44 ICm 513/2013
(44 ICm 513/2013-20) KSPA 44 INS 18820/2012-P12-4







ČESKÁ REPUBLIKA

,ROZSUDEK JMENEM REPUBLIKY

Krajský soud V Hradci Králové, pobočka V Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Bulisovou vprávní Věci žalobkyně JUDr. Jarmily Cindrové, se sídlem ulice B. Němcové 74, Ústí nad Orlicí, insolvenčního správce dlužníka Marie Melicharové, zastoupené Mgr. Janou Adámkovou, advokátkou V Ústí nad Orlicí, ulice B. Němcové 64 proti žalovanému Home Credit, a.s., se sídlem Moravské náměstí 249/8, Brno, IČO 26978636, zastoupenému J UDr. Petrem Pečeným, advokátem V Praze 1, Purkyňova 2 o určení pravosti a Výše popřené pohledávky takto:

I. Žaloba o určení, že část pohledávky č. 1 žalovaněho ve Výši 37.175,62 Kč za dlužníkem Marií Melicharovou, bytem Dukelská 312, Ústí nad Orlicí, s níž je u zdejšího soudu vedeno insolvenční řízení pod sp.zn. KSPA 44 INS 18820/2012, není po právu a že pohledávka č. 3 žalovaněho za týmž dlužníkem přihlášená ve Výši 6.364,80 Kč není po právu, se zamítá.

II. Zádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

Žalobou doručenou zdejšímu soudu 13.2.2013 se žalobkyně domáhala určení, že část vykonatelné pohledávky č. 1 žalovaného ve Výši 37. 175 ,62 Kč a vykonatelná pohledávka č. 3 ve Výši 6.364,80 Kč přihlášené do insolvenčního řízení vedeného pod sp.zn. KSPA 44 INS 188200/2012 s dlužníkem Marií Melicharovou (dále jen dlužník) nej sou po právu. K pohledávce č. 1 uvedla, že žalovaný přihlásil úrok z prodlení se sazbou 26,64 % p.a. podle rozsudku Městského soudu v Brně z 11.12.2006 a žalobkyně považovala tento způsob určení Výše úroků z prodlení za sjednaný v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, Výše byla stanovena žalovaným jednostranně a byl v této Výši uplatněn neoprávněně. Pohledávku č. 3 tvořila smluvní pokuta, kterou považovala za sjednanou v rozporu s dobrými mravy, nebot žalovaný poskytl dlužníkovi úvěr ve Výši 30.000,-Kč.

KSPA 44 INS 18820/2012-P12-4

Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, nebot v případě pohledávky č. 1 v rozsahu popření se jednalo o sjednané úroky, nikoliv o úroky z prodlení. Smluvní pokuta byla sjednána platně a po právu přihlášena, nebyla nepřiměřená, dlužník byl srozuměn s její výší a zavázal se ji zaplatit v případě porušení povinností, neměl ke sjednání smluvní pokuty připomínky a úvěrovou smlouvu podepsal dobrovolně. Žalovaný na něj nevyvíj el žádný nátlak. Smlouva o úvěru byla uzavřena podle obchodního zákoníku, jedná se o absolutní obchod.

V pojednávané Věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, a proto se soud dotázal účastníků podle § 115a o.s.ř., zda souhlasí s rozhodnutí ve Věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku podle § 101 odst. 4 o.s.ř., že nevyjádří-li se účastníci ve lhůtě 7 dnů, bude se předpokládat, že nemají námitky. Žalovaný s takovým postupem souhlasil, žalobkyně se nevyj ádřila, soud proto rozhodl ve Věci bez nařízení jednání.

Přezkumné jednání se konalo 14.1.2013, žaloba byla zdejšímu soudu doručena 13.2.2013, žaloba byla podána včas.

Z listinných důkazů soud zjistil tento skutkový stav:

-soudu je známo ze své činnosti, že 3.8.2012 byl soudu doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení,

-usnesením ze dne 14.11.2012, č.j. KSPA 44 INS 18820/2012-A-10/1 soud zjistil úpadek dlužníka, povolil řešení úpadku oddlužením a žalobkyni ustanovil insolvenčním správcem,

-z přihlášky pohledávky žalovaného soud zjistil, že přihlásil celkem tři pohledávky, z toho pohledávku č. 1 ve Výši jistiny 30.196,18 Kč jako nezaplacené splátky podle úvěrové smlouvy ze dne 15.11.2001, dále přihlásil úrok ve Výši 74.152,89 Kč, celkem tedy 104.349,07 Kč, pohledávku přihlásil jako vykonatelnou pro celou přihlášenou částku podle pravomocného rozsudku z 11.12.2006, jako pohledávku č. 3 přihlásil částku 6.364,80 Kč, jednalo se o pohledávku vykonatelnou, přiznanou stejným soudním rozhodnutím, jako důvod vzniku uvedl smluvní pokutu podle smlouvy o úvěru, dlužník neplatil sjednané splátky řádně a včas,

-podle úvěrové smlouvy č. 5109140830 o poskytnutí revolvingového úvěru z 15.11.2001 žalovaný poskytl dlužníkovi úvěr ve Výši 30.000,-Kč, úvěrová smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. 51019140830 byla uzavřena mezi společností Home Credit Finance, a.s. a dlužníkem, věřitel Home Credit Finance, a.s. je právním předchůdcem žalovaného,

-podle rozsudku pro zmeškání Městského soudu v Brně ze dne 11.12.2006, č.j. 33 C 148/2004-20 byl dlužník povinen zaplatit žalovanému 30.196,18 Kč, úrok a smluvní pokutu ve Výši 6.364,80 Kč a nahradit náklady řízení, rozsudek nabyl právní moci 16.1.2007, nárok žalovaného vyplýval z úvěrové smlouvy z 15.11.2001 o poskytnutí revolvingového úvěru č. 5109140830 s úvěrovými podmínkami a s ujednáním o smluvní pokutě, podle odůvodnění rozsudku se soud zabýval právním důvodem vzniku pohledávky, provedl dokazování a dospěl k závěru, že návrh na zaplacení byl důvodný, nebot dlužníkovi byl poskytnut úvěr, ale dlužník svých povinností nedostál a se svým plněním se dostal do prodlení,

-podle protokolu o přezkumném jednání žalobkyně popřela pohledávku č. 1 do Výše 52.726,69 Kč, nebot se jednalo o smluvní úrok sjednaný nad Výši stanovenou platnými právními předpisy, uznala pohledávku č. 1 ve Výši 51.622,38 Kč, pohledávku č. 3 přihlášenou ve Výši 6.364,80 Kč popřela co do pravosti jako smluvní pokutu

KSPA 44 INS 18820/2012-P12-4 neplatně sjednanou v nepřiměřené Výši a v rozporu s dobrými mravy, tyto skutečnosti soud zjistil také ze seznamu přihlášených pohledávek,

-podáním doručeným soudu 13.2.2013 vzala žalobkyně popření pohledávky č. 1 zpět do Výše 15.551,07 Kč a soud vydal 28.3.2013 usnesení, kterým se část pohledávky č. 1 ve Výši 15 .55 1,07 Kč pokládala za zjištěnou.

Vzhledem k popření pohledávky č. 1 do Výše 52.726,69 Kč a ke zpětvzetí popření do Výše 15.551,07 Kč byla pohledávka č. 1 zjištěna ve Výši 67.173,45 Kč a popřena zůstala ve Výši 37.175,62 Kč.

Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že 3.8.2012 bylo zahájeno insolvenční řízení s dlužníkem, dne 14.11.2012 byl zjištěn jeho úpadek, povoleno řešení úpadku oddlužením a žalobkyně ustanovena insolvenčním správcem. Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení vykonatelnou pohledávku č. 1 celkem ve Výši 104.349,07 Kč podle úvěrové smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru a pravomocného rozsudku pro zmeškání. Z této pohledávky žalobkyně uznala pohledávku ve Výši 67.173,45 Kč a popřela ve Výši 37.175 ,62 Kč pro nepřiměřený smluvní úrok. Vykonatelnou pohledávku č. 3 přihlášenou ve Výši 6.364,80 Kč jako smluvní pokuta popřela co do pravosti, nebot šlo podle jejího názoru o smluvní pokutu nepřiměřeně vysokou a sjednanou v rozporu s dobrými mravy. Rovněž se jednalo o pohledávku přiznanou pravomocným rozsudkem pro zmeškání Městského soudu v Brně. V rozsudku se soud zabýval důvodem vzniku pohledávky, zabýval se rozhodnými skutečnostmi a věc právně posoudil.

Podle ust. § 199 odst. 2 insolvenčního zákona jako důvod popření pravosti nebo Výše vykonatelné pohledávky (rozuměj insolvenčním správcem) přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření Však nemůže být jiné právní posouzení věci.

Podle ust. § 121 odst. 3 občanského zákoníku příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spoj ené s jej ím uplatněním.

V projednávané Věci žalovaný přihlásil vykonatelné pohledávky podle pravomocného rozsudku a žalobkyně je popřela do části, pokud jde o úrok, a zcela, pokud jde o smluvní pokutu. Byt se jednalo o rozsudek pro zmeškání, byl řádně odůvodněn po skutkové i právní stránce. V této souvislosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18.7.2013, sen.zn. 29 ICdo 7/2013, ve kterém Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pokud je rozhodnutí vykonatelné a je vydáno příslušným orgánem, v daném případě soudem, a pokud v insolvenčním řízení insolvenční správce snáší výhrady proti části pohledávky, v tomto případě spočívající v neplatně sjednané smluvní pokutě a pro úrok, a nej sou-li zpochybněna skutková zjištění, jedná se o jiné právní posouzení věci, a to je insolvenčnímu správce jako důvod popření pravosti nebo Výše takové pohledávky zapovězeno ust. § 199 odst. 2 částí Věty za středníkem insolvenčního zákona.

Žalobkyně popřela pohledávku č. 1 do části z důvodu nesprávných úroků, v žalobě pak uváděla, že se jedná o nesprávně sjednané úroky z prodlení, které podle jejího názoru ve Výši 26,64 % nej sou po právu. Soud zdůrazňuje, že se nejedná o úroky z prodlení, ale o úrok, který byl i takto označen ve výroku rozsudku Městského soudu v Brně a rovněž tak byl i přihlášen. köťA 44 le lööZU/ZUlz-ťlz-Ál

Vzhledem k Výše uvedenému skutkovému zjištění a právnímu posouzení soud žalobu zamítl.

Soud nepřiznal náhradu nákladů žádnému z účastníků. Žalovaný sice měl úspěch ve Věci, ale podle ust. § 202 odst. 1 insolvenčního zákona ve sporu o pravost, Výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soud V Praze prostřednictvím podepsaného soudu.

V Pardubicích dne 20. ledna 2014

J UDr. Ivana Bulisová V.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Iveta Popílková

Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 04.03.2014. Připojení doložky provedla Iveta Popílková dne 31.03.2014.