45 ICm 1403/2010
45 ICm 1403/2010-16 (KSUL 45 INS 1512/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Jaroslavou Mištovou v právní věci žalobce Ing. Jana Klášterského, Boženy Němcové, 2971, 470 01 Česká Lípa, insolvenčního správce dlužníků Marie anonymizovano , anonymizovano a Dušana anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Bříza 76, 413 01 Roudnice n.L., proti žalovanému ACM Money Česká republika a.s., Čimická 780/61, 181 00 Praha-Čimice, IČ 261 58 761, zast. JUDr. Petrem Kočím, Ph.D., advokátem se sídlem Opletalova 1535/4, 110 00 Praha 1, o určení pravosti a výše vykonatelné pohledávky 611.485,00 Kč

takto:

I. Žaloba na určení, že žalovaný věřitel č. 4 ACM Money Česká republika a.s., Čimická 80/61, 181 00 Praha-Čimice, IČ 261 58 761 nemá za dlužníky Marií anonymizovano , anonymizovano a Dušanem Kulkou, anonymizovano , oba bytem Bříza 76, 413 01 Roudnice nad Labem vykonatelnou pohledávku ve výši 611.485,00 Kč dle přihl.č. P4-3 s e z a m í t á .

II. Po nabytí právní moci tohoto rozsudku se považuje vykonatelná pohledávka P4-3 ve výši 611.485,00 Kč věřitele č. 4 ACM Money Česká republika a.s., Čimická 80/61, 181 00 Praha-Čimice, IČ 261 58 761 za zjištěnou. Nebude však zařazena do splátkového kalendáře ve spojeném řízení na manžele Marii anonymizovano a Dušana Kulku KSUL 45 INS 1512/2010 z důvodu existence společného jmění manželů.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (KSUL 45 INS 1512/2010) Odůvodnění:

Žalobce se ve své žalobě doručené soudu dne 12.10.2010 domáhal určení rozhodnutí soudu, že vykonatelná pohledávka žalovaného, přihlášená přihláškou č. P4-3 není po právu z důvodu jejího duplicitního přihlášení k přihlášce č. P4-1 za situace, kdy insolvenční řízení, vedená na manžele Marii anonymizovano a Dušana Kulku (KSUL 45 INS 1512/2010 a KSUL 45 INS 6129/2010) byla spojena do jednoho řízení KSUL 45 INS 1512/2010 s ohledem na existenci společného jmění manželů.

V žalobě žalobce uvedl, že ve spojeném řízení na manžele nelze uplatňovat tutéž pohledávku dvakrát. Připustil, že žalovaný má sice pohledávku za oběma dlužníky, avšak s ohledem na skutečnost, že dlužníci jsou manželé, pohledávku lze uspokojit jen jednou, neboť jde stále o jednu a tu samou pohledávku. Odvolal se přitom na judikaturu odvolacího soudu-KSUL 70 INS 2745/2010, 1 VSPH 464/2010. Dále odkázal na 76 ICm 557/2010, 57 ICm 599/2010 a 69 ICm 488/2010.

Žalovaný na svou procesní obranu uvedl, že dle Smlouvy o úvěru č. 1425 ze dne 16.072007 byli oba úpadci zavázáni společně a nerozdílně. Z toho vyplývá, že každý z dlužníků odpovídá za uhrazení celé pohledávky, kdy plněním jednoho z dlužníků zaniká povinnost k plnění druhého z dlužníků. Uzavřel, že se jedná o závazek solidární podle ust. § 511 obč. zák. Proto je věřitel-žalovaný oprávněn požadovat plnění na kterémkoli z nich.

Jednání ve věci včetně dokazování se konalo dne 13.01.2011. Účastníci byli k jednání řádně předvoláni a jednání se zúčastnili. Rozsudek byl vyhlášen dne 24.01.2011.

Soud zkoumal včasnost podání žaloby-z insolvenčního rejstříku je zřejmé, že zvláštní přezkumné jednání se konalo dne 13.09.2010. Žaloba byla podána 12.10.2010, tedy včas.

Před soudem byly provedeny listinné důkazy z aktivity soudu, a to z veřejného insolvenčního rejstříku byl proveden důkaz přihláškami pohledávek č. P4-1 a P4-3, seznamem přihlášených pohledávek se zápisem soudu o jejich přezkoumání, protokolem z přezkumného jednání na č.l. B-13.

Po zhodnocení provedených důkazů (§132 o.s.ř.), dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení přihláškou pohledávky č. P4-3 doručenou soudu dne 15.06.2010 vykonatelnou pohledávku ve výši 611.485,00 Kč. Jedná se o identickou pohledávku uplatněnou pod č. P4-1 doručenou soudu 04.05.2010 (na částku 608.878,00 Kč-při přezkumném jednání zjištěna ve výši 138.780,00 Kč a popřena ve výši 470.098,00 Kč pro neplatnost rozhodčí doložky, rozpor s dobrými mravy, nerovnováhu v právech a povinnostech (KSUL 45 INS 1512/2010) a jednání v tísni za nápadně nevýhodných podmínek) v témže spojeném řízení. Insolvenční správce v rámci přezkumného jednání pohledávku č. P4-3 přezkoumal a popřel z důvodu duplicity s pohledávkou č. P4-1. Řízení vedená na oba manžele (KSUL 45 INS 1512/2010 a KSUL 45 INS 6129/2010) byla spojena do jednoho řízení KSUL 45 INS 1512/2010 s ohledem na existenci společného jmění manželů

Podle § 199 odst. 1) IZ, insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Podle odst. 2) téhož ustanovení, jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Podle odst. 3), v žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Podle § 143 odst 2 obč. zák., společné jmění manželů tvoří závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

Po právním posouzení skutkových zjištění dospěl soud zejména vzhledem ke shora uvedeným zákonným ustanovením k závěru, že žaloba není důvodná.

Platná právní úprava společného jmění manželů podle § 143 a násl. obč. zák. předpokládá, že závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně a nerozdílně. Tak je tomu např. i u peněžní půjčky, kterou manželé získali za trvání manželství a zavázali se ji společně a nerozdílně vrátit; věřitel je pak oprávněn domáhat se takového plnění po kterémkoli z manželů. Nastane-li uvedená situace za trvání manželství, jde splnění takového závazku k tíži společného jmění manželů jako celku. Jde o společné (solidární) povinnosti manželů jako účastníků insolvenčního řízení.

Je tedy nutný přezkum přihlášky pohledávek přihlášených vůči oběma manželům. Pokud je pohledávka přihlášena duplicitně a v případě jejího zjištění dvakrát (u každého z manželů), je namístě zařadit pohledávku do splátkového kalendáře pouze jednou, neboť neexistují dvě majetkové podstaty, ale pouze jedna majetková podstata, která je ve společném jmění manželů. Jestliže by byla zjištěná pohledávka zařazena do splátkového kalendáře dvakrát (v souladu s jejím zjištěním vůči oběma manželům), došlo by ke zvýhodnění tohoto věřitele oproti ostatním věřitelům. Dvojí uspokojení pohledávky jednoho věřitele z jedné majetkové podstaty na základě jednoho právního titulu by nebylo v souladu se zákonem. Součet zabavitelných částí mzdy, který hodnotově v penězích přijde na účet insolvenčního správce od plátců (KSUL 45 INS 1512/2010) mzdy obou manželů za účelem rozdělení věřitelům, je jednou majetkovou podstatou z důvodu existence společného jmění manželů.

Žalovaný insolvenční správce popřel druhou v pořadí přihlášenou identickou pohledávku z procesní opatrnosti a vyčkávání, jak se k takovému postupu bude stavět rozhodovací praxe soudů obou stupňů. Jde o otázku neupravenou insolvenčním zákonem stejně jako tzv. společné oddlužování manželů (po spojení řízení o oddlužení na oba manžele), které zákon nezná a jehož právní úprava v zákoně bolestně absentuje. Nelze jinak, než tuto absenci nahrazovat soudním výkladem s výhledem na brzkou judikaturu, která dá takovému postupu alespoň prozatímní legitimní rámec dříve než dojde k úpravě zákonné. Soud v podstatě toliko procesním postupem (spojením obou řízení) nahrazuje absentující hmotně právní úpravu v zákoně. Poté nelze klást za vinu insolvenčnímu správci opatrný přístup z důvodu jeho hmotně právní odpovědnosti za případnou vzniklou škodu.

Pokud žalobce odkazoval na již existující soudní rozhodnutí ohledně podobných skutkových podstat, je soud názoru, že nelze hovořit o duplicitě, neboť se nejedná o naprosto identickou přihlášku. Jednou přihláškou si zajišťuje exekuční titul vůči manželovi a druhou přihláškou vůči manželce. Činí tak pro případ rozvodu manželství, pro případ neplnění splátkového kalendáře a přeměny oddlužení v konkurs apod., aby měl exekuční tituly vůči oběma manželům, kdyby došlo k vyloučení věci do dvou samostatných řízení.

Dle shora uvedených závěrů soud v bodě I. výroku rozsudku zamítl žalobu, kterou se insolvenční správce domáhal určení, že pohledávka žalovaného jako věřitele dlužníků není po právu z důvodu duplicity a zároveň v bodě II.výroku rozsudku výslovně deklaroval, že takto zjištěná pohledávka nebude duplicitně zařazena do splátkového kalendáře. Splácena bude pouze jednou z jednoho společného jmění manželů.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v bodě III. výroku rozsudku podle § 202 odst. 1, věta první IZ, podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, i když byl žalovaný ve věci zcela úspěšný. Soud nepostupoval podle odst. 2 tohoto ustanovení, kdy náklady řízení, které vznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila, nese on sám a ostatním účastníkům je povinen je nahradit, neboť soud zavinění správce v jeho postupu nespatřuje. Insolvenční správce postupoval s náležitou péčí v řešení případu, jehož výsledek záležel pouze na právní úvaze soudu bez jakéhokoli posuzování skutkového stavu věci (míněno tím právního důvodu vzniku pohledávky). (KSUL 45 INS 1512/2010)

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení (§ 80 odst. 1 a § 160 odst. 3 IZ) jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím podepsaného soudu.

V Ústí nad Labem dne 24.01.2011 JUDr. Jaroslava Mištová, v.r. soudkyně Za správnost vyhotovení: Jana Zimová