44 ICm 4571/2016
Jednací číslo: 44 ICm 4571/2016-86 Sp.zn. ins. řízení: KSOL 20 INS 18130/2016

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Paučkovou ve věci

žalobkyně: Josefa anonymizovano , anonymizovano , 788 11 Loučná nad Desnou 79, zastoupené obecným zmocněncem Mgr. Liborem Sedlaříkem, 788 25Vikantice 20

proti žalované: JUDr. Hana Stesková, IČO 03492087, Vídeňská 228/7, 639 00 Brno, insolveční správkyně dlužníka Jiřího Volfa, IČO 70603375, Říční 465, 788 14 Rapotín, zastoupené advokátem Mgr. Robertem Steskou, Vídeňská 228/7, 639 00 Brno

o určení popřené pohledávky

takto :

I. Určuje se, že pohledávka žalobkyně č. P 9 ve výši 898.915 Kč za dlužníkem přihlášena přihláškou pohledávky č. P 9 do insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSOL 20 INS 18130/2016 je pravá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz

Odůvodnění :

1. Žalobkyně podala dne 07.12.2016 u příslušného soudu žalobu, kdy se domáhala dle žalobního petitu určení, že její pohledávka P9 je v plném rozsahu co do pravosti, výše po právu, a to s ohledem na skutková tvrzení, když skutková tvrzení v žalobě neobsahují žádnou argumentaci k určení pořadí přihlášené pohledávky P9. Žalobkyně skutkově uvedla, že se domáhá určení popřené pohledávky P9 přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka, kterou doručila insolvenčnímu soudu ve stanovené lhůtě. Dne 08.11.2016 se konalo přezkumné jednání, na kterém žalovaná popřela pohledávku P9 v celkové výši 898.915 Kč. Pohledávka je vedena pod pořadovým číslem 9 jako přihláška P9, a to za dlužníkem z titulu zapůjčené jistiny ve výši 533.000 Kč se smluvím úrokem ke dni přihlášení pohledávky ve výši 365.915 Kč. Insolvenční správkyně uvedenou pohledávku popřela, když uvedla, že popírá pravost z důvodů neexistujícího závazku dlužníka. Reálné poskytnutí peněžních prostředků věřitel nedoložil (ani netvrdil) žádným jiným způsobem, než smlouvou o půjčce, v nichž dlužník prohlašuje, že peněžní prostředky převzal. Vzhledem k tomu, že věřitel je dlužníkovi osoba blízká (v době uzavření smlouvy se jednalo o družku dlužníka a matku jeho dítěte) má insolvenční správce za to, že k poskytnutí peněžních prostředků nedošlo a závazek dlužníka vrátit peněžní prostředky věřiteli nevznikl. Smlouva o půjčce je tzv. reálným kontraktem. Ke vzniku závazku dlužníka, vrátit peněžní prostředky, se mimo uzavření smlouvy vyžaduje rovněž reálné předání peněžních prostředků dlužníkovi. Dlužník ani věřitel nedoložili jak bylo s údajně poskytnutou půjčkou naloženo a kde věřitel peněžní prostředky, které měly být předmětem půjčky pro dlužníka, obstaral. Insolvenční správce popírá pohledávku a uvádí, že výše pohledávky má činit 1 Kč (pro případ, že by bylo doloženo, že prostředky byly poskytnuty z části). Insolvenční správce dále popírá přihlášené pohledávky, když namítá, že pohledávka, pokud existuje, je nezajištěná, vzhledem k tomu, že v případě zástavní smlouvy šlo o neúčinný právní úkon, když jim byl dodatečně zajištěn závazek z půjčky poskytnuté dle tvrzení věřitele, jako osoby dlužníku blízké v době dva roky před uzavřením zástavní smlouvy. V době uzavření zástavní smlouvy již měl dlužník prokazatelně jiné závazky. Dle žalobkyně výše uvedené tvrzení insolvenční správkyně je založeno na pouhé domněnce, neboť není nikde stanoveno, že pokud dojde k půjčení peněžních prostředků, jenž se stanou smluvním závazkem na základě smlouvy o půjčce tak není stanoveno, že věřitel musí ještě dále dokládat zapůjčené prostředky jiným způsobem. Ve smlouvě o půjčce je uvedeno, že dlužník ve smlouvě o půjčce finanční prostředky převzal a v tomto případě má žalobkyně za to, že tím je znatelně prokázáno, že dlužníkovi finanční prostředky skutečně zapůjčila. Tvrzení insolvenčního správce o tom, že v době uzavření smlouvy o půjčce byla žalobkyně v partnerském vztahu s dlužníkem je nepravdivé, neboť v této době s dlužníkem v partnerském vztahu již nežila a tudíž pro žalobkyni nebyl osobou blízkou. I kdyby tomu tak bylo, vztah mezi žalobkyní a dlužníkem není tvořen společným jměním manželů a proto má žalobkyně za to, že bylo její povinnosti si dluh smluvně v listinné podobě ošetřit. Dále dle žalobkyně jak uvádí žalovaná by nemohl partner partnerovy půjčit peněžní prostředky, neboť by se v případě soudního vymáhání závazku dlužníka vždy mělo za to, že partner partnerovy peněžní prostředky nezapůjčil, když tento aplikační postup je v rozporu se základními lidskými právy dobrovolně vstupovat do smluvních vztahů bez ohledu na to, zda jsou zapůjčitel a dlužitel v příbuzenském vztahu. Když žalobkyně zjistila, že dlužník je ve špatné ekonomické situaci tak s péčí řádného hospodáře se rozhodla zajistit svoji pohledávku a to uplatněním zástavní smlouvy vkladem do katastru nemovitostí. Každý věřitel má právo takto udělat a svoji pohledávku si zajistit zástavní smlouvou. To, že takto učinila bylo způsobeno tím, že měla od dlužníka informaci o jeho špatné ekonomické situaci, proto zástavní smlouva byla uzavřena později.

2. U jednání soudu dne 28.06.2017 dále žalobkyně uvedla, že situace byla komplikovaná, nemovitost, ve které žila s dlužníkem byla ve vlastnictví dlužníka, se kterým žalobkyně má

Shodu s prvopisem potvrzuje: Veronika Paličková

14letého syna. Dlouhodobě žalobkyně za pomoci své rodiny investovala nemalé finanční prostředky do nemovitosti, a to minimálně do roku 2010 s tím, že dlužník sliboval, že dům převede na společného syna. Žalobkyně finanční prostředky, které půjčila dlužníkovi považuje za důvodně uplatněné dle listiny, smlouvy o půjčce uzavřené dne 31.12.2011. V dalším období poskytla dlužníkovi další dvě půjčky, a to na základě smlouvy o půjčce z 31.01.2013 a 27.03.2013. Finanční prostředky, které uplatnila v insolvenčním řízení vůči dlužníkovi, měla k dispozici a tyto skutečně dlužníkovi poskytla.

3. U nařízeného jednání dne 15.11.2017 žalobkyně doložila do spisu listinné důkazy osvědčující, že disponovala finančními prostředky, které zapůjčila na základě uplatněné pohledávky dlužníkovi. U tohoto jednání žalobkyně dále doplnila do protokolu, že v rozhodném období před 31.12.2011 si sama na sebe vzala několik půjček, bylo to v období listopad-prosinec 2011, když finanční prostředky takto získané na základě půjček, které si vzala na svoji osobu, následně předávala dlužníkovi, když celkem se jednalo o částku 533.000 Kč. Potom byla s dlužníkem sepsána smlouva o půjčce z 31.12.2011. Pokud dlužník v rámci protokolu u insolvenčního správce uvedl, že částka odpovídající smlouvě o půjčce byla de facto investicemi do nemovitosti v době minulé, nezakládá se to na pravdě a jednalo se o účelové tvrzení, aby zpochybnil nárok žalobkyně z titulu uzavřené smlouvy o půjčce z 31.12.2011. V následném období žalobkyně poskytla dlužníkovi další půjčky, tyto však již uhradil, jelikož byl zaměstnancem žalobkyně, tak tyto finanční prostředky mu strhávala ze mzdy. Pokud jde o reálné předání finanční prostředků ve výši 533.000 Kč z titulu půjčky, tak to bylo stvrzeno listinou a to smlouvou o půjčce z 31.12.2011. S odstupem času není schopna žalobkyně důkazně doložit ani skutkově tvrdit, kdy jaká částka v rozmezí listopad-prosinec 2011 byla postupně dlužníkovi předána až do celkové částky 533.000 Kč. U předávání některých finančních částek byla přítomna dcera Gabriela Křižanová, ale s odstupem času nelze přesně specifikovat konkrétní data a konkrétní částky. Do roku 2010 žila s dlužníkem ve vztahu druh a družka, investovalo se do domu, práce dělal otec, bratr žalobkyně, ale dříve žádná smlouva o půjčce uzavřená nebyla. V době, kdy si sama vzala půjčky, učinila finanční závazky, tak žalobkyně podnikala v oblasti daňového poradenství a lesnická činnost a její finanční situace byla dostačující pro to, aby mohla tyto závazky učinit a řádně je hradit. V době, kdy poskytla půjčku dlužníkovi již ve vztahu nebyli. Půjčku mu poskytla na úhradu jeho půjček s tím, že tehdy přislíbil, že dům převede na jediného společného syna.

4. Žalobu doplnila žalobkyně dále podáním z 29.09.2017, kdy uvedla, že přihlášená pohledávka P9 je v plném rozsahu pravá, když dlužník finanční prostředky přijal dle smlouvy o půjčce z 31.12.2011. Žalobkyně finanční prostředky získala prostřednictvím různých úvěrů a půjček, vztah se rozpadl koncem roku 2010, od té doby již není s dlužníkem ve vztahu partnerském.

5. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 22.02.2017. Uvedla, že na přezkumném jednání dne 08.11.2016 popřela pohledávku P9, vyplývající ze smlouvy o půjčce z 31.12.2011, neboť žalobkyně nedoložila, že by, byť zčásti, peněžní prostředky dle smlouvy o půjčce dlužníkovi skutečně poskytla. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznává a má za to, že pohledávka přihlášená žalobkyní není v celém rozsahu po právu. Smlouva o půjčce ve smyslu § 657 zákona č. 40/1964 Sb. v dříve platném znění je tzv. reálným kontraktem, kdy je třeba nejen smluvního koncezu, ale také reálné poskytnutí peněžních prostředků jako předmětu půjčky. Prohlášení dlužníka obsažené ve smlouvě o půjčce, na níž žalobkyně poukazuje, v daném případě nelze pokládat za věrohodný důkaz skutečného poskytnutí půjčky vzhledem k osobním vazbám mezi žalobkyní a dlužníkem, a to s ohledem na nespornou skutečnost, že žalobkyně je matkou jediného dítěte dlužníka, když dle žalované žalobkyně s dlužníkem a jejich synem žili společně v rodinném domě a trval partnerský vztah a v té době vedli společnou domácnost. Žalovaná poukazuje na to, že žalobkyně dne 13.05.2009 přebírala za dlužníka bezpečnostní údaje

Shodu s prvopisem potvrzuje: Veronika Paličková k běžnému účtu u banky, u společnosti STARLIFE, s. r. o. z účastnické smlouvy vyplývá, že 14.10.2010 žalobkyně objednávala společně s dlužníkem telekomunikační tarif, v rámci přílohy k návrhu na poskytnutí úvěru od věřitele T&C Domov, s. r. o. dlužník dne 31.08.2012 uvedl v rámci příjmu své domácnosti mimo jiné družku OSVČ s příjmem 22.000 Kč měsíčně, neproběhla úprava poměru k nezletilému synovi, žalobkyně a dlužníka ani dohoda a výživné nárokuje žalobkyně v insolvenčním řízení až od 01.09.2015. Na osobní vztahy mezi žalobkyní a dlužníkem lze usuzovat i z dalších právních úkonů, které učinil dlužník ve prospěch žalobkyně, kdy dlužník více jak rok po sepsání smlouvy o půjčce uzavřel s žalobkyní zástavní smlouvu k zajištění její fiktivní pohledávky z předmětné smlouvy o půjčce. Ačkoliv v té době nebyl závazek uvedený ve smlouvě o půjčce splatný a jiné závazky dlužníka již v té době byly po lhůtě splatnosti. Pak žalobkyni navrhovaný důkaz prohlášením dlužník o převzetí peněžních prostředků v textu smlouvy o půjčce je vzhledem k osobním vazbám mezi žalobkyní a dlužníkem zcela nevěrohodný. Toto prohlášení je nevěrohodné i s ohledem na další okolnosti případu, kdy výše sjednané půjčky činila 533.000 Kč. Jak uvedl dlužník v prohlášení pro získání úvěru u věřitele T&C Domov, s. r. o., tak průměrný měsíční příjem žalobkyně činil cca 22.000 Kč měsíčně. Částka, která měla být předmětem půjčky v poměrech žalobkyně, představovala její příjem za více než dva roky. Pokud žalobkyně peněžní prostředky dle smlouvy o půjčce skutečně půjčila, měla by prokázat, vzhledem k výši částky, jakým způsobem částku 533.000 Kč v hotovosti pro dlužníka obstarala. Skutečnost, že peněžní prostředky dle smlouvy o půjčce nebyly poskytnuty, pak vyplývá také z prohlášení dlužníka, který při jednání s insolvenčním správcem přiznal, že na základě uvedené smlouvy o půjčce žádné peněžní prostředky neobdržel, když žalobkyni předkládanou smlouvou o půjčce měl podepsat, nikoliv za účelem půjčení peněžních prostředků dle smlouvy o půjčce, ale proto, že žalobkyně v minulosti v letech 2008-2011 investovala do rodinného domu dlužníka. Na uzavření smlouvy o půjčce se pak dohodli s cílem nahradit patrně obtížně vymahatelné nároky žalobkyně na vrácení finanční prostředků, investovaných do rodinného domu dlužníka. Žalobkyně nenavrhuje k doložení skutečného poskytnutí peněžních prostředků dlužníkovi žádný relevantní důkaz, pak je zřejmé, že žalobkyně dlužníkovi na základě smlouvy o půjčce žádné finanční prostředky neposkytla. Důkaz samotným textem smlouvy o půjčce podepsaný dlužníkem jako partnerem a otcem dítěte žalobkyně žijícím se žalobkyní ve společné domácnosti nelze považovat za relevantní. Pokud pohledávky žalobkyně za dlužníkem mají základ v investicích do společného bydlení, měla si tyto pohledávky žalobkyně přihlásit s odkazem na tento důvod vzniku a nikoliv jako pohledávky z hotovostní půjčky, která ve skutečnosti nebyla poskytnuta. Žalovaná odkazuje na rozhodnutí NSČR sp. zn. 29 Cdo 1902/2011, kdy důvod vzniku přihlašované přihlášky již nelze po přihlašovací lhůtě měnit. Předkládanou smlouvu o půjčce pak dle názoru žalované nelze posoudit ani jako inovaci, neboť z jazykového výkladu, z něhož je třeba u písemného projevu vůle primárně vycházet neplyne skutečnost, že by závazek ze smlouvy o půjčce měl nahrazovat jiné dosud nevypořádané závazky dlužníka k žalobkyni (rozhodnutí NSČR sp. zn. 10 Co 678/2004). Pak dle názoru žalované přihlášená pohledávka žalobkyně nemůže být shledána po právu ani na základě důvodů vzniku, spočívajícího v dřívějších vztazích mezi žalobkyní a dlužníkem. V další části IV. Vyjádření se žalovaná vyjádřila k popření pořadí pohledávky.

6. V rámci tohoto řízení se soud nezabýval okolnostmi popření pořadí přihlášené pohledávky, a to s ohledem na samostatně probíhající řízení u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. 44 ICm 3842/2017 o určení neúčinnosti právního úkonu, tedy zástavní smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a žalobkyní dne 18.03.2013.

7. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. 20 INS 18130/2016 probíhá insolvenční řízení dlužníka, a že žalovaná byla ustanovena insolvenční správkyní.

Shodu s prvopisem potvrzuje: Veronika Paličková

8. Předpokladem projednání žaloby je posouzení včasnosti a dále okruhu účastníků. Přezkumné jednání, na kterém insolvenční správkyně popřela přihlášenou pohledávku žalobkyně se konalo dne 08.11.2016. Žalobkyně podala předmětnou žalobu u příslušného soudu dne 07.12.2016 tedy včas (§ 198 odst. 1 insolvenčního zákona), a to proti žalované jako insolvenční správkyni.

9. Soud zjisti:

10. Zápisem z jednání insolvečního správce s dlužníkem ze dne 21.10.2016, že kromě jiného je zde uvedeno v bodě XIII. přihlášené pohledávky a uplanění práva popírat pohledávky ze strany dlužníka, kdy dlužník uvedl v pohledávce P 9-2011-Josefa anonymizovano investovala prostředky do domu Rapotín, Říční v hodnotě odpovídající výši půjček-cca rok 2008 až 2011.

11. Z návrhu na poskytnutí úvěru č. 3403391472 společnost Domov, že dlužník dne 31.8.2012 zde uvedl ostatní příjmy domácnosti-družka OSVČ 22.000 Kč.

12. Z přihlášky za člena KLUB STARLIFE, že tato byla podepsána dne 10.10.2010 dlužníkem a je zde odkaz na email Josefy anonymizovano .

13. Z telekomunikační smlouvy se společností STARLIFE s.r.o. podepsané dlužníkem dne 10.10.2010, že jsou zde objednány telekomunikační služby, dvě telefonní čísla, nicméně bez označení účastníka.

14. Z výzvy společnosti STAR LIFE s.r.o. ze dne 17.5.2017, která byla adresována dlužníkovi, že tento byl vyzván k úhradě částky 2.867 Kč.

15. Protokolem o převzetí a užívání kódu PIN, že tento dne 13.5.2009 převzala žalobkyně.

16. Z přihlášky pohledávky, že žalobkyně, jako věřitel, uplatnila vůči dlužníkovi přihláškou pohledávky doručenou příslušnému soudu dne 21.9.2015 pohledávku v celkové výši 898.915 Kč sestávající z pohledávky č. 1 ve výši 533.000 Kč, důvod vzniku smlouva o půjčce ze dne 31.12.2011. Tato pohledávka byla přihlášena jako zajištěná majetkem dlužníka dle zástavní smlouvy ze dne 18.3.2013, okamžik vzniku zajištění 18.3.2013, a to k zajištění pohledávky vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 31.12.2011. Dále bylo přihlášeno příslušenství ve výši 365.915 Kč, jako smluvní úrok dle smlouvy o půjčce ze dne 31.12.2011, dle článku 2.1 této smlouvy, tj. ve výši 6.653 Kč měsíčně. V bodě 17 je popsán majetek tvořící předmět zajištění.

17. Smlouvou o půjčce, že tato byla uzavřena dle § 657 a následujících občanského zákoníku dne 31.12.2011 mezi věřitelem-žalobkyní a dlužníkem. V článku 2. předmět smlouvy pod bodem 2.1 je uvedeno: dnešního dne věřitel půjčil dlužníkovi finanční částku ve výši 533.000 Kč a dlužník tuto částku převzal. V bodě 2.2 je uvedeno: dlužník podpisem této smlouvy stvrzuje, že finanční částku uvedenou v ustanovení 2.1 této smlouvy převzal v hotovosti a zavazuje se tuto částku vrátit včetně úroku uvedeného v ustanovení 2.3 této smlouvy nejpozději do 31.12.2016, a to v hotovosti na adrese uvedené v ustanovení 1.1 této smlouvy. V článku 2.3 je uvedeno: smluvní strany se dohodly, že úrok činí 1,25% měsíčně z částky uvedené v ustanovení 2.1 této smlouvy, tj. 6.653 Kč měsíčně.

18. Zástavní smlouvou, že tato byla uzavřena dne 18.3.2013 mezi zástavním věřitelem-žalobkyní a zástavním dlužníkem-dlužníkem, když v bodě 2. zajišťovaná pohledávka bod 2.1 je uvedeno: zástavní věřitel má vůči zástavnímu dlužníkovi pohledávku ve výši 533.000 Kč + úrok

Shodu s prvopisem potvrzuje: Veronika Paličková vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 31.12.2011. V bodě 3. zástava bod 3.1 je uvedeno: k zajištění pohledávky uvedené v článku 2.1 této zástavy zástavní dlužník zastavuje nemovitosti specifikované v článku 1.1 této smlouvy a zřizuje tím zástavní právo zástavního věřitele k zástavě. Zástavní věřitel toto právo přijímá.

19. Z výpisu z katastru nemovitostí, list vlastnictví č. 133 pro obec Rapotín, okres Šumperk, katastrální území Rapotín, že je zde uvedeno, že k nemovitostem ve vlastnictví dlužníka zde uvedeno bylo zřízeno zástavní právo pro pohledávku ve výši 533.000 Kč ve prospěch zde označené Josefy anonymizovano -žalobkyně na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 18.3.2013, právní účinky vkladu dne 18.3.2013.

20. Smlouvou o půjčce uzavřenou dne 27.3.2013, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní, jako věřitelem a dlužníkem Jiřím Volfem, kdy dle článku I. bylo sjednáno, že věřitel přenechává touto smlouvou dlužníkovi částku 68.200 Kč a dlužník potvrzuje podpisem smlouvy převzetí částky v hotovosti 68.200 Kč. V článku II. způsob splatnosti pohledávky bylo sjednáno, že splátky budou probíhat tak, že první splátka 34.200 Kč bude splacena do 30.6.2013 a druhá splátka ve výši 34.000 Kč bude splacena do 31.7.2013.

21. Smlouvou o půjčce uzavřenou dne 31.1.2013 mezi Josefou anonymizovano -věřitel a mezi dlužníkem-Jiří Volf, že dle článku I. věřitel přenechává touto smlouvou dlužníkovi částku 10.000 Kč a dlužník potvrzuje podpisem této smlouvy převzetí částky v hotovosti 10.000 Kč. Dle článku II. způsob splatnosti pohledávky, že splátky budou probíhat tak, že první splátka ve výši 5.000 Kč bude splacena do 30.6.2013 a druhá splátka ve výši 5.000 Kč bude splacena do 30.9.2013.

22. Smlouvou uzavřenou mezi společnosti COFIDIS a žalobkyní č. 40583707 ze dne 16.11.2011, že společnost COFIDIS poskytla žalobkyni úvěr ve výši 80.000 Kč.

23. Smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet uzavřenou dne 18.11.2011 mezi společností GE MONEY BANK a.s. a žalobkyní, že žalobkyni byl poskytnut úvěr ve výši 69.000 Kč.

24. Úvěrovou smlouvou ze dne 18.11.2011 uzavřenou mezi společností HOME CREDIT a žalobkyní, že žalobkyni byl poskytnut úvěr ve výši 90.000 Kč.

25. Smlouvou o půjčce ze dne 20.12.2011uzavřenou mezi žalobkyní, jako dlužníkem a Irenou Němcovou, jako věřitelem, že věřitel zapůjčil dlužníku částku 80.000 Kč.

26. Smlouvou o půjčce ze dne 15.12.2011 uzavřenou mezi věřitelem Radek Pavloň a dlužníkem Josefou anonymizovano , že věřitel poskytl dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 150.000 Kč.

27. Smlouvou o revolvingovém úvěru č. 9100467055 uzavřenou dne 15.12.2011 mezi společností PROFI CREDIT, jako věřitelem a žalobkyní, jako klientem, že věřitel poskytl žalobkyni úvěr ve výši 83.000 Kč.

28. Po provedeném a zhodnoceném důkazním řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

29. V řízení bylo prokázáno, že dne 31.12.2011 uzavřela žalobkyně, jako věřitel, s dlužníkem smlouvu o půjčce, na základě které žalobkyně poskytla dlužníkovi půjčku 533.000 Kč a dále byl sjednán úrok z půjčky ve výši 1,25% měsíčně z půjčené částky. V následném období dne

Shodu s prvopisem potvrzuje: Veronika Paličková

31.1.2013 byla uzavřena další smlouva o půjčce mezi žalobkyní a dlužníkem na částku 10.000 Kč a dne 27.3.2013 smlouva o půjčce mezi žalobkyní a dlužníkem na částku 68.200 Kč. K zajištění smlouvy o půjčce ze dne 31.12.2011 uzavřela žalobkyně, jako zástavní věřitel, s dlužníkem, jako zástavním dlužníkem, zástavní smlouvu k zajištění pohledávky žalobkyně z titulu smlouvy o půjčce ze dne 31.12.2011. Tato zástavní smlouva byla uzavřena z důvodu, že dlužník požadoval po žalobkyni další půjčky a žalobkyně věděla, že dlužník má další závazky. Žalobkyně s dlužníkem žila ve společné domácnosti do konce roku 2010, jako druh-družka a mají spolu nezletilého syna. Po ukončení společného soužití tak, jak tvrdila žalobkyně, zaměstnávala dlužníka a další půjčky pak byly uhrazeny, když finanční obnos si strhla žalobkyně ze mzdy dlužníka. Žalobkyně v insolvenčním řízení dlužníka přihlásila svoji pohledávku P 9 z titulu uzavřené smlouvy o půjčce ze dne 31.12.2011 v celkové výši 898.915 Kč. Žalobkyně doložila, že v období listopad 2011 až prosinec 2011 si od různých nebankovních společností i od fyzických osob vzala postupně půjčky a úvěry v celkové výši 552.000 Kč. Jednalo se o společnost COFIDIS a.s., GE MONEY BANK, HOME CREDIT, PROFI CREDIT a dále o půjčky od fyzických osob Irena Němcová a Radek Pavloň, když tvrdila, že postupně v tomto období předávala dlužníkovi finanční prostředky formou půjčky na úhradu jeho závazků, přičemž smlouvou o půjčce ze dne 31.12.2011 dlužník potvrdil, že finanční obnos celkem 553.000 Kč převzal od žalobkyně jako půjčku se závazkem dále uhradit sjednaný úrok a dále se závazkem tuto půjčku s úrokem vrátit do 31.12.2016. Na půjčku ze smlouvy o půjčce ze dne 31.12.2011 dlužník dosud ničeho neuhradil.

30. Podle § 657 občanského zákoníku v dříve platném znění smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

31. K argumentaci žalované je třeba uvést, že smlouva o půjčce má reálnou, nikoliv jen konsensuální povahu. Vznik půjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi. Jako pro každou smlouvu je i pro smlouvu o půjčce nezbytným předpokladem shodná vůle obou stran. Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřená, mezi stranami vzniká závazný právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti, avšak teprve odevzdáním věci dlužníkovi se tento vztah mezi nimi stává právním vztahem z půjčky. Půjčka se řadí k tzv. reálným kontraktům, kdy kromě samotného uzavření smlouvy je zapotřebí ještě další úkon, předání předmětu půjčky dlužníkovi. Pro smlouvu o půjčce není předepsána žádná forma. Při peněžitých půjčkách zpravidla vyžaduje věřitel od dlužníka písemné prohlášení o dluhu.

32. Ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení a s ohledem na tvrzení žalobkyně a zjištěné okolnosti má soud za to, že došlo k reálnému naplnění smlouvy o půjčce. Je sice třeba uvést, že žalobkyně tvrdila, že v období listopad až prosinec 2011 postupně předávala dlužníkovi různé finanční obnosy (s odstupem času však nebyla schopna navrhnout žádný důkaz s ohledem na dobu, která uplynula) s tím, že tyto jednotlivé úkony tedy předávání finančních prostředků s úmyslem, že se jedná o půjčku, žalobkyně s dlužníkem stvrdila až listinou ze dne 31.12.2011, dle které dlužník výslovně prohlásil, že částku 533.000 Kč převzal v hotovosti a zavazuje se tuto částku včetně úroků uhradit do 31.12.2016. Je skutečností, že k převzetí celé částky 533.000 Kč nedošlo v den uzavření listinné smlouvy o půjčce, tedy 31.12.2011, nicméně v období, jak tvrdila žalobkyně, půjčila postupně dlužníkovi částku až do výše 533.000 Kč. Toto lze zobjektivizovat dalším uzavřeným dokumentem, který byl uzavřen až dne 18.3.2013, a to zástavní smlouvou, kdy dlužník jako zástavní dlužník tuto uzavřel se žalobkyní, jako zástavní věřitelkou, kdy nemovitosti popsané v článku I. této zástavní smlouvy poskytl pro zajištění pohledávky, a to vyplývající z titulu smlouvy o půjčce ze dne 31.12.2011 ve výši 533.000 Kč + úrok. Soud má za to, že pokud

Shodu s prvopisem potvrzuje: Veronika Paličková by se v dané věci, pokud jde o částku 533.000 Kč, nejednalo o částku z titulu smlouvy o půjčce, tak dlužník s odstupem dvou let, kdy již jak tvrdila žalobkyně s ním nežila ve společné domácnosti a nebyl zde tedy vztah osob blízkých, by tuto zástavní smlouvu pravděpodobně neuzavřel. S ohledem na tuto skutečnost je třeba vyhodnotit prohlášení dlužníka v rámci zápisu z jednání s insolvenčním správcem dne 21.10.2016 za účelové, kdy dlužník v bodě XIII. uvedl k uplatněné pohledávce žalobkyně, že tato investovala prostředky do domu v hodnotě odpovídající výši půjček cca 2008 až 2011. S ohledem na finanční situaci dlužníka, která vedla k prohlášení insolvence a k osobním poměrům žalobkyně a dlužníka, kteří ukončili společné soužití, lze toto prohlášení učiněné v zápise z jednání s insolvenčním správcem hodnotit jako nevěrohodné a účelové, a to dále s ohledem na tvrzení žalobkyně, že s dlužníkem ukončila společnou domácnost a pokud v předchozím období do roku 2010 se činily investice do rodinného domu dlužníka, za podpory její rodiny, bylo to z důvodu, že mělo dojít k přepisu rodinného domu ve vlastnictví dlužníka na jejich společného syna. Pokud žalovaná se snažila listinnými důkazy prokázat, že i po rozhodném datu žalobkyně s dlužníkem žila ve společné domácnosti, má soud za to, že tato skutečnost se žalované prokázat nepodařila. Všechny listinné důkazy tak, jak byly žalovanou předloženy, byly uzavřeny před rozhodným datem, pouze jediný listinný důkaz návrh na poskytnutí úvěru Domov ze dne 31.8.2012 je sepsán pouze dlužníkem, který uvedl, že ve společné domácnosti žije s družkou OSVČ s příjmem 22.000 Kč. Tuto listinu nepodepsala žalobkyně, proto nelze zde uvedený údaj dlužníkem považovat za pravdivý.

33. Dle soudu žalobkyně prokázala reálné poskytnutí finančních prostředků v celkové výši 533.000 Kč, když dlužník stvrdil podpisem na smlouvě o půjčce, že tuto částku převzal, jedině s tím rozdílem, že ne v den podpisu smlouvy, ale postupně v období listopad až prosinec 2011. Žalobkyně prokázala, že v tomto období disponovala finančními prostředky, které postupně předávala dlužníkovi, když doložila do spisu smlouvy uzavřené s nebankovními institucemi i s fyzickými osobami, od kterých si půjčila částku v celkové výši 552.000 Kč. Skutečnost, zda v době postkynutí finančních prostředků byla či nebyla žalobkyně k dlužníkovi osobou blízkou, je v této věci irelevantní. Žalobkyně doložila, že disponovala finančními prostředky, tvrdila, že tyto reálně předala postupně dlužníkovi, který převzetí celkové částky 533.000 Kč podepsal a stvrdil svým podpisem na smlouvě o půjčce. Vztah mezi žalobkyní a dlužníkem nebyl tvořen společným jměním manželů a i kdyby tento vztah byl vztah osob blízkých v poměru druh-družka, pak není správný názor, že by nemohl partner partnerovi půjčit finanční prostředky, pak by bylo i v rozporu s vůlí smluvních stran, pokud by případný příbuzenecký vztah nebo vztah osob blízkých vylučoval uzavření půjčky mezi osobami blízkými.

34. Pokud tedy jde o popěrný úkon ze strany žalované, soud má za to, že tento nebyl důvodný, když je toho názoru, že k reálnému poskytnutí peněžních prostředků postupně až do výše 533.000 Kč došlo a pouze z tvrzení žalované, že věřitel, tedy žalobkyně, byla dlužníkovi osobou blízkou a má za to, že k poskytnutí peněžních prostředků nedošlo a závazek dlužníka vrátit peněžní prostředky žalobkyni nevznikl, nelze usuzovat z pouhé domněnky insolvenční správkyně. K další argumentaci ohledně pořadí přihlášené pohledávky se soud v rámci tohoto řízení nezabýval, a to s odkazem na samostatné řízení, jak již bylo výše uvedeno, vedené u Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci pod sp. zn. 44 ICm 3842/2017 k žalobě insolvenční správkyně o neúčinnost právního úkonu, tedy zástavní smlouvy ze dne 18.3.2013. Pro posouzení důvodnosti uplatněného nároku ze strany žalobkyně není rozhodující, zda bylo tvrzeno nebo prokázáno, jak dlužník s finančními prostředky naložil. Skutečnost, že dlužník si od žalobkyně půjčil částku 533.000 Kč, která byla stvrzena smlouvou o půjčce ze dne 31.12.2011, nasvědčuje i fakt, jak bylo výše uvedeno, že následně dne 18.3.2013 podepsal s žalobkyní zástavní smlouvu k zajištění její pohledávky vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 31.12.2011, kdy v té době mu žalobkyně půjčila další finanční prostředky, jak bylo prokázáno smlouvou o půjčce ze dne

Shodu s prvopisem potvrzuje: Veronika Paličková

27.3.2013 a dne 31.1.2013 s tím, že pokud by dlužník nechtěl od žalobkyně další finanční prostředky formou půjčky a nebyl vůči žalobkyni zavázán k úhradě finančních prostředků ve výši 533.000 Kč na základě smlouvy o půjčce ze dne 31.12.2011, pak by nepochybně zástavní smlouvu s žalobkyní, jako zástavním věřitelem, neuzavřel a neposkytl by své nemovitosti k zajištění smlouvy o půjčce ze dne 31.12.2011.

35. Z důvodů výše uvedených soud žalobě vyhověl.

36. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativně dle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 202 odst. 1 věta první insolvenčního řízení, kdy v řízení úspěšná žalobkyně nemá vůči žalované jako insolvenční správkyni právo na náhradu nákladů řízení a navíc žalobkyně ani náhradu nákladů řízení neúčtovala. Pokud v konkrétní věci v závěrečném návrhu žalovaná navrhla, aby jí byly přiznány náklady řízení vůči žalobkyni v případě, že by soud žalobě vyhověl neboť hlavním důvodem popření pohledávky bylo, že žalobkyně nedoložila, že disponovala finančními prostředky a smlouvy o půjčkách, kde vystupovala sama jako dlužník, doložila až v rámci tohoto řízení, má soud za to, že podmínky pro takové rozhodnutí splněny nejsou. Žalovaná argumentovala zejména tím, nechť žalované soud přizná náklady řízení z důvodu výše uvedených, tedy že žalobkyně doložila, že disponovala finančními prostředky až v rámci tohoto řízení. Soud je však toho názoru, že ani poté žalovaná de facto nezmínila právní argumentaci a setrvala v plném rozsahu na důvodech popření pohledávky žalobkyně. Pak v argumentaci žalované ve vztahu k nákladů řízení soud neshledává žádné důvody, pro které by mělo být rozhodnuto v rozporu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., tedy dle úspěchu žalobkyně ve sporu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím podepsaného soudu.

Olomouc 22. listopadu 2017

JUDr. Eva Paučková, v. r. samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje: Veronika Paličková