45 ICm 2442/2017
45 ICm 2442/2017-23 KSOS 22 INS 2616/2017

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Putíkem, Ph.D. v právní věci žalobce Daniela anonymizovano , anonymizovano , bytem Karviná-Nové Město, Janského 2451/23, proti žalovanému DHfin s.r.o., IČ: 25293044, se sídlem Pardubice, Palackého třída 250, o určení neexistence pohledávky,

takto:

I. Žaloba na určení, že žalovaný nemá za dlužníky Danielem anonymizovano , anonymizovano a Janou Malyjurkovou, nar. 23.4.1966, oba trvale bytem Janského 2451/23, 735 06 Karviná, v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Ostravě, pod sp. zn. KSOS 22 INS 2616/2017, pohledávku ve výši 3.610.646,50 Kč z titulu neuhrazené kupní ceny za dodávku zboží vyúčtované fakturou č. 310F, vystavenou dne 2.11.1998, původním věřitelem společností FE-trops spol. s.r.o., se zamítá.

II. Žalobce je povinen uhradit žalovanému na náhradě nákladů řízení 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě soudu dne 18.05.2017 se žalobce domáhal určení, že žalovaný nemá za ním a spoludlužnicí Janou Malyjurkovou vykonatelnou pohledávku ve výši 3.610.646,50 Kč, kterou přihlásil do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě, pod sp. zn. KSOS 22 INS 2616/2017, přihláškou č. P5. Uvedená pohledávka se skládala z jistiny ve výši 901.576,50 Kč a příslušenství v podobě úroku isir.justi ce.cz z prodlení ve výši 2.630.9123 nákladů nalézacího řízení ve výši 45.180 Kč a nákladů exekučního řízení ve výši 32.977 Kč, kdy jistina představovala neuhrazenou cenu za dodané zboží (sportovní oblečení) z kupní smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a právním předchůdcem žalovaného. Kupní cena byla dlužníkovi vyúčtována fakturou č. 310F ze dne 02.11.1998 splatnou 02.12.1998. Pohledávka byla žalovaným přihlášena jako vykonatelná na základě platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.07.2002, č.j. 2 Ro 317/2002-10. Žalobce popřel celý nárok žalovaného a brojil proti němu s tím, že si od právního předchůdce žalovaného nikdy žádné zboží neobjednal a rovněž mu nebylo dodáno, když s předmětnou fakturou č. 310F ze dne 02.11.1998 byl seznámen až v rámci insolvenčního řízení.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že navrhl její zamítnutí, když ji považoval za nedůvodnou. Odkazoval na skutečnost, že v daném případě se jedná o vykonatelnou pohledávku, která byla právnímu předchůdci žalovaného přiznána na základě podané žaloby platebním rozkazem Krajského soudu v Ostravě, proti kterému žalobce nepodal v zákonné lhůtě odpor a tento nabyl právní moci dne 21.08.2002 a stal se vykonatelným dne 26.08.2002, kdy žalobce byl zavázán uhradit právnímu předchůdci žalovaného částku 901.576,50 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Pohledávka byla následně postoupena na žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.11.2003 a s ohledem na to, že dlužník na výzvu k plnění dle předmětného platebního rozkazu žádným způsobem nereagoval, žalovaný podal návrh na zahájení exekuce, kterému bylo usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 19.08.2004, č.j. 48 Nc 1137/2004-7 vyhověno a k provedení exekuce byl pověřen Mgr. Jan Raich, soudní exekutor, exekutorský úřad Frýdek-Místek. Nyní je exekuce vedena soudním exekutorem JUDr. Jiřím Trojanovským. Ani v tomto případě se dlužník žádným způsobem nebránil a nepodal proti usnesení o nařízení exekuce odvolání.

Z vyhlášky Krajského soudu v Ostravě ze dne 09.02.2017, sp. zn. KSOS 22 INS 2616/2017 a z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17.02.2017, č.j. KSOS 22 INS 2616/2017-A6 soud zjistil, že dne 09.02.2017 bylo ve věci dlužníka Daniela anonymizovano a dlužnice Jany Malyjurkové zahájeno insolvenční řízení, insolvenční soud následně dne 17.02.2017 zjistil jejich úpadek, insolvenčním správcem byl ustanoven JUDr. Martin Frisch, bylo povoleno řešení úpadku oddlužením a věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, byli vyzváni, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů od zveřejnění usnesení o zjištění úpadku v insolvenčním rejstříku, zároveň pak bylo nařízeno přezkumné jednání.

Z přihlášky pohledávky č. P5 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS 2616/2017 včetně jejího doplnění soud zjistil, že žalovaný včas přihlásil dne 27.02.2017 svou pohledávku za dlužníky v celkové výši 3.610.646,50 Kč jako vykonatelnou a to z důvodu neuhrazené ceny za odebrané zboží specifikované ve vystavené faktuře č. 310F ze dne 02.11.1998 a neuhrazeného příslušenství v podobě úroků z prodlení z jistiny dluhu za dobu od 03.12.1998 do 23.02.2017, nákladů nalézacího řízení a nákladů exekučního řízení, kdy jako okolnosti vzniku pohledávky a jako osvědčení vykonatelnosti pohledávky uvedl platební rozkaz Krajského soudu v Ostravě č.j. 2 Ro 317/2002-10 a usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 19.08.2004 o nařízení exekuce, č.j. 48 Nc 1137/2004-7.

Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 18.4.2017, včetně upraveného seznamu přihlášených pohledávek, týkající se pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení pod č P5 soud zjistil, že žalobce jako dlužník popřel pravost přihlášené vykonatelné pohledávky v celém rozsahu částky 3.610.646,50 Kč a jako důvod popření pohledávky uvedl, že pohledávka nevznikla, neboť dlužník si u právního předchůdce žalovaného žádné zboží neobjednal a tento mu žádné zboží nedodal. Z věřitelem doložených dokladů ani nevyplývá, že by dlužník nějaké zboží od právního předchůdce věřitele převzal či objednal.

Z žaloby s návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 29.4.2002, z předžalobní výzvy ze dne 22.10.2001, z faktury-daňového dokladu ze dne 2.11.1998 č. 310F a z platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě, č.j. 2 Ro 317/2012-10 ze dne 10.7.2002 soud zjistil, že právní předchůdce žalovaného podal dne 03.05.2002 u Krajského soudu v Ostravě proti žalobci žalobu na základě níž se po něm domáhal zaplacení částky 901.576,50 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení ve výši 16 % ročně z dlužné částky za dobu od 03.12.1998 do zaplacení. Jako skutkové okolnosti uvedl, že žalobci dodal sportovní zboží za cenu, kterou mu vyúčtoval fakturou č. 310F ze dne 02.11.1998 znějící na částku 901.576,50 Kč splatnou dne 02.12.1998, kdy však žalobce na uvedenou kupní cenu neuhradil ničeho. Krajský soud v Ostravě předmětné žalobě platebním rozkazem v celém rozsahu vyhověl a zavázal žalobce uhradit náklady řízení ve výši 45.180 Kč, to vše do patnácti dnů od doručení platebního rozkazu. Předmětný platební rozkaz nabyl právní moci dne 21.08.2002 a stal se vykonatelným dne 26.08.2002.

Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.11.2003 soud zjistil, že uvedeného dne společnost FE-Trops s.r.o. jako postupitel uzavřela se společností DHfin s.r.o. jako postupníkem smlouvu na základě níž společnost FE-Trops s.r.o. postoupila svou pohledávku ve výši 901.576,30 za dlužníkem z kupní smlouvy na dodávku zboží (sportovního oblečení), která jí byla pravomocně přiznána platebním rozkazem Krajského soudu v Ostravě č.j. 2 Ro 317/2012-10 ze dne 10.7.2002 na žalovaného. S postoupením pohledávky přešlo i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

Z usnesení o nařízení exekuce, č.j. 48 Nc 1137/2004-7 ze dne 19.8.2004, soud zjistil, že uvedeným rozhodnutím Okresní soud v Karviné nařídil podle vykonatelného platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě, č.j. 2 Ro 317/2012-10 ze dne 10.7.2002 k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 901.576,50 Kč s příslušenstvím, nákladů nalézacího řízení a pro náklady exekuce, exekuci na majetek žalobce (jako povinného), a provedením této exekuce pověřil Mgr. Jana Raicha, Exekutorský úřad Frýdek-Místek. Předmětné usnesení nabylo právní moci dne 31.12.2004.

Z příkazu k úhradě nákladů exekuce, č.j. 73 Ex 286/04-60 soud zjistil, že tímto rozhodnutím rozhodl soudní exekutor v rámci předmětné exekuce vedené proti žalobci o nákladech oprávněného (žalovaného) na exekuci ve výši 26.977 Kč včetně DPH skládající se z odměny advokáta na zastoupení v exekučním řízení a dále o povinnosti dlužníka (žalobce) uvedené náklady uhradit.

Z listiny označené jako náklady exekuce-stanovení zálohy č.j. Ex 286/04-3 soud zjistil, že tímto rozhodnutím rozhodl soudní exekutor o stanovení výše zálohy na exekuci vedené proti žalobci ve výši 6.000 Kč, kdy povinnost složit uvedenou zálohu byla stanovena žalovanému.

Shora uvedená skutková zjištění jsou dostačující pro skutkový závěr soudu, který lze shrnout tak, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení vedeného vůči dlužníkům Danielu Malyjurkovi a Janě Malyjurkové pohledávku v celkové výši 3.610.646,50 Kč, která se skládala z jistiny ve výši 901.576,50 Kč a příslušenství v podobě úroku z prodlení ve výši 2.630.9123 nákladů nalézacího řízení ve výši 45.180 Kč a nákladů exekučního řízení ve výši

32.977 Kč, to vše z titulu neuhrazené ceny za dodané zboží (sportovní oblečení), která byla vyúčtována fakturou č. 310F vystavenou dne 02.11.1998 se splatností dne 02.12.1998. S ohledem na to, že žalobce právnímu předchůdci žalovaného na uvedenou pohledávku ničeho neuradil, tento podal na stanovení povinnosti žalobce uhradit dlužnou částku spolu s příslušenstvím ke Krajskému soudu v Ostravě žalobu, které bylo v celém rozsahu vyhověno platební rozkazem ze dne 10.07.2002 č.j. 2 Ro 317/2012-10, který nabyl právní moci dne 21.08.2002 a vykonatelnosti dne 26.08.2002, kdy žalobce byl dále zavázán uhradit právnímu předchůdci žalobce náklady řízení. Předmětná pohledávka přešla spolu s příslušenstvím na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobce a k vymožení předmětné pohledávky bylo k návrhu žalobce zahájeno exekuční řízení, a to usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 19.08.2004, č.j. 48 Nc 1137/2004-7, které nabylo právní moci dne 31.12.2004.

Podle ust. § 199 odst. 1 až 3 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Podle ust. § 410 odst. 5 a 6 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, ustanovení § 51 odst. 2 tím však není dotčeno; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku. Jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, může dlužník jako důvod popření její pravosti nebo výše uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená.

Soud se na prvním místě zabýval včasností incidenční žaloby, kdy dospěl k závěru, že incidenční žaloba je včasná, neboť byla ve smyslu ust. § 199 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, podána ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání (přezkumné jednání se konalo dne 18.04.2017, tudíž hmotněprávní lhůta pro podání žaloby běžela od 18.04.2017 do 18.05.2017, přičemž žaloba byla doručena soudu dne 18.05.2017, tedy před jejím uplynutím). Popřená pohledávka uplatněná přihláškou č. P5 byla přezkoumána jako vykonatelná, přičemž žaloba byla podána dlužníkem v oddlužení, který je ve smyslu ust. § 199 odst. 1 insolvenčního zákona ve spojení s ust. § 410 odst. 5 insolvenčního zákona ve věci aktivně věcně legitimován.

Dále se soud zabýval posouzením předmětu sporu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a tuto zamítl.

Z provedeného dokazování, jak shora uvedeno, vyplynulo, že pohledávka žalovaného za žalobcem (insolvenčním dlužníkem) je pohledávkou přiznanou pravomocným rozhodnutím soudu (platebním rozkazem) a je tedy pohledávkou vykonatelnou. V tomto případě mohl dlužník stejně jako insolvenční správce ve smyslu ust. § 199 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona uplatnit jako způsobilý důvod popření existence pohledávky jen skutečnosti, které neuplatnil v původním řízení, neboť institut popření vykonatelné pohledávky, která byla přiznána platebním rozkazem vylučuje její popření z důvodu jiného (možného) právního posouzení skutkových okolností (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn . 29 Cdo 7/2013 ze dne 18.07.2013). Zákonná úprava dopadající na popření vykonatelné pohledávky (§ 199 odst. 2 insolvenčního zákona) totiž zohledňuje to, že pro vykonatelnou pohledávku zde existuje exekuční titul, a jako taková má pro další řízení o ní zákonem aprobovaný základ. Ve vztahu k omezení důvodů popření vykonatelné pohledávky dlužníkem v oddlužení pak právní úprava v ust. § 410 odst. 6 insolvenčního zákona jde ještě dále a více zohledňuje hledisko formální závaznosti exekučního titulu, o který se vykonatelnost dotčené pohledávky opírá. Proto je dlužníkovi přiznáno právo popírat tyto pohledávky pouze z důvodů, pro které by jinak mohlo dojít k zastavení exekuce, a sice že pohledávka zanikla nebo je promlčena. Jedině tyto důvody, tj. tvrzení zániku nebo promlčení vykonatelné pohledávky, mohou být věcně přezkoumávány v řízení o žalobě na určení dlužníkem popřené vykonatelné pohledávky. V daném případě však (jediné) důvody pro popření pohledávky dlužníkem (žalobcem) spočívaly v tom, že pohledávka vůbec nevznikla. Je tedy nutno dojít k závěru, že žalobcem tvrzené důvody nejsou důvody způsobilými k popření vykonatelné pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení. Soud se jimi proto ani věcně nemohl zabývat a žalobu nezbylo než jako nedůvodnou zamítnout.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení žalovanému, neboť žalovaný byl ve věci plně úspěšný. Žalovanému tak byla ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. přiznána paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, a to za sepis vyjádření žalobě (§ 1 odst. 1, odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. v platném znění).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Krajský soud v Ostravě dne 30. listopadu 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Martin Putík, Ph.D., v.r. Ivana Ledvoňová samosoudce