45 ICm 1219/2011
Číslo jednací: 45 ICm 1219/2011-146 ( KSHK 45 INS 376/2011 )

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Monikou Marčišinovou v právní věci žalobce: Mgr. Eva Burešová, nar. bytem , zast. JUDr. Ladislavem Salvetem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Přímětická 1185 proti žalované: IREKON, v.o.s. se sídlem Turnov, Palackého 211, IČ 28781309, zast. Mgr. Martinou Francúz Bezděkovskou, advokátkou, se sídlem v Turnově, Palackého 211, o vyloučení majetku z majetkové podstaty

t a k t o:

I. Žaloba ve znění, aby byli z majetkové podstaty dlužníka Ing. Jana Bureše v insolvenčním řízení vedeném před KSHK pod sp. zn. vyloučeny nemovitosti, zastavěná plocha a nádvoří č. st. parc. 613/3 a trvalý travnatý porost č. parc. 377/9, zapsané na LV č. pro kat. území Vítkovice v Krkonoších s odhadem hodnoty 200.000,-Kč a 100% obchodní podíl ve společnosti H.E.B. Trik, s.r.o. se sídlem Vítkovice 335, IČ: 28467680 zapsané v obchodním rejstříku vedeném u KSHK v oddíle C, vložka 26224 s odhadem hodnoty 200.000,-Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení finanční částku ve výši 10.525,-Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou doručenou KSHK dne 17. 5. 2011 domáhala vyloučení nemovitostí zapsaných na LV č. pro katastrální území Vítkovice v Krkonoších a 100% obchodního podílu ve společnosti H.E.B. TRIK, s.r.o. z majetkové podstaty dlužníka Ing. Jana Bureše v insolvenčním řízení vedeném před zdejším soudem pod sp. zn. 45 INS 376/2011. Žalobkyně v žalobě uvedla, že z písemného vyrozumění žalované, které ji bylo doručeno dne 19. 4. 2011 se dozvěděla, že žalovaná zahrnula do majetkové podstaty dlužníka nemovitosti, které patří do výlučného vlastnictví žalobkyně a také 100% obchodní podíl ve společnosti H.E.B. TRIK, s.r.o., ve které je 100% vlastníkem žalobkyně. Výlučnou vlastnicí nemovitosti zapsaných na LV se žalobkyně stala tak, že předmětné nemovitosti zakoupila od Pozemkového fondu ČR kupní smlouvou ze dne 18. 5. 2009 za kupní cenu 129.870,-Kč. Jednalo se o 2 pozemky, pozemek č. st. parc. 613/3 (zastavěná plocha a nádvoří) a č. parc. 377/9 (trvalý travnatý porost) vše v katastrálním území Vítkovice v Krkonoších, tehdy zapsáno na LV č. u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, katastrální pracoviště Jilemnice. Dne 21. 1. 2009 uzavřela žalobkyně smlouvu o převodu obchodního podílu jako nabyvatelka obchodního podílu ve společnosti Poldrasco, s.r.o., jako převádějící vystupovala firma CHAMR Corporation, a.s. a cena za obchodní podíl byla dohodnuta v částce 240.000,-Kč. Cena za převod obchod podílu byla zaplacena hotově před podpisem smlouvy.

Dne 17. 12. 2007 uzavřela žalobkyně s bratrem Radovanem Křížem darovací smlouvu, jejímž předmětem byla finanční částka ve výši 400.000,-Kč, kdy dar byl předán fyzicky při podpisu darovací smlouvy a byl určen na nákup pozemků a obchodního podílu ve společnosti Poldrasco, s.r.o. Žalobkyně tak získala majetek v nemovitostech a v obchodním podílu z prostředků nabytých darem do svého výlučného vlastnictví, a tudíž není na místě, aby v insolvenčním řízení vedeném s jejím manželem byly tyto věci zahrnuty do majetkové podstaty.

Žalobkyně předložila darovací smlouvu ze dne 17. 12. 2007, uzavřenou s Ing. Radovanem Křížem, podle které tento daroval žalobkyni finanční částku ve výši 400.000,-Kč s tím, že dar je poskytnut za účelem zakoupení obchodního podílu ve společnosti a zakoupení pozemku č. st. parc. 613/3 a 377/9 v katastrálním území Vítkovice v Krkonoších. Žalobkyně také předložila kupní smlouvu uzavřenou s pozemkovým fondem ČR dne 18. 5. 2009, podle které zakoupila nemovitosti v katastrálním území Vítkovice v Krkonoších p. č. 377/9 a p. č. 613/3 za celkovou kupní cenu 129.870,-Kč a smlouvu o převodu obchodního podílu ze dne 21. 1. 2009, podle které byl na žalobkyni převeden obchodní podíl ve společnosti Poldrasco, s.r.o. ve výši 100% odpovídající vkladu do základního kapitálu ve výši 200.000,-Kč za sjednanou cenu 240.000,-Kč. Převádějícím byla společnost CHAMR Corporation, a.s. Žalobkyně k této smlouvě připojila příjmový pokladní doklad o zaplacení 240.000,-Kč dne 21. 1. 2009.

Žalovaná se k žalobě písemně vyjádřila tak, že oba pozemky v katastrálním území Vítkovice v Krkonoších i 100% obchodní podíl společnosti H.E.B. TRIK, s.r.o. byly sepsány do majetkové podstaty dlužníka po právu, neboť se jedná o společné jmění manželů žalobkyně a dlužníka Ing. Jana Bureše. Označené nemovitosti byly získány na základě kupní smlouvy ze dne 18. 5. 2009 s účinky vkladu do katastru nemovitosti ke dni 3. 6. 2009, tedy za trvání manželství žalobkyně a dlužníka. Obchodní podíl nabyla žalobkyně také za trvání manželství a tento majetek dle ustanovení §143 odst. 1a občanského zákoníku tvoří společné jmění manželů. Poukázala také na obsah kupní smlouvy, ze kterého nevyplývá, že by žalobkyně kupovala nemovitosti do svého výlučného vlastnictví a to zejména s ohledem na existenci manželství s dlužníkem. Tvrzení žalobkyně o tom, že sporný majetek nabyla ze svých výlučných prostředků získaných darem od svého bratra Radovana Kříže, považuje žalovaná za účelové. Finanční částka ve výši 400.000,-Kč podle tvrzení žalobkyně měla být vyplacena v hotovosti, což není možné ověřit, dále podpisy na darovací smlouvě nemusí být ověřené, darování mezi sourozenci nepodléhá darovací dani, nemusí tedy existovat žádný oficiální dokument, ze kterého by bylo patrné, zda a především kdy byla darovací smlouva skutečně uzavřena. Podle názoru žalované došlo k vytvoření darovací smlouvy pouze účelově, vzhledem na úpadek manžela žalobkyně.

V průběhu jednání před soudem žalobkyně sdělila, že zakoupením sporného majetku se snažila oddělit společné hospodaření s manželem a zajistit sebe a svoje děti do budoucna a to vzhledem k neúspěšnému podnikání svého manžela.

Žalovaný insolvenční správce v průběhu jednání před soudem uvedl, že dlužník po rozhodnutí o úpadku předložil IS neúplné účetní doklady a notářský zápis o zúžení SJM s manželkou ze dne 24. 11. 2009, kde bylo uvedeno, že nemovitosti na LV patří do výlučného vlastnictví manželky. Dlužník insolvenčnímu správci neuvedl žádné skutečnosti o tom, že by uvedené nemovitosti nebo obchodní podíl nabyla manželka do svého výlučného vlastnictví z finančních prostředků darovaných bratrem. Dále uvedl, že do insolvenčního řízení dlužníka Ing. Bureše se přihlásilo celkem 21 věřitelů se závazky do 5 mil. Kč. Vzhledem ke splnění podmínek předlužení nepřistoupil podle ust. § 274 insolvenčního zákona k vypořádání SJM manželů Burešových. Žalovaný předložil notářský zápis sepsaný dne 24.11.2009 notářkou JUDr Silvii Skákalovou, ve kterém uzavřel dlužník Ing Jan Bureš a Mgr Eva Burešová dohodu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů tak, že předmětem SJM po podpisu smlouvy nebudou nemovité věci nabyté některým z nich po nabytí účinnosti smlouvy včetně užitků a výnosů, příjmy z podnikatelské činnosti, ze závislé činnosti, movité věci a závazky vzniklé po podpisu smlouvy každému z manželů samostatně. Součástí smlouvy je konstatování, že nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. 846 pro obec Vítkovice, katastrální území Vítkovice v Krkonoších st.parc.č. 613/3 a parc. č 377/9 nikdy netvořili SJM a pořídila jej ze svých prostředků výlučně Mgr Eva Burešová. Součástí smlouvy je i ujednání o tom, že účastníci dohody si jsou vědomi toho, že se mohou vůči třetí osobě na dohodu odvolat jen tehdy, jestliže je jí tato dohoda známa.

Ze svědecké výpovědi Ing. Radovana Kříže bylo zjištěno, že v roce 2007 daroval žalobkyni, která je jeho sestrou finanční prostředky ve výši 400.000,-Kč za účelem koupi pozemků a obchodního podílu. Při podpisu darovací smlouvy předal tyto finanční prostředky přímo do ruky žalobkyni. Měl informace o tom, že se Ing. Burešovi nedaří v podnikání a žalobkyně ho požádala o darování prostředků s tím, že chce sebe a své děti zajistit. Svědek s darem souhlasil s podmínkou, že finanční prostředky budou darovány pouze žalobkyni nikoli jejímu manželovi. S vrácením finančních prostředků do budoucna nepočítal. V době darování peněz byl finančně solventním.

Z obsahu spisu vedeného zdejším soudem pod sp zn 45 INS 376/2011 vyplývá, že dlužník Ing Jan Bureš svým návrhem ze dne 11.1.2011 zahájil insolvenční řízení s konstatováním, že je v úpadku, od roku 2007 v jeho podnikání docházelo ke ztrátám, dlužník neplatil své splatné závazky a na jeho majetek byly vedeny exekuce. V seznamu majetku uvedl nemovitosti zapsané na listu vlastnictví 390 v katastrálním území Vítkovice v Krkonoších v SJM s manželkou Evou Burešovou, nemovitost v katastrálním území Buřany zapsané na listu vlastnictví č. 1198 a pohledávku za společností Burák trade s.r.o. ve výši 801 247,80 Kč.

Usnesením KS v HK ze dne 20.1.2011 soud zjistil úpadek a prohlásil na majetek dlužníka Ing Jana Bureše konkurs. Insolvenčním správcem byla ustanovena společnost IREKON v.o.s.

Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 17.3.2011 vyplývá, že předmětem jednání byl přezkum pohledávek věřitelů v počtu 21 s celkovou výší závazků 4.869.887,90 Kč. Insolvenční správce k datu přezkumného jednání předložil správu o ekonomické situaci dlužníka s tím, že dlužník uzavřel s manželkou Evou Burešovou dne 24.11.2009 notářský zápis, kterým bylo zúženo zákonné společné jmění manželů. Insolvenční správce sepsal do majetkové podstaty nemovitosti patřící do SJM dlužníka a manželky a také nemovitosti ve výlučném vlastnictví manželky dlužníka a 100% obchodní podíl ve společnosti H.E.B. Trik s.r.o. s odůvodněním, že nemovitosti nabyla v květnu 2009 a obchodní podíl na společnosti 9.2.2009, vše před sepsáním dohody o zúžení SJM s dlužníkem.

Insolvenční správce písemně vyrozuměl žalobkyni o tom, že sepsal do majetkové podstaty nemovitosti zapsané na LV č. a vše zapsané v katastrálním území Vítkovice v Krkonoších a také 100 % obchodní podíl ve společnosti H.E.B Trik s.r.o. s odůvodněním, že majetek byl získán za trvání společného jmění manželů s poučením o právu podat vylučovací žalobu. Žalobkyni bylo vyrozumění doručeno dne 19.4.2011

Podle ust § 225 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení / insolvenční zákon-dál IZ / v platném znění, osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu majetkové podstaty zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu, k němuž uplatňuje právo /odst. 2/

Z obsahu insolvenčního spisu, jak to vyplývá ze shora uvedeného, je zřejmé že insolvenční správce sepsal sporné nemovitosti i obchodní podíl do soupisu majetkové podstaty v insolvenčním řízení dlužníka Ing. Bureše s uvedením důvodů a také vyrozumění doručil třetí osobě-žalobkyni / § 224 IZ /.

Předpoklady, za nichž soud může vyhovět žalobě o vyloučení majetku z majetkové podstaty /excindační žalobě/, k nimž dospěla soudní praxe /např. rozsudky NS ČR uveřejněné pod č. 58/1998,27/2003, 9/2005 sbírky soudních rozhodnutí a další/ jsou zejména, že majetek, který je předmětem vylučovací žaloby, je sepsán v majetkové podstatě, vylučovací žaloba byla podaná v zákonné lhůtě osobou odlišnou od dlužníka, žalovaný je insolvenční správce, v době rozhodování o žalobě je věc sepsána do majetkové podstaty /nebyla z ní v meziobdobí vyloučena/ a trvají účinky konkursu a také, že osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu, prokázala nejen to, že tento majetek neměl být do majetkové podstaty zařazen, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení majetku do soupisu, svědčí jí.

Po posouzení předpokladů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána včas, majetek, který je předmětem vylučovací žaloby, je stále v soupisu majetkové podstaty, žaloba byla podána proti insolvenčnímu správci osobou odlišnou od dlužníka a konkurzní řízení nadále trvá.

Podstatou této vylučovací žaloby tedy je pro insolvenční řízení závazným způsobem vyřešit otázku, zda majetek byl do majetkové podstaty zahrnut oprávněně a zda není silnější právo jiné osoby než dlužníka, které soupis tohoto majetku a jeho následné zpeněžení v insolvenčním řízení vylučuje.

Podle ust § 144 občanského zákoníku / dál OZ /, pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.

Podle ust § 143a odst.1 OZ manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění manželů. Takto mohou manželé změnit rozsah majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků, které již tvoří jejich společné jmění. Předmětem této smlouvy mohou být i jednotlivé majetkové hodnoty a závazky. Jestliže je předmětem smlouvy nemovitost, která již náleží do společného jmění manželů nebo do výlučného majetku jednoho z nich, nabývá smlouva účinnosti vkladem do katastru nemovitostí. Podle odst. 4 se mohou manželé vůči jiné osobě na smlouvu odvolat jen tehdy, jestliže je jí obsah této smlouvy znám.

Žalobkyně v řízení tvrdila, že sporné nemovitosti i obchodní podíl nabyla z finančních prostředků, které získala od svého bratra darovací smlouvou ze dne 17.12.2007. Darující ve své výslechu potvrdil toto tvrzení žalobkyně, ale neprokázal žádným listinným dokumentem, že finanční částka byla skutečně předána a také, že byla předána v tvrzené výši 400 000,-Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že finanční prostředky použila pro zakoupení nemovitostí na základě kupní smlouvy ze dne 18.5.2009 a uhradila prodávajícímu Pozemkovému fondu České republiky kupní cenu 129 870,-Kč. Zaplacení této finanční částky žalobkyně nepředložila. Také tvrdila, že převádějícímu společnosti CHAMR Corporation a.s. ze smlouvy o převodu obchodního podílu zaplatila sjednanou cenu 240 000,-Kč, což doložila příjmovým pokladním dokladem ze dne 21.1.2009. Z obsahu předložených smluv ale nevyplývá, že by žalobkyně předmětný majetek nabyla do svého výlučného vlastnictví. Až v dohodě o zúžení SJM je konstatováno, že nemovitosti i obchodní podíl netvořili SJM a žalobkyně je pořídila ze svých finančních prostředků.

Jak ze shora uvedeného vyplývá, smlouvy o nabytí nemovitostí i obchodního podílu žalobkyně uzavřela v průběhu roku 2009 a to před zúžením SJM se svým manželem, což zakládá právní domněnku, že ač byla ve smlouvách označena jako jediná kupující majetek získala za trvání manželství a patří do společného jmění manželů. Zda byly finanční prostředky na zakoupení nemovitostí a obchod podílu zaplaceny z daru od bratra žalobkyně, to v řízení prokázáno nebylo.

Lze uzavřít, že není naplněn předpoklad pro vyhovění vylučovací žaloby a to tak, že žalobkyni nesvědčí právo, které by odůvodňovalo vyloučení sporného majetku ze soupisu majetkové podstaty dlužníka Ing Jana Bureše.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti soud o podané žalobě rozhodl tak, jak to vyplývá z výrokové části tohoto rozhodnutí.

Na náhradě nákladů řízení soud přiznal žalovanému dle § 142 odst. 1 o.s.ř. částku 10.525,-Kč. Při určení výše náhrady nákladů řízení soud vycházel z toho, že předmětem žaloby o vyloučení majetku z majetkové podstaty byly pozemky a obchodní podíl, vše specifikované v textu tohoto rozsudku. Nikoliv tedy peněžní dar ve výši 400.000,-Kč. Proto při stanovení výše náhrady nákladů právního zastoupení netvoří tarifní hodnota (z níž se stanovuje výše odměny za jeden úkon právní služby) částku 400.000,-Kč. Tarifní hodnotou pro stanovení výše odměny za úkony právní služby je hodnota majetku, jež byl předmětem vylučovací žaloby. Vzhledem k tomu, že hodnota majetku v průběhu řízení objektivně stanovena nebyla, jakož i vzhledem k tomu, že případné ocenění majetku soudním znalcem by přesahovalo rámec a smysl daného soudního řízení, byl nucen soud při výpočtu nákladů právního zastoupení použít ustanovení § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/96 Sb., dle kterého Nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu částka 10.000,-Kč. V dané právní věci lze stanovit hodnotu věcí (tj. pozemků a obchodního podílu) jen s nepoměrnými obtížemi, proto soud stanovil pro výpočet odměny tarifní hodnotu na částku 10.000,-Kč. Dle ustanovení § 7 bod 4 vyhl. č. 177/96 Sb. pak odměna advokáta za jeden úkon právní služby činí částku 1.500,-Kč. Právní zástupce žalované v dané právní věci učinil celkem 4 úkony právní služby po 1.500,-Kč, čímž takto činí odměna částku 6.000,-Kč. Za každý úkon právní služby náleží nárok na paušální náhradu nákladů po 300,-Kč za každý úkon právní služby, čímž takto na paušální náhradě nákladů náleží žalované 1.200,-Kč. Kromě výše uvedeného náleží žalované i nárok na cestovních výdajích a za promeškaný čas. Na cestovních výdajích si žalovaný vyúčtoval jízdné 1.066,-Kč za cestu k jednání soudu 4.12.2012 na trase Turnov-Hradec Králové a zpět vozidlem Volkswagen Passat s reg.zn. 3L5 9324 při celkem najetých 170 km s průměrnou spotřebou 7,4 l/100 km nafty a dále jízdné 1.059,-Kč za cestu k jednání soudu 17.9.2013 na trase Turnov-Hradec Králové a zpět vozidlem Audi A4 Avant s reg.zn. 3L9 4414 při celkem najetých 170 km s průměrnou spotřebou 7,2 l/100 km nafty. Dále soud přiznal žalovanému náhradu za promeškaný čas cestou za celkem 12 půlhodin ve výši 1.200,-Kč, a to ve smyslu § 14 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb.

Celkem tak soud přiznal na náhradě nákladů řízení částku rovnající se součtu výše uvedených částek, což činí celkově sumu 10.525,-Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

V Hradci Králové dne 30.září 2013 JUDr Monika Marčišinová,v.r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Marie Bažantová