45 ICm 1929/2016
45 ICm 1929/2016-196 (KSUL 45 INS 32872/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Jaroslavou Mištovou ve věci

žalobce: JUDr. Daniel Kaplan, LL.M., sídlem Mladějovská 416/9, 197 00 Praha 9, insolvenční správce dlužníka Severní realitní Děčín s.r.o., IČO 28716302, sídlem Pohraniční 1288/1, 405 02 Děčín proti

žalovanému: Roman Křivánek, narozen 16. listopadu 1979, bytem Pod Lesem 155, 400 02 Velké Březno-Valtířov zastoupenému JUDr. Michalem Vejlupkem, advokátem, sídlem Hradiště 97/4, 400 01 Ústí nad Labem-centrum,

o určení neúčinnosti právního úkonu a vydání plnění do majetkové podstaty

takto: I. Určuje se, že převody peněžitých částek, uskutečněné dlužníkem ve prospěch žalovaného bezhotovostními platbami z bankovního účtu dlužníka č. 234318097/0300 a z bankovního účtu dlužníka č. 2108428999/2700 v celkové výši 786 194,30 Kč v období od 12. 11. 2010 do 13. 12. 2013 jsou vůči věřitelům dlužníka neúčinné.

II. Žalovaný je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka majetkový prospěch, získaný z neúčinných právních úkonů v celkové částce 786 194,30 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice částku 5 000 Kč na soudním poplatku dle pol. 13 bodu 1 a) s použitím § 2 odst. 3 Sazebníku soudních poplatků na účet č. 3703-3024411/0710, VS 4550192916 do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Za shodu s prvopisem potvrzuje Karolina Klatovská. isir.justi ce.cz

45 Cm 1929/2016 (KSUL 45 INS 32872/2013)

Odůvodnění:

1. Žalobou ze dne 31. 5. 2016, která byla zdejšímu soudu doručena dne 1. 6. 2016, se žalobce domáhal, aby soud určil, že převody peněžitých částek uskutečněné společností Severní realitní Děčín s.r.o. (dále jen Dlužník) ve prospěch žalovaného bezhotovostními platbami z bankovního účtu Dlužníka č. 234318097/0300 a z bankovního účtu Dlužníka č. 2108428999/2700 v celkové výši 786 194,30 Kč v období od 12. 11. 2010 do 13. 12. 2013, jsou vůči věřitelům Dlužníka neúčinné. Dále aby soud rozhodl, že je žalovaný povinen vydat do majetkové podstaty Dlužníka majetkový prospěch, získaný plněním z neúčinných právních úkonů v celkové částce 786 194,30 Kč do majetkové podstaty Dlužníka.

2. Svůj návrh odůvodnil tak, že nárok uplatněný žalobou, vyplývá již z podaného insolvenčního návrhu Dlužníka i ze skutečností, uvedených samotným žalovaným při jednání dne 7. 4. 2017, že již v březnu 2011 bylo zřejmé, že existuje manko přes dva miliony Kč, a tedy nejpozději v březnu 2011 si musel být žalovaný jako jednatel Dlužníka vědom stavu úpadku Dlužníka a tedy již v druhé polovině roku 2010, nejpozději v první polovině roku 2011 žalovaného stíhala povinnost podat dlužnický insolvenční návrh. Žalobce, jako insolvenční správce Dlužníka, dovodil, že nesplněním této povinnosti došlo k započetí protiprávního stavu, který trval až do roku 2013 a během tohoto období musí jít k tíži žalovaného, že jako jednatel zvýhodnil sám sebe tím, že si vyplácel mzdu přesahující 20 000 Kč měsíčně čistého, aniž by současně docházelo k umořování dluhu vůči ostatním věřitelům-majitelům bytů, resp. SVJ, jejichž finanční prostředky byly zpronevěřeny, byť k této zpronevěře došlo v důsledku jednání předchozího jednatele Dlužníka (a žalovaný se sám zasloužil o rozkrytí této činnosti). Sám tedy upřednostnil svou osobu a tím naplnil skutkovou podstatu ust. § 241 odst. 1 IZ. Dle insolvenčního správce byl faktický úpadek na straně dlužníka nepochybně dán, neboť dle smlouvy o převodu podniku ze dne 1. 2. 2010 měla být na bankovním účtu dlužníka částka ve výši přesahující 4 mil. Kč, ovšem na účtu reálně byla částka o cca 2 miliony Kč nižší, což odpovídá právě zmíněnému manku. Dle žalobce v daném případě lze danou situaci kvalifikovat jako hrazení mzdy žalovanému bez přiměřeného protiplnění, neboť z trestního rozsudku vyplývá, že jednání s klienty Dlužníka měl na starosti pan Šebek a paní Vítová, oba působící u Dlužníka na základě mandátních smluv. Žalobce zdůraznil, že mzda a s ní související odvody žalovaného dosahovaly téměř 30 000 Kč. Téměř 50 subjektů, přihlášených do insolvenčního řízení, bylo poškozeno vzniklým mankem. Jejich pohledávky trvaly v průběhu období, kdy byl jednatelem žalovaný a nedocházelo k jejich úhradě, naproti tomu ovšem docházelo k úhradě mzdy žalovanému.

3. Právní zástupce žalovaného se k žalobě na procesní obranu žalovaného písemně vyjádřil dne 27. 6. 2016 a v závěrečné řeči v podstatě zopakoval, že celou věc je třeba posuzovat rovněž v kontextu provedeného trestního řízení i v kontextu probíhajícího insolvenčního řízení. Z něj vyplývá, že žalobce jako insolvenční správce disponuje s peněžním zůstatkem ve výši 250 000 Kč i účetnictvím. Žalovaný, ihned, jak zjistil manko, podal trestní oznámení a Policie ČR věc nějakou dobu prošetřovala. Žalovaný vykonával pro 51 SVJ činnost správce, a žádného z věřitelů ani sebe samého nezvýhodnil. Nevyplácel si zisk dlužníka ani žádné jiné další požitky. Pouze mzdu dle pracovní smlouvy. Uvedl dále, že p. Šebek a paní Vítová jednali s klienty-SVJ, což nezahrnuje soubor činností, představující správu, zajišťující chod jednotlivých SVJ, jako např. vedení účetnictví, zpracovaní účetních závěrek, zpracování daňových přiznání, obsluhu bankovních a provozních účtů SVJ, smluvní vztahy s dodavateli služeb SVJ, smluvní vztahy s dodavateli jednotlivých oprav domu SVJ, vymáhání pohledávek jednotlivých SVJ, řízení podřízených

Za shodu s prvopisem potvrzuje Karolina Klatovská.

(KSUL 45 INS 32872/2013)

pracujících na základě mandátních smluv a celkovou odpovědnost žalovaného jako jediného zaměstnance společníka a jednatele Dlužníka. Tedy s tvrzením žalobce, že proti výplatě měsíční mzdy vy výši 20 000 Kč žalovanému zde ze strany žalovaného nebylo v rozhodné době poskytováno protiplnění, nelze dle žalovaného souhlasit. Byl to právě on, kdo v rozhodném období přispěl k objasnění a výši schodku, způsobeného předchozími majiteli a vedením, kdy v trestním řízení ve vztahu k poškozeným byl zproštěn viny a uznáním vinným pouze ze skutku, že zjištěný schodek včas nezaúčtoval. Toto je nyní předmětem dovolacího řízení.

3 Soud uzavřel k podmínkám projednání žaloby, že žaloba byla podána včas. Dne 3. 6. 2015 byl zjištěn úpadek dlužníka a dne 1. 6. 2016 byla podána žaloba (ve lhůtě dle ust. § 240 odst. 3 a 241 odst. 4 IZ). Insolvenční správce je ve věci aktivně legitimován, žalovaný jako statutární zástupce Dlužníka je pasivně legitimován.

4 Z InfoSoud bylo zjištěno, že dne 5. 1. 2017 bylo rozhodnuto v trestním řízení o odvolání částečně zprošťujícím rozsudkem (rozsudek odvolacího trestního senátu ze dne 5. 1. 2017 č. j. 7 To 98/2016-1493). Věc je ve fázi dovolacího řízení.

5 Dle ust. § 118 odst. 2 o.s.ř., Po provedení úkonů podle odstavce 1 předseda senátu sdělí výsledky přípravy jednání a podle dosavadních výsledků řízení uvede, která právně významná skutková tvrzení účastníků lze považovat za shodná, která právně významná skutková tvrzení zůstala sporná a které z dosud navržených důkazů budou provedeny, popřípadě které důkazy soud provede, i když je účastníci nenavrhli.

6 Soud vzal za svá skutková zjištění tvrzení účastníků, která lze považovat za shodná: -Žalovaný byl od převzetí podniku jediným jednatelem a společníkem Dlužníka -Žalovaný měl uzavřenu pracovní smlouvu s Dlužníkem -Žalovaný po jistou dobu neúčtoval o manku Dlužníka a zjišťoval jeho skutečnou výši -Žalovaný byl v období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2013 jediným zaměstnancem Dlužníka

8. Spornými zůstaly následující skutečnosti, které byly předmětem dokazování: -Zda byla společnost Dlužníka v úpadku či hrozícím úpadku při koupi části podniku -Jaká byla náplň práce dle pracovní smlouvy (a dodatku) žalovaného s Dlužníkem -Zda za odvedenou práci byla vyplácena adekvátní mzda žalovanému -Zda výplata mzdy byla bez přiměřeného protiplnění -Proč p. Šebek a p. Vítová vykonávali stejnou činnost na základě mandátní smlouvy a žalovaný na základě pracovní smlouvy-jak byla práce rozdělena.

9. Žalovaný nad to navrhl provést důkaz znaleckým posudkem (za účelem objasnění některých skutečností, důležitých pro trestní řízení, zejména posoudit dopad zúčtování inventarizačního rozdílu na účtu závazků k SVJ, vzniklého při nákupu části podniku na hospodaření a finanční situaci společnosti Dlužníka) a výslechy svědků Jitky Průšové a Zdeňka Kybla. Žalobce dále navrhnul vyslechnout svědky: Václava Poláka, Ing. Zdeňka Šouta, jana Fuchse a Jana Lipolda. Svědci byli předvoláni a kromě Václava Poláka (tento zemřel) i vyslechnuti.

10. K návrhu na dokazování znaleckými posudky se vyjádřil žalobce tak, že ve znaleckých posudcích zřejmě bylo pracováno s ekonomickými kategoriemi, ale stav úpadku či hrozícího úpadku buď

Za shodu s prvopisem potvrzuje Karolina Klatovská.

(KSUL 45 INS 32872/2013)

byl nebo nebyl dán v době převodu části podniku, resp. že se jedná o kategorii nezávislou na vědomosti Dlužníka o manku.

11. Návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem 10/2014 Ing. Vagnerové z 23. 1. 2015 byl soudem zamítnut usnesením při jednání dne 8. 9. 2017 s odůvodněním, že soud považuje provádění tohoto důkazu za nadbytečné, neboť jím byl učiněn důkaz již v trestní věci a závěry o něm byly učiněny v rozhodnutích trestního soudu, kterými byl prováděn důkaz.

12. Ohledně výslechu svědků soud rozhodl o jejich předvolání, neboť má zato, že by mohla být zodpovězena otázka, zda a jakým způsobem byly rozděleny administrativní a s tím související činnosti ohledně správy jednotlivých SVJ.

13. Soud provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin a dále výslechem svědků a má na základě dokazování prokázány následující skutečnosti:

14. Z listin, přiložených k žalobě na č. l. 6-29: o usnesením zdejšího soudu č. j. KSUL 45 INS 32872/2013-A-21 ze dne 3. 6. 2015 byl mimo jiné, zjištěn úpadek a prohlášen konkurz na majetek Dlužníka a zároveň ustanoven do funkce insolvenční správce-žalobce; o dle úplného výpisu z obchodního rejstříku vyplývá, že Romanu Křivánkovi vznikla funkce jednatele dne 18. 1. 2010 a jako jediný společník byl zapsán od 17. 1. 2014 (notářský zápis ze dne 19. 12. 2013) o ze smlouvy o prodeji podniku ze dne 1. 2. 2010 (příloha č. 1 movitý majetek k 30. 11. 2009, příloha č. 2, příloha č. 3 pohledávky k témuž datu, příloha č. 4 závazky k témuž datu, příloha č. 5 seznam smluv uzavřených mezi prodávajícím a třetími osobami k 1. 2. 2010) vyplývá, že společnost Dlužníka vznikla prodejem části podniku Severní realitní s.r.o. za prodávajícího smlouvu podepsal Ing. Luboš Eliáš a za kupujícího Roman Křivánek-žalovaný o z rozsudku soudu 1. stupně z trestního řízení č. j. 5 T 57/2015-1454 ze dne 9. 2. 2016 a z rozsudku trestního soudu 2. stupně pod sp. zn. 7 To 98/2016-1493 ze dne 5. 1. 2017 vyplývá, že žalovaný byl před soudem 1. stupně shledán vinným za přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle ust. § 254 odst. 1, alinea druhá trestního zákoníku a před soudem 2. stupně byl shledán vinným za tentýž přečin a zproštěn obžaloby za přečin porušení povinnosti při správě cizího majeku o z pracovní smlouvy ze dne 2. 8. 2010 se mzdou 8 500 Kč měsíčně + mimořádné odměny dle uvážení zaměstnavatele s místem výkonu práce Valtířov s druhem sjednané práce: výkon administrativní činnosti při zajišťování správy domů a bytů plyne, že byla uzavřena na zkušební dobu 2 měsíců a dodatkem ze dne 1. 11. 2010 byla změněna odměna za vykonanou práci ve výši 25 000 Kč měsíčně o z insolvenčního návrhu ze dne 18. 11. 2013 vyplývá skutkový stav předlužení (aktiva 2 542 126,91 Kč, pasiva 4 980 200,01 Kč o z vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení ze dne 19. 11. 2013 plyne, že ins. řízení bylo tímto dnem zahájeno o z rozvahy dlužníka ke dni 31. 12. 2010 vyplývá, že o manku nebylo účtováno.

15. Důkaz částí elektronického spisu z ins. rejstříku (zažurnalizováno na č. l. 38-47)-byly prokázány následující skutečnosti:

Za shodu s prvopisem potvrzuje Karolina Klatovská.

(KSUL 45 INS 32872/2013)

o na přezkumném jednání dne 8. 9. 2015 byly přezkoumány přihlášky č. P1-P11, P20-P28 a P30 jak vyplývá z protokolu z jednání s tím, že přihlášky č. P12-P19 byly přesunuty do zvláštního přezkumného jednání a přihláška P29 je totožná s P28 a P31 byla mylně zapsána; o na zvláštním přezkumném jednání dne 23. 10. 2015 byly přezkoumány přihlášky č. P12-P19, jak vyplývá z protokolu z jednání; o ze zprávy správce o hospodářské situaci dlužníka před první schůzí věřitelů plyne, že Dlužník nabyl část podniku Severní realitní s.r.o. za částku 135 000 Kč s předmětem činnosti správy nemovitostí a spravování agendy pro SVJ. Mezi Severní realitní s.r.o. a Dlužníkem vznikl postupem času spor o tvrzení manka ve výši 2 mil. Kč; o tom nebyla jednotlivá SVJ informována a peněžní prostředky jim nebyly vráceny; o ze soupisu majetkové podstaty před první schůzí věřitelů plyne, že v majetku Dlužníka je kancelářské vybavení v hodnotě cca 12 000 Kč, na třech účtech Dlužníka se nacházejí finanční prostředky ve výši cca 2,3 mil. Kč. Do insolvenčního řízení jsou podány přihlášky ve výši 4 813 394,03 Kč. Státní zastupitelství zajistilo účty Dlužníka a před OS v Děčíně je projednáván návrh správce na pokračování v řízení o zaplacení částky 2 196 020, 09 Kč proti žalovanému Severní realitní s.r.o.; o z aplikace ISIR je z pravidelných průběžných zpráv správce zřejmé, že ve výše uvedeném nalézacím řízení bylo jednání nařízeno na 7. 4. 2017, dále na 4. 8. 2017 a 3. 10. 2017. Dle předběžného názoru tamního soudu zřejmě nebude správce úaspěšný; o z průběžné zprávy správce ze dne 20. 12. 2017 je zřejmé, že NS v Brně již rozhodl částečným zrušením výroku o vině a trestu žalovaného a nyní je třeba vyčkat pravomocného rozhodnutí ve věci před soudy nižších stupňů.

16. Z důkazů, předložených účastníky při jednání, soud zjistil následující skutečnosti: o č. l. 48-49-z dodatku k pracovní smlouvě ze dne 1. 11. 2010 vyplynulo ujednání o měsíční mzdě zaměstnance-žalovaného ve výši 25 000 Kč o č. l. 50-55-z mandátní smlouvy se Šárkou Vítovou ze dne 1. 1. 2013, z přílohy k účetní závěrce z 31. 3. 2013, z potvrzení OSSZ ze dne 6. 4. 2017 o žalovaném jako jediném zaměstnanci Dlužníka v období 2. 8. 2010 až 13. 12. 2013, ze seznamu činností, které žalovaný ve firmě vykonával jako zaměstnanec, je zřejmé, že v některých SVJ vykonával žalovaný jako jediný zaměstnanec Dlužníka činnosti jako vedení účetnictví, správu bytového fondu, atd. o č. l. 56-66-k rozsudku č.j. 7 To 98/2016-1493 z 5. 1. 2017 sdělil právní zástupce žalovaného, že bylo podáno dovolání (to soud ověřil z databáze InfoSoud na www.justice.cz); o č. l. 67-77-z přílohy k účetní závěrce z 31. 3. 2012, je zřejmé, že byla vyhotovena žalovaným a že tedy vykonával činnosti pro SVJ dle uzavřené pracovní smlouvy o č. l. 78-81-z pracovní smlouvy zaměstnavatele Severní realitní Roudnice nad Labem s.r.o. s Václavem Šebkem z 1. 2. 2010 s dodatkem z 1. 7. 2010 vyplynulo, že podobné činnosti vykonával pan Šebek pro jiná SVJ o z vyjádření žalovaného z 8. 9. 2017, vyplývá výše nabídky za provádění účetních služeb pro společenství vlastníků jednotek ze strany společnosti 22HLAV a ceník služeb nad rámec smlouvy o správě majetku

17. Z výslechu svědkyně Jitky Průšové, předsedkyně výboru SVJ, Sídliště 629, 630 Benešov nad Ploučnicí soud zjistil, že založila toto SVJ někdy v letech 2006-2007 a od té doby spolupracuje se Severní realitní (později s Dlužníkem); Pro Severní realitní byl původně pan Šebek a další dvě

Za shodu s prvopisem potvrzuje Karolina Klatovská.

(KSUL 45 INS 32872/2013)

ženy, poté pan Křivánek. Vypověděla, že pan Křivánek zaměřoval prostory za účelem převodu bytů do osobního vlastnictví, chodil na ustavující schůze, zařizoval účty a věci pro obchodní rejstřík, vedl a dosud vede účetnictví, vyřizuje problémy s dlužníky s opravami domu, záruky a podobně, vždy je dostupný po telefonu nebo si osobně pro doklady přijede a vše zařídí. Sama svědkyně vede kontrolu účtu a všechny doklady pro potřeby daní odevzdává panu Křivánkovi. Vypověděla, že i v období od listopadu 2010 do konce roku 2013 spolupracovala jen s panem Křivánkem, jejich spolupráce byla kontinuální. Pan Křivánek se stará o roční vyúčtování, účetní závěrky, daňová přiznání, jednání ve vztahu k dodavatelům služeb-např. opravy domu, revitalizace domu. Dále pro ně vymáhá pohledávky včetně předžalobních výzev nejen v současnosti, ale zejména v období od listopadu 2010 do konce roku 2013. Schůze SVJ se konaly asi 4x do roka, nyní 2x do roka. Faktury vystavuje pan Křivánek asi jedenkrát za rok jménem Dlužníka (do r. 2013) a jedná se o 100 Kč za měsíc za bytovou jednotku tedy asi 3 200 Kč za měsíc za 32 bytů. Dále svědkyně vypověděla, že nyní má p. Křivánek jinou firmu. Svědkyně upřesnila, že rekonstrukce domu proběhla v letech 2009-2010 a ohledně času, který p. Křivánek věnoval SVJ sdělila, že schůze trvá asi dvě hodiny a předtím si pro doklady jezdil k ní domů a sám schůzi připravoval a vedl. K dotazu ohledně množství neplatičů uvedla, že jsou to konstantně 2-3 za rok.

18. Z výslechu svědka Zdeňka Kybla, předsedy výboru SVJ, domu č.p. 335, 336 Verneřice od roku 2006 vyplynulo, že s p. Křivánkem spolupracuje dosud a z počátku jednal s p. Šebkem. Jednalo se o zaměření velikosti bytu při převodu bytů do osobního vlastnictví, zakládání SVJ, přípravu schůzi SVJ a společné vedení těchto schůzí. Schůzky se uskutečňovaly tak jedenkrát za měsíc nebo i jedenkrát za 14 dní a trvaly minimálně jednu hodinu. P. Křivánek pomáhal svědkovi při výběru firmy na opravu domů (střecha, okna, voda, topení, atd.); byl pro svědka na telefonu, konzultovali vše potřebné, zejména z počátku činnosti SVJ, kdy svědek neměl zkušenosti (upomínky dlužníkům, splátkové kalendáře). Odchod p. Šebka nic nezměnil na dosavadní praxi, vše pokračovalo s p. Křivánkem. Někdy byla jednání i jedenkrát za týden-podle potřeby; svědek mu odevzdával účty a p. Křivánek jim vedl účetnictví. Svědek vypověděl, že smlouva SVJ s p. Křivánkem byla k zajištění celkového chodu SVJ, vypracovával roční vyúčtování, účetní závěrky, daňová přiznání, smlouvy s dodavateli. Za tyto služby vyhotovoval p. Křivánek faktury-byly asi jedenkrát za měsíc, jednalo se o vyhovující cenu s ohledem na nabídky od ostatních správců bytů SVJ. Jejich SVJ má 24 bytů výše platby se odvíjela od jejich velikosti a bylo to např. asi hrubým odhadem 200,00 Kč na jeden byt. Svědek nikdy nebyl nespokojen se službami p. Křivánka, vše fungovalo a funguje dosud a i všichni nájemníci jsou spokojeni. K dotazu žalobce svědek sdělil že SVJ má vlastní bankovní účet. Pokud by měl datovat odchod p. Šebka ze Severní realitní, tak asi někdy r. 2012-2013, do té doby spolupracoval s oběma a nyní se jedná zase o jinou firmu, ale v průběhu času na sebe vše navazovalo a nikdy nebyl způsobem žádný problém, takže změny SVJ nepocítil. Nikdy se nestalo, že by od správy domu nedostaly finanční prostředky, SVJ mělo svůj účet.

19. Soud dále vyslechl svědky, navržené žalobcem, a to: Ing. Zdeňka Šoutu, Jana Fuchse a Jana Lipolda; navrhovaný svědek Ing. Jan Polák zemřel.

20. Z výslechu svědka Ing. Zdenka Šouty soud zjistil, že v roce 2013 a v letech předcházejících byl předsedou společenství vlastníků Kladenská 318, 319, 320. Severní realitní Děčín s.r.o. zajišťovala správu domu. Někdy v roce 2010 převzal funkci v uvedené společnosti p. Křivánek, sám

Za shodu s prvopisem potvrzuje Karolina Klatovská.

(KSUL 45 INS 32872/2013)

kontaktoval zástupce jednotlivých SVJ a představil se jim. Svědek po celou dobu výkonu funkce správce předsedy společnosti komunikoval jen s p. Vítovou, která předávala svědkovi vyúčtování, přehledy pohledávek, výběrů do fondu oprav, faktury od dodavatelů apod. Projednával s ní veškeré věci potřebné pro SVJ. Krátce spolupracoval s p. Šebkem, který např. připravil žalobu na dlužníka SVJ. To vše až do konce roku 2013, kdy p. Vítová sdělila svědkovi, že ve fondu není dostatek peněz, že to trvá již delší dobu a že proběhne jednání s p. Křivánkem, který vše vysvětlí. Na jednání sdělil p. Křivánek, že skutečně na účtu společenství není dostatek finančních prostředků, že toto trvá od převzetí jeho funkce, že podnikal po celou dobu kroky k nápravě, k vymožení pohledávek. Navrhoval svědkovi, aby jejich SVJ přešlo do Severní realitní Roudnice, kam přešel i p. Křivánek, že bude i nadále pro ně vykonávat správu zcela zdarma, tím umoří vzniklý dluh. Severní realitní Roudnice existovala delší dobu, nebyla nově vytvořená, jen p. Křivánek asi přecházel. Svědek neví, v jaké funkci a jak dlouho tam působí. P. Křivánek pro jejich SVJ vyčíslil dluh 456 000 Kč a připravil i doklady jeho uplatnění. P. Křivánek sdělil, že tato půjde do insolvence. Shromáždění společenství SVJ odmítlo jeho pomoc. SVJ nevědělo od roku 2010 o finančních problémech Severní realitní Děčín, ani p. Křivánek, ani nikdo jiný jim o tom neřekl. Kdyby toto věděli, zřejmě by si chtěli nechat převést peníze na svůj účet a hledali by jiného správce. Způsobilo jim to problémy, když neměli naspořené peníze ve fondu oprav na rekonstrukci stoupaček a rekonstrukci střechy za 800 000 Kč, na kterou si museli vzít úvěr. Svědek doplnil, že SVJ nebyly předány žádné finanční prostředky od správce, hospodaření bylo v minusu 456 000 Kč. Svědek ještě doplnil, že v roce 2009 komunikoval s p. Vítovou a že z účetní závěrky za rok 2009 nevyplývalo manko. Jejich SVJ se přihlásilo do insolvence a jsou činní jako náhradníci zástupce věřitelů.

21. Z výslechu svědka Jana Fuchse soud zjistil, že ve funkci předsedy SVJ je od závěru roku 2013, někdy od listopadu, jedná se o SVJ Šaldova 232, Ústí nad Labem a ví, že od dubna 2013 nemělo SVJ statutární orgán. On sám se nechal zvolit až poté, kdy bylo zjištěno, že na účtu správce chybějí finanční prostředky ve výši asi 2 000 000 Kč, přičemž na konkrétní SVJ připadalo manko ani 220 000 Kč. Toto se dověděl z přípisu p. Poláka, který do schránky informoval takto všechna společenství a následně byly informovány i p. Křivánkem. Se žalovaným byl nejdříve v e- mailovém kontaktu, kde dohodli ukončení spolupráce dohodou a později při osobním kontaktu žalovaný přinesl doklady a vysvětlil vznik manka a jeho výši. Výsledek bylo ukončení spolupráce a SVJ si založilo samo účet a spravuje si své finanční prostředky samo. Od dubna 2013, kdy se svědek nastěhoval do bytu, komunikoval s p. Vítovou, ta mu elektronicky zaslala výpočtový list. Svědek vypověděl, že nemá podrobené informace, s kým SVJ kontrérně komunikovalo v letech 2010-2013, ale z ročních vyúčtování, z výpočtových listů apod. vyplývá, že bylo komunikováno s p. Vítovou. Jedná se o malé SVJ, které nemělo plánované žádné větší akce, placené z fondu oprav, takže v tomto směru jim manko žádnou škodu nezpůsobilo; jen tu nepříjemnou skutečnost, že peníze chyběly. Nyní je do budoucna plánovaná oprava fasády. Vypověděl, že přihlášku do insolvence vyhotovil žalovaný. Svědek doplnil, že OS Děčín odmítl vydat zablokované finanční prostředky ze strany orgánů činných v trestním řízení a svědek podal proti rozhodnutí orgánů činných v trestních řízeních o vložení finančních prostředků do úschovy stížnost. Dosud nebylo pravomocně rozhodnuto.

22. Z výslechu svědka Jana Lipolda soud zjistil, že byl v letech 2010-2013 předsedou výboru SVJ 5. května 181, Česká Kamenice (od jejího založení do vypršení mandátu, když přesné letopočty neěděl). Správu fondu vykonávala nejprve Severní realitní s.r.o., později Severní realitní Děčín

Za shodu s prvopisem potvrzuje Karolina Klatovská.

(KSUL 45 INS 32872/2013)

s.r.o. a veškeré styky s tímto správcem probíhaly přes p. Vítovou. Po celou dobu správy nebyl se správcem žádný problém. Až p. Polák upozornil SVJ na problém s finančními prostředky. Kolik přesně manko činilo na fondu oprav, věděl p. Polák, kterému dali plnou moc, aby je zastupoval. Ten oslovil advokáta z Děčína JUDr. Brouma, který je zastupuje dosud. P. Polák zemřel. Byl jednatelem jiný realitní společnosti PK Real, která správu přezvala po Severní realitní Děčín s.r.o. Svědek sám u žádných jednání ohledně změny správy po zjištěném manku nebyl. V době vzniku manka nepocítilo SVJ přímý problém, ale nyní si museli vzít o to vyšší úvěr na zateplení domu. V letech 2010-2013 komunikoval výhradně s p. Vítovou.

23. Po skutkové stránce z výslechů vyplynulo, že pro některá SVJ skutečně vykonával žalovaný práce tak, jak uvádí ve své procesní obraně k žalobě, pro jiná SVJ tyto práce vykonávala paní Vítová či pan Šebek a žalovaný jejich činnost dle svých slov kontroloval , což nebylo možné ověřit, neboť svědci vypovídali o skutečnostech, které sami prožili, to znamená, s kým komunikovali a kdo přímo pro ně práce či služby vykonával.

24. Návrh žalovaného provést důkaz případnou zprávou učiněnou z trestního řízení na žádost incidenčního soudu ohledně skutečností ze 16 šanonů z trestního řízení, z nichž by mělo vyplývat, že v tomto rozsahu vedl žalovaný pro jednotlivá i SVJ účetnictví-jedná se o sp. zn. 5 T 57 /2015 u OS v Děčíně a návrh na případný dotaz soudu na ČSÚ, jaká je průměrná mzda za výkony činností, které prováděl pro SVJ žalovaný (jaká byla v letech 2010-2013), byly soudem zamítnuty jako nedůvodné, neboť pro vedení tohoto řízení, tedy pro objektivní odpovědnost žalovaného, by neměly žádnou vypovídací hodnotu.

25. Jelikož souhlasil žalovaný s tím, aby jeho vyjádření byla brána jako účastnický výslech, soud vycházel i z jeho tvrzení. Žalovaný sdělil, že rozsah činnosti pro SVJ, jak popisovali svědci, vykonával pro dalších asi nejméně 51 SVJ, jak vyplývá z trestního rozsudku a z toho důvodu považuje odměnu za vykonanou práci ve výši 20 000 Kč za měsíc za spravedlivou a adekvátní. Doplnil, že pokud si k takovému rozsahu činností jako jediný zaměstnanec přizval jednoho až dva lidi na mandátní smlouvu, jeví se toto jako obvyklé a přiměřené s vyúčtováním odměny za práci od vlastníků bytových jednotek 100-200 Kč za bytovou jednotku za měsíc. V replice k tomu žalobce sdělil, že z účetních dokladů Dlužníka vyplývá, že sice Dlužník vedl účetnictví pro jednotlivá SVJ, ale sám si účetnictví nechal zpracovat paní Křivánkovou, manželkou žalovaného. K tvrzení žalovaného, že se tak dělo až od ledna 2013, se žalobce nemohl vyjádřit, neboť neměl při jednání k dispozici výpis z účtu. Tyto skutečnosti nebyly předmětem dokazování, neboť jiné důkazy nebyly označeny. Sám žalovaný však sdělil, že účetnictví Severní realitní Děčín s.r.o. vedla manželka žalovaného p. Křivánková.

26. Žalovaný dále vypověděl, že i když v březnu 2011 bylo zřejmé, že existuje manko přes 2 mil. Kč, nebylo zřejmé, kde a jakým způsobem vzniklo, protože žalovaný nepřevzal správu všech domů, ale na účtu bylo účtováno i o jiných domech, které nesouvisely se správou domů v Děčíně. Žalovaný podal trestní oznámení až v červnu 2013 na Ing. Eliáše poté, co na doporučení Policie ČR rozklíčoval platby, které nesouvisely se správou domů v Děčíně. Poté co Policie ČR věc odložila, podal dlužnický insolvenční návrh.

27. Z výpovědí i v trestním řízení vyplývá, že do roku 2010, tzn. za období správy Severní realitní s.r.o. nebylo řádně vedeno účetnictví, z provozního účtu byly odčerpány finanční prostředky bez

Za shodu s prvopisem potvrzuje Karolina Klatovská.

(KSUL 45 INS 32872/2013)

evidence. První přesné účetní doklady zpracoval žalovaný za roky 2010-2013. Ty byly použity pro přihlášky SVJ do IŘ a paradoxně i do trestního oznámení na jeho osobu. Až žalovaný zamezil tomuto čerpání peněz a prohloubení manka. Ze znaleckých posudků vyplývá, že chybějící finanční prostředky nezpůsobil žalovaný.

28. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

29. Dne 1. 2. 2010 byla podepsána Smlouva o prodeji podniku a žalovaný se stal jediným jednatelem společnosti Severní realitní Děčín s.r.o. (dále jen Dlužník). Tato vznikla ze společnosti Severní realitní s.r.o. V obchodním rejstříku bylo dne 14. 9. 2010 zapsáno: Společnost Severní realitní s.r.o. převedla v souladu se Smlouvou o prodeji části podniku uzavřenou mezi společností Severní realitní s.r.o. a společností Severní realitní Děčín s.r.o. dne 1. 2. 2010 část podniku společnosti na společnost Severní realitní Děčín s.r.o., se sídlem Křížová 16/17, 405 02 Děčín, IČ 28716302, zapsané v obchodním rejstříku vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem, oddíl C, vložka 28360. Společnost Dlužníka vznikla 18. 1. 2010. Žalovaný byl jediným jednatelem a společníkem Dlužníka. Notářský zápis byl sepsán dne 26. 11. 2009. Soud vzal za svá skutková tvrzení účastníků, která lze považovat za shodná, a to žalovaný byl od převzetí podniku jediným jednatelem a společníkem dlužníka, žalovaný měl uzavřenu pracovní smlouvu s dlužníkem, žalovaný po jistou dobu neúčtoval o manku dlužníka a zjišťoval jeho skutečnou výši a žalovaný byl v období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2013 jediným zaměstnancem dlužníka. Z účtu Dlužníka byli placeni i externí zaměstnanci na mandátní smlouvu, a to paní Vítová a pan Šebek, kteří pro některá SVJ vykonávali činnosti v rozsahu, v jakém je vykonával i žalovaný pro jiná SVJ.

30. Dle ust. § 3 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)- dále jen IZ (ve znění do 30. 6. 2017), Dlužník je v úpadku , jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"). Podle odst. 2 téhož ustanovení, Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. Podle odst. 3 téhož ustanovení, Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat. Podle odst. 4 téhož ustanovení, O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

31. Dle ust. § 235 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)-dále jen IZ (ve znění do 30. 6. 2017), Neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí.

32. Dle ust. § 237 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)-dále jen IZ (ve znění do 30. 6. 2017), Povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z

Za shodu s prvopisem potvrzuje Karolina Klatovská.

(KSUL 45 INS 32872/2013)

neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch.

33. Dle ust. § 239 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)-dále jen IZ (ve znění do 30. 6. 2017), Odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat. Podle odst. 3 téhož ustanovení, Insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne. Podle odst. 4 téhož ustanovení, Dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Tím není dotčeno právo insolvenčního správce v případě, že šlo o peněžité plnění nebo že má jít o peněžitou náhradu za poskytnuté plnění, požadovat odpůrčí žalobou vedle určení neúčinnosti dlužníkova právního úkonu i toto peněžité plnění nebo peněžitou náhradu plnění. Vylučovací žaloba není přípustná.

34. Dle ust. § 241 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)-dále jen IZ (ve znění do 30. 6. 2017), Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Podle odst. 3 téhož ustanovení, Zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník a) splnil dluh dříve, než se stal splatným, b) dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch, c) prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či nesplnění svého práva, d) poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné. Podle odst. 4 téhož ustanovení, Zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. Podle odst. 5 téhož ustanovení, Zvýhodňujícím právním úkonem není a) zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-li za ně dlužník současně přiměřenou protihodnotu, b) právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka, c) právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem.

35. Dle ust. § 242 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)-dále jen IZ (ve znění do 30. 6. 2017) ohledně neúčinnosti úmyslně zkracujících právních úkonů, (1) Odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám. (2) Má se za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern21), byl dlužníkův úmysl této osobě znám. (3) Úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení.

Za shodu s prvopisem potvrzuje Karolina Klatovská.

(KSUL 45 INS 32872/2013)

36. Provedené důkazy soud hodnotil postupem podle § 132 o.s.ř., tedy podle své úvahy, každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Potřeba provedení jiných důkazů nevyšla v řízení najevo.

37. Právní závěry k předmětu dokazování: 1) Zda byla společnost dlužníka v úpadku či hrozícím úpadku při koupi části podniku 2) Jaká byla náplň práce dle pracovní smlouvy (a dodatku) žalovaného s dlužníkem a zda za odvedenou práci byla vyplácena adekvátní mzda žalovanému 3) Zda výplata mzdy byla bez přiměřeného protiplnění

38. Ad 1) Zda byla společnost dlužníka v úpadku či hrozícím úpadku při koupi části podniku: Jestliže dne 1. 2. 2010 byla podepsána Smlouva o prodeji podniku a žalovaný se stal jediným jednatelem společnosti Severní realitní Děčín s.r.o. (dále jen Dlužník), která vznikla ze společnosti Severní realitní s.r.o. (v obchodním rejstříku bylo dne 14. 9. 2010 zapsáno: Společnost Severní realitní s.r.o. převedla v souladu se Smlouvou o prodeji části podniku uzavřenou mezi společností Severní realitní s.r.o. a společností Severní realitní Děčín s.r.o. dne 1. 2. 2010 část podniku společnosti na společnost Severní realitní Děčín s.r.o., se sídlem Křížová 16/17, 405 02 Děčín, IČ 28716302, zapsané v obchodním rejstříku vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem, oddíl C, vložka 28360. ) a jestliže společnost Dlužníka vznikla 18. 1. 2010 dle Notářského zápisu, který byl sepsán dne 26. 11. 2009, bylo otázkou, proč žalovaný ihned nepodal insolvenční návrh pro předlužení, když věděl, že chybí 2 miliony Kč. Sám tvrdí, že se tuto skutečnost dověděl až v březnu 2011, ale ani v tuto dobu nepodal insolvenční návrh. Jestliže se dlouhodobě pohyboval v prostředí SVJ, správy budov, správy účtů, vedení účetnictví apod., neboť přecházel ze společnosti Severní realitní s.r.o. do společnosti Severní realitní Děčín s.r.o., nelze omluvit jeho jednání, spočívající sice v rozkrývání manka, ale neučinění zákonného postupu-povinnosti podat insolvenční návrh při předlužení. I kdyby o předlužení nešlo, ale šlo by jen o platební neschopnost, musel při znalosti zákonitostí účetnictví vědět, že činnost SVJ není zisková, a platební neschopnost může způsobit problémy jednotlivým SVJ. Pokud jsou spravovány v podstatě výhradně cizí finanční prostředky, je třeba postupovat dvojnásob obezřetně a velmi zvažovat další postup i v případě už jen hrozícího úpadku.

39. Ad 2) Jaká byla náplň práce dle pracovní smlouvy (a dodatku) žalovaného s Dlužníkem a zda za odvedenou práci byla vyplácena adekvátní mzda žalovanému: Pokud by se nejednalo o situaci, kdy Dlužník byl v úpadku, zřejmě by šlo o adekvátní odměnu za vykonanou práci, neboť výkon práce i její rozsah nebyl nijak zpochybněn a finanční odměnu si žalovaný účtoval skutečně jen u SVJ, kde činnost vykonával. Jinde dostávali své služby zaplaceny p. Vítová a p. Šebek na základě mandátní smlouvy.

40. Ad 3)Zda výplata mzdy byla bez přiměřeného protiplnění: Toto je zásadní otázka, na níž daly odpověď listinné důkazy i výslechy svědků. Dle smlouvy o převodu podniku ze dne 1. 2. 2010 měla být na bankovním účtu Dlužníka částka ve výši přesahující 4 mil. Kč, ovšem na účtu reálně byla částka o cca 2 miliony Kč nižší, což odpovídá právě zmíněnému manku. Tato skutečnost byla odhalena nejpozději v březnu 2011. Mzda, vyplácená žalovanému, a s ní související povinné odvody za žalovaného dosahovaly téměř 30 000 Kč. Téměř 50 subjektů, přihlášených do insolvenčního řízení, bylo více či méně (ihned nebo v pozdější době při realizaci plánovaných investic) poškozeno vzniklým mankem. Jejich pohledávky trvaly v průběhu období, kdy byl jednatelem žalovaný, kdy zjišťoval okolnosti kolem vzniku manka a nedocházelo k jejich úhradě, naproti tomu ovšem docházelo k úhradě mzdy

Za shodu s prvopisem potvrzuje Karolina Klatovská.

(KSUL 45 INS 32872/2013)

žalovanému. Žalovaný tedy nejpozději k datu 31. 3. 2011 věděl po sečtení zůstatků na bankovních účtech o nedostatku finančních prostředků. Není zřejmé, zda paní Vítová a pan Šebek činili úkony správy pro Dlužníka bezplatně, když bylo prokázáno, že jediným zaměstnancem Dlužníka v inkriminovaném období byl žalovaný. Sám žalovaný uváděl, že společnost Dlužníka koupil ve ztrátě a že Dlužník svou nepodnikatelskou činností nebyl schopen ztrátu pokrýt. Jsou tedy rozporná tvrzení žalovaného, že Dlužník nebyl v úpadku a na druhé straně tvrzení, že byl ve ztrátě. I když se podařilo zejména svědeckými výpověďmi prokázat, že žalovaný činil úkony pro Dlužníka, související se správou majetku některých SVJ, úkony vedení účetnictví, vymáhání pohledávek atd., tedy že mzda by byla, resp. skutečně byla, adekvátní vykonané práci jediného zaměstnanace Dlužníka, nemění to ničeho na objektivní skutečnosti, že Dlužník byl ve ztrátě, tedy úpadku a jediného jednatele stíhala povinnost podat insolvenční návrh, ať již byla ztráta zapříčiněna kýmkoliv či jakoukoliv událostí, nesouvisející s činností žalovaného. Jedná se o objektivní stav, který měl žalovaný zjistit a nepochybně zjistil. Jak uvedl v závěrečné řeči žalobce se v případě výplaty mzdy jednalo o neúčinné právní úkony. Pokud by tomu tak nebylo, žalovaný by v podstatě těžilze svého protiprávního jednání, tj. z porušení povinnosti podat insolvenční správce návrh. V daném případě je třeba důsledně aplikovat obecnou právní zásadu nemo turpitudinem suam allegare potest-tj. že nikdo nemůže mít prospěch ze své vlastní nepoctivosti (tím spíše z protiprávního jednání) .

41. Závěr, zda šlo o zvýhodňující právní úkon na straně žalovaného: Žalovaný jako jediný jednatel společnosti zvýhodnil sám sebe tím, si vyplácel mzdu přesahující 20 000 Kč měsíčně čistého, aniž by současně docházelo k umořování dluhu vůči ostatním věřitelům-majitelům bytů, resp. SVJ, jejichž finanční prostředky byly zpronevěřeny, byť k této zpronevěře došlo v důsledku jednání předchozích jednatelů Dlužníka (a žalovaný se sám zasloužil o rozkrytí této činnosti). Sám tedy upřednostnil svou osobu a tím naplnil skutkovou podstatu ust. § 241 odst. 1 IZ. Dle žalobce v daném případě lze danou situaci kvalifikovat jako hrazení mzdy žalovanému bez přiměřeného protiplnění, neboť z trestního rozsudku vyplývá, že jednání s klienty Dlužníka měli na starosti i pan Šebek a paní Vítová, oba působící u Dlužníka na základě mandátních smluv. Dle soudu žalovaný naplnil i skutkovou podstatu ust. § 242 odst. 1 IZ, kdy žalovaný jako jediný jednatel Dlužníka úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, neboť byl tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám. V řízení bylo prokázáno, že finanční stav Dlužníka byl žalovanému při koupi podniku znám. Navíc byl jako jediný jednatel osoboou blízkou dlužníku, takže dle ust. § 242 odst. 2 IZ se má za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, byl dlužníkův úmysl této osobě znám.

42. Ust. § 62 IZ v insolvenčním řízení použito nebylo; jedná se o: (1) Bylo-li v insolvenčním řízení zahájeném na návrh jiné osoby než dlužníka podle jiného právního předpisu soudem rozhodnuto, že obchodní korporace je v úpadku, vydají členové jejích orgánů, vyzve-li je k tomu insolvenční správce, prospěch získaný ze smlouvy o výkonu funkce, jakož i případný jiný prospěch, který od obchodní korporace obdrželi, a to za období 2 let zpět před právní mocí rozhodnutí o úpadku, pokud věděli nebo měli a mohli vědět, že je obchodní korporace v hrozícím úpadku podle jiného právního předpisu, a v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinili za účelem jeho odvrácení vše potřebné a rozumně předpokládatelné. (2) Není-li vydání podle odstavce 1 možné, nahradí členové orgánů získaný prospěch v penězích. (3) Odstavce 1 a 2 se použijí obdobně na bývalé členy orgánu obchodní korporace.

Za shodu s prvopisem potvrzuje Karolina Klatovská.

(KSUL 45 INS 32872/2013)

43. Od statutárního orgánu se vyžaduje, aby insolvenční návrh podal bezodkladně, jakmile se z účetních dokladů doví, že společnosti hrozí úpadek. Tím minimalizuje škody-např. snížení majetku společnosti a s tím související nižší míry uspokojení věřitelů. Jestliže je insolvenční návrh podán pozdě, může způsobit škodu, ale menší, než když není podán vůbec a nezdravá společnost s nepečlivým statutárním orgánem vyčkává (či se jen obává), zda insolvenční návrh nepodá věřitel. Pokud jednatel společnosti tvrdí, že o úpadku společnosti nevěděl, musí to prokázat. Pokud tak neučinil a nevyvinul k tomu ani žádnou snahu, hledí se na něj, jakoby porušil péči řádného hospodáře. V daném případě jednatel dlužníka VĚDĚL o manku, jen se jej pokusil rozkrýt. Žalovaný tvrdil, že ve smlouvě o převodu části podniku z 1. 2. 2010 byly uvedeny stavy k 30. 11. 2009, a to na bankovním účtu 2 207 981,56 Kč a stav závazků 1 854 844,88 Kč. V zápisu z 31. 3. 2011 byly uvedeny stavy k 1. 2. 2010, a to bankovním účtu 1 495 906,57 Kč a stav závazků 1 519 95,82 Kč. Nebyly tedy patrny žádné problémy. Žalobce však uvádí částku 3 249 000 Kč k 31. 12. 2010 na bankovním účtu, což dle názoru žalovaného nebylo správně, protože zápis byl proveden až k 31. 3. 2011, navíc pan Eliáš popíral správnost údajů, což vyplývá z údajů uvedených v trestním řízení. V trestním řízení bylo kalkulováno s částkou z účetnictví Dlužníka, kterou uvádí žalobce, nikoli s tou, kterou uvádí žalovaný.

44. Dle rozsudku Nejvyššího soudu v Brně č. j. 29 ICdo 22/2012 ze dne 30. 7. 2014, ponechají-li se stranou právní úkony, které dlužník učinil poté, co nastaly účinky, spojené se zahájením insolvenčního řízení, v rozporu s ustanovením § 111 a § 246 odst. 2 IZ, lze podle ust. § 235 až 243 IZ odporovat jen těm právním úkonům dlužníka, jež jsou taxativně vypočteny v ustanoveních § 240 až § 242 IZ. K těmto závěrům i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014 pod sp. zn. 29 ICdo 6/2012, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod číslem 65/2014.

45. Žalobce byl poučen dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. dne 18. 9. 2017 (č. l. 117)-Ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy-o tom, že má dotvrdit skutečnosti, že i jiné osoby než žalovaný vykonávaly pro dlužníka vedení účetnictví, administrativní činnosti, údržbu domů v SVJ atd v jiném než pracovním poměru. Žalobc epovinnost splnil, označil svědky a soud provedl jejich výslech dne 8. 12. 2017, jak je uvedeno výše.

46. Podle Rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2014 pod sp. zn. 29 Cdo 677/2011 byl učiněn závěr, že převod finančních prostředků z účtu Dlužníka je právním úkonem a lze mu odporovat podle ust. § 235 IZ i § 240 až § 242 IZ. Vyslovení odporovatelnosti přitom má být podkladem výroku o povinnosti plnění z odporovatelných právních úkonů. Proto soud poté, co vyslovil neúčinnost právních úkonů žalovaného v bodě I. výroku rozsudku a zcela tak žalobě vyhověl, v bodě II. výroku uložil žalovanému povinnost vydatdo majetkové podstaty částku 786 194,30 Kč, odpovídající neúčinným právním úkonům žalovaného.

47. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v bodě III. výroku rozsudku podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný, avšak žádné náklady neúčtoval. Dle ust. 2 odst. 3 zák.č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích: Je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku

Za shodu s prvopisem potvrzuje Karolina Klatovská.

(KSUL 45 INS 32872/2013)

řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Soud tedy v bodě IV. výroku rozsudku přenesl poplatkovou povinnost na žalovaného ve výši 5 000 Kč.

48. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., Uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Rozsudek je vykonatelný uplynutím lhůty k plnění.

Ústí nad Labem 17. 1. 2018

JUDr. Jaroslava Mištová, v. r. samosoudkyně

Za shodu s prvopisem potvrzuje Karolina Klatovská.