lhůtě k žalobě nevyjádřil. Pro rozhodování ve věci měl rozhodce k dispozici listiny předložené žalobcem, a to návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100595396, oznámení o schválení úvěru, splátkový kalendář a dodatek ke smlouvě o revolvingovém úvěru, penalizační fakturu, písemné oznámení o splatnosti závazku, kartu klienta, předžalobní výzvu včetně podacího lístku. Rozhodce na jejich základě dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 58.000,-Kč, když částka byla vyplacena dne 1.11.2012. Žalovaný se tento úvěru zavázal uhradit v 26 splátkách po 5.493,-Kč měsíčně, splatných vždy k 15.dni měsíce. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek č. 13-15. Žalobce v souladu s článkem 12.3 písm. b) smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru, zesplatnil všechny dosud nesplatné závazky žalovaného a zároveň uplatnil smluvní pokuty v souladu s článkem 12.1., článkem 12.5 a článkem 12.8 smluvních ujednání smlouvy o úvěru. Dále rozhodce konstatoval, že ocitne-li se žalovaný v prodlení s úhradou sjednaného závazku, může žalobce požadovat úrok v zákonné výši, která v současné době činí 8,05 % ročně. Rozhodce vycházel ze skutečnosti, že proti existenci nároku žalobce nebyly žalovaným v řízení vzneseny žádné námitky. Žalovaný se na výzvu rozhodce k vyjádření nevyjádřil, přestože byl poučen, že se bude mít za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává. S ohledem na výsledky dokazování potom rozhodce shledal návrh žalobce odůvodněný a žalovanému uložil zaplatit jednotlivé částky s příslušenstvím, jak je uvedeno výše. Rozhodce se potom v odůvodnění rozhodnutí vyjadřuje k žalobcem požadované smluvní pokutě ve výši 0,15 % denně za každý den prodlení s úhradou částky 87.888,-Kč, odkazuje na konstantní judikaturu českých soudů a uvádí, že přiznat smluvní pokutu do zaplacení hlavního závazku je možné. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 27.5.2014 a vykonatelnosti dne 31.5.2014, což mezi stranami nebylo sporné.

Z přihlášky pohledávky žalovaného do insolvenčního řízení-č. P 6, soud zjistil, že dne 7.5.2015 přihlásil žalovaný do insolvenčního řízení tři pohledávky-pohledávku č. 1 ve výši 87.888,-Kč z titulu nezaplacených a zesplatněných splátek dle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100595396 se zákonným úrokem z prodlení ve výši 23.044,-Kč a náklady řízení rozhodčího ve výši 15.329,-Kč. Celková výše pohledávky činí 110.932,-Kč. Pohledávka č. 2 ve výši 23.564,-Kč byla přihlášena z titulu nezaplacené smluvní pokuty podle smlouvy o revolvingovém úvěru (článek 12 odst. 12.1 písm. a/ + b/ a článek 12 odst. 12.5 smluvních ujednání) a pohledávka č. 3 ve výši 55.369,-Kč z titulu nezaplacené smluvní pokuty podle smlouvy o revolvingovém úvěru článek 12 odst. 12.8 smluvních ujednání. Přihláška byla doložena výpočtem jednotlivých dílčích pohledávek, předsmluvním formulářem k uzavření spotřebitelského úvěru, návrhem na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100595396, všeobecnými podmínkami revolvingového úvěru, oznámením o schválení úvěru, splátkovým kalendářem, dodatkem ke smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne 15.10.2013, dohodou ze dne 15.10.2013, upraveným splátkovým kalendářem, rozhodčí smlouvou z 31.10.2012, oznámením ze dne 16.2.2014, kartou klienta s výpočtem dlužné částky.

Z nesporných tvrzení účastníků řízení a z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 14.4.2015 byl Krajským soudem v Brně zjištěn úpadek a povoleno oddlužení dlužníka Václava anonymizovano . Žalovaný si přihlásil do insolvenčního řízení své pohledávky, které jsou evidovány pod číslem přihlášky 6. Pohledávka č. 1 byla přihlášena ve výši 110.932,-Kč z titulu nedoplatku na splátkách dle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100595396 spolu se zákonným úrokem z prodlení a náklady rozhodčího řízení. Pohledávka č. 2 byla přihlášena ve výši 25.632,-Kč a 23.564,-Kč z titulu smluvních pokut. Pohledávka č. 3 ve výši 55.369,-Kč byla přihlášena rovněž z titulu neuhrazené smluvní pokuty. Pohledávky byly přihlášeny jako pohledávky vykonatelné na základě rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem JUDr. Martinem Týlem dne 9.5.2014. Při přezkumném jednání dne 5.6.2015 byly vykonatelné pohledávky žalované insolvenční správkyní popřeny co do výše. Pohledávky žalované byly zjištěny ve výši 31.217,19 Kč a popřeny ve výši 160.715,81 Kč.

Podle § 199 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ) insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku podá do 30-ti dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Podle odst. 2 jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutí příslušného orgánu, lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Předmětná pohledávka žalovaného byla insolvenčním správcem popřena u přezkumného jednání konaného dne 5.6.2015. Žaloba na určení neexistence vykonatelné pohledávky byla Krajskému soudu v Brně doručena dne 7.7.2015, poslední den stanovené lhůty (30. den byla neděle 5.7., den následující je dnem státního svátku, poslední 30. den tak připadá na 7.7.2015)

Při popěrném úkonu v incidenčním sporu žádný z účastníků nezpochybňoval samotnou vykonatelnost pohledávky. Přezkoumat tedy bylo třeba, zda důvody popření výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím rozhodce, jsou přípustné.

Z odůvodnění rozhodčího nálezu vyplývá, že rozhodce vyzýval dlužníka Václava anonymizovano (v rozhodčím řízení žalovaný), aby se k žalobě, kterou bylo zahájeno rozhodčí řízení, vyjádřil a stanovil mu k tomu lhůtu. Dlužník však byl v průběhu rozhodčího řízení zcela nečinný a žádné námitky proti samotné pohledávce uplatněné v rozhodčím řízení věřitelem ničeho nenamítal. Lze tedy konstatovat, že žalovaný v průběhu rozhodčího řízení na jakoukoliv obranu rezignoval. Námitky, které proti přihlášené pohledávce žalovaného vznesl v rámci popěrného úkonu insolvenční správce, jsou námitky právní, nikoliv skutkové (insolvenční správce namítá neplatnost ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru pro rozpor s dobrými mravy a § 56 občan.zák.). Uplatnění takových právních námitek, na jejichž základě by měla být věc právně hodnocena jinak, než ve vykonatelném rozhodnutí, je nepřípustné. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ve věci sp.zn. 29 ICdo 7/2013 by právní posouzení věci nebylo vyloučeno jako důvod popření pravosti nebo výše přihlášené vykonatelné pohledávky, jestliže z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž byla pohledávka přiznána, žádné právní posouzení věci neplyne. Nejvyšší soud ČR výslovně uvádí: není-li zde žádné právní posouzení, pak právní posouzení uplatněné jako důvod popření pravosti nebo výše takové pohledávky není jiné . . jakékoliv byť kusé, málo srozumitelné nebo hrubě nepřesné právní hodnocení věci příslušným orgánem, vždy vylučuje možnost popření takové pohledávky pro právní posouzení jiné . Rozhodčí nález rozhodce JUDr. Martina Týle ze dne 9.5.2014 podle názoru soudu právní hodnocení byť velmi kusé, obsahuje. Rozhodce konstatuje, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru a úvěr byl žalovanému poskytnut. Žalovaný měl potom tento úvěr splácet v dohodnutých splátkách. Tento závazek nesplnil, dostal se tak do prodlení se splněním svého závazku a v souladu s ujednáním smluvních stran (zde rozhodce odkazuje na konkrétní články smluvních ujednání) mu byla vyúčtována smluvní pokuta. Zároveň žalobci vznikl i nárok na úrok z prodlení v zákonné výši. Podle rozhodce je tedy s ohledem na výsledky dokazování žaloba důvodná. Z daných skutečností vyplývá, že popření vykonatelné pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení žalovaným z důvodu jiného právního hodnocení věci, není ve smyslu ust. § 199 odst. 2 insolvenčního zákona přípustné. Soud proto žalobu zamítnul.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 202 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplňků, podle něhož ve sporu o pravost výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím Krajského soudu v Brně k Vrchnímu soudu v Olomouci.

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze navrhnout výkon rozhodnutí u obecného soudu povinného.

Krajský soud v Brně dne 9.1.2018 JUDr. Radka Semelová, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Jaroslava Bártová