45 ICm 2415/2017
45 ICm 2415/2017-23 KSOS 22 INS 2616/2017

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Putíkem, Ph.D. v právní věci žalobce JUDr. Martina Frische, se sídlem Havířov-Město, Svornosti 2, insolvenčního správce dlužníků Daniela anonymizovano , anonymizovano a Jany Malyjurkové, nar. 23.04.1966, oba bytem Karviná-Nové Město, Janského 2451/23, zastoupeného Mgr. Radimem Struminským, advokátem se sídlem Havířov-Podlesí, Elišky Krásnohorské 1305/18, proti žalovanému DHfin s.r.o., IČ: 25293044, se sídlem Pardubice, Palackého třída 250, o určení neexistence pohledávky,

takto:

I. Žaloba na určení, že žalovaný nemá za dlužníky Danielem anonymizovano , anonymizovano a Janou Malyjurkovou, nar. 23.4.1966, oba trvale bytem Karviná, Janského 2451/23, v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Ostravě, pod sp. zn. KSOS 22 INS 2616/2017, pohledávku ve výši 3.610.646,50 Kč z titulu neuhrazené kupní ceny za dodávku zboží, účtované fakturou č. 310F, vystavenou dne 2.11.1998, původním věřitelem společností FE-trops, s.r.o., se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě dne 18.05.2017 se žalobce domáhal určení, že žalovaný nemá za dlužníky Danielem anonymizovano a Janou Malyjurkovou vykonatelnou pohledávku ve výši 3.610.646,50 Kč, kterou přihlásil do insolvenčního řízení isir.justi ce.cz vedeného Krajským soudem v Ostravě, pod sp. zn. KSOS 22 INS 2616/2017, přihláškou č. P5. Uvedená pohledávka se skládala z jistiny ve výši 901.576,50 Kč a příslušenství v podobě úroku z prodlení ve výši 2.630.9123 nákladů nalézacího řízení ve výši 45.180 Kč a nákladů exekučního řízení ve výši 32.977 Kč, kdy jistina představovala neuhrazenou cenu za dodané zboží (sportovní oblečení) z kupní smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a právním předchůdcem žalobce. Kupní cena byla dlužníkovi vyúčtována fakturou č. 310F ze dne 02.11.1998 splatnou 02.12.1998. Pohledávka byla žalovaným přihlášena jako vykonatelná na základě platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.07.2002, č.j. 2 Ro 317/2002-10. Žalobce popřel celý nárok žalovaného a brojil proti němu s tím, že dlužník Daniel Malyjurek od právního předchůdce žalovaného nikdy žádné zboží neobjednal a ani mu nebylo dodáno a že žádná kupní smlouva mezi nimi nebyla uzavřena.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že navrhl její zamítnutí, když ji považoval za nedůvodnou. Odkazoval na skutečnost, že v daném případě se jedná o vykonatelnou pohledávku, která byla právnímu předchůdci žalovaného přiznána na základě podané žaloby platebním rozkazem Krajského soudu v Ostravě, proti kterému dlužník nepodal v zákonné lhůtě odpor a tento nabyl právní moci dne 21.08.2002 a stal se vykonatelným dne 26.08.2002, kdy dlužník byl zavázán uhradit právnímu předchůdci žalovaného částku 901.576,50 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Pohledávka byla následně postoupena na žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.11.2003 a s ohledem na to, že dlužník na výzvu k plnění dle předmětného platebního rozkazu žádným způsobem nereagoval, žalovaný podal návrh na zahájení exekuce, kterému bylo usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 19.08.2004, č.j. 48 Nc 1137/2004-7 vyhověno a k provedení exekuce byl pověřen Mgr. Jan Raich, soudní exekutor, exekutorský úřad Frýdek-Místek. Nyní je exekuce vedena soudním exekutorem JUDr. Jiřím Trojanovským. Ani v tomto případě se dlužník žádným způsobem nebránil a nepodal proti usnesení o nařízení exekuce odvolání.

Z vyhlášky Krajského soudu v Ostravě ze dne 09.02.2017, sp. zn. KSOS 22 INS 2616/2017 a z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17.02.2017, č.j. KSOS 22 INS 2616/2017-A6 soud zjistil, že dne 09.02.2017 bylo ve věci dlužníka Daniela anonymizovano a dlužnice Jany Malyjurkové zahájeno insolvenční řízení, insolvenční soud následně dne 17.02.2017 zjistil jejich úpadek, insolvenčním správcem byl ustanoven JUDr. Martin Frisch, bylo povoleno řešení úpadku oddlužením a věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, byli vyzváni, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů od zveřejnění usnesení o zjištění úpadku v insolvenčním rejstříku, zároveň pak bylo nařízeno přezkumné jednání.

Z přihlášky pohledávky č. P5 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS 2616/2017 včetně jejího doplnění soud zjistil, že žalovaný včas přihlásil dne 27.02.2017 svou pohledávku za dlužníky v celkové výši 3.610.646,50 Kč jako vykonatelnou a to z důvodu neuhrazené ceny za odebrané zboží specifikované ve vystavené faktuře č. 310F ze dne 02.11.1998 a neuhrazeného příslušenství v podobě úroků z prodlení z jistiny dluhu za dobu od 03.12.1998 do 23.02.2017, nákladů nalézacího řízení a nákladů exekučního řízení, kdy jako okolnosti vzniku pohledávky a jako osvědčení vykonatelnosti pohledávky uvedl platební rozkaz Krajského soudu v Ostravě č.j. 2 Ro 317/2002-10 a usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 19.08.2004 o nařízení exekuce, č.j. 48 Nc 1137/2004-7.

Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 18.4.2017, včetně upraveného seznamu přihlášených pohledávek, týkající se pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení pod č P5 soud zjistil, že žalobce popřel pravost přihlášené vykonatelné pohledávky v celém rozsahu

částky 3.610.646,50 Kč a jako důvod popření pohledávky uvedl, že pohledávka nevznikla, neboť dlužník Daniel Malyjurek (dále jen dlužník ) si u právního předchůdce žalobce žádné zboží neobjednal a tento mu žádné zboží nedodal. Z věřitelem doložených dokladů ani nevyplývá, že by dlužník nějaké zboží od právního předchůdce věřitele převzal či objednal.

Z žaloby s návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 29.4.2002, z předžalobní výzvy ze dne 22.10.2001, z faktury-daňového dokladu ze dne 2.11.1998 č. 310F a z platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě, č.j. 2 Ro 317/2012-10 ze dne 10.7.2002 soud zjistil, že právní předchůdce žalovaného podal dne 03.05.2002 u Krajského soudu v Ostravě proti dlužníkovi žalobu na základě níž se po něm domáhal zaplacení částky 901.576,50 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení ve výši 16 % ročně z dlužné částky za dobu od 03.12.1998 do zaplacení. Jako skutkové okolnosti uvedl, že dlužníkovi dodal sportovní zboží za cenu, kterou mu vyúčtoval fakturou č. 310F ze dne 02.11.1998 znějící na částku 901.576,50 Kč splatnou dne 02.12.1998, kdy však dlužník na uvedenou kupní cenu neuhradil ničeho. Krajský soud v Ostravě předmětné žalobě platebním rozkazem v celém rozsahu vyhověl a zavázal dlužníka uhradit náklady řízení ve výši 45.180 Kč, to vše do patnácti dnů od doručení platebního rozkazu. Předmětný platební rozkaz nabyl právní moci dne 21.08.2002 a stal se vykonatelným dne 26.08.2002.

Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.11.2003 soud zjistil, že uvedeného dne společnost FE-Trops s.r.o. jako postupitel uzavřela se společností DHfin s.r.o. jako postupníkem smlouvu na základě níž společnost FE-Trops s.r.o. postoupila svou pohledávku ve výši 901.576,30 za dlužníkem z kupní smlouvy na dodávku zboží (sportovního oblečení), která jí byla pravomocně přiznána platebním rozkazem Krajského soudu v Ostravě č.j. 2 Ro 317/2012-10 ze dne 10.7.2002 na žalovaného. S postoupením pohledávky přešlo i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

Z usnesení o nařízení exekuce, č.j. 48 Nc 1137/2004-7 ze dne 19.8.2004, soud zjistil, že uvedeným rozhodnutím Okresní soud v Karviné nařídil podle vykonatelného platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě, č.j. 2 Ro 317/2012-10 ze dne 10.7.2002 k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 901.576,50 Kč s příslušenstvím, nákladů nalézacího řízení a pro náklady exekuce, exekuci na majetek dlužníka (jako povinného), a provedením této exekuce pověřil Mgr. Jana Raicha, Exekutorský úřad Frýdek-Místek. Předmětné usnesení nabylo právní moci dne 31.12.2004.

Z příkazu k úhradě nákladů exekuce, č.j. 73 Ex 286/04-60 soud zjistil, že tímto rozhodnutím rozhodl soudní exekutor v rámci předmětné exekuce vedené proti dlužníkovi o nákladech oprávněného (žalovaného) na exekuci ve výši 26.977 Kč včetně DPH skládající se z odměny advokáta na zastoupení v exekučním řízení a dále o povinnosti dlužníka uvedené náklady uhradit.

Z listiny označené jako náklady exekuce-stanovení zálohy č.j. Ex 286/04-3 soud zjistil, že tímto rozhodnutím rozhodl soudní exekutor o stanovení výše zálohy na exekuci vedené proti žalobci ve výši 6.000 Kč, kdy povinnost složit uvedenou zálohu byla stanovena žalovanému.

Dlužník Daniel Malyjurek dále ve své výpovědi jako účastník řízení uvedl, že se společností FE-Trops s.r.o. v uvedené době (1998) nikdy nespolupracoval ani si od ní neobjednal žádné zboží, které bylo popsáno ve faktuře, kterou mu za ně byla vyúčtovaná cena. Vznik předmětné pohledávky si neuměl žádným způsobem vysvětlit. Nevěděl proč by uvedená společnost za ním mohla takovouto pohledávku evidovat. Žádnou předžalobní výzvu ze strany společnosti FE-Trops s.r.o. neobdržel. Co se týče žaloby a platebního rozkazu, připustil, že předmětnou žalobu i platební rozkaz obdržel. Proti pohledávce se pak bránil pouze ústně u soudního exekutora Mgr. Raicha, kdy odmítal cokoliv hradit a namítal, že daná pohledávka se nezakládá na pravdě.

Shora uvedená skutková zjištění jsou dostačující pro skutkový závěr soudu, který lze shrnout tak, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení vedeného vůči dlužníkům Danielu Malyjurkovi a Janě Malyjurkové pohledávku v celkové výši 3.610.646,50 Kč, která se skládala z jistiny ve výši 901.576,50 Kč a příslušenství v podobě úroku z prodlení ve výši 2.630.9123 nákladů nalézacího řízení ve výši 45.180 Kč a nákladů exekučního řízení ve výši 32.977 Kč, to vše z titulu neuhrazené ceny za dodané zboží (sportovní oblečení), která byla vyúčtována fakturou č. 310F vystavenou dne 02.11.1998 se splatností dne 02.12.1998. S ohledem na to, že dlužník právnímu předchůdci žalovaného na uvedenou pohledávku ničeho neuradil, tento podal na stanovení povinnosti dlužníka uhradit dlužnou částku spolu s příslušenstvím ke Krajskému soudu v Ostravě žalobu, které bylo v celém rozsahu vyhověno platební rozkazem ze dne 10.07.2002 č.j. 2 Ro 317/2012-10, který nabyl právní moci dne 21.08.2002 a vykonatelnosti dne 26.08.2002, kdy dlužník byl dále zavázán uhradit právnímu předchůdci žalovaného náklady řízení. Předmětná pohledávka přešla spolu s příslušenstvím na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalovaného a k vymožení předmětné pohledávky bylo k návrhu žalovaného zahájeno exekuční řízení, a to usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 19.08.2004, č.j. 48 Nc 1137/2004-7, které nabylo právní moci dne 31.12.2004.

Podle ust. § 199 odst. 1 až 3 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

Podle ust. § 409 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu.

Soud se na prvním místě zabýval včasností incidenční žaloby, kdy dospěl k závěru, že incidenční žaloba je včasná, neboť byla ve smyslu ust. § 199 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, podána ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání (přezkumné jednání se konalo dne 18.04.2017, tudíž hmotněprávní lhůta pro podání žaloby běžela od 18.04.2017 do 18.05.2017, přičemž žaloba byla doručena soudu dne 16.05.2017, tedy před jejím uplynutím). Popřená pohledávka uplatněná přihláškou č. P5 byla přezkoumána jako vykonatelná, přičemž žaloba byla podána insolvenčním správcem, který je ve smyslu ust. § 199 odst. 1 insolvenčního zákona ve věci aktivně věcně legitimován.

Dále se soud zabýval posouzením předmětu sporu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a tuto zamítl.

Jelikož pohledávka žalovaného je pohledávkou přiznanou pravomocným rozhodnutím soudu, tedy pohledávkou vykonatelnou, mohl insolvenční správce ve smyslu ustanovení § 199 2 a3 IZ uplatnit jako způsobilý důvod popření (a to jak v samotném popíracím úkonu, tak v žalobě) pravosti přihlášené pohledávky jen skutečnosti, které dlužník neuplatnil v původním řízení. Protože institut popření insolvenčním správcem vykonatelné pohledávky, která byla přiznána platebním rozkazem, vylučuje její popření z důvodu jiného (možného) právního posouzení skutkových okolností (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 29 Cdo 7/2013), jsou insolvenčnímu správci v popíracím úkonu resp. v žalobě na popření k dispozici pouze skutkové okolnosti.

Úspěšné popření vykonatelné pohledávky insolvenčním správcem pak předpokládá, že správce v tomto procesním úkonu, jehož obsah musí být zachycen v protokolu o přezkumném jednání, resp. v upraveném seznamu přihlášených pohledávek (§ 197 odst. 1 IZ), tvrdí takové skutečnosti, jejichž prokázání v incidenčním sporu může vést k právnímu posouzení věci, v jehož důsledku bude věřitelův nárok shledán nedůvodným. V popření přitom může insolvenční správce uplatnit jen takové skutkové okolnosti, které dlužník-žalovaný neuplatnil v původním řízení (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22.07.2013 103 VSPH 37/2013). Zákonná úprava dopadající na popření vykonatelné pohledávky (§ 199 odst. 2 insolvenčního zákona) totiž zohledňuje to, že pro vykonatelnou pohledávku zde existuje exekuční titul, a jako taková má pro další řízení o ní zákonem aprobovaný základ.

S ohledem na shora uvedené a skutečnost, že insolvenční správce v daném případě popírá obsah veřejné listiny (srov. ust. § 177 insolvenčního zákona) nese v incidenčním sporu k tvrzeným novým skutečnostem, které dlužník v původním řízení neuplatnil, důkazní břemeno. A to i k negativnímu tvrzení na kterém své popření pohledávky založil, tj. že pohledávka nevznikla neboť dlužník si zboží neobjednal a toto mu nebylo dodáno a ani jej nepřevzal.

Posouzení, zda insolvenčním správcem tvrzené skutečnosti jsou nové, závisí na dlužníkově obraně v původním řízení. V dané věci dlužník neuplatnil žádné skutečnosti, neboť se k žalobě nevyjádřil a odpor proti platebnímu rozkazu nepodal. Insolvenční správce tedy mohl v popření a následné žalobě uplatnit (tvrdit a posléze prokazovat) jakékoliv skutečnosti, které-jestliže by byly prokázány-mohly odůvodňovat skutkový závěr, že žalobce si textilní zboží-oblečení u právního předchůdce žalovaného neobjednal, tento mu jej ani nedodal a posléze závěr právní, že dlužník neměl povinnost uhradit za (ne)dodané zboží kupní cenu.

Tato svá tvrzení žalobce prokazoval výslechem dlužníka, který byl vyslechnut jako účastník řízení ve smyslu ust. § 131 o.s.ř., přičemž však soud dospěl k závěru, že jeho výpověď je v tomto směru nedostatečná a nevěrohodná, a to s odkazem na okolnosti daného případu, kdy ke spornému uzavření kupní smlouvy a dodávce zboží mělo dojít již v listopadu roku 1998, v roce 2002 (tedy před 15 lety) proběhlo u Krajského soudu v Ostravě rozkazní

řízení, přičemž z toho, že předmětný platební rozkaz nabyl právní moci je zřejmé, že jak žaloba, tak samotný platební rozkaz se nutně musely dostat do rukou dlužníka a tento vůči nim neměl žádných námitek. Rovněž pak byla v roce 2004 zahájena exekuce na majetek dlužníka k vymožení předmětné pohledávky a dlužník po celou dobu vznik pohledávky a její důvod žádným způsobem nerozporoval. Dlužník pak žádným věrohodným způsobem u svého výslechu neuvedl, proč proti nároku žalovaného, resp. jeho právního předchůdce celou dobu žádným způsobem nebrojil. V neposlední řadě pak soud přihlédl i k tomu, že dlužník vypovídal ve věci jako účastník řízení, který má zjevný zájem na výsledku sporu a na úspěšném popření pohledávky, kdy v takovémto případě snáze dosáhne svého oddlužení v insolvenčním řízení.

Nad výše uvedené je třeba uvést, že skutkové okolnosti vyplývající z rozkazní žaloby, tj., že dlužník zboží objednal, právní předchůdce žalovaného zboží dodal a za dodané zboží vyúčtoval příslušnou fakturou dlužníkovi kupní cenu, kterou dlužník neuhradil, byly předmětem posuzování v nalézacím řízení, když nalézací soud z nich musel nutně ve vyhovujícím rozhodnutí vycházet a pokud tyto okolnosti jsou nyní v incidenčním řízení bez dalších konkrétních skutkových námitek sporovány (je pouze uváděno, že se tak nestalo), pak je nutno dospět k závěru, že se nejedná o nové dosud neuplatněné skutečnosti, tak jak má na mysli § 199 odst. 2 insolvenčního zákona.

Na základě výše uvedeného proto soud dospěl k závěru, že sporovaná pohledávka žalovaného přihlášená přihláškou č. P5 do insolvenčního řízení za dlužníky byla co do jistiny a příslušenství přihlášena po právu a to z titulu dosud neuhrazené kupní ceny z platně uzavřené kupní smlouvy mezi dlužníkem a právním předchůdcem žalovaného v listopadu roku 1998 (§ 409 obchodního zákoníku), kdy žalovaný dlužníkovi dodal textilní zboží (jak specifikováno v příslušné faktuře) a dlužník naopak nesplnil svou povinnost uhradit za dodané zboží kupní cenu. Pokud se jedná o příslušenství pohledávky, pak nárok na uhrazení úroku z prodlení z jistiny dluhu vyplývá z ust. § 369 obchodního zákoníku tak jak byl přiznán vykonatelným exekučním titulem, nárok na uhrazení nákladů nalézacího řízení plyne z ust. § 142 odst. o.s.ř., kdy právní předchůdce žalovaného byl v nalézacím (rozkazním) řízení zcela úspěšný a nárok na uhrazení nákladů exekuce vznikl žalovanému (jakožto oprávněnému) co do základu okamžikem nařízení exekuce (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6.11.2014, č.j. 102 VSPH 359/2013-59).

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 202 odst. 1 IZ, dle kterého ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Krajský soud v Ostravě dne 30. listopadu 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Martin Putík, Ph.D., v.r. Ivana Ledvoňová samosoudce