45 ICm 240/2012
Na všech podáních v této věci uveďte: Jednací číslo: 45 ICm 240/2012-35

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Lenkou Boháčkovou v insolvenční věci dlužníka: DELTA výroba dveří a zárubní s.r.o.-v likvidaci, IČO: 639 85 667, se sídlem Dornych 108, 617 00, Brno, o žalobě žalobce: Mgr. Miroslav anonymizovano , IČO: 71465529, s místem výkonu činnosti Zahradnická 6, 603 00, Brno, insolvenční správce dlužníka, proti žalovanému ZDP-PILA, s.r.o. v likvidaci, IČO: 252 05 757, se sídlem Mariánské Lázně, U Pily 206, PSČ 353 01

takto:

I. Kupní smlouva o převodu vlastnického práva k movitým věcem-skladovým zásobám a zboží uzavřená dne 22. 12. 2008 mezi dlužníkem a žalovaným je neúčinná.

II. Žalovaný je povinen zaplatit na účet majetkové podstaty dlužníka částku ve výši Kč 2.318.100,-do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 19. 1. 2012 domáhal se žalobce vydání rozhodnutí, kterým by bylo rozhodnuto tak, že kupní smlouva o převodu vlastnického práva k movitým věcem-skladovým zásobám a zboží uzavřená dne 22. 12. 2008 mezi dlužníkem a žalovaným je neúčinná a že žalovaný je povinen vydat na účet majetkové podstaty dlužníka částku ve výši Kč 2.318.100,-do 3 dnů od právní moci rozsudku Kč 2.318.100,-. V žalobě uvedl, že mezi dlužníkem jako kupujícím a žalovaným jako prodávajícím byla dne 22. 12. 2008 uzavřena kupní smlouva o převodu vlastnického práva k movitým věcem-skladovým zásobám a zboží, předmětem smlouvy byl úplatný převod skladových zásob a zboží specifikovaných ve znaleckém posudku, vytvořeném dne 24. 11. 2008 Ing. Jindřichem Kandlerem, CSc. s tím, že kupní cena byla stanovena na částku 2.318.100,-Kč a tato měla být zaplacena nejpozději do 60 dnů od uzavření smlouvy. Strany také dohodly, že žalovaný jako prodávající je oprávněn oproti své pohledávce za dlužníkem jako kupujícím z titulu nároku na zaplacení kupní ceny započítat jakýkoliv svůj závazek vůči dlužníkovi. Z obchodního rejstříku vyplývá, že dlužník a žalovaný jako obchodní společnosti byly v rozhodné době jednak majetkově propojeny (žalovaný jako 30 % společník dlužníka) a dále propojeny skrze osobu jednatele, pana Ing. Pavla Tuháčka. Dle dosavadní judikatury Nejvyššího soudu je možné definici osoby blízké vztáhnout i na právnické osoby, a to právě zejména v souvislosti s institutem odporovatelnosti. Kupní smlouva byla uzavřena dne 22. 12. 2008, tedy v době 3 roky před zahájením insolvenčního řízení, tomuto právnímu úkonu proto lze v souladu s ust. § 241 odst. 4 insolvenčního zákona odporovat jako zvýhodňujícímu právnímu úkonu a současně v souladu s§ 242 odst. 3 insolvenčního zákona i jako úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu, což insolvenční správce z opatrnosti činí. Dále uvedl, že žalobce měl možnost se seznámit se skladovými zásobami dlužníka, veškerý majetek dlužníka přebíral za účasti likvidátora Ing. Pavla Tuháčka, na základě čehož sestavil i soupis majetkové podstaty dlužníka a věci, které byly předmětem výše uvedené kupní smlouvy, se v rámci skladových zásob nenacházely a žalobce tyto nikdy nepřevzal. Za účelem zjištění, jak bylo s odkoupenými věcmi naloženo, vyzval žalobce Ing. Tuháčka i Mgr. Růžičku (další likvidátor) k předložení účetních podkladů dlužníka za poslední čtyři roky. Do dnešního dne žalobci požadované účetní podklady nebyly poskytnuty. Žalobci se doposud nepodařilo potřebné účetní doklady získat, aby bylo možné ověřit, zda bylo zboží žalovaným dodáno, dlužníkem převzato, jak bylo spotřebováno, jak došlo k placení kupní ceny apod. Žalobce je přesvědčen, že popsaným úkonem dlužníka byl naplněn smysl a podstata ust. § 241 a§ 242 insolvenčního zákona. Ve sbírce listin dlužníka je založen notářský zápis NZ 76/2009, N 83/2009 ze dne 30. 1. 2009, kterým byl mimo jiné navýšen základní kapitál společnosti z částky 100.000,-Kč na 9.300.000,-Kč. Dle tohoto notářského zápisu měla valná hromada dlužníka schválit, aby zvýšení základního kapitálu bylo provedeno formou převzetí závazku ke zvýšení vkladu stávajícími společníky dlužníka, a to společností European Property Group, a. s., IČ: 269 22 452, se sídlem Brno, Příkop 834/8, PSČ 602 00 a žalovaným a aby žalovaný převzal závazek ke zvýšení vkladu ve výši Kč. 2.760.000,-, a aby na tento vklad byla započtena jeho pohledávka za dlužníkem v celkové výši Kč 2.758.539,-z titulu kupní smlouvy o převodu vlastnického práva k movitým věcem-skladovým zásobám a zboží ze dne 22. 12. 2008.

Usnesením č.j. 45 INS 15990/2010-A-8 ze dne 21. 1. 2011 insolvenční soud rozhodl o úpadku dlužníka, insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. Miroslav anonymizovano , anonymizovano , s místem výkonu činnosti Zahradnická 6, 603 00 Brno účinky rozhodnutí nastaly dne 21. 1. 2011. Insolvenčním správcem byla podána odpůrčí žaloba dne 20. 1. 2012 ve smyslu ust. § 239 odst. 3 insolvenčního zákona jako žalobcem, tedy včas.

Podle ust. § 114 b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).

Dle odst. 2 cit. ust. k podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu.

Dle odst. 4 cit. ust. usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba.

Dle odst. 5 cit. ust. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.

Podle § 153a odst. 1 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Podle ust. § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. a § 114c odst. 6). Dle odst. 4 cit. ust. jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.

Usnesením č.j.-26 ze dne 25. 4. 2012 byl žalovaný vyzván k vyjádření k žalobě ve lhůtě do 30 dnů od doručení výzvy, přičemž mu byla uložena povinnost uvést rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu v případě, že nárok neuzná a označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Současně byl žalovaný poučen, že nevyjádří-li se bez vážného důvodu včas, bude mít soud za to, že žalovaný nárok uznává a rozhodne rozsudkem pro uznání. Usnesení spolu s žalobou bylo žalovanému doručeno do datové schránky prostřednictvím veřejné datové sítě fikcí dne 19. 8. 2012 ve smyslu ust. § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., v platném znění, jak vyplývá z potvrzení o dodání a doručení do datové schránky, jež je obsahem spisu. Opětovně bylo předmětné usnesení spolu s žalobou doručeno žalovanému do datové schránky dne 18. 1. 2013 ve smyslu cit. ust. Žalovaný se ve věci nevyjádřil ve lhůtě určené soudem ani soudu nesdělil, jaký vážný důvod mu ve vyjádření brání. Naposledy mu výzva k vyjádření dle ust. § 114b) o. s. ř. byla doručena dne 30. 10. 2013. Na toto usnesení reagoval žalovaný tak, že uvedl, že nesouhlasí s nárokem v žalobě uplatněným, že mu nebyla doručena žaloba a že žádá o určení dalšího termínu k vyjádření, neboť společnost je v likvidaci, nemá žádný majetek ani žádné zaměstnance.

Žalovaný se, ač mu byla žaloba prokazatelně doručena spolu s výzvou k vyjádření dne 19. 8. 2012 a 18. 1. 2013, ve lhůtě na výzvu soudu vydanou a doručenou ve smyslu ust. § 114b) o. s. ř., ve znění platném a účinném k datu 18. 1. 2013 do datové schránky, kvalifikovaně nevyjádřil. Nevyjádřil se v souladu s předmětným usnesením ani podáním ze dne 11. 11. 2013, neboť pouze uvedl, že nesouhlasí s žalobním návrhem. Žalovaný se tedy omezil na pouhé obecné konstatování, že nárok popírá, avšak konkrétně nevylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu a nepřipojil k vyjádření žádné listiny. Žádné vážné důvody, které mu ve vyjádření brání, neuvedl. Soud podotýká, že podmínky pro vydání rozsudku pro uznání byly splněny již nesplněním kvalifikované výzvy k vyjádření doručené žalovanému dne 18. 1. 2013.

Soud proto rozhodl rozsudkem pro uznání fikce uznání nároku ve smyslu ust. § 114 odst. 5 o. s. ř. a to podle § 153 a odst. 3 o. s. ř.

V posuzovaném případě soud tak vzal za prokázané, že předmětná kupní smlouva ze dne 22. 12. 2008 je neúčinným právním úkonem ve smyslu ust. § 235 odst. 1 ve spojení s ust. § 241 insolvenčního zákona učiněným dlužníkem ve prospěch žalovaného, neboť jím došlo ke zvýhodnění žalovaného, a jeho neúčinnost se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu dle ust. § 235 odst. 2 IZ. Žalovanému tak vznikla povinnost ve smyslu ust. § 237 odst. 1 ve spojení s ust. § 239 odst. 4 IZ vydat do majetkové podstaty plnění, které mu bylo poskytnuto z titulu neúčinného právního úkonu, tedy zaplatit na účet majetkové podstaty dlužníka částku Kč 2.318.110,-, která na základě neúčinného právního úkonu ušla z majetkové podstaty dlužníka.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch. Jelikož z obsahu spisu však plyne, že žalobci žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě do 15-ti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím níže podepsaného soudu k Vrchnímu soudu v Olomouci, přičemž odvolacím důvodem mohou být pouze vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., tedy, že nebyly nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání (§ 153a o. s. ř.).

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.

Krajský soud v Brně dne 31. 10. 2014

Mgr. Lenka Boháčková samosoudce Za správnost vyhotovení: Kristýna Langerová