44 ICm 361/2014
(44 ICm 361/2014-30) KSPA 44 INS 27121/2013-C1-5

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Bulisovou v právní věci žalobce Institut pro řešení úpadku v.o.s., se sídlem Na Spravedlnosti 121, Pardubice, insolvenčního správce dlužníka Jany Slavíkové, zast. JUDr. Pavlem Hráškem, advokátem v Praze 1, Týnská 1053/21 proti žalovanému Československá obchodní banka, a.s., se sídlem Radlická 333/150, Praha 5, IČO 00001350, zastoupenému JUDr. Romanem Majerem, advokátem v Plzni, Úslavská 33 o žalobě na určení výše popřené vykonatelné pohledávky

takto:

I. Žaloba o určení, že pohledávka č. 1 přihlášená věřitelem Československá obchodní banka, a.s., se sídlem Radlická 333/150, Praha 5 do insolvenčního řízení vedeného s dlužníkem Janou Slavíkovou před Krajským soudem v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, pod sp.zn. KSPA 44 INS 27121/2013 není v popřené části 6.007,60 Kč po právu, se zamítá.

II. Žaloba o určení, že pohledávka č. 2 přihlášená věřitelem Československá obchodní banka, a.s., se sídlem Radlická 333/150, Praha 5 do insolvenčního řízení vedeného s dlužníkem Janou Slavíkovou před Krajským soudem v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, pod sp.zn. KSPA 44 INS 27121/2013 není v popřené části 5.320,40 Kč po právu, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou zdejšímu soudu 4.2.2014 se žalobce domáhal určení, že pohledávka č. 1 žalovaného přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u zdejšího soudu KSPA 44 INS 27121/2013-C1-5 pod sp.zn. KSPA 44 INS 27121/2013 s dlužníkem Janou Slavíkovou (dále jen dlužník) není v popřené části 6.007,60 Kč po právu a pohledávka č. 2 není po právu ve výši 5.320,40 Kč. Žalobce tvrdil, že v obou případech šlo v popřené výši o smluvní úrok z prodlení, který byl sjednán ve výši 15 % p.a. a tato výše smluvního úroku z prodlení je v rozporu s kogentním ustanovením § 517 obč.zák. Žalobce v obou případech popřel část pohledávky rovnající se rozdílu mezi sjednaným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. zákonným úrokem z prodlení.

Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, neboť podle jeho názoru žalobce popřel pohledávku na základě jiného právního posouzení věci, což žalobci nepřísluší. Obě pohledávky byly kromě jiného přiznány pravomocnými platebními rozkazy, jednalo se o pohledávky vykonatelné.

Následně oba účastníci ve svých dalších vyjádřeních ze dne 24.3.2014, 9.4.2014, ze dne 24.4.2014 a 19.5.2014 trvali na svých stanoviscích tak, jak byly uvedeny v žalobě a ve vyjádření k žalobě.

Ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, a proto se soud dotázal účastníků, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný s takovým postupem výslovně souhlasil, žalovaný se nevyjádřil, soud proto rozhodl bez nařízení jednání.

Přezkumné jednání se konalo 13.1.2014, žaloba byla zdejšímu soudu doručena 4.2. 2014, žaloba byla podána včas ve lhůtě 30 dnů od konání přezkumného jednání.

Z listinných důkazů soud zjistil tento skutkový stav:

usnesením ze dne 11.11.2013, č.j. KSPA 44 INS 27121/2013-A-11 soud zjistil úpadek dlužnice, povolil řešení úpadku oddlužením a žalobce ustanovil insolvenčním správcem, z přihlášky pohledávky žalovaného soud zjistil, že přihlásil pohledávku č. 1 celkem ve výši 40.526,36 Kč, z toho 15.893,33 Kč jako jistinu a jako příslušenství úrok 10.387,23 Kč, úrok z prodlení ve výši 13.645,80 Kč a náklady řízení ve výši 600,-Kč, jako pohledávku č. 2 přihlásil pohledávku ve výši 36.987,94 Kč, z toho jistinu ve výši 14.492,90 Kč a úrok 9.810,03 Kč, úrok z prodlení 12.085,01 Kč a náklady řízení 600,- Kč, obě pohledávky přihlásil jako vykonatelné, z toho pohledávku č. 1 podle platebního rozkazu Okresního soudu v Pardubicích, č.j. 33 Ro 172/2007-12 a pohledávku č. 2 podle platebního rozkazu Okresního soudu v Pardubicích, č.j. 33 Ro 173/2007-12, z platebního rozkazu Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23.1.2007, č.j. 33 Ro 173/2007-12 soud zjistil, že dlužníkovi bylo uloženo zaplatit žalovanému 14.492,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 11.509,53 Kč a dále byl přiznán i úrok z částky 10.458,45 Kč, platební rozkaz nabyl právní moci 29.3.2007, z platebního rozkazu Okresního soudu v Pardubicích, č.j. 33 Ro 172/2007-12 ze dne 23.1.2007 soud zjistil, že dlužníkovi bylo uloženo zaplatit žalovanému 15.893,33 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 12.996,-Kč a byl přiznán i úrok z částky 11.966,85 Kč a uložena povinnost nahradit náklady řízení, platební rozkaz nabyl právní moci 29.3.2007, z protokolu o přezkumném jednání a ze seznamu přihlášených pohledávek soud zjistil, že pohledávku č. 1 insolvenční správce popřel do výše 6.007,60 Kč, neboť v této výši se jedná se o částku, která přesahuje úrok z prodlení stanovený občanským zákoníkem, pohledávku č. 2 žalobce popřel do výše 5.320,40 Kč ze stejných důvodů. KSPA 44 INS 27121/2013-C1-5

Z uvedených listinných důkazů má soud za prokázané, že 11.11.2013 soud zjistil úpadek dlužníka, povolil řešení úpadku oddlužením a žalobce ustanovil insolvenčním správcem. Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dvě vykonatelné pohledávky, v rámci kterých přihlásil i úrok z prodlení se sazbou 15 % p.a. z jistiny, a svůj nárok doložil vykonatelnými platebními rozkazy Okresního soudu v Pardubicích, které nabyly právní moci v roce 2007. Z platebních rozkazů má soud za prokázané, že soud přiznal žalovanému úrok z prodlení se sazbou 15 % p.a. z částky 11.509,53 Kč (platební rozkaz č.j. 33 Ro 173/2007-12) a úrok z prodlení se sazbou 15 % p.a. z částky 12.996,-Kč (platební rozkaz č.j. 33 Ro 172/2007-12). Žalobce popřel u pohledávky č. 1 i u pohledávky č. 2 částky, které se rovnaly rozdílu mezi úrokem z prodlení se sazbou 15 % p.a. a úrokem, který byl stanovený právními předpisy, s odůvodněním, že se v obou případech jednalo o nároky, které měly základ ve spotřebitelských smlouvách a v popřené výši žalovanému nenáležely.

Podle ust. § 199 odst. 2 insolvenčního zákona jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky (rozuměj insolvenčním správcem) přiznané pravomocným rozhodnutím příslušeného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

Podle ust. § 121 odst. 3 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejich uplatněním.

V projednávané věci žalovaný přihlásil vykonatelné pohledávky podle pravomocných platebních rozkazů Okresního soudu v Pardubicích. Žalobce obě pohledávky jako vykonatelné posoudil a v obou případech popřel část přiznaných úroků z prodlení. Oba platební rozkazy byly vydány okresním soudem, který byl příslušný ve věci rozhodnout, jedná se tedy o rozhodnutí příslušného orgánu ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18.7.2013, sen.zn. 29 ICdo 7/2013, ve kterém Nejvyšší soud dospěl k závěru, že i když byl vydán platební rozkaz, který se neodůvodňuje, skutečnost, že toto rozhodnutí bylo vydáno, osvědčuje, že soud zkoumal (s pozitivním výsledkem) předpoklady, za nichž mohl platební rozkaz vydat, tedy především že uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem v nalézacím řízení. Platební rozkaz, který má po nabytí právní moci účinky pravomocného rozhodnutí, obsahoval i přiznané příslušenství, a vydání platebního rozkazu podle Nejvyššího soudu zahrnuje též úsudek, že příslušenství pohledávky neodporuje právním předpisům. Pokud tedy žalobce (insolvenční správce) snáší výhrady proti příslušenství pohledávky přiznané pravomocným soudním rozhodnutím, jedná se o jiné právní posouzení věci, které je insolvenčnímu správci jako důvod popření pravosti nebo výše takové pohledávky zapovězeno ust. § 199 odst. 2 částí věty za středníkem insolvenčního zákona (srovnej také rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, č.j. 101 VSPH 355/2013-42, 44 ICm 3483/2012).

Vzhledem k výše uvedenému skutkovému zjištění a právnímu posouzení soud žalobu zamítl. Žalovaný přihlásil pohledávky ve správné výši, pohledávky byly přiznány pravomocným rozhodnutím soudu a k popření pohledávek došlo v důsledku jiného právního posouzení věci žalobcem.

Soud nepřiznal náhradu nákladů žádnému z účastníků. Žalovaný sice měl úspěch ve věci, ale podle ust. § 202 odst. 1 insolvenčního zákona ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. KSPA 44 INS 27121/2013-C1-5

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím podepsaného soudu.

V Pardubicích dne 4. září 2014

JUDr. Ivana Bulisová v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Iveta Popílková