45 ICm 2232/2017
45 ICm 2232/2017-37 KSOS 14 INS 31187/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Putíkem, Ph.D. v právní věci žalobce RENT & REAL Finance s.r.o., IČ: 27768783, se sídlem Frýdek- Místek, 8. pěšího pluku 2380, zastoupeného Mgr. Lukášem Mokrým, advokátem se sídlem Ostrava, Sokola Tůmy 743/16, proti žalovaným 1) Mgr. Ing. Evě Hepperové, se sídlem Opava-Předměstí, Rybářská 1665/2, insolvenční správkyni dlužníka Aloise anonymizovano , anonymizovano , bytem Oldřišov, Opavská 323, zastoupené JUDr. Kateřinou Martínkovou, LL.M., advokátkou se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Sokolská třída 22 a 2) Bc. Tomáši anonymizovano , anonymizovano , bytem Služovice 184, zastoupenému JUDr. Petrem Hamplem, Ph.D., advokátem se sídlem Ostrava-Mariánské Hory, Nivnická 388/12, o neplatnost kupní smlouvy a určení vlastnického práva,

takto:

I. Určuje se, že kupní smlouva uzavřená dne 30.09.2015 mezi žalovanou č.1 a žalovaným č.2, na základě níž bylo na žalovaného č.2 převedeno vlastnické právo k pozemku parc. č. 392/1-zahrada, k pozemku parc. č. 392/2-zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. 323 rodinný dům a k pozemku parc. č. 720- zahrada zapsaný na listu vlastnictví č. 557 v katastrálním území Oldřišov, obec Oldřišov, u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Opava, je neplatná.

II. Určuje se, že pozemek parc. č. 392/1-zahrada, pozemek parc. č. 392/2-zastavěná isir.justi ce.cz

plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. 323 rodinný dům, pozemek parc. č. 720-zahrada zapsaný na listu vlastnictví č. 557 v katastrálním území Oldřišov., obec Oldřišov, u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Opava jsou ve společném jmění manželů Aloise anonymizovano , r.č. 540901/2092 a Danuše anonymizovano , anonymizovano .

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 22.342 Kč k rukám Mgr. Lukáše Mokrého, advokáta se sídlem Ostrava, Sokola Tůmy 743/16, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě dne 04.05.2017 se žalobce domáhal po žalovaných určení, že kupní smlouva ze dne 30.09.2015 uzavřená mezi žalovanou 1) a žalovaným 2) na základě níž bylo na žalovaného 2) převedeno vlastnické právo k pozemku parc. č. 392/1-zahrada, k pozemku parc. č. 392/2-zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. 323 rodinný dům a k pozemku parc. č. 720-zahrada zapsaných na listu vlastnictví č. 557 v katastrálním území Oldřišov, obec Oldřišov, u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Opava, je neplatná. Uvedené nemovitosti, které byly předmětem dané kupní smlouvy, byly v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě proti dlužníkovi Aloisi anonymizovano pod sp. zn. KSOS 14 INS 31187/2012, resp. proti dlužnici Danuši anonymizovano pod sp. zn. KSOS 17911/2012-A10, sepsány do majetkové podstaty a vázlo na nich zástavní právo k zajištění pohledávky žalobce vůči dlužníkům ve výši 1.047.973 Kč a 725.111 Kč, kterou žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeného vůči dlužníkovi přihláškou pohledávky č. P1. Zároveň na předmětných nemovitostech vázlo jako první v pořadí zástavní právo k zajištění pohledávky věřitele České spořitelny a.s., která své pohledávky rovněž přihlásila do insolvenčního řízení vedeného proti oběma dlužníkům. Žalovaná 1) v rámci insolvenčního řízení vedeného vůči Aloisi anonymizovano uzavřela předmětnou kupní smlouvu a prodala uvedené nemovitosti žalovanému 2) za kupní cenu 1.393.000 Kč. Kupní smlouva byla uzavřena postupem prodeje mimo veřejnou dražbu, když jí předcházela elektronická aukce prostřednictvím společnosti EURODRAŽBY.CZ a.s. Předmětnou kupní smlouvu měl žalobce za neplatnou neboť žalovaná 1) jako insolvenční správkyně nedodržela zákonný postup prodeje majetku zajišťujícího zajištěné pohledávky věřitelů (tj. žalobce a společnosti Česká spořitelna) když v situaci, kdy měla pokyn pouze prvního zajištěného věřitele (České spořitelny a.s.) ke zpeněžení nemovitostí mimo dražbu, bez připojeného souhlasu žalobce jako dalšího zajištěného věřitele, neinformovala o této situaci soud, aby nařídil jednání, při kterém rozhodne o tom, zda pokyny zajištěného věřitele schvaluje. Tímto došlo k poškození žalobce jako zajištěného věřitele v druhém pořadí čemuž nasvědčuje zejména to, že realizovaný prodej mimo dražbu byl proveden pod cenou, které mohlo být dosaženo jiným způsobem, neboť žalovaná měla k dispozici znalecký posudek znalce Martina Vehovského, který odhaduje cenu nemovitostí na 1.950.000 Kč, a žalovaná 1) již dříve např. obdržela nabídku na přímý prodej za částku 1.600.000 Kč. Rovněž pak volba způsobu prodeje-elektronickou aukcí (nikoliv veřejnou dražbou) prostřednictvím spol. EURODRAŽBY.CZ a.s. omezila jednání s potenciálními zájemci o koupi, kdy podle zveřejněných podmínek byli vyloučeni případní zájemci o koupi, kteří by hodlali na koupi čerpat hypoteční úvěr. Podmínky prodeje také zkrátily nárok zajištěných věřitelů přinejmenším o 80.000 Kč, kdy tuto částku musel vydražitel uhradit jako dražební kauci, která se nezapočítávala na kupní cenu a připadla výlučně společnosti EURODRAŽBY.CZ a.s., a to i přes to, že uvedená společnost měla již ze strany insolvenční správkyně přislíbenu odměnu za zpeněžení nemovitostí ve výši 58.994 Kč. Naposledy pak byl prodej realizován na základě znaleckého posudku zpracovaného v rozporu s insolvenčním zákonem, když tento posudek, který zpracoval Ing. Miroslav Balnar, na jehož základě byla stanovena odhadní cena nemovitostí pro prodej mimo dražbu byl vypracován na objednávku společnosti EURODRAŽBY.CZ a.s. a nikoliv žalované 1). S ohledem na uvedené se proto žalobce dle ust. § 289 odst. 3 insolvenčního zákona domáhal nejen určení neplatnosti kupní smlouvy, ale i určení vlastnického práva k nemovitostem, když jen na základě takovéhoto určení lze dosáhnout zpětného zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí.

Žalovaná 1) se k žalobě vyjádřila tak, že žalobní nárok neuznala a navrhovala, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Předně namítala, že žalobce k podání žaloby na neplatnost kupní smlouvy není aktivně legitimován, neboť mu nesvědčí naléhavý právní zájem na určení neplatnosti. I v případě, že by byla kupní smlouva určena neplatným právním jednáním, pozice žalobce by se v insolvenčním řízení žádným způsobem nezměnila a rovněž by ani nedošlo ke změně jeho práv. Stále by totiž byl zajištěným věřitelem druhým v pořadí. Nadto vlastnické právo k předmětným nemovitostem již bylo na základě předmětné kupní smlouvy zavkladováno v katastru nemovitostí ve prospěch žalovaného 2). Co se týče merita věci, nesouhlasila s tím, že by nevyžádání souhlasu od dalších zajištěných věřitelů s pokynem ke zpeněžení majetku způsobovalo neplatnost kupní smlouvy, ať již relativní či absolutní. Rovněž namítala, že žaloba na neplatnost kupní smlouvy byla ze strany žalobce podána opožděně, když v souladu s ust. § 289 odst. 3 insolvenčního zákona činí lhůta pro podání žaloby 3 měsíce od okamžiku zveřejnění smlouvy v insolvenčním rejstříku. Uvedená smlouva byla vložena do insolvenčního rejstříku dne 01.12.2015, když předmětnou smlouvu insolvenční správkyně zaslala soudu dne 06.11.2015 spolu s návrhem na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. Zákon pak neuvádí jakým způsobem má být smlouva zveřejněna. Jakmile tedy byla smlouva vložena do insolvenčního rejstříku, byť jako příloha jiného podání (návrhu na rozdělení výtěžku prodeje), byla učiněna veřejnou a žalobci začala běžet tříměsíční lhůta k podání žaloby, která skončila dnem 01.03.2016. Dále také namítala, že žalobci nelze přiznat ochranu jeho práv i s ohledem na danou situaci, kdy on sám postupoval v insolvenčním řízení v rozporu s dobrými mravy a žádal uspokojení ve vyšší míře než by mu náleželo jakožto zajištěnému věřiteli druhému v pořadí, a to na úkor zajištěného věřitele prvního v pořadí a na úkor insolvenčním správkyně, když chtěl, aby se tito vzdali svých práv. Dle názoru žalované 1) je nutno v daném případě také chránit dobrou víru žalovaného 2) jakožto nabyvatele předmětných nemovitostí, když z jeho strany nebyly porušeny žádné povinnosti, řádně zaplatil kupní cenu dle kupní smlouvy ve víře, že nabývá nemovitosti od úpadců oprávněně. Po dobu dvou let pak nemovitosti řádně spravoval a vystupoval jako jejich vlastník zapsaný v katastru nemovitostí. Navrhované určení je v rozporu se zásadou materiální publicity katastru nemovitostí a zasahuje do právní jistoty vlastníka.

Žalovaný 2) se ve vyjádření k žalobě připojil ke stanovisku žalované 1) a dále dodal, že v rámci koupě učinil vše potřebné, aby nemovitosti nabyl do svého vlastnictví, když v rámci svého postavení prověřil předmět koupě a uvádí-li žalobce, že kupní cena neodpovídá skutečné hodnotě převáděných věcí, pak poukázal na skutečnost, že od znaleckého posudku zpracovaného znalcem Vehovským, který ocenil nemovitosti na částku 1.950.000 Kč, uplynuly v době prodeje více než dva roky. Žalovaná 1) pak dle jeho názoru ve věci postupovala v souladu s insolvenčním zákonem a cena dosažená v elektronické dražbě plně odpovídala aktuálnímu stavu převáděných nemovitostí, když zejména rodinný dům byl ve špatném stavu bez funkčních odpadů a elektřiny.

Z usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 14 INS 31187/2012-A6 ze dne 18.01.2013 soud zjistil, že dne 12.12.2012 bylo u Krajského soudu v Ostravě zahájeno ve věci dlužníka Aloise anonymizovano insolvenční řízení a dne 18.01.2013 byl usnesením zjištěn jeho úpadek, ustanoven insolvenční správce, povoleno řešení úpadku oddlužením a věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky byli vyzváni, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku.

Z přihlášky č. P1 včetně jejích příloh a doplnění (smlouva o zřízení zástavního práva ze dne 22.05.2012, smlouva o úvěru č. 9081 ze dne 22.05.2012, notářský zápis sp. zn. NZ 118/2012, N 138/2012 ze dne 22.05.2012 a výzva k úhradě pohledávky ze dne 31.07.2012 včetně dodejky) soud zjistil, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeného vůči dlužníkovi Aloisi anonymizovano pohledávku ve výši 1.047.973 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. 9081 ze dne 22.05.2012 a v ní sjednané smluvní pokuty uzavřené mezi dlužníkem a jeho manželkou Danuší anonymizovano na jedné straně a žalobcem na straně druhé kdy dlužníkům byl na základě uvedené smlouvy poskytnut úvěr ve výši 530.000 Kč a dlužníci se zavázali splatit žalobci úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 38,51 % p.a. a poplatkem ve výši 56.000 Kč v jediné splátce splatné dne 31.08.2012 ve výši 580.000 Kč, kdy poplatek byl uhrazen z části poskytnutého úvěru ve výši 60.000 Kč bezprostředně při podpisu úvěrové smlouvy. Dne 22.05.2012 uzavřel dále žalobce (jako zástavní věřitel) a dlužníci Alois Bujok a Danuše anonymizovano (jako zástavní dlužníci) smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem na základě níž bylo k zajištění pohledávek žalobce vyplývajících z úvěrové smlouvy č. 9081 ze dne 22.05.2012 zřízeno zástavní právo k budově č.p.323, stojící na parcele č. 392/2 zapsané na LV č. 583 v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Opava pro k.ú. Oldřišov, obec Oldřišov, okres Opava. Notářským zápisem sp. zn. NZ 118/2012, N 138/2012 sepsaným dne 22.05.2012 JUDr. Janou Šebestovou, notářkou se sídlem ve Frýdku-Místku, žalobce a dlužníci Alois Bujok a Danuše anonymizovano učinili prohlášení, o nespornosti obsahu shora uvedené úvěrové smlouvy, dlužníci uznali společně a nerozdílně svůj závazek z úvěrové smlouvy vůči žalobci a uzavřeli dohodu s prohlášením povinných osob o svolení k přímé exekuční vykonatelnosti, kdy pro případ, že by dlužníci své závazky z úvěrové smlouvy neuhradili řádně a včas, pak tito jako osoby povinné dali výslovné svolení k tomu, aby notářský zápis byl exekučním titulem a mohla být podle něj, bez předchozí žaloby, vedena exekuce. Dopisem ze dne 31.07.2012, který byl dlužníkům Aloisi anonymizovano a Danuši anonymizovano doručen do vlastních rukou dne 14.08.2012 využil žalobce své oprávnění dle čl. 4.5 úvěrové smlouvy a prohlásil celý úvěr za splatný, když ve věci Danuše anonymizovano bylo ke dni 24.07.2012 zahájeno insolvenční řízení.

Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 26.04.2013 včetně upraveného seznamu přihlášených pohledávek ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS 31187/2012 jakož i z nesporovaných tvrzení účastníků soud dále zjistil, že dne 26.04.2013 proběhlo v předmětné věci přezkumné jednání na němž byla přezkoumána přihlášená pohledávka č. P1, která byla přihlášena jako vykonatelná a zajištěná, přičemž žalovaná 1) jakož i dlužník Alois Bujok pohledávku žalobce uznali v celém rozsahu a tato byla vzata co do rozsahu i pořadí za zjištěnou. Z protokolu o přezkumném jednání rovněž vyplynulo, že byla přezkoumána i přihlášená pohledávka č. P3 věřitele České spořitelny a.s. ze smlouvy o úvěru za dlužníkem Aloisem Bujokem, kdy tato byla přihlášena jako zajištěná na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem-pozemku parc. č. 392/1, pozemku parc. č. 392/2 jehož součástí je rodinný dům č.p. 323 a pozemku parc. č. 270 vše zapsané na LV č. 557, pro k.ú. Oldřišov, obec Oldřišov u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Opava. I tato pohledávka byla v celém rozsahu i pořadí uznána a vzata za zjištěnou.

Z pokynu ke zpeněžení ze dne 30.08.2013 soud zjistil, že společnost Česká spořitelna a.s. a žalobce jakožto zajištění věřitelé v insolvenčním řízení Aloise anonymizovano vedeném Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS 31187/2012 udělili žalované 1) pokyn ke zpeněžení nemovitostí pozemku parc. č. 292/2 zastavěná plocha a nádvoří jehož součástí je stavba č.p. 323 ve vlastnictví dlužníka a jeho manželky zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro MS kraj, katastrální pracoviště Opava, na LV č. 583 a 557 pro k.ú. Oldřišov, obec Oldřišov. Pokyn byl udělen ke zpeněžení nemovitostí mimo dražbu přímým prodejem v rámci výběrového řízení provedeného obálkovou metodou s tím, že min. nabídnutá cena bude ve výši stanovené aktuálním znaleckým posudkem a s možností snižování ceny se souhlasem zajištěných věřitelů.

Z emailové korespondence ze dne 20.08.2014 soud zjistil, že uvedeného dne asistentka insolvenční správkyně sdělila žalobci, že dosud se předmětné nemovitosti-dům č.p. 323 ve vlastnictví dlužníka Aloise anonymizovano nepodařilo zpeněžit za částku 1.850.000 Kč, když zatím insolvenční správkyně registruje nabídku na cenu 1.600.000 Kč.

Z pokynu ke zpeněžení ze dne 18.03.21015 soud zjistil, že společnost Česká spořitelna a.s. jakožto zajištěný věřitel v insolvenčním řízení Aloise anonymizovano vedeném Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS 31187/2012 udělila (bez jakéhokoliv vyjádření či souhlasu žalobce a schválení insolvenčním soudem) pokyn žalované 1) jakožto insolvenční správkyni ke zpeněžení nemovitostí-pozemku parc. č. 292/2 zastavěná plocha a nádvoří jehož součástí je stavba č.p. 323 ve vlastnictví dlužníka a jeho manželky zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro MS kraj, katastrální pracoviště Opava, na LV č. 583 a 557 pro k.ú. Oldřišov, obec Oldřišov. Pokyn byl udělen ke zpeněžení nemovitého majetku formou elektronické dražby dle ust. § 1746 odst. 2 a § 1771 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku. Česká spořitelna a.s. dále vybral dražitele-dražební společnost EURODRAŽBY.CZ a.s. s tím, že výběr osoby znalce k ocenění nemovitostí provede dražebník ze seznamu znalců poskytnutého věřitele (Českou spořitelnou a.s.).

Z internetové nabídky společnosti EURODRAŽBY.CZ a.s. ze dne 29.09.2015 a z dražební vyhlášky o provedení elektronické dražby č.j. 283/2015-A soud zjistil, že společností EURODRAŽBY.CZ a.s. byla vyhlášena elektronická dražba parcely č. 392/1, parc. č. 392/2 jejíž součástí je rodinný dům č.p. 323 a parcely č. 270 zapsaných na LV č. 557, pro k.ú. Oldřišov, obec Oldřišov u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Opava a to ve smyslu ust. § 1771 zák. č. 89/2012 občanského zákoníku (mimo zákon č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách) na internetovém portále uvedené společnosti s tím, že minimální kupní cena byla stanovena na 695.000 Kč, vyvolávací cena byla stanovena na 1.390.000 Kč, odhadní cena na 1.390.000 Kč, dražební jistota činila 80.000 Kč a nemovitost byla vydražena za částku 1.393.000 Kč.

Z kupní smlouvy ze dne 30.09.2015 soud zjistil, že uvedeného dne žalovaná 1)-insolvenční správkyně dlužníků Aloise anonymizovano a Danuše anonymizovano jako prodávající a žalovaný č. 2) jako kupující uzavřeli kupní smlouvu na základě níž prodávající prodala kupujícímu nemovitosti-parcelu č. 392/1, parc. č. 392/2 jejíž součástí je rodinný dům č.p. 323 a parcelu č. 270 zapsané na LV č. 557, pro k.ú. Oldřišov, obec Oldřišov u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Opava. Kupující se zavázal nemovitosti přijmout do svého výlučného vlastnictví a dále se zavázal za ně uhradit kupní cenu ve výši 1.393.000 Kč, kdy polovina kupní ceny byla v rámci samostatně vedených insolvenčních řízení složena na účet majetkové podstaty Aloise anonymizovano a druhá polovina na účet majetkové podstaty dlužnice Danuše anonymizovano , a to před podpisem kupní smlouvy.

Z výpisu z katastru nemovitostí pro LV č. 557, k.ú. Oldřišov, obec Oldřišov ke dni 28.04.2017 soud zjistil, že jako vlastník předmětných nemovitostí-parcely č. 392/1, parc. č. 392/2 jejíž součástí je rodinný dům č.p. 323 a parcely č. 270 je zde uveden žalovaný 2).

Z vyhlášky Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.02.2017 č.j. KSOS 14 31187/2012-B51 soud zjistil, že uvedeného dne insolvenční soud zveřejnil kupní smlouvu ze dne 30.09.2015, kterou došlo ke zpeněžení majetku dlužníka mimo dražbu v insolvenčním rejstříku, přičemž zároveň připojil poučení, že platnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení majetku prodejem mimo dražbu lze napadnout jen žalobou podanou u insolvenčního soudu nejpozději do 3 měsíců ode dne zveřejnění smlouvy (vyhláškou) v insolvenčním rejstříku.

Z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.05.2016 č.j. KSOS 14 INS 31187/2012-B28 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31.01.2017 č.j. 4 VSOL 923/2016-B46 soud zjistil, že žalované 1) byla v předmětném insolvenčním řízení vedeném proti Aloisi anonymizovano uložena pořádková pokuta ve výši 15.000 Kč, kterou byla žalovaná 1) povinna uhradit na účet Krajského soudu v Ostravě. Oba soudy došly k závěru, že žalovaná 1) jako insolvenční správkyně porušila zákonnou povinnost vyplývající z ust. § 293 odst. 2 insolvenčního zákona ve spojení s ust. § 230 odst. 4 insolvenčního zákona, neboť neinformovala insolvenční soud, že ke zpeněžení zajištěných nemovitostí mimo dražbu nemá písemný souhlas zajištěného věřitele druhého v pořadí (nyní žalobce) a tím zmařila možnost, aby insolvenční soud nařídil jednání, při kterém by rozhodl, zda pokyny zajištěného věřitele prvního v pořadí schvaluje a tímto došlo k závažnému porušení práv zajištěného věřitele druhého v pořadí.

Z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.01.2017 soud zjistil, že tímto rozhodnutím bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16.12.2015, č.j. KSOS 14 INS 31187/2012-B22 jímž soud prvního stupně udělil žalované 1) souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěného dlužníkova majetku (v rozsahu parcely č. 392/1, parcely č. 392/2 jejíž součástí je rodinný dům č.p. 323 a parcely č. 270 zapsaných na LV č. 557 pro k.ú. Oldřišov, obec Oldřišov zajištěným věřitelům. V předmětném řízení dospěl vrchní soud k závěru, že výtěžek zpeněžení byl rozvržen do dvou majetkových podstat v rámci samostatně vedených insolvenčních řízení proti Aloisi anonymizovano a Danuši anonymizovano a nemohlo proto být o celém výtěžku rozhodnuto pouze v rámci insolvenčního řízení vedeného proti jednomu z nich. Zároveň pak bylo konstatováno, že insolvenční řízení trpí další vadou, a sice, že dosud v insolvenčním rejstříku nebyla zveřejněna kupní smlouva ze dne 30.09.2015 jíž došlo k prodeji předmětných nemovitostí.

Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeného proti Aloisi anonymizovano u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 14 INS 31187/2012 přihláškou pohledávky č P1 ve znění jejího doplnění pohledávku z úvěrové smlouvy č. 9081 ze dne 22.05.2012 v celkové výši 1.047.973 Kč. Pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná a zajištěná, když byla zajištěna zástavním právem zřízeným k budově č.p.323, stojící na parcele č. 392/2 zapasané na LV č. 583 v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Opava pro k.ú. Oldřišov, obec Oldřišov, okres Opava. Na nemovitosti dále vázlo jako první v pořadí zástavní právo k zajištění pohledávky dalšího přihlášeného zajištěného věřitele-České spořitelny a.s. Uvedená společnost pak dne 18.03.2015 v předmětném insolvenčním řízení udělila pokyn žalované 1) (insolvenční správkyni) ke zpeněžení nemovitostí tvořících předmět zajištění pohledávky-pozemku parc. č. 292/2 zastavěná plocha a nádvoří jehož součástí je stavba č.p. 323 ve vlastnictví dlužníka a jeho manželky zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro MS kraj, katastrální pracoviště Opava, na LV č. 583 a 557 pro k.ú. Oldřišov, obec Oldřišov. Pokyn byl udělen ke zpeněžení nemovitého majetku formou elektronické dražby dle ust. § 1746 odst. 2 a § 1771 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku. Česká spořitelna a.s. dále vybral dražitele-dražební společnost EURODRAŽBY.CZ a.s. s tím, že výběr osoby znalce k ocenění nemovitostí provede dražebník ze seznamu znalců poskytnutého věřitele (Českou spořitelnou a.s.). Po provedení elektronické dražby žalovaná 1) jako insolvenční správkyně Aloise anonymizovano a Danuše anonymizovano uzavřela s žalovaným 2) dne 30.09.2015 kupní smlouvu na základě níž prodala nemovitosti-žalovanému 2) za kupní cenu 1.393.000 Kč. K uvedenému postupu měla pouze pokyn prvního zajištěného věřitele-společnosti Česká spořitelna a.s. aniž by se k uvedenému vyjádřil žalobce jakožto zajištěný věřitel druhý v pořadí či s uvedeným postupem souhlasil insolvenční soud na základě vydaného rozhodnutí.

Podle ust. § 230 odst. 4 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, není-li k pokynům zajištěného věřitele podle odstavce 2 připojen písemný souhlas ostatních zajištěných věřitelů, jejichž pohledávka se uspokojuje ze stejného zajištění, osoba s dispozičními oprávněními neprodleně vyrozumí insolvenční soud. Insolvenční soud v takovém případě nařídí do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda pokyny zajištěného věřitele schvaluje. Při jednání lze projednat pouze námitky proti pokynům zajištěného věřitele, které ostatní zajištění věřitelé uplatní písemně u insolvenčního soudu nejpozději do 7 dnů ode dne zveřejnění těchto pokynů v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K jednání předvolá insolvenční soud insolvenčního správce a dlužníka a zajištěné věřitele, kterým poskytne poučení o námitkách podle věty třetí.

Podle ust. § 230 odst. 5 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, rozhodnutí podle odstavce 4, proti němuž není odvolání přípustné, se doručuje zvlášť insolvenčnímu správci, dlužníku a zajištěným věřitelům, kterých se týká.

Podle ust. § 289 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, prodej mimo dražbu může insolvenční správce uskutečnit se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru. Při udělení souhlasu může insolvenční soud stanovit podmínky prodeje. Dokud není souhlas insolvenčním soudem a věřitelským výborem udělen, nenabývá smlouva o prodeji mimo dražbu účinnosti. Souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru není nutný k prodeji věcí bezprostředně ohrožených zkázou nebo znehodnocením, jakož i věcí běžně zcizovaných při pokračujícím provozu dlužníkova podniku.

Podle ust. § 289 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, Platnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení prodejem mimo dražbu, lze napadnout jen žalobou podanou u insolvenčního soudu nejpozději do 3 měsíců ode dne zveřejnění smlouvy v insolvenčním rejstříku. Platnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení prodejem mimo dražbu, lze napadnout žalobou podanou u insolvenčního soudu i po uplynutí lhůty podle věty první, nebyl-li nabyvatel v dobré víře.

Podle ust. § 293 odst. 1 a 2 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, jde-li o zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení; je-li zajištěných věřitelů více, uděluje tyto pokyny zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako první v pořadí. Jestliže zajištěný věřitel neudělí příslušné pokyny ani ve lhůtě určené insolvenčním soudem, má právo je udělit zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako další v pořadí. Insolvenční správce může tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji; v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti. Ustanovení § 230 odst. 3 až 5 platí obdobně. Ustanovení § 286 odst. 2, § 287 odst. 2 a § 289 odst. 1 se použije jen tehdy, není-li zde pokynu zajištěného věřitele.

Na základě shora zjištěného skutkového stavu po aplikaci citovaných ustanovení zákona dospěl soud k následujícím závěrům.

Soud se na prvním místě zabýval včasností incidenční žaloby, kdy dospěl k závěru, že incidenční žaloba je včasná, neboť byla ve smyslu ust. § 289 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, podána ve lhůtě 3 měsíců ode dne zveřejnění smlouvy v insolvenčním rejstříku (k řádnému zveřejnění kupní smlouvy došlo vyhláškou insolvenčního soudu dne 28.02.2017 a žaloba byla podána dne 04.05.2017).

Skutečnost, že kupní smlouva byla zveřejněna již dne 01.12.2015 jako příloha žádosti insolvenční správkyně o udělení souhlasu k vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, aniž by skutečnost, že kupní smlouva byla zveřejněna, vyplývala výslovně z insolvenčního rejstříku, zohlednit nelze. K ochraně práv dotčených osob je třeba, aby kupní smlouva byla v insolvenčním rejstříku zveřejněna samostatně a tím dostatečně transparentně, tj. aby skutečnost, že došlo ke zveřejnění kupní smlouvy, z insolvenčního rejstříku výslovně vyplývala. Rovněž pak okolnost, že žalobce o zpeněžení v uvedené době věděl, nic nemění na tom, že lhůta k podání žaloby dle ust. § 289 odst. 3 insolvenčního zákona výslovně počíná okamžikem řádného zveřejnění předmětné smlouvy (na základě níž byl majetek zpeněžen) v insolvenčním rejstříku. (k srov. rovněž právní závěry vyjádřené v usnesení Vrchního soudu v Olomouci 4 VSOL 922/2016-B44 (KSOS 14 INS 31187/2012).

Pokud žalovaná 1) dále namítala nedostatek aktivní legitimace žalobce a nedostatku naléhavého právního zájmu pak je nutno na daném místě konstatovat, že žalovaná 1) zaměňuje naléhavý právní zájem na žalobou požadovaném určení s aktivní věcnou legitimací. Zatímco aktivní věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 294/2003), naléhavý právní zájem na požadovaném určení vyjadřuje způsob právní ochrany, které se má dostat soudním rozhodnutím tomu, kdo má v řízení o určovací žalobě aktivní věcnou legitimaci, a to vůči tomu, kdo je k požadovanému určení pasivně věcně legitimován (k tomu viz např. Drápal, L., Bureš. J, a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 527).

V dané věci je nutno dospět k závěru, že aktivní legitimaci žalobce má, když jako zajištěný věřitel je účastníkem předmětného insolvenčního řízení. Osobou aktivně legitimovanou k podání žaloby dle § 289 odst. 3 IZ je totiž buď účastník insolvenčního řízení (věřitel či dlužník) nebo účastník smlouvy, popř. v řízení nově ustanovený insolvenční správce (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze 22. 11. 2012, č. j. 102 VSPH 80/2012-177 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 12. 2015, sp. zn. 29 ICdo 26/2013). Pokud se jedná o pasivní legitimaci žalovaných pak dle ustálené judikatury se musí řízení o žalobě podle § 289 odst. 3 IZ na určení neplatnosti smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení majetkové podstaty mimo dražbu, účastnit (ať již jako žalobci nebo žalovaní) všichni, kdo ji uzavřeli, případně jejich právní nástupci. Dodržení této podmínky (bez které musí být žaloba zamítnuta) je podle ustálené judikatury výlučně věcí žalobce, když soud v dotčeném směru nemá poučovací povinnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 ICdo 79/2014 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 2. 2012, sp. zn. 102 VSPH 15/2012. S ohledem na uvedené lze konstatovat, že v daném případě byla splněna i podmínka pasivní legitimace účastníků (žalovaných).

Co se týče naléhavého právního zájmu pak žalobce má rovněž naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, když tento vyplývá přímo z ust. § 289 odst. 3 insolvenčního zákona. Žalobce v tomto směru nemusel tvrdit a prokazovat naléhavý právní zájem, neboť v dané věci nejde o obecnou žalobu dle § 80 zákona č.99/1963 Sb., občanského soudního řádu, nýbrž o žalobu, u které naléhavý právní zájem na určení vyplývá přímo ze zvláštního právního předpisu, konkrétně z citovaného ust. § 289 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Zájem věřitele na co největším výtěžku z prodeje dlužníkova majetku v sobě automaticky nese i naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, a tento není nutné zvlášť dokazovat. V této souvislosti pak žalobce má naléhavý právní zájem i na požadovaném určení vlastnického práva k nemovitosti, neboť ten je dán vždy tam, kde navrhuje žalobce určení vlastnického práva k nemovitosti nebo jiného práva, které se zapisuje do Katastru nemovitostí ČR., když tímto způsobem (na základě soudního rozhodnutí) pak lze dosáhnout shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v Katastru nemovitostí ČR. Pro rozhodnutí o požadovaném určení je pak rovněž pravomocným soud v rámci incidenčního sporu (srov. ust § 159 odst. 1 písm. g) insolvečního zákona).

Pokud se jedná o meritum věci a posouzení platnosti předmětné kupní smlouvy na základě níž byly předmětné nemovitosti zcizeny, pak má soud za to, že pokud v daném případě nebyl pokyn ke zpeněžení majetku zajištěného věřitele v prvním pořadí doprovázen písemným souhlasem ostatních zajištěných věřitelů, případně byl doprovázen jejich výslovným nesouhlasem, je schválení uvedeného pokynu insolvenčním soudem předpokladem platnosti právního úkonu (jednání) v podobě kupní smlouvy a absence takového schválení má za následek jeho absolutní neplatnost (§ 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).

K daném závěru je nutno dojít s přihlédnutím k závěrům judikatury Nejvyššího soudu ČR dle kterého souhlas konkursního soudu s tím, aby správce konkursní podstaty zpeněžil majetek podstaty prodejem mimo dražbu (§ 27 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů), není odkládací podmínkou nýbrž předpokladem platnosti právního úkonu, jímž správce konkursní podstaty majetek podstaty uvedeným způsobem zpeněží; jeho absence má za následek absolutní neplatnost takového právního úkonu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.12.2004 sz. zn. 29 Odo 31/2004). Byť se uvedené závěry týkají zákona o konkursu a vyrovnání a dle současné úpravy v ust. § 289 odst. 1 insolvenčního zákona je nesouhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru s prodejem majetkové podstaty mimo dražbu spojen pouze s neúčinností převodní smlouvy a takovýto souhlas je možné udělit dodatečně, v daném případě (pokynu zajištěného věřitele a (ne)souhlasu všech dalších zajištěných věřitelů) je toto ustanovení vyloučeno z aplikace, když ve smyslu ust. § 293 odst. 2 insolvenčního zákona výslovně nastupuje úprava ust. § 230 odst. 4 insolvenčního zákona dle které, není-li k pokynům zajištěného věřitele podle odstavce 2 připojen písemný souhlas ostatních zajištěných věřitelů, jejichž pohledávka se uspokojuje ze stejného zajištění, osoba s dispozičními oprávněními neprodleně vyrozumí insolvenční soud. Insolvenční soud v takovém případě nařídí do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda pokyny zajištěného věřitele schvaluje.

Pokud tento postup dodržen nebyl má to za následek neplatnost právního jednání, jímž insolvenční správce uvedený majetek zpeněžil (zcizil).

Soud pak dospěl k závěru o neplatnosti celé kupní smlouvy, byť z dokazování vyplynulo, že přihlášená pohledávka žalobce nebyla zajištěna všemi prodávanými nemovitostmi, když zajištění se vztahovalo pouze na pozemek parc. č. 392/2 jehož součástí je rodinný dům č.p. 323 a nikoliv již na pozemek parc. č. 392/1 a pozemek parc. č. 270 zapsané na LV č. 557, pro k.ú. Oldřišov, obec Oldřišov u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Opava. Ke zpeněžení těchto pozemků tedy žalovaná 1) souhlas druhého zajištěného věřitele nepotřebovala, nicméně bylo přihlédnuto k tomu, že předmět kupní smlouvy tvořil jeden celek, tedy byl prodáván rodinný dům a k němu přináležející a jej obklopující okolní zahrada, a není tak možné dospět k závěru o částečné platnosti kupní smlouvy co do koupě pozemků tvořících zahradu rodinného domu.

Pokud pak žalovaní naposledy argumentovali existencí dobré víry nabyvatele (žalovaného 2) pak soud si je vědom ust. § 984 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. dle něhož je poskytována ochrana nabytých práv osobě, která nabyla věcné právo v dobré víře od osoby k tomu oprávněné dle zapsaného stavu ve veřejném seznamu a rovněž i judikatury soudů dle níž je třeba při posouzení nabytí vlastnictví k nemovitostem, zapsaným v katastru nemovitostí, od nevlastníka, důsledně zvažovat a hodnotit existenci dobré víry nového nabyvatele (srov např. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 247/14 ze dne 28.01.2016 či III ÚS 415/15 ze dne 27.08.2015). Nicméně v daném případě má soud za to, že o takový případ nabytí nemovitosti od nevlastníka uvedený v ust. § 984 občanského zákoníku či v citované judikatuře se nejedná a lze konstatovat, že Ústavní soud nikdy neposkytl ochranu smluvnímu nabyvateli z absolutně neplatné kupní smlouvy, nýbrž pouze případnému dalšímu smluvnímu nabyvateli. Nadto, a to především, je nutno vycházet ze znění ust. § 289 odst. 3 insolvenčního zákona, který poskytuje ochranu nabyvateli v dobré víře tím, že žalobu na neplatnost převodní smlouvy v takovém případě lze podat jen ve lhůtě tří měsíců od jejího zveřejnění v insolvenčním rejstříku a v případě mala fide nabyvatele není žaloba na neplatnost časově omezena. V daném případě pak byla žaloba podána právě v tříměsíční propadné lhůtě.

Z uvedených důvodů proto soud rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Pokud se jedná o věcné námitky týkající se ceny převáděné nemovitosti, k nimž jak žalobce tak žalovaní navrhovali důkazy jednak znaleckými posudky či výslechy příslušných znalců a dále námitky žalobce co se týče procesu zpeněžení předmětných nemovitostí mimo veřejnou dražbu (včetně námitek k povaze částky 80.000 Kč, která byla stanovena v rámci dražební vyhlášky jako kauce a kryla část nákladů dražby), má soud za to, že tyto námitky právě měly být předmětem jednání nařízeného insolvenčním soudem ve smyslu ust. § 230 odst. 4 insolvenčního zákona, jdou nad rámec incidenčního sporu a soud se jimi jako nadbytečnými dále nezbýval.

O povinnosti žalovaných nahradit žalobci společně a nerozdílně náklady soudního řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť žalobce byl ve věci zcela úspěšný. Ve smyslu ustanovení § 137 odst. 1, 2, 3 a § 151 odst. 1, 2 občanského soudního řádu byla přiznána náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 10.000 Kč a dále za náklady právního zastoupení, a to za odměnu za právní zastoupení podle vyhl. č. 177/l996 Sb. za 3 úkony právní pomoci, a to převzetí věci, sepis žaloby a účast u jednání soudu dne 07.12.2017, z tarifní hodnoty sporu 50.000 Kč, tedy 3 x 3.100 Kč a 3 x režijní paušál po 300 Kč-§ 9 odst. 4 písm. c), § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a),d),g) a § 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., v platném znění a dále DPH podle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, ve výši 21% z přiznané odměny za právní zastoupení v částce 2.142 Kč, když zástupce žalobce před soudem osvědčil, že je jejím plátcem. Celkové náklady řízení tak představují částku ve výši 22.342 Kč a žalovaní jsou povinni zaplatit je dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu na účet advokáta.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

V Ostravě dne 7. prosince 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Martin Putík, Ph.D., v.r. Ivana Ledvoňová samosoudce