44 ICm 643/2014
(44 ICm 643/2014-25) KSPA 44 INS 31694/2013-P7-2

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Bulisovou v právní věci žalobkyně Ing. Jany Vodrážkové, se sídlem Novoměstská 960, Chrudim, insolvenční správkyně dlužníka Petra Pavláka, zastoupené Mgr. Martinem Červinkou, advokátem v České Třebové, Čechova 396 proti žalovanému Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem Pobřežní 665/23, Praha 8, IČO 63998530, zastoupenému Mgr. Janem Ševčíkem, advokátem v Praze 10-Záběhlice, U Zákrutu 1778/5 v řízení o určení pravosti a výše popřené pohledávky

takto:

I. Řízení o určení pravosti a výše popřené pohledávky do částky 1.936,-Kč se zastavuje. II. Určuje se, že pohledávka pod č. P7/1 nebyla do insolvenčního řízení vedeného s dlužníkem Petrem Pavlákem pod sp. zn. KSPA 44 INS 31694/2013 přihlášena co do částky 5.203,-Kč po právu, a co do určení, že pohledávka nebyla přihlášena po právu ve výši 1.936,-Kč, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení k rukám Mgr. Martina Červinky, advokáta v České Třebové, Čechova 396 částku 2 025,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. IV. Žalovaný je povinen zaplatit na účet Krajského soudu v Hradci Králové soudní poplatek 2.850,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou 22.2.2014 se žalobkyně domáhala určení, že pohledávka žalovaného nebyla do části 9.075,-Kč přihlášena (pod č. P7/1) do insolvenčního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. KSPA 44 INS 31694/2013 s dlužníkem Petrem Pavlákem (dále jen dlužník) po právu. Z celé přihlášené pohledávky ve výši 13.589,-Kč KSPA 44 INS 31694/2013-P7-2 popřela 9.075,-Kč, což byly náklady žalovaného v exekuci, neboť příkaz k úhradě nákladů exekuce byl vydán až po zahájení insolvenčního řízení. Měla za to, že mimo exekuční řízení nárok na náhradu nákladů exekuce nevznikl, příkaz je ve spojení s usnesením o nařízení exekuce exekučním titulem a ten se vykonává v exekučním řízení, v němž byl vydán. Zdůraznila, že zahájení insolvenčního řízení by nemělo sloužit k vydávání příkazů k úhradě nákladů exekuce a k navyšování pohledávek věřitelů.

Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Shodně jako žalobkyně uvedl, že příkaz k úhradě nákladů exekuce byl vydán po zahájení insolvenčního řízení, ale příkaz jen konkretizuje povinnost uloženou dlužníkovi při nařízení exekuce. Odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, např. sp. zn. 103 VSPH 11/2011, podle kterého se nařízení exekuce vztahuje i na povinnost k úhradě nákladů exekuce. Vyslovil názor, že příkaz k úhradě je samostatným titulem vykonatelné pohledávky a lze ho uspokojit v insolvenčním řízení. Za neetický považoval návrh žalobkyně, aby jí soud přiznal náhradu nákladů za zastoupení advokátem.

Přezkumné jednání, při kterém byla přezkoumána pohledávka, kterou žalobkyně popřela, se konalo 10.2.2014, pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná, žaloba byla podána včas ve lhůtě 30 dnů od konání přezkumného jednání.

Ještě před zahájením prvního jednání ve věci vzala žalobkyně žalobu o určení, že pohledávka nebyla přihlášena po právu, do výše 1.936,-Kč zpět tím, že odměna za dva úkony právní služby v rozsahu jedné poloviny, náhrada za dva režijní paušály a za daň z přidané hodnoty v exekučním řízení žalovanému náleží. Soud v rozsahu zpětvzetí žaloby řízení zastavil.

Soud zjistil tento skutkový stav:

-usnesením ze dne 10.12.2013, č.j. KSPA 44 INS 31694/2013-A-7 soud zjistil úpadek dlužníka, povolil řešení úpadku oddlužením a žalobkyni ustanovil insolvenčním správcem, řízení bylo zahájeno 11.11.2013, -přihláškou doručenou 9.1.2014 přihlásil žalovaný pohledávku ve výši jistiny 13.589,- Kč, což byly náklady řízení přiznané Okresním soudem v Ústí nad Orlicí ve výši 4 514,-Kč a náklady podle příkazu k úhradě nákladů exekuce ve výši 9.075,-Kč, -podle pojistné smlouvy ze dne 15.12.2008 uzavřel dlužník s pojistitelem-žalovaným smlouvu č. 3103093730 k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla Škoda Favorit 135, SPZ SYC 86 64 se sjednaným ročním pojistným 2.383,- Kč, -platebním rozkazem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 22.8.2013, č.j. 5 C 141/2013-7 (v právní moci 1.10.2013) bylo dlužníkovi uloženo zaplatit žalovanému 1.207,-Kč s úrokem z prodlení 59,-Kč a nahradit náklady řízení 4.514,-Kč (celkem 5 780,-Kč), -z příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 20.11.2013, č.j. 135 EX 6798/13-19 soud zjistil, že exekutor určil náklady žalovaného v exekuci ve výši 7.500,-Kč a daň z přidané hodnoty se sazbou 21 % ve výši 1.575,-Kč, celkem 9.075,-Kč, za základ považoval částku 5.780,-Kč, za dva úkony právní služby, tj. za převzetí zastoupení a sepsání návrhu na nařízení exekuce určil odměnu ve výši 1/2 za každý úkon právní služby, za tři úkony právní služby, a to podání návrhu na nařízení exekuce, návrhu na předvolání povinného k prohlášení o majetku a návrhu na provedení exekuce prodejem movité věci určil odměnu za každý úkon v plném rozsahu, dále určil režijní KSPA 44 INS 31694/2013-P7-2

paušál ve výši 300,-Kč za pět úkonů právní služby, tj. ve výši 1.500,-Kč, exekuce byla nařízena podle usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 22.10.2013, čj. 34 EXE 3356/2013 k vymožení pohledávky žalovaného ve výši 1 207,-Kč, úroku z prodlení 59,-Kč a nákladů nalézacího řízení 4.514,-Kč, -z protokolu o přezkumném jednání z 10.2.2014 soud zjistil, že žalobkyně popřela vykonatelnou pohledávku žalovaného přihlášenou celkem ve výši 13.589,-Kč do výše 9.075,-Kč, neboť se jednalo o náklady žalovaného v exekuci a příkaz k úhradě nákladů exekuce byl vydán až po zahájení insolvenčního řízení, z toho dovodila, že mimo exekuční řízení nárok na náhradu nákladů exekuce nevznikl, uznala pohledávku ve výši 4.514,-Kč, tyto skutečnosti soud zjistil též ze seznamu přihlášených pohledávek.

Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že 11.11.2013 bylo zahájeno insolvenční řízení s dlužníkem, dne 10.12.2013 byl zjištěn jeho úpadek, povoleno řešení úpadku oddlužením a žalobkyně ustanovena insolvenčním správcem. Žalovaný přihlásil do řízení jednu pohledávku ve výši 13.589,-Kč jako neuhrazené náklady nalézacího řízení ve výši 4.514,-Kč podle platebního rozkazu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 22.8.2013 a náklady exekučního řízení ve výši 9 075,-Kč podle příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 20.11.2013. Žalobkyně popřela vykonatelnou pohledávku do výše 9.075,-Kč s odůvodněním, že příkaz k úhradě nákladů exekuce byl vydán po zahájení insolvenčního řízení a mimo exekuční řízení tento nárok nevznikl. Pohledávku uznala do výše 4.514,-Kč. Soud má za prokázané z pojistné smlouvy ze dne 15.12.2008, že se dlužník zavázal hradit roční pojistné k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla Škoda Favorit ve výši 2.383,-Kč. Okresní soud v Ústí nad Orlicí vydal 22.8.2013 platební rozkaz, kterým uložil dlužníkovi zaplatit žalovanému 1.207,-Kč a úrok z prodlení 59,-Kč a na nákladech řízení 4.514,-Kč, platební rozkaz nabyl právní moci 1.10.2013, tedy před zahájením insolvenčního řízení. Z příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 20.11.2013 má soud za prokázané, že Okresní soud v Ústí nad Orlicí nařídil 22.10.2013 exekuci proti dlužníkovi k vymožení pohledávky 1.207,-Kč, úroku z prodlení 59,-Kč a nákladů nalézacího řízení 4.514,-Kč (celkem 5 780,-Kč). Exekutor určil náklady oprávněného ve výši 7.500,-Kč a k tomu daň z přidané hodnoty, celkem ve výši 9.075,-Kč. Z odůvodnění příkazu k úhradě nákladů exekuce pak má soud za prokázané, že exekutor stanovil náklady za zastoupení advokátem v exekučním řízení za pět úkonů právní služby, z toho za dva úkony právní služby určil 1/2 odměny podle advokátního tarifu a za tři úkony právní služby určil odměnu v plném rozsahu. K pěti úkonům právní služby stanovil režijní paušál po 300,-Kč. Za tarifní hodnotu stanovil částku 5.780,-Kč. Příkaz k úhradě nákladů exekuce byl vydán 20.11.2013, insolvenční řízení bylo zahájeno 11.11.2013, příkaz byl vydán po zahájení insolvenčního řízení.

Žalobkyně vzala zpět žalobu co do určení, že po právu není pohledávka ve výši 1.936,-Kč, neboť dospěla k závěru, že náhrada nákladů v exekuci v tomto rozsahu žalovanému náleží.

Po zpětvzetí žaloby do části zůstala k posouzení pohledávka ve výši 7 139,-Kč.

Předně soud dospěl k závěru, že žalovanému vznikl nárok na náhradu nákladů exekučního řízení bez ohledu na to, že příkaz k úhradě nákladů exekuce byl vydán po zahájení insolvenčního řízení. Ostatně i žalobkyně tento nárok, i když v omezeném rozsahu, žalovanému přiznala, když vzala žalobu do části zpět. Příkaz k úhradě nákladů exekuce byl KSPA 44 INS 31694/2013-P7-2 sice vydán po zahájení insolvenčního řízení, ale soud přihlédl i k postupně se tvořící jednotné judikatuře o tom, že nárok z úhrady nákladů exekuce vzniklých v exekučních řízeních, ve kterých se kvůli zahájení insolvenčního řízení nepokračuje, je procesním nárokem, který exekutorovi náleží i tehdy, když exekutor v řízení nic nevymohl (čj. 102 VSPH 15/2011-49, čj. 101 VSPH 267/2013-70, sp.zn. 20 Cdo 3845/2011, sp.zn. 101 VSPH 209/2011). Pokud judikatura dospívá k závěru, že exekutorovi nárok náleží, pak analogicky náleží nárok i oprávněnému, v projednávané věci žalovanému, který v exekučním řízení úkony učinil.

Podle ust. § 7 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty přes 1 000,-Kč do 5000,-Kč částku 1 000,-Kč.

Podle ust. § 8 odst. 1 věta druhá advokátního tarifu se při určení tarifní hodnoty nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok.

Podle ust. § 11 odst. 2 písm. e) advokátního tarifu mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny náleží za každý z těchto úkonů právní služby: jde-li o výkon rozhodnutí, za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, za sepsání návrhu na zahájení řízení, vyjádření k návrhu, zastupování při jednání a sepsání odvolání proti rozhodnutí,

Podle odst. 3 téhož ustanovení za úkony právní služby neuvedené v odstavcích 1 a 2 náleží odměna jako za úkony, jimž jsou svou povahou a účelem nejbližší.

V příkazu k úhradě nákladů exekuce stanovil exekutor za převzetí zastoupení a sepsání návrhu na nařízení exekuce odměnu ve výši 1/2 za každý úkon právní služby, tj. ve výši 500,-Kč za každý úkon, tedy celkem 1.000,-Kč, k tomu 2 x 300,-Kč režijní paušály, k tomu daň z přidané hodnoty 336,-Kč, tedy celkem 1.936,-Kč. Exekutor vyšel z tarifní hodnoty v rozpětí 1 000,-Kč až 5 000,-Kč, tedy v souladu s advokátním tarifem. Co do určení 1.936,-Kč vzala žalobkyně žalobu zpět. Dále exekutor určil odměnu v plné výši za tři úkony právní služby, a to podání návrhu na nařízení exekuce, návrh na předvolání povinného k prohlášení o majetku a návrh na provedení exekuce prodejem movité věci. Soud má za to, že z těchto tří úkonů právní služby nenáleží odměna za návrh na nařízení exekuce, který se podle názoru soudu rovná sepsání návrhu na nařízení exekuce. Naopak návrh na předvolání povinného k prohlášení o majetku a návrh na provedení exekuce prodejem movité věci podle názoru soudu jsou po právu a žalovanému náleží za tyto úkony právní služby odměna. Tuto odměnu soud stanovil podle úkonů právní služby, které jsou svou povahou a účelem nejbližší, a stanovil za každý úkon právní služby částku 500,-Kč (tj. 1/2 ze sazby 1 000,-Kč), dále 2 x 300,-Kč za režijní paušály a daň z přidané hodnoty se sazbou 21 %, tedy 336,-Kč, celkem 1.936,-Kč. Po právu je tedy z částky, která zůstala k rozhodnutí, částka 1.936,-Kč a co do určení, že v této výši nebyla pohledávka přihlášena po právu, soud žalobu zamítl.

Do částky 5.203,-Kč soud žalobě vyhověl a určil, že pohledávka do této výše nebyla přihlášena po právu.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Každý z účastníků měl částečný úspěch ve věci, a proto soud náhradu nákladů poměrně rozdělil. Žalobkyně vzala žalobu co do určení, že pohledávka není po právu ve výši 1.936,-Kč, zpět a řízení bylo zastaveno jejím zaviněním. Soud žalobu zamítl co do určení, že pohledávka není po právu ve výši 1.936,-Kč. V rozsahu 3.872,-Kč žalobkyně neměla úspěch ve věci a měla KSPA 44 INS 31694/2013-P7-2

úspěch co do určení, že pohledávka není po právu ve výši 5.203,-Kč. Základ pro výpočet úspěchu ve věci tvoří částka 9.075,-Kč, z toho 5.203,-Kč činí 57 % a částka 3.872,-Kč činí 43 %, rozdíl je 14 %. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 % z jejích nákladů.

Žalobkyně byla zastoupena advokátem. Za tři úkony právní služby po 3.100,-Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif v platném znění náleží odměna 9.300,-Kč a za tři režijní paušály 900,-Kč. Náhrada za jízdné z České Třebové do Pardubic a zpět vozem Volvo, reg.zn. 3E92003 činí 1 150,-Kč. Žalobkyni náleží i náhrada za 6 půlhodin promeškaného času po 100,-Kč, tedy 600,-Kč podle advokátního tarifu. Náhrada nákladů činí celkem 11 950,-Kč. Zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, soud proto přiznal i náhradu této daně se sazbou 21 % z odměny a náhrad, daň činí 2 509,50 Kč. Náhrada nákladů by činila 14 459,50 Kč. Z toho 14 % je 2 025,-Kč.

Ve výroku IV. soud uložil žalovanému zaplatit soudní poplatek ve výši 2.850,-Kč, což je 57 % z částky 5.000,-Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně je od placení soudního poplatku osvobozena.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím podepsaného soudu.

V Pardubicích dne 25. září 2014

JUDr. Ivana Bulisová v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Tereza Fialová