45 ICm 1671/2017
45 ICm 1671/2017-40 KSOS 36 INS 11623/2016

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Putíkem, Ph.D. ve věci

žalobce: ABEWY EXE GROUP, s.r.o. IČO 27944514, sídlem Táboritská 1000/23, 130 87 Praha 3 zastoupený Mgr. Martinem Sejkem, advokátem, sídlem Korunní 810/104, 101 00 Praha 10 proti žalovanému: JUDr. Jiří Vlasák, IČO 73456837, sídlem Jankovcova 1518/2, 170 00, Praha 7, insolvenční správce dlužnice Miluše anonymizovano , anonymizovano , bytem 739 91, Dolní Lomná 272 zastoupený Mgr. Ondřejem Koláčkem, advokátem, sídlem Jankovcova 1518/2, 170 00, Praha 7

o určení pravosti pohledávky

takto: I. Žaloba na určení, že dílčí pohledávka č. 1 ve výši 63.390,44 Kč přihlášená žalobcem přihláškou č. P4 do insolvenčního řízení dlužníka Miluše anonymizovano , nar. 15.05.1973, IČ 76198634, bytem Příčná 648, 73991 Jablůnkov, vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS 11623/2016, je pohledávkou po právu, se zamítá. II. Žaloba na určení, že dílčí pohledávka č. 2 ve výši 18.279,-Kč přihlášená žalobcem přihláškou č. P4 do insolvenčního řízení dlužníka Miluše anonymizovano , nar. 15.05.1973, IČ 76198634, bytem Příčná 648, 73991 Jablůnkov, vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS 11623/2016, je pohledávkou po právu, se zamítá. III. Žalobce je povinen uhradit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 12.318 Kč k rukám Mgr. Ondřeje Koláčka, advokáta se sídlem Praha 7, Jankovcova 1518/2, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Shodu s prvopisem potvrzuje Ivana Ledvoňová isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

1. Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě dne 1. 4. 2017 se žalobce domáhal určení, že dílčí pohledávka č. 1 v popřené části ve výši 63.390,44 Kč z titulu dlužného zesplatněného úroku z půjčky a smluvní pokuty ze smlouvy o půjčce č. 21401863 ze dne 12. 5. 2014 a dílčí pohledávka č. 2 ve výši 18.279 Kč z titulu náhrady nákladů rozhodčího řízení za žalovanou Miluší anonymizovano , které přihlásil do insolvenčního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. KSOS 36 INS 11623/2016 přihláškou č. P4, jsou po právu, když žalovaný u přezkumného jednání konaného dne 12. 1. 2017 předmětné pohledávky v uvedeném rozsahu co do pravosti popřel s tím, že je přezkoumal jako pohledávky nevykonatelné. S uvedeným žalobce nesouhlasil a namítal, že předmětné pohledávky byly přiznány pravomocným rozhodčím nálezem ze dne 16. 11. 2015, sp.zn. 475A/2015 vydaným rozhodcem Mgr. Adamem Hromasem, který byl k přihlášce řádně předložen. Rozhodčí doložka byla sjednána samostatně a v souladu s právním řádem účinným ke dni jejího sjednání, když výběr rozhodců ad hoc v ní byl zcela transparentně uveden. V této souvislosti tak byla aktivní legitimace k podání žaloby na určení pravosti pohledávek na žalovaném, nikoliv na žalobci. Pokud pak žalovaný popřel příslušenství pohledávky a vyúčtovanou smluvní pokutu s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce pro nedodržení kogentních ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména § 9 zákona, který se dotýká povinnosti zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr, pak žalobce tvrdil, že smlouva o půjčce naopak všem dotčeným ustanovením vyhovuje, když k tomuto odkazoval na výpisy z účtů dlužníka, kopii jeho daňového přiznání, příjmové doklady dlužníka a výstupy z nahlížení do insolvenčního rejstříku a do registru exekucí, které si žalobce před uzavřením smlouvy vyžádal.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že ji navrhl jako nedůvodnou zamítnout. Uvedl, že uznal pohledávku žalobce přihlášenou do insolvenčního řízení v částce nevrácené jistiny ve výši 20.000 Kč, nicméně ve zbytku ji co do pravosti popřel z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o půjčce č. 21401863, když žalobce jednak nedoložil naplnění podmínky platnosti předmětné smlouvy spočívající ve zkoumání úvěruschopnosti dlužnice dle § 9 zák. č. 145/2010 Sb., účinného v době uzavření smlouvy a zároveň tato smlouva vykazuje řadu ujednání, která jednostranně poškozují dlužníka jako spotřebitele a znamenají tak značnou nerovnost v právech a povinnostech stran ve prospěch věřitele. Dle předmětné smlouvy byla např. sjednána roční úroková sazba úvěru ve výši 89 % a RPSN představovalo 136,1 % což je v rozporu s dobrými mravy. U jednání soudu pak rovněž poukázal na neplatnost ujednání o smluvní pokutě, když tato byla sjednána pouze v rámci obchodních podmínek. Pokud se pak jedná o popřené náklady rozhodčího řízení, pak měl za to, že rozhodčí smlouva byla sjednána neplatně, když byla sjednána pouze v rámci obchodních úvěrových podmínek a nikoliv samostatnou smlouvou jak vyžaduje zákon o rozhodčím řízení a rovněž, že rozhodci nebyli určeni transparentně. Pokud proběhlo v této souvislosti rozhodčí řízení a byl vydán rozhodčí nález, pak se tak stalo na základě neplatné rozhodčí smlouvy a náklady rozhodčího řízení nelze po žalovaném úspěšně požadovat.

3. Z obsahu insolvenčního spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 36 INS 11623/2016, zejména z usnesení KSOS 36 INS 11623/2016-A18 ze dne 3. 10. 2016 a z přihlášky č. P4, soud zjistil, že ve věci dlužnice Miluše anonymizovano bylo dne 16. 5. 2016 zahájeno insolvenční řízení, dne 3. 10. 2016 byl zjištěn úpadek dlužnice, bylo povoleno její oddlužení a byla ustanovena do funkce insolvenční správkyně Ing. Hana Sazovská. Včasnou přihláškou pohledávky podanou u soudu dne 25. 10. 2016, evidovanou pod č. P4, přihlásil žalobce do insolvenčního řízení vykonatelnou pohledávku v celkové výši 101.669,44 Kč, z titulu dlužné jistiny, zesplatněného úroku z úvěru a smluvní pokuty ze smlouvy o úvěru č. 21401863 ze dne 12. 5 . 2014 (dílčí pohledávka č. 1 ve výši 83.390,44 Kč) a z titulu náhrady nákladů rozhodčího řízení (dílčí pohledávka č. 2 ve výši 18.279 Kč). Pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná, a to na základě rozhodčího nálezu ze dne 16.11.2015, sp.zn. 475A/2015 vydaným rozhodcem Mgr. Adamem Hromasem.

Shodu s prvopisem potvrzuje Ivana Ledvoňová

4. Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 12. 1.2017 včetně přezkumného listu a z usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 36 INS 11623/2016-B11 ze dne 13.4. 2017 jakož i z vyrozumění o popření pohledávky a dokladu o jejím doručení vyplynulo, že insolvenční správkyně přezkoumala přihlášenou pohledávku jako nevykonatelnou a uznala z ní pouze částku 20.000 Kč představující jistinu dluhu a zbytek pohledávky popřela s odůvodněním, že rozhodčí doložka nebyla sjednána v souladu se zákonem je tedy neplatná, když mimo jiné bylo sjednáno pouze jednoinstanční řízení a rozhodčí nález nepřipouští možnost opravného prostředku. Dohodnutá pravidla tak negarantují spravedlivé řízení. Samotnou smlouvu o poskytnutí finančních prostředků posoudila rovněž jako neplatnou pro její rozpor s ustanoveními občanského zákoníku o ochraně spotřebitele a pro rozpor s dobrými mravy, kdy např. bylo sjednáno RPSN ve výši 136,1 %. Rovněž pak věřitel nedoložil naplnění podmínky platnosti smlouvy o úvěru dle ust. § 9 zák. č. 145/2010 Sb. Poté bylo usnesením ze dne 12. 1.2017, č.j. KSOS 36 INS 11623/2016-B11 ze dne 13. 4. 2017 potvrzeno rozhodnutí schůze věřitelů z téhož dne, kterým byla odvolána dosavadní insolvenční správkyně Mgr. Hana Sazovská a ustanoven nový insolvenční správce JUDr. Jiří Vlasák. Tento vyrozuměl žalobce o popření pohledávky podáním ze dne 16. 3. 2017, které mu bylo téhož dne doručeno.

5. Ze smlouvy o půjčce č. 21401863 ze dne 12. 5. 2014 soud zjistil, že dlužnice Miluše anonymizovano uzavřela se společností TOMMY STACHI s.r.o. jako věřitelem smlouvu na základě níž se věřitel zavázal poskytnout dlužnici půjčku ve výši 20.000 Kč. Dlužnice se zavázala zaplatit věřiteli v souvislosti s touto půjčkou celkové náklady půjčky ve výši 23.393 Kč a vrátit tak věřiteli celkovou částku 43.393 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách po 1.809 Kč počínaje dnem 13. 6. 2014. Úroková sazba půjčky činila 89 %, RPSN půjčky činila 136,1 %. Současně s touto smlouvou podepsala dlužnice listinu nadepsanou jako Rámcová smlouva o poskytování půjček na dálku. Listina sestává ze tří stran, když dlužnice připojila podpis na každou z nich. V části C- všeobecné smluvní podmínky je v článku 10 obsaženo toto ujednání: Zákazník a TOMMY STACHI se dohodli, že v případě, že se zákazník ocitne v prodlení se splácením jakékoliv splátky nebo její části, je TOMMY STACHI oprávněn účtovat zákazníkovi smluvní pokutu ve výši 0,5 % z aktuální výše nesplacené jistiny za každý den, který následuje po dni, kdy se tento ocitl v prodlení se splácením splátky nebo její části. V části C-Všeobecné smluvní podmínky je v článku 6 obsaženo toto ujednání: Zákazník a TOMMY STACHI se dohodli, že v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnosti vyplývající z dílčí smlouvy uhradit splátku, je TOMMY STACHI jakožto věřitel oprávněn celou zbývající, dosud neuhrazenou část z celkové výše půjčky poskytnuté na základě dílčí smlouvy a celkových nákladů půjčky a nároků za upomínečné, zesplatnit. Informaci o zesplatnění podá věřitel zákazníkovi elektronicky nebo písemně. V případě zesplatnění půjčky dle tohoto článku má věřitel právo účtovat zákazníkovi smluvní pokutu 0,5 % z aktuální výše celkové dlužné částky vyplývající z dílčí smlouvy, za každý den prodlení s úhradou zesplatněné částky. Ode dne účtování smluvní pokuty podle tohoto článku zaniká věřiteli právo účtovat zákazníkovi smluvní pokutu dle čl. 10 části C rámcové smlouvy.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 8. 2014 včetně přílohy č. 1 uzavřené mezi společností TOMMY STACHI s.r.o. jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem bylo zjištěno, že pohledávka z výše uvedené smlouvy o půjčce byla postoupena žalobci.

7. Z oznámení o zesplatnění pohledávky ze dne 28. 8. 2014 soud zjistil, že tímto oznámil žalobce dlužnici, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek nabyl pohledávku vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 12. 5. 2014. Dále dlužnici sdělil, že vzhledem k opakovanému porušování Všeobecných smluvních podmínek došlo k zesplatnění zbývající neuhrazené části celkové výše půjčky poskytnuté na základě smlouvy ke dni 7. 8. 2014 a oznámil dlužnici, že jí bude účtována podle části C čl. 6 smluvní pokuta ve výši 0,5 % z celkového dluhu za každý den prodlení s úhradou celkového dluhu. Celkový dluh na půjčce byl vyčíslen na 43.393 Kč, smluvní pokuta dle části C článek 10 (za prodlení s placením jednotlivých dílčích splátek) byla vyúčtována částkou 5.500 Kč a smluvní pokuta dle části C článek 6 byla vyúčtována částkou 4.556 Kč.

Shodu s prvopisem potvrzuje Ivana Ledvoňová

8. Z dohody o rozhodčí doložce uzavřené dne 12. 5. 2014, tedy v den uzavření smlouvy o půjčce, soud zjistil, že smluvní strany se dohodly na tom, že všechny spory vyplývající z rámcové smlouvy o poskytování půjček na dálku uzavřené 12. 5. 2014 nebo vzniklé v souvislosti s ní bude rozhodovat a projednávat vždy rozhodce určený navrhovatelem z následujících osob: Mgr. Jan Marek, Mgr. Emil M. Švorc nebo Mgr. Adam Hromas. Pokud v době zahájení řízení žádná z uvedených osob nebude splňovat předpoklady stanovené obecně závaznými právními předpisy pro výkon funkce rozhodce, smluvní strany souhlasí s tím, aby navrhovatel určil rozhodcem fyzickou osobu zapsanou v seznamu rozhodců vedeným Ministerstvem spravedlnosti ČR. Rozhodčí doložka obsahuje ujednání o způsobu vedení řízení, o doručování písemností rozhodcem a mimo jiné i ujednání o tom, že rozhodce uvědomí o podání žaloby žalovaného, kterému zašle jedno vyhotovení žaloby. Současně rozhodce vyzve žalovaného, aby do 7 dnů od doručení žaloby předložil k této žalobě své písemné vyjádření doložené důkazy, jichž se žalovaný dovolává. v případě, že tak žalovaný neučiní, považují se skutečnosti uvedené v žalobě za nesporné a nárok, který je žalobcem uplatňován, žalovaný tímto uznává.

9. Z rozhodčího nálezu vydaného Mgr. Adamem Hromasem pod sp. zn. 475A/2015 dne 16. 11. 2015 soud zjistil, že rozhodce rozhodl ve věci návrhu žalobce tak, že dlužnici bylo uloženo zaplatit pohledávku ve výši 43.393 Kč, smluvní pokutu ve výši 39.997,44 Kč Kč a náklady rozhodčího řízení ve výši 18.279 Kč. V odůvodnění rozhodčího nálezu se jednak konstatují skutková tvrzení obsažená v návrhu na vydání rozhodčího nálezu, jednak se podrobně konstatuje obsah sjednané rozhodčí doložky. Dále se v odůvodnění uvádí, že dlužníkovi byla způsobem sjednaným v rozhodčí doložce doručena žaloba s výzvou k vyjádření, dlužník se k žalobě nevyjádřil. Pokud však jde o odůvodnění věci samé, omezuje se rozhodčí nález na konstatování: Po prostudování podkladů, zejména smlouvy o půjčce, je třeba konstatovat, že nárok žalobce je oprávněný a řádně prokázaný příslušnými listinami, z nichž jednoznačně vyplývá předmětná pohledávka žalobce se žalovaným, včetně příslušenství.

10.Z tabulky-databáze ČNB časových řad ARAD Tabulka č. B1.2 k lednu až květnu 2014 vyplynulo, že průměrná úroková míra pro spotřebitelské úvěry pro domácnost se splatností 1 rok až 5 let v uvedené době činila cca 14,00 % p.a.

11.Z přílohy č. 1 k přiznání k dani z příjmu za zdaňovací období 2013, z výpisu z živnostenského rejstříku ke dni 5. 4. 2013, z výpisu z běžného účtu dlužnice ke dni 31. 3. 2014, z listiny označené jako Standardní informace o spotřebitelském úvěru , z devíti příjmových dokladů ze dnů 31.12.2013 a 02.04.2014, z listiny-informace o stavbě ze dne 12. 5. 2014, z výpisu z insolvenčního rejstříku ke dni 12. 5. 2014 a z listiny-přehled exekucí zpracovaných společností Bisnode Česká republika a.s. soud zjistil, že k datu 12. 5. 2014 právní předchůdce žalobce zjišťoval ekonomickou situaci dlužnice, kdy dlužnice byla v uvedené době osobou samostatně výdělečně činnou a podnikala na základě živnostenského oprávnění, dílčí základ daně z příjmu fyzických osob dlužnice v roce 2013 činil 95.000 Kč, mezi její příjmy se na konci roku 2013 a na začátku roku 2014 řadily příjmy za účetní služby od společnosti MrozKar spol. s.r.o., Nejvíno Morava s.r.o., fyzických osob Leszka Mrózka, Ondřeje Wojoczeka a společnosti VEKLATO s.r.o. v celkové částce 17.000 Kč. V uvedené době proti ní nebylo vedeno insolvenční řízení a rovněž ze zprávy společnosti Bisnode Česká republika a.s. vyplývalo, že proti ní není vedeno žádné exekuční řízení.

12.Soud se na prvním místě zabýval včasností incidenční žaloby, kdy dospěl k závěru, že incidenční žaloba je včasná, neboť byla ve smyslu ust. § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, podána ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení oznámení o popření pohledávky ze strany insolvenčního správce (přezkumné jednání se konalo dne 12.01.2017, insolvenční správce oznámil popření pohledávky žalobci dne 16.03.2017, tudíž hmotněprávní lhůta pro podání žaloby běžela od 16. 3. 2017 do 2. 4. 2017 (15. den připadl na sobotu), přičemž žaloba byla doručena soudu dne 31. 3. 2017, tedy před jejím uplynutím). Dílčí pohledávky sestávající se z dlužné jistiny, zesplatněného úroku, smluvní pokuty jakož i z nákladů rozhodčího řízení uplatněné přihláškou č.

Shodu s prvopisem potvrzuje Ivana Ledvoňová

P4 byly přezkoumány jako nevykonatelné, proto žaloba musela být podána přihlášeným věřitelem, který je ve smyslu ust. § 198 odst. 1 inslovenčního zákona ve věci aktivně věcně legitimován. Neobstojí námitka žalobce spočívající v tom, že aktivní legitimaci k podání žaloby měl mít insolvenční správce, který nesprávně přezkoumal přihlášenou vykonatelnou pohledávku jako nevykonatelnou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 25/2011).

13.Pokud se jedná o meritum věci, pak kromě námitky neplatnosti rozhodčí doložky, kterou je soud povinen zkoumat z důvodu určení pravomoci rozhodce ex officio, se námitky uváděné insolvenčním správcem týkají právního posouzení věci. Ve světle ust. § 198 odst. 3 insolvenčního zákona a argumentace žalobce odůvodňující platnost sjednané rozhodčí doložky se proto soud dále zabýval otázkou, zda rozhodčí nález je pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu ve smyslu ust. § 199 odst. 2 insolvenčního zákona, tj. zda byl vydán na základě platně sjednané rozhodčí doložky či nikoliv (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.07.2015, sp. zn. 29 Icdo 10/2013).

14.V tomto směru vyplynulo, že rozhodčí smlouva ze dne 12. 5. 2014 sice byla sjednána samostatně (§ 3 odst. 3 zák. č. 214/1996 Sb. ve znění účinném do 31.11.2016) a určuje 3 rozhodce (fyzické osoby), z nichž každý je oprávněn spor účastníků samostatně rozhodnout na návrh žalobce v rozhodčím řízení, nicméně dále obsahuje ujednání, že pokud v době zahájení řízení žádná z uvedených osob nebude splňovat předpoklady stanovené obecně závaznými právními předpisy pro výkon funkce rozhodce, smluvní strany souhlasí s tím, aby navrhovatel určil rozhodcem fyzickou osobu zapsanou v seznamu rozhodců vedeným Ministerstvem spravedlnosti ČR. V této části je tak způsob výběru rozhodce ponechán pouze na vůli jedné strany a zároveň je neurčitý a nedostatečně transparentní, když seznam rozhodců vedený Ministerstvem spravedlnosti je předem neuzavřený a může být v okamžiku řešení sporů v rozhodčím řízení odlišný od seznamu v okamžiku uzavření rozhodčí smlouvy. Konstantní judikatura obecných soudů již dříve dospěla k závěru, že netransparentní určení jen některých rozhodců ad hoc způsobuje (absolutní) neplatnost rozhodčí smlouvy (doložky) v celém rozsahu, i když se smluvní strany dohodly způsobem předpokládaným v ust. § 7 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. také na jednom nebo více rozhodcích jmenovitě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2014, sp.zn. 33 Cdo 2504/2014). Na tomto místě je proto nutno uzavřít, že celá rozhodčí doložka je absolutně neplatná a rozhodce neměl pravomoc předmětný rozhodčí nález vydat a tudíž žalobci nemohl platně vzniknout nárok na náhradu nákladů rozhodčího řízení ve výši 18.279 Kč.

15.Poté, co soud vyhodnotil rozhodčí smlouvu jako neplatnou, zabýval se dalšími důvody popření pohledávky. V této souvislosti je nutno uvést, že z provedeného dokazování vyplynulo, že před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy právní předchůdce žalobce zkoumal finanční situaci dlužnice, rovněž zjišťoval a řádně posuzoval její úvěruschopnost prostřednictvím databází- v insolvenčním rejstříku a prostřednictvím společnosti Bisnode Česká republika a.s. co se týče vedení exekučních řízení vůči dlužnici. Pokud se tedy jedná o námitky žalovaného spočívající v tom, že žalobce (resp. jeho právní předchůdce) při uzavírání smlouvy o úvěru nedodržel kogentní ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru účinného v době uzavření smlouvy a nezkoumal schopnost dlužnice úvěr splácet, pak tyto jsou ve světle uvedeného liché.

16.Z obsahu smlouvy o půjčce ze dne 12. 5. 2014 č. 21401863 dále vyplynulo, že právní předchůdce žalobce se zavázal dlužnici poskytnout částku 20.000 Kč a dlužnice se naopak zavázala vrátit mu poskytnutou částku ve 24 měsíčních splátkách po 1.809 Kč splatných vždy l 13. dni v měsíci počínaje dnem 13. 6. 2014, to vše pod ztrátou výhody splátek. Úroková sazba půjčky činila 89 % , RPSN půjčky činila 136,1 %. Pro případ prodlení se splácením byť jediné splátky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z jistiny dluhu a dále po zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,5% z celkové dlužné částky (včetně v budoucnu splatných úroků z úvěru) za každý den prodlení, až do úplného splnění dlužníkova závazku. Daný skutkový stav pak nebyl mezi stranami sporný.

Shodu s prvopisem potvrzuje Ivana Ledvoňová

17.Předmětný vztah soud posoudil optikou ust. § 2293, § 1810 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, s tím, že předmět sporu spočíval v posouzení otázky, zda shora uvedený sjednaný úrok z úvěru ve vztahu podřízeném občanskému zákoníku je ještě v souladu s dobrými mravy či je s přihlédnutím k ust. § 588 obč. zák. absolutně neplatný a rovněž zda byla platně sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení dlužnice.

18.Pokud se jedná o smluvní úroky z úvěru, pak je nutno konstatovat, že sjednaný smluvní úrok ve výši 89% p.a. více než 6 krát převyšuje roční úrok požadovaný bankovními institucemi při poskytování finančních prostředků na základě úvěrových smluv v dané době na území ČR, kdy z provedeného důkazu-databáze ČNB časových řad ARAD Tabulka č. B1.2 k lednu až květnu 2014-vyplynulo, že průměrná úroková míra pro spotřebitelské úvěry pro domácnost se splatností do 5 let v uvedené době činila cca 14 % p.a. V této souvislosti je třeba konstatovat, že ustálená judikatura jako nejvyšší přípustnou úrokovou míru souladnou s dobrými mravy považuje maximálně 3 násobek horní hranice průměrné úrokové míry požadovaný peněžními ústavy v dané době (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Nelze proto než dojít k závěru, že takto sjednaný úrok z úvěru je absolutně neplatný a žalobcem nemohl být po právu přihlášen.

19.Platnost ujednání o smluvní pokutě zkoumal soud z hlediska její přiměřenosti ve smyslu ust. § 1813 občanského zákoníku. V tomto směru je třeba posoudit funkci smluvní pokuty (preventivní, uhrazovací a sankční) a celkové okolnosti případu, přičemž v úvahu je třeba vzít i výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na přiměřenost či nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.11.2009, sp. zn. 33 Cdo 1682/2007). Promítnuto do projednávaného případu je pak nutno konstatovat, že sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z dlužné částky, t.j. 182% ročně je nepřiměřená, a to s ohledem na význam a hodnotu zajišťované smluvní povinnosti, kdy již při nepříliš velkém prodlení byť i s jedinou splátkou půjčky, ve smyslu ujednání v čl. 10 rámcové smlouvy, smluvní pokuta téměř dvojnásobně přesahuje výši sjednané měsíční plátky (sjednaná maximální výše měsíční splátky půjčky činila 1.809 Kč a smluvní pokuta se v daném případě počítá nikoliv z dlužné splátky, nýbrž z celé jistiny, tj. 0, 5% denně z částky 20.000 Kč). Po zesplatnění úvěru je pak dle ujednání v čl. 6 rámcové smlouvy smluvní pokuta počítána z celkové dlužné částky, tj. i ze zesplatněných budoucích úroků. Z uvedeného je tedy zřejmé, že takto koncipovaná smluvní pokuta (i když se v daném případě jednalo o jediné zajištění (utvrzení) závazku) neplní svou funkci preventivní (motivační) ani uhrazovací (reparační) a zůstává jí pouze funkce sankční, kdy díky ní dochází i v případě krátkého prodlení se splácením (když v případě prodlení byť s jedinou splátkou dluhu následuje zesplatnění celého dluhu včetně v budoucnu splatných úroků) k neúměrnému navyšování dluhu (původní jistiny) což nelze než hodnotit jako ujednání neplatné, které ve vztahu mezi podnikatelem a spotřebitelem zakládá v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Rovněž v této části tak nemohla být pohledávka žalobce po právu přihlášena. V této souvislosti pak lze poukázat i na ust. § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byť účinného od 1. prosince 2016 a na danou věc nedopadajícího, kdy i sám zákonodárce v době blízké uzavření předmětné smlouvy o úvěru v této souvislosti považuje za přijatelnou smluvní pokutu pouze ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení.

20.S ohledem na výše uvedené proto byla žaloba zamítnuta a žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení.

21.O povinnosti žalobce nahradit žalovanému náklady soudního řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť žalovaný byl ve věci zcela úspěšný. . Náhrada nákladů je v daném případě ve smyslu ustanovení § 137 odst. 1, 2, 3 a § 151 odst. 1, 2 občanského soudního řádu představuje tvořena náklady právního zastoupení žalovaného, a to odměnou za právní zastoupení podle vyhl.č. 177/l996 Sb. za 2 úkony právní služby (příprava a převzetí

Shodu s prvopisem potvrzuje Ivana Ledvoňová zastoupení a účast u jednání soudu), tedy 2x 3.100 Kč a 2x režijní paušál po 300 Kč-§ 9 odst. 4 písm. c), § 7 bod 4, § 11 odst. 1 písm. a),d) a § 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., v platném znění a dále cestovným v souvislosti s účastí žalobce u jednání soudu dne 18. 1. 2018 osobním vozidlem Škoda Octavia RZ: 4E 45485, ve výši 4.118 Kč (průměrná spotřeba 5 l nafty na 100 km, vyhlášková cena 29,80 Kč, sazba základní náhrady za 1 km 4 Kč a počet km Praha-Ostrava a zpět 750 km dle www.mapy.cz) a náhradou za promeškaný čas strávený cestou ve výši 1.400 Kč (doba jedné jízdy 3 hod 29 min dle údajů www.mapy.cz)-§ 13 odst. 1, § 14 odst. 1, 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., v platném znění a § 1, § 4 vyhl. č. 463/2017 Sb. Celkové náklady řízení tak představují částku ve výši 12.318 Kč a žalovaný je povinen zaplatit je dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu na účet advokáta.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Ostrava 18. ledna 2018

JUDr. Martin Putík, Ph.D., v.r. samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje Ivana Ledvoňová