45 ICm 2317/2013
Číslo jednací: 45 ICm 2317/2013-143 (KSHK 45 INS 30247/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Monikou Marčišinovou v právní věci žalobce: JUDr. Jan Malý, Resslova 1253, 500 02, Hradec Králové, insolvenční správce dlužníků Karla anonymizovano , anonymizovano a Jindřišky anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Lovčice 227, 503 61, Lovčice, právně zastoupen: JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem, se sídlem Resslova 1253, Hradec Králové, 500 02, proti žalovanému: SMART Capital, a. s., IČ: 268 65 297, sídlem Hněvotínská 241/52, 779 00, Olomouc, o určení pravosti pohledávky

takto:

I. Pohledávka žalovaného evidovaná pod č. P11.1 ve výši 7.251,00 Kč je v insolvenčním řízení dlužníků Jindřišky a Karla anonymizovano vedeném před Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 45 INS 30247/2012 po právu.

II. Řízení se, co do části pohledávky pod č. P11.1, ve výši 39.445,00 Kč zastavuje.

III. Pohledávka žalovaného evidovaná pod č. P11.2 ve výši 56.950,00 Kč není v insolvenčním řízení dlužníků Jindřišky a Karla anonymizovano vedeném před Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 45 INS 30247/2012 po právu.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 45.254,00 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit soudní poplatek ve výši 5.000,00 Kč na účet Krajského soudu v Hradci Králové, č. účtu: 3703-6828511/0710, VS 4542231713, KS 1148, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Hradci Králové dne 26. 6. 2013 domáhal určení, že vykonatelné pohledávky žalovaného přihlášené do insolvenčního řízení dlužníků Karla anonymizovano a Jindřišky anonymizovano , vedeném před zdejším soudem pod sp. zn. 45 INS 30247/2012, nejsou po právu. Jedná se o vykonatelnou pohledávku č. 1 ve výši 46.696,00 Kč, vykonatelnou pohledávku pod č. 2 ve výši 56.950,00 Kč, totožné pohledávky v duplicitě a žádal soud, aby žalovanému uložil nahradit mu náklady řízení. U pohledávky pod č. 1 popřel část jistiny ve výši 10.200,00 Kč, jakožto poplatek za správu úvěru ve výši 850,00 Kč měsíčně. Tento poplatek zahrnuje jak poplatek ve výši 6.200,00 Kč, tak úrok ve výši 20 % jistiny, tedy 4000,00 Kč. Žalovaný neprokázal, čemu by měla odpovídat úplata a z jakého důvodu je uplatňována vedle úroku za poskytnutí úvěru. Obě částky je nutno brát ve vzájemné souvislosti jako odměnu za půjčení finančních prostředků, která činí úrok ve výši víc jak 50 % p. a., resp. RPSN ve výši 154,78 %. Jistina po právu činí částku 17.483,00 Kč.

Takové ujednání o smluvní pokutě za poskytování úvěru je nutno považovat za rozpornou s dobrými mravy. Podle ust. § 39 obč. zák. V této souvislosti žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1020 VSPH 43/2011. Žalobce také popřel část zákonného úroku z prodlení ve výši 4.790,00 Kč jakožto úrok z prodlení z popřené jistiny, na kterou žalovanému nevznikl nárok. Zákonný úrok z prodlení za období od 17. 10. 2007 do 16. 4. 2013 činí po právu částku 8.186,00 Kč. Žalobce popírá paušální náhradu nákladů vynaložených v souvislosti s vymáháním dlužné částky ve výši 20 % z poskytnutého úvěru dle čl. 3 obchodních podmínek, tedy 4.000,00 Kč jedná se o dublování smluvní pokuty a žalovaný neprokázal vynaložení uplatněných nákladů.

Žalobce popřel náklady rozhodčího řízení přiznané rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem Bc. Ivanou Vymazalovou č. j. 0277/2008 ze dne 28. 4. 2008 ve výši 28.505,00 Kč, neboť rozhodčí řízení bylo vedeno i přes neplatnou rozhodčí doložku. Rovněž následné exekuční řízení nemělo proběhnout a náklady exekučního řízení ve výši 10.940,00 Kč byly neprávem přiznány příkazem k úhradě nákladů exekuce vydaného soudním exekutorem Mgr. Liborem Cinkem č. j. 123 EX 4032/08 ze dne 9. 4. 2009. Předmětná rozhodčí doložka byla sjednána dle čl. 12 obchodních podmínek tak, že rozhodce oprávněný rozhodnout ve věci, bude rozhodce jmenovaný Rozhodčí a správní společností a. s., tedy nebyl sjednán rozhodce ad hoc. V souladu s konstantní judikaturou je předmětná rozhodčí doložka neplatná pro neurčitost v osobě rozhodce a neurčitost co do podmínek rozhodčího řízení.

V exekučním řízení bylo vymoženo plnění ve výši 37.408,10 Kč, které žalovaný započetl na úhradu nákladů v exekučním řízení a na částečnou úhradu nákladů rozhodčího řízení, tedy na příslušenství, na které neměl žalovaný nárok. Podle žalobce je pohledávka po právu na jistině ve výši 17.483,00 Kč a z toho plynoucí zákonný úrok z prodlení ve výši 4.790,00 Kč. Vzhledem k vymožení pohledávky v exekučním řízení uvedené pohledávky zanikly zaplacením a žalovanému se tak dostalo plnění navíc v rozsahu 15.135,10 Kč. Pohledávka žalovaného č. 2 vyplývá podle žalovaného ze smluvní pokuty za období od 10/2007 do 4/2013 ze smlouvy o úvěru č. 22007-5189 sjednaná v čl. 3 obchodních podmínek ve výši odpovídající měsíčnímu poplatku za správu úvěru (úplata a smluvní úrok) a to za každý započatý kalendářní měsíc prodlení až do zaplacení jistiny včetně poplatku za správu úvěru a zákonného úroku z prodlení. Výše smluvní pokuty byla sjednána ve výši 850,00 Kč měsíčně. Podle žalobce se jedná o rozpor se zákonem, neboť tato smluvní pokuta činí více jak

50 % p. a. z fakticky vyplacené částky dlužníkům. Ve spotřebitelské smlouvě je takové ujednání v nepoměru vůči zajišťované povinnosti a neplní funkce smluvní pokuty. Žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č. j. 33 Cdo 2776/2008 ze dne 28. 1. 2010, ze kterého je patrné, že postavení smluvních stran by nebylo vyvážené, kdy nad funkcí preventivní výrazně převyšuje funkce sankční. V daném případě se jedná o nepřiměřenou smluvní pokutu a také o pokutu v rozporu s dobrými mravy z pohledu uhrazovací funkce, protože převyšuje výši skutečně vzniklé škody. K přiměřenosti smluvní pokuty žalobce odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 102 VSPH 129/2011 a další.

Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že obě pohledávky pod č. 1 ve výši 46.696,00 Kč a pohledávku č. 2 ve výši 56.950,00 Kč přihlásil do insolvenčního řízení z titulu nespláceného úvěru, který byl žalovaným poskytnut na základě smlouvy o úvěru. Pohledávky přihlásil jako vykonatelné na základě pravomocného a vykonatelného rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem Bc. Ivanou Vymazalovou. Žalobci z funkce insolvenčního správce nenáleží popírat vykonatelné pohledávky, zejména také proto, že oba dlužníci se k návrhu na zahájení rozhodčího řízení nevyjádřili a má se za to, že nároky uvedené v návrhu uznali.

Žalovaný odkázal na ust. § 544 a § 545 obč. zák., na základě kterých žalovanému vznikl nárok na smluvní pokutu, jelikož se dlužníci dostali do prodlení se splácením úvěru. Smluvní pokuta byla stanovena ve výši 850,00 Kč (měsíční poplatek za správu úvěru) dle bodu 3 obchodních podmínek smlouvy v čl. II smlouvy. Sankce je započítávána za každý i započatý kalendářní měsíc prodlení, ve kterém dlužníci nehradili řádně a včas a to od října 2007 (první měsíc prodlení) do dubna 2013 (usnesení o povolení oddlužení). Žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Odo 61/2005, 33 Odo 810/2006 a další, které se zabývají smluvní pokutou a její výší. Kdy smluvní pokuta ve výši 0,5 % z dlužné částky denně je z pohledu dobrých mravů obecně akceptovatelná. Účelem smluvní pokuty je zejména pohrůžka dostatečně citelné majetkové sankce vůči dlužníkovi pro případ, že neplní zajištěnou povinnost a v dostatečném zabezpečení věřitele proti případným škodám, které by mu mohly nesplněním zajištěné povinnosti vzniknout. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Odo 810/2006, 333 Odo 71/2006 a 33 Odo 1064/2006. Ohledně výše smluvní pokuty odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky 33 Odo 1779/2006, podle kterého konečná výše smluvní pokuty je závislá na době, po kterou dlužník nedostál svým povinnostem. Nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení. K paušální náhradě nákladů spojených s vymáháním dlužné částky žalovaný uvedl, že se jedná o nárok v souladu s bodem 3 obchodních podmínek smlouvy (tj. 20 % z poskytnutého úvěru, nejméně však 2.000,00 Kč, 20 % z 20.000,00 Kč je 4.000,00 Kč). Žalovaný vynaložil tyto náklady v souvislosti s vymáháním dlužné částky, když uvedenou sankci mohli dlužníci odvrátit včasným plněním svého dluhu. Závazek dlužníků byl zesplatněn ke dni 16. 10. 2007.

Rozsudkem ze dne 9. 6. 2014 soud žalobu zamítl. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne č. 18. 5. 2015 zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a věc vrátil k dalšímu řízení. Podle právního názoru odvolacího soudu je vzhledem k neplatnosti rozhodčí doložky nutno pohlížet v insolvenčním řízení na pohledávky P11/1 a P11/2 jako na nevykonatelné a neuplatní se zde omezení dle ust. § 199 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona pro důvod popření pohledávek.

Žalovaný předložil částečné zpětvzetí pohledávky č. 1 ve výši 39.445,00 Kč s tím, že pohledávka č. 1 zůstává přihlášena ve výši 7.250,90 Kč a pohledávka č. 2 zůstává přihlášená ve výši 56.950,00 Kč. Insolvenční soud rozhodl dne 2. 10. 2015 a vzal na vědomí zpětvzetí přihlášky pohledávky žalovaného ve výši 39.445,00 Kč. Předmětem zpětvzetí podle žalovaného je náhrada nákladů rozhodčího řízení ve výši 2.037,00 Kč, paušální náhrada nákladů spojených s vymáháním dlužné částky ve výši 4.000,00 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12.976,00 Kč a část jistiny ve výši 20.432,10 Kč, neboť výtěžky exekuce ve výši 37.408,10 Kč byly zaúčtovány místo nákladů rozhodčího řízení a exekuce, na paušální náhradu, zákonný úrok a část jistiny. Zbývající část jistiny odpovídající rozdílu mezi částkou 30.200,00 Kč, kterou se dle čl. II smlouvy o úvěru zavázali dlužníci uhradit věřiteli a částkou 22.949,10 Kč, když do podání přihlášky do insolvenčního řízení dlužníci uhradili 2.517,00 Kč a z výtěžku exekuce bylo zaúčtováno dalších 20.432,10 Kč. Tento rozdíl činí částku 7.251,00 Kč, která zůstává předmětem žaloby u pohledávky č. 1.

Žalobce setrval na popření pohledávky č. 1 s tím, že nárok na jistinu ve výši 10.200,00 Kč a příslušenství ve výši 4.790,00 Kč není po právu. Úhrada vymožená v exekučním řízení musí být započtena na zbytek zbylé jistiny, zbytku z půjčené částky, kterou žalovaný nárokuje.

Soud provedl důkaz přihláškovým spisem žalovaného do insolvenčního řízení pod sp. zn. 45 INS 30247/2012. Žalovaný přihlásil pohledávku č. 1 ve výši jistiny 27.683,00 Kč na základě smlouvy o úvěru č. 22007-5189 ze dne 5. 9. 2007. V přihlášce označil celkovou dlužnou částku ve výši 30.200,00 Kč s tím, že na splátkách úvěru byla uhrazena 1 splátka ve výši 2.517,00 Kč. Dále byla uhrazena částka 37.408,10 Kč, o kterou bylo poníženo příslušenství, které vyčíslil na částku 19.013,00 Kč jako úrok z prodlení ve výši 12.976,00 Kč, paušální náhrada nákladů spojených s vymáháním dlužné částky ve výši 4.000,00 Kč, náhrada nákladů rozhodčího řízení, celkem po uhrazení z původní částky 28.505,00 Kč zbývá 2.037,00 Kč a náklady právního zastoupení, které byly uhrazeny ve výši 10.940,00 Kč. Pohledávku přihlásil jako vykonatelnou na základě rozhodčího nálezu ze dne 28. 4. 2008. Pohledávku č. 2 přihlásil ve výši 56.950,00 Kč jako smluvní pokutu na základě smlouvy o úvěru ze dne 5. 9. 2007 s tím, že se jedná o 67 měsíců prodlení od 10/2007 do 04/2013, měsíčně ve výši 850,00 Kč, pohledávka je vykonatelná na základě rozhodčího nálezu ze dne 28. 4. 2008. Žalovaný připojil smlouvu o úvěru ze dne 5. 9. 2007 sjednanou s Karlem Maškem a Jindřiškou anonymizovano . Smlouvou poskytl žalovaný úvěr ve výši 20.000,00 Kč, dlužníci se zavázali uhradit poplatky za správu úvěru v částce 850,00 Kč, celkem 10.200,00 Kč a poskytnutou finanční částku, tedy celkem 30.200,00 Kč v měsíčních splátkách ve výši 2.517,00 Kč. Podle Rozhodčího nálezu rozhodce Bc. Ivany Vymazalové ze dne 28. 4. 2008 jsou dlužníci povinni zaplatit žalovanému jistinu ve výši 27.683,00 Kč s úrokem z prodlení, smluvní pokutu ve výši 850,00 Kč počínaje od října 2007 do zaplacení jistiny, náklady rozhodčího řízení sestávající z poplatku za řízení ve výši 6.545,00 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 21.960,00 Kč. Usnesením ze dne 30. 10. 2008 Okresní soud v Hradci Králové pod č. j. 33 Nc 9793/2008 nařídil podle rozhodčího nálezu ze dne 28. 4. 2008 exekuci a provedením exekuce pověřil Mgr. Libora Cinka Exekutorský úřad Břeclav. Soudní exekutor dne 9. 4. 2009 rozhodl Příkazem o úhradě nákladů exekuce ve výši 31.539,76 Kč, které sestávají z odměny exekutora, náhrady za doručení písemností a DPH.

Předmětem žaloby po zpětvzetí pohledávky žalovaného v insolvenčním řízení zůstala pohledávka č. 1 ve výši 7.251,00 Kč představující zbytek neuhrazené jistiny. Žalobce popřel poplatek za správu úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 10.200,00 Kč k uhrazení měsíčně po 850,00 Kč a příslušenství ve výši 4.790,00 Kč jakožto úrok z prodlení z popřené jistiny. Soud v daném případě poukazuje na to, že ve smlouvě o úvěru, kterou podepsali oba dlužníci je jasně a zcela zřetelně uvedena výše poskytnutého úvěru s tím, že je poskytován za úplatu a úrok ve výši 20 % z jistiny. Dále ve smlouvě je zcela jasně a srozumitelně uveden závazek dlužníků uhradit poskytnutý úvěr ve výši 20.000,00 Kč a poplatek za správu úvěru měsíčně ve výši 850,00 Kč, celkem ve výši 10.200,00 Kč. Nebylo zpochybněno, že dlužníci uhradili pouze jednu splátku ve výši 2.517,00 Kč. Soud vzhledem k uvedenému přiznal žalovanému právo na pohledávku po zpětvzetí ve výši 7.251,00 Kč. Soud nesouhlasí s námitkou žalobce, která se týká tvrzení o neoprávněných nákladech exekučního řízení, na které si žalovaný započetl plnění. Tyto náklady mají povahu procesního nároku a jejich právním titulem je příkaz exekutora Mgr. Libora Cinka k úhradě nákladů exekuce ze dne 9. 4. 2009. Na tom nic nemění skutečnost, že exekuce byla nařízená na základě nicotného rozhodčího nálezu, neboť exekuční soud a exekutor rozhodoval v rámci své pravomoci.

V části žaloby, která se týká pohledávky č. 2 v požadované smluvní pokutě je soud zcela ve shodě s názorem insolvenčního správce. Ujednání v bodě 3 obchodních podmínek je zcela v rozporu se zákonem, když výše smluvní pokuty činí více jak 50 % p. a z fakticky vyplacené částky dlužníkům. Ujednání v citovaném bodě smlouvy je neurčité a nejasné z hlediska obsahu v tom, jaká konkrétní povinnost má být dlužníky porušena, zda se jedná o závazek zaplatit za poskytnutý úvěr, za správu úvěru nebo jiné nedoplatky, není jasné ani ujednání, které se týká splatnosti splátek. Smluvní pokuta uplatněná žalovaným ve výši 56.950,00 Kč je zcela nepřiměřená poskytnutým finančním prostředkům a nelze ji žalovanému přiznat. Soud odkazuje na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2776/2008 ze dne 28. 1. 2010 ve vztahu k přiměřenosti smluvní pokuty, její funkci a dobrým mravům, které je zapotřebí respektovat ve všech obchodních i spotřebitelských vztazích.

Soud přiznal úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Jedná se o 11 úkonů právní služby podle § 9 odst. 4 písm. c), § 7 advokátního tarifu po 3.100,00 Kč Vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění v celkové výši 34.100,00 Kč. Podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu soud přiznal režijní paušál ve výši 3.300,00 Kč (á 300,00 Kč) a na DPH částku 7.854,00 Kč. Právní zástupce žalobce je registrován k DPH rozhodnutím Finančního úřadu pro Prahu 8 ze dne 25. 1. 2011.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

V Hradci Králové dne 11. srpna 2016

JUDr. Monika Marčišinová, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Hana Šafránková