45 ICm 1984/2012
Číslo jednací: 45 ICm 1984/2012-85 ( KSHK 45 INS 19531/2011 )

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Monikou Marčišinovou ve věci žalobce: Insolvency Project v. o. s., se sídlem Dukelská 15, 500 02 Hradec Králové, insolvenční správce dlužnice Renáty Jandejskové, nar. 14. 1. 1969, bytem Ulrichovo náměstí 733/9, 500 02 Hradec Králové, zastoupené: JUDr. Milanem Novákem, advokátem v Hradci Králové, Dukelská 15, 500 02 Hradec Králové, proti žalovanému: SMART Capital, a. s., IČ 268 65 297, se sídlem Hněvotínská 241/52, 779 00 Olomouc, o určení pravosti pohledávky

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalovaného ve výši 7.820,00 Kč v insolvenčním řízení dlužnice Renáty Jandejskové vedené před KSHK pod sp. zn 45 INS 19531/2011, není po právu.

II. Žalovaný je povinen zaplatit, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozhodnutí, žalobci náklady řízení ve výši 16.456,00 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit soudní poplatek ve výši 5.000,00 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Krajského soudu v Hradci Králové č. 3703- 6828511/0710, KS 1148, VS 4542198412.

Od ůvo d ně n í:

Žalobce se žalobou domáhal určení, že pohledávka žalovaného přihlášena do insolvenčního řízení vedeném před Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 45 INS 19531/2011 činí na jistině 3.100,-Kč a na příslušenství 967,-Kč.

Žalobu původně podala i dlužnice, která dne 17. 2. 2015 vzala žalobu zpět.

Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice Renáty Jandejskové vykonatelnou pohledávku evidovanou pod č. 8. 1. Žalobce popřel žalovanému pohledávku na přezkumném jednání co do důvodu a výše 42.490,-Kč. Pohledávka byla žalovanému přiznána rozhodčím nálezem č. j. 0454/2011 Bc. Ivany Vymazalové ze dne 22. 4. 2011. Žalobce popřel náklady rozhodčího řízení ve výši 13.630,-Kč a poplatek za rozhodčí řízení ve výši 3.000,-Kč, protože se domnívá, že rozhodčí doložka, která je součástí všeobecných obchodních podmínek ke smlouvě o úvěru č 22007/6345 je neplatná s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 31 Cdo 1945/2010. Jmenovaná Bc. Ivana Vymazalová neměla pravomoc k rozhodování a vydání rozhodčího nálezu. Žalobce také popřel nárok na smluvní pokutu ve výši 23.460,-Kč, protože je v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný vedle úroku z prodlení požaduje i smluvní pokutu ve výši 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc z prodlení do zaplacení úvěru, včetně sjednaného úroku a smluvní pokuty dle čl. č. 3 obchodních podmínek. V daném případě podle tvrzení žalovaného dlužník dluží na jistině 3.100,-Kč, a tak smluvní pokuta činí z dlužné částky 16,5 % za každý měsíc prodlení, to odpovídá 192 % ročně. Smluvní pokuta je v rozporu s dobrými mravy protože nezohledňuje výši dlužné částky. Žalobce také popřel nárok na paušální náhradu nákladů vynaložených žalovaným v souvislosti s vymáháním dlužné částky ve výši 2.400,-Kč. Žalovaný nedoložil, že by mu nějaké náklady v této souvislosti vznikly.

Žalovaný se žalobou nesouhlasil a uvedl, že s ohledem na částečné zpětvzetí pohledávky ze dne 7. 11. 2013 je veden spor pouze o 1/3 smluvní pokuty, tedy částku ve výši 7.820,-Kč. Podle žalovaného je smluvní pokuta pojímaná jako sankční plnění, jehož uhrazení dlužníka nezbavuje povinnosti splnit zajištěný závazek. Jelikož dlužník nehradil splátky na uvěrové smlouvě řádně a včas, tj. v plné výši a ve sjednaném termínu, dostal se do prodlení, čímž porušil své povinnosti vyplývající ze smlouvy. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Odo 588/2003 a sp. zn. 33 Odo 1064/2006, ve kterých byl vyjádřen právní názor, podle kterého nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou denní sazbu smluvní pokuty. Opačný závěr je nepřijatelný, neboť by ve svém důsledku zvýhodňoval dlužníka, který by čím déle své povinnosti neplnil, tím více by byl zvýhodněn při posuzování nepřiměřenosti výše smluvní pokuty a zpochybnil by funkci smluvní pokuty. V případě, že by dlužník své povinnosti splnil, zabránil by růstu smluvní pokuty.

Žalovaný odkázal na skutečnost, že dlužnice je v prodlení s plněním závazku vůči žalovanému tři roky, a to od měsíce července 2008 do měsíce dubna 2012, tedy 46 měsíců prodlení. Tato doba by měla být zohledněna při posuzování přiměřenosti výše smluvní pokuty.

Žalovaný připojil částečné zpětvzetí pohledávky ve výši 34.670,-Kč tj. 2/3 smluvní pokuty ve výši 15.640,-Kč, paušální náhradu nákladů souvisejících s vymáháním dlužné částky ve výši 2.400,-Kč a náklady rozhodčího řízení ve výši 16.630,-Kč do insolvenčního řízení s tím, že pohledávka žalovaného zůstává ve výši 11.887,-Kč.

Žalobce vzhledem ke zpětvzetí pohledávky žalovaným předložil soudu žalobu, podle které žalovanému nenáleží v insolvenčním řízení ani pohledávka ve výši 7.820,-Kč. Poukázal na to, že žalovanému nevznikl nárok na správu úvěru, toto ujednání konstituuje úrok v nepřiměřené výši, když úplatu je nutno považovat za odměnu za sjednání úvěru, jenž nemůže být požadována v nepřiměřené výši, neboť představuje 31% z poskytnuté částky ve výši 12.000,-Kč. Poukázal na ust. § 499 obchod. zák. /výklad JUDr Pelikánové/, podle kterého úplata v bankovním sektoru činí v průměru 0,5-1% ročně a jejím účelem je kompenzovat věřiteli náklady vyplývající z povinnosti mít k dispozici prostředky určené pro dlužníkův úvěr. V případě úvěrového vztahu mezi žalovaným a dlužnicí byly finanční prostředky vyplaceny v okamžiku uzavření úvěrové smlouvy, což bylo stvrzeno podpisy stran smlouvy. K úvěru byl sjednán i úrok ve výši 20% jistiny. Žalobce poukázal také na nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012 který považuje za neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostalo subjektům, které poškozují práva klientů. Jedná se o vnucování nepřiměřených ujednání ve vztahu k porušení smlouvy nebo podmínek smlouvy.

Podle žalobce žalovanému nevznikl nárok na plnění nad rámec poskytnuté jistiny a úroku ve výši 20% z jistiny nad částku 14.400,-Kč. Nárok na úplatu ve výši 3.720,-Kč věřiteli nevznikl a je nutno posoudit plnění ve 12 pravidelných splátkách po 1.200,-Kč, nikoliv po 1.510,-Kč. Poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, podle kterých ujednání o smluvní pokutě ve výši 1% denně je zpravidla považováno za neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům /sp. zn. 29 Cdo 1583/2000, 33 Odo 438/2005 a další/.

Tím že žalovaný sám vzal přihlášku pohledávky představující smluvní pokutu zpět v rozsahu 2/3, sám přiznal, že nárokovaná smluvní pokuta je uplatněna v nepřiměřené výši. Žalobce však neuznává ani zbytek smluvní pokuty s tím, že dlužnice plnila na úvěrové smlouvě víc /15.020,-Kč/, než na kolik měl žalovaný nárok /jistina + úrok, tedy celkem 14.400,-Kč,/ přičemž do prodlení se dostala až po zaplacení této částky.

V průběhu jednání před soudem žalobce upřesnil, že žalobu podal pro určení, že pohledávka žalovaného není v insolvenčním řízení po právu ve výši 42.490,-Kč a vzhledem k zpětvzetí žalovaného, navrhl řízení zastavit do výše pohledávky 34.670,-Kč a předmětem sporu tak zůstává pohledávka ve výši 7.820,-Kč z titulu smluvní pokuty, kterou žalobce neuznává.

Žalobce doručil usnesení insolvenčnímu soudu ze dne 22. 11. 2013 pod sp. zn. 45 INS 19531/2011, podle kterého je insolvenčním správcem dlužnice Renáty Jandejskové Insolvency Project v. o. s., se sídlem Dukelská 15, Hradec Králové.

Soud provedl důkaz přihláškou pohledávek žalovaného, která byla doručena Krajskému soudu v Hradci Králové dne 9. 5. 2012. Žalovaný přihlásil jistinu ve výši 3.100,-Kč s uvedením důvodu vzniku smlouvu o úvěru č. 22007-6345 ze dne 23. 10. 2017. Z celkové dlužné částky 18.120,-Kč bylo uhrazeno na splátky úvěru 15.020,-Kč. V příslušenství žalovaný přihlásil 43.457,-Kč, který představuje úrok z prodlení ve výši 967,-Kč za období od 31. 7. 2008 do 11. 4. 2012, smluvní pokutu ve výši 23.460,-Kč za 46 měsíců prodlení od července 2008 do dubna 2012 46 x 510,-Kč, paušální náhrada nákladů spojených s vymáháním dlužné částky a náklady právního zastoupení ve výši 13.630,-Kč. Z připojené smlouvy o úvěru č. 22007-6345 vyplývá, že byla uzavřena mezi žalovaným-věřitelem a dlužnicí dne 23. 10. 2007, ve smlouvě se věřitel zavázal poskytnout dlužnici úvěr v částce 12.000,-Kč za úplatu a úrok ve výši 20% z jistiny. Dlužnice se zavázala uhradit věřiteli jistinu ve výši 12.000,-Kč, 12 měsíčních poplatků za správu úvěru /510,-Kč x 12/ ve výši 6.120,-Kč, celkem 18.120,-Kč. Dlužnice se zavázala uhradit úvěr včetně poplatku za správu úvěru v měsíčních splátkách 1.510,-Kč. V souvislosti se smluvní pokutou se smluvní strany v obchodních podmínkách dohodly, že v případě, že dlužník svůj závazek ze smlouvy nesplní, věřitel je oprávněn požadovat navíc smluvní pokutu ve výši měsíčního poplatku za správu úvěru, a to za každý započatý kalendářní měsíc prodlení až do zaplacení jistiny včetně poplatku za správu úvěru a zákonný úrok z prodlení. Smluvní strany se dohodly, že veškeré majetkové spory, které by vznikly ze smlouvy, jakož i spory, které vzniknou v souvislosti se smlouvou, budou rozhodovány v rozhodčím řízení a spor bude rozhodovat rozhodce jmenovaný Rozhodčí a správní společností a. s. Podle rozhodčího nálezu rozhodce Bc. Ivany Vymazalové ze dne 22. 4. 2011 jsou Renáta Jandejsková a Gejza Farbár povinni zaplatit žalovanému jistinu ve výši 3.100,-Kč s úrokem z prodlení, smluvní pokutu ve výši 510,-Kč do zaplacení jistiny a náklady rozhodčího řízení ve výši 16.630,-Kč.

Usnesením ze dne 9. 4. 2015 pod sp. zn. 45 INS 19531/20011-P8-3 insolvenční soud vzal na vědomí zpětvzetí přihlášky pohledávky věřitele SMART Capital a. s. ve výši 34.670,-Kč. Věřitel zůstává nadále účastníkem pro pohledávku ve výši 11.887,-Kč.

Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 5. 6. 2012 vyplývá, že věřitel pod č. P8 uplatnil vykonatelnou pohledávku ve výši 46.557,-Kč, pohledávku ve výši 42.490,-Kč popřel insolvenční správce, dlužnice pohledávku uznala. Podle přezkumného listu insolvenční správce popřel vykonatelnost pohledávky v celkové výši 46.557,-Kč z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky, popřel příslušenství ve výši 42.490,-Kč pro nepřiměřenost smluvní pokuty, paušální náklady, náklady řízení a náklady právního zastupování, které nevznikly. Správce uznal pohledávku ve výši 4.067,-Kč.

Podle ust. § 199 zák. č. 182/2006 Sb. v platném znění-insolvenční zákon /dále IZ/ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil /odst. 1/. Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci /odst. 2 /. V žalobě podle odst. 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel /odst. 3 /.

Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení ze dne 10. 7. 2013 pod sp. zn. 31 Cdo 958/2013 vyslovil právní závěr, že nevydal-li rozhodčí nález rozhodce, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel, resp. byl-li rozhodce určen právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona a nemůže-li být akceptovatelný ani výsledek tohoto rozhodování, pak tento rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem ve smyslu ust. § 40 ods. 1 písm. c) exekučního řádu, podle něhož by mohla být nařízena exekuce, jelikož rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky /§ 39 OZ/ neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc. Existence nezpůsobilého exekučního titulu-předmětného rozhodčího nálezu, který vydal orgán, jenž k tomu neměl pravomoc, zároveň vylučuje, aby se soud mohl zabývat otázkou vykonatelnosti rozhodčího nálezu. Protože ujednání v obchodních podmínkách shora citované úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalovaným a dlužnici neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc resp. konkrétní způsob jeho určení a odkazuje na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona a kdy tento rozhodčí nález vydal rozhodce, jenž k tomu neměl pravomoc, lze uzavřít, že rozhodčí nález není vykonatelným titulem a nezakládá vykonatelnost uplatněné pohledávky.

Soud se zabýval otázkou platnosti ujednání o smluvní pokutě s tím, že předmětem řízení zůstala část pohledávky, která byla uplatněna z titulu smluvní pokuty původně vyčíslena za 46 měsíců prodlení po 510,-Kč v celkové výši 23.460,-Kč, po zpětvzetí ve výši 7.820,-Kč. Podle ust. § 39 občanského zákoníku /dál obč. zák./ je neplatným právním úkonem úkon, který se příčí dobrým mravům. Podle ust. § 56 ods. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. V daném případě je soud názoru, že ujednání o smluvní pokutě je právním úkonem, který se příčí dobrým mravům a vytváří nerovnováhu ve spotřebitelském vztahu. Aby ujednání bylo v souladu s dobrými mravy, musí být vyvážené, tedy získanému právu musí odpovídat povinnosti, které na sebe účastník smlouvy vzal. V daném případě povinnosti dlužníka ze smlouvy převyšují to, co smlouvou získal. Reálně byla poskytnuta dlužnici částka 12. 000,-Kč, dlužnice se zavázala zaplatit celkem 18.120,-Kč. Toto zhodnocení je samo o sobě dostatečným zajištěním toho, že žalovaný obdrží více, než dlužnici půjčil a to i v případě, kdy se dlužnice žádného porušení smlouvy nedopustí. Soud je ve shodě s názorem insolvenčního správce, když v daném případě nárok na úplatu ve výši 3.720,-Kč nevznikl a plnění ve 12 pravidelných splátkách lze posoudit jako plnění ve splátkách po 1.200,-Kč nikoliv po 1.510,-Kč. Smluvní pokuta odpovídající výši měsíčního poplatku za správu úvěru v částce 510,-Kč za každý započatý měsíc v prodlení při měsíčních splátkách 1.510,-Kč fakticky činí 42,5% ze zajišťované povinnosti-měsíční splátky, kdy smluvní pokuta zajišťovala plnění úvěrové smlouvy v dohodnutých splátkách. Podle zjištění žalobce-insolvenční správce nárok na smluvní pokutu v daném případě nebyl dán ani po snížení výše smluvní pokuty, jestliže dlužnice na úvěrovou smlouvu plnila více a to částkou 15.020,-Kč, přičemž žalovaný měl nárok na jistinu a úrok ve výši 14.400,-Kč a do prodlení se dlužnice dostala až po zaplacení čátky 15.020,-Kč.

Vzhledem k výše uvedenému soud považuje ujednání týkající se smluvní pokuty za neplatné odporující dobrým mravům a nepřiznal žalovanému ani tu část pohledávky, ze smluvní pokuty, která je předmětem sporu po zpětvzetí zbytku popřených pohledávek.

Výrok o nákladech řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Soud přiznal žalobci na nákladech řízení částku 16.456,-Kč. Náklady žalobce představují 6 úkonů právní služby dle ust. § 9 odst. 4 písm. c), § 7/5 vyhl. č. 177/1996 Sb. 2 x po 2.100,-Kč + 2x RP 300,-Kč a 4x po 3.100,-Kč + 4x RP 300,-Kč včetně 21% DPH.

Soud zavázal žalovaného k zaplacení soudního poplatku ve výši 5.000,-Kč. Tato povinnost vyplývá z ust. § 4 ods. 1 písm. a), § 2 odst. 3 a položky 13 sazebníku poplatků podle zák. č. 549/1991 Sb. v platném znění o soudních poplatcích.

Po uče ní : Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné ve lhůtě do 15 dnů ode dne písemného doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

V Hradci Králové dne 1. prosince 2015

JUDr. Monika Marčišinová, v. r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Veronika Hrdličková