44 ICm 3842/2017
Jednací číslo: 44 ICm 3842/2017-120 Sp.zn. ins. řízení: KSOL 20 INS 18130/2016

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Paučkovou ve věci

žalobkyně: JUDr. Hana Stesková, IČ: 03492087, Vídeňská 228/7, 639 00 Brno-Štýřice, insolvenční správkyně dlužníka Jiřího anonymizovano , IČO 70603375, Říční 465, 788 13 Rapotín zastoupené advokátem Mgr. Robertem Steskou, se sídlem Vídeňská 228/7, 639 00 Brno

proti

žalované: Josefa anonymizovano , anonymizovano , Říční 465, 788 14 Rapotín,

o určení neúčinnosti zástavní smlouvy

takto:

I. Určuje se, že Zástavní smlouva ze dne 18.3.2013, na základě které dlužník Jiří anonymizovano , anonymizovano , IČ 70603375, bytem i sídlem Rapotín, Říční 465, PSČ 788 14, zajistil pohledávku dle smlouvy o půjčce ze dne 31.12.2011 uzavřené s žalovanou zástavním právem k nemovitostem zapsaným na LV č. 133 pro k. ú. Rapotín, a to: budově č. p. 465 (rod. dům), pozemku parc. č. 1957, pozemku parc. č. 1958 a pozemku parc. č. 1959, vše v k. ú. Rapotín, je právně neúčinný úkon, a to vůči všem věřitelům, kteří v rámci isolačního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOL 20 INS 18130/2016, uplatňují svá práva vůči dlužníkovi. isir.justi ce.cz

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 14.336 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce Mgr. Roberta Stesky, advokáta.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Krajského soudu Ostrava č. ú. 19-4123761/0710 soudní poplatek ve výši 2.000 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně podala dne 29.8.2017 u příslušného soudu žalobu, kdy se domáhala určení neúčinnosti zástavní smlouvy tak, jak je specifikováno v žalobním petitu. Žalobkyně skutkově uvedla, že do insolvenčního řízení dlužníka Jiřího anonymizovano žalovaná přihláškou P 9 doručenou 21.9.2016 přihlásila pohledávku v celkové výši 898.915 Kč ze smlouvy o půjčce, uzavřené s dlužníkem dne 31.12.2011. V přihlášce uplatnila žalovaná právo na uspokojení ze zajištění. Jako důvod zajištění žalovaná uvedla zástavní smlouvu uzavřenou s dlužníkem dne 18.3.2013, na základě které došlo k zajištění pohledávky žalované ze smlouvy o půjčce a bylo zřízeno zástavní právo k rodinnému domu dlužníka s pozemky zapsanými na LV č. 133 pro k. ú. Rapotín. Vzhledem k tomu, že žalovaná je matkou dlužníkova dítěte a dosud žijí s dlužníkem v rodinném domu, zjišťovala žalobkyně k této pohledávce další skutečnosti. Dle sdělení dlužníka prostředky dle smlouvy o půjčce nebyly dlužníkovi žalovanou skutečně poskytnuty. Tato smlouva o půjčce byla uzavřena, protože žalovaná měla v minulosti investovat do rekonstrukce rodinného domu dlužníka, a to za účelem vyrovnání těchto jejich vzájemných vztahů. Přihlášená pohledávka byla proto popřena co do pravosti, výše a pořadí a žalovaná následně podala žalobu na určení pravosti, výše a pořadí této pohledávky, která je vedená pod sp. zn. 44ICm 4571/2016. Dle žalobkyně zástavní smlouva je neúčinným právním úkonem, neboť ji dlužník uzavřel s úmyslem zkrátit své věřitele a zvýhodnit jako věřitele žalovanou bez jakýchkoliv protiplnění, a to ve prospěch žalované jako své družky v době, kdy zajišťovaný závazek ze smlouvy o půjčce nebyl ještě splatný a dlužník se již prokazatelně nacházel v úpadku, když v době uzavření zástavní smlouvy měl více věřitelů a závazky po splatnosti déle než 3 měsíce. Žalovaná uplatnila svoji pohledávku splatnou později, jako zajištěnou nemovitosti dlužníka a pokud by žalobkyně pohledávku nepopřela, byla by patrně v plné výši uspokojena na úkor ostatních dlužníkových věřitelů. Zástavní smlouva byla uzavřena dne 18.3.2013, rok a čtvrt po uzavření smlouvy o půjčce do splatnosti půjčky zbývaly v době uzavření zástavní smlouvy téměř 3 roky. Naopak dlužník v době uzavření zástavní smlouvy měl závazky po lhůtě splatnosti ve výši přes 2.304.986 Kč. Žalobkyně považuje zástavní smlouvu za neúčinnou, neboť se jedná o úmyslně zkracující právní úkon ve smyslu § 242 insolvenčního zákona. Uzavřením napadené zástavní smlouvy byly zkráceny pohledávky přihlášených věřitelů Komerční banka a.s., Finanční úřad pro Olomoucký kraj, STAR LIFE s.r.o., AB 4 BV, AB 5 BV a pana Michala Chrásteckého (přihláška pohledávky P 7-Komerční banka 19.000 Kč, přihláška pohledávky P 8-Finanční úřad pro Olomoucký kraj 13.189 Kč a 9.197 Kč, přihláška pohledávky P 13-STAR LIFE s.r..o., přihláška pohledávky P 16, P 17 AB 4 BV, AB 5 BV 26.952 Kč, 47.070,25 Kč, přihláška pohledávky P 18-Michal Chrástecký 700.000 Kč, splatnost dne 6.3.2013). Kromě těchto závazků měl dlužník závazek z hypotečního úvěru vůči zajištěnému věřiteli MONETA MONEY BANK, kdy z přihlášky pohledávky P 10 vyplývá, že dlužník byl v prodlení se splacením hypotečního úvěru ve výši 1.268.962,72 Kč s příslušenstvím již od 21.7.2012. Tento zajištěný věřitel však uplatnil právo na uspokojení ze zajištění ve výhodnějším pořadí. Dlužník tak měl v době uzavření napadené zástavní smlouvy již více závazků po splatnosti, které nebyl schopen hradit, a to nejméně ve výši cca 2.304.986 Kč. Závazky dlužníka byly z důvodu nesplacení zesplatněny a shora uvedení věřitelé již své pohledávky za dlužníkem řádně vymáhaly, zatímco závazek vůči žalované ze

ICM R smlouvy o půjčce byl splatný až téměř za 3 roky a byl nezajištěný. Pokud tedy pohledávka žalované v insolvenčním řízení bude zjištěna jako zajištěná napadenou zástavní smlouvou, dojde ke zkrácení uspokojení věřitelů dlužníka. Napadená zástavní smlouva tak zjevně zkracuje uspokojení uvedených dlužníkových věřitelů a zároveň zvýhodňuje žalovanou, jako věřitele s osobní vazbou na dlužníka. Jedná se tedy o neúčinný právní úkon ve smyslu § 235 insolvenčního zákona, konkrétně o úmyslně zkracující právní úkon ve smyslu § 242 insolvenčního zákona. Není pochyb o tom, že dlužníkovi byla jeho finanční situace známa. V případě závazku dlužníka se jednalo ve většině případů o závazky z půjček a úvěrů, dlužník tedy sám aktivně závazky s věřiteli sjednával a musel tak mít o jejich existenci povědomí. Dlužník v minulosti tyto závazky také splácel, ale poté co se mezi lety 2011 až 2013 dostal do finančních problémů, platby svých závazků postupně zastavil. Proti dlužníkovi byla vedená soudní řízení na základě žalob věřitelů. Příjem dlužníka v roce 2013 činil dle tvrzení dlužníka v insolvenčním návrhu cca 16.500 Kč měsíčně. Měsíční splátky závazků dlužníka z dříve uzavřených smluv činily nejméně 20.720 Kč měsíčně a řada věřitelů v době uzavření zástavní smlouvy úvěry pro nesplácení již zesplatnila. Žalobkyně dále poukazuje na dlužníkovu motivaci, kdy uzavřením napadené zástavní smlouvy mělo dojít ke zvýhodnění žalované, jako osoby dlužníkovi blízké. Žalovaná je matkou jediného dítěte dlužníka a s dlužníkem žila jako družka. Dodatečným zajištěním nesplatné pohledávky žalované na základě napadené zástavní smlouvy se dlužník zjevně snažil zabezpečit svou rodinu na úkor svých věřitelů a tím uzavřel zástavní smlouvu v úmyslu zvýhodnit žalovanou před ostatními věřiteli a uspokojení pohledávek těchto věřitelů zkrátit. Žalovaná byla v době uzavření zástavní smlouvy ve vztahu k dlužníkovi osobou blízkou a má se za to, že jí zkracující úmysl dlužníka byl znám. Žalovaná, dlužník a jejich syn v době uzavření zástavní smlouvy žili a dosud žijí společně v dlužníkově rodinném domě v Rapotíně. Žalovaná požádala o stanovení výživného soudní cestou až po zahájení insolvenčního řízení, přičemž požaduje výživné až od září 2015. Pokud by žalovaná v době uzavření zástavní smlouvy s dlužníkem netvořila společnou domácnost, dohodli by se patrně na úpravě poměrů k nezletilému již dříve. Na blízké vztahy mezi dlužníkem a žalovanou a taktéž na úmysl dlužníka zvýhodnit a pomoci žalované, jako své družce, lze usuzovat také z dalších právních úkonů, které dlužník ve prospěch žalované učinil po uzavření zástavní smlouvy. Dlužník zřejmě ve snaze uchránit svůj majetek před věřiteli a zajistit své rodině bydlení za zvýhodněných podmínek pronajal žalované část svého rodinného domu. Část rodinného domu pak pronajal také dceři žalované. Nájemní smlouvy nebyly sjednány standardním způsobem, ale byly uzavřeny na dobu neurčitou, což výrazně ztěžovalo možnost k ukončení těchto nájemních smluv a garantovalo žalované výhodný nájem nemovitosti na neomezenou dobu.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 23.10.2017. Uvedla, že žalobkyně jako insolvenční správkyně nehájí zájmy věřitele, ale dlužníka, když požadovala i odstoupení od nájemní smlouvy. Žalovaná uvedla, že s dlužníkem nežije ve společném stavu od konce roku 2010, do té doby neměl žádné problémy se splátkami. Na některé úvěry měla zřízen trvalý příkaz ze svého účtu. Jelikož spolu, tedy žalovaná a dlužník, přestali žít, tyto příkazy asi v březnu 2011 zrušila, jelikož dlužník žalované finanční nepřispíval. Pokud jde o pohledávku žalované, nejedná se o investici do rodinného domu. Dlužník od roku 2011 žádné investice do domu neměl, nehradil elektřinu, proto žalovaná byla nucena uzavřít smlouvu na sebe a hradit tak náklady na energii a otop. S dlužníkem žije sice ve společném domě, ale společné prostory tvoří pouze sociální zařízení, kuchyň, garáž a sklepní prostory. Na výživném pro syna byla s dlužníkem dohodnuta ústně, problémy začaly až v září 2015, kdy dlužník přestal výživné hradit. Závazky dlužníka a pohledávky ostatních věřitelů popsané v žaloby vznikly dlužníkovi v době, kdy s ním již delší dobu nebyla v žádném vztahu. Zástavní smlouvu uzavřela v březnu 2013 z toho důvodu, že dlužník požadoval po žalované další finanční podporu. V době uzavření smlouvy o půjčce a následně zástavní smlouvy nežila s dlužníkem ve společné domácnosti, pouze společně užívali

ICM R společné prostory. U jednání soudu dne 29.11.2017 žalovaná dále uvedla, že smlouva o půjčce byla uzavřena v roce 2011, zástavní smlouva v roce 2013. V roce 2013 chtěl dlužník po žalované půjčit další finanční prostředky, a to na úhradu svých dluhů. V roce 2013 žalovaná poskytla dlužníkovi další finanční prostředky formou půjčky, a to 10.000 Kč dne 31.1.2013 a 68.200 Kč dne 27.3.2013. Dlužník nevracel dluh z roku 2011, žalovaná věděla, že má další dluhy, chtěl další půjčky na splácení svých dluhů, žalovaná dlužníkovi nevěřila, že jí předchozí půjčku z roku 2011, která sice ještě nebyla splatná, bude schopen řádně vrátit, jelikož chtěl další půjčky na své dluhy, proto chtěla, jako věřitel, aby tato dlužná částka byla zajištěna zástavní smlouvou k jeho nemovitosti. Z důvodu, že dlužník chtěl po žalované půjčit další peníze na úhradu svých dluhů, byla zástavní smlouva uzavřena až v roce 2013. Žalovaná věděla o tom, že dlužník měl rozpůjčované peníze od svých kamarádů a známých, jezdili k nim vymahači, jelikož chtěli i po žalované, aby za dlužníka platila. Žalovaná ví o tom, že dlužník dlužil panu Chrásteckému 600.000 Kč až 700.000 Kč, dále že měl dluh za poškození traktoru 250.000 Kč, dále měl půjčky od rodiny 40.000 Kč až 50.000 Kč, proto pokud chtěl dlužník v roce 2013 od žalované další půjčku z důvodu, že věděla o jeho předchozích dluzích, trvala na sepsání zástavní smlouvy. Ve vztahu s dlužníkem žila asi do konce roku 2010. Žalovaná uvedla, že věděla i o ostatních věřitelích dlužníka, a to Komerční banky a.s., Finanční úřad Olomouc, jelikož pro dlužníka dělala daňové přiznání. Dlužník dlužil i společnosti MONETA MONEY BANK, kde byla karta, pro dlužníka dělala daňového poradce. V jednom domě žijí doposud, do domu chodili exekutoři, vymahači. S dlužníkem měla rozepře na téma dlužných částek, tedy po celou dobu věděla o problémech dlužníka a o jeho dluzích, které začaly od roku 2010, tedy po rozchodu, kdy žalovaná přestala finančně se svojí rodinou dlužníka podporovat. Za dlužníka žalovaná i její dcera minimálně až do roku 2014 mnohé dluhy platila, byť spolu již nežili ve společné domácnosti, a to proto, že se snažila zachránit dům před prodejem-exekucí z důvodu zadlužení dlužníka. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta.

3. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že u Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci pod sp. zn. KSOL 20 INS 18130/2016 probíhá insolvenční řízení dlužníka s tím, že o úpadku dlužníka bylo rozhodnuto usnesením č.j. KSOL 20 INS 18130/2016-A 8 ze dne 2.9.2016 a že žalobkyně byla ustanovena insolvenční správkyní.

4. Žaloba byla podána včas, když dle § 239 odst. 3 insolvenčního zákona může insolvenční správce podat odpůrčí žalobu ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. V daném případě insolvenční soud rozhodl o úpadku dne 2.9.2016. Odpůrčí žaloba byla podána u příslušného soudu dne 29.8.2017, tedy včas.

5. V dané věci je splněna i lhůta k uplatnění odporovatelnosti, když ve smyslu § 242 odst. 3 insolvenčního zákona, kdy lze úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu odporovat, je-li učiněn ve lhůtě 5 let před zahájením insolvenčního řízení. Insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno dne 4.8.2016, pokud jde o napadenou zástavní smlouvu, dlužník tuto uzavřel dne 18.3.2013, tj. ve lhůtě před zahájením insolvenčního řízení. Lhůta pro odporovatelnost právního úkonu je tedy zachována.

6. Soud zjistil:

7. Z dokladu Návrh na poskytnutí úvěru společnost Domov č. 34003391472 ze dne 31.8.2012, že dlužník uvedl v kolonce ostatní příjmy domácnosti osoba-družka 22.000 Kč.

8. Z přihlášky KLUB STAR LIFE ze dne 10.10.2010, že dlužník uvedl v přihlášce nezávislého člena žalovanou-její email.

ICM R

9. Protokolem o převzetí a užívání kódu-PIN ze dne 13.5.2009, že tento převzala dne 13.5.2009 žalovaná.

10. Z dodejky společnosti STAR LIFE, která byla adresována dlužníkovi, že písemnost převzala dne 23.5.2012 žalovaná a další písemnost převzala dne 19.9.2012 žalovaná.

11. Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku č.j. 13Nc 14/2017-43 ze dne 26.4.2017, že soud schválil dohodu rodičů, tedy dlužníka a žalované, ve věci nezl. Jiřího anonymizovano , anonymizovano , dle které otec-dlužník se zavázal platit výživné s účinností od 1.9.2015 na nezl. Jiřího částkou 2.000 Kč měsíčně k rukám matky-žalované s tím, že bylo rozhodnuto o dlužném výživném od 1.9.2015 do 30.4.2017 pro nezl. Jiřího ve výši 40.000 Kč, které se otec-dlužník zavázal platit v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč. Z odůvodnění tohoto rozsudku vyplývá, že matka -žalovaná podala návrh s tím, že otec-dlužník od září 2015 dobrovolně neplní svou vyživovací povinnost k nezl. synovi a dále, že matka nehospodaří s otcem nezletilého, kdy sice žijí v jednom rodinném domě, když matka-žalovaná zaměstnávala otce-dlužníka do srpna 2015 a výživné ve výši 2.000 Kč po dohodě bylo sráženo z výdělku otce-dlužníka.

12. Smlouvou o nájmu bytu ze dne 1.1.2012, že tato byla uzavřena mezi dlužníkem, jako pronajímatelem a žalovanou, jako nájemkyní, kdy předmětem nájmu je nájem pokojů, které se nachází v domě č. p. 465 ulici Říční, Rapotín-nájem jednoho pokoje v přízemí, dále v mezipatře s tím, že k bytu patří příslušenství společná koupelna, WC a společné prostory-garáž, kotelna, sklepy. Nájem byl sjednán na dobu neurčitou od 1.1.2012.

13. Z přihlášky pohledávky P 7, že vůči dlužníkovi uplatnila pohledávku Komerční banka a.s., splatnost pohledávky dne 15.5.2009 v částce 107.055,06 Kč.

14. Z přihlášky pohledávky P 8, že vůči dlužníkovi uplatnil pohledávku Finanční úřad pro Olomoucký kraj v celkový výši 65.572 Kč, když část dílčí pohledávky č. 1 ve výši 8.477 Kč byla splatná dne 24.6.2013, dílčí pohledávka č. 2 byla splatná od 25.1.2012, dílčí pohledávka č. 3 byla splatná od 25.4.2012, dílčí pohledávka č. 4 byla splatná od 25.7.2012.

15. Z přihlášky pohledávky P 10, že vůči dlužníkovi uplatnila pohledávku společnost MONETA MONEY BANK v celkové výši 1.717.397 Kč, kdy úrok z prodlení byl požadován z částky 1.248.076,32 Kč od 21.7.2012.

16. Z přihlášky pohledávky P 12, že vůči dlužníkovi uplatnila pohledávku společnost T&C Domov s.r.o. v celkové výši 214.359 Kč, kdy dílčí pohledávka č. 1 i dílčí pohledávka č. 2 byly splatné dne 21.1.2013.

17. Z přihlášky pohledávky P 16, že vůči dlužníkovi uplatnila pohledávku společnost AB 4 B.V v celkové výši 41.875,24 Kč, kdy splatnost dílčí pohledávky č. 1 a č. 2 nastala dne 12.9.2013 a dílčí pohledávky č. 3 dne 25.8.2015.

18. Z přihlášky pohledávky P 17, že vůči dlužníkovi uplatnila pohledávku společnost AB 5 B.V v celkové výši 98.222,44 Kč, kdy dílčí pohledávka č. 1 byla splatná od 28.2.2012 a dílčí pohledávka č. 2 byla splatná od 20.6.2013.

ICM R

19. Z přihlášky pohledávky P 18, že vůči dlužníkovi uplatnil pohledávku Michal Chrástecký v celkové výši 2.418.247,72 Kč, sestávající z dílčí pohledávky č. 1 a č. 2, kdy splatnost pohledávek nastala dne 5.3.2013.

20. Ze spisu Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci sp. zn. 44 ICm 4571/2016, že ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 22.11.2017 tak, že soud určil, že v té věci pohledávka žalobkyně č. P 9 ve výši 898.915 Kč za dlužníkem, přihlášená přihláškou pohledávky č. P 9 do insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSOL 20 INS 18130/2016, je pravá. Dále soud z tohoto spisu zjistil, že v té věci žalobkyně-Josefa anonymizovano -s dlužníkem uzavřela dne 31.12.2011 smlouvu o půjčce, na základě které Josefa anonymizovano , jako věřitel, zapůjčila Jiřímu anonymizovano , jako dlužníkovi, částku ve výši 533.000 Kč a dlužník potvrdil, že tuto částku převzal. Dlužník podpisem této smlouvy stvrdil, že finanční částku uvedenou v ustanovení 2.1 smlouvy převzal v hotovosti a zavázal se tuto vrátit včetně úroku uvedeného v ustanovení 2.3 smlouvy nejpozději do 31.12.2016. Dle bodu 2.3 smluvní stryna se dohodly, že úrok činí 1,25% měsíčně z částky uvedené v ustanovení 2.1 této smlouvy, tj. 6.653 Kč měsíčně. Dále byla uzavřena další smlouva o půjčce mezi Josefou anonymizovano , jako věřitelem a Jiřím anonymizovano , jako dlužníkem, když ze smlouvy o půjčce ze dne 31.1.2013 bylo zjištěno, že věřitel přenechává touto smlouvou dlužníkovi částku 10.000 Kč a dlužník potvrzuje podpisem této smlouvy převzetí částky v hotovosti 10.000 Kč a dle bodu článek 2 se dlužník zavázal částku vrátit ve splátkách, a to tak, že první splátka 5.000 Kč bude vrácena do 30.6.2013 v hotovosti a druhá splátka 5.000 Kč bude vrácena dne 30.9.2013. Smlouvou o půjčce ze dne 27.3.2013 dále soud zjistil, že Josefa anonymizovano , jako věřitel, uzavřela s Jiřím anonymizovano , jako dlužníkem, další smlouvu o půjčce, kdy věřitel přenechal touto smlouvou dlužníkovi částku 68.200 Kč a dlužník potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Dle článku 2. bylo sjednáno, že dlužník celou dlužnou částku zaplatí ve splátkách, kdy první splátka ve výši 34.200 Kč bude zaplacena do 30.6.2013 a druhá splátka ve výši 30.000 Kč bude zaplacena do 31.7.2013.

21. Zástavní smlouvou, která byla uzavřena dne 18.3.2013 mezi Josefou anonymizovano , jako zástavním věřitelem a Jiřím anonymizovano , jako zástavním dlužníkem, že tato byla uzavřena dle § 552 a § 152 a následujících zákona č. 40/1964 Sb. Dle bodu 1 úvodní prohlášení zástavní dlužník je výlučným vlastníkem budovy č. p. 465 nacházející se na pozemku parcela č. 1957 a pozemku parcela č. 1958 a p. č. 1959, vše v k.ú. Rapotín, obec Rapotín. Zástavní dlužník k těmto nemovitostem hodlá zřídit zástavní právo ve prospěch zástavního věřitele. V bodu 2-zajišťovaná pohledávka-bylo uvedeno, že zástavní věřitel má vůči zástavnímu dlužníkovi pohledávku ve výši 533.000 Kč + úrok vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 31.12.2011. K zajištění pohledávky uvedené v článku 2.1 zástavní dlužník zastavuje nemovitosti uvedené v článku 1 této smlouvy a zřizuje tím zástavní právo zástavního věřitele k zástavě s tím, že zástavní věřitel toto právo přijímá.

22. Návrhem na povolení oddlužení, že tento návrh podal dlužník u příslušného soudu dne 4.8.2016, kdy uvedl, že má celkem 15 věřitelů a jeho celková dlužná částka činí cca 3.203.892,29 Kč, kdy dlužník uvedl své věřitele a výši svých závazků, svůj příjem cca 16.000 Kč.

23. Po provedeném a zhodnoceném důkazním řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

24. V řízení bylo prokázáno, že o úpadku dlužníka bylo rozhodnuto dne 2.9.2016, přičemž návrh na prohlášení úpadku podal sám dlužník. Žalovaná v rámci insolvenčního řízení dlužníka přihlásila svoji pohledávku č. P 9 ve výši 898.915 Kč ze smlouvy o půjčce, o které bylo dosud nepravomocně rozhodnuto pod sp. zn. 44 ICm 4571/2016 tak, že je po právu. Tato pohledávka vznikla na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 31.12.2011. Následně dne 18.3.2013 byla uzavřena mezi dlužníkem a žalovanou zástavní smlouva, na základě které došlo k zajištění

ICM R pohledávky žalované ze smlouvy o půjčce zřízením zástavního práva k rodinnému domu dlužníka s pozemky zapsanými na LV č. 133 pro k. ú. Rapotín. Žalovaná tvrdila, že s dlužníkem žila ve společné domácnosti do konce roku 2010, nicméně i po tomto datu dále žije v rodinném domě dlužníka, s dlužníkem má jedno nezletilé dítě, ke kterému úprava výživného byla provedena až od září 2015, a to z důvodu, že od té doby dohodu o placení výživného dlužník přestal dodržovat. Pokud žalobkyně se snažila prokázat, že i nadále žalovaná žila s dlužníkem ve společné domácnosti a hospodařili, soud má za to, že tato skutečnost s ohledem na vyjádření žalované v rámci tohoto řízení a pro posouzení důvodnosti žaloby není rozhodující. Žalovaná totiž uvedla, že o všech dluzích dlužníka věděla, dělala daňové přiznání a vedla dlužníkovi účetnictví, dlužník byl u ní i v rozhodné době zaměstnán. Žalovaná dále uvedla, že některé dluhy za dlužníka splácela i v období po roce 2012, kdy dlužník měl již splatné a neuhrazené pohledávky, a to z důvodu, aby dům, ve kterém žije s nezletilým dítětem dlužníka, nebyl prodán v exekuci. Rovněž potvrdila, že docházeli věřitelé, kteří vymáhali dlužné částky po dlužníkovi. Žalovaná rovněž uvedla, že motivací pro to, že dne 18.3.2013 s dlužníkem uzavřela zástavní smlouvu k zajištění své pohledávky, byla skutečnost, že byť pohledávka z titulu smlouvy o půjčce ze dne 31.12.2011 nebyla dosud splatná, dlužník po ní požadoval další půjčky a jelikož věděla, že má závazky vůči dalším věřitelům, chtěla takto svoji finanční situaci a pohledávky vůči dlužníkovi zajistit. Tato situace byla motivací pro uzavření zástavní smlouvy mezi žalovanou a dlužníkem. Žalobkyně v řízení prokázala přihláškami pohledávek, že dlužník měl několik věřitelů s pohledávkami po lhůtě splatnosti do 18.3.2013, tedy do dne uzavření zástavní smlouvy a tudíž se nacházel v úpadku. Dlužník tak měl v době uzavření napadené zástavní smlouvy více závazků po splatnosti, které nebyl schopen hradit. Výše těchto závazků dlužníka po splatnosti činila nejméně cca 2.304.986 Kč. Přesto žalovaná s dlužníkem uzavřeli zástavní smlouvu pro zajištění závazku dlužníka vůči žalované ze smlouvy o půjčce, která byla splatná až téměř za 3 roky, a to dne 31.12.2016. Naproti tomu dlužník v době uzavření zástavní smlouvy byl v prodlení s úhradou závazků vůči svým věřitelům, které byly po lhůtě splatnosti. Uzavřením napadené zástavní smlouvy byly konkrétně zkráceny splatné pohledávky přihlášených věřitelů-Komerční banka a.s., Finanční úřad pro Olomoucký kraj, Michal Chrástecký a další. Významným věřitelem dlužníka byla společnost MONETA MONEY BANK, kdy z přihlášky pohledávky vyplývá, že dlužník vůči tomuto věřiteli byl v prodlení se splacením hypotečního úvěru ve výši 1.268.962,72 Kč s příslušenstvím již od 21.7.2012. Není pochyb o tom, že dlužníkovi byla jeho finanční situace známa. V případě závazku dlužníka se jednalo ve většině případů o závazky z půjček a úvěrů. Dlužník tedy aktivně závazky s věřiteli sjednával a musel tedy mít o jejich existenci vědomost.

25. Podle § 235 insolvenčního zákona jsou neúčinné právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných.

26. V daném případě pohledávka žalované zajištěná zástavním právem zřízeným napadenou zástavní smlouvou získala výhodnější pořadí před ostatními dříve splatnými pohledávkami jiných věřitelů. Uzavřením napadené zástavní smlouvy dlužník zkrátil uspokojení svých ostatních věřitelů, kteří své pohledávky za dlužníkem evidovali, zatímco žalovanou, jako věřitele, zvýhodnil tak, že její dosud nesplatné pohledávce zajistil plné uspokojení ze zástavy, představující ve své podstatě jediný majetek dlužníka použitelný k uspokojení věřitelů.

27. Podle § 242 odst. 1 insolvenčního zákona lze odporovat právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitelů, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám. Má se přitom za to, že u úmyslně zkracujícího úkonu učiněného ve prospěch dlužníků osoby blízké, byl dlužníkův úmysl této osobě znám.

ICM R

28. Dle soudu jsou naplněny podmínky shora citovaného zákonného ustanovení, tedy soud má za to, že zástavní smlouva je neúčinným právním úkonem, neboť ji dlužník uzavřel s úmyslem zkrátit své věřitele a zvýhodnit jako věřitele žalovanou bez jakéhokoliv protiplnění, a to ve prospěch žalované v době, kdy zajišťovaný závazek ze smlouvy o půjčce nebyl ještě splatný a dlužník se již nad to prokazatelně nacházel v úpadku. Žalovaná, jak uvedla, uzavřela s dlužníkem napadenou zástavní smlouvu za situace, kdy její pohledávka nebyla ještě splatná a měla vědomost o závazcích dlužníka. Dlužník věděl o svých neuhrazených splatných pohledávkách, tudíž pokud uzavřel předmětnou zástavní smlouvu ve prospěch žalované, jednal tak v úmyslu zkrátit uspokojení svých jiných věřitelů a žalované se zřetelem ke všem okolnostem musel být tedy úmysl dlužníka zkrátit své ostatní věřitele znám. Dlužník musel vědět, že pokud zřídí zástavní právo ke své nemovitosti ve prospěch žalované, nemohou být z prodeje nemovitosti uspokojeni ostatní pohledávky jeho věřitelů a naopak žalovaná, jako zajištěný věřitel, dosáhne uspokojení své pohledávky, což bylo zjevným cílem uzavření napadené zástavní smlouvy mezi dlužníkem a žalovanou. Dlužník tak napadenou zástavní smlouvu uzavřel s úmyslem zvýhodnit žalovanou před svými ostatními věřiteli a uspokojení pohledávek těchto věřitelů zkrátit. Zástavní smlouva je tak úmyslně zkracujícím právním úkonem ve smyslu ust. § 242 insolvenčního zákona.

29. Z důvodů výše uvedených soud žalobě vyhověl.

30. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení. Soud přiznal žalobkyni náklady řízení sestávající z odměny za právní zastoupení, když za jeden úkon právní služby soud přiznal částku 3.100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/96 Sbírky. Právní zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby, a to přípravu a převzetí právního zastoupení, sepis žaloby a účast u jednání dne 29.11.2017. Dále soud přiznal právnímu zástupci žalobkyně náhradu hotových výdajů a náhradu za promeškaný čas, když ke každému úkonu právní služby náleží dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky režijní paušál á 300 Kč, tedy celkem 900 Kč. Dále náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 177/96 Sbírky, a to celkem 4x půlhodina za čas strávený na cestě na jednání dne 29.11.2017, když za jednu půlhodinu náleží 100 Kč, tedy 400 Kč. Dále náleží právnímu zástupci žalobkyně náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1 citované vyhlášky cestovné za jízdu k jednání dne 29.11.2017 Brno-Olomouc a zpět ve výši 1.248 Kč. Náklady právního zastoupení tak činí 11. 848 Kč. K tomu má právní zástupce žalobkyně nárok na 21% DPH z této částky dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. 2.488 Kč. Celkem náklady právního zastoupení činí částku 14.336 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

31. Pokud žalovaná v závěrečném návrhu u jednání soudu navrhla, aby o nákladech řízení v případě jejího neúspěchu bylo rozhodnuto tak, že nebude zavázaná k náhradě nákladů řízení žalobkyně, pak soud neshledal podmínky ust. § 150 o.s.ř., dle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního jednání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo z části přiznat.

32. Ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení soud v konkrétní věci neshledal důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by nepřiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Pouze sociální situace žalované tak, jak ji popsala, že je od roku 2016 na úřadu práce, v současné době bez příjmů s tím, že bydlí s dcerou v domě dlužníka a nemá nárok na životní minimum, nemůže být zohledněna v neprospěch žalobkyně, která byla v řízení úspěšná a vynaložila finanční prostředky na uplatnění práva v soudním řízení. Žalovaná uvedla, že je bez příjmů, je nemajetná s tím, že sama má dluhy asi 500.000 Kč a ze zdravotních důvodů není

ICM R schopna v současné době pracovat ani podnikat. S ohledem na předmět tohoto řízení, kdy žalovaná se bezdůvodně bránila žalobě o neúčinnost právního úkonu, tj. zástavní smlouvy, kterou uzavřela k zajištění své pohledávky vůči dlužníkovi ve výši 898.915 Kč a byla srozuměna se situací dlužníka a společně s ním v úmyslu zajistit si tuto svoji pohledávku na úkor ostatních věřitelů, soud neshledává žádné důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by výjimečně úspěšné žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s tímto soudním řízení.

33. Při podání žaloby byla žalobkyně osvobozena od soudních poplatků. V dané věci v situaci, kdy žalobkyně byla úspěšná, její žalobě bylo vyhověno, pak platí ust. § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, dle kterého je-li navrhovatel řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Soud uložil žalované zaplatit soudní poplatek, který dle položky 13 odst. 1 písm. d) Sazebníku soudních poplatků činí 2.000 Kč, a to České republice na účet Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě dle § 160 odst. 3 o.s.ř.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání, a to do 15-ti dnů ode dne doručení jeho stejnopisu k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím podepsaného soudu.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.

Olomouc 11. prosince 2017

JUDr. Eva Paučková samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Radka Přikrylová

ICM R