45 ICm 1711/2014
Číslo jednací: 45 ICm 1711/2014-125 (KSHK 45 INS 27106/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr Monikou Marčišinovou v právní věci žalobce: David Mencl, , , právně zastoupen: JUDr. Hanou Kapitánovou, advokátkou, se sídlem Sady 5. května 36, 301 12 Plzeň, proti žalovanému: Mgr. Vítězslav Javůrek, insolvenční správce dlužníků Jana Vláška a Silvie Vláškové, se sídlem Čechova 1100, 500 02, Hradec Králové, právně zastoupen: JUDr. Janem Malým, advokátem, se sídlem Sokolovská 49, 186 00, Praha 8, o určení pravosti pohledávky

takto:

I. Žaloba ve znění, aby soud určil pravost pohledávky č. 4 ve výši 1.111.812,00 Kč přihlášené do insolvenčního řízení dlužníků Jana Vláška a Silvie Vláškové vedeného před Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 45 INS 27106/2013 se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 16.456,00 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odův o d ně ní:

Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Hradci Králové dne 12. 5. 2014 domáhal určení pravosti pohledávky ve výši 1.111.812,00 Kč, kterou přihlásil do insolvenčního řízení dlužníků Jana Vláška a Silvie Vláškové vedeného Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 45 INS 27106/2013.

Žalovaný z funkce insolvenčního správce popřel pohledávku co do pravosti a výše z důvodu, že smluvní pokuta je nepřiměřená a v rozporu s dobrými mravy, o tomto popření vyrozuměl žalobce vyrozuměním ze dne 16. 4. 2014, které bylo žalobci doručeno 18. 4. 2014. Žalobce s důvodem popření nesouhlasil. Možnost sjednání smluvní pokuty za prodlení splácením peněžitého závazku nevylučuje zákon a sjednání výše smluvní pokuty či způsobu jejího určení je věcí dohody účastníků. Vzhledem k výši zajištěné pohledávky nepovažuje žalobce sjednanou smluvní pokutu za nepřiměřenou. Odkázal na judikát Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Odo 438/2005, který se zabýval přiměřeností výše smluvní pokuty. Dlužníci byli povinni vrátit půjčku, která jim byla poskytnuta žalobcem dne 23. 8. 2007, nejpozději do 7. 5. 2008, dodnes ji však nesplatili. Pokud by jim byla účtována smluvní pokuta 0,5 % denně, pak smluvní pokuta sjednanou smluvní pokutu značně přesáhla. Žalobce dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2776/2008, sp. zn. 33 Odo 30733, sp. zn. Cdo 307/2012.

Žalobce k žalobě připojil přihlášku pohledávky, smlouvu o půjčce, kterou uzavřel s dlužníky 2. 8. 2007, směnečný platební rozkaz ze dne 29. 9. 2010, usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 23. 11. 2012, příkaz k úhradě nákladů exekuce a směnku ze dne 2. 8. 2007.

Žalovaný se k žalobě písemně vyjádřil a potvrdil, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníků pohledávku v celkové výši 1.111.812 Kč. Pohledávka byla na přezkumném jednání popřena z důvodu sjednání smluvní pokuty v rozporu se zákonem spočívajícím v nepřiměřenosti a v rozporu s dobrými mravy. Mezi žalobcem a dlužníky byla dne 2. 8. 2007 uzavřena smlouva o půjčce. Ve smlouvě se dlužníci zavázali vrátit půjčenou částku ve výši 237.120,00 Kč spolu s úrokem za půjčení peněz ve výši 16 % ročně. Žalobce následně vyplnil 2 zajišťovací bianco směnky dne 7. 5. 2008 na částku 258.475,00 Kč a dne 26. 8. 2010 na částku 1.038.119,00 Kč. Dne 1. 10. 2013 vyúčtoval smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně z částky 387.486,00 Kč podle čl. II. odst. 2.4 smlouvy o půjčce za období od 27. 8. 2010 do 1. 10. 2013. Žalovaný shledává rozpor s dobrými mravy v samotné výši smluvní pokuty, která činí 0,25 % denně z dlužné částky, která je nepřiměřená vůči zajišťované povinnosti. Rovněž má pochybnosti o určitosti smluvní pokuty, respektive o základu, ze kterého má být smluvní pokuta vypočítána, když smlouva hovoří o nezaplacené částce včetně smluvních úroků. Takové ujednání lze vyložit tak, že nezaplacená částka odkazuje na nezaplacenou splátku smluvních úroků, ale stejně tak může být nezaplacená částka vykládána jako celkový závazek dlužníků, tedy především vyplacená jistina, nebo jistina s přirostlými smluvními úroky ke dni prodlení a nebo jistina včetně smluvních úroků i zákonných úroků z prodlení a nebo jistina s veškerým příslušenstvím i s nezaplacenou splatnou smluvní pokutou. Nebyla tak naplněna podmínka ustanovení § 544 odst. 2 obč. zák. o nutnosti sjednání smluvní pokuty písemně a určité určení výše smluvní pokuty nebo stanovení jejího určení, žalovaný výši smluvní pokuty shledává s rozporu s dobrými mravy, odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky č. j. 33 Cdo 2776/2008, který se zabývá přiměřeností smluvní pokuty.

Smluvní pokuta ve výši 0,25 % denně z dlužné částky dle smlouvy zajišťovala řádné splácení půjčky. Žalovaný v této souvislosti namítá, že peněžitá pohledávka ze smlouvy byla zajištěná dvěma bianco směnkami vlastními, vystavenými oběma dlužníky v jednom případě a v druhém případě dlužníkem a avalována dlužnicí, pohledávka ze smlouvy byla také zajištěna zástavním právem na nemovitostech patřících dlužníkům na pozemku parcelní č. 212/3 v k. ú. Humburky. Riziko poskytnutí peněz tak bylo výrazně minimalizováno bianco směnkami a zástavním právem k nemovitosti. Žalovaný dále uvedl, že žalobce nedoložil výpočet přihlášené smluvní pokuty, tedy z jaké částky vůbec vycházel. Žalobce také nepředložil data a výše úhrad respektive vývoj dlužné částky a není jasné, z čeho a jak vypočítal smluvní pokutu. Žalovaný vznesl námitku promlčení nároku s tím, že přihláška pohledávky byla doručena soudu 14. 1. 2014. S ohledem na občanskoprávní povahu vztahu činí promlčení 3 roky. Uplatňovaná smluvní pokuta před datem 14. 1. 2011 je promlčena včetně úroků, které nebyly součástí směnečného platebního rozkazu vydaného Krajským soudem v Plzni č. j. 49cm 298/2010 ze dne 29. 9. 2010.

Žalovaný připojil k vyjádření usnesení ze dne 18. 12. 2013 o úpadku dlužníků Jana Vláška a Silvie Vláškové, protokol o přezkumném jednání ze dne 15. 4. 2014, přezkumné listy týkající se žalobce, vyrozumění o popření pohledávky s připojenou doručenkou, smlouvu o půjčce ze dne 2. 8. 2007, smlouvu o zřízení zástavního práva ze dne 2. 8. 2007, směnku ze dne 2. 8. 2007 na částku 258.475,00 Kč a směnku z 2. 8. 2007 na částku 1.038.119,00 Kč, předžalobní upomínku ze dne 1. 10. 2013 a směnečný platební rozkaz ze dne 29. 9. 2010.

Žalobce prostřednictvím právní zástupkyně ve svém písemném vyjádření uvedl, že důvody popíraného úkonu insolvenční správce rozšířil o neurčitost o jednání o smluvní pokutě a o námitku promlčení, což žalobce považuje za nepřípustný způsob rozšíření důvodu popření dle ustanovení § 193 insolvenčního zákona i ustáleného výkladu s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 79 ICm 294/2013. Opětovně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Odo 438/2005 o přiměřenosti smluvní pokuty ve výši 0,25 %. Sdělil, že výpočet smluvní pokuty je obsažen v předžalobní upomínce žalobce ze dne 1. 10. 2013, která byla přiložena k přihlášce pohledávky. V případě, že měl žalovaný pochybnosti, měl žalobce vyzvat k doplnění přihlášky.

Žalobce na svém stanovisku setrval s tím, že smluvní pokuta je nepřiměřená a odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 101 VSPH 139/2013, podle kterého není vyloučeno, aby insolvenční správce proti žalobě o určení pravosti nevykonatelné pohledávky uplatnil další nové výhrady, které při jejím popření dřív neuplatnil, případně své důvody doplnil.

Soud provedl důkaz přihláškou pohledávky žalobce, která byla doručena Krajskému soudu v Hradci Králové 14. 1. 2014. U pohledávky č. 4 přihlásil žalobce výši jistiny 1.095.622,00 Kč s uvedením důvodu vzniku smlouva o půjčce ze dne 2. 8. 2007, vyúčtování smluvní pokuty dle čl. 2.4 smlouvy ze dne 1. 10. 2013 a u příslušenství uvedl zákonný úrok z prodlení ve výši 16. 190,00 Kč s odkazem na přílohu, ve které u pohledávky č. 4 uvedl zákonný úrok 8,05 % z částky 1.095.622,00 Kč od 12. 10. 2013 do 17. 12. 2013.

Z protokolu o přezkumném jednání, které se konalo u Krajského soudu v Hradci Králové dne 15. 4. 2014 ve věci dlužníků Jana Vláška a Silvie Vláškové vyplývá, že pohledávka žalobce pod č. 4 uplatněná ve výši 1.111.812,00 Kč jako nevykonatelná byla popřena insolvenčním správcem, dlužníci pohledávku uznali. Podle přezkumného listu věřitele evidovaného pod č. 3.4 je uvedena jistina 1.095.622,00 Kč a příslušenství ve výši 16.190,00 Kč s důvodem pohledávky smluvní pokuta a úrok z prodlení. Insolvenční správce popírá pohledávku v celé výši pro nepřiměřenost. Dlužníci pohledávku uznali.

Vyrozumění o popření pohledávky č. P 3-4 co do pravosti a výše doručil insolvenční správce žalobci dne 18. 4. 2014.

Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 2. 8. 2007 mezi žalobcem Janem Vláškem a Silvií Žákovou vyplývá, že žalobce se zavázal poskytnout dlužníkům finanční částku 237.120,00 Kč na nákup pozemku parc. č. 212/3 v k. ú Humburky. Strany se dohodly, že půjčka je úročena úrokovou sazbou 16 % ročně. Jistina je splatná dnem 7. 5. 2008. K zajištění pohledávky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,25% denně z nezaplacené částky vč. smluvních úroků až do zaplacení. K zajištění pohledávky věřitele se strany dohodly, že proti převodu finančních prostředků budou předány 2 směnky, které plní funkci zajišťovací nikoli platební. Strany se dohodly, že pohledávka věřitele bude zajištěna zřízením zástavního práva k pozemku.

V předžalobní upomínce ze dne 1. 10. 2013 žalobce vyzval dlužnici k úhradě částky 1.095.622,00 Kč s tím, že půjčka ze smlouvy nebyla v termínu do 7. 5. 2008 vrácena. Půjčka je úročena 16 % p. a až do zaplacení jistiny a pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,25 % denně z dlužné jistiny a dlužných úroků (tj. 968,72 Kč denně).

V posuzovaném případě uzavřeli účastníci smlouvu o půjčce dle ust § 657 a násl. obč. zák., která podléhá režimu spotřebitelských smluv podle § 51a a násl. obč. zák. podle ust. § 55 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení (odst. 1). V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější (odst. 3).

Podle ust. § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Citovaná ustanovení představují obecnou úpravu spotřebitelské smlouvy, kterou je třeba bez dalšího aplikovat na právní režim všech spotřebitelských smluv. Představují transpozici směrnice Rady 93/13/EHS z 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách do českého práva. Ochrana poskytovaná spotřebitelům touto směrnicí vyžaduje, aby mohl vnitrostátní soud přezkoumat z moci úřední, zda je podmínka obsažena v předložené smlouvě nepřiměřená, vnitrostátní soud je pak povinen při použití vnitrostátního práva toto právo vyložit co možná nejvíce ve světle znění a účelu směrnice.

Jak vyplývá z právního názoru Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 4601/2008 při posuzování platnosti ujednání o smluvní pokutě, které samo o sobě nerovnováhu smluvních stran vyvolávat nemusí, nelze odhlédnout od ostatních ujednání smlouvy a od důsledků, které ujednání mají ve svém souhrnu.

Vzhledem k uvedenému se jeví uplatněná smluvní pokuta ve výši 1.111.821,00 Kč včetně úroku jako nepřiměřená a to jak z hlediska výše zapůjčených finančních prostředků (237.120,00 Kč) tak i vzhledem k tomu, že pro případ i prodlevy plnění závazku ze smlouvy měl žalobce další instrumenty k zajištění a to směnky (které vysoudil proti dlužníkům) a také zástavní právo k nemovitosti. Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení pohledávky v celkové výši 2.844.265,00 Kč, přičemž důvodem vzniku těchto pohledávek byla právě smlouva o půjčce ze dne 2. 8. 2007. Kromě pohledávky ze smluvní pokuty byl zbytek pohledávek žalobci přiznán. U jednání o smluvní pokutě obsažené ve smlouvě o půjčce je neplatné, neboť v kontextu s jejími ostatními ujednáními představuje k újmě dlužníků, jako spotřebitelů, značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran podle ust. § 56 odst. 1 obč. zák.

Soud se shoduje s námitkou žalovaného, k promlčení smluvní pokuty za období před 14. 1. 2011 včetně úroku z prodlení vzhledem k datu doručení přihlášky žalobce insolvenčnímu soudu dne 14. 1. 2014. K právu insolvenčního správce doplnit nebo měnit důvody svého popření v mezích obrany proti incidenční žalobě věřitele popřené pohledávky po dobu, po kterou tomu nebrání ve sporu účinky koncentrace řízení, se vyjádřil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí po sp. zn. 19 Cdo 716/2012 ze dne 30. 9. 2014.

Výrok o nákladech řízení soud rozhodl podle ust § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalovanému soud přiznal náklady právního zastoupení v celkové výši 16.456,00 Kč. Náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 12.400,00 Kč za 4 úkony právní služby dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., režijní paušál za 4 úkony 4 x 300,00 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 2.856,00 Kč dle zák. č. 85/1996 Sb.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné ve lhůtě do 15 dnů ode dne písemného doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

V Hradci Králové dne 30. června 2015

JUDr. Monika Marčišinová, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Hana Šafránková