45 ICm 2442/2017
45 ICm 2442/2017 KSOS 22 INS 2616/2017 14 VSOL 171/2018-79

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudců Mgr. Josefa Berky a JUDr. Kateřiny Holešovské v insolvenční věci

žalobce: Daniel anonymizovano , anonymizovano bytem Janského 2451/23, 735 06 Karviná zastoupený advokátem JUDr. Tomášem Štípkem sídlem Stodolní 741/15, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava

proti

žalované: DHfin s.r.o., IČO 25293044 sídlem Palackého třída 250, 530 02 Pardubice-Zelené Předměstí

o popření pravosti vykonatelné pohledávky, vedené jako incidenční spor před Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn.v insolvenčním řízení dlužníků Daniela Malyjurka a Jany Malyjurkové vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS 2616/2017,

o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2017 č. j.-23 (KSOS 22 INS 2616/2017),

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1 749,20 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. isir.justi ce.cz KSOS 22 INS 2616/2017 14 VSOL 171/2018

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Ostravě (dále také jen soud ) rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí zamítl žalobu na určení, že žalovaná nemá za dlužníky Danielem Malyjurk anonymizovano a Janou Malyjurkovou, nar. 23. 4. 1966, oba trvale bytem Janského 2451/23, 735 06 Karviná, v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Ostravě, pod sp. zn. KSOS 22 INS 2616/2017, pohledávku ve výši 3 610 646,50 Kč z titulu neuhrazené kupní ceny za dodávku zboží vyúčtované fakturou č. 310F, vystavenou dne 2. 11. 1998, původní věřitelkou společností FE-trops s.r.o. (výrok I.) a rozhodl, že žalobce je povinen uhradit žalované na náhradě nákladů řízení 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Soud vyšel ze skutkových zjištění, že dne 9. 2. 2017 bylo ve věci dlužníka Daniela Malyjurka a dlužnice Jany Malyjurkové zahájeno insolvenční řízení, insolvenční soud následně dne 17. 2. 2017 zjistil jejich úpadek, insolvenčním správcem byl ustanoven JUDr. Martin Frisch, bylo povoleno řešení úpadku oddlužením a věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, byli vyzváni, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů od zveřejnění usnesení o zjištění úpadku v insolvenčním rejstříku. Žalovaná včas pod č. P5 přihlásila dne 27. 2. 2017 svou pohledávku za dlužníky v celkové výši 3 610 646,50 Kč jako vykonatelnou, a to z důvodu neuhrazené ceny za odebrané zboží specifikované ve vystavené faktuře č. 310F ze dne 2. 11. 1998 a neuhrazeného příslušenství v podobě úroků z prodlení z jistiny dluhu za dobu od 3. 12. 1998 do 23. 2. 2017, nákladů nalézacího řízení a nákladů exekučního řízení, kdy jako okolnosti vzniku pohledávky a jako osvědčení vykonatelnosti pohledávky uvedla platební rozkaz Krajského soudu v Ostravě č. j. 2 Ro 317/2002-10 a usnesení Okresního soudu v Karviné o nařízení exekuce ze dne 19. 8. 2004, č. j. 48 Nc 1137/2004-7. Žalobce jako dlužník na přezkumném jednání dne 18. 4. 2017 popřel pravost přihlášené vykonatelné pohledávky P5 v celém rozsahu částky 3 610 646,50 Kč a jako důvod popření pohledávky uvedl, že pohledávka nevznikla, neboť dlužník si u právní předchůdkyně žalované žádné zboží neobjednal a tato mu žádné zboží nedodala. Z věřitelkou doložených dokladů ani nevyplývá, že by dlužník nějaké zboží od právní předchůdkyně věřitelky převzal či objednal. Ze žaloby s návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 29. 4. 2002, z předžalobní výzvy ze dne 22. 10. 2001, z faktury-daňového dokladu ze dne 2. 11. 1998 č. 310F a z platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě, č. j. 2 Ro 317/2012-10 ze dne 10. 7. 2002 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalované podala dne 3. 5. 2002 u Krajského soudu v Ostravě proti žalobci žalobu na základě níž se po něm domáhala zaplacení částky 901 576,50 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení ve výši 16 % ročně z dlužné částky za dobu od 3. 12. 1998 do zaplacení. Jako skutkové okolnosti uvedla, že žalobci dodala sportovní zboží za cenu, kterou mu vyúčtovala fakturou č. 310F ze dne 2. 11. 1998 znějící na částku 901 576,50 Kč splatnou dne 2. 12. 1998, kdy však žalobce na uvedenou kupní cenu neuhradil ničeho. Krajský soud v Ostravě předmětné žalobě platebním rozkazem v celém rozsahu vyhověl a dále zavázal žalobce uhradit náklady řízení ve výši 45 180 Kč, to vše do patnácti dnů od doručení platebního rozkazu. Předmětný platební rozkaz nabyl právní moci dne 21. 8. 2002 a stal se vykonatelným dne 26. 8. 2002. Dne 20. 11. 2003 společnost FE-Trops s.r.o. jako postupitelka uzavřela se společností DHfin s.r.o. jako postupnicí smlouvu

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá KSOS 22 INS 2616/2017 14 VSOL 171/2018

na základě níž společnost FE-Trops s.r.o. postoupila svou pohledávku ve výši 901 576,30 Kč za dlužníkem z kupní smlouvy na dodávku zboží (sportovního oblečení), která jí byla pravomocně přiznána platebním rozkazem Krajského soudu v Ostravě č. j. 2 Ro 317/2012- 10 ze dne 10. 7. 2002, na žalovanou. S postoupením pohledávky přešlo i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Usnesením ze dne 19. 8. 2004 č. j. 48 Nc 1137/2004-7 Okresní soud v Karviné nařídil podle vykonatelného platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 7. 2002 č. j. 2 Ro 317/2012-10 k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 901 576,50 Kč s příslušenstvím, nákladů nalézacího řízení a pro náklady exekuce, exekuci na majetek žalobce (jako povinného), a provedením této exekuce pověřil Mgr. Jana Raicha, Exekutorský úřad Frýdek-Místek. Předmětné usnesení nabylo právní moci dne 31. 12. 2004. Soudní exekutor rozhodl příkazem k úhradě nákladů exekuce č. j. 73 Ex 286/04-60 o povinnosti žalobci nahradit náklady žalované na exekuci ve výši 26 977 Kč včetně DPH. Soudní exekutor uložil žalované pod č. j. Ex 286/04-3 povinnost složit zálohu ve výši 6 000 Kč na exekuci vedenou proti žalobci.

3. Soud právně dovodil, že žaloba byla podána včas, neboť byla ve smyslu § 199 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění, (dále jen I. Z. ) podána ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání. Popřená pohledávka uplatněná přihláškou č. P5 byla přezkoumána jako vykonatelná, přičemž žaloba byla podána dlužníkem v oddlužení, který je ve smyslu § 199 odst. 1 I. Z. ve spojení s § 410 odst. 5 I. Z. ve věci aktivně věcně legitimován. Následně za odkazu na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013 sp. zn. 29 Cdo 7/2013 soud dovodil, že pohledávka žalovaného je pohledávkou přiznanou pravomocným rozhodnutím soudu (platebním rozkazem) a je tedy pohledávkou vykonatelnou. V tomto případě mohl dlužník stejně jako insolvenční správce ve smyslu § 199 I. Z. uplatnit jako způsobilý důvod popření existence pohledávky jen skutečnosti, které neuplatnil v původním řízení, neboť institut popření vykonatelné pohledávky, která byla přiznána platebním rozkazem, vylučuje její popření z důvodu jiného (možného) právního posouzení skutkových okolností. Ve vztahu k omezení důvodů popření vykonatelné pohledávky dlužníkem v oddlužení pak právní úprava v § 410 odst. 6 I. Z. jde ještě dále a více zohledňuje hledisko formální závaznosti exekučního titulu, o který se vykonatelnost dotčené pohledávky opírá. Proto je dlužníkovi přiznáno právo popírat tyto pohledávky pouze z důvodů, pro které by jinak mohlo dojít k zastavení exekuce, a sice že pohledávka zanikla nebo je promlčena. Jedině tyto důvody, tj. tvrzení zániku nebo promlčení vykonatelné pohledávky, mohou být věcně přezkoumávány v řízení o žalobě na určení dlužníkem popřené vykonatelné pohledávky. V daném případě však (jediné) důvody pro popření pohledávky dlužníkem spočívaly v tom, že pohledávka vůbec nevznikla, pročež soud dovodil, že žalobcem tvrzené důvody nejsou důvody způsobilými k popření vykonatelné pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení a žalobu jako nedůvodnou zamítnul. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení žalované, neboť žalovaná byla ve věci plně úspěšná a této přiznal dle § 151 odst. 3 o. s. ř. paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč, a to za sepis vyjádření žalobě (§ 1 odst. 1, odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. v platném znění).

4. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž namítal, že v napadeném rozsudku dospěl soud na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, resp. tato

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá KSOS 22 INS 2616/2017 14 VSOL 171/2018

skutková zjištění jsou nepřezkoumatelná. Setrval na svém tvrzení, že si od společnosti FE-trops s.r.o., právní předchůdkyně žalované, nikdy věci dle výčtu daňového dokladu- faktury č. 310F ze dne 2. 11. 1998 neobjednal a taktéž žádné z uvedeného zboží mu dle této faktury nebylo dodáno. Sám žalobce byl s těmito okolnostmi dlužné částky za společností FE-trops s.r.o. seznámen až po přihlášení pohledávky P5 do insolvenčního řízení. Dříve mu nebylo známo, že tento závazek vůči jeho osobě existuje. Taktéž z tvrzení žalované pak není patrné, zda toto zboží bylo žalobci dodáno. Není tak patrné, zda skutečnosti, které vedly k předmětnému závazku žalobce vůči žalované, byly skutečně naplněny, a že tedy závazek skutečně vznikl. S ohledem na časový odstup a změnu v postavení věřitelky z tohoto závazku dovozoval, že předmětné rozhodnutí z platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 07. 2002, č. j. 2 Ro 317/2002-10, není přezkoumatelné a nelze tak určit zda žalobce je skutečně dlužníkem žalované. Svým odvoláním se žalobce domáhal, aby napadený rozsudek byl odvolacím soudem zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila tak, že platební rozkaz ze dne 10. 7. 2002 č. j. 2 Ro 317/2002-10, nabyl právní moci dne 21. 8. 2002 a stal se vykonatelným dne 26. 8. 2002. Na výzvu k uhrazení dlužník nereagoval, a proto byl podán návrh na exekuci. Vůči platebnímu rozkazu žalobce nepodal odpor, stejně tak nepodal odvolání vůči usnesení ze dne 19. 8. 2004 č. j. 48 Nc 1137/2004-7, kterým byla vůči němu nařízena exekuce. Dovozovala tak, že žalobce o dlužné částce věděl dávno před podáním návrhu na insolvenční řízení, nejpozději však 31. 12. 2004, kdy usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci a nikoliv, jak tvrdí, při přihlášení pohledávky P5 do insolvenčního řízení. Žalovaná navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

6. S účinností od 1. 7. 2017 byl insolvenční zákon novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

7. Při výkladu tohoto přechodného ustanovení vychází odvolací soud z toho, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 63/1997 Sb.) a Nejvyššího soudu (např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2006), v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost). To znamená, že od účinnosti nové právní úpravy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní úpravy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se řídí zrušenou právní normou (při opačné interpretaci střetu právních norem by totiž docházelo k pravé retroaktivitě). Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání.

8. Odvolací soud proto při projednání a rozhodnutí o odvolání žalobce proti rozhodnutí soudu prvního stupně vydanému po účinností novely insolvenčního zákona, nicméně řešící

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá KSOS 22 INS 2616/2017 14 VSOL 171/2018

přezkum pohledávky žalované, ke kterému došlo před její účinností, při respektu k právním účinkům popěrného úkonu žalobce, které nastaly přede dnem nabytí účinnosti novely č. 64/2017 Sb., postupoval podle insolvenčního zákona ve znění účinném do 30. 6. 2017.

9. Podle § 7 I. Z., nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení o. s. ř. týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

10. Odvolací soud na základě odvolání, které bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 o. s. ř.), při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Z obsahu spisu se podává, že řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 17. 5. 2017 žalobou žalobce z téhož dne, kterou se tento domáhal určení, že žalovaná nemá za ním a spoludlužnicí Janou Malyjurkovou vykonatelnou pohledávku ve výši 3 610 646,50 Kč, kterou přihlásila do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS 2616/2017 přihláškou č. P5. Uvedená pohledávka se skládala z jistiny ve výši 901 576,50 Kč a příslušenství v podobě úroku z prodlení ve výši 2 630 913 Kč nákladů nalézacího řízení ve výši 45 180 Kč a nákladů exekučního řízení ve výši 32 977 Kč, kdy jistina představovala neuhrazenou cenu za dodané zboží (sportovní oblečení) z kupní smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a právní předchůdkyní žalované. Kupní cena byla dlužníkovi vyúčtována fakturou č. 310F ze dne 2. 11. 1998 splatnou 2. 12. 1998. Pohledávka byla žalovanou přihlášena jako vykonatelná na základě platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 7. 2002, č. j. 2 Ro 317/2002-10. Žalobce popřel celý nárok žalované a brojil proti němu s tím, že si od právní předchůdkyně žalované nikdy žádné zboží neobjednal a rovněž mu nebylo dodáno, když s předmětnou fakturou č. 310F ze dne 2. 11. 1998 byl seznámen až v rámci insolvenčního řízení. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že navrhla její zamítnutí, když ji považovala za nedůvodnou. Odkazovala na skutečnost, že v daném případě se jedná o vykonatelnou pohledávku, která byla právnímu předchůdci žalované přiznána na základě podané žaloby platebním rozkazem Krajského soudu v Ostravě, proti kterému žalobce nepodal v zákonné lhůtě odpor a tento nabyl právní moci dne 21. 8. 2002 a stal se vykonatelným dne 26. 8. 2002, kdy žalobce byl zavázán uhradit právnímu předchůdci žalované částku 901 576,50 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Pohledávka byla následně postoupena na žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 11. 2003 a s ohledem na to, že dlužník na výzvu k plnění dle předmětného platebního rozkazu žádným způsobem nereagoval, žalovaná podala návrh na zahájení exekuce, kterému bylo usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 19. 8. 2004, č. j. 48 Nc 1137/2004-7 vyhověno a k provedení exekuce byl pověřen Mgr. Jan Raich, soudní exekutor, exekutorský úřad Frýdek-Místek. Nyní je exekuce vedena soudním exekutorem JUDr. Jiřím Trojanovským. Ani v tomto případě se dlužník žádným způsobem nebránil a nepodal proti usnesení o nařízení exekuce odvolání. Soud při jednání dne 30. 11. 2017 provedl listinné důkazy a na tomto základě rozhodl ve věci napadeným rozsudkem.

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá KSOS 22 INS 2616/2017 14 VSOL 171/2018

12. Odvolací soud vycházel při posouzení věci ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, neboť je považuje za správná.

13. Podle § 199 I. Z. ve znění účinném do 30. 6. 2017, insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. (odst. 1). Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci (odst. 2). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel (odst. 3).

14. Podle § 410 I. Z. ve znění účinném do 30. 6. 2017, Není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek za trvání účinnosti oddlužení obdobně § 190 až 202. Insolvenční správce se na své nebezpečí a na své náklady (§ 39 odst. 2) může dát zastoupit při přezkumném jednání jinou osobou; to neplatí, jestliže insolvenční soud požaduje, aby se insolvenční správce přezkumného jednání zúčastnil osobně (odst. 1). Popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, ustanovení § 51 odst. 2 tím však není dotčeno; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku (odst. 2). Jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, může dlužník jako důvod popření její pravosti nebo výše uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená (odst. 3).

15. Odvolací soud předně shodně se soudem prvního stupně konstatuje, že žaloba žalobce byla podána z pohledu cit. § 199 odst. 1 I. Z. v rozhodném znění (§ 410 odst. 1 I. Z. v rozhodném znění) včas, neboť byla podána 29 dní po přezkumném jednání, a dále že byla podána aktivně legitimovaným dlužníkem (§ 410 odst. 2 I. Z. v rozhodném znění ve spojení s § 199 odst. 1 téhož), vůči pasivně legitimované žalované, jež přihlásila do insolvenčního řízení dlužníků vykonatelnou pohledávku. Lze taktéž konstatovat, že žalobce dostál limitům § 199 odst. 3 I. Z., když skutková tvrzení v uplatněné v žalobě korespondují s důvody, pro které žalobce pohledávku žalované popřel.

16. Naopak je třeba uzavřít, že žalobce nedostál limitům § 410 odst. 3 I. Z. v rozhodném znění, když žalobce uplatnil jako důvod popření skutečnosti nepodřaditelné pod zmíněnou normu.

17. Odvolací soud konstatuje, že skutečnosti, které lze uplatnit dlužníkem v oddlužení jako důvod popření pravosti či výše vykonatelné pohledávky věřitele přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu stanoví speciální § 410 odst. 3 I. Z. (po 1. 7. 2017 § 410 odst. 6 I. Z.). Vzhledem k této speciální právní úpravě nemůže dlužník v případě takového popření, pokud uplatňuje toliko skutečnosti uvedené v § 199 odst. 2 I. Z., se svou žalobou uspět.

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá KSOS 22 INS 2616/2017 14 VSOL 171/2018

18. Toto omezení důvodů popěrného úkonu dlužníka v oddlužení vychází z konstrukce, že dlužník (na rozdíl od insolvenčního správce, kterému je umožněno v § 199 odst. 2 I. Z. vznášet skutkové novoty) byl účastníkem nalézacího řízení, které vedlo k vydání vykonatelného rozhodnutí, pročež není oprávněn opakovaně uvádět námitky, které měl k dispozici v rámci nalézacího řízení, ať již je v tomto uplatnil či neuplatnil např. z důvodu své procesní nečinnosti, jako tomu bylo v posuzovaném případě. Dlužník tak má zachovanou možnost namítat vůči přihlášené vykonatelné pohledávce pouze skutečnosti, které by mohly vést k zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, a to toliko ze dvou taxativních důvodů, tedy 1) že pohledávka zanikla (důvod zastavení výkonu rozhodnutí či exekuce dle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř.), nebo 2) je promlčená (důvod zastavení výkonu rozhodnutí či exekuce dle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř.).

19. Pokud dlužník ve svém popěrném úkonu resp. žalobě jako důvod popření přihlášené vykonatelné pohledávky žalované uplatnil tvrzení, že pohledávka vůbec nevznikla, zřetelně nedostál limitům způsobilých popěrných důvodů, jak byly odvolacím soudem vyloženy výše.

20. Vzhledem k výše uvedeným závěrům odvolací soud výrokem I. tohoto rozsudku postupem dle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku II. o náhradě nákladů řízení.

21. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. podle procesního výsledku odvolacího řízení, když procesně úspěšným účastníkem odvolacího řízení je žalovaná. V řízení před odvolacím soudem na svých nákladech žalovaná uplatnila toliko hotové výdaje spočívající v cestovném k jednání odvolacího soudu dne 4. 7. 2018 při užití osobního automobilu s průměrnou spotřebou motorové nafty 6,4 l na 100 km (viz § 158 odst. 4 Zákoníku práce, když z technického průkazu vozidla se podává výše uvedené kombinované spotřeby) při 288 celkem ujetých kilometrech, prokázané ceně nafty 32,40, tj. 597,20 Kč za spotřebované pohonné hmoty a 1 152 Kč za základní náhradu (v sazbě 4 Kč/km-§ 1 písm. b) vyhl. č. 463/2017 Sb.), celkem tak za tuto cestu odvolací soud přiznává částku 1 749,20 Kč. O lhůtě k plnění odvolací soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.

Poučení:

Proti výroku I. tohoto rozhodnutí je přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Proti výroku II. tohoto rozhodnutí není samostatně přípustné dovolání.

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá KSOS 22 INS 2616/2017 14 VSOL 171/2018

Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

Olomouc 4. července 2018

JUDr. Ivana Waltrová předsedkyně senátu v.z. Mgr. Josef Berka v.r. Podle § 158 odst. 1 o.s.ř. podepsáno pověřeným členem senátu z důvodu dovolené předsedy senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá