44 ICm 4065/2016
44 ICm 4065/2016-107 sp. zn. insolvenčního řízení: KSOL 16 INS 14165/2016

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Paučkovou ve věci

žalobce: AB 4 B.V., soukromá společnost s ručením omezeným, jiné reg. č. 34186049 sídlem Strawinskylaan 933, 1077XX, Amsterdam, Nizozemské království zastoupený advokátem Mgr. Romanem Pospiechem sídlem Svobodova 136/9, 128 00 Praha 2

proti žalovanému: Mgr. Marek Konečný, IČO 687 58 570 sídlem Šrámkova 481, 760 01 Zlín-Malenovice insolvenční správce dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano bytem Na Hrázi 2087/26, 750 02 Přerov zastoupený advokátem Mgr. Radimem Janouškem sídlem Šantova 2, 779 00 Olomouc

o určení pravosti pohledávky

takto :

I. Určuje se, že žalobce má za dlužníkem pohledávku uplatněnou přihláškou P8 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci pod sp. zn. KSOL 16 INS 14165/2016 v celkové výši 44.954,45 Kč a tato je v celé výši přihlášena po právu.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. V dané věci dříve rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 13. 3. 2017, č.j.-57 tak, že žalobě vyhověl a rozhodl o nákladech řízení.

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Lenka Poledníčková. isir.justi ce.cz

2. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. července 2017, č.j. 17 VSOL 170/2017-81, rozsudek soudu prvého stupně zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení.

3. Žalobce podal dne 10. 11. 2016 u příslušného soudu žalobu, kdy se domáhal určení, že pohledávka žalobce za dlužníkem uplatněná přihláškou P8 do insolvenčního řízení v celkové výši 44.954,45 Kč, je v celé výši přihlášená po právu tak, jak je specifikováno v žalobním petitu. Žalobce skutkově uvedl, že dne 22. 9. 2016 přihlásil pohledávky evidované pod číslem P8 za dlužníkem, dne 13. 10. 2010 proběhlo přezkumné jednání, na kterém žalovaný popřel pravost přihlášené pohledávky v celé výši, neboť tuto shledal za promlčenou. Vyrozumění o popření předmětných pohledávek bylo žalobci doručeno dne 18. 10. 2016. Dlužník uzavřel dne 22. 8. 2006 s právním předchůdcem žalobce smlouvu o poskytnutí úvěru č. 3608376616. Právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout dlužníkovi úvěr až do nevyčerpaného úvěrového rámce ve výši 20.000 Kč. Dlužník se zavázal úvěr spolu s úroky a poplatky zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Dlužník čerpal úvěr od 8. 10. 2008 do 29. 4. 2009, do prodlení se dlužník dostal za měsíc leden 2010 až duben 2010, kdy nehradil vůbec. Právní předchůdce žalobce úvěr po čtyřech dlužných splátkách dne 27. 4. 2010 zesplatnil a dlužníkovi vznikla povinnost zaplatit celý úvěr spolu s úroky a smluvní pokutou. Žalobce následně žalobou s návrhem na vydání rozhodčího nálezu, kterou doručil rozhodci dne 20. 6. 2011, se domáhal zaplacení pohledávky ze smlouvy. Dne 20. 9. 2011 byl rozhodcem JUDr. Jiřím Novákem vydán rozhodčí nález sp. zn. V/2011/02419, který nabyl právní moci dne 21. 10. 2011 a vykonatelnosti dne 25. 10. 2011. Žalobce je přesvědčen o tom, že námitka promlčení ze strany žalovaného je vznesena v rozporu s dobrými mravy. Dle žalobce vzhledem k vývoji judikatury ve věci rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách došlo ke zcela jednoznačnému zásahu do principu právní jistoty tak, jak blíže odkazuje na argumentaci uvedenou v článku III. žaloby. Závěr žalovaného, že pravomoc rozhodce nebyla dána, tudíž se pohledávka žalovaného promlčuje v obecné čtyřleté promlčecí době podle § 397 obchodního zákoníku je v rozporu s principem, kdy soudy jsou povolány k tomu, aby vyložily, zda došlo či nedošlo právním úkonem k zásahu do dobrých mravů. Z rozhodčího nálezu plyne, že žalobce se rozhodčí žalobou domáhal svého nároku u rozhodce bez zbytečného odkladu, rozhodčí nález pak nabyl právní moci a vykonatelnosti a byla na jeho základě nařízena i exekuce. Žalobce při vymáhání pohledávky postupoval bez zbytečného odkladu a dosáhl nařízení exekuce s dostatečným předstihem před uplynutím čtyřleté promlčecí doby. Dle žalobce přelomový judikát ohledně platnosti rozhodčích doložek byl zcela zásadním zásahem do právní jistoty, který je ještě do absurdna zasažen vznesením námitky promlčení v tomto případě, kdy se žalobce dostává do zcela bezvýchodné situace. Žalobce v další části III. žaloby odkazuje na rozhodovací praxi a judikaturu soudů.

4. Žalobce dále doplnil svoji argumentaci podáním ze dne 4. 12. 2017 (č.l. 89). Dle žalobce promlčecí doba vztahující se k závazku z úvěru počala běžet zesplatněním dne 27. 4. 2010. Žalobce se žalobou s návrhem na vydání rozhodčího nálezu, doručenou rozhodci dne 20. 6. 2011, domáhal zaplacení pohledávky z úvěru. Dne 20. 9. 2011 byl rozhodcem JUDr. Jiřím Novákem vydán rozhodčí nález sp. zn. V/2011/02419, který nabyl právní moci dne 21. 10. 2011 a vykonatelnosti dne 25. 10. 2011. Na základě vykonatelného rozhodčího nálezu bylo dne 27. 1. 2012 vydáno Okresním soudem v Přerově usnesení o nařízení exekuce č.j. 28 EXE 220/2012-15, jehož provedením byl pověřený JUDr. Karel Urban, soudní exekutor. Vzhledem ke skutečnosti, že v exekuci nebylo ničeho vymoženo, bylo dne 22. 6. 2016 vydáno usnesení č.j. 97 EX 172/2012-99, kterým bylo exekuční řízení zastaveno. Promlčecí doba vztahující se k závazku z revolvingového úvěru běžela tedy od dne následujícího po zesplatnění, tedy od 28. 4. 2010 do dne podání žaloby, tj. dne 20. 6. 2011, dále pak ode dne následujícího po právní moci rozhodčího nálezu, tj. od 22.10.2011 do dne pověření soudního exekutora k provedení

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Lenka Poledníčková.

exekuce na majetek dlužníka, tj. do dne 27. 1. 2012 a poté ode dne následujícího po vydání usnesení o zastavení exekučního řízení, tj. od 22. 3. 2016 do dne podání přihlášky do předmětného řízení, tj. 22. 9. 2016. Pohledávka promlčená není, neboť z promlčecí doby uplynulo pouze 727 z 1460 dní.

5. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 16. 2. 2017 a uvedl, že nárok uplatněný žalobou neuznává. Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku ve výši 44.954,45 Kč z titulu neuhrazení dlužné částky dle smlouvy o úvěru. Na přezkumném jednání 13. 10. 2016 žalovaný pohledávku popřel, důvodem byla skutečnost, že přihlášená pohledávka byla zesplatněná 27. 4. 2010 a pohledávka je tudíž uplynutím promlčecí lhůty již promlčena. Dle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku se smlouva o úvěru řídí příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku, dle § 397 obchodního zákoníku je promlčecí doba čtyřletá. Žalobce přihlásil pohledávku do insolvenčního řízení dne 22. 9. 2016. Pohledávka byla popřena z důvodu promlčení. Pokud žalobce dokládá rozhodčí nález ze dne 20. 9. 2011, žalovaný poukazuje na to, že žalobce přihlásil pohledávku jako nevykonatelnou a v přihlášce neuvedl, že ve věci bylo zahájeno rozhodčí řízení a následně byl vydán rozhodčí nález. Rozhodčí nález nebyl připojen k přihlášce pohledávky jako příloha. Žalovaný jako insolvenční správce tak měl zcela oprávněně za to, že žalobcem přihlášená pohledávka není po právu, neboť je promlčená a na přezkumném jednání tuto pohledávku zcela popřel. I přes shora uvedené je žalovaný přesvědčen, že žalobcem přihlášená pohledávka je promlčená, neboť rozhodčí doložka tak, jak byla sjednána v úvěrových podmínkách je sjednána neplatně a k vydanému rozhodčímu nálezu tedy nelze přihlížet. S odkazem na ujednání v hlavě 13. bod 15 úvěrových podmínek žalovaný odkazuje na usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010. Pak žalovaný nesouhlasí s argumentací žalobce, že námitka promlčení je v tomto případě v rozporu s dobrými mravy. Žalobce tedy v okamžiku, kdy podal návrh na zahájení rozhodčího řízení již měl a mohl vědět s ohledem na výše uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu, že sjednaná rozhodčí doložka je neplatná a k vydanému rozhodčímu nálezu nelze přihlížet, tedy že následně vydaný rozhodčí nález byl vydán na základě rozhodčí doložky neplatné a tedy není platným exekučním titulem, na základě kterého by běžela nová desetiletá promlčecí lhůta. Neplatnost rozhodčí doložky žalobci musela být známa ještě před uplynutím promlčecí lhůty. Ve čtyřleté promlčecí lhůtě se tak žalobce měl obrátit na příslušný soud, když dle § 106 odst. 1 o. s. ř. soud i přes námitku žalovaného o existenci rozhodčí doložky, danou věc projedná, jestliže je sjednaná rozhodčí doložka neplatná.

6. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, probíhá insolvenční řízení dlužníka a že žalovaný byl ustanoven insolvenčním správcem.

7. Předpokladem projednání žaloby je posouzení včasnosti a dále okruhu účastníků. Jak bylo prokázáno, přezkumné jednání, na kterém byla pohledávka žalobce popřená, se konalo dne 13. 10. 2016. Žalobce podal žalobu u příslušného soudu dne 10. 11. 2016, tedy včas a to proti insolvenčnímu správci, který pohledávku popřel.

Soud zjistil:

8. Přihláškou pohledávky, že tato byla doručena příslušnému soudu 22. 9. 2016, žalobce vůči dlužníkovi uplatnil pohledávku v celkové výši 44.954,45 Kč jako nezajištěnou označenou jako nevykonatelnou sestávající z jistiny a příslušenství z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru. Splatnost pohledávky 27. 4. 2010.

9. Úvěrovou smlouvou ze dne 22. 8. 2006 uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a dlužníkem číslo smlouvy 3608376616, že na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout dlužníkovi revolvingový úvěr až do výše nevyčerpané úvěrového rámce

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Lenka Poledníčková.

20.000 Kč. Součástí této úvěrové smlouvy jsou úvěrové podmínky společnosti právního předchůdce žalobce, kdy v hlavě 13. bod 15 úvěrových podmínek byla sjednána rozhodčí doložka tak, že veškeré spory vzniklé z předmětné smlouvy o úvěru měly být rozhodovány jediným rozhodcem jmenovaným správcem, kterého jmenuje odvolává představenstvo Společnosti pro rozhodčí řízení a.s. a dále podle jednacího řádu pro rozhodčí řízení Společnosti pro rozhodčí řízení a.s.

10. Rozhodčím nálezem ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. V/2011/02419, který nabyl právní moci 21. 10. 2011 a vykonatelným se stal 25. 10. 2011, že tento vydal rozhodce JUDr. Jiří Novák ve věci právního předchůdce žalobce proti dlužníkovi tak, že bylo uloženo dlužníkovi zaplatit částku 22.918,34 Kč s úrokem ve výši 26,64 Kč ročně z částky 18.212,74 Kč od 15. 6. 2011 do zaplacení a dále náhradu nákladů řízení žalující straně ve výši 14.304 Kč ve stanovené lhůtě k rukám právního zástupce žalobce. Rozhodčí nález tak, jak vyplývá z odůvodnění, byl vydán, když žalující strana požadovala uhrazení částek, když s dlužníkem byla uzavřená smlouva o revolvingovém úvěru.

11. Usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 27. ledna 2012, č.j. 28 EXE 220/2012-15, že soud nařídil exekuci na majetek povinného, a to na základě rozhodčího nálezu ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. V/2011/02419.

12. Usnesením exekutorského úřadu Brno-město ze dne 22. 2. 2016, č.j. 97 EX 172/2012-99, byla exekuce nařízená na základě usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 27. 1. 2012, č.j. 28 EXE 220/2012-15 podle ust. § 268 odst. 1 písm. e) o.s.ř. zastavena.

13. Žaloba s návrhem na vydání rozhodčího nálezu byla doručena rozhodci dne 20. 6. 2011. Na základě vykonatelného rozhodčího nálezu bylo dne 27. 1. 2012 vydáno Okresním soudem v Přerově usnesení o nařízení exekuce č.j. 28 EXE 220/2012-15. Dne 22. 6. 2016 bylo vydáno usnesení exekutorským úřadem Brno-město č.j. 97 EX 172/2012-99, kterým bylo předmětné řízení zastaveno, přihláška pohledávky byla doručena soudu dne 22. 9. 2016.

14. Po provedeném a zhodnoceném důkazním řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

15. V dané věci je třeba uvést, že žalobce uplatnil pohledávku v rámci insolvenčního řízení dlužníka u příslušného soudu dne 22. 9. 2016. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že mezi právním předchůdcem žalobce a dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které bylo plněno a že dlužník se dostal do prodlení a z tohoto důvodu ve smyslu smluvních ujednání došlo dne 27. 4. 2010 k zesplatnění úvěru, přičemž nebylo rovněž sporu o tom, že 20. 9. 2011 byl vydán rozhodčí nález k návrhu právního předchůdce žalobce, který nabyl právní moci 21. 10. 2011 a vykonatelným se stal 25. 10. 2011. Dále bylo zjištěno, že žalobce vedl exekuční řízení od 27. 1. 2012, kdy byla nařízena exekuce na majetek povinného (dlužníka) do 22. 6. 2016, kdy exekuční řízení bylo dle § 268 odst. 1 písm. e) o.s.ř. zastaveno. Mezi účastníky bylo sporu o tom, zda pohledávka žalobce, která byla zesplatněna 27. 4. 2010 a v rámci insolvenčního řízení byla uplatněna 22. 9. 2016 je pohledávkou promlčenou tak, jak argumentoval žalovaný, který z tohoto důvodu přihlášenou pohledávku žalobce v celém rozsahu popřel.

16. Soud dává za pravdu žalovanému, že žalobce uplatnil pohledávku jako nezajištěnou a neoznačil její vykonatelnost, pak popěrný úkon ze strany žalovaného, že pohledávka je již promlčená byl důvodný, když žalobce, jak bylo výše uvedeno, přihlásil pohledávku z titulu poskytnutí revolvingového úvěru dle smlouvy o úvěru uzavřené 22. 8. 2006, k zesplatnění došlo 27. 4. 2010 a přihláška pohledávky byla doručena soudu 22. 9. 2016. Nicméně s ohledem na argumentaci, kterou uvedl žalobce a doložil tuto argumentaci rozhodčím nálezem a doložil, že řádně vedl exekuční řízení, je třeba uvést, že se jedná o skutečnost, pro kterou je třeba v souladu se

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Lenka Poledníčková.

současnou judikaturou dospět k závěru, že pohledávka promlčená není. Soud souhlasí s žalovaným, že sjednaná rozhodčí doložka byla sjednána neplatně, rovněž je třeba učinit závěr, že rozhodčí nález, který byl vydán na základě neplatné rozhodčí doložky, je nicotným právním aktem, nicméně z ohledem na vývoj judikatury nelze v dané věci tak, jak uvedl žalovaný nadále argumentovat usnesením velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010.

17. Skutkový stav, z něhož vyšel soud je třeba shrnout tak, že 22. 8. 2006 uzavřel právní předchůdce žalobce s dlužníkem smlouvu o poskytnutí úvěru. Vzhledem k tomu, že dlužník si své povinnosti vyplývající z úvěrových podmínek neplnil, došlo dnem 27. 4. 2010 k zesplatnění úvěrů. Rozhodčím nálezem ze dne 20. 9. 2011, který nabyl 21. 10. 2011 právní moci, bylo rozhodnuto o nároku právního předchůdce žalobce, o kterém bylo rozhodnuto tak, že tomuto nároku bylo zcela vyhověno. Dne 27. 1. 2012 bylo zahájeno exekuční řízení, které řádně probíhalo do 22. 6. 2016. Dne 22. 9. 2016 žalobce přihlásil své pohledávky do insolvenčního řízení dlužníka. Na přezkumném jednání dne 13. 10. 2016 žalovaný jako insolvenční správce popřel pohledávku z důvodu promlčení.

18. Podle ust. § 403 odst. 1 obchodního zákoníku (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru) platí, že promlčecí doba přestává běžet jen, jestliže věřitel zahájí rozhodčí řízení na základě platné rozhodčí smlouvy. Toto ustanovení je však třeba vykládat tak, že ke stavění promlčecí doby nedochází, jen za situací předvídaných v § 15, § 31 nebo § 35 Zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, neboť v daném případě, žádná taková situace nenastala. Je proto namístě na rozhodčí nález, třebaže byl vydán na základě neplatné rozhodčí doložky (o této okolnosti není důvodu pochybovat), nahlížet, z pohledu promlčecí doby, jako na exekuční titul způsobilý ke stavění promlčecí doby ve smyslu ust. § 403 obchodního zákoníku.

19. Podle § 388 odst. 1 obchodního zákoníku (v účinném znění do 31. 8. 2012) promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí doby.

20. Podle § 391 odst. 1 obchodního zákoníku u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného.

21. Podle § 397 obchodního zákoníku nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

22. Pro posouzení dané věci je významné, že na vztah ze smlouvy o úvěru, která je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 52 a následujících dříve platného občanského zákoníku, je třeba aplikovat úpravu promlčení obsaženou v obchodním zákoníku. Při posuzování námitky promlčení nároku žalobce je třeba vycházet ze zjištěného a nezpochybněného skutkového stavu, že u uplatněné pohledávky nastala splatnost 27. 4. 2010, na základě skutečnosti, že k tomuto dni žalobce zesplatnil úvěr. Tento den splatnosti uvedl žalobce také v přihlášce pohledávky. Pak je třeba uvést, že promlčecí doba pro uplatnění pohledávky začala běžet od 28. 4. 2010 (§ 392 odst. 1 věta první obchodního zákoníku).

23. Pro závěr o promlčení pohledávky je zásadní otázka, zda a pokud ano, kdy nastal konec běhu promlčecí lhůty. a to v souvislosti se skutečností, že dne 20. 9. 2011 byla pohledávka žalobci přiznána rozhodčím nálezem, který nabyl právní moci 21. 10. 2011, avšak byl vydán rozhodcem, který k jeho vydání neměl, pro neplatnost sjednané rozhodčí doložky, pravomoci a dále za situace, kdy žalobce vedl exekuční řízení, když žalobce coby oprávněný účastník právního vztahu řádně pokračoval v řízení o svém právu (kdy nastalo tzv. stavění běhu promlčecí lhůty).

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Lenka Poledníčková.

24. Smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a dlužníkem je smlouvou spotřebitelskou, že rozhodčí doložka, na základě které byl vydán rozhodčí nález, je podle ust. § 39 Zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákon ve znění účinném do 31.12.2013, neplatná, a rozhodce JUDr. Jiří Novák neměl pravomoc k vydání rozhodčího nálezu. Pak rozhodčí nález nemohl založit pro spornou pohledávku účinky pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, nemohl vyvolat právní následky, tedy nemohlo v jeho důsledku dojít k prodloužení promlčecí doby. Jak bylo prokázáno žalobce podal návrh na zahájení rozhodčího řízení dne 20. 6. 2011 a tímto okamžikem promlčecí doba přestala běžet, nastalo tzv. stavění běhu promlčecí lhůty. Následně byl vydán rozhodčí nález dne 20. 9. 2011, který nabyl právní moci dne 21. 10. 2011 a vykonatelnosti dne 25. 10. 2011. Jak žalobce doplnil, na základě rozhodčího nálezu, bylo dne 27. 1. 2012 vydáno Okresním soudem v Přerově usnesení o nařízení exekuce a tato exekuce byla následně usnesením exekutorského úřadu Brno-venkov ze dne 22. 6. 2016 zastavena. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že promlčecí doba vztahující se k závazku z úvěru běžela od následujícího dne po zesplatnění, tedy od 28. 4. 2010 do dne podání žaloby-návrhu na vydání rozhodčího nálezu, tedy do 20. 6. 2011, dále pak ode dne následujícího po právní moci rozhodčího nálezu, tj. od 22. 10. 2011, do dne pověření soudního exekutora k provedení exekuce na majetek dlužníka, tj. do dne 27. 1. 2012, a poté ode dne následujícího po vydání usnesení o zastavení řízení, tj. 23. 2. 2016, do dne podání přihlášky do insolvenčního řízení, tj. 22. 9. 2016. Z výše uvedeného vyplývá, že pohledávka z revolvingového úvěru promlčená není, když z promlčecí doby uplynulo pouze 727 dní z 1460 dní.

25. Soud tedy vycházel z institutu tzv. stavění běhu promlčecí lhůty, který zajišťuje, že právo se po dobu, po kterou se její účastník právního vztahu domáhá u soudu, nebo jiného příslušného orgánu, nepromlčí. V dané věci žalobce prokázal, že řádně pokračoval v řízení o svém právu, a to po zesplatnění pohledávky, podáním návrhu na vydání rozhodčího nálezu a dále v exekučním řízení a pak ve vztahu k nároku žalobce o uvedené doby promlčecí lhůta neběžela. Žalobce, coby oprávněný účastník právního vztahu, řádně pokračoval v řízení o svém právu, tj. o právu týkajícím se předmětné pohledávky.

26. Z důvodu výše uvedeného soud žalobě vyhověl.

27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativně dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 202 odst. 1 věta první IZ, kdy úspěšný žalobce nemá proti insolvenčnímu správci právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení :

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání a to do 15-ti dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Olomouc 24. ledna 2018

JUDr. Eva Paučková v. r. samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Lenka Poledníčková.