45 ICm 2664/2012
Číslo jednací: 45 ICm 2664/2012-182 ( KSHK 45 INS 1238/2012 )

Číslo jednací: 45 ICm 2664/2012-182 ( KSHK 45 INS 1238/2012 )

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr Monikou Marčišinovou v právní věci žalobce: JUDr. Martin Pavliš, Adámkova třída 149, 539 01, Hlinsko, insolvenční správce dlužníka Ladislava Štěpánka, bytem Vlkanov 3, Světlá nad Sázavou, právně zastoupen: Mgr. Martinem Červinkou, advokátem, se sídlem Čechova 396, 560 02, Česká Třebová, proti žalované: BP Integralis Limited, reg. číslo 255048, Diagorou 4, Kermia Building 6th Floor, Office 601, PC 1097, Nikósia, Kypr, právně zastoupena: Mgr. Ivem Siegelem, advokátem, se sídlem Školská 38, 110 00, Praha 1, o určení pravosti pohledávek

takto:

I. Určuje se, že pohledávky žalované pod č. P24.2 ve výši 321.082,47 Kč, pod č. P24.3 ve výši 34.010,00 Kč, pod č. P24.4 ve výši 1.915.200,00 Kč a pod č. P24.5 ve výši 29.260,00 Kč, nejsou po právu v insolvenčním řízení dlužníka Ladislava Štěpánka vedeného před Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 45 INS 1238/2012.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 34.299 Kč. Ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce.

III. Žalovaná je povinna zaplatit soudní poplatek ve výši 5.000,00 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Krajského soudu v Hradci Králové č. 3703- 6828511/0710, VS: 4542266412.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Hradci Králové dne 12. 9. 2012 domáhal určení, že žalovaný nemá za dlužníkem nevykonatelnou a nezajištěnou pohledávku ve výši 321.082,47 Kč z titulu kapitalizovaných úroků podle čl. IV odst. 2 smlouvy o půjčce isir.justi ce.cz ( KSHK 45 INS 1238/2012 )

č. 1F 100487/2008 ze dne 9. 6. 2008, nezajištěnou a nevykonatelnou pohledávku ve výši 34.010,00 Kč z titulu smluvní pokuty podle čl. VII. odst. 6 smlouvy o půjčce, nezajištěnou a nevykonatelnou pohledávku ve výši 1.915.200,00 Kč z titulu smluvní pokuty z důvodu prodlení podle čl. VII. odst. 1 smlouvy o půjčce a nezajištěnou a nevykonatelnou pohledávku ve výši 29.260,00 Kč představující náklady rozhodčího řízení vedeného Smírčí a rozhodčí komorou ČR, o. s. č. 003 SRKCR-007/2009.

Žalovaná přihlásila do insolvenčního řízení dlužníka Ladislava Štěpánka vedeného pod sp. zn. 45 INS 1238/2012 pohledávky v celkové výši 2.585.681,70 Kč. Pohledávky byly přihlášené jako vykonatelné na základě rozhodčího nálezu Smírčí a rozhodčí komory České republiky o. s. č. ze dne 10. 6. 2009. Pohledávka pod č. 1 ve výši 190.229,23 Kč sestávající z jistiny ve výši 150.000,00 Kč z titulu nesplacené půjčky podle smlouvy o půjčce ze dne 9. 6. 2008 a příslušenství pohledávky tvořené úrokem z prodlení ve výši 40.229,23 Kč byla žalobcem na přezkumném jednání zjištěna. Pohledávka č. 2 uplatněna ve výši 416.982,47 Kč sestávající z jistiny ve výši 328.800,00 Kč z titulu kapitalizovaných úroků a příslušenství tvořené úrokem z prodlení ve výši 88.182,47 Kč byla žalobcem na přezkumném jednání zjištěna do výše 95.900,00 Kč a do výše 321.082,47 Kč popřel z toho důvodu, že v rozsahu popření jde o úroky do budoucna, na které žalované nevznikl nárok, neboť nárok na zaplacení úroků vzniká uplynutím doby, na kterou byl úrok sjednán. Žalobce uznal část pohledávky, která odpovídá sjednanému úroku z půjčky za období ode dne vzniku závazku do rozhodnutí o úpadku.

Pohledávka č. 3 byla uplatněna ve výši 34.010,00 Kč jako smluvní pokuta podle čl. VII odst. 6 smlouvy o půjčce, která byla sjednaná pro případ, že žalovaná bude nucena v důsledku nesplacení půjčky včetně příslušenství uplatnit svá práva vyplývající ze zástavní smlouvy. Smluvní pokuta byla popřena, protože je absolutně neplatná, neboť je jí zajištěn výkon práva žalované, který nemůže být současně porušením smluvní povinnosti a odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu České republiky např. sp. zn. 25 Cdo 182/2001 a další a nález Ústavního soudu č. 276/99 a 30. 11. 2001 pod č. 182/01.

Pohledávka č. 4 uplatněna ve výši 1.915.200,00 Kč byla žalobcem popřena pro rozpor s dobrými mravy, když z ust. čl. VII smlouvy o půjčce vyplývá, že v případě prodlení dlužníka s úhradou je povinen zaplatit rovněž smluvní pokutu ve výši 10 % opožděné platby a to za každý započatý měsíc prodlení, ode dne vzniku prodlení do zaplacení. Takto ujednaná smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká vzhledem k okolnostem případu, když při ročním prodlení činí 120 % dlužné částky a je tak absolutně neplatná podle ust. § 39 občanského zákoníku (do 31. 12. 2013).

Pohledávka č. 5 představuje náklady rozhodčího řízení ve výši 29.260,00 Kč. Žalobce pohledávku popřel z důvodu nicotnosti rozhodčího řízení s ohledem na skutečnost, že rozhodčí nález Smírčí a rozhodčí komory České republiky o. s. č. 003 SRKCR-007/2009 ze dne 10. 6. 2009 byl vydán rozhodcem který k tomu neměl pravomoc vzhledem k tomu, že rozhodčí doložka sjednaná mezi účastníky je absolutně neplatná podle ust. § 39 občanského zákoníku a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č. j. 31 Cdo 1945/2010 ze dne 25. 1. 2012 podle kterého, jestliže rozhodčí doložka neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc resp. konkrétní způsob jeho určení, se v této souvislosti odkazuje na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem. ( KSHK 45 INS 1238/2012 )

Pohledávky č. 1 až 3 byly současně přihlášeny jako zajištěné majetkem dlužníka na základě zástavního práva dle zástavní smlouvy ze dne 9. 6. 2008. Nemovitosti byly v exekučním řízení vedeného pod sp. zn. 98 EX 01655/09 prodány v dražbě za cenu 600.000,00 Kč. O vydání výtěžku jejich zpeněžení ve výši 499.749,80 Kč insolvenčnímu správci bylo rozhodnuto usnesením soudního exekutora JUDr. Milana Usnula dne 9. 7. 2012. K těmto finančním prostředkům uplatňuje žalovaná své zajištění, toto právo se však nevztahuje k výtěžku zpeněžení uvedených nemovitostí, neboť se jedná o pohledávku žalobce resp. dlužníka za soudním exekutorem na výplatu finančních prostředků do majetkové podstaty. Jedná se o jiný majetek, než jsou nemovitosti, ke kterým měla žalovaná zástavní právo.

Žalovaná se žalobou nesouhlasila a prostřednictvím právního zástupce opakovaně podala k žalobě písemné vyjádření. Vysvětlila, že dlužníkovi poskytla smlouvou o půjčce finanční prostředky ve výši 150.000,00 Kč dne 9. 6. 2008. Dlužník se zavázal půjčené peníze vrátit i s příslušenstvím. Půjčka měla být splacena ve 120 měsíčních splátkách ve výši 3.990,00 Kč splatných vždy k 9. dni v měsíci, poprvé 9. 7. 2008 a naposledy dne 9. 6. 2018. V případě porušení smluvních závazků, zejména s úhradou jakékoliv splatné částky, byl dlužník povinen zaplatit dosud nesplacenou část půjčky včetně příslušenství. Výzva k úhradě celé půjčky byla dlužníkovi doručena 26. 1. 2009 a věřiteli vzniklo právo na zaplacení celé půjčky ke dni 10. 2. 2009. Pohledávky za dlužníkem do insolvenčního řízení přihlásila jako vykonatelné na základě rozhodčího nálezu ze dne 10. 6. 2009, který rozhodl a vydal rozhodce ad hoc Mgr. Michal Zalabák. Vykonatelnost pohledávek prokázala žalovaná veřejnou listinou, kterou je rozhodčí nález s odkazem na judikaturu k ust. § 177 insolvenčního zákona. Dílčí pohledávky pod č. 1, 2 a 3 žalovaná přihlásila jako zajištěné nemovitosti v obci Kožlí. Nemovitosti se staly majetkem společnosti WAN SERVIS s. r. o. a to vydražením v rámci exekuce usnesením o příklepu ze dne 8. 4. 2011. Žalovaná přihlásila své nároky včetně zajištění přihláškou ze dne 12. 7. 2012. Usnesení soudního exekutora o výplatě výtěžku dražby insolvenčnímu správci bylo vydáno 9. 7. 2012. V době podání přihlášky zástavní právo žalované svědčilo. Žalovaná upozornila, že žalobce o pořadí pohledávek vůbec nerozhodl, a také v žalobě se o určení pořadí nezmiňuje.

K pohledávce č. 2 žalovaná uvedla, že vyplývá z titulu kapitalizovaných úroků z půjčky v souladu s čl. IV smlouvy o půjčce, na které má žalovaná nárok s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 35 Odo 101/2002, který vyslovil názor, že lze sjednat kapitalizaci smluvních úroků do jistiny dluhu a také z kapitalizovaných smluvních úroků lze požadovat příslušenství. K pohledávce č. 3 žalovaná uvedla, že smluvní pokuta byla sjednána řádně dle čl. VII odst. 6 smlouvy o půjčce a dlužník byl s prodlením s úhradou půjčky v přesahu 15 dnů a nastala splatnost celé půjčky.

K pohledávce č. 4 žalovaná nesouhlasila s názorem žalobce, že je smluvní pokuta nepřiměřeně vysoká a je tak v rozporu s dobrými mravy. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 6. 2009 pod sp. zn. 33 Odo 1779/2006 a rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 21 Cdo 4430/2007, které se přiměřeností smluvních pokut zabývají. Jestliže dlužník neplní své závazky řádně, nelze dovodit, že uplatněná smluvní pokuta je v rozporu s dobrými mravy. K pohledávce č. 5 žalovaná uvedla, že nesouhlasí s názorem žalobce o nicotnosti rozhodčího nálezu, který považuje za řádný vykonatelný titul a náklady rozhodčího řízení tak považuje za oprávněné.

Dne 20. 10. 2014 rozhodl soud rozsudkem, proti kterému podal žalobce i žalovaná odvolání. ( KSHK 45 INS 1238/2012 )

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. 5. 2015 pod sp. zn. 104 VSPH 206/2015 rozsudek zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení. Podle odůvodnění odvolacího soudu je smlouva o půjčce č. IF 100487/2008 smlouvou spotřebitelskou, neboť dlužník ve smlouvě prohlásil, že potřebuje půjčku pro soukromé účely. Proto se zde uplatní ust. § 55 a násl. obsažená v hlavě páté nazvané Spotřebitelské smlouvy zák. č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku (dále obč. zák.). Odvolací soud se také ztotožnil s názorem soudu prvního stupně na rozhodčí nález vydaný rozhodcem Mgr Michalem Zalabákem dne 9. 6. 2008, když v daném případě nebyl rozhodce určen transparentním způsobem za předpokladu, že byl vybrán ze seznamu právnické osoby, která není stálým rozhodčím soudem. Rozhodčí řízení se řídilo pravidly vydanými právnickou osobou, která k tomu nebyla oprávněná. Charakter spotřebitelského vztahu má nejenom smlouva o půjčce, ale i ujednání o rozhodčí doložce (smlouvě). Rozhodčí doložka, jež byla sjednána ve spotřebitelské smlouvě je tedy absolutně neplatná a rozhodce Mgr Michal Zalabák neměl pravomoc spor účastníků smlouvy rozhodnout. Insolvenční správce tak není omezen § 199 odst. 2 insolvenčního zákona co do důvodů popření pohledávek. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby se zabýval tím, zda ujednání o zesplatnění půjčky je poctivé ve spotřebitelském vztahu a je přiměřenou podmínkou za předpokladu, že umožnuje zesplatnit půjčku pro prodlení s úhradou jakékoliv smluvní povinnosti v jakékoliv výši, tedy i výši jedné koruny. To může mít vliv na posouzení jednotlivých nároků. Odvolací soud také uložil posoudit nároky žalované u pohledávek P 24/3 a P 24/4 z hlediska ujednání o smluvní pokutě, která je prostředkem zajištění závazku dlužníka vůči věřiteli a plní také funkci preventivní, uhrazovací nebo sankční. Smluvní pokutu lze sjednat pouze pro případ porušení povinnosti vy\plývající ze smlouvy. Je zapotřebí posoudit otázku, do jaké míry předmětné ujednání o smluvní pokutě posiluje postavení věřitele v daném závazkovém vztahu a jakou záruku mu smluvní sankce nabízí.

Ve shodě s odvolacím soudem je konstatováno, že žaloba byla podána žalobcem pro popření pohledávek žalované a předmětem žaloby není určení pořadí pohledávky.

Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 45 INS 1238/2012 ze dne 2. 4. 2015 insolvenční soud vyhověl návrhu věřitele 1. faktorská s. r. o, se sídlem Husitská 107/3, Praha 3 na vstup společnosti BP Integralis Limited, reg. č. 255048 se sídlem Diagorou 4, Kermia Building, 6th Floor, Office 601, PC 1097 Nikósia, Kypr jako nabyvatele jeho přihlášené pohledávky do insolvenčního řízení na místo původního věřitele.

Rozsudkem ze dne 17. 03. 2016 rozhodl KS v HK tak, že žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k úhradě nákladů řízení žalobci i soudního poplatku.

K odvolání žalovaného Vrchní Soud v Praze usnesením ze dne 13.09.2016 rozsudek KS v HK zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Vrchní soud v Praze uložil soudu 1. stupně zabývat se posouzením ujednání obsaženého v článku III. bodu 9 smlouvy o půjčce z hlediska platnosti tohoto ujednání, což je významné pro určení pravosti a výši pohledávky P24/2 i dalších nároků u pohledávky P24/4 uplatněné z titulu smluvní pokuty podle čl. VII. odst. 1 smlouvy o půjčce. Teprve poté, co bude soudem učiněn závěr o (ne)platném zesplatnění smlouvy o půjčce, bude možno posoudit, zda se jedná o nároky, které podle § 170 IZ v ins. řízení neuspokojí. Odvolací soud také uvedl, že vzhledem ke spotřebitelské povaze předmětné smlouvy o půjčce je z ust § 55 ods. 1 a § 39 obč. zák že jsou neplatná ta smluvní ustanovení, která jsou pro spotřebitele nevýhodná. Ust. § 657 a násl.obč,zák. o smlouvě o půjčce sice neobsahují úpravu zesplatnění celého dluhu z půjčky jako je tomu v případě úvěru v § 506 obch. zák.-je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tří měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník ( KSHK 45 INS 1238/2012 ) vrátil dlužnou částku s úroky. Podle názoru odvolacího soudu nelze dospět k závěru, že je dán nějaký důvod, proč by spotřebitel neměl být v právním vztahu, založeném smlouvou o půjčce, chráněn stejně, jako je tomu v rámci smlouvy o úvěru. Proto, je-li ať již ve smlouvě o úvěru nebo ve smlouvě o půjčce, které mají povahu spotřebitelské smlouvy dohodnuté zesplatnění dluhu, spláceného původně ve splátkách odlišně tímto způsobem, že se stává celý dluh splatný nikoliv po prodlení se splacením jedné splátky delším tří měsíců, nýbrž okamžitě při jakémkoliv prodlení v jakékoliv výši jedná se o neplatné ujednání dle ust § 55 ods. 1 a § 39 obč. zák. Odvolací soud odcitoval ustanovení § 55 ods. 1 a § 56 ods. 1 obč zák upravující postavení spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách a § 544 ods. 1 obč.zák upravující smluvní pokutu. K této doplnil, že smluvní pokuta musí být vždy přiměřená významu a hodnotě zajišťované povinnosti. Pokud by újma způsobená zaplacením smluvní pokuty a tomu na druhé straně odpovídající prospěch věřitele byly ve vzájemném nepoměru, byla by taková smluvní pokuta rozporná s dobrými mravy, což by vedlo k závěru o neplatnosti ujednání o smluvní pokutě dle § 39 obč. zák.

Soud provedl důkaz listinami:

protokolem z přezkumného jednání ze dne 14. 8. 2012, v průběhu kterého byly přezkoumány pohledávky žalované pod č. 1, 2, 3, 4, 5 s konstatováním o tom, že jsou vykonatelné, u popřených pohledávek bude žalobce z funkce insolvenčního správce podávat do 30 dnů žalobu a také, že věřitel neuplatnil zajištění k pohledávkám, přezkumnými listy žalované pro pohledávky pod č. 24-1, 2, 3, 4, 5, usnesením JUDr. Milana Usnula soudního exekutora ze dne 26. 7. 2011 o rozvrhovém jednání a usnesením ze dne 9. 7. 2012 o vydání výtěžku zpeněžení žalobci do insolvenčního řízení, usnesením Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 17 Co 423/2011ze dne 1. 2. 2012, smlouvou o půjčce ze dne 9. 6. 2008, výzvou k okamžité úhradě celé půjčky ze dne 19. 1. 2009, zástavní smlouvou ze dne 9. 6. 2008, rozhodčím nálezem ze dne 10. 6. 2009.

Z přihláškového spisu žalované v insolvenčním řízení pod sp. zn. 45 INS 1238/2012 soud provedl důkazy: přihláškou pohledávek doručenou Krajskému soudu v Hradci Králové dne 12. 7. 2012, doplnění přihlášky-uplatnění zajištění z výtěžku.

Právní zástupce žalobce předložil své vyjádření s odkazem na odůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu v Praze s tím, že považuje ujednání čl. bod III. bod IX. smlouvy o půjčce za nicotné pro jeho rozpor s pravidly na ochranu spotřebitele, což vyplývá i z odůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu. Podle názoru právního zástupce žalobce k platnému zesplatnění pohledávky žalovaného před zahájením insolvenčního řízení nedošlo a žalovaný tak nemá nárok na úhradu popřené částky pohledávky odpovídající úrokům přirostlým po rozhodnutí o úpadku. Žalobce se domnívá, že nárok na úhradu smluvní pokuty u pohledávky č. P24/4 by žalovanému nevznikl nárok, ani v případě, kdyby bylo ujednání o požadované smluvní pokutě platné, protože žalovaný dlužníkovi takovou smluvní pokutu do rozhodnutí o úpadku nevyúčtoval, tedy ji neuplatnil a na tuto pohledávku tedy dopadá ustanovení §170 písm. e IZ. Žalovaným požadované smluvní pokuty (pohledávky P24/3 a P24/4) představují zjevně nadbytečné přezajištění pohledávky žalovaného. ( KSHK 45 INS 1238/2012 )

Žalovaný předložil výpis z účtu původního věřitele společnosti 1.faktorská s.r.o., se sídlem Husitská 107/3, Praha 3, ze kterého vyplývá, že půjčka byla dne 11. 06. 2008 vyplacena dlužníkovi v částce 143.010 Kč převodem na účet a ve zbývající části ve výši 6.990 Kč byla vyplacena v hotovosti při uzavření smlouvy o půjčce.

Podle ust. § 173 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. v platném znění insolvenční zákon (dále IZ), věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. Přihlašují se i pohledávky, které již byly uplatněny u soudu, jakož i pohledávky vykonatelné včetně těch, které jsou vymáhány výkonem rozhodnutí nebo exekucí (odst. 2).

Podle ust. § 174 odst. 2 IZ přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá. Jde-li o pohledávku zajištěnou, musí věřitel v přihlášce uvést, zda uplatňuje právo na její uspokojení ze zajištění a označit druh zajištění a dobu jeho vzniku, nestane-li se tak, má se za to, že právo na uspokojení přihlašované pohledávky ze zajištění v insolvenčním řízení uplatněno nebylo (odst. 3). Jde-li o pohledávku vykonatelnou, musí věřitel v přihlášce uvést i skutečnosti, o které vykonatelnost opírá (odst. 4).

Insolvenční správce podle ust. § 189 odst. 1 IZ sestaví seznam přihlášených pohledávek, u pohledávek, které popírá, to výslovně uvede. Do seznamu se nezařazují pohledávky, ke kterým se nepřihlíží, pohledávky vyloučené z uspokojení a další pohledávky, u kterých to stanoví zákon. Zajištění věřitelé se v seznamu uvádějí zvlášť.

Podle ust. § 192 odst. 1 IZ pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dlužník a věřitelé., popření pohledávky lze vzít zpět.

Podle ust. § 195 IZ o popření pohledávky co do jejího pořadí jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka má měně výhodné pořadí, než je pořadí uvedené v přihlášce pohledávky, nebo je-li popíráno právo na uspokojení pohledávky ze zajištění.

Podle ust. § 199 odst. 1 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.

Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci (odst. 2).

V žalobě podle odst. 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel (odst. 3).

Pohledávka je zjištěna podle § 201 odst. 1 písm. a IZ jestliže ji nepopřel insolvenční správce ani žádný z přihlášených věřitelů.

V dané věci není pochyb o tom, že vztah mezi dlužníkem a žalovanou byl vztahem ze spotřebitelské smlouvy, přičemž splacení pohledávky z této smlouvy o půjčce bylo zajištěno zástavní smlouvou na nemovitostech dlužníka. ( KSHK 45 INS 1238/2012 )

Ze smlouvy o půjčce č. 1F 100487/2008 uzavřené mezi dlužníkem a žalovanou vyplývá, že žalovaná poskytla dlužníkovi půjčku ve výši 150.000,00 Kč, pro případ prodlení se splacením půjčky nebo jednotlivé splátky se dlužník zavázal zaplatit věřiteli vedle úroku z prodlení také zákonný úrok z prodlení v zákonné výši platné ke dni vzniku prodlení a to za dobu od počátku prodlení do zaplacení. V případě prodlení se splacením smluvních pokut či dalších nároků nad rámec původní jistiny půjčky a řádného úroku z půjčky, je dlužník povinen zaplatit věřiteli zákonný úrok z prodlení v zákonné výši od počátku prodlení do zaplacení. Účastníci také sjednali pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 10 % opožděné platby za každý měsíc prodlení, dojednali zajištění půjčky zástavním právem a právo věřitele na smluvní pokutu 50.000,00 Kč pokud věřitel v důsledku nesplacení půjčky včetně příslušenství bude nucen uplatnit svá práva ze zástavní smlouvy, dále byla sjednána smluvní pokuta 50.000,00 Kč pro případ uplatnění práva věřitele na zaplacení žalobou k soudu v rozhodčím řízení nebo podáním návrhu na exekuci. Účastnící sjednali, že majetkové spory a jiné nároky v souvislosti se smlouvou budou řešeny v rozhodčím řízení rozhodcem zapsaným v seznamu rozhodců Smírčí a rozhodčí komory České republiky, o. s. se sídlem Nad Úžlabinou 448 Praha 10-Malešice.

V souvislosti s nicotností rozhodčího nálezu soud odkazuje na Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 31 Cdo 958/2012, který rozhodl ve velkém senátě občanskoprávního a obchodního kolegia, který dospěl k závěru, že neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc resp. konkrétní způsob jeho určení a odkazuje-li na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle ust. § 39 občanského zákoníku pro obcházení zákona. Rozhodce, který rozhodčí nález vydal na základě takto neplatné rozhodčí doložky, neměl k vydání rozhodčího nálezu pravomoc. Citované rozhodnutí se zcela vztahuje i na posouzení rozhodčího nálezu, který vydal Mgr. Michal Zalabák dne 9. 6. 2008 jako rozhodce který byl zapsán do seznamu Smírčí a rozhodčí komory České republiky, o. s. a touto právnickou osobou byl určen k rozhodnutí o rozhodčí žalobě.

Předmětem smlouvy o půjčce ze dne 9. 6. 2008 bylo poskytnutí půjčky dlužníkovi ve výši 150.000,00 Kč, dlužník se zavázal uhradit půjčené peníze formou měsíčních splátek po 3.990,00 Kč počínaje od 9. 7. 2008 a konče 9. 6. 2018. Ve splátkách byly obsaženy i úroky z půjčky ve výši 2,50 % měsíčně. Pro případ prodlení bylo sjednáno oprávnění žalované k okamžitému vrácení celé půjčky včetně příslušenství a dalších sjednaných nároků a to úroku z prodlení, smluvních pokut ve lhůtě do 15 dnů od doručení výzvy k zaplacení. Dlužník uhradil na splátkách celkem 15.990,00 Kč a žalovanou byl vyzván k zaplacení nároků ze smlouvy o půjčce. Lhůta pro zaplacení uplynula 11. 2. 2009. Součástí ujednání pro případ prodlení se zaplacením půjčky měla žalovaná nárok na zaplacení vedle úroku z půjčky i zákonný úrok z prodlení v zákonné výši platné ke vzniku prodlení a nárok na smluvní pokutu ve výši 10 % opožděné platby za každý započatý měsíc prodlení. Součástí ujednání je nárok věřitele na zaplacení smluvní pokuty ve výši 50.000,00 Kč pro případ, že věřitel v důsledku nesplacení půjčky bude nucen uplatnit svá práva ze zástavní smlouvy a také byla sjednána smluvní pokuta 50.000,00 Kč pro případ uplatnění práva věřitele žalobou u soudu nebo v rozhodčím řízení nebo podáním návrhu na exekuci. Vrácení půjčky bylo zajištěno zástavním právem a ve prospěch věřitele bylo zřízeno věcné předkupní právo a věcné břemeno užívání nemovitostí, které tvoří zástavu. Ze zástavní smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a žalovanou dne 9. 6. 2008 vyplývá, že byla uzavřena k zajištění všech peněžitých pohledávek a jejich příslušenství vyplývajících ze smlouvy o půjčce č.1F 100487/2008. Předmětem smlouvy byla nemovitost v k. ú Kožlí zapsaná na LV č. 132. ( KSHK 45 INS 1238/2012 )

Podle III. Bod 9 smlouvy o půjčce měl dlužník v případě porušení smluvních závazků, zejména v případě prodlení s úhradou jakékoliv splatné částky či v případě zhoršení zajištění půjčky povinnost zaplatit celou dosud nesplacenou část půjčky včetně dosud nesplacených úroků za celou sjednanou dobu půjčky a včetně veškerého dalšího dosud nesplaceného přísl. a ostatních dosud nesplacených oprávněných nároků věřitele tj. úroků z prodlení, smluvních pokut a dalších oprávněných nároků věřitele Ujednání o okamžitém zesplatnění půjčky za podmínek shora uvedených soud posoudil jako nepoctivé ve spotřebitelském vztahu a za nepřiměřenou podmínku, neboť umožnuje zesplatnit celou půjčku i v případě jednoho dne prodlení s úhradou jakékoliv smluvní povinnosti v jakékoliv výši, tedy i ve výši jedné koruny. Takové ujednání lze považovat za ujednání v rozporu s dobrými mravy a je proto dle ust § 39 obč. zák. neplatné. Z uvedeného vyplývá závěr, že k zesplatnění půjčky nedošlo a žalobce nemá nárok na zaplacení příslušenství k jistině ani nárok na zaplacení smluvních pokut tak jak je přihlásil v přihlášce pohledávek do insolvenčního řízení / P24/2, P24/4/.

Nárok uplatněný žalovanou pod č. P24/3 vyplývá z VII. bod 6 smlouvy o půjčce ve znění, že pro případ, kdy věřitel bude nucen v důsledku nesplacení půjčky, včetně jejího přísl. a ostatních oprávněných nároků věřitele uplatnit svá práva ze zástavní smlouvy, ujednávají účastníci smluvní pokutu ve výši 50.000 Kč, kterou se dlužník zavazuje zaplatit. Donucením se rozumí zejména situace, kdy nastala splatnost celé půjčky a dlužník bude v prodlení s její úhradou, která přesahuje 15 dnů. Vzhledem k absolutní neplatnosti části smlouvy o půjčce, která se týká splatnosti, ani tato pohledávka není v insolv řízení po právu a i v případě, že by splatnost pohledávek nastala, soud uvedené ujednání považuje na neplatné podle ust § 39 obč. zák. a v rozporu s dobrými mravy. /rozh. č.j. 104 VSPH 671/2014, 101 VSPH 206/2015 /

Pohledávka pod č. P24.5, která se týká nákladů řízení ve výši 29.260,00 Kč, není po právu vzhledem k neplatnosti rozhodčího nálezu ze dne 10. 6. 2009.

Výrok o nákladech řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám právního zástupce náklady řízení ve výši 34. 299 Kč. Náklady řízení sestávají z odměny právního zástupce žalobce dle § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. g), m) k Vyhl. č. 177/1996 Sb. Odměna se vztahuje na 7 úkonů právní služby á 3.100,00 Kč a 7 x paušální náhrady á 300,00 Kč, celkem ve výši 23.800 Kč. Soud přiznal náhradu za promeškaný čas 18x30 min. a 100 Kč dle § 14 odst. 3 celkem 1.800 Kč. Cestovné za 3 účasti na soudních jednáních při ujetých 148 km za 1 cestu z České Třebové do Hradce králové a zpět je přiznáno ve výši 2.746,00 Kč. Právní zástupce žalobce předložil Osvědčení o registraci k DPH a bylo mu tak přiznáno 21 % DPH ve výši 5.952,00 Kč.

Výrok o povinnosti žalované k zaplacení soudního poplatku vyplývá z ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění, položka 13/1a Sazebníku poplatků.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

V Hradci Králové dne 25. května 2017 JUDr. Monika Marčišinová,v.r. soudkyně Za správnost vyhotovení: Tereza Langhammerová