45 ICm 1747/2014
č.j.: 45 ICm 1747/2014-45 (KSUL 45 INS 16365/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl soudkyní JUDr. Jaroslavou Mištovou ve věci žalobce Česká spořitelna, a.s., IČ 452 44 782, se sídlem Olbrachtova 1929/62, 140 00 Praha 4, proti žalovanému Mgr. Martinu Kolářovi, IČ 662 49 996, se sídlem Na Vinici 1227/32, 405 02 Děčín, insolvenčnímu správci dlužníků Evy anonymizovano , anonymizovano a Milana anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Rybniště 193, 407 51 Rybniště, zastoupeného Mgr. et Mgr. Milanem Svobodou, advokátem se sídlem Tyršova 1434/4, 405 01 Děčín 1, o žalobě na určení pravosti pohledávky ve výši 453.712,22 Kč,

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce Česká spořitelna, a.s., Olbrachtova 1929/62, 140 00 Praha 4 ve výši 453.712,22 Kč uplatněná přihláškou P8 v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 45 INS 16365/2012 je přihlášená po právu.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobou doručenou soudu dne 26.05.2014 se žalobce domáhal, aby soud určil, že pohledávka žalobce přihlášená přihláškou P8 do insolvenčního řízení dlužníků Evy anonymizovano a Milana anonymizovano vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 45 INS 16365/2012 je pohledávkou po právu. Pohledávka byla při zvláštním přezkumném jednání konaném dne 15.04.2014 popřena insolvenčním správcem co do pravosti s odůvodněním že, pohledávka je zcela promlčená, jelikož není v daném případě možné platně sjednat (KSUL 45 INS 16365/2012) prodloužení promlčecí doby nad deset let, a případná promlčecí doba počala běžet ode dne splatnosti měsíčních splátek ve výši 9.500,-Kč dle smlouvy o úvěru a zcela ke dni 07.09.2000 (zesplatnění úvěru) a ke dni přihlášení pohledávky již uplynula.

Žalobce v odůvodnění žaloby uvedl, že přihlášená pohledávka je pohledávkou ze smlouvy o úvěru ze dne 12.08.1998, č. 0795484853, když dne 25.05.2004 uzavřeli dlužníci se žalobcem novou splátkovou dohodu ve formě notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti. V notářském zápise se dlužníci zavázali splnit pohledávku z úvěru v pravidelných splátkách počínaje 2. kalendářním čtvrtletím roku 2004 vždy nejpozději do konce čtvrtletí, poslední devátá splátka byla splatná dne 30.06.2006. Žalobce uvedl, že dlužníci neuhradili třetí splátku splatnou dne 31.12.2004, od 01.01.2005 tedy dle žalobce běží promlčení. Dne 07.12.2005 podal žalobce na základě notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti návrh na nařízení exekuce, návrhu bylo Okresním soudem v Děčíně vyhověno dne 14.12.2005 a provedením exekuce byl pověřen Mgr. Martin Svoboda, Exekutorský úřad v Teplicích. Dle žalobce není přihlášená pohledávka promlčena, neboť k původní smlouvě byl uzavřen nový splátkový kalendář notářským zápisem, čímž došlo ke změně úvěrové smlouvy a tím začala běžet nová promlčecí lhůta nově sjednaných splátek.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním doručeným soudu dne 16.06.2014 s tím, že nárok uplatněný žalobou neuznává. Uvedl, že žalobce dne 21.08.2012 k insolvenčnímu soudu přihlásil pohledávku jako splatnou dne 07.09.2000, k promlčení tedy dle žalovaného došlo. Skutečnost, že ohledně sporné pohledávky bylo zahájeno exekuční řízení pak žalobce v přihlášce pohledávky nijak nedoložil, neuvedl ji ani v rámci doplnění přihlášky na základě výzvy insolvenčního správce. Dle názoru žalovaného pak žalobce jako věřitel není oprávněn doplňovat rozhodné skutečnosti v rámci incidenčního sporu na určení popřené pohledávky. Žalovaný poukázal na nálezu Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 1845/11 s tím, že dle tohoto rozhodnutí nelze v rámci notářského zápisu platně prodloužit promlčecí dobu na 10 let ode dne, kdy počala plynout poprvé, v době podání přihlášky byla tedy sporná pohledávka již promlčená a žalobce nijak nedoložil, že návrh na nařízení exekuce byl podán včas, nebylo též doloženo, že exekuční řízení v době podání přihlášky stále probíhalo. Samotný sepis notářského zápisu pak dle žalovaného není ani úkonem směřujícím k zahájení soudního řízení ani k uplatnění práva v řízení již zahájeném ve smyslu ust. § 402 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen obch. zák. ).

Soud nejprve posuzoval včasnost žaloby.

Dle ust. § 192 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) může být pravost, výše a pořadí všech přihlášených pohledávek popřena insolvenčním správcem, dlužníkem a přihlášenými věřiteli, popření pohledávky lze vzít zpět.

Dle ust.. § 199 odst. 1 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. (KSUL 45 INS 16365/2012)

Zvláštní přezkumné jednání v insolvenční věci dlužníka vedené pod sp.zn. KSUL 45 INS 16365/2012 ohledně sporné pohledávky bylo konáno dne 15.04.2014, při něm žalovaný popřel shora uvedenou vykonatelnou pohledávku žalobce co do pravosti s tím, že pohledávka je promlčená. Vyrozumění o popření sporné pohledávky bylo žalobci doručeno dne 19.05.2014 spolu s poučením o možnosti domáhat se určení pravosti pohledávky u soudu a uvedením lhůty k podání žaloby. Posledním dnem k podání žaloby bylo datum 03.06.2014. Žaloba byla doručena soudu dne 26.05.2014, tedy včas, v zákonné lhůtě.

Mezi stranami bylo nesporným, že pohledávka žalobce za dlužníky vznikla a rovněž nebylo sporu ohledně žalobcem uplatněné výše pohledávky (dle opravy přihlášky doručené soudu dne 26.02.2014 celkem 453.712,22 Kč). Soud se proto při dokazování zaměřil na zjišťování, zda přihláška pohledávky žalobce obsahovala takové údaje a přílohy, na jejichž základě mohl žalovaný dospět k závěru o tom, že pohledávka dosud není promlčena, resp. že pro její vymožení probíhá výkon rozhodnutí (exekuce).

Soud má z přihlášky pohledávky žalobce ze dne 20.08.2012 (dále jen přihláška ) za prokázané, že přihláška byla doručena soudu dne 21.08.2012, žalobce uplatnil pohledávku v celkové výši 826.087,50 Kč jako zajištěnou a splatnou od 07.09.2000, jako právní důvod vzniku pohledávky uvedl smlouvu o úvěru č. 0795484853 ze dne 12.08.1998. Dle přihlášky byla pohledávka vykonatelná dle notářského zápisu č.j. NZ 242/2004. K přihlášce žalobce připojil mimo jiné tyto listiny: výpis z obchodního rejstříku ohledně žalobce, smlouvu o úvěru ze dne 12.08.1998 č. úvěru 654.634-8 uzavřenou mezi žalobcem jako věřitelem a Evou anonymizovano a Milanem Jetmarem jako dlužníky, doklad o čerpání úvěru ze dne 09.09.1998, stav pohledávky na úvěrovém účtu, výpis z katastru nemovitostí ze dne 31.07.2012 ohledně LV 165 pro obec Rybniště, kat. území Rybniště, katastrální úřad pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Rumburk a notářský zápis. Z notářského zápisu ze dne 25.05.2004, č.j. NZ 242/2004, N 232/2004 pak bylo zjištěno, že mezi dlužníky a žalobcem došlo v rámci notářského zápisu k prodloužení promlčecí doby závazku ze smlouvy o úvěru ze dne 12.08.1998 na dobu deseti let ode dne, kdy počala poprvé běžet (viz článek třetí notářského zápisu).

Z listin předložených žalobcem u ústního jednání má soud za prokázané, že žalobce reagoval na výzvu žalovaného jako insolvenčního správce k doplnění přihlášky pohledávky ze dne 06.09.2012 podáním, doručeným soudu do datové schránky dne 14.09.2012, ve kterém specifikoval jednak výši požadované pohledávky a zároveň zaslal žalovaným vyžádané listiny, kterými prokázal, že ohledně uplatněné přihlášky pohledávky bylo řízení zahájeno (viz doplnění přihlášky ze dne 14.09.2012 na čl. 28 spisu, výpis z datové schránky žalobce ohledně datové zprávy doručené dne 14.092012 Krajskému soudu v Ústí nad Labem, návrh žalobce na nařízení exekuce ze dne 07.12.2005, dodejka s adresátem Okresní soud v Děčíně s datem převzetí dne 12.12.2005, usnesení o nařízení exekuce ze dne 14.12.2005, č.j. 8 Nc 7137/2005-10 vydané Okresním soudem v Děčíně, vyrozumění o doručení usnesení o nařízení exekuce ze dne 05.01.2006 vedené pod sp. zn. EX 2675/05 vystavené exekutorským úřadem Teplice, exekuční příkaz na nařízení exekuce prodejem nemovitosti povinného ze dne 06.01.2006 vydaný Mgr. Martinem Svobodou, soudním exekutorem Exekutorského úřadu Teplice pod č.j. 110 Ex 2675/05-7); samotné trvání exekučního řízení vyplývá z žalobcem předloženého (KSUL 45 INS 16365/2012) výpisu z katastru nemovitostí ze dne 31.07.2012, v němž je v kolonce omezení vlastnického práva záznam o nařízené exekuci.

Na základě nesporných skutečností a provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Mezi žalobcem jako věřitelem a dlužníky byla uzavřena smlouva o úvěru, ke dni 07.09.2000 byl úvěr žalobcem zesplatněn. Dne 25.05.2004 uzavřely strany smlouvu o úvěru a dohodu o prodloužení promlčecí doby na dobu deseti let od doby, kdy počala poprvé běžet. Dne 12.12.2005 pak bylo žalobcem u Okresního soudu v Děčíně zahájeno exekuční řízení ohledně vymožení sporné pohledávky za dlužníky, provedením exekuce byl pověřen Mgr. Martin Svoboda, soudní exekutor Exekutorského úřadu Teplice, exekuční řízení v době podání přihlášky pohledávky žalobce dosud probíhalo. Listiny, z nichž shora uvedené vyplývá, pak žalobce v rámci doplnění přihlášky pohledávky doručil ve lhůtě stanovené žalovaným (dne 14.09.2012) řádně soudu do datové schránky.

Mezi žalobcem a dlužníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 497 obch. zák., tento závazkový vztah se ve smyslu ust. § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. řídí zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.

Dle ust. § 392 odst. 1 věty prvé obch. zák. běží u práva na plnění závazku promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti).

Dle ust. § 397 obch. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

Dle ust. § 401 obch. zák. může strana, vůči níž se právo promlčuje, písemným prohlášením druhé straně prodloužit promlčecí dobu, a to i opakovaně; celková promlčecí doba nesmí být delší než 10 let od doby, kdy počala poprvé běžet. Toto prohlášení lze učinit i před počátkem běhu promlčecí doby.

Dle ust. § 402 obch. zák. přestává promlčecí doba běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení.

Dle ust. § 35 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád ve znění účinném do 31.10.2009 je exekuční řízení zahájeno dnem, kdy návrh na nařízení exekuce došel exekutorovi nebo soudu příslušnému podle § 45 (exekuční soud spolu s určením exekutora. Dojde-li návrh na nařízení exekuce jinému než exekučnímu soudu, soud jej neprodleně postoupí exekučnímu soudu; účinky zahájení exekučního řízení zůstávají zachovány. Dle odstavce 6 téhož ustanovení má zahájení exekučního řízení podle odstavce 2 pro běh lhůty pro promlčení a zánik práv stejné účinky jako podání návrhu na soudní výkon rozhodnutí.

Dle ust. § 405 odst. 1 obch. zák. jestliže právo bylo uplatněno před promlčením podle § 402 až 404, avšak v tomto řízení nebylo rozhodnuto ve věci samé, platí, že promlčecí doba nepřestala běžet. (KSUL 45 INS 16365/2012)

Prohlášením dlužníků, učiněným v rámci notářského zápisu, došlo k platnému prodloužení původní čtyřleté promlčecí doby, která počala běžet dne 08.09.2000, na dobu deseti let. V rámci této prodloužené promlčecí doby bylo žalobcem pro vymožení závazku zahájeno exekuční řízení, které dosud nebylo skončeno, běh prodloužené desetileté promlčecí doby, zahájený 08.09.2000 tedy dnem zahájení exekučního řízení (12.12.2005) přestal běžet. Jelikož exekuční řízení není ukončeno, promlčecí doba dosud neuběhla a pohledávka žalobce, uplatněná v insolvenčním řízení dlužníka, není promlčena.

Pokud pak žalovaný odkazoval na nález Ústavního soudu ze dne 27.10.2011, sp.zn. I ÚS 1845/11 pak nelze než uzavřít, že tento odkaz není případný. Z uvedeného rozhodnutí pouze vyplývá, že se v případě spotřebitelské smlouvy nelze odchýlit od zákona tím, že je v neprospěch spotřebitele sjednána delší promlčecí lhůta než zákonná. Soud má za to, že ujednání stran smlouvy o prodloužení promlčecí lhůty nebylo v daném případě sjednáno v neprospěch dlužníků ze smlouvy o úvěru, kteří již v době sjednání tohoto prodloužení měli za žalobcem závazek po splatnosti, který byl žalobcem soudně vymahatelný. Bylo tedy ve prospěch dlužníků, že se žalobce nerozhodl přistoupit k tomuto vymáhání a dal dlužníkům možnost uhradit jejich závazek v rámci nově sjednaných splátek, aniž by byli dlužníci nuceni hradit náklady případného nalézacího a vykonávacího řízení. Ujednání o prodloužení promlčecí doby tedy v tomto světle nelze posoudit jako ujednání v neprospěch dlužníků jako spotřebitelů.

Soud proto žalobě vyhověl.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 202 odst. 1 věty prvé IZ, dle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Žalobce měl sice ve věci plný úspěch, avšak nelze mu přiznat právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému-insolvenčnímu správci.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15ti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Ústí nad Labem dne 4. listopadu 2014

JUDr. Jaroslava Mištová v. r. soudkyně Za správnost vyhotovení: Petra Konopásková