44 ICm 755/2015
číslo jednací: 74/44 ICm 755/2015-76 (KSBR 44 INS 30097/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Klárou Vašákovou v právní věci

žalobce: AB 4 B.V., společnost s ručením omezeným, sídlem Amsterdam, Strawinskylaan 933, PSČ 1077XX, Nizozemské království, registrační číslo 34186049 zastoupený Mgr. Roman Pospiech, LL.M., advokát sídlem Svobodova 136/9, 128 00 Praha 2

proti žalované: Mgr. Petra Jadrníčková, insolvenční správkyně dlužníka Miriam anonymizovano , anonymizovano , bytem Terezy Novákové 108/105, 612 00 Brno sídlem Školní 3362/11, 760 01 Zlín, IČO 73612189 zastoupené: JUDr. Bc. Michal Březovják, advokát sídlem Školní 3362/11, 760 01 Zlín

o určení pravosti pohledávky

takto:

I. Určuje se, že žalobce má za dlužnicí pohledávku uplatněnou přihláškou P3 v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 44 INS 30097/2014

-pohledávku č. 2 z titulu smluvní pokuty ze smlouvy o úvěru č. 4101145290 ve výši 33.762,60 Kč a tato je přihlášena po právu

-pohledávku č. 5 z titulu smluvní pokuty ze smlouvy o úvěru č. 4107167626 ve výši 82.400,64 Kč a tato je přihlášena po právu.

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Andrýsková isir.justi ce.cz -2-74/

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: 1. Incidenční žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 20. 2. 2015 se žalobce domáhal určení, že jeho pohledávky č. 2 a č. 5 za dlužnicí Miriam anonymizovano , které přihlásil přihláškou P3 do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 44 INS 30097/2014 na její majetek, jsou po právu. Svou žalobu zdůvodnil tím, že dne 6. 11. 2014 bylo pod sp. zn. KSBR 44 INS 30097/2014 zahájeno insolvenční řízení na majetek dlužníka Miriam anonymizovano . Žalobce do tohoto insolvenčního řízení přihlásil své pohledávky přihláškou evidovanou pod č. P3 v celkové výši 316 852 Kč. Dne 29. 1. 2015 na přezkumném jednání žalovaná popřela z předmětné pohledávky dílčí pohledávku č. 2 ve výši 33 762,60 Kč a č. 5 ve výši 82 400,64 Kč s odůvodněním, že smlouva o úvěru uzavřená mezi věřitelem a dlužníkem je smlouvou spotřebitelskou. Ujednání o smluvní pokutě je součástí všeobecných úvěrových podmínek původního věřitele, společnosti Home Credit a.s., což dle aktuální judikatury není přípustné, neboť v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné. Dlužnice pohledávky uznala v celém rozsahu. Dne 3. 2. 2015 bylo žalobci doručeno vyrozumění o popření dílčích pohledávek č. 2 a č. 5. Žalobce nesouhlasí s popřením pohledávky žalovanou, neboť má za to, že nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 není v tomto případě aplikovatelný na úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a dlužníkem. Vytýká žalované, že zcela opominula obecnou právní zásadou posuzovat smluvní závazkový vztah podle jeho obsahu, a nikoliv označení. Nárok žalobce na zaplacení sporné pohledávky vzniká nejen na základě smluvního ujednání, ale i na základě ustanovení zákona. Podle § 174 IZ musí přihláška obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Hlavním důvodem vzniku pohledávek uplatněných přihláškou jsou uzavřené úvěrové smlouvy uvedené v přihlášce. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy jsou úvěrové podmínky, s nimiž byl dlužník v okamžiku podpisu seznámen a projevil vůli být jimi vázán, o čem svědčí jeho podepsané prohlášení. Smlouva o úvěru je tzv. absolutním obchodem a smlouva a vztahy z ní vzniklé se řídí zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, vyjma vybraných ustanovení na ochranu spotřebitele. Dle § 506 obchodního zákoníku, je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Toto ustanovení zákona je zcela zjevně typické pro smlouvy o úvěru, neboť jinak by dlužník, který poskytnutý úvěr splácí, byl ve výhodnějším postavení než dlužník, který své závazky plní řádně. Dle logiky citovaného ustanovení má věřitel v případě prodlení dlužníka s placením dvou a více splátek nárok na úhradu poskytnutého úvěru, včetně sjednaných úroků. Věřitel toto ustanovení zákona pouze s drobnými změnami přejal do úvěrových podmínek. Za předpokladu, že insolvenční správkyně při přezkumu pohledávky dospěla k názoru, že smluvní ujednání zakládající nárok věřitele je relativně či absolutně neplatné, aplikuje se subsidiárně ustanovení zákona. V situaci případné neplatnosti ustanovení úvěrové smlouvy o zesplatnění budoucího úroku (nazvaném smluvně smluvní pokuta ) nastupuje řešení v podobě aplikace dispozitivní úpravy zákona, a to právě § 506 obchodního zákoníku. Protože důvodem zesplatnění úroků byly okolnosti bezpochyby naplňující hypotézu zákonného ustanovení (prodlení dlužníka se splácením přesáhlo 3 měsíce a současně se dlužnice dostala do prodlení s více než dvěma splátkami úvěru), odstoupení věřitele od smlouvy o úvěru mělo za následek vznik práva věřitele na vrácení dlužné částky, ale i úroků. Úroky jsou zde myšleny veškeré úroky z úvěrů a nikoliv jen úroky za dobu do odstoupení od smlouvy, neboť je pravdou, že v opačném případě by se mohlo dlužnici vyplatit porušování hlavní povinnosti z úvěrové smlouvy (splácení ve sjednaných splátkách). Uvedené ustanovení zákona tak garantuje zisk věřitele pro případ, že se dlužník dopustí závažného porušení svých smluvních povinností vymezeného v hypotéze právní normy. V tomto případě je

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Andrýsková -3-74/

stěžejní skutečnost, že smluvní ustanovení zakládající nárok věřitele, potažmo žalobce, kopíruje text zákona a zakládá stejná práva a povinnosti jako ustanovení zákona. Není rozhodné, že je nárok věřitele označen jako smluvní pokuta, jelikož je plně v dispozici stran sjednat si název nároku jak je jim libo. A contrario se jeví jako zcela absurdní závěr, že pokud je ustanovení zákona jsou převzato do smluvních ujednání a jinak označeno, stává se pro účely ochrany spotřebitele neplatným. Na podporu své argumentace se dovolal rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, a to rozsudku ze dne 23. 6. 2014, č. j. 104 VSPH 133/2014-64, 44 ICm 3743/2012 a KSPA 44 INS 20105/2011, a rozsudku ze dne 5. 8. 2014, č. j. 104 VSPH 311/2014-55, 60 ICm 2461/2013, KSPH 60 INS 31812/2010, kde uvádí: Jak již odvolací soud uvedl, pohledávky číslo 4 a 7 nejsou smluvními pokutami, nýbrž se jedná o úroky z úvěrů (toto označení obsahovaly i zmíněné přihlášky pohledávek věřitele, nejedná se proto o jiný nárok). S ohledem na zesplatnění úvěrů, provedené třemi výzvami žalobce z 15. 8. 2009 v souladu s hlavou sedmou jednotlivých úvěrových podmínek má věřitel právo na zaplacení všech zbývajících dlužných splátek. Toto ujednání v úvěrových podmínkách nelze považovat za překvapivé a jako takové nedovolené ve všech smluvních podmínkách, neboť se jedná o zcela typické ujednání pro smlouvy o úvěru, které v podstatě s drobnými změnami kopíruje § 506 obchodního zákoníku, podle kterého může věřitel v případě prodlení se splácením úvěru odstoupit od smlouvy a požadovat zaplacení celého úvěru i s úroky. Z tohoto důvodu se u pohledávek číslo 4 a 7 neuplatní právní závěry Nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11. Odvolací soud proto shledal věcně správný rozsudek v části, ve které byly shledány po právu pohledávky číslo 4 a číslo 7 a v souladu s ust. § 219 o.s.ř. tuto část rozsudku potvrdil jako věcně správnou.

2. Žalovaná navrhla v podání z 18. 7. 2017 zamítnutí žaloby v plném rozsahu s tím, že nárok žalobce nemůže obstát s ohledem na níže uvedené skutečnosti. Přihláška pohledávek jasně uvádí, že se u obou dílčích pohledávek jedná o smluvní pokutu za porušení smlouvy vyčíslenou v souladu s ustanovením hl. 6 Úvěrových podmínek. Žalovaná na přezkumném jednání popřela obě přihlášené dílčí pohledávky co do pravosti a výše. Důvodem pro popření obou pohledávek bylo zjištění, že obě smlouvy mezi věřitelem a spotřebitelkou jsou smlouvami spotřebitelskými, přičemž ujednání o smluvní pokutě je součástí všeobecných úvěrových podmínek. Ústavním soudem bylo již judikováno, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách nesmí sloužit k tomu, aby do nich v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě dodavatel skryl ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíš uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě, a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Z nálezu sp. zn. I. ÚS 3512/11 z 11. 11. 2013 plyne, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko smlouvy samotné. Žalovaná na svém popěrném úkonu z těchto důvodů setrvala. Zdůraznila, že žalobce uplatnil své právo přihláškou, a to způsobem nezakládající jakoukoli pochybnost, a nelze přijmout jeho tvrzení, že tímto právním jednáním chtěl vlastně projevit vůli jinou, a to zaplacení úroků. Taková interpretace je účelová a nelze ji akceptovat. Na základě smlouvy č. 4101145290 poskytl žalobce dlužníkovi fakticky částku 50 000 Kč a požadoval vrátit 121 464 Kč, tj. úrok činí 71 464 Kč. Vedle toho byla sjednána sankce v podobě smluvní pokuty, a to ve výši ušlého úroku, tedy částky, na kterou by společnosti vznikl z titulu úvěru nárok, pokud by byl úvěr řádně splácen v dohodnutých splátkách (viz. Hlava 6 § 5 Úvěrových podmínek). Na základě smlouvy č. 4107167626 poskytl žalobce dlužníkovi fakticky částku 150 000 Kč a požadoval vrátit 289 548 Kč, tj. úrok činí 139 548 Kč. Vedle toho byla sjednána sankce v podobě smluvní pokuty, a to ve výši ušlého úroku, tedy částky, na kterou by společnosti vznikl z titulu úvěru nárok, pokud by byl úvěr řádně splácen v dohodnutých splátkách (viz. Hlava 6 § 5 Úvěrových podmínek). U smlouvy č. 4101145290 uplatnil žalobce přihláškou P3 vedle jistiny a úroky vzniklými do zesplatnění jako dílčí

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Andrýsková -4-74/

pohledávku č. 2 smluvní pokutu ve výši 33 762,60 Kč, u smlouvy č. 4107167626 pak jako dílčí pohledávku č. 5 smluvní pokutu ve výši 82 400,64 Kč. Pohledávka spočívající v nezaplacených úrocích vzniklých po zesplatnění úvěru nebyla žalobcem vůbec přihlášena a nebyla tudíž ani předmětem přezkumu. Žalovaná zdůraznila, že v případě smluvní pokuty jde o majetkovou sankci za porušení smluvní povinnosti a nelze akceptovat vyjádření žalobce, že označil-li v přihlášce svůj nárok jako smluvní pokutu, uplatnil jím vlastně úroky. Uvedené nároky nelze zaměňovat či tvrdit, že termín smluvní pokuta je sjednaným termínem mezi smluvními stranami pro úroky. Termín smluvní pokuta byl v přihlášce uveden v poli Důvod vzniku u obou dílčích pohledávek a byl zde uveden i mechanismus výpočtu. Termín úrok byl uplatněn u obou dílčích pohledávek č. 1 a č. 4 jako příslušenství, byť se jednalo o úroky vzniklé do zesplatnění.

3. Před zkoumáním důvodnosti incidenční žaloby je nutné zabývat se nejdříve otázkou, zda tato byla podána včasně.

4. Z § 197 odst. 2 insolvenčního zákona vyplývá, že věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

5. Podle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona platí, že věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. Podle odst. 2 může v žalobě podle odst. 1 žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Odst. 3 pak zakotvuje, že vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odst. 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199 insolvenčního zákona.

6. Přezkumné jednání, na které žalovaná správkyně zařadila pohledávky č. 2 a č. 5 přihlášené do insolvenčního řízení žalobcem jako nezajištěné, nevykonatelné, a na němž žalovaná tyto pohledávky popřela, se uskutečnilo dne 29. 1. 2015. Na tomto jednání nebyl žalobce přítomen, a proto insolvenční soud uložil žalovanému jako insolvenčnímu správci povinnost, aby ve lhůtě 30 dnů po skončení přezkumného jednání písemně vyrozuměl žalobce o popření jeho dílčích pohledávek č. 2 a č. 5 (co do částky 121 063,24 Kč) a následně o provedeném vyrozumění podal zprávu insolvenčnímu soudu. Z insolvenčního rejstříku nevyplývá, že by žalovaná správkyně tuto svou povinnost splnila nebo že by ji insolvenční soud o doložení doručení vyrozumění o popření jakkoli urgoval. Sám žalobce tvrdí, že mu bylo toto vyrozumění doručeno 3. 2. 2015, tudíž byla-li žaloba na určení pravosti popřené pohledávky soudu doručena dne 20. 2. 2015, byla podána včas. Z důvodu nedoložení doručenky však má soud za to, že lhůta k podání žaloby nebyla jakkoli omezena a žaloba je považována za včasnou. Porovnáním obsahu přihlášky pohledávek žalobce lze konstatovat, že přihláška žalobce splňuje podmínku vyplývající s ustanovení § 198 odst. 2 IZ, neboť je zachována totožnost skutečností uplatňovaných jako důvod vzniku této pohledávky v přihlášce pohledávky a následně v podané incidenční žalobě.

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Andrýsková -5-74/

7. Soud provedl při jednání dne 16. 11. 2017 dokazování, přičemž z připojeného přihláškového spisu věřitele č. 3 AB 4 B.V. u dílčích pohledávek č. 2 a 5 zjistil, že přihláška byla insolvenčnímu soudu doručena dne 19. 12. 2014 a byla zaevidována pod č. P3. Žalobce do insolvenčního řízení na majetek dlužnice Miriam anonymizovano přihlásil pohledávky v celkové výši 316 852 Kč, když dílčí pohledávky č. 2 a č. 5 jsou představovány smluvními pokutami ve výši 33 762,60 Kč a 82 400,64 Kč. V obou případech je jako důvod vzniku uvedena smluvní pokuta za porušení smlouvy vyčíslená v souladu s ustanovením hlavy 6 úvěrových podmínek splatná u dílčí pohledávky č. 2 dne 12. 3. 2013 a u dílčí pohledávky č. 5 dne 11. 12. 2012. Obě dílčí pohledávky byly přihlášeny jako nevykonatelné.

8. Z Protokolu o přezkumném jednání z 29. 1. 2015 na přezkumném jednání žalovaná popřela z předmětné pohledávky 316 852 Kč celkem pohledávku v rozsahu 121 063,24 Kč a zjištěna byla pohledávka ve výši 195 788,76 Kč. Popřeny byly dílčí pohledávky č. 2 a č. 5. Jako důvod popření obou dílčích pohledávek uvedla žalovaná v připojeném seznamu přihlášených pohledávek, že smlouva o úvěru je smlouvou spotřebitelskou. Ujednání o smluvní pokutě je součástí všeobecných úvěrových podmínek původního věřitele společnosti Home Credit a.s., což dle aktuální judikatury není přípustné, neboť v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko smlouvy samotné. Dlužnice uznala celou pohledávku žalobce.

9. Z usnesení insolvenčního soudu z 3. 12. 2014, č. j. KSBR 44 INS 30097/2014-A-11, bylo zjištěno, že byl zjištěn úpadek dlužníka Miriam anonymizovano a bylo jí povoleno oddlužení. Insolvenční správkyní dlužnice byla ustanovena žalovaná.

10. Z úvěrové smlouvy z 24. 1. 2011 č. 4101145290 bylo zjištěno, že Home Credit a.s. a dlužnice uzavřeli smlouvu, podle které se Společnost zavázala Klientovi Miriam anonymizovano poskytnout úvěr na částku 50 000 Kč a tato se jej zavázala splatit Společnosti v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 1 446 Kč. RPSN byla sjednána od 31,1 do 32,3 a úrok byl 25,91 %, celková částka splatná Klientem byla 114 072 Kč. Způsob úhrady splátek byl bankovním převodem a datum splatnosti jednotlivých splátek počínaje kalendářním měsícem bezprostředně následujícím po datu poskytnutí úvěru, pokud není v další větě uvedeno jinak. První splátka je splatná po 1 měsíci od data poskytnutí úvěru. Pokud následující kalendářní měsíce po poskytnutí úvěru neobsahují pořadové číslo dne v měsíci data poskytnutí úvěru, je splatnost splátek stanovená na poslední den v příslušném kalendářním měsíci. Smluvní strany si dohodly, že nedílnou součástí této úvěrové smlouvy jsou Úvěrové podmínky společnosti Home Credit a.s.., že převzal úvěrové podmínky s kódem ISH111, je s nimi seznámen, že jsou mu všechna jejich ustanovení srozumitelná, považuje je za dostatečně určité a projevuje souhlas být vázán těmito podmínkami. Smlouva byla dlužnicí podepsána.

11. Z úvěrové smlouvy z 20. 7. 2011 č. 4107167626 bylo zjištěno, že Home Credit a.s. a dlužnice uzavřeli smlouvu, podle které se Společnost zavázala Klientovi Miriam anonymizovano poskytnout úvěr na částku 150 000 Kč a tato se jej zavázala splatit Společnosti v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 3 447 Kč. RPSN byla sjednána od 20,4 do 21 a úrok byl 18,26 %, celková částka splatná Klientem byla 271 908 Kč. Způsob úhrady splátek byl poštovní poukázkou a datum splatnosti jednotlivých splátek počínaje kalendářním měsícem bezprostředně následujícím po datu poskytnutí úvěru, pokud není v další větě uvedeno jinak. První splátka je splatná po 1 měsíci od data poskytnutí úvěru. Pokud následující kalendářní měsíce po poskytnutí úvěru neobsahují pořadové číslo dne v měsíci data poskytnutí úvěru, je splatnost splátek stanovená na poslední den v příslušném kalendářním měsíci. Smluvní strany si dohodly, že nedílnou součástí této úvěrové smlouvy jsou Úvěrové podmínky společnosti Home Credit a.s.., že převzal úvěrové podmínky

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Andrýsková -6-74/

s kódem ISH111, je s nimi seznámen, že jsou mu všechna jejich ustanovení srozumitelná, považuje je za dostatečně určité a projevuje souhlas být vázán těmito podmínkami. Smlouva byla dlužnicí podepsána.

12. Z Úvěrových podmínek společnosti Home Credit a.s., že v Hlavě 6 zejména pak § 3, je obsaženo ujednání, že klient je povinen úvěr splatit na požádání společností v případě, že za a) klient se dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce; b) klient sdělil společnosti nepravdivé údaje; c) klient porušil některou z dalších povinností vyplývajících z dohod z úvěrové smlouvy; d) bylo zahájeno exekuční, insolvenční nebo jiné řízení na majetek klienta. V těchto případech je společnost rovněž oprávněná od úvěrové smlouvy odstoupit, pozastavit čerpání již poskytnutého úvěru nebo sjednaný úvěr neposkytnout. Společnosti oprávněna v těchto případech úvěr po zesplatnění neúročit. Dle § 4 předčasná splatnost úvěru z důvodu výše uvedených nemá vliv na trvání úvěrové smlouvy, která nadále trvá do okamžiku jejího zániku způsobem stanoveným v úvěrové smlouvě, úvěrových podmínkách nebo právních předpisech. Dle § 5 V případě vzniku kterékoliv ze skutečností, uvedených pod písmenem a), b), c) § 3 této hlavy, je-li jejím důsledkem vznik povinnosti klienta uhradit společnosti celý poskytnutý úvěr, je klient povinen uhradit společnosti současně s úvěrem i smluvní pokutu ve výši ušlého úroku, tedy částku, na kterou by společnosti vznikl z titulu úvěru nárok, pokud by byl úvěr řádně splácen v dohodnutých splátkách.

13. Z historie k č. smlouvy 4101145290, zejména z rekapitulace dlužníka k úvěru bylo mimo jiné zjištěno, že předmětná pohledávka je specifikována částkou 85 041 Kč, jakožto zesplatněná jistina ve výši 42 878,40 Kč, pokuta (ušlý úrok) ve výši 33 762,60 Kč, úrok ve výši 4 790,06 Kč. Z obsahu této listiny pak vyplývá, že pro prodlení dlužníka byl úvěr zesplatněn z uvedených důvodů ke dni 12. 3. 2013.

14. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce AB 4 B.V. a jeho právního předchůdce PPF B2 B.V. byla zjištěna právní osobnost těchto společností zapsaných v zahraničních veřejných rejstřících.

15. Z předžalobních upomínek předchůdce žalobce ze 4. 4. 2013 a 22. 7. 2013 bylo zjištěno, že dlužnici bylo oznámeno společností Home Credit a.s. postoupení pohledávky na žalobce. Současně byla dlužnice vyzvána k úhradě dluhu v celkové výši 88 938,79 Kč v případě dopisu z 22. 7. 2013 a v celkové výši 247 762,55 Kč.

16. Soud tedy na základě provedených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav, tj. že mezi předchůdcem žalobce Home Credit a.s. a dlužnicí byla v obou případech uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 497 a násl. obch. zák., že do smluvního vztahu vstupoval předchůdce žalobce jakožto podnikatel, a dlužnice jakožto spotřebitelka. Dále že v důsledku neplnění povinností dlužnicí vzniklo předchůdci žalobce právo účtovat úroky z prodlení stanovené podle § 517 odst. 2 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. V rámci obou smluv byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve smyslu § 544 odst. 1 a 2 obč. zák. a že s ohledem na spotřebitelský charakter uzavřené smlouvy není možné podle § 262 odst. 4 obch. zák. aplikovat na smluvní pokutu účtovanou žalované § 300 až § 302 obch. zák.. Takto byly mezi předchůdcem žalobce a dlužnicí uzavřeny obě smlouvy o úvěru v režimu zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).

17. Za účelem zjištění, co konkrétně bylo mezi stranami sjednáno v ustanovení Hlavy 6 Úvěrových podmínek (když to bylo jádrem sporu mezi stranami), při zohlednění skutečnosti, že dlužnice přihlášenou pohledávku žalobce uznala v plném rozsahu, provedl soud výklad příslušných

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Andrýsková -7-74/

ustanovení obou obsahově-až na klíčové parametry-totožných smluv o úvěru majících vliv na vznik nároku žalobce na úhradu smluvních pokut. Učinil tak při zohlednění § 266 obch. zák., podle kterého se projev vůle v obchodních závazkových vztazích vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám. V případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle shora uvedeného, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá. Při výkladu vůle se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věci. Projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila. Jazykové vyjádření právního úkonu zachyceného ve smlouvě musí být proto nejprve vykládáno prostředky gramatickými (z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů), logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či systematickými (z hlediska řazení pojmu ve struktuře celého právního úkonu). Současně platí, že při nemožnosti zjištění hlediska subjektivního (úmysl jednajícího či jednajících), tak přichází na řadu hlediska objektivní, přičemž podle § 55 odst. 3 obč. zák. platí, že v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. Základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady (srovnej např. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 625/2003).

18. V tomto směru dospěl soud k závěru, že ujednání § 3 Hlavy 6 Úvěrových podmínek je fakticky dohodou o ztrátě výhody splátek podle § 565 obč. zák., § 5 Hlavy 6 Úvěrových podmínek pak ujednáním o smluvní pokutě, a to podle výkladových pravidel uvedených výše. Sousloví je povinen uhradit současně s úvěrem i smluvní pokutu ve výši ušlého úroku, tedy částku, na kterou by společnosti vznikl nárok, pokud by byl úvěr řádně splácen v dohodnutých splátkách nezavdává podle názoru pochybnost o tom, že jde o majetkovou sankci založenou dohodou stran smlouvy pro konkrétní případ s určením výše smluvní pokuty. Za situace, kdy došlo mezi stranami k realizaci ujednání o ztrátě výhody splátek, tj. k tzv. zesplatnění, a klient byl povinen vrátit věřiteli celou dosud neuhrazenou část úvěru i s dohodnutými úroky z úvěru za celou dobu, po kterou měl být úvěr splácen, pak se stal takto kapitalizovaný úrok součástí nesplacené jistiny. Po zesplatnění tudíž k úhradě úroku nebyl ani smluvní podklad.

19. Při úvaze o platnosti ujednání o smluvní pokutě jako zajišťovacího prostředku, je třeba zohlednit ustanovení tehdy platného zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, konkrétně § 544 a § 545, podle kterých jde o peněžitou částku, kterou je dlužník povinen zaplatit věřiteli v případě, že nesplní svou smluvní povinnost, i když porušením povinnosti věřiteli nevznikne škoda (§ 544 odst. 1) Smluvní pokutou lze zajišťovat jakoukoli právní (smluvní nebo zákonnou) povinnost. Pro platnost ujednání o smluvní pokutě předepisuje zákon obligatorně písemnou formu; nezbytnou náležitostí je uvedení výše pokuty, případně alespoň způsob, jakým bude stanovena (§ 544 odst. 2) Sjednání výše či způsobu určení smluvní pokuty je věcí dohody účastníků. Zároveň je třeba zohlednit úpravu spotřebitelského práva, konkrétně § 55 a § 56 obč. zák. a zákona č. 321/2001 Sb., na ochranu spotřebitele.

20. V řešeném případě se nejedná o individuálně sjednanou klauzuli, která by byla z přezkumu, zda nejde o ujednání obsažené ve spotřebitelské smlouvě neznamenající v rozporu s požadavkem dobré víry k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran či zda se neodchylují od zákona v neprospěch spotřebitele, vyloučena. Dohoda byla jako součást

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Andrýsková -8-74/

úvěrových podmínek připravena předem a nebyla výsledkem jednání mezi stranami smlouvy a spotřebitelka její znění nemohla reálně ovlivnit.

21. Při jednání se strany sporu nadto shodly, že v řešeném případě nebyly úvěrové podmínky přímo součástí smlouvy (např. na její rubové straně) ani nebyly napevno ke smlouvě připojeny. Dlužnice nicméně výslovně a opakovaně svým podpisem odsouhlasila, že s úvěrovými podmínkami byla seznámena a že je jí jejich text znám. Pokud mají tedy pohledávky žalobce svůj základ v ujednání o smluvní pokutě, která je upravena v úvěrových podmínkách, které jsou podle dohody stran součástí smlouvy, a spotřebitelka byla při podpisu smlouvy s jejich textem obeznámena, text není nepřehledný a ani velikost písma není jiná než text smlouvy samotné, pak má soud za to, že průměrného pozorného spotřebitele měla zaujmout a neměla by mu ujít pozornosti. Podle názoru soudu nevytváří předmětná smluvní ujednání nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch spotřebitele a jde o platné ujednání.

22. V této souvislosti se soud zabýval popěrným úkonem insolvenční správkyně, která jej učinila s odkazem na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 3512/11 z 11. 11. 2013, jehož právní věta říká, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Po pečlivém prostudování daného případu však soud dospěl k závěru, že skutkové okolnosti se natolik liší od projednávané věci, že jej nelze pro úvahu o platnosti ujednání o smluvní pokutě obsažené v úvěrových podmínkách použít. Úvěrové podmínky byly podle tvrzení obou stran sporu k úvěrové smlouvě fakticky připojeny (ve smyslu § 273 odst. 1 obch. zák.), dlužník shodně se správkyní přihlášku žalobce nepopřel (např. že by namítl, že mu úvěrové podmínky věřitele nebyly známy apod.). Oproti dřívějším verzím úvěrových podmínek je tato jejich verze přehledná, text je srozumitelný a čitelný. Vzhledem k tomu, že v řešené právní věci jde o posouzení dvou nároků ze smluvní pokuty formulovaných v týchž úvěrových podmínkách, musela dlužnice akceptovat tyto úvěrové podmínky dvakrát, podepsala-li obě smlouvy o úvěru. Popřela-li žalovaná pohledávku žalobce z titulu smluvních pokut s poukazem na uvedený nález Ústavního soudu, pak dospěl soud k závěru, že tak učinila nedůvodně. Sjednané smluvní pokuty jsou řádným ujednáním smluvních stran zajišťující, že dlužnice bude své povinnosti z úvěrové smlouvy plnit včas. Práva a povinnosti nejsou podle názoru soudu formulovány zvýhodňujícím způsobem pro věřitele jako silnější smluvní stranu.

23. Ze všech těchto důvodů soud žalobě věřitele v plném rozsahu vyhověl, neboť má popěrný úkon žalované za nedůvodný.

24. Co se týče práva na náhradu nákladů řízení, soud úspěšnému žalobci v souladu s § 202 odst. 1 IZ náhradu nákladů řízení nepřiznal s ohledem na skutečnost, že ve sporech o určení pravosti, pořadí nebo výše nepřísluší žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotoven k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, a to ve dvou vyhotoveních.

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Andrýsková -9-74/

Pravomocný rozsudek vydaný v incidenčním sporu je závazný pro všechny procesní subjekty (§ 164 IZ).

V Brně dne 16. 11. 2017

Mgr. Klára Vašáková v. r. samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Andrýsková